Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 20/2026-71

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 36.360 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 16.360 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % p. a. z částky 28.000 Kč od 27. 08. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 20.000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 16.360 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % p. a. z částky 28.000 Kč od 27. 08. 2024 do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 28.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.000 Kč od 27. 8. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a dále zaplacení částky 8.360 Kč.

2. Návrh byl odůvodněn tím, že žalované byla prostřednictvím jejích webových stránek Anonymizováno schválena žádost o úvěr a dne 23. 4. 2024 s žalobkyní uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou podle podepsala zadáním SMS kódu. Téhož dne žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20.000 Kč převodem na bankovní účet č. č. účtu s variabilním symbolem odpovídajícím rodnému číslu žalované. Podle smlouvy se žalovaná zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny, přičemž úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla vždy k 23. dni v měsíci hradit přirostlý úrok. Jelikož žalovaná své povinnosti neplnila, byla opakovaně upomínána a poslední upomínkou ze dne 23. 8. 2024 byla vyrozuměna o zesplatnění úvěru ke dni 26. 8. 2024; žalobkyně tvrdila, že od 27. 8. 2024 je žalovaná v prodlení s úhradou celé dlužné částky. Předmětem žaloby je nesplacená jistina 20.000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru ve výši 8.000 Kč, splatný nejpozději dne 26. 8. 2024, spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27. 8. 2024 do zaplacení. Dále uvedla, že pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, jejíž kapitalizovanou výši za období od 27. 8. 2024 do 19. 10. 2025 vyčíslila částkou 8.360 Kč. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru důvodným, žalobkyně alternativně tvrdila vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované spočívajícího v přijetí částky 20.000 Kč na její bankovní účet a navrhla provedení dotazu na právnická osoba., za účelem ověření provedení uvedené platby a vztahu žalované k danému účtu. Rovněž bylo žalobkyní uvedeno, že za účelem posouzení úvěruschopnosti doložila výpisy z bankovního účtu či výplatní listy, přičemž žalovaná byla současně prověřena ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI.

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě namítala, že o úvěrovou smlouvu za ni uzavřel syn jméno FO a takto na ni spáchal podvod. Nemám ani účet u právnická osoba, nic tedy nemohla vybrat a nemá ani e-mail, který je uvedený ve smlouvě. Doklady, které byly zřejmě předloženy při uzavření úvěrové smlouvy, jí syn vzal z peněženky. Neví, zda a jakým způsobem případně syn peníze vybral, možná dříve měla nějaký účet v souvislosti s placením domu. Navrhuje tedy, aby soud ověřil, kdo byl majitelem účtu, případně zda na něj byly připsány peněžní prostředky a kdo je vybral.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 23. 4. 2024 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovanou jako úvěrovaným a žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky do výše 30.000 Kč. Úvěr měl podobu tzv. revolvingového úvěru. Dále byla dohodnuta úroková sazba 40 % měsíčně a žalovaná se zavázala hradit každý měsíc, vždy nejpozději do 23. dne v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli za trvání smlouvy. Úvěr měl být poskytnut na dobu neurčitou, kdy smlouva měla trvat do úplného splacení jistiny. Podpisem smlouvy úvěrovaným se rozumělo též potvrzení souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem Anonymizováno v žádosti o úvěr.

5. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně měla mít mj. informace o žalované, že je vdova, počet členů domácnosti činí dvě osoby (všichni s příjmem), bydlí ve vlastním domě, je důchodce a pobírá vdovecký důchod 18.758 Kč, měsíční výdaje činí 8.000 Kč a neprobíhá u ní exekuce nebo insolvence.

6. Z potvrzení o platbě právnická osoba ze dne 23. 4. 2024 soud zjistil, že na účet uvedený ve smlouvě o úvěru byla odeslána částka 20.000 Kč.

7. Ze zprávy právnická osoba., kterou si soud v průběhu řízení vyžádal, bylo zjištěno, že majitelem účtu uvedeného v úvěrové smlouvě č. č. účtu je žalovaná (účet byl založen 21. 4. 2023) a ke dni 23. 4. 2024 byly na účet připsány dvě platby ve výši 20.000 Kč. Nelze určit, jak se s finančními prostředky dále nakládalo. K tomu byl připojen výpis z účtu za duben 2024, podle něhož byla dne 23. 4. 2024 připsána mj. platba od žalobkyně ve výši 20.000 Kč.

8. Z přípisu ze dne 23. 8. 2024 označeného jako „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota“ bylo zjištěno, že žalobkyně žalované oznámila, že dne 23. 8. 2024 došlo k zesplatnění úvěru pro opakované porušování smluvních podmínek; požadovala zaplacení celkové částky 57.958 Kč.

9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 se podává, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 58.767,18 Kč a nákladů právního zastoupení s odkazem na smlouvu o úvěru ze dne 23. 4. 2024. K odeslání výzvy bylo doloženo „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“ ze dne 21. 10. 2025.

10. Z ústřižků pro příjemce soud zjistil, že žalované byl vyplacen starobní a vdovský důchod v únoru 2024 ve výši 18.518 Kč a v březnu a dubnu 2024 vždy ve výši 18.878 Kč. K tomu bylo ještě doloženo Oznámení české správy sociálního zabezpečení ze dne 23. 1. 2023 o zvýšení starobního důchodu na 17.801 Kč měsíčně.

11. K ověření totožnosti žalované žalobkyně doložila občanský průkaz žalované vydaný dne datum a průkaz zdravotního pojištění platný do 31. 8. 2024.

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

13. Soud předně zjistil, že mezi účastníky byla dne 23. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši do částky 30.000 Kč. Téhož dne pak žalovaná čerpala formou převodu na její bankovní účet č. č. účtu částku 20.000 Kč. Další smluvní ujednání byla uvedena výše. Žalovaná dosud z uvedené smlouvy nevrátila ničeho (netvrdila ani neprokázala nic jiného) a přípisem ze dne 23. 8. 2024 byla vyrozuměna o zesplatnění úvěru ke dni 23. 8. 2024.

14. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. V posuzované věci vzal soud za prokázané, že žalobkyně se před uzavřením úvěrové smlouvy poměry žalované sice zabývala, avšak nedostatečně. Lze vzít za prokázané, že žalobkyně si k informacím od žalované nechala doložit její příjmy (viz výše zejm. ústřižky o vypláceném starobním a vdovském důchodu), více však celkové osobní, finanční či majetkové poměry žalované podle obsahu spisu neposuzovala. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována z veřejně dostupných databází, k takovému postupu (respektive jeho výsledkům) však již žádné relevantní důkazy nepředložila a soud uvedenou skutečnost nemohl považovat za prokázanou. Rovněž nebyly předloženy žádné důkazy k prokázání ověřování výdajové stránky rozpočtu žalované, zejm. pak nákladů spojených s bydlením, případně dalších pravidelných výdajů, dalších závazků apod. Pouhé ověření příjmů žalované pak soud považuje za zcela nedostačující, neboť takovým způsobem nemohou být zjištěny a posouzeny celkové finanční, majetkové či osobní poměry dlužníka, které mají nepochybně vliv na jeho schopnost úvěr splácet. Poskytovatel úvěru by měl mít přitom komplexní představu o poměrech dlužníka před uzavřením smlouvy, a to včetně jeho příjmů, pravidelných výdajů či závazků, nic takového se však v dané věci z obsahu spisu nepodává. S ohledem na výše uvedené pak soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala řádné provedení posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

18. Již na tomto základě proto soud dovodil, že poskytovatel úvěru v postavení věřitele podle obsahu spisu řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a přesto byl žalované úvěr poskytnut. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.

19. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalované na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jejím možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

20. V posuzované věci byla žalované poskytnuta částka úvěru 20.000 Kč. Z této částky pak podle obsahu spisu žalovaná dosud neuhradila ničeho a soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 20.000 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

23. Soud pak žalované stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle , neboť žalovaná se v průběhu řízení nevyjádřila ke svým poměrům (k ústnímu jednání dne 16. 9. 2026 se ani nedostavila) a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti o poměrech žalované k rozhodnutí o jiné lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách. Soud si je vědom břemene tvrzení a důkazního břemene žalované o skutečnostech, jaké jsou její možnosti splnit uvedený dluh (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ), avšak při procesní pasivitě žalované a absenci potřebných důkazů nebylo z hlediska citované speciální právní úpravy žádných podkladů pro rozhodnutí o jiném okamžiku splatnosti dluhu (včetně splatnosti vázané na výzvy k zaplacení, z nichž nelze bez dalšího na dobu přiměřenou možnostem žalované usuzovat). Mezi účastníky ani nebyl vyvolán spor podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud přitom vychází i z přesvědčení, že pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži a musí strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.

24. Protože tedy s ohledem na rozhodnutí soudu splatnost přiznané částky ještě nenastala, nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

25. Pro úplnost soud dodává, že tento závěr se objevuje i v aktuální rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně (viz. např. rozsudek ze dne 22. 4. 2026, č. j. -112), s tím, že prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit. Byť byl žalovaný v řízení pasivní a neuvedl ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, z provedeného dokazování ani z obsahu spisu objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za daných okolností tohoto konkrétního případu v možnostech žalovaného pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení vrátit dříve, než stanovil soud prvního stupně (zde ve lhůtě počítané od právní moci rozsudku).

26. Z uvedeného vyplývá, že soud neakceptoval námitky žalované spočívající v tvrzení, že úvěrovou smlouvu za ni uzavřel a částku úvěru inkasoval syn jméno FO. Z předložených důkazů je zřejmé, že totožnost žalované byla ověřována dvěma doklady (občanský průkaz a průkaz zdravotní pojišťovny), dále byly žalobkyni předloženy ústřižky o pobíraných platbách důchodu a finanční prostředky byly odeslány na bankovní účet žalované. Žádným důkazem pak nebylo prokázáno, že by úkony směřující k uzavření smlouvy činila jiná osoba, nebo že by disponovala s účtem žalované a finanční částku poskytnutou na základě úvěrové smlouvy ve svůj prospěch vybrala (žalovaná přitom ani neuvedla, jakým způsobem měla případně taková osoba přístup k jejímu účtu).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , za situace, kdy ve věci úspěšnější žalované (příslušenství žalované částky bylo za tímto účelem kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku) podle obsahu spisu náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.