Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 Ad 9/2026 - 48

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Lenkou Oulíkovou ve věci

žalobce: P. Ž.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 1. 2026, č. j. X

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná zamítla jeho námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 23. 10. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná zamítla žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu v době od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022, neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 4. 9. 2025 žalobce od 13. 11. 2018 do 7. 6. 2020 nebyl invalidní a od 8. 6. 2020 do 25. 7. 2022 byl invalidní pro invaliditu prvního stupně. V námitkovém řízení lékařka IPZS dospěla k závěru, že uvedený posudek splňuje kritéria úplnosti, přesvědčivosti a přezkoumatelnosti a neshledala důvody k vypracování nového posudku.

Žaloba

2. Žalobce v žalobě nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu. Namítá, že se od roku 2009 léčí s paranoidní schizofrenií. Jde o závažné progresivní onemocnění, pro které mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně již v roce 2009 a následně opět od 26. 7. 2022. Žalobce je přesvědčen, že v období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022 u něj nedošlo k takovému zlepšení zdravotního stavu, které by odůvodňovalo odnětí nebo snížení stupně invalidity. Žalobce má za to, že jeho stav i po tuto dobu odpovídal invaliditě třetího stupně. Uvádí, že i v tomto období byl v psychiatrické péči a byl opakovaně hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice. To dle žalobce nebylo dostatečně zohledněno. Také zpráva ošetřujícího psychiatra ze dne 12. 8. 2025 dle žalobce potvrzuje, že dlouhodobě nebyl schopen zapojení do soustavné výdělečné činnosti.

Vyjádření žalované

3. Žalovaná ve vyjádření uvádí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě recenze posudku ze dne 4. 9. 2025 vypracované IPZS dne 15. 12. 2025 pro účely námitkového řízení, která závěry posudku potvrdila. Z posudku vyplývá, že žalobce od 13. 11. 2018 do 7. 6. 2020 nebyl invalidní a od 8. 6. 2020 do 25. 7. 2022 byl invalidní pro invaliditu prvního stupně. Dle žalované posudek splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a vypořádává se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. S ohledem na nesouhlas žalobce s posouzením zdravotního stavu navrhuje důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) ve smyslu , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

Jednání soudu

4. Při jednání setrvali účastníci na svých procesních stanoviscích. Žalobce zdůraznil, že jeho onemocnění schizofrenií je trvalé, od roku 2009 je na silné medikaci, kterou musí užívat do konce života, i když je jeho stav stabilizovaný. Poukázal na to, že i když přestal užívat drogy a abstinuje, byl v roce 2023 hospitalizován. Když v době, kdy měl být dle posudků zdráv, žádal o práci, musel uvést svou diagnózu a byl vždy odmítnut.

5. Soud při jednání konstatoval obsah správního spisu a provedl důkaz posudkem posudkové komise v Praze ze dne 15. 7. 2026.

Skutečnosti vyplývající ze správního spisu

6. Ze správního spisu plyne, že posudková lékařka Pražské správy sociálního zabezpečení (PSSZ) v posudku ze dne 20. 7. 2009 dospěla k závěru, že žalobce je plně invalidní. Postižení žalobce hodnotila jako paranoidní schizofrenii s těžkou poruchou dle kapitoly V položky 2 písm. c) , kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009. Poukázala na to, že onemocnění je pouze částečně kompenzováno, je přítomen kognitivní deficit. Datum vzniku invalidity určila lékařským nálezem ze dne 17. 6. 2009 a datum kontrolní lékařské prohlídky stanovila na 31. 7. 2010. V návaznosti na tento posudek žalovaná žalobci od 17. 6. 2009 přiznala plný invalidní důchod.

7. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 6. 9. 2010 dospěla posuzující lékařka PSSZ k závěru, že žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 50 %, a jedná se tedy o invaliditu druhého stupně. Uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je schizofrenie, kterou hodnotila jako těžké postižení dle kapitoly V (duševní poruchy a poruchy chování) položky 3 (schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy) písm. d (těžké postižení, častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen) přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve výši 50 %, na dolní hranici rozmezí pro tuto položku.

8. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala dne 17. 9. 2010 rozhodnutí, podle něhož náležel žalobci od 10. 11. 2010 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně (ke snížení výše invalidního důchodu mělo dojít dle přechodného ustanovení čl. II bodu 13 na základě rozhodnutí ze dne 3. 6. 2011 od 10. 9. 2011).

