Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
51 Ad 8/2025 - 81.pdf
PDF · 0 B
No categories available
51 Ad 8/2025 - 81
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Kűchlerovou, Ph.D. ve věci
žalobce: T. D.
zastoupen advokátem JUDr. Josefem Pojezdným
sídlem Švehlova 46, Dvůr Králové nad Labem
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2025, č. j. RN-xx-AHA,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové dne 24. 11. 2025 žalobce napadl shora označené rozhodnutí žalované, kterým tato zamítla jeho námitky a potvrdila rozhodnutí ze dne 29. 5. 2025, č. j. R-29.5.2025-424/xx (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).
2. Podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu vypracovaného v prvním stupni byl ode dne 2. 2. 2022 žalobce invalidní v prvním stupni, od 23. 5. 2024 byl žalobce invalidní ve druhém stupni. Žalobce však v rozhodném období od 2. 2. 2012 do 1. 2. 2022 získal pouze 3 roky a 197 dnů pojištění a v rozhodném období od 2. 2. 2002 do 1. 2. 2022 pouze 6 let a 221 dnů pojištění, a nesplnil tak potřebnou dobu pojištění pro nárok na invalidní důchod ve smyslu § 40 odst. 1 ZDP.
II. Obsah žaloby a vyjádření žalované
3. Žalobce brojí zejména proti určenému datu vzniku invalidity a jejímu rozsahu. Uvedl, že teprve nyní byla zjištěna a potvrzena genetická vada, která mu brání odjakživa v práci. V minulosti byl tak nesprávně diagnostikován a jeho potíže byly subjektivizovány. Do posudků však bylo toto zjištění promítnuto pouze lakonickým konstatováním, že jeho zdravotní postižení bylo geneticky potvrzené. Jeho vrozená vada vysvětlila všechny jeho předcházející zdravotní problémy, nedostatečně diagnostikované při jeho předchozích žádostech o invalidní důchod. Má za to, že je invalidní nejméně k datu 13. 2. 2002 (tj. k datu zjištění jeho první invalidity) a k tomuto datu je třeba posuzovat i rozsah potřebných dob pojištění a jeho tehdejší věk.
4. Posudek o invaliditě konstatuje pokles výdělečné schopnosti žalobce o 40 % od 2. 2. 2022 do 22. 5. 2024 a o 50 % od 23. 5. 2024. Napadené rozhodnutí s odkazem na tento posudek stanovuje den vzniku invalidity žalobce od 2. 2. 2022 a k tomuto datu pak počítá doby trvání pojištění. Toto datum vzniku invalidity ale není dle názoru žalobce stanoveno správně a z takto nesprávně stanoveného data pak chybně vycházejí rozhodnutí žalované při počítání dob pojištění. Žalobce zároveň navrhl provedení znaleckého posudku, který by znovu posoudil předchozí nemocnosti žalobce ve světle nově diagnostikované a potvrzené geneticky podmíněné kongenitální myopatie.
5. Provedení znaleckého posudku žalobce navrhoval i z toho důvodu, že je dle jeho názoru posudková komise MPSV podjatá.
6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 12. 2025 shrnula předcházející správní řízení a konstatovala, že žalobce žádal o posunutí data vzniku invalidity, a to pro postižení, které je vrozené a trvalé. K tomu uvedla, že obecně geneticky podmíněné onemocnění lze akceptovat jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu teprve ve stadiu klinických projevů, které mají podstatný funkční dopad na pracovní schopnost a výkonnost posuzované osoby. Během neurologického vyšetření provedeného dne 29. 9. 2021 pro žalobcem subjektivně udávané myalgie a polyartralgie bylo vysloveno podezření na svalové onemocnění a byl naplánován řetězec vyšetření včetně toho genetického, které bylo dokončeno při postupně zhoršujícím se klinickém stavu až dne 31. 5. 2024. Za situace, kdy žalobce nebyl posudkově uznán invalidním nepřetržitě od 12. 3. 2002, nesplňuje zákonné podmínky pro přiznání invalidního důchodu.
