Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 99/2026-63
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Paloučkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 167 815,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 132 823 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 4 621 Kč, co do zákonného úroku z prodlení
z částky 154 621 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 3. 2025 do 3. 4. 2025,
z částky 144 944 Kč ve výši 12 % ročně od 4. 4. 2025 do 5. 5. 2025,
z částky 144 444 Kč ve výši 12 % ročně od 6. 5. 2025 do 2. 6. 2025,
z částky 143 444 Kč ve výši 12 % ročně od 3. 6. 2025 do 16.6. 2025,
z částky 142 944 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 6. 2025 do 16. 7. 2025,
z částky 142 444 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 7. 2025 do 18. 8. 2025,
z částky 141 444 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 8. 2025 do 16. 9. 2025,
z částky 140 944 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 9. 2025 do 15. 10. 2025,
z částky 139 944 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 10. 2025 do 14. 11. 2025,
z částky 138 944 Kč ve výši 12 % ročně od 15. 11. 2025 do 15. 12. 2025,
z částky 137 944 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 12. 2025 do 18. 2. 2026,
z částky 137 444 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 2. 2026 do zaplacení,
co do pohledávky ve výši 30 371,84 Kč,
co do úroku ve výši 8,63 % ročně z částky 150 000 Kč od 25. 3. 2025 do 18. 5. 2025,
co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 150 000 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení,
maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 557 395,20 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 132 823 Kč, když soud povoluje žalovanému splácet dlužnou částku po 4 000 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá, co do částky 4 621 Kč, co do zákonného úroku z prodleníz částky 154 621 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 3. 2025 do 3. 4. 2025,z částky 144 944 Kč ve výši 12 % ročně od 4. 4. 2025 do 5. 5. 2025,z částky 144 444 Kč ve výši 12 % ročně od 6. 5. 2025 do 2. 6. 2025,z částky 143 444 Kč ve výši 12 % ročně od 3. 6. 2025 do 16.6. 2025,z částky 142 944 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 6. 2025 do 16. 7. 2025,z částky 142 444 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 7. 2025 do 18. 8. 2025,z částky 141 444 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 8. 2025 do 16. 9. 2025,z částky 140 944 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 9. 2025 do 15. 10. 2025,z částky 139 944 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 10. 2025 do 14. 11. 2025,z částky 138 944 Kč ve výši 12 % ročně od 15. 11. 2025 do 15. 12. 2025,z částky 137 944 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 12. 2025 do 18. 2. 2026,z částky 137 444 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 2. 2026 do zaplacení,co do pohledávky ve výši 30 371,84 Kč,co do úroku ve výši 8,63 % ročně z částky 150 000 Kč od 25. 3. 2025 do 18. 5. 2025,co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 150 000 Kč od 19. 5. 2025 do zaplacení,maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 3. 2025 dosáhne částky 557 395,20 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně: Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Českém Krumlově (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 2. 6. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 232 276 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 10. 12. 2024, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným, a na základě níž byly poskytnuty žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Na základě této smlouvy dluží žalovaný žalobkyni částku 232 276 Kč s příslušenstvím. Po výzvě soudu k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce vzal žalobu částečně zpět, když soud usnesením 5 C 99/2026-52 řízení částečně zastavil. Nadále je tedy vedeno řízení co do částky 167 815,84 Kč s příslušenstvím.
2. Předžalobní výzva: Před podáním žaloby byla žalovanému řádně odeslána předžalobní výzva, a to dne 11. 5. 2026, kterou soudu žalobkyně předložila spolu s poštovním podacím archem prokazujícím odeslání této výzvy. Žalobkyně soudu předložila i další výzvy k zaplacení, které žalovanému odeslala, a to z 20. 3. 2025 a z 17. 2. 2025 spolu s poštovní dodejkou. Oznámení o zesplatnění úvěru zaslala žalobkyně žalovanému 23. 3. 2025.
3. Rozhodování bez nařízení jednání: Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého „K projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednáním souhlasí“. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k žalobě ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., ačkoliv byl poučen, že v takovém případě bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím soudu ve věci bez nařízení jednání.
