Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 As 48/2026 - 70.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 As 48/2026 - 70
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: D. M., zast. Mgr. et Mgr. Zdeňkem Trávníčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Mezírka 775/1, Brno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1/1, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2024, č. j. ZKI BRO16/378/20246, za účasti osoby zúčastněné na řízení: P. S., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2026, č. j. 29 A 70/2024110,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2026, č. j. 29 A 70/2024110, se zrušuje.
II. Rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Brně ze dne 13. 5. 2024, č. j. ZKI BRO16/378/20246, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 36 176,60 Kč k rukám jejího právního zástupce Mgr. et Mgr. Zdeňka Trávníčka, Ph.D., advokáta se sídlem Mezírka 775/1, Brno, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Osoba zúčastněná na řízení (dále též „OZNŘ“) podala návrh na opravu chyby v katastrálním operátu. Předmětem opravy byl zákres, provedený na podkladě geometrického plánu ze dne 20. 12. 1960, č. 22410/2259201960, vlastnické hranice mezi pozemkem p. č. st. XA (ve vlastnictví žalobkyně) a p. č. XB (ve vlastnictví OZNŘ) v katastrálním území x.
[2] Správní orgány rozhodovaly ve věci několikrát. Katastrální úřad nejprve opravu neprovedl, o čemž žalobkyni a OZNŘ vyrozuměl oznámením ze dne 4. 1. 2023, č. j. OR1033/202274219. Jelikož s oznámením vyslovila OZNŘ nesouhlas, zahájil katastrální úřad správní řízení o opravě chyby, které zakončil dne 14. 3. 2023 vydáním rozhodnutí č. j. OR1033/202274240. Katastrální úřad jím nevyhověl nesouhlasu OZNŘ s neprovedením opravy, neboť se nejednalo o chybu v katastrálním operátu podle § 36 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 6. 2023, č. j. ZKI BRO22/422/20236, zrušil rozhodnutí katastrálního úřadu a věc mu vrátil k novému projednání. Druhým rozhodnutím ze dne 11. 8. 2023, č. j. OR1033/2022742/II57, katastrální úřad rozhodl tak, že vyhověl nesouhlasu OZNŘ s neprovedením opravy, jelikož se dle něj jednalo o chybu v katastrálním operátu, a rozhodl, že po nabytí právní moci rozhodnutí budou údaje katastru nemovitostí v obci a katastrálním území x vedeny v souladu s neměřickým záznamem č. 417. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 1. 2024, č. j. ZKI BRO43/773/20238, znovu rozhodnutí katastrálního úřadu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Učinil tak z důvodu, že neměřický záznam č. 417 nebyl vyhotoven zcela s využitím měřených hodnot uvedených v náčrtu, na jehož podkladě byl vyhotoven geometrický plán z roku 1960, kterým je dáno prvotní a jediné určení jižní hranice pozemku p. č. st. XA. V pořadí třetím rozhodnutím ze dne 22. 2. 2024, č. j. OR1033/2022742III71, katastrální úřad opět vyhověl nesouhlasu OZNŘ s neprovedením opravy z důvodu, že se jedná o chybu v katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona. Současně určil, že po nabytí právní moci budou údaje v katastru nemovitostí v obci a katastrálním území x vedeny v souladu s neměřickým záznamem č. 434, který je nedílnou součástí rozhodnutí. Katastrální úřad zjistil, že dosavadní zákres v katastrální mapě mu neodpovídá a je výsledkem zřejmého omylu vzniklého při přepracování v rámci digitalizace analogové mapy. Katastrální úřad proto upravil vyznačení hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení. Proti v pořadí třetímu rozhodnutí katastrálního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil.
[3] Žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud označil za spornou otázku, zda byla nepřesná evidence hranice mezi pozemky p. č. st. XA a p. č. XB zřejmým omylem či sporem o vlastnické právo. Krajský soud zdůraznil, že existence sporu mezi vlastníky sousedních pozemků nevylučuje provedení opravy údajů v katastru nemovitostí, jednáli se o zřejmý omyl, a to s odkazem rozsudek NSS ze dne 23. 10. 2025, č. j. 8 As 98/2024109. Dle něj je dřívější judikatura, která dospěla k opačnému závěru, neaktuální. Pokud by se ovšem nejednalo o zřejmý omyl, ale o komplikované vlastnické vztahy, pak nemá katastrální úřad pravomoc řešit takový spor ve správním řízení.
[4] Na základě správního spisu dospěl krajský soud k závěru, že k prvotnímu určení sporné hranice došlo na podkladě geometrického plánu z roku 1960 a následně nedošlo k jiné závazné změně hranice. K chybě při provádění digitalizace katastrální mapy došlo tak, že nebyl zohledněn právě geometrický plán z roku 1960. Namísto něj byla hranice zaznamenána pomocí souřadnic určených na základě záznamu podrobného měření změn č. 208 z roku 2009 (dále jen „ZPMZ č. 208“). K poukazu žalobkyně na geometrický plán z roku 2010, který byl podkladem vkladového řízení, krajský soud uvedl, že vycházel ze ZPMZ č. 208, který nebyl podkladem pro vyznačení změny hranice, a proto není relevantní. Dle krajského soudu nedošlo k tomu, že by nastaly takové objektivní skutečnosti, které by poukazovaly na změnu právních vztahů ohledně sporné hranice.
[5] Krajský soud ve vztahu k žalobní námitce, že v roce 2021 byl vyhotoven záznam podrobného měření změn č. 402 a že byla v terénu vytyčena hranice, o čemž byl sepsán protokol, který podepsal tehdejší vlastník pozemku p. č. XB, konstatoval, že protokol nemůže být podkladem pro zápis údajů do katastru nemovitostí. Dále uvedl, že katastrální úřad chybu opravil vyhotovením neměřického záznamu č. 434, který odpovídá požadavkům na přesnost zobrazení katastrální mapy a vedení hranice podle geometrického plánu z roku 1960. Žalobkyně ostatně proti provedenému měření nevznesla žádné námitky.
II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požadovala napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatelka namítala, že napadený rozsudek je překvapivý. Dle ní jí totiž vzniklo na základě judikatury Nejvyššího správního soudu legitimní očekávání ohledně podmínek aplikace § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, a to na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2019, č. j. 9 As 129/201929. Krajský soud však s odkazem na rozsudek č. j. 8 As 98/2024109 poukázal na změnu judikatury a neaktuálnost dřívějších soudních rozhodnutí. Ačkoliv mělo ke změně judikatury dojít již od 1. 1. 2014, ještě v roce 2019 rozhodoval Nejvyšší správní soud stejným způsobem jako před údajnou změnou. Stěžovatelka byla v důsledku nepředvídatelnosti napadeného rozsudku připravena o možnost argumentovat ve vztahu ke zřejmosti omylu. Krajský soud se navíc nesprávně vypořádal též s námitkou nedostatku pravomoci správních orgánů, které nerozhodly v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, a porušení zásady legitimního očekávání.
[8] Za stěžejní kasační námitku stěžovatelka označila nesprávné posouzení otázky, zda se jednalo o zřejmý omyl či nikoliv. Stěžovatelka namítala, že krajský soud chybně shrnul časovou souslednost. Dle ní došlo nejprve k měření pomocí ZPMZ č. 208, až poté k chybě při digitalizaci.
[9] Stěžovatelka dále namítala, že žalovaný provedl podrobné skutkové a právní hodnocení projednávané věci, a tedy se nemohlo jednat o zřejmý omyl. Správní orgány se zabývaly množstvím listin i tím, co bylo použito za podklady, a řešily skutkové otázky ohledně vlastnických sporů. Rozhodnutí katastrálního úřadu bylo navíc opakovaně rušeno.
[10] Závěry učiněné na podkladě správního spisu nejsou dle stěžovatelky správné. Dle ní totiž nelze vnímat geometrický plán z roku 2010 jako irelevantní, jelikož byl součástí vkladového řízení k pozemku ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Právě hranice pozemku p. č. XB je mezi stěžovatelkou a OZNŘ sporná. Krajský soud chybně posoudil vliv geometrického plánu z roku 2010 na hranici pozemku p. č. XB. Tím dospěl k nesprávnému závěru o zřejmém omylu.
