Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 2/2026-65
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Nikolou Plevkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozen Datum narození žalobce
bytem Adresa žalobce
zastoupen advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Anonymizováno
sídlem Anonymizováno
za níž jedná Jméno žalované
sídlem Adresa žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši částka do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši částka, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši částka, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši , částka, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši , částka, , se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobou ze dne datum se žalobce domáhá na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání. Dne datum byly vůči žalobci zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání provinění nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku . Usnesením ze dne datum, č.j. Anonymizováno bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání a dne datum byla k Okresnímu soudu v adresa (dále jen „okresní soud“) podána obžaloba. Rozsudkem okresního soudu ze dne datum, č.j. Anonymizováno, byl žalobce obžaloby zproštěn, usnesením Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) ze dne datum, č.j. Anonymizováno, byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen. Okresní soud tedy znovu rozhodl rozsudkem ze dne datum, č.j. Anonymizováno, i toto rozhodnutí však bylo usnesením krajského soudu ze dne datum, č.j. Anonymizováno, zrušeno. Okresní soud poté rozhodl dle pokynu odvolacího soudu v jiném rozložení senátu rozsudkem ze dne datum, č.j. Anonymizováno, kterým žalobce uznal vinným, za což mu bylo uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odložením na zkušební dobu 12 měsíců. Usnesením krajského soudu ze dne datum, č.j. Anonymizováno, byl odsuzující rozsudek zrušen a podle § 222 odst. 2 trestního řádu krajský soud věc postoupil k projednání právnická osoba adresa, neboť ve věci nejde o trestní čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Proti žalobci tedy bylo po dobu více než dvou let vedeno nezákonné trestní stíhání, které po celou dobu probíhalo v citlivém věku žalobce od jeho 16 let. Trestní stíhání zasáhlo žalobce jak v rovině osobní, tak ve škole, žalobce byl vystaven extrémnímu stresu. Nárok žalobce uplatnil u žalované dne datum.
2. Žalovaná ve vyjádření ze dne datum potvrdila, že žalobce u ní uplatnil dne datum nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka v souvislosti s trestním řízením vedeným u okresního soudu pod sp. zn. Anonymizováno. Ve stanovisku ze dne datum žalovaná vyslovila žalobci omluvu za nezákonné trestní stíhání, k finančnímu zadostiučinění však nepřistoupila.
3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované dne datum uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši částka v souvislosti s trestním řízením vedeným u okresního soudu pod sp. zn. Anonymizováno, tato konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci se omluvila.
4. Ze záznamu PCŘ, KŘP Středočeského kraje, Územní odbor adresa, Oddělení obecné kriminality, ze dne datum, soud zjistil, že byly zahájeny úkony trestního řízení vůči žalobci za distribuci marihuany na Anonymizováno adresa.
5. Z usnesení PČR, KŘP Středočeského kraje, Územní odbor adresa, Oddělení obecné kriminality ze dne datum, č. j. Anonymizováno se podává, že policejní orgán zahájil trestní stíhání mladistvého žalobce, jakožto obviněného ze spáchání provinění nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku.
6. Z rozsudku okresního soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, soud zjistil, že žalobce byl zproštěn podané obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
7. Z usnesení krajského soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, se podává, že napadený rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom konstatoval, že závěr soudu prvního stupně není přesvědčivý, když v řízení sice bylo prokázáno jednání žalobce, které by formální naplňovalo znaky skutkové podstaty trestního činu, nepovažoval jej však za natolik společensky škodlivé.
8. Z rozsudku okresního soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, vyplývá, že žalobce byl opětovně zproštěn podané obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Z odůvodnění se podává, že soud prvního stupně postrádal jakýkoliv projev připravenosti marihuany druhému poskytnout, zároveň nebylo v řízení prokázáno, že by žalobce sám byl uživatelem marihuany, ani není zřejmé, jak by se k marihuaně dostal.
9. Z usnesení krajského soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, vyplývá, že napadený rozsudek byl opět zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně s tím, že bylo nařízeno, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Odvolací soud tak rozhodl proto, že soud prvního stupně dle odvolacího soudu zjevně nebyl v daném složení schopen objektivně zhodnotit provedené důkazy , neboť zjevně předem ve věci zaujal stanovisko.
10. Z rozsudku okresního soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, se podává, že žalobce byl shledán vinným tím, že neoprávněně nabídl jinému omamnou a psychotropní látku, čímž měl spáchat provinění nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropní látkami a s jedy podle ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku a bylo mu uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců.
11. Z usnesení krajského soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, se podává, že napadený rozsudek byl zrušen v celém rozsahu a podle ustanovení § 222 odst.2 tr. řádu byla trestní věc žalobce postoupena k projednání právnická osoba adresa, neboť nejde o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Z odůvodnění se podává, že ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že se jedná o společensky škodlivý případ vykazující znaky trestného činu, v kontextu celé situace postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne datum.
12. Při svém výslechu žalobce uvedl, že po celou dobu trestního stíhání pociťoval stres a obavy z jeho možných důsledků, zejména z vyloučení ze školy, neúspěšného dokončení studia, odsouzení a negativního dopadu na budoucí pracovní uplatnění. Lékařskou pomoc v souvislosti s těmito pocity nevyhledal. Jako významný zásah do rodinného života vnímal skutečnost, že policie na počátku řízení navštívila jeho babičku, v důsledku čehož se o věci dozvěděla celá rodina. Jeho matka mu věřila, avšak otčím o jeho nevině pochyboval, což vedlo k častým hádkám a zhoršení jejich vztahu. Stres z trestního stíhání podle něj negativně dopadal také na jeho matku. Ve škole žalobce vnímal změnu přístupu některých pedagogů; měl za to, že se o jeho trestním stíhání mezi zaměstnanci školy hovořilo a že na něj bylo nahlíženo s nedůvěrou. Uvedl rovněž, že se věc stala tématem mezi spolužáky, mezi nimiž se šířily různé informace a pomluvy, přičemž část spolužáků mu zachovala podporu. Dále vypověděl, že trestní stíhání dopadlo i na jeho partnerský vztah. Přítelkyně byla podle jeho slov ve stresu, musela absolvovat policejní výslech i účast u soudu a v souvislosti s věcí mezi nimi docházelo k hádkám. Negativně jej podle něj vnímali i rodiče přítelkyně. Žalobce uvedl, že se od počátku cítil nevinen. První dvě zprošťující rozhodnutí vnímal pozitivně, avšak následné uznání viny pro něj představovalo výrazné zvýšení stresu a obav z budoucnosti. Současně uvedl, že šlo o jeho jedinou zkušenost s orgány činnými v trestním řízení. Po postoupení věci správnímu orgánu podle svých slov dosud neobdržel žádné další informace ani rozhodnutí.
13. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení tohoto nároku níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku
14. Soud věc posoudil po právní stránce podle níže uvedených ustanovení.
15. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon “) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a) zákona stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle odst. 2 má právo na náhradu škody i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
16. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 zákona byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.
17. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
18. Soud ve věci dospěl k závěru, že odpovědnostní titul, totiž nezákonné rozhodnutí, je v dané věci dán. Proti žalobci bylo usnesením PČR, KŘP Středočeského kraje, Územní odbor adresa, Oddělení obecné kriminality ze dne datum, č. j. Anonymizováno, zahájeno trestní stíhání pro shora popsaný skutek, usnesením krajského soudu ze dne datum, č. j. Anonymizováno, byla trestní věc žalobce postoupena k projednání právnická osoba adresa, neboť nejde o trestný čin, ale skutek by mohl být posouzen jako přestupek.
19. V souvislosti s žalobcem tvrzeným vznikem nemajetkové újmy soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 , dostupný jako ostatní zde uvedená rozhodnutí NS na stránkách www.nsoud.cz, dle kterého je při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, či jeho formy, třeba vycházet především z povahy trestní věci, délky trestního stíhání a konečně z dopadů trestního stíhání do osobností sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti. Skutkové vymezení újmy způsobené nezákonným rozhodnutím je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco při nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána. K tomu se opakovaně vyjádřil i Nejvyšší soud, např. ve svém rozsudku ze dne datum, sp.zn. 30 Cdo 1747/2014 , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 67/2016, kde uvedl, že „Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem (např. rozhodnutím zrušeným pro nezákonnost) tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce (např. práva na rodinný život), a vznik nemajetkové újmy (představované např. úzkostí, nepohodlím, nejistotou) vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi.“
20. S ohledem na shora uvedené se pak zdejší soud zabýval zejména kritérii významnými z hlediska vzniku a intenzity nemajetkové újmy, tedy a) délkou trestního stíhání, b) povahou trestní věci, c) dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce a d) okolnostmi, za nichž ke vzniku nemajetkové újmy u žalobce došlo.
21. Trestní stíhání žalobce trvalo od datum do datum, tedy celkem hodnota rok a 9 měsíců. Zdejší soud uvádí, že taková délka řízení se jeví jako přiměřená, nelze však odhlédnout od postupu jak soudu prvního, tak odvolacího soudu. Soud prvního stupně rozhodoval celkem hodnota x a krajský soud 4 x, pročež posléze byla věc postoupena právnická osoba v adresa.
22. Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání provinění nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 trestního zákoníku , za což byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody na 6 měsíců až 2,5 roku, tj. trestní sazbou sníženou na polovinu, neboť žalobce byl v době zahájení trestního stíhání mladistvý. Zdejší soud přitom zohlednil, že žalobce byl v průběhu trestního řízení jedenkrát nepravomocně odsouzen, bylo mu uloženo trestní opatření odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců, dále pak dosavadní bezúhonnost žalobce.
23. Pokud jde o dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, lze uzavřít, že žalobci vznikla nejen určitá újma ztotožnitelná se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, ale i újma na podkladě provedeného dokazování objektivizované povahy, představovaná zásahem do osobnostních práv žalobce, tj. zejména do práva na ochranu soukromého a rodinného života. Vzhledem k věku žalobce v době trestního stíhání pak lze předjímat, že zásah trestního stíhání do psychiky a pověsti mladistvého je zpravidla intenzivnější než u dospělých.
24. Žalobce tvrdí, že vedle zásahu do pověsti žalobce jak doma, tak ve škole, mělo trestní stíhání vliv i na jeho osobní život. Zdejší soud vycházel z toho, že žalobce byl podezřelý ze skutků, kterých se měl dopustit přímo ve škole. Je tedy logické, že trestní řízení muselo mít na studium žalobce významný vliv, když v jeho rámci byli vyslýcháni jak pedagogové, tak spolužáci žalobce. Soud tedy žalobci uvěřil, že se potýkal s nedůvěrou pedagogů či pomluvami ze strany spolužáků. Žalobce při výslechu rovněž uvedl, že se trestní stíhání odrazilo i v jeho rodinném životě, když členové rodiny byli vyslýcháni, všichni o něm tedy měli povědomí (a to včetně babičky žalobce), trestní stíhání bylo důvodem rodinných rozepří. Trestní stíhání vedené proti mladistvému s sebou rovněž nese další specifika. Žalobce byl mimo spolupráce s orgány činnými v trestním řízení nucen spolupracovat např. rovněž s Anonymizováno, a to již v době zahájení úkonů trestního řízení
25. S ohledem na tyto skutečnosti dospěl soud k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu má být poskytnuto v penězích, neboť samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluva není dostačující formou zadostiučinění, a to zejm. s ohledem na délku trestního stíhání a věk a bezúhonnost žalobce.
26. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“
27. Žalobce nabídl ke srovnání věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 14C 172/2017 s tím daný žalobce byl trestně stíhán pro tentýž trestný čin. Trestní stíhání trvalo pět měsíců. Žalobce v dané věci nebyl stíhán vazebně a žalobci byla přiznáno zadostiučinění ve výši částka s tím, že v řízení byl rovněž prokázán vliv na probíhající opatrovnické řízení.
28. Soud pak vycházel při srovnání z věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 8/2019 , kdy danému žalobci bylo přiznáno odškodnění ve výši částka. Trestní stíhání trvalo necelé dva roky, žalobce byl však stíhán vazebně, za což byl odškodněn zvlášť s tím, že dalším rozdílem je, že žalobce byl v dané věci ohrožen velmi vysokou trestní sazbou s ohledem na odstavec, v kterém byl obžalován. Podobnost se zdejší věcí je ta, že stíhaný byl osobu bezúhonnou a velmi mladého věku blízkého věku mladistvého.
29. právnická osoba věc z věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 18 C 24/2012 , kde bylo danému žalobci přiznáno zadostiučinění ve výši částka. Trestní stíhání trvalo 17 měsíců. Jednalo se tedy o jinou trestnou činnost, ovšem s podobnou sazbu, jednalo se o přečin krádeže s tím, že takové zadostiučinění bylo žalobci přiznáno právě s ohledem na věk blízký věku mladistvých. Jiné zásadní zásahy žalobce v daném řízení neprokázal.
30. Soud v posuzovaném případě tedy dospěl k závěru, že v této věci je namístě přiznat finanční zadostiučinění, a to, jak bylo uvedeno shora, zejména s ohledem na věk žalobce v době zahájení trestního stíhání a jeho dosavadní bezúhonnost. Pokud jde o výši takového zadostiučinění, adekvátním se soudu jeví, a to i s ohledem na srovnatelné případy, částka ve výši částka. Soud tedy co do částky ve výši částka žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
31. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v plném rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne datum, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne datum, žalobce má tedy nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši částka, dále odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast při jednáních dne datum, datum, vyjádření ze dne datum a datum) ve výši částka za úkon dle § 7 bod 6 , § 9a odst. 2 písm. a) a. t. ve znění od datum. K odměně je dále připočítaná paušální náhrada hotových výdajů 6 x částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od datum a DPH ve výši 21%. Celkem má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za předběžné uplatnění nároku žalobce u žalované (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III ÚS 445/16 ).
32. Soud dále stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.
Poučení:
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.