9. Dne 26. 7. 2011 žalobce požádal o změnu výše invalidního důchodu. V posudku ze dne 19. 9. 2011 posuzující lékařka PSSZ dospěla k závěru, že žalobce je invalidní pro invaliditu třetího stupně. Paranoidní schizofrenii hodnotila jako zvlášť těžké postižení a míru poklesu pracovní schopnosti stanovila ve výši 70 %. Změnu stupně invalidity stanovila datem hospitalizace v psychiatrické léčebně Bohnice dne 29. 3. 2011. Žalovaná na základě tohoto posudku rozhodla, že žalobci od 29. 3. 2011 náleží invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně.

10. Při následujících kontrolních lékařských prohlídkách dne 8. 9. 2014 a 18. 10. 2016 byla invalidita třetího stupně ponechána. V posudcích je uvedeno, že dle psychiatrického nálezu je stav žalobce stabilizován, nicméně toho bylo dosaženo mohutnou medikací. V posudku ze dne 8. 9. 2014 bylo rozhodující postižení hodnoceno dle kapitoly V položky 3 písm. c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tedy jako středně těžké postižení, pro něž je stanoven pokles pracovní schopnosti 30 až 45 %, míra poklesu pracovní schopnosti však byla stanovena ve výši 70 %. Posudek přitom ani slovně nezdůvodňuje, že se v tomto období jedná o zvlášť těžké postižení, tedy postižení ve smyslu položky 3e (kde jsou uvedeny časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalá psychotická nebo reziduální symptomatika těžkého stupně, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit), pro které je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 70 až 80 % (posudek současně uvádí, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nemění). Z tohoto posudku tak není zřejmé, jak byla hodnocena tíže postižení a proč byla míra poklesu pracovní schopnosti stanovena ve výši 70 %. Vnitřně rozporný je v tomto ohledu i posudek ze dne 18. 10. 2016. V něm posuzující lékařka PSSZ popsala, že stav žalobce je na čtyřkombinaci antipsychotik stabilizován, žalobce je utlumený, přítomny jsou jen lehké afektivní projevy, je orientovaný, bez kognitivních poruch. Konstatovala, že paranoidní schizofrenii nadále hodnotí s ohledem na masivní medikaci dle platné legislativy jako těžké postižení (které je uvedeno v kapitole V položce 3 písm. d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, s procentní mírou poklesu pracovní schopnosti 50 až 60 %) se značně sníženou úrovní sociálního fungování, ojedinělými atakami s dlouhým údobím stabilizace (což by spíše odpovídalo středně těžkému postižení dle písm. c, které předpokládá, že je značně snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka nebo ojedinělé ataky, po které/kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit narušen). Současně však postižení bez bližšího vysvětlení hodnotila jako srovnatelné s postižením uvedeným v kapitole V položce 3 písm. e (zvlášť těžké postižením, časté ataky s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalá psychotická nebo reziduální symptomatika těžkého stupně, závažné narušení výkonu téměř všech denních aktivit) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

11. Při kontrolní lékařské prohlídce dne 13. 11. 2018 posudkový lékař PSSZ dospěl k závěru, že žalobcova pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 45 %, a žalobce je tedy invalidní v prvním stupni. Datum změny stupně invalidity stanovil dnem posouzení zdravotního stavu. V posudku je popsáno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je paranoidní schizofrenie a v minulosti závislost na psychoaktivních látkách. Žalobce byl v minulosti opakovaně hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Jeho zdravotní stav je na zavedené léčbě stabilizovaný, cítí se dobře, projev je přiměřený, pozitivní příznaky v podobě bludů či halucinací nejsou vyjádřeny, negativní příznaky (oploštělá emotivita, pasivita, chudost řeči, sociální stažení) nejsou přítomny. Dezorganizační příznaky nejsou vyjádřeny, afektivní příznaky jsou vyjádřeny slabě. Kognitivní příznaky nejsou přítomny, myšlení je koherentní, bez bludů a paranoidity, kognitivní funkce jsou bez poruch. Žalobce má plně zachovalé ovládací i rozpoznávací schopnosti i schopnosti úsudku. Posudkový lékař hodnotil schizofrenii jako středně těžké postižení dle kapitoly V položky 3 písm. c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na horní hranici rozpětí pro tuto položku.

