Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 108/2026-19

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hunalovou ve věci

žalobce:

Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A

sídlem Adresa žalobce A: nábřeží Jméno žalobce B AnonymizovánoAnonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno

zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 13 788,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 13 788,15 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 13 788,15 Kč s příslušenstvím, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky 13 788,15 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 24. 7. 2022 žalobce poskytl žalovanému 100 000 Kč. Pro neplnění závazků řádného splácení žalovaným byl úvěr zesplatněn včetně dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, celková dlužná částka činila 111 786,57 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové č. j. -72 ze dne 26. 8. 2024 bylo mimo jiné rozhodnuto, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6.1. a 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 35 213,85 Kč. Částka ve výši 35 213,85 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 111 786,57 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 7. 9. 2023. Předmětným rozhodnutím Okresního soudu v Hradci Králové bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 7. 9. 2023. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslal žalobce žalovanému předžalobní výzvu ze dne 4. 5. 2026, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 111 786,57 Kč od 8. 9. 2023 do 9. 1. 2024. V souladu s limity dle čl. 6.9 Smlouvy, respektive s ustanovením , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 13 788,15 Kč.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tvrzení v ní uvedená.

Soud zjistil o skutkovém stavu následující skutečnosti z níže uvedených důkazů:

Na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 24. 7. 2022 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že se žalovaný ve smlouvě zavázal tento úvěr hradit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4 685 Kč s úrokem 47,49 % ročně (viz smlouva o úvěru). Žalobce nepředložily k prokázání splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu v Hradci Králové č. j. -72 ze dne 26. 8. 2024 bylo vyhověno žalobě žalobce, neboť žalovaný se k jednání nedostavil. Bylo rozhodnuto mimo jiné o úhradě jistiny úvěru vč. všech poplatků a smluvní pokuty. Ze statistiky úrokových sazeb pro spotřebitelské úvěry poskytované bankami (ARAD) soud zjistil, že průměrná sazba v 07/2022 činila 9,42 %. Žalobce poslal žalovanému výzvy k úhradě dluhu.

Soud učinil ve věci skutkový závěr, že žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky, které žalovaný nevrátil. V téže věci bylo již soudem rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, kterým bylo žalobě vyhověno.

Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Ustanovení a násl. ZSÚ podrobně upravují povinnosti poskytovatele úvěru stran posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Na úvod právního hodnocení soud vyjasňuje, že dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. , bod. 46: „Nejvyšší soud ovšem ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje (srovnej např. rozsudky ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. ), s odkazem na nálezovou judikaturu Ústavního soudu (srov. například nález ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. 120/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a nález ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod č. 130/2008), že nevázanost soudu předchozím pravomocným soudním rozhodnutím neznamená, že soud může skutkové a právní závěry dovozené v předchozím pravomocně skončeném soudním řízení zcela pominout. Naopak soud se musí vypořádat se zásadními skutkovými zjištěními a právními závěry, v jejichž hodnocení se od dříve vydaného pravomocného soudního rozhodnutí hodlá odchýlit. Požadavku na celkovou harmonii soudních rozhodnutí podmiňující důvěru v právo a souvisejícímu legitimní očekávání účastníků řízení v důvěryhodnost aktů státu není učiněno zadost, jestliže soud posoudil předběžnou otázku jinak, než jak tuto otázku jako předběžnou posoudil soud v jiném, předchozím řízení, aniž tu byly pro jiné její posouzení skutečně pádné důvody, zejména jiná skutková zjištění o příslušných právně významných skutečnostech. Při posouzení vztahů hmotného práva podléhajících režimu , , se pak tato zásada výslovně promítá v ustanovení . Platí-li tento požadavek pro rozhodnutí vydaná v jiných řízeních, pak tím spíše platí pro pravomocné rozhodnutí vydané v témže řízení.“

Přestože v předmětné věci existuje již pravomocné rozhodnutí, které žalobci vyhovělo, není nyní soud zbaven povinnosti posoudit právní titul žalobce, na základě kterého se domáhá žalovaného nároku. Tím spíše, že první vydaný rozsudek byl rozsudkem pro zmeškání, kde soud danou věc nepodroboval detailnímu přezkumu.

Žalobce žádal úhradu smluvní pokuty ujednané ve smlouvě o úvěru. Soud tedy nejdříve hodnotil platnost úvěrové smlouvy včetně úroku ve výši 47,49 % ročně. Podle statistiky úrokových sazeb (spotřebitelské úvěry u bank) – viz ekonomická data ČNB, ARAD – činila obvyklá úroková míra v červenci 2022 v bankovním sektoru 9,42 %. Přestože je obvyklé, že nebankovní poskytovatelé mívají sazby vyšší, neboť se do nich promítá podnikatelské riziko poskytovatele a častokrát i rizikovost dlužníka, kterému banka v žádosti o úvěr nevyhověla, hladina tohoto navýšení se nemůže pohybovat mimo rozumnou úroveň (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019, kde Ústavní soud mimo jiné odkázal na nálezy sp. zn. a sp. zn. , ve kterých dovodil, že je nepřijatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům /zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům/, které evidentně poškozují práva svých klientů.). Rovněž Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, č. j. -175 zopakoval, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Soud v této věci posoudil, že smluvené úroky se vymykají i adekvátnímu zvýšení plynoucímu z podnikatelského rizika poskytovatele úvěrů jakožto nebankovní instituce. Soud proto uzavřel, že ujednaná výše smluvního úroku se příčí dobrým mravům, což působí neplatnost celé úvěrové smlouvy.

K tomu lze dále odkázat na stručný a výstižný závěr z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. -81 dle kterého pokud jsou smlouvy s nemravně vysokými úroky sjednávány úvěrujícím zcela záměrně, systematicky a s vědomím jejich neplatnosti, je absolutně neplatná celá smlouva a nikoliv jen oddělitelné ujednání o nemravných úrocích. Ustanovení § 576 o. z. nelze na takové případy aplikovat. Rovněž z judikatury Soudního dvora plyne, že by neměl být považován za neplatný pouze úrok („odměna“), tj. neměl by být soudem pouze měněn sjednaný úrok na úrok obvyklý, jelikož takový postup vede k setrvávání poskytovatelů na jejich nemravných praktikách. Viz rozhodnutí ve věci C520/21 ze dne 15. 6. 2023: „kdyby vnitrostátní soud mohl měnit obsah zneužívajících ujednání v takových smlouvách, mohlo by být ohroženo splnění dlouhodobého cíle stanoveného v článku 7 směrnice 93/13. Tato možnost by totiž přispívala k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele tím, že se taková zneužívající ujednání vůči spotřebiteli prostě a jednoduše neuplatní, a to v tom smyslu, že prodávající a poskytovatelé by byli i nadále sváděni k používání uvedených ujednání, jelikož by věděli, že i kdyby mělo být rozhodnuto o jejich neplatnosti, vnitrostátní soud bude moci smlouvu v nezbytném rozsahu doplnit, takže jejich zájmy budou tímto způsobem přesto zajištěny.“

V souladu se závěry Ústavního soudu ČR (nález sp. zn. ) by obecné soudy měly vést poskytovatele úvěru (třeba i cestou případného zastavení exekuce) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek. To, zda je reálné splácení dluhu, je celkem výchozí zásada, která by jako obecný princip měla být vzata v úvahu soudy, bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena nebo nikoliv. Z uvedeného je tedy nepochybné, že platnost úvěrové smlouvy je třeba zkoumat v jakékoliv fázi soudního řízení, a to i v již probíhajícím řízení exekučním.

Ze závěrů Ústavního soudu mimo jiné vyplývá, že zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen směrnice o spotřebitelském úvěru), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Podle Soudního dvora pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřená žádnými doklady.

Soud aplikoval výše uvedená ustanovení a zhodnotil, že při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet žalobkyně neprověřila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Z předložených listin, respektive z absentujících listin a podkladů pro posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že žalobkyně neověřila skutečný příjem žalovaného, ani jeho náklady na bydlení; výpis z účtu, ze kterého by byly zřejmé příjmy a výdaje žalované žalobkyně nepředložila, stejně tak ani pracovní/nájemní smlouvy žalovaného. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla posouzena jako absolutně neplatná, soud výrokem I. žalobu v celém rozsahu zamítl. Žalobce z neplatné smlouvy nemá právo na žádné úroky, poplatky ani na smluvní úroky, které nebyly platně sjednány.

O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. v souladu s ustanovením Ve věci byl procesně úspěšnější žalovaný; ten však zůstal po celé řízení pasivní, a proto mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím podepsaného soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudem.