Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 15/2026-69
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Stoupencovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 65 520,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 719 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 801,65 Kč spolu
- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 765 Kč od 2. 12. 2025 do 24. 2. 2026 ve výši 1 466,25 Kč,
- se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 52 765 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení,
- s úrokem ve výši 78,57 % ročně z částky 44 665,49 Kč od 2. 12. 2025 do 23. 12. 2025 ve výši 2 051,06 Kč,
- s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 44 665,49 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 2. 12. 2025 dosáhne částky 141 739,20 Kč,
se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 719 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč měsíčně, splatných vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 801,65 Kč spolu- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 54 765 Kč od 2. 12. 2025 do 24. 2. 2026 ve výši 1 466,25 Kč,- se zákonným úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 52 765 Kč od 25. 2. 2026 do zaplacení,- s úrokem ve výši 78,57 % ročně z částky 44 665,49 Kč od 2. 12. 2025 do 23. 12. 2025 ve výši 2 051,06 Kč,- s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 44 665,49 Kč od 24. 12. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 2. 12. 2025 dosáhne částky 141 739,20 Kč,se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 65 520 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobkyní jakožto úvěrující a žalovaným jakožto úvěrovaným dne 3. 7. 2025.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, přestože byl řádně předvolán.
3. Při jednání provedl soud listinné důkazy, a to smlouvou o úvěru a dodatkem ke smlouvě ze dne 3. 7. 2025, oznámením o schválení úvěru ze dne 4. 7. 2025 včetně splátkového kalendáře, předžalobní výzvou ze dne 13. 7. 2026, kartou klienta, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 30. 11. 2025, výzvami k zaplacení dluhu ze dne 27. 10. 2025 a 24. 11. 2025, předsmluvním formulářem, hodnocením klienta, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisem z bankovního účtu žalovaného o příchozí úhradě částky 2 200 Kč, potvrzením o příjmu žalovaného, prohlášením klienta, dokladem o vyplacení úvěru, výpisem z Nebankovního registru klientských informací (dále jen „NRKI“), výpisem z registru SOLUS, dodejkami a podacím archem, výpisem z registru poskytovatelů spotřebitelského úvěru, informacemi o podpisu na dálku, základními informacemi o klientovi, potvrzením o odeslání 1 Kč na účet žalovaného, potvrzením o odeslané a přijaté SMS.
4. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 3. 7. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve Smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,57 % ročně splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 3 281 Kč splatných vždy k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2025 dle splátkového kalendáře. Celková částka k úhradě tak byla 118 116 Kč. Dne 25. 8. 2025 žalovaný uhradil první splátku ve výši 3 281 Kč, na druhou splátku uhradil dne 24. 2. 2026 částku 2 000 Kč, na třetí splátku neuhradil ničeho. Žalobkyně uplatňuje též zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů (tedy 2 x 499 Kč), a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů (tedy 2 x 200 Kč). V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 Smlouvy dne 30. 11. 2025. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru, k čemuž mu byla poskytnuta lhůta, přesto ničeho nezaplatil. Žalobkyně uplatňuje též smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (tj. od 2. 12. 2025) a zákonný úrok z prodlení od 2. 12. 2025. Úrok za poskytnutí úvěru je limitován na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit, tedy na částku 141 739,20 Kč. Od 24. 12. 2025 žalobce požaduje úrok v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, tedy v nominální úrokové sazbě 11,50 % ročně. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne 13. 7. 2026.
6. K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že prověřila žalovaným deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 19 200 Kč, a to potvrzením zaměstnavatele žalovaného právnická osoba. o výši jeho průměrného čistého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce. Pokud jde o výdaje, žalovaný uvedl částku 9 960 Kč měsíčně tvořenou částkou životního minima ve výši 4 860 Kč měsíčně a náklady na bydlení v částce 5 100 Kč měsíčně. Nadto žalobkyně zohlednila bezpečnostní rezervu 1 000 Kč. Žalovaný deklaroval, že nemá žádné další výdaje jako jsou splátky úvěrů, hypotéka, výživné, spoření apod. Uvedl, že je rozvedený, nežije ve společné domácnosti s partnerem, bydlí ve státním/obecním bydlení. Dále byla prověřena úvěrová historie žalovaného kontrolou v databázi SOLUS s negativním záznamem a NRKI, kde byl ke dni 2. 7. 2025 uváděn úvěrový limit 20 000 Kč a dluh po splatnosti 3 737 Kč. Toto nepovažovala žalobkyně za skutečnost, která by založila důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit splátku 3 281 Kč. Z výpisu NRKI se podává, že celková expozice představující součet zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele či spolužadatele činila 420 841 Kč, a to včetně úvěru u žalobkyně.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
10. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí, pokud vychází z neověřených osobních, příjmových a majetkových údajů spotřebitele; údaje o příjmech, nákladech a výdajích musí objektivně ověřit. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, registry a částky životního minima nenahrazují zjištění faktických pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele.
11. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se předně zabýval otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dle názoru soudu neprokázala splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů sice vyplývá, že žalobkyně ověřila výši příjmu žalovaného potvrzením zaměstnavatele a provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS a NRKI, tím však své povinnosti nevyčerpala. Posouzení úvěruschopnosti musí vycházet nejen z údajů o příjmech, ale rovněž z dostatečně zjištěných a ověřených údajů o pravidelných výdajích a existujících závazcích spotřebitele. Žalobkyně v projednávané věci vycházela pouze z údajů sdělených samotným žalovaným, aniž by bylo zjištěno, že jejich správnost, úplnost či aktuálnost jakýmkoliv způsobem ověřovala. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně pracovala toliko s jím deklarovanými náklady na bydlení a částkou odpovídající životnímu minimu jednotlivce. Takový postup však sám o sobě neumožňuje učinit spolehlivý závěr o skutečné výši pravidelných výdajů spotřebitele. Ani z předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného nelze dovodit, že by žalobkyně disponovala informacemi umožňujícími posoudit skutečnou výdajovou situaci žalovaného. Předložený výpis zachycoval toliko jednotlivou přijatou platbu ve výši 2 200 Kč, aniž by z něj bylo možno zjistit pravidelné příjmy, běžné výdaje či splátkové zatížení žalovaného. Takový podklad proto nemohl nahradit řádné zjištění a vyhodnocení skutečných pravidelných výdajů spotřebitele. Současně z výpisů z registrů vyplývalo, že žalovaný měl evidován dluh po splatnosti a že jeho celková úvěrová expozice dosahovala částky 420 841 Kč. Právě tyto skutečnosti měly vést žalobkyni ke zvýšené obezřetnosti při posuzování schopnosti žalovaného přijmout další úvěrové zatížení. Žalobkyně však neprokázala, že by skutečný rozsah závazků žalovaného, jejich měsíční splátkové zatížení ani dopad těchto závazků na jeho disponibilní příjem blíže zkoumala. Za této situace nelze dospět k závěru, že žalobkyně disponovala dostatečnými a spolehlivými podklady pro závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr řádně splácet. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posoudila s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem je neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k níž soud přihlédl z úřední povinnosti. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, jelikož v případě neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen vrátit jistinu. Žalovaný uhradil na dluh částku 5 281 Kč, kterou je třeba započíst na vrácení jistiny poskytnuté v částce 45 000 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 39 719 Kč.
12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Skutečnosti rozhodné pro posouzení současných možností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu netvrdil žalovaný a netvrdila je ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalovaného zaplatit částku ve výši 39 719 Kč ve splátkách po částce 3 000 Kč měsíčně, kterou považuje za přiměřenou s ohledem na sjednané splátky ve smlouvě o úvěru a k výši jistiny, kterou je žalovaný povinen vrátit. V daném případě soud považuje za spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovit splátky přiznaného plnění pod ztrátou výhody splátek.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy a na stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny soudem nelze dovodit, že by žalovaný byl ke dni rozhodnutí v prodlení se splněním své povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žaloba byla proto zamítnuta nejen co do částky 25 801,65 Kč (tj. souhrnný poplatek, který nebyl z důvodu neplatnosti smlouvy mezi účastníky platně ujednán), ale i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.
14. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky ve výši 39 719 Kč (výrok I.), ve zbytku ji zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 51,66 % (příslušenství pohledávky pro účely posouzení míry úspěchu ve sporu vypočteno ke dni rozhodnutí soudu na částku 11 372,17 Kč), žalovaný v rozsahu 48,34 %; rozdíl úspěchu ve prospěch žalovaného činí 3,32 %. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch účastníků byl v podstatě vyrovnaný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Na toto nemá vliv ani skutečnost, že žalobkyni vznikly náklady spojené s účastí na jednání soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.