Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 As 87/2026 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: J. J., zastoupený JUDr. Janem Langmeierem, advokátem se sídlem Na Bělidle 997/15, Praha 5, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, se sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2026, č. j. ,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2026, č. j. , se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu proti vyrozumění žalované ze dne 4. 2. 2026, č. j. KRPC14229151/TČ2023020181, kterým žalovaná nevyhověla žalobcově žádosti podle o nahlédnutí do spisu vedeného pod sp. zn. KRPC142291/TČ2023020181.

[2] Krajský soud usnesením ze dne 12. 5. 2026, č. j. , žalobu odmítl podle (dále jen „“).

[3] Krajský soud uvedl, že se žádost žalobce týkala spisu vedeného žalovanou na základě trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu. V takové situaci dle krajského soudu policie nepostupuje jako správní orgán ve správním řízení, nýbrž jako policejní orgán při prověřování skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu. Krajský soud v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2005, č. j. , č. 623/2005 Sb. NSS, dle kterého policejní orgán při odepření nahlížení do spisu vedeného v rámci trestního řízení nevystupuje jako správní orgán ve smyslu a nevykonává působnost v oblasti veřejné správy. Úkony policejního orgánu činěné při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení proto nepodléhají přezkumu ve správním soudnictví. Dále krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2022, č. j. – 26, nebo na nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. , dle kterých se nahlížení do trestních spisů posuzuje podle § 65 trestního řádu.

[4] Skutečnost, že žalobce svoji žádost označil jako žádost podle a že na toto ustanovení odkázala žalovaná v napadeném rozhodnutí, nebyla podle krajského soudu podstatná. Pro posouzení pravomoci správního soudu totiž považoval za rozhodující materiální povahu napadeného úkonu, tedy zda byl učiněn při výkonu veřejné správy, nikoli jeho formální označení či případně nesprávně použitý procesní předpis. Jestliže se tedy žádost žalobce týkala spisu vedeného v souvislosti s prověřováním trestního oznámení, šlo dle krajského soudu o úkon učiněný v trestněprocesní rovině, nikoli o výkon veřejné správy.

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá usnesení krajského soudu kasační stížností z důvodu dle

[6] Stěžovatel namítá, že krajský soud vycházel z nepřiléhavé judikatury, jelikož rozhodnutí, na která odkazoval, se týkala úkonů prováděných policejním orgánem již v rámci probíhajícího trestního řízení. V nynější věci je dle stěžovatele dána pravomoc správních soudů, jelikož žalovaná nikdy nezahájila úkony trestního řízení ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu, ale prováděla pouze úkony pro účely předběžného šetření k odhalení skutečností, nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (podle § 158 odst. 1 trestního řádu). Nahlížení do spisu tedy podle stěžovatele probíhá v režimu .

[7] Na podporu své argumentace stěžovatel odkazuje na informaci zveřejněnou na webových stránkách Policie České republiky, dle které „[v] případě šetření, kde nedošlo k zahájení úkonů trestního řízení dle téhož zákona a které je vedeno na základě , o Policii České republiky, je nutné zohlednit obsah žádosti. Pokud je v této fázi požádáno o nahlédnutí do spisu, je postupováno dle , .“

[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a obsah spisu.

[9] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas ( ), osobou oprávněnou (, věta první ), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem ( ). Napadené usnesení Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (, věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených (, věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

[10] Kasační stížnost je důvodná.

[11] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že krajský soud správně uvedl, že úkony policejního orgánu činěné při výkonu působnosti orgánu činného v trestním řízení nepodléhají přezkumu ve správním soudnictví. Jak bude nicméně vysvětleno níže, žalovaná v projednávané věci nevystupovala v postavení orgánu činného v trestním řízení.

[12] Podle , o Policii České republiky (dále jen „“) policista před zahájením úkonů trestního řízení z vlastní iniciativy nebo na základě podnětu jiné osoby anebo orgánu za účelem získání poznatků o trestné činnosti vyhledává, odhaluje, a jeli to třeba, i dokumentuje skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. V rámci činnosti podle věty první je povinen předcházet trestné činnosti.

[13] Podle § 158 odst. 1 věty první trestního řádu je policejní orgán povinen na základě vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele; je povinen činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.

[14] Podle § 158 odst. 3 věty první až čtvrté trestního řádu o zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, sepíše policejní orgán neprodleně záznam, ve kterém uvede skutkové okolnosti, pro které řízení zahajuje, a způsob, jakým se o nich dověděl. Opis záznamu zašle do 48 hodin od zahájení trestního řízení státnímu zástupci. Hrozíli nebezpečí z prodlení, policejní orgán záznam sepíše po provedení potřebných neodkladných a neopakovatelných úkonů. K objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zajišťuje stopy trestného činu.