4. Skutková zjištění soudu: Žalobkyně v řízení prokázala předloženými listinnými důkazy, a to zejména žádostí o poskytnutí úvěru, smlouvou o úvěru č. hodnota a dodatkem k návrhu smlouvy o úvěru č. hodnota, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota ze dne 10. 12. 2024. Na základě této smlouvy došlo k vyplacení úvěru ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 9 677 Kč. Smlouva byla uzavřena prostředků komunikace na dálku. K prodlení žalovaného došlo již s úhradou první splátky 17. 1. 2025. Na úvěr tedy po jeho uzavření žalovaný řádně a včas nesplácel, proto následně došlo k bezprostřednímu zesplatnění celého úvěru 23. 3. 2025. Po zesplatnění úvěru zaplatil žalovaný na úvěr celkově 17 177 Kč. Smlouva byla úročena úrokovou sazbou 72,84 % ročně, což neodpovídá běžné úrokové sazbě, která v tu dobu byla bankovními ústavy poskytována. Žalobkyně sice následně po částečném zastavení řízení žádá nikoli úrok 72,84 % ročně, ale jen 8,63 % ročně. Tato skutečnost však nemění nic na tom, že původně uzavřená úroková sazba byla v rozporu s dobrými mravy.
5. Zkoumání úvěruschopnosti: Soud po seznámení se s listinnými důkazy vyzval žalobkyni, aby předložila a označila důkazy o prověření příjmů a výdajů žalovaného za období před poskytnutím úvěru, posouzení závazků žalovaného a jejich plnění, posouzení celkové majetkové situace žalovaného. Žalobkyně se na výzvu soudu vyjádřila, když uvedla, že podle jejího názoru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin však vyplývá, že ověřovala bonitu žalovaného v systémech NRKI, SOULUS, když ze systému NRKI bylo zjištěno, že žalovaný žádal šestkrát o poskytnutí úvěru, a to v celkové částce 2 603 296 Kč. V době zkoumání úvěruschopnosti nebyl žalovaný se splátkami po splatnosti. Ze spisu spisová značka Okresního soudu v Českém Krumlově však bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému v témže roce již jeden úvěr ve výši 100 000 Kč, a to úvěr č. hodnota ze dne 15. 4. 2024. Ani tento úvěr žalovaný řádně nesplácel, dle sdělení žalobkyně na tento úvěr žalovaný zaplatil 56 575,07 Kč a pohledávka je rovněž ve stavu soudního vymáhání. Žalobkyně zkoumala příjmy žalovaného, když z předloženého výpisu od zaměstnavatele o uhrazené mzdě z října roku 2024 vyplývá, že jeho příjem činil 1 750,63 euro, což odpovídá částce přes 40 000 Kč měsíčně. Sám žalovaný ve svém prohlášení uvedl, že jeho příjem činí v přepočtu 43 000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaný uvedl ve výši 18 879 Kč, žalobkyně tyto výdaje žádným způsobem nezkoumala. Za situace, kdy bylo v řízení zjištěno, že žalovaný si opakovaně bral u různých bankovních institucí úvěry, a za situace, kdy i u samotné žalobkyně si žalovaný bral osm měsíců před tímto úvěrem předchozí úvěr ve výši 100 000 Kč, který řádně nesplácel, měla být žalobkyně obezřetnější při poskytování úvěru a úvěr žalovanému neposkytnout, neboť jestliže předchozí úvěr nebyl řádně splácen, neměla přistoupit k poskytnutí dalšího úvěru. Za situace, kdy žalobkyně sice ověřovala úvěruschopnost žalovaného, neověřovala ji však řádně, má soud za to, že žalobkyně řádně úvěruschopnost ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), nezkoumala řádně.