12. Na základě tohoto posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 1. 2019 snížila žalobci invalidní důchod na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal námitky. V posudku ze dne 6. 3. 2019 vypracovaném v řízení o námitkách dospěla posuzující lékařka žalované k závěru, že žalobce již není invalidní, neboť jeho pracovní schopnost poklesla pouze o 20 %. Shledala, že zdravotní stav žalobce neodpovídá invaliditě žádného stupně. Schizofrenii hodnotila jako lehké postižení podle kapitoly V položky 3 písm. b (lehké postižení, lehce snížená úroveň sociálního fungování, jediná ataka s plnou remisi nebo ojedinělé ataky, kdy je mezi atakami dlouhé období stabilizace, s lehkou reziduální symptomatikou, stavy bez dopadu na výkon denních aktivit) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posuzující lékařka popsala, že od hospitalizace v Psychiatrické léčebně Bohnice od 29. 3. 2011 do 26. 5. 2011 je zdravotní stav žalobce na zavedené léčbě stabilizovaný. Je sledován na psychiatrické ambulanci, dle poslední doložené zprávy je bez pozitivních i negativních příznaků, dezorganizační příznaky nejsou vyjádřeny, afektivní příznaky jsou vyjádřeny jen slabě. Kognitivní funkce nejsou narušené, psychický stav je při terapii stabilizovaný, dodržování léčby je hodnoceno jako výborné, má plně zachovalé ovládací i rozpoznávací schopnosti i schopnosti úsudku. Objektivně byl žalobce během jednání plně orientovaný, bez zjevného kognitivního deficitu a zjevných známek pozitivní symptomatologie, nálada byla přiměřená, přítomna byla pouze vyšší iritabilita. Rozhodnutím ze dne 20. 3. 2019 žalovaná na základě tohoto posudku změnila rozhodnutí ze dne 22. 1. 2019 tak, že se žalobci od 10. 5. 2019 odnímá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

13. Dne 8. 6. 2020 žalobce požádal o invalidní důchod. V posudku ze dne 27. 7. 2020 posudkový lékař PSSZ dospěl k závěru, že žalobce je invalidní v prvním stupni, datum vzniku invalidity stanovil dnem 8. 6. 2020. Paranoidní schizofrenii, která byla rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, hodnotil jako středně těžké postižení podle kapitoly V položky 3 písm. c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na horní hranici rozmezí pro tuto položku, tedy ve výši 45 %. Vyšel z nálezu psychiatra ze dne 16. 6. 2020, podle kterého jde u žalobce velmi suspektně o postprocesuální defekt s narušeným chováním a komunikací. Žalobce je plně orientován, paměť je přiměřená, intelekt v normě. Byla přítomna chronifikovaná difusní paranoidita s dopadem na chování. Žalobce byl opakovaně hospitalizován v psychiatrické nemocnici a došlo k prohlubování postprocesuálního defektu. Při propuštění z poslední hospitalizace (sedmé od roku 2006) v Psychiatrické nemocnici Bohnice od 9. 4. 2020 do 15. 5. 2020 byl žalobce při propuštění klidný, psychosomaticky stabilizovaný, byla přítomna mírná anxieta, myšlení bylo koherentní, bez bludné produkce a poruchy vnímání. Posuzující lékař zohlednil, že v důsledku nedodržování předepsaného léčebného režimu se objevují ojedinělé ataky, po kterých přetrvává reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit je narušen. Nejedná se o těžké postižení, neboť nejsou přítomny častější ataky, mezi atakami nepřetrvává závažná reziduální symptomatika a ani funkčně nejde o postižení těžšího stupně. Pro postprocesuální defekt byla zvolena horní hranice rozpětí, tedy 45 %. V návaznosti na tento posudek žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 8. 2020 žalobci od 8. 6. 2020 přiznala invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

14. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky, v nichž namítl, že dle posudku z roku 2009 činil pokles jeho pracovní schopnosti z důvodu paranoidní schizofrenie nejméně 66 %, přičemž jeho zdravotní stav se od té doby nezlepšil. V řízení o námitkách byl žalobcův zdravotní stav posouzen v posudku ze dne 12. 10. 2020. V něm se posuzující lékař žalované ztotožnil se závěry předchozího posouzení. Zdůraznil, že na základě lékařských nálezů nelze postižení žalobce hodnotit dle kapitoly V položky 3 písm. d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a není ani posudkový důvod k navýšení dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

15. Žalobce podal dne 30. 5. 2022 žádost o změnu výše invalidního důchodu. V posudku ze dne 15. 9. 2022 dospěla posuzující lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ) Nymburk k závěru, že žalobce je od 26. 7. 2022 invalidní pro invaliditu třetího stupně a je schopen výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je zdravotní postižení dle kapitoly V položky 3 písm. e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 %. Uvedla, že dle psychiatra jde o onemocnění s chronickým průběhem, opakovanými hospitalizacemi a závažnými příznaky (bludnou produkcí, halucinacemi, inkoherencí v myšlení, agresivními projevy). V rámci schizofrenního postižení je přítomen kognitivní deficit, narušena odolnost, paměť, významně snížená odolnost v pracovním zatížení a riziko opětovného výskytu bludné produkce a halucinací.

16. Žalobce podal dne 31. 7. 2025 žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu za období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022. Posuzující lékařka IPZS v posudku ze dne 4. 9. 2025 dospěla k závěru, že žalobce nebyl v období od 13. 11. 2018 do 7. 6. 2020 invalidní, od 8. 6. 2020 se jednalo o invaliditu prvního stupně. Uvedla, že invalidita třetího stupně byla uznána na podkladě kognitivního deficitu, který se rozvíjel postupně a v předchozí dokumentaci uveden nebyl. I žalobcem předložená zpráva z psychiatrie ze dne 12. 8. 2025 potvrzuje, že kognitivní deficit se rozvíjel postupně a onemocnění má progredující průběh. V období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022 není doloženo těžké postižení. Na základě tohoto posouzení žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 10. 2025 žalobcovu žádost prvostupňovým rozhodnutím zamítla.

17. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobce podal námitky, v nichž namítal, že i v období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022 se léčil s onemocněním paranoidní schizofrenií, které je těžké a trvalé. Jeho zdravotní stav je po celou dobu neměnný a nedochází v něm k výraznějším změnám. V uvedeném období byl opakovaně hospitalizován. Je přesvědčen, že i v tomto období by mu měla být přiznána invalidita třetího stupně. V řízení o námitkách IPZS dne 15. 12. 2025 přezkoumal posudek ze dne 4. 9. 2025 a dospěl k závěru, že splňuje kritéria úplnosti, přesvědčivosti a přezkoumatelnosti a neshledal posudkově medicínský důvod k vypracování nového posudku. V návaznosti na to žalovaná námitky žalobce napadeným rozhodnutím zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí.

Posouzení věci soudem

18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud žalobu posoudil v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( a 2 ).

19. Podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

20. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce, a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám.

21. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento posudek soud hodnotí podle zásad upravených v Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla stěžejním důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Nevzbuzuje-li obsah podaného posudku pochybnosti o své úplnosti a správnosti, není důvod pro doplnění dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2003, č. j. -48, ze dne 25. 9. 2003, č. j. , č. NSS, či ze dne 15. 5. 2013, č. j. -20; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

22. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a musí posudkové závěry náležitě odůvodnit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, č. j. -52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti posudková komise hodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

23. Soud si za účelem posouzení zdravotního stavu žalobce a poklesu jeho pracovní schopnosti v období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022 vyžádal v souladu s § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení posudek posudkové komise v Praze.

24. Posudková komise v Praze v posudku ze dne 15. 7. 2026 ve složení předsedkyně – posudkové lékařky, další lékařky v oboru psychiatrie a tajemnice na základě podrobně rekapitulovaných psychiatrických nálezů, zpráv z hospitalizací a vlastního vyšetření žalobce odbornou psychiatryní uzavřela, že u žalobce v období od 13. 11. 2018 do 15. 6. 2020 nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, a žalobce tedy nebyl invalidní, od 16. 6. 2020 byl žalobce invalidní v prvním stupni, šlo o pokles pracovní schopnosti nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %.