[15] Krajský soud v napadeném usnesení vycházel z toho, že spis žalované byl veden v souvislosti s „prověřováním trestního oznámení“, resp. že žalovaná prověřovala skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu. Fáze prověřování je však již první fází (zahájeného) trestního řízení. Této fázi předchází ještě neformální činnost policie (nazývaná jako tzv. „předprocesní“ stadium), která není trestním řízením podle trestního řádu. Policejní orgán v rámci tohoto stadia provádí operativní činnosti podle § 158 odst. 1 trestního řádu, resp. podle , které jen v některých případech vyústí v odhalení skutečností vzbuzujících podezření ze spáchání trestného činu. Tato činnost policie obecně není vyloučena z přezkumu ve správním soudnictví (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2024, č. j. – 38; všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

[16] Je tomu tak proto, že v rámci tohoto tzv. „předprocesního“ stadia (tedy míněno stadia před zahájením trestního řízení) policejní orgán nejedná jako orgán činný v trestním řízení (viz rozsudek tohoto soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. – 32; srov. též rozsudky ze dne 19. 2. 2015, č. j. – 24; ze dne 25. 4. 2019, č. j. – 39; nebo ze dne 25. 1. 2018, č. j. – 28). Orgánem činným v trestním řízení se stává až tehdy, pokud policejní orgán dospěje k závěru o podezření ze spáchání trestného činu, na jehož základě může policejní orgán zahájit úkony trestního řízení, a to buď sepsáním záznamu podle § 158 odst. 3 trestního řádu či provedením neodkladných nebo neopakovatelných úkonů, případně přímo zahájením trestního stíhání ve smyslu § 160 trestního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2016, č. j. – 153, nebo již citovaný rozsudek č. j. – 32).

[17] Neodkladnými úkony pak mohou být zejména úkony uvedené v § 158 odst. 3 písm. d) až f) trestního řádu (ohledání místa činu, provedení zkoušky krve nebo jiného podobného úkonu, pořizování zvukových nebo obrazových záznamů, snímání daktyloskopických otisků apod.), dále podněty či žádosti policejního orgánu k vydání předchozího souhlasu nebo příkazu či povolení státního zástupce, podání návrhu na vydání rozhodnutí soudu, jakož i všechny úkony, k nimž je podle trestního řádu třeba takového předchozího souhlasu, příkazu nebo povolení státního zástupce, bylyli provedeny policejním orgánem bez jeho souhlasu (viz již citovaný rozsudek č. j. – 153).

[18] V projednávané věci zdejší soud ze spisu žalované zjistil, že dne 12. 9. 2023 obdržela trestní oznámení o možném spáchání trestného činu podvodu podle . Následně žalovaná vyhledávala a odhalovala skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, přičemž provedla ve veřejných rejstřících lustraci osoby, která se měla trestného činu dopustit, a osoby, která měla být trestným činem poškozena. Dále žalovaná vyzvala osobu, která měla být trestným činem poškozena, k podání vysvětlení, po kterém věc dne 7. 12. 2023 odložila, jelikož nezjistila skutečnosti, na základě kterých by bylo možné učinit závěr o důvodném podezření ze spáchání trestného činu.

[19] Z uvedeného je tedy zjevné, že žalovaná nezahájila trestní řízení (ať už sepsáním záznamu podle § 158 odst. 3 trestního řádu či provedením neodkladných nebo neopakovatelných úkonů nebo zahájením trestního stíhání), ale postupovala pouze podle § 158 odst. 1 trestního řádu, resp. , a v rámci tohoto „předprocesního“ stádia teprve vyhledávala a odhalovala skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Nemohla tedy ještě vystupovat v postavení orgánu činného v trestním řízení.

[20] Krajský soud proto pochybil, pokud žalobu stěžovatele odmítl z důvodu, že žalovaná vystupovala v postavení orgánu činného v trestním řízení.

[21] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadené usnesení krajského soudu podle věty první zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. V dalším řízení bude krajský soud vycházet z toho, že žalovaná nebyla v postavení orgánu činného v trestním řízení. Tímto právním názorem Nejvyššího správního soudu je krajský soud vázán ( ).

[22] V novém rozhodnutí ve věci rozhodne krajský soud též o nákladech řízení o kasační stížnosti (, věta první ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 12. listopadu 2026

JUDr. Tomáš Rychlý

předseda senátu