Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 213/2026-27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro 26 535 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, částku 5 535 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč, částku 5 535 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 000 Kč za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 26 535 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč za dobu od 30. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně, s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba., IČ IČO, a žalovanou byla dne 27. 1. 2025 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla společnost žalované úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaný se zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m., a to vždy za nejpozději k 26. dni v měsíci za každý měsíc přirostlý za uplynulé období. Z důvodu nesplácení byl celý úvěr zesplatněn, a to upomínkou ze dne 30. 5. 2025. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se domáhá uhrazení jistiny 15 000 Kč, úroku ve výši 6 000 Kč za první měsíc čerpání úvěru, a smluvní pokuty za dobu od 30. 5. 2025 do 2. 6. 2026, v kapitalizované výši 5 535 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a současně v omluvené nepřítomnosti zástupce žalobkyně a žalobkyně, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Na základě dílčích skutkových zjištění učiněných z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že společnost právnická osoba., IČ: Anonymizováno, jako postupitel a žalobkyně jako postupník se strany dohodly, že postupitel postupuje a převádí pohledávky na postupitele a postupitel pohledávky přijímá a nabývá, a předmětem postoupení byla též pohledávka za žalovaným, která je uplatněna žalobou.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 27. 1. 2025, soud zjistil, že ve smlouvě se společnost právnická osoba., dále jen právní předchůdkyně žalobkyně, zavazuje poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání, až do výše úvěrového limitu 15 000 Kč, který bude poskytnut převodem na bankovní účet č. č. účtu, je sjednán úrok ve výši 40 % měsíčně a žalovaná se zavazuje splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Úvěr je poskytnut na dobu neurčitou. Z výpisu č. č. účtu a potvrzení o platbě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč.
7. Z listiny „Žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy s žalovanou vyšla z údajů uvedených žalovanou a to, že žalovaná je zaměstnaná s příjmem 28 164 Kč měsíčně, a její náklady činní 10 000 Kč.
8. Žalovaná byla vyzván zástupkyní žalobkyně dopisem ze dne 30. 5. 2026, který byl žalované odeslán 2. 6. 2026, k uhrazení dluhu před podáním žaloby ve lhůtě do tří dnů, což bylo zjištěno z předmětného dopisu a poštovního podacího lístku.
9. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), když právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel postoupila pohledávku bez souhlasu dlužníka žalobkyni, a postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na smlouvě na níž, v plném rozsahu dopadá regulace stanovená zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), neboť žalovaná uzavírala tuto smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednala mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.) a smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Na právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ, důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
10. Podle § 87 odst. 1 věta prvá a třetí ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů proto aby došlo k naplnění účelu zákona, jak jej vyložil Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015 sp.zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), podle nichž se má odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
12. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní, o tom, že poskytovatel úvěru, posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, leží v této věci na žalobkyni. Byla to tedy žalobkyně, která byla v řízení povinna tvrdit rozhodné skutečnosti a tyto prokázat. Jelikož se nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o neúplných tvrzeních a neprokázání rozhodných skutečností ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
13. Žalobkyně ohledně vyhodnocení schopnosti žalovaného uvedla, že žalované poskytla právní předchůdkyni žalobkyně výpisy ze svého účtu či případně výplatní listy a současně byl lustrován ve veřejně dostupných registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně nepředložila listiny, z nichž měl být ověřen příjem žalované, z předložené „Žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota“ soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzeními od žalovaného, které nijak neověřovala. Žalobkyně ani netvrdila že by byly ověřovány výdaje žalované, nedoložila výstupy z registrů a z předložených důkazů nijak nevyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně lustraci ohledně výše dalších závazků žalované skutečně provedla, respektive že při posouzení úvěruschopnosti informace takto zjištěné jakkoli vyhodnotila.
14. V projednávané věci tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů dostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka spotřebitelského úvěru poskytla žalovanému jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu.
15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ, pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 15 000 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z., a soud v souladu s výkladem podaným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, s ohledem na to, že mezi žalovaou a žalobkyní nedošlo k dohodě o době k uhrazení jistiny, musel určit lhůtu pro vrácení jistiny. K tomu soud uvádí, že v řízení nevyšly najevo skutečnosti ani nebylo žalovanou tvrzeno, že by nebylo v jejích možnostech vrátit jistinu úvěru v obecné zákonné lhůtě pro splnění povinnosti, přičemž soud přihlédl též k tomu, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu, naposledy dopisem ze dne 30. 5. 2026, a došel proto k závěru, že po žalované lze spravedlivě požadovat, aby dluh splnila ve lhůtě analogicky odvozené od lhůty dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a uložil proto žalované splnění povinnosti vrátit zůstatek poskytnuté jistiny ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Z uvedeného pak plyne, že žalovaná se dosud nedostala do prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, a tedy žalobkyni nevznikl nárok na úroky z prodlení. Soud proto žalobu zamítl též do co požadovaného úroku z prodlení, rovněž jako i co do nároků vyplývajících z neplatné smlouvy (úrok, smluvní pokuta), resp. co do částky převyšující částku, k jejímuž uhrazení je žalovaná povinna dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla úspěšné co do více než poloviny uplatněného nároku (při zohlednění výše úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni rozhodnutí) a procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
17. Soud neuložil žalobkyni povinnost zaplatit nedoplatek soudního poplatku, z důvodu, že žalobkyně sice uhradila za zahájené řízení soudní poplatek určené dle položky 2 bodu 1. Sazebníku, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a v dané věci elektronický platební rozkaz nebyl vydán, takže žalobkyně je povinna uhradit dle položky 2 bodu 2 Sazebníku soudní poplatek ve výši dle položky 1 Sazebníku, avšak takto určený soudní poplatek činní z žalované jistiny 15 535 Kč částku 1 000 Kč a žalobkyně uhradila soudní poplatek ve výši 1 062 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.