25. Posudková komise konstatovala, že u žalobce se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož hlavní příčinou byla reziduální schizofrenie. Popsala, že žalobce byl od roku 2006 do roku 2012 pětkrát hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Bohnice pro paranoidní schizofrenii po opakovaném porušování léčebného režimu (žalobce medikaci dlouhodobě neužíval, medikaci svévolně vysazoval). Projevům onemocnění předcházelo užívání drog (LSD, cannabis). Při nastavené léčbě se poté psychický stav pozvolna stabilizoval. Od roku 2014 byl žalobcův stav na terapii velmi dobře stabilizovaný, postpsychotický defekt osobnosti nebyl přítomen. Posudková komise odůvodnila, že oduznání invalidity, k němuž došlo při posouzení 13. 11. 2018, mělo podklad v psychiatrické dokumentaci a bylo odůvodněné. K tomu poukázala na nález psychiatra ze dne 13. 8. 2018, podle něhož byl žalobcův zdravotní stav na medikaci dlouhodobě dobře stabilizovaný, žalobce dodržoval léčebný režim, nebyly vyjádřeny pozitivní příznaky schizofrenie (bludy, halucinace), negativní příznaky (oploštělá emotivita, pasivita, chudost řeči, sociální stažení, absence nonverbální komunikace, gesta, mimika) ani dezorganizační příznaky (dezorganizovaná řeč, dezorganizované chování), nebyl přítomno narušení kognitivních funkcí, popisováno bylo pouze mírné kolísání nálady. Dle nálezu psychiatra byl žalobce při udržovací psychofarmakologické medikaci psychicky velmi dobře kompenzován, afektivita byla stabilizovaná, myšlení souvislé, rozpoznávací i ovládací schopnosti měl žalobce plně zachované. Posudková komise též vyložila, že k oduznání invalidity mělo dojít dříve, nejméně ode dne 10. 8. 2016. Z posudkovou komisí shrnutého nálezu psychiatra ze dne 10. 8. 2016 vyplývá, že žalobce se subjektivně cítil na popsané léčbě dobře, neudával žádné obtíže, pozitivní, negativní, dezorganizační ani kognitivní příznaky (narušení kognitivních funkcí promítající se do profesní a sociální kompetence) nebyly přítomny, byly pouze slabě vyjádřeny afektivní příznaky, psychiatrem byl žalobcův psychický stav při udržovací psychofarmakologické léčbě hodnocen jako stabilizovaný, myšlení bylo koherentní, kognitivní funkce bez poruch, rozpoznávací i ovládací schopnosti měl žalobce plně zachované. Již na základě nálezu z 20. 8. 2014 bylo dle posudkové komise možné zvážit snížení invalidity na první stupeň pro dobrou stabilizaci, přítomnost pouze mírných negativních příznaků a velmi slabě zhoršených sociálních kompetencí. Dle posudkovou komisí rekapitulovaného psychiatrického nálezu ze dne 20. 8. 2014 byl žalobce psychicky dobře stabilizovaný, pozitivní a dezorganizační příznaky nebyly vyjádřeny, negativní a afektivní příznaky byly vyjádřeny slabě, kognitivní příznaky velmi slabě.

26. Posudková komise při svém posouzení zohlednila, že žalobce byl po poslední hospitalizaci v roce 2012 v první polovině roku 2020 dvakrát hospitalizován (od 11. 2. 2020 do 6. 3. 2020 a od 9. 4. 2020 do 15. 5. 2020) v Psychiatrické nemocnici Bohnice pro dekompenzaci onemocnění při nedodržování léčebného režimu. Žalobce byl poté propuštěn v psychosomaticky stabilizovaném stavu, před propuštěním byla přítomna mírná anxieta, myšlení bylo koherentní, bez spontánní bludné produkce, bez poruchy vnímání. Po propuštění byl převzat do péče nového psychiatra, začal opět spolupracovat v léčbě, abstinovat od návykových látek a jeho zdravotní stav se při dodržování léčebného režimu postupně stabilizoval. Žalobce byl pak dlouhodobě bez pozitivních příznaků (bludů, halucinací), poruch chování, přetrvávala ale mírnější porucha kognitivních funkcí ve smyslu zhoršeného soustředění a zhoršení paměti, zhoršená byla též frustrační tolerance. To koresponduje s citovanými psychiatrickými nálezy MUDr. P. V., podle nichž žalobce dobře spolupracoval, pravidelně docházel na kontroly, užíval doporučenou medikaci, při zavedené péči byl jeho stav uspokojivě kompenzovaný, chování bylo bez poruch, u žalobce byl patrný postpsychotický (postprocesuální) defekt osobnosti. Počátkem jara 2023 došlo k dekompenzaci stavu, která si vyžádala stabilizační hospitalizaci (od 26. 3. 2023 do 30. 5. 2023 v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy), po úpravě léčby byl stav postupně stabilizován a paranoidita ustupovala. Od září 2023 byl žalobcův stav při nastavené léčbě plně kompenzován a dobrá kompenzace při nastavené léčbě a spolupráci nadále trvá, při mírné poruše kognitivních funkcí. Psychiatrem bylo žalobci opakovaně nabízeno kontaktovat sociální služby a dopomoc s chráněnou prací, čehož dosud nevyužil. Z psychiatrické dokumentace i sdělení žalobce při jednání posudkové komise vyplývá, že žalobce je schopen se postarat o sebe, o domácnost a kocoura, sám chodí nakupovat, má několik kamarádů, hůře si pamatuje nové informace, rychleji se unaví. Při jednání posudkové komise byl žalobce dobře orientovaný, odpovídal přiléhavě,

psychomotorické tempo bylo normální, kontakt byl ochotný a kvalitní, poruchy paměti v rámci kontaktu nebyly zjevné, myšlení bylo souvislé, logické, poněkud stereotypní, bez paranoidity a bludů, kontakt s realitou byl zachován, na chorobnost stavu měl náhled, emotivita byla dobře diferencovaná, nálada v normě, bez agresivity a poruch vnímání.

27. Posudková komise zdůvodnila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce byla schizofrenie, kterou v období od 13. 11. 2018 do 15. 6. 2020 hodnotila jako lehké postižení uvedené v kapitole V položce 3 písm. b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na horní hranici rozpětí, tj. 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobce nebyla měněna dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť žalobce neměl v té době jiné dlouhodobé onemocnění a v rámci povolání byl schopen pracovat v dělnických profesích. Posudková komise vysvětlila, že schizofrenii hodnotila jako lehké postižení, neboť v té době šlo o onemocnění s prakticky plnou dlouhodobou remisí a minimální symptomatikou, stav neměl dopad na výkon denních aktivit, sociální fungování žalobce nebylo možné hodnotit jako značně snížené, s ohledem na více atak do roku 2012 byla zvolena horní hranice procentního rozmezí. Od 16. 6. 2020 posudková komise hodnotila schizofrenii, která byla nadále rozhodující příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jako středně těžké postižení uvedené v kapitole V položce 3 písm. c vyhlášky o posuzování invalidity, pro které stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 40 %. Vyložila, že v tomto období se jednalo o schizofrenii s dlouhodobě doloženou mírnější poruchou kognitivních funkcí a sníženou schopností tolerance zátěže. Žalobce byl schopen provádět běžné denní aktivity, co se týče péče o svou osobu a domácnost, ale návrat do zaměstnání na plný pracovní úvazek s nároky na duševní schopnosti kladenými na zdravého člověka by nezvládl, proto hodnotila jeho sociální fungování jako značně snížené a s přihlédnutím ke zjištěním z psychiatrické dokumentace, hospitalizacím i pracovní anamnéze stanovila míru poklesu pracovní schopnosti blíže k horní hranici rozmezí pro příslušnou položku. Zdůvodnila, že u žalobce v daném období nešlo o schizofrenii na úrovni těžkého postižení ve smyslu kapitoly V položky 3 písm. d přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, protože mezi atakami nepřetrvávala závažná reziduální symptomatika a nebylo zjištěno podstatné narušení některých denních aktivit, natož o schizofrenii se zvlášť těžkým postižením dle kapitoly V položky 3 písm. e přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, neboť nebyla prokázána funkčně těžká reziduální symptomatika, trvalá nebo reziduální symptomatika těžkého stupně ani závažné narušení téměř všech denních aktivit. Posudková komise na základě výše uvedeného uzavřela, že žalobce nebyl v období od 13. 11. 2018 do 15. 6. 2020 invalidní, od 16. 6. 2020 šlo o invaliditu prvního stupně. Žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byl schopen vykonávat lehčí jednodušší manuální práci v nekonfliktním pracovním prostředí, bez zvýšené míry odpovědnosti, nejlépe v chráněné dílně na kratší pracovní úvazek, je schopen rekvalifikace a zaučení. Posudková komise doplnila, že posudek posudkové lékařky OSSZ Nymburk, jímž byla od 26. 7. 2022 uznána invalidita třetího stupně, nelze akceptovat, neboť v té době byla žalobcova schizofrenie dlouhodobě na medikaci dobře stabilizovaná, bez trvalé funkčně těžké reziduální symptomatiky, nešlo ani o závažnou reziduální symptomatiku.