7. K vyjádření žalované žalobce v replice uvedl, že trvá na svých dosavadních žalobních tvrzeních.
III. Jednání krajského soudu
8. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se konalo dne 2. 10. 2026, a to za účasti žalobce, jeho zástupce a pověřené zaměstnankyně žalované.
9. Účastníci setrvali na svých tvrzeních, argumentech a procesních návrzích. Zástupce žalobce zdůraznil, že podstata sporu spočívá v tom, že žalobce má z nedávné doby potvrzenou genetickou vadu, tedy vrozené onemocnění, předchozí diagnostika jeho stavu je proto špatná.
10. V průběhu jednání krajský soud provedl důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 5. 8. 2026. Posudková komise ve složení: předseda komise MUDr. V. M., další lékař z oboru neurologie MUDr. H. Z. a tajemník Bc. I. W. konstatovala, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí od data 23. 5. 2024 invalidní v druhém stupni. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje komise geneticky potvrzenou idiopatickou myopatii, procentní míru poklesu jeho pracovní schopnosti stanovila podle kapitoly XIII., oddílu C, položky 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2009 Sb.“), na 50 %. Komise zvolila střední hodnotu procentního rozpětí vzhledem k charakteru a stupni základního onemocnění, s přihlédnutím k dalším onemocněním, dosaženému stupni vzdělání, výkonu nejvýše středně těžké administrativní práce a možnostem rekvalifikace. Pro užití § 3 a 4 citované vyhlášky nebyly zjištěny další posudkově významné skutečnosti.
11. Zástupce žalobce setrval na svém procesním návrhu na vypracování znaleckého posudku, který by znovu posoudil předchozí nemocnosti žalobce ve světle nově diagnostikované a potvrzené geneticky podmíněné kongenitální myopatie. Pověřená zaměstnankyně žalované navrhla doplnění posudku stran explicitního stanovení data vzniku invalidity, nebo vypracování posudku jinou posudkovou komisí.
12. Krajský soud pro nadbytečnost zamítl veškeré výše uvedené důkazní návrhy. Dospěl totiž k závěru, že vypracování znaleckého posudku v projednávané věci je nadbytečné a stejně tak neshledal důvody pro zpracování doplnění posudku, který měl k dispozici. Tím spíše neshledal důvody pro zpracování nového posudku jinou posudkovou komisí (k tomu ostatně srov. níže).
IV. Posouzení věci krajským soudem
13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalované, přičemž rozsah jeho přezkumu byl vymezen žalobními body.
14. Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou.
15. Ze správního spisu plyne, že žalobci byla v roce 1998 zjištěna hepatitida B s kolísavým průběhem. Od data 12. 3. 2002 byl žalobce uznán částečně invalidním pro chronickou biopticky potvrzenou hepatidu B HbeAg a HbsAg pozitivní v replikační fázi s dlouhodobě zvýšenou aktivitou, částečná invalidita byla potvrzena i posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. V letech 2003 a 2005 byla žalobci částečná invalidita potvrzena. Ke dni 20. 5. 2008 došlo k zániku invalidity, protože chronická hepatitis byla laboratorně i klinicky kompenzována, tento závěr byl potvrzen i posudkovou komisí v listopadu 2008. V období od 12. 3. 2002 do 19. 5. 2008 byl žalobce poživatelem částečného invalidního důchodu.
16. Ačkoliv žalobce opakovaně žádal o invalidní důchod, v letech 2010, 2011, 2014 nebyl uznán invalidním, neboť mu nebyla uznána oční vada. Jeho žádosti byly, rozhodnutími ČSSZ ze dne 24. 11. 2010, ze dne 23. 11. 2011, a ze dne 5. 12. 2014, v důsledku toho zamítnuty.
