Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
42 A 17/2026 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
42 A 17/2026 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci
žalobkyně:
ZPĚTNÝ LEASING s. r. o., IČO: 11850400
sídlem Nová výstavba 218, 435 21 Obrnice
zastoupená advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou
sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou
proti
žalovanému:
Magistrát města Mostu
sídlem Radniční 1/2, 434 01 Most
zastoupený advokátem JUDr. Tomášem Kindlem
sídlem Blatenská 3218/83, 430 01 Chomutov
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení vedeném pod sp. zn. OSČPř/056876/1685/2025/TV
takto:
I. Žalovaný je povinen v řízení vedeném pod sp. zn. OSČ-Př/056876/1685/2025/TV rozhodnout do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 269,40 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě prostřednictvím své právní zástupkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. SZ MMCH/79125/2024, a to ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku.
Žaloba
2. V žalobě žalobkyně uvedla, že jí byl dne 14. 4. 2025 doručen příkaz č. j. MmM/066611/2025/OSČ-P/TV. Žalobkyně proti němu dne 22. 4. 2025 podala odpor prostřednictvím e-mailu zaslaného na elektronickou podatelnu žalovaného, která přijetí e-mailu potvrdila. Dne 28. 4. 2025 bylo podání potvrzeno způsobem podle § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přičemž bylo doplněno o elektronický podpis jednatelky žalobkyně. Žalobkyně trvala na tom, že odpor podala včas a že žalovanému vznikla povinnost vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů podle § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu ve spojení s § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky. Žalovaný však žalobkyni pouze vyrozuměl, že odpor byl podán opožděně a příkaz proto nabyl právní moci.
3. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasila. Požádala proto nadřízený správní orgán žalovaného, Krajský úřad Ústeckého kraje, o uplatnění opatření proti nečinnosti. Ten její žádosti nevyhověl. Podle žalobkyně tím došlo k bezvýslednému vyčerpání prostředku, který procesní předpis k ochraně proti nečinnosti poskytuje.
4. Žalobkyně s odkazem na § 37 odst. 4 a § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu namítla, že e-mailové podání odporu bylo řádně potvrzeno ve stanovené pětidenní lhůtě. Uvedla, že pátý den lhůty připadl na neděli a posledním dnem lhůty byl proto nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí 28. 4. 2025. Právě tohoto dne bylo podání doplněno o elektronický podpis jednatelky žalobkyně, a odpor se tak podle žalobkyně stal bezvadným. Uzavřela, že žalovanému vznikla povinnost pokračovat v přestupkovém řízení a vydat rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů. Žalovaný však rozhodnutí do dne podání žaloby nevydal.
Vyjádření žalovaného k žalobě
5. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že není nečinný, neboť proti příkazu ze dne 2. 4. 2025 nebyl podán účinný odpor a příkaz se proto stal pravomocným a vykonatelným. Správní řízení bylo podle žalovaného skončeno.
6. Žalovaný uvedl, že poslední den pro podání odporu byl jeho elektronické podatelně doručen email, jehož odesílatelem byl V. Ch. E-mail ani jeho příloha nebyly opatřeny elektronickým podpisem. V. Ch. nebyl podle žalovaného oprávněn za žalobkyni jednat. Podle žalovaného bylo nerozhodné, že nepodepsaná příloha e-mailu obsahovala označení žalobkyně a formulaci „jednající P. H. V.“. Příloha navíc obsahovala prohlášení, že žalobkyně určuje svým zástupcem v řízení R. G. – neoznačovala tedy jako zástupce žalobkyně V. Ch.
7. Dne 25. 4. 2025 bylo žalovanému z datové schránky R. G. doručeno podání obsahující žádost, aby mu byly písemnosti doručovány na adresu uvedenou v podání. Toto podání podle žalovaného nemohlo vyvolat účinky podle § 150 odst. 3 správního řádu. Teprve dne 28. 4. 2025 byla z datové schránky R. G. doručena žalovanému zpráva s přílohou. Podle doložky z konverze byla tato příloha opatřena zaručeným elektronickým podpisem P. H. V. a mimo jiné obsahovala zmocnění R. G. k zastupování žalobkyně ve správním řízení. Podání ze dne 28. 4. 2025 tak podle žalovaného bylo možné přičíst žalobkyni, avšak jednalo se o opožděný odpor.
8. Žalovaný dále uvedl, že žalobní argumentace zaměňuje dva typy vad podání, a to nedostatek formy podání podle § 37 odst. 4 správního řádu a nedostatek oprávnění osoby jednat za účastníka podle § 33 téhož zákona. Konstatoval, že § 37 odst. 4 správního řádu umožňuje e-mail bez uznávaného elektronického podpisu do pěti dnů doplnit některou z kvalifikovaných forem podání, neumožňuje však dodatečně zaměnit osobu, která původně procesní úkon učinila. Před posouzením, zda bylo podání řádně potvrzeno, je proto podle žalovaného třeba určit původního podatele a následně zkoumat, zda tentýž účastník nebo osoba oprávněná jednat jeho jménem odstranila nedostatek formy svého úkonu. Je-li podání přičitatelné třetí osobě, která nedoložila oprávnění jednat za účastníka, nespočívá podle žalovaného jeho vada pouze v absenci podpisu účastníka, nýbrž zejména v nedoložení zastoupení podatele. Následné podání samotného účastníka je proto podle žalovaného samostatným procesním úkonem. Žalovaný v této souvislosti odkázal na bod 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 As 211/2024-32, podle něhož je podání třetí osoby bez doloženého oprávnění přičitatelné této osobě a pozdější podání samotného účastníka nelze považovat za doplnění původního procesního úkonu, nýbrž za samostatné podání. Tyto závěry podle žalovaného dopadají i na projednávanou věc. Uzavřel, že nedostatkem podání V. Ch. nebyla absence podpisu jednatelky žalobkyně, nýbrž neprokázání jeho oprávnění za žalobkyni jednat. Žalovaný připustil, že nedoložení plné moci může za obvyklých okolností představovat odstranitelnou vadu podání, k jejímuž odstranění správní orgán podatele vyzve podle § 37 odst. 3 správního řádu. Zdůraznil však, že žalobkyně existenci zmocnění uděleného V. Ch. nikdy netvrdila.