6. Skutkový závěr soudu: Skutkovým závěrem soudu je, že žalovaný dluží žalobkyni částku 132 823 Kč na poskytnuté a neuhrazené jistině z titulu bezdůvodného obohacení, neboť soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 10. 12. 2024 za neplatnou. Ačkoliv žalobkyně zkoumala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného, nezkoumala ji řádně. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši nesplacené jistiny, když ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 je žalovaný povinen vrátit jen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Na poskytnutý úvěr 150 000 Kč zaplatil žalovaný jen 17 177 Kč. Neuhrazená tak zůstává jistina 132 823 Kč. Co do zbývající žalované částky 4 621 Kč, co do zákonného úroku z prodlení, pohledávky ve výši 30 371,84 Kč a úroků z úvěru soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
7. Právní posouzení: Po právní stránce soud vychází z § 2991 odst. 1 o. z., dle něhož „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle § 2991 odst. 2 o. z. „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám“.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy“.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.
11. Podle § 87 odst. 2 téhož ustanovení „Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům“.
12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn.33 Cdo 2178/2018 „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“.
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 bod 17. „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů“.
14. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1902/2025: Bod 14.: “Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Bod 15.:“Podle ustálené soudní praxe se důkazním břemenem rozumí procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení; jeho smyslem je umožnit soudu vydat rozhodnutí i v těch případech, kdy výsledky hodnocení důkazů mu neumožňují přijmout ani závěr o pravdivosti tvrzené skutečnosti, ale ani závěr o tom, že by byla nepravdivá. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdo 257/97, uveřejněný na str. 372 v sešitě č. 7/1998 časopisu Právní rozhledy)“. Bod 16.:“Z citované judikatury pro danou věc vyplývá, že domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl. Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože má vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.
15. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. Ve smyslu závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. K obdobným závěrům lze dospět i na základě nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18.
16. Poskytovatel úvěru se při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr nemůže spoléhat jen na informace od spotřebitele, ale musí je rovněž ověřovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19.; rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, bod 37.; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz; rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie z https://curia.europa.eu). Žalobkyně má tak právo pouze na bezdůvodné obohacení ve výši poskytnutého úvěru 150 000 Kč, na nějž žalovaný zaplatil pouze 17 177 Kč, tedy na částku 132 823 Kč.
17. Splátky: Soud dospěl k závěru, že osobním a majetkovým poměrům žalovaného dostupným z obsahu spisu z doby uzavírání úvěru je přiměřená měsíční splátka ve výši 4 000 Kč. Soud proto umožnil žalovanému splácet částku uvedenou ve výroku I. v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč pod ztrátou výhody. Soud má za to, že takto stanovená splatnost dluhu žalovaného ze smlouvy o spotřebitelském úvěru odpovídá kritériím ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy nejen odpovídající možnostem žalovaného jako spotřebitele, ale také v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru. Ztráta výhody splátek pak znamená, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel (žalobkyně) může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči spotřebiteli (věřitel zašle dlužníku, který je v prodlení, oznámení, kterým uplatní ztrátu výhody splátek, pak dojde k zesplatnění celé částky), když tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky, tedy v režimu obdobném, jak jej stanoví § 1931 o. z.
18. Úrok z prodlení: Soud rovněž neshledal důvodným nárok žalobkyně, jímž se domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně. Soud neshledal důvodným návrh žalobkyně, jímž se domáhala zákonného úroku z prodlení. Soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální úpravou k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, a nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nevzniklo v projednávané věci právo na zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně navíc za celé období žádala zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně, což v období od 17. 6. 2025 neodpovídá skutečným zákonným úrokům z prodlení.
19. Náklady řízení: O náhradě nákladů řízení odpovídá § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle něhož „Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo“. V tomto případě musel při porovnávání úspěchu a neúspěchu ve věci soud vyházet i z příslušenství k pohledávce, a to úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení. Podle nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 „Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství“.