17. Od 2. 11. 2017 byl žalobce uznán invalidním v prvním stupni v důsledku zhoršení chronické hepatitidy. ČSSZ rozhodnutím ze dne 22. 11. 2017, č. j. R-22.11.2017-423/xx, které nabylo právní moci dne 30. 12. 2017, však žádost žalobce zamítla pro nesplnění potřebných dob pojištění (v rozhodném období žalobce získal pouze 2 roky a 64 dnů pojištění). Ke dni 17. 2. 2021 došlo k zániku invalidity, neboť po léčbě hepatitidy tenofovirem byl stav stabilizovaný, bez virové replikace.
18. Posudkem posudkového lékaře ze dne 11. 1. 2023 byl žalobce od 2. 2. 2022 uznán invalidním v prvním stupni, k tomuto dni byla žalobci diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha, přihlédnuto bylo i k jeho dalším obtížím – fybromyalgie, únavový syndrom a polyartralgie. Žádost o invalidní důchod mu však pro nesplnění potřebných dob pojištění byla zamítnuta, neboť žalobce v rozhodné době získal od 2. 2. 2002 do 1. 2. 2022 pouze 6 let a 221 dnů pojištění a od 2. 2. 2012 do 1. 2. 2022 pouze 3 roky a 197 dnů. Tento závěr byl potvrzen i v námitkovém řízení.
19. Dne 10. 4. 2024 požádal žalobce o změnu výše invalidního důchodu v důsledku zhoršení jeho zdravotního stavu, toto řízení bylo usnesením ze dne 20. 6. 2024 zastaveno, neboť žalobci nárok na invalidní důchod nevznikl, o čemž bylo rozhodnutí výše citovaným rozhodnutím, a nelze rozhodovat o změně výše dávky, na kterou mu nárok ani nevznikl. V námitkovém řízení bylo rozhodnutí potvrzeno a námitky žalobce zamítnuty.
20. Žádost o invalidní důchod v nyní projednávané věci podal žalobce dne 1. 11. 2024, posudkový lékař IPZS Trutnov konstatoval, že žalobce je ode dne 23. 5. 2024 invalidní ve druhém stupni, neboť jeho pracovní schopnost poklesla o 50 %. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu lékař seznal geneticky potvrzenou kongenitální myopatii, a zařadil ho jako zdravotní postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v kapitole XIII., oddílu C, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Žádost žalobce byla prvoinstančním rozhodnutím zamítnuta, neboť ten i nadále nesplňoval podmínku potřebné doby pojištění. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí žalobce podal námitky s tím, že nesouhlasí se vznikem invalidity k datu 2. 2. 2022. Lékař IPZS pro námitkové a odvolací řízení ve svém posudku uvedl, že změnu data vzniku invalidity k žalobcem požadovanému roku 2002 nelze provést, neboť tomu neodpovídal doložený aktuální klinický stav onemocnění.
21. Krajský soud k výše uvedenému nejprve připomíná, že zákon o důchodovém pojištění váže vznik nároku na invalidní důchod na splnění dvou podmínek: (a) člověk musí být invalidní a (b) musí získat potřebnou dobu pojištění (§ 38 zákona o důchodovém pojištění). Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod se zjišťuje z období před vznikem invalidity. Zákon o důchodovém pojištění tuto dobu v § 40 stanovuje různě – v závislosti na věku, ve kterém u pojištěnce došlo ke vzniku invalidity.
22. Žalovaná vycházela z toho, že se invalidita (v prvním stupni) u žalobce zjistila ke dni 2. 2. 2022. K tomuto datu mu bylo 38 let. Pro určení potřebné doby pojištění se proto v souladu s § 40 odst. 1 písm. f) ve spojení s odst. 2 zákona o důchodovém pojištění uplatnily alternativně dvě různé metody výpočtu: (a) pět let pojištění v období posledních deseti let před vznikem invalidity (tj. od 2. 2. 2012 do 1. 2. 2022) anebo (b) deset let pojištění v období posledních 20 let před vznikem invalidity (tj. od 2. 2. 2002 do 1. 2. 2022). V případě ani jedné z těchto variant žalobce potřebnou dobu pojištění nezískal. To nerozporuje ani ve své žalobě. Námitky vznáší ve vztahu ke stanovení data vzniku invalidity. Pokud by totiž žalobce skutečně byl invalidní již v roce 2002 (žalobce váže vznik své invalidity k 12. 3. 2002), potřebná doba pojištění by se počítala jinak a žalobce by tak nárok na invalidní důchod teoreticky mohl získat. Soud se proto zaměřil na problematiku určení data vzniku invalidity žalobce v návaznosti na ve věci vypracované lékařské posudky a obsah žalobou napadeného rozhodnutí.
23. Stanovení data vzniku invalidity patří s ohledem na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod k zásadním posudkovým závěrům. Datum vzniku invalidity by měl posudek objektivně a přesvědčivě odůvodňovat. Vznik invalidity je základním a výchozím předpokladem pro stanovení data, od něhož se důchod přiznává. Invalidita vzniká od okamžiku, ve kterém lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení je trvalé a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat.
24. Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem. Nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností (jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského). Naopak je třeba vycházet z doložených zdravotních změn a všech dostupných vyšetření, která umožňují spolehlivě určit datum skutečného vzniku invalidity. Pokud nelze datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např. vznikalali invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla její existence nepochybná (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2004, č. j. 3 Ads 6/2004-47; ze dne 25. 2. 2011, č. j. 4 Ads 118/2010-174; či ze dne 28. 3. 2012, č. j. 6 Ads 31/2012-15). Přitom platí, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (§ 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
25. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, včetně data vzniku invalidity, je otázkou odbornou, medicínskou. Rozhodnutí soudu – stejně jako rozhodnutí žalované – tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Soud si proto nemůže sám učinit úsudek o tom, kdy přesně invalidita vznikla. Může toliko přezkoumat, zda lékařský posudek určuje datum vzniku invalidity dostatečně přesvědčivě a zda odpovídá dostupným výsledkům lékařských vyšetření, případně zda zde nejsou jiné skutečnosti nebo důkazy, které by mohly správnost posudku zpochybnit.
26. V případě třetí invalidity žalobce bylo již posudky z roku 2023 stanoveno datum jejího vzniku k datu vyšetření u psychiatra, tj. k datu 2. 2. 2022. Za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla stanovena smíšená úzkostně depresivní porucha, hepatitida B (která byla důvodem předchozích dvou invalidit) je stabilizována, bez virové replikace. V nyní projednávané věci byl stupeň invalidity ode dne 23. 5. 2024 zvýšen na druhý stupeň, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla označena geneticky potvrzená idiopatická myopatie.
27. Žalobce se domáhá určení data vzniku invalidity minimálně od roku 2002, kdy byl prvně uznán částečně invalidním, neboť mu (nyní) bylo zjištěno vrozené onemocnění. Stanovení této diagnózy však neznamená, že žalobce byl invalidní již od narození. Existence geneticky vrozeného onemocnění uvedeného v příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb. se totiž automaticky nerovná invaliditě. Toto onemocnění se může projevovat v různé intenzitě a může vést k poklesu pracovní schopnosti v různém rozsahu (vyjádřeném konkrétní procentní mírou). Pro stanovení data vzniku invalidity je tak třeba určit nejenom vznik samotného onemocnění, ale i jeho intenzitu, která musí být taková, že způsobuje pokles pracovní schopnosti v zákonem předpokládané míře (nejméně 35 %; viz § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění).
28. Z rozhodnutí žalovaného a zejména z lékařských posudků (zejména toho, který byl vypracován pro účely soudního řízení a který pracuje se všemi dřívějšími posudkovými závěry) plyne, že neurologické problémy nebyly předmětem posouzení od roku 2002 až do neurologického vyšetření v roce 2021. Zde poprvé je dokumentováno vyšetření pro subjektivně udávané myalgie a polyartralgie, a to neurologickým vyšetřením ze dne 29. 9. 2021, kdy bylo vysloveno podezření na svalové onemocnění a plánován řetězec vyšetření včetně genetického vyšetření. Klinický stav žalobce toho času (jak plyne z dřívějších posudků a závěrů ČSSZ) nepodmiňoval sám o sobě invaliditu, bylo k němu však přihlédnuto. Postupně bylo vyšetření dokončeno až genetickým vyšetřením z podnětu neurologa dne 23. 5. 2024, při postupně se zhoršujícím klinickém stavu. Genetické vyšetření provedené dne 26. 11. 2020 klinicky nepodmiňovalo invaliditu ani neobjasnilo zařazení komplexní vývojové vady (hypospadie, gynekomastie, malý vzrůst, vrozená vývojová vada srdce, mírná kraniofaciální dysmorfie a další), zaměřeno bylo na endokrinologicko-neurologické problémy, které neměly podstatný vliv na pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce je toho času kongenitální myopatie, geneticky potvrzená v roce 2024.
29. K tomu je nutné dodat, že geneticky podmíněné onemocnění lze akceptovat jako příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu teprve ve stádiu klinických projevů, které mají podstatný funkční dopad na pracovní schopnost a výkonnost posuzované osoby. Z lékařského posudku PK MPSV (který vychází i ze všech dříve ve vztahu k žalobci zpracovaných lékařských posudků) plyne, že funkční stav vyplývající z geneticky podmíněného onemocnění u žalobce byl při opakovaných posouzeních řádně zohledněn a správně vyhodnocen i ve všech souvislostech při kombinaci více jiných zdravotních postižení. Kolísavý průběh zdravotních postižení byl vyhodnocen vždy objektivně a v souladu se zákonnými předpisy.
30. Z lékařského posudku PK MPSV plyne závěr, který potvrzuje závěr dřívějších (v daném řízení) zpracovaných lékařských posudků, a totiž, že žalobce byl v období od 12. 3. 2002 do 19. 5. 2008 částečně invalidní, následně invalidita zanikla. V období od 12. 3. 2002 do 22. 7. 2008 byl žalobce poživatelem částečného invalidního důchodu. Od 18. 7. 2017 do 17. 2. 2021 byl žalobce opětovně invalidní, a to pro invaliditu prvního stupně, následně invalidita opět zanikla a od 2. 2. 2022 se žalobce stal potřetí invalidním, přičemž do 22. 5. 2024 se jednalo o invaliditu prvního stupně a od 23. 5. 2024 nadále se jedná o invaliditu druhého stupně.
31. Žalobce nebyl od 12. 3. 2002 do současnosti nepřetržitě invalidní. Samotná skutečnost, že zdravotní stav žalobce odpovídá invaliditě, však sama o sobě nestačí k tomu, aby mu mohl být bez dalšího přiznán invalidní důchod – žalobce totiž nesplňuje potřebnou dobu pojištění ve smyslu § 40 ZDP.
32. Jak soud uvedl výše, posouzení míry poklesu pracovní schopnosti včetně data vzniku invalidity je odbornou otázkou, o které si nemůže učinit úsudek správní orgán sám, neboť k tomu nemá potřebné znalosti. Proto se vždy obrací na osoby, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám vyjádřily. V tomto případě to byli posudkoví lékaři (nejdříve Okresní správy sociálního zabezpečení, posléze Institutu posuzování zdravotního stavu, jak to předpokládá zákonná úprava [§ 8 odst. 1 písm. a) ZDP]). Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti je věcí odborně medicínskou, a soud proto nemůže posoudit věcnou správnost odborných lékařských posudků (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 55/2013 – 29, č. 3065/2014 Sb. NSS). Úkolem soudu je však zhodnocení jejich jednoznačnosti, určitosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 – 61, č. 800/2006 Sb. NSS, ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 – 20, ze dne 11. 10. 2013, č. j. 4 Ads 42/2013 – 43, či ze dne 8. 7. 2015, č. j. 10 Ads 116/2014 – 46).
33. Z posudku PK MPSV (který vychází i z veškeré dřívější zdravotní dokumentace žalobce a již dříve zpracovaných posudků) plynou výše uvedené závěry, se kterými se ztotožnila žalovaná a ztotožňuje se s nimi i krajský soud.
34. Pro úplnost krajský soud dodává, že pro nadbytečnost zamítl žalobcem vznesený důkazní návrh – vypracování znaleckého posudku ohledně zdravotního stavu žalobce. Z konstantní judikatury správních soudů plyne, že při určování okamžiku vzniku nároku na invalidní důchod je znalecký posudek k určení počátku invalidity na místě, pokud by o správnosti či úplnosti posudku vypracovaného posudkovým lékařem nebo posudkovou komisí byly pochybnosti a pokud by současně znalecký posudek mohl tyto pochybnosti odstranit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2003, č. j. 2 Ads 9/2003-50). Tyto pochybnosti ale krajský soud v nyní projednávané věci neshledal.
35. Jako nadbytečný krajský soud vyhodnotil rovněž návrh pověřené zaměstnankyně žalované vznesený u jednání soudu na vypracování doplnění posudku či zpracování nového posudku jinou posudkovou komisí. Pověřená zaměstnankyně žalované uvedený procesní návrh učinila z procesní opatrnosti, krajský soud však nemá za to, že by bylo zapotřebí obsah posudku, který měl k dispozici v soudním řízení, doplňovat. Z jeho obsahu plyne, kdy a proč je žalobci „nově“ či spíše „nyní“ stanovena invalidita, a to se zohledněním veškerých jeho zdravotních zpráv (včetně těch stanovujících genetické onemocnění). Posudek obsahově pracuje se všemi dřívějšími klinickými projevy různých potíží žalobce a zkoumá je ve světle všech žalobcových lékařských zpráv a dokumentů. S ohledem na všechny tyto podklady a velmi podrobně zachycený zdravotní stav žalobce v průběhu řady let, však posudek dospívá k závěru o počátku invalidity (nyní) k 2. 2. 2022. Krajský soud má závěry posudku za jasné, srozumitelné a podložené. Nedospěl tedy k závěru o potřebnosti posudek doplňovat.
36. Krajský soud neshledal důvodnou ani velmi obecnou námitku žalobce stran toho, že je PK MPSV podjatá (i z tohoto důvodu žalobce žádal o vypracování znaleckého posudku ohledně jeho zdravotního stavu). Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře dovodil, že sama skutečnost, že posudková komise je orgánem MPSV, není důvodem k pochybnostem o objektivitě jejích závěrů. Ta má být garantována složením posudkových komisí, které sestávají nejen z posudkových lékařů a tajemníků z řad pracovníků MPSV, ale i z odborných lékařů jednotlivých klinických oborů, tedy osob odlišných od pracovníků MPSV (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, č. j. 5 Ads 4/2003 – 35, č. 33/2003 Sb. NSS, nověji např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2024, č. j. 6 Ads 188/2023 – 29, bod 18). Žalobce nadto svou argumentaci ohledně „podjatosti posudkové komise“ dále nikterak nespecifikoval.
37. Krajský soud tedy rovněž dospívá k závěru, že k určení data vzniku invalidity došlo v souladu se zákonem a tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. S ohledem na toto datum žalobce nesplnil jednu z podmínek pro přiznání nároku na invalidní důchod, kterou je získání potřebné doby pojištění.
V. Závěr a náklady řízení
38. Krajský soud tak žalobu důvodnou neshledal, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
39. Výroky o nákladech řízení se opírají o ustanovení § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná náhradu nákladů nenárokovala a ze spisu ani nevyplývá, že by jí v průběhu řízení před krajským soudem nějaké náklady nad běžnou úřední činnost vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (§ 12 odst. 1, § 102, § 104a odst. 1, § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s.).
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 2. října 2026
JUDr. Martina Küchlerová, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: R. V.