28. Posudek posudkové komise v Praze splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti, jak byly vymezeny judikaturou správních soudů, a poskytuje dostatečnou oporu pro posouzení žaloby. Z výše uvedeného vyplývá, že posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce komplexně, na základě úplné zdravotnické dokumentace, včetně žalobcem předložených propouštěcích zpráv z hospitalizací a zpráv z psychiatrie, i vlastního vyšetření odbornou psychiatryní při jednání posudkové komise. Na jejich základě dospěla ve shodě s posudkem IPZS i předchozími posudky žalované ze dne 6. 3. 2019 a 12. 10. 2020 a PSSZ ze dne 27. 7. 2020 k závěru, že žalobce nebyl ve sporném období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022 invalidní pro invaliditu třetího stupně, jak tvrdí žalobce. V období od 13. 11. 2018 nebyl invalidní, v období od 16. 6. 2020 se jednalo o invaliditu prvního stupně. Posudek logicky navazuje na popsaná zjištění z psychiatrických nálezů. Posudková komise, která je k tomu nadána odbornou kompetencí, takto zjištěný zdravotní stav žalobce hodnotila na základě kritérií stanovených v platné právní úpravě. Žalobce neuvedl žádné nálezy či konkrétní údaje v nich uvedené, které by posudková komise ve svém posudku opomněla zohlednit. Posudková komise na základě podrobně popsaných psychiatrických nálezů zhodnotila vývoj postižení žalobce, přítomnost psychotických příznaků, četnost atak, reziduální symptomatiku, žalobcovo sociální fungování i dopad postižení na jeho schopnost vykonávat denní aktivity. V reakci na námitky žalobce, že se jeho zdravotní stav od roku 2009 podstatně nezlepšil, s odkazem na rekapitulované psychiatrické nálezy řádně zdůvodnila, že poté, kdy byl žalobce (od 29. 3. 2011) uznán invalidním ve třetím stupni, došlo po hospitalizaci v roce 2012 na zavedené medikaci postupně k dlouhodobé stabilizaci jeho zdravotního stavu a intenzita postižení odpovídala v době posouzení 13. 11. 2018 pouze lehkému postižení dle kapitoly V položky 3 písm. b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Toto hodnocení logicky navazuje na zjištění z rekapitulovaných zpráv. Jak zdůraznila posudková komise, dle psychiatrického nálezu ze dne 13. 8. 2018 byl žalobcův stav na medikaci dlouhodobě dobře stabilizovaný, pozitivní, negativní, dezorganizační ani kognitivní příznaky nebyly vyjádřeny, slabě vyjádřeny byly pouze afektivní příznaky. Myšlení bylo koherentní, bez bludů a paranoidity, kognitivní funkce bez poruch, ovládací i rozpoznávací schopnosti byly plně zachovalé. Koresponduje též se zjištěními v posudku posudkové lékařky žalované ze dne 6. 3. 2019.

29. Posudková komise v Praze se vypořádala i s předchozími posouzeními z let 2014 a 2016 a vyložila, že k odnětí invalidního důchodu mělo dojít dříve. Jak bylo výše uvedeno, posudky z let 2014 a 2016 přesvědčivě neodůvodňují stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti. Posudková komise zohlednila i žalobcem uváděné hospitalizace v roce 2020 a 2023. Vysvětlila, že po krátkodobé dekompenzaci, k níž došlo v první polovině roku 2020, kdy byl žalobce dvakrát hospitalizován, se žalobcova schizofrenie ustálila na úrovni středně těžkého postižení a míra poklesu pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosahovala 40 %. Posudková komise vyložila, že schizofrenie na medikaci nenaplnila kritéria kapitoly V položky 3 písm. e ani písm. d vyhlášky o posuzování invalidity. Soud neshledal v závěrech posudkové komise žádné rozpory či nedostatky, které by bylo třeba rozptýlit dalším dokazováním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2022, č. j. −32, bod 21). Ani účastníci řízení nevznesli proti posudku posudkové komise námitky, jimiž by jeho odůvodněné závěry relevantně zpochybnili, a další dokazování nenavrhli. Soud měl v tomto případě k dispozici několik posudků posudkových orgánů, které se shodují v podstatných závěrech, že pokles pracovní schopnosti žalobce v období od 13. 11. 2018 do 7. 6. 2020 nedosahoval 35 %, resp. že v období od 8. 6. 2020 do 25. 7. 2022 nedosahoval 50 %. Současně je třeba připomenout, že v tomto řízení soud přezkoumává pouze rozhodnutí o žádosti žalobce týkající se invalidního důchodu za období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022. Pro danou věc je podstatné, že posudkem posudkové komise bylo prokázáno, že v uvedeném období nebyl důvod k přiznání invalidního důchodu za období, za něž nebyl žalovanou přiznán, ani jeho přiznání ve vyšší výši, než jak byl žalovanou přiznán.

30. Je třeba zdůraznit, že posudková komise nepopírá, že i ve sporném období byla pracovní schopnost žalobce z důvodu schizofrenie omezena (§ 26 zákona o důchodovém pojištění). Posudková komise, posuzující lékař IPZS ani posudkoví lékaři žalované tedy nečinili závěr, že by žalobce byl úplně zdráv. Z posudku posudkové komise i předchozích posudků však vyplývá, že lékařskými zprávami objektivně zjištěný zdravotní stav nedosahoval takové míry závažnosti, aby odpovídal invaliditě, respektive invaliditě vyššího stupně, jak byla nastavena v platné právní úpravě. Soud též připomíná, že hodnocení pracovní schopnosti je prováděno z hlediska objektivní schopnosti posuzované osoby vykonávat jakoukoliv myslitelnou pracovní činnost. Právní předpis nepředpokládá, že by se do tohoto posudkového hodnocení měly projevovat konkrétní podmínky na trhu práce či individuální dostupnost vhodného zaměstnání pro posuzovaného (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2020, č. j. -50).

