Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 106/2026-63

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupené Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované

trvale bytem Adresa žalované,

o zaplacení částky 127 948,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 88 348,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 503,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 745,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 40 527,76 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně jdoucím z částky 38 824,86 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 689,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 037,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 13 509,26 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně jdoucím z částky 13 069,74 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 88 348,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 503,67 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 745,13 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 40 527,76 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 8 % ročně jdoucím z částky 38 824,86 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 689,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 037,25 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně jdoucím z částky 13 509,26 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně jdoucím z částky 13 069,74 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou soudu 18. 5. 2026 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 127 948,01 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba., IČO IČO) a žalovanou byla dne 19.4.2024 uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to ve výši 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 5 976 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 12 000 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 33 000 Kč. Žalovaná dále dne 26.1.2024 uzavřela s týmž právním předchůdcem žalobkyně smlouva o úvěru, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaná na výše označenou smlouvu již uhradila celkovou částku 13 400 Kč. Nesplacený zůstatek poskytnutého úvěru tak činí 6 600 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ve spojení se splátkovým kalendářem vzal soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 19.4.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta částka 45 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z transakční historie. Žalovaná dosud na splátkách úvěru žalobkyni uhradila částku 12 000 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 33 000 Kč žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátila. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ve spojení se splátkovým kalendářem soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 26.1.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč, jak vyplývá z výpisu z transakční historie. Žalovaná dosud na splátkách tohoto úvěru žalobkyni uhradila částku 13 400 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 6 600 Kč žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

14. Žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že její právní předchůdce coby poskytovatel úvěru posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Ze Žádosti o úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaná v této uvedla, že je zaměstnána jako dělnice, výše jejích příjmů činí 23 412 Kč, výše výdajů 10 516 Kč, použitelný příjem byl právním předchůdcem žalobkyně vypočten na částku 12 896 Kč. Žalovaná dodala, že bydlí u rodičů, je rozvedená a nemá žádnou vyživovací povinnost. V žádosti je dále uvedeno, že bylo ověřeno zaměstnání žalované a její příjem z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Obsahem žádosti je i údaj, že žalovaná má dluh u věřitele právnická osoba, kde zbývá doplatit 26 384 Kč. Dle žalobkyně byly výdaje žalované zkoumány z výpisu z bankovního účtu. Ze žádosti o úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako dělnice, výše jejích měsíčních příjmů činí celkem 21 529 Kč, výdajů 8 360 Kč. Použitelný příjem tak byl žalobkyní, resp. jejím právním předchůdcem vypočten na částku 13 169 Kč. Žalovaná dále rovněž uvedla, že bydlí u rodičů, je rozvedená a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Dle žalobkyně si původní věřitel tvrzenou majetkovou situaci žalované ověřil z pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje žalované byly zkoumány dle žalobkyně z výpisů z bankovního účtu. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 9. 2019 soud zjistil, že zaměstnavatelem žalované je právnická osoba. Z výplatních pásek vyplývá za leden 2024 čistá mzda žalované ve výši 22 517 Kč, za únor 2024 ve výši 25 821 Kč, za březen 2024 ve výši 21 897 Kč. Uvedené koresponduje s transakční historií (patrné odchozí platby z účtu zaměstnavatele na účet žalované). Žalobkyně tak doložila žádosti o úvěr, z nichž vyplývá příjem ze zaměstnání. Žalovaná doložila, že byl ověřován příjem žalované, a to pracovní smlouvou a transakční historií o zaslaných platbách od zaměstnavatele. Tvrzené výpisy z účtu, prostřednictvím kterých měly být zkoumány a ověřovány výdaje žalované, však žalobkyně nedoložila. Žalobkyně rovněž nedoložila tvrzené lustrace v registrech NRKI, BRKI, SOLUS ani IR.

15. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

16. Právní předchůdce žalobkyně řádně nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistil a (zejména) ověřil skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnal s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumal schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů. Převzala-li žalovaná oba úvěry na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, je povinna tyto částku vrátit (v dosud celkem nevrácené výši 39 600 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. V částce 39 600 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

18. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, nemohlo se jí tak dostat poučení, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z předestřené výše příjmu žalované – při uvažovaných skutečných nákladech na bydlení, stravu, ostatní výdaje včetně splácení dalších úvěrů), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč (ve výši cca ½ sjednané výše splátek dle v pořadí druhé úvěrové smlouvy). Žalované nemohla být udělena výzva soudu ve smyslu ust. ,3 k otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky v jiné než soudem uvažované výši. Soud tedy s odkazem na ustanovení citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase ve splátkách po 1 000 Kč. Žalobkyně k výzvě soudu ve smyslu ust. ,3 , aby se vyjádřila k otázkám prověřování úvěruschopnosti žalované, při jednání soudu již ničeho relevantního nedoplnila.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1.10.2024, č.j. -94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. o.z a , když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. , když částečně procesně úspěšné žalované náleží 40 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Žalované však žádné účelně vynaložené náklady spojené s tímto řízením prokazatelně nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.