9. Ani shoda textu obou dokumentů podle žalovaného neprokazovala totožnost procesních úkonů. Mohla svědčit pouze o tom, že různé osoby sledovaly obdobný procesní cíl. Nemohla proto způsobit splynutí dvou samostatných podání různých osob. Podání ze dne 28. 4. 2025 podle něj bylo samostatným, avšak opožděným odporem, byť podepsaným a podaným oprávněnou osobou. Žalovaný proto navrhl, aby soud žalobu zamítl.
Posouzení věci soudem
10. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil a žalobkyně nesouhlas s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ačkoli byla řádně poučena o tom, že nevyjádření se v určené lhůtě je považováno za souhlas.
11. Soud připomíná, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. se po bezvýsledném vyčerpání prostředků k nápravě nečinnosti ve správním řízení lze domáhat, aby v případě nečinnosti správního orgánu soud uložil příslušnému nečinnému správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Žalovaným je podle odst. 2 téhož ustanovení ten správní orgán, jenž má podle žalobního tvrzení povinnost rozhodnutí vydat. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud o této žalobě rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
12. Z předloženého správního spisu zjistil soud následující podstatné skutečnosti. Příkazem ze dne 2. 4. 2025 shledal žalovaný žalobkyni vinnou ze spáchání přestupků podle § 83a odst. 2 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a uložil žalobkyni pokutu ve výši 4 000 Kč. Příkaz byl žalobkyni doručen do její datové schránky dne 14. 4. 2025.
13. V úterý 22. 4. 2025 obdržel žalovaný z e-mailové schránky „X“ datovou zprávu s předmětem „ODPOR MOST – HÍD“, která nebyla opatřena elektronickým podpisem. Jméno uvedené jako zobrazované jméno (tzv. display-name) asociované s e-mailovou adresou znělo „V. Ch.“. Přílohou datové zprávy byl dokument ve formátu DOCX bez elektronického podpisu, který obsahoval odpor proti příkazu ze dne 2. 4. 2025 datovaný ke dni 21. 4. 2025. Ze závěrečných identifikačních údajů uvedených v textu podání plynulo, že podání činí žalobkyně, a to svou jednatelkou. Kromě podpisu splňovalo podání všechny náležitosti vyžadované § 37 odst. 2 správního řádu.
14. V pondělí 28. 4. 2025 obdržel žalovaný podání z datové schránky podnikající fyzické osoby R. G. datovou zprávu s předmětem „potvrzení podání“. Přílohou datové zprávy byl dokument ve formátu PDF podepsaný zaručeným elektronickým podpisem P. H. V. Soubor obsahoval podání, které bylo jinak svým obsahem (včetně datace ke dni 21. 4. 2025) zcela totožné s odporem proti příkazu ze dne 2. 4. 2025 doručeným žalovanému dne 22. 4. 2025.
15. Přípisem ze dne 2. 9. 2025 žalovaný vyrozuměl žalobkyni o podání opožděného odporu. Žalovaný uvedl, že posledním dnem zákonné osmidenní lhůty pro podání odporu byl 22. 4. 2025 a odpor proti příkazu ze dne 2. 4. 2025 podaný dne 28. 4. 2025 je proto opožděný. Žalovaný uzavřel, že příkaz ze dne 2. 4. 2025 nabyl právní moci dne 23. 4. 2025.
16. Podáním ze dne 15. 4. 2026 se žalobkyně obrátila na Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) se žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti. Usnesením ze dne 4. 6. 2026 krajský úřad její žádosti nevyhověl. V odůvodnění vyslovil, že nečinnost žalovaného nebyla zjištěna.
17. Podle § 37 odst. 4 správního řádu je podání možno učinit písemně nebo ústně do protokolu anebo v elektronické podobě. Za podmínky, že podání je do 5 dnů potvrzeno, popřípadě doplněno způsobem uvedeným ve větě první, je možno je učinit pomocí jiných technických prostředků, zejména prostřednictvím dálnopisu, telefaxu nebo veřejné datové sítě bez použití podpisu.
18. Odpor podaný dne 22. 4. 2025, tj. v poslední den lhůty pro podání odporu, prostřednictvím emailu byl podáním učiněným pomocí jiných technických prostředků bez použití podpisu ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Podání bylo zároveň jednoznačně přičitatelné žalobkyni a nikoli V. Ch., jak se mylně domnívá žalovaný. Jak vyložil zdejší soud v rozsudku ze dne 31. 1. 2018, č. j. 78 A 22/2014-25, „adresa e-mailové schránky jen málokdy odkazuje přímo na identifikační údaje konkrétní osoby. Může mít sice např. formát ‚jan.novak@XXX.cz‘, ale mnohem častější je tvar zcela vymyšlený, např. ‚pejsek-kocicka@YYY.cz‘. Obdobně je tomu i v případě dalších osobních údajů vyplňovaných držiteli schránek v nastavení jednotlivých e-mailových služeb, např. jména a příjmení, telefonního čísla atd. – i ty je možné zadávat podle skutečnosti, zcela smyšleně, nebo dokonce vůbec. Z jaké adresy