31. Soud na základě posudku posudkové komise dospěl k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v období od 13. 11. 2018 nedosahoval 35 %, a žalobce tedy nebyl invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, od 16. 6. 2020 byl žalobce invalidní v prvním stupni dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepřiznivého zdravotního stavu poklesla o 40 %. Žalovaná tedy nepochybila, když žalobci invalidní důchod odňala z důvodu, že od 13. 11. 2018 již nebyl invalidní, respektive napadeným rozhodnutím invalidní důchod zpětně nepřiznala, a za období od 8. 6. 2020 mu nepřiznala invalidní důchod pro invaliditu vyššího stupně.

32. Posudkem posudkové komise má soud za prokázané, že pokles pracovní schopnosti žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve sporném období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022 nedosahoval 70 %, a neodpovídal tedy invaliditě třetího stupně, jak žalobce namítá v žalobě [§ 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona o důchodovém pojištění]. K tomu by bylo nutné podřadit žalobcovo postižení pod kapitolu V položku 3 písm. e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou je stanoven pokles pracovní schopnosti v rozmezí 70 až 80 %. Posudková komise vyložila, že postižení žalobce v uvedeném období nelze na základě psychiatrické dokumentace hodnotit jako zvlášť těžké postižení s častými atakami s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou těžkého stupně a závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit, kritéria uvedené položky tedy nenaplňuje. Odůvodnila též, že žalobcovo postižení v tomto období nenaplnilo ani kritéria těžkého postižení ve smyslu kapitoly V položky 3 písm. d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (které předpokládá častější ataky, mezi nimiž přetrvává závažná reziduální symptomatika, a podstatné narušení výkonu některých denních aktivit), pro něž je stanoveno rozmezí 50 až 60 %, kdy invalidity třetího stupně by při hodnocení dle této položky mohlo být dosaženo pouze při hodnocení poklesu pracovní schopnosti na horní hranici procentního rozmezí a jejím současném navýšení o 10 procentních bodů dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity, pro něž rovněž nebyl v tomto případě důvod. Nutnost užívání medikace ani ojedinělé ataky vyžadující hospitalizaci nevedou k naplnění kritérií zvlášť těžkého či těžkého postižení, jak jsou vymezena v kapitole V položce 3 písm. d a e přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Udržení stabilizace zdravotního stavu může být podmíněno dodržováním určité léčby [§ 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění].

33. Lze tedy uzavřít, že žalovaná nepochybila, když napadeným rozhodnutím zamítla žádost žalobce, kterou se domáhal přiznání invalidního důchodu, respektive změny jeho výše za období od 13. 11. 2018 do 25. 7. 2022.

Závěr a náhrada nákladů řízení

34. Vzhledem k tomu, že soud neshledal žalobní body důvodnými a nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, žalobu podle 78 odst. 7 zamítl.

35. Soud vycházel z posudku posudkové komise, který byl proveden k důkazu, a z obsahu správního spisu, jehož obsah není předmětem dokazování (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Obsahem správního spisu jsou též žalobcem předložené propouštěcí zprávy z hospitalizací. Soud neprovedl dokazování předloženými zprávami MUDr. D., neboť posudková komise, do jejíž kompetence zhodnocení odborných lékařských zpráv náleží, měla tyto zprávy k dispozici a vycházela z nich. Žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by posudková komise opomněla zohlednit. Soud zdůrazňuje, že posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou otázku, kterou nemůže soud posuzovat sám na základě doložených lékařských zpráv. Zdravotní stav žalobce soud považoval pro účely tohoto řízení za dostatečně zjištěný posudkem posudkové komise, který si vyžádal, i s přihlédnutím k posudku IPZS, který byly vypracovány v řízení o žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu, posudku ze dne 6. 3. 2019, na jehož základě došlo k odnětí invalidního důchodu, a posudkům ze dne 27. 7. 2020 a 12. 10. 2020, v nichž byla schizofrenie žalobce hodnocena jako středně těžké postižení a žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle a 2 Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšná žalovaná nemá v souladu s na náhradu nákladů řízení nárok, neboť projednávaná věc je věcí důchodového pojištění. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 5. října 2026

Lenka Oulíková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.