20. Pro účely výpočtu náhrady nákladů řízení byla žalobkyně úspěšná co do částky jistiny 132 823 Kč. Neúspěšná byla co do částky jistiny 4 621 Kč, dále co do zákonného úroku z prodlení z částky 154 621 Kč ve výši 12 % ročně od 25. 3. 2025 do 3. 4. 2025, kterou soud vypočetl na částku 457,51 Kč, dále zákonný úrok z prodlení z částky 144 944 Kč ve výši 12 % ročně od 4. 4. 2025 do 5. 5. 2025, který soud vypočítal na částku 1 477,24 Kč, úrok z prodlení z částky 144 444 Kč ve výši 12 % ročně od 6. 5. 2025 do 2. 6. 2025, který soud vypočítal na částku 1 282,19 Kč, úrok z prodlení z částky 143 444 Kč ve výši 12 % ročně od 3. 6. 2025 do 16. 6. 2025, který soud vypočítal na částku 613,08 Kč, úrok z prodlení z částky 142 944 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 6. 2025 do 16. 7. 2025, který soud vypočítal na částku 1 362,86 Kč, úrok z prodlení z částky 142 444 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 7. 2025 do 18. 8. 2025, který soud vypočítal na částku 1 498,59 Kč, úrok z prodlení z částky 141 444 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 8. 2025 do 16. 9. 2025, který soud vypočítal na 1 302,06 Kč, úrok z prodlení z částky 140 994 Kč ve výši 12 % ročně od 17. 9. 2025 do 15. 10. 2025, který soud vypočítal na 1 297,46 Kč, úrok z prodlení z částky 139 944 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 10. 2025 do 14. 11. 2025, který soud vypočítal na 1 334,26 Kč, úrok z prodlení z částky 138 944 Kč ve výši 12 % ročně od 15. 11. 2025 do 15. 12. 2025, který soud vypočítal na 1 370,41 Kč, úrok z prodlení z částky 137 944 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 12. 2025 do 18. 2. 2026, který soud vypočítal na 2 902,49 Kč, úrok z prodlení z částky 137 444 Kč ve výši 12 % ročně od 19. 2. 2026 do zaplacení, který soud vypočítal ke dni rozhodování soudu 10. 9. 2026 na částku 9 172,97 Kč. Žalobkyně byla dále neúspěšná co do pohledávky 30 371,84 Kč, co do úroku ve výši 8,63 % ročně z částky 150 000 Kč od 25. 3. 2025 do 18. 5. 2025, který soud vypočítal na 1 915,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 150 000 Kč za období od 19. 5. 2025 do 10. 9. 2026, který soud vypočítal na částku 23 621,92 Kč. Žalobkyně tak byla neúspěšná celkově co do částky 85 601,03. K této částce je potřeba připočítat i částku, o niž bylo řízení zastaveno usnesením 5 C 99/2026-52. To odpovídá částce 78 709,05 Kč (23 986 + 40 474,16 + soudem vyčíslený úrok 14 249,34). Celkově je tedy žalobkyně neúspěšná co do částky vyčíslené pro účely nákladů řízení na částku 164 310,53 Kč. Úspěch žalobkyně z částky 132 823 Kč odpovídá 45 %, neúspěch žalobkyně z částky 164 310,53 Kč odpovídá 55 %. Žalobkyně tak byla ve větší části neúspěšná. Soud sice při vyhlášení rozsudku rozhodl o tom, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky Jméno advokátky částku, jež bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, avšak po dopočtení úspěchu a neúspěchu ve věci vypočítané pro účely náhrady nákladů řízení dospěl soud k závěru, že žalobkyně nemá právo na žádnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný žádné náklady řízení neúčtoval. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Splatnost: Povinnost zaplatit přiznanou částku a náklady řízení v pravidelných měsíčních splátkách uvedené ve výroku tohoto rozsudku ve splátkách vyplývá z § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy soud poskytl žalovanému delší lhůtu k plnění tak, aby byl schopen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný se sice k jednání nedostavil, s ohledem na to, že žalobkyně majetkové poměry žalovaného řádně nezkoumala, lze předpokládat, že i s ohledem na nesplnění povinností vyplývajících z původní smlouvy nejsou majetkové poměry dobré. Tomu odpovídá i lhůta k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Nebude-li splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze k jejímu vymožení navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.