[11] Dle stěžovatelky se krajský soud vůbec nevypořádal s námitkou, že správní orgány porušily ochranu její dobré víry a oprávněných zájmů. Stěžovatelka zdůraznila, že uvedenou námitku nemohl krajský soud podřadit pod námitku absence pravomoci správních orgánů, kterou se zabýval. Stěžovatelce tak nebylo zřejmé, proč dle krajského soudu není na místě chránit její dobrou víru a oprávněné zájmy týkající se hranice v době před opravou, které vycházely z mapy vedené v katastru nemovitostí, z domněnky vlastnictví, z fakticity vlastnického práva stěžovatelky k části pozemku, ale také ze znalosti geometrických plánů. Krajský soud se nevypořádal ani s námitkou vnitřní rozpornosti, a sice mezi zjištěným skutkovým stavem a tehdy závaznou judikaturou.
[12] Stěžovatelka také namítala, že správní orgány neprovedly relevantní důkazy ohledně sporu o vlastnické právo, aniž by svůj postup jakkoliv zdůvodnily.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka uplatnila obsahově totožnou argumentaci jako ve správním řízení a v žalobě, s níž se jak správní orgány, tak krajský soud vypořádaly. Kasační stížnost nepřináší žádné nové skutkové ani právní důvody, proto žalovaný odkázal na své vyjádření k žalobě. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
[14] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření shodně se žalovaným uvedla, že kasační stížnost nepřináší žádné nové skutkové ani právní důvody. Navrhla ji proto zamítnout jako nedůvodnou. Stěžovatelka toliko polemizuje se závěry v napadených rozhodnutích, které jsou dle OZNŘ vyčerpávající a zákonné. Dále uvedla, že se stěžovatelka snaží využít omylu při digitalizaci ve svůj prospěch a ospravedlnit tak anexi části pozemku p. č. XB, který v rozporu se zákonem stále užívá. Ignoruje přitom pravomocná rozhodnutí správních orgánů.
[15] Stěžovatelka v replice k vyjádření OZNŘ uvedla, že se nesnaží využít omylu při digitalizaci, nýbrž je přesvědčena, že část pozemku p. č. XB byla a je v jejím vlastnictví. Neudržuje protiprávní stav, ale domáhá se ochrany svých práv.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[17] Kasační stížnost je důvodná.
[18] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá pochybení správních orgánů spočívající v opomenutí jí navrhovaných důkazů. Námitka je důvodná.
[19] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil následující skutečnosti. Katastrální úřad po druhém zrušujícím rozhodnutí žalovaného zpracoval neměřický záznam č. 434, který zaslal účastníkům řízení k seznámení, současně jim stanovil lhůtu patnácti dnů pro vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Na výzvu katastrálního úřadu reagovala stěžovatelka vyjádřením ze dne 7. 2. 2024, v němž navrhla k prokázání tvrzení, že se v projednávané věci jedná o zastřený spor o vlastnické právo, celkem pět důkazů (emailovou komunikaci, projektový plán z roku 2016, fotografie, výslech stěžovatelky a jejího manžela). Stěžovatelka následně v odvolání namítala pochybení katastrálního úřadu, který dle ní neprovedl navržené důkazy (vyjma fotografií), ani neodůvodnil, proč tak neučinil.
[20] Kasační soud souhlasí se stěžovatelkou, že správní orgány pochybily, když neprovedly některé z navržených důkazů, a přitom nezdůvodnily, proč tak neučinily. Správní orgány sice nejsou ve smyslu § 52 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinny provést všechny důkazy navržené účastníky, pokud však některé z nich neprovedou, musí v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč postupovaly tímto způsobem (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2022, č. j. 5 Ads 73/202136, odst. [22], a tam uvedenou judikaturu). Katastrální úřad ani žalovaný neodůvodnily, proč navržené důkazy neprovedly. A to i přes to, že žalovaný mohl v souladu se zásadou jednotnosti správního řízení pochybení katastrálního úřadu zhojit (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 5. 2003, č. j. 7 A 124/200039, č. 5/2003 Sb. NSS, nebo ze dne 30. 10. 2020, č. j. 7 As 124/201920, odst. [16]). Navíc se žalovaný vůbec nevypořádal s námitkou opomenutých důkazů, kterou vznesla stěžovatelka v odvolání. Uvedená pochybení zakládají důvody pro zrušení napadených rozhodnutí i napadeného rozsudku.
[21] Ani krajský soud se v napadeném rozsudku vůbec nevypořádal se žalobní námitkou opomenutých důkazů ve správním řízení (část VI. žaloby na její straně 8). Ačkoliv sám uvedl, proč neprováděl stěžovatelkou v řízení o žalobě navržené důkazy, na žalobní námitku důkazů opomenutých ve správním řízení vůbec nereagoval. Tento postup zároveň nemůže napravit pochybení správních orgánů, v jehož důsledku je nezákonný i napadený rozsudek. Napadený rozsudek je totiž zatížený vadou, a sice nepřezkoumatelností spočívající v přezkoumání nepřezkoumatelného správního rozhodnutí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/200691, ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 As 110/200899, nebo nověji ze dne 13. 7. 2022, č. j. 7 As 342/202030, odst. [8]). Z uvedených důvodů Nejvyšší správní napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil.
[22] Výše shledané procesní vady, které způsobují, že skutkový stav ve správním řízení nebyl zjištěn dostatečně, brání vypořádání kasační námitky, zda komplikované vlastnické vztahy nevylučují závěr o zřejmém omylu. Nicméně nebrání vypořádání kasačních námitek stran překvapivosti napadeného rozsudku a vzniku legitimního očekávání (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/200674, č. 1566/2008 Sb. NSS; či rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2023, č. j. 7 Afs 105/202142, odst. [24]).
[23] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou překvapivosti napadeného rozsudku. Stěžovatelka namítá, že jí ve spojení s rozsudkem č. j. 9 As 129/201929 vzniklo legitimní očekávání, že k provedení opravy chybného údaje v katastru nemovitostí může dojít pouze v případě, že mezi vlastníky hraničících pozemků není spor o průběh hranice. Krajský soud nicméně s odkazem na rozsudek č. j. 8 As 98/2024109 dospěl k odlišnému závěru s odůvodněním, že došlo ke změně judikatury, a tedy se neztotožnil s její argumentací. Tímto postupem měla být stěžovatelka připravena o možnost argumentovat k otázce zřejmosti omylu a napadený rozsudek je dle ní překvapivý. Námitky nejsou důvodné.
[24] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že vymezením institutu opravy chyb v katastrálním operátu se již opakovaně zabýval. Současný katastrální zákon sice nahradil dříve účinný zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nicméně judikatura vztahující se k dřívější právní úpravě je použitelná i za současného právního stavu, neboť oprava chyb v katastrálním operátu je v obou právních předpisech upravena téměř identicky (srov. rozsudky NSS ze dne 23. 8. 2022, č. j. 5 As 97/202129, odst. [18], nebo č. j. 8 As 98/2024109, odst. [31]). Nejvyšší správní soud z ní proto vycházel v této věci.
[25] Dle ustálené judikatury je rozhodnutí krajského soudu překvapivé a porušuje právo účastníka na spravedlivý proces, pokud je založeno na odlišné právní argumentaci, než jaká byla obsažena ve správním rozhodnutí nebo v podané žalobě, k níž se strany řízení nemohly dosud vyjádřit a případně uplatnit důkazní návrhy (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 12. 2020, č. j. 3 Afs 213/202027, odst. [14], a ze dne 17. 3. 2022, č. j. 1 Azs 16/202158, odst. [29], a v nich citovanou judikaturu tohoto i Ústavního soudu; obdobně rozsudek NSS ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 Afs 285/202385, odst. [64]).
[26] Argumentaci zpochybňující průběh hranice mezi pozemky uplatnila stěžovatelka již v odvolání a žalovaný se s ní vypořádal obdobným způsobem jako krajský soud. Jak totiž správně konstatoval krajský soud, který vyvrátil stěžovatelčinu argumentaci, vlivem změn právní úpravy a vývojem judikatury není souhlas dotčených vlastníků s provedením opravy nezbytný pro provedení opravy zřejmé chyby (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 4. 2013, č. j. 7 As 131/201232, č. 2902/2013 Sb. NSS, ze dne 19. 2. 2021, č. j. 3 As 118/201928, odst. [38], a ze dne 7. 11. 2024, č. j. 2 As 255/202348, odst. [38], či č. j. 8 As 98/2024109, odst. [35]). Krajský soud v napadeném rozsudku argumentoval obdobně jako žalovaný a dospěl ke stejnému závěru. Stěžovatelce tedy byla právní argumentace, dle které se nevyžaduje shoda vlastníků ohledně průběhu hranice, známá. Napadený rozsudek tedy není založen na odlišné argumentaci, a proto není překvapivý.
[27] Nejvyšší správní soud v minulosti judikoval, že předpokladem vzniku práva dovolávat se legitimního očekávání je poskytnutí konkrétních ujištění ze strany příslušného orgánu, nebo dlouhodobá, jednotná a ustálená rozhodovací praxe. Ochrany legitimního očekávání se však nemůže dovolávat ten, kdo se dopustil zjevného porušení platné právní úpravy (za všechny srov. rozsudky NSS ze dne 24. 6. 2021, č. j. 1 Afs 480/202038, odst. [20] a [21], a ze dne 17. 8. 2023, č. j. 1 Afs 66/202379, odst. [40] a [42], a v nich citovanou judikaturu včetně judikatury Soudního dvora Evropské unie). Stěžovatelce se v projednávané věci nedostalo konkrétního ujištění ze strany správních orgánů, což ani sama netvrdí. Kasační soud též neshledal, že by stěžovatelkou odkazovaný rozsudek č. j. 9 As 129/201929 založil její legitimní očekávání, a to z důvodů dále uvedených.
[28] Stěžovatelkou odkazovaný rozsudek nesplňuje podmínky vztahující se na ustálenou rozhodovací praxi, nejedná se totiž o ustálenou a jednotnou judikaturu. Proti stěžovatelkou odkazovanému rozsudku č. j. 9 As 129/201929 navíc stojí ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu. Z ní jednoznačně vyplývá, že pro provedení opravy zřejmé chyby v katastru nemovitostí není potřebný souhlas vlastníků s jejím provedením (srov. rozsudky č. j. 7 As 131/201232, č. j. 3 As 118/201928, odst. [38], a č. j. 2 As 255/202348, odst. [38], či č. j. 8 As 98/2024109, odst. [35]).
[29] Odkazovaný rozsudek se ostatně týkal jiné situace, a sice žádosti o opravu již provedené opravy. Tamní stěžovatelka se tak ve věci č. j. 9 As 129/201929 fakticky domáhala opravy opravy (viz odst. [30] rozsudku č. j. 9 As 129/201929). Správní orgány dospěly v odkazované věci k závěru, že oprava, jejíž opravy se tamní stěžovatelka domáhala, nebyla zřejmým omylem. Oproti tomu se v nynější věci jednalo o opravu chyby, která dle správních orgánů vznikla v důsledku pochybení, respektive opomenutí pracovníka katastrálního úřadu využít geometrický plán z roku 1960 při provádění digitalizace katastrální mapy. Již z tohoto důvodu nemohlo stěžovatelce vzniknout legitimní očekávání.
[30] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s kasační námitkou, že stěžovatelka byla připravena o možnost argumentovat stran zřejmosti omylu. Argumentaci ve vztahu k otázce zřejmého omylu totiž stěžovatelka uvedla již v odvolání, a poté také v žalobě [srov. část III. c) žaloby].
[31] Nejvyšší správní soud vzhledem k závěrům výše uvedené judikatury neshledal, že by se krajský soud nesprávně vypořádal s námitkou porušení zásady legitimního očekávání správními orgány. V případě, kdy není dle judikatury Nejvyššího správního soudu vyžadován souhlas vlastníků pro provedení opravy zřejmé chyby v katastru nemovitostí, přičemž uvedená judikatura prošla v minulosti vývojem, který správní orgány respektovaly a řídily se aktuální a relevantní judikaturou, nelze shledat, že by postupovaly v rozporu se zásadou legitimního očekávání.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud shledal s ohledem na uvedené kasační stížnost důvodnou, a proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil (dle § 110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož již v řízení před krajským soudem byly dány důvody pro zrušení rozhodnutí správního orgánu, zrušil Nejvyšší správní soud i rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k dalšímu řízení [§ 110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 3 a 4 s. ř. s.]. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Žalovaný se v dalším řízení vypořádá s důkazními návrhy stěžovatelky v souladu se správním řádem, tedy jí navržené důkazní návrhy provede, anebo v novém rozhodnutí odůvodní, proč je neprovedl.
[33] Nejvyšší správní soud je posledním soudem, který o věci rozhodl, proto musí rozhodnout o náhradě nákladů celého soudního řízení, tj. jak o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti, tak i o náhradě nákladů řízení o žalobě (srov. § 110 odst. 3, větu druhou, s. ř. s.). Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch, a tak jí podle § 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s. náleží proti žalovanému náhrada nákladů řízení, které důvodně vynaložila. Tyto náklady tvoří zaplacené soudní poplatky, odměna zástupce stěžovatelky a náhrada hotových výdajů.
[34] Zaplacené soudní poplatky za žalobu, kasační stížnost a podání návrhu na přiznání odkladného účinku činí dohromady 9 000 Kč (3 000 Kč za žalobu, 5 000 Kč za kasační stížnost a 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku).
[35] Zástupce stěžovatelky učinil v řízení o žalobě dva úkony právní služby, a sice převzetí a přípravu zastoupení a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024. Dále učinil úkon v podobě podání repliky podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátní tarifu ve znění od 1. 1. 2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., která novelizuje advokátní tarif). Nejvyšší správní soud tedy určil odměnu advokáta ve vztahu k převzetí zastoupení a podání žaloby v souladu s § 7 bodem 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 částkou 6 200 Kč (tj. 2 x 3 100 Kč), k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 600 Kč (tj. 2 x 300 Kč) podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024. Ve vztahu k podání repliky určil Nejvyšší správní soud odměnu advokáta podle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025 částkou 4 620 Kč, čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025. Zástupce stěžovatelky doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (č. l. 12 spisu krajského soudu), a proto je třeba zvýšit jeho odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně ve výši 21 % z částky 11 870 Kč, tj. o částku 2 492,70 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů za řízení o žalobě tak činí celkem 14 362,70 Kč.
[36] V řízení o kasační stížnosti učinil zástupce stěžovatelky tři úkony právní služby spočívající v podání kasační stížnosti, návrhu na přiznání odkladného účinku a repliky k vyjádření OZNŘ k návrhu na přiznání odkladného účinku [§ 11 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu ve znění od 1. 1. 2025]. Odměna za podání kasační stížnosti činí 4 620 Kč a náhrada hotových výdajů 450 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu]. Za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti náleží odměna ve výši jedné poloviny z 4 620 Kč, tj. 2 310 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 5, a § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu] a 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů za úkon právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu). Tento úkon sice není výslovně zmíněn v § 11 odst. 2 advokátního tarifu, nicméně písmeno a) tohoto ustanovení za takový úkon považuje návrh na předběžné opatření, dojdeli k němu po zahájení řízení. Ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu následně stanoví, že za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Návrh na vydání předběžného opatření a návrh na přiznání odkladného účinku jsou instituty obdobné, a proto soud přiznal odměnu ve snížené podobě. Stejně tak náleží odměna ve výši jedné poloviny z 4 620 Kč, tj. 2 310 Kč [§ 7 bod 5., § 9 odst. 5, a § 11 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu] a 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů za úkon právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) za repliku k vyjádření OZNŘ k návrhu na přiznání odkladného účinku. Nejvyšší správní soud v souladu se svou ustálenou praxí zástupci stěžovatelky nepřiznal odměnu za úkon spočívající v převzetí a přípravě věci v řízení před Nejvyšším správním soudem, neboť tento úkon zástupce stěžovatelky provedl již v rámci řízení před krajským soudem a byla mu za něj také přiznána odměna. Za řízení o kasační stížnosti náleží zástupci odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 10 590 Kč. Odměnu a náhradu hotových výdajů je taktéž třeba zvýšit o částku 2 223,90 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť zástupce stěžovatelky je jejím plátcem (viz předchozí odstavec). Za řízení o kasační stížnosti tak odměna náhrada hotových výdajů činí celkem 12 813,90 Kč.
[37] Žalovaný je tedy povinen stěžovatelce nahradit náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 36 176,60 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.
[38] Osoba zúčastněná na řízení nemá v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu nákladů řízení, jelikož nebyla naplněna podmínka neúspěšnosti žalobkyně (stěžovatelky). Zároveň jí nebyla uložena žádná povinnost, v souvislosti s jejímž plněním by jí vznikly náklady. Přiznání náhrady jiných nákladů řízení z důvodů zvláštního zřetele hodných OZNŘ nenavrhla.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2026
JUDr. Radan Malík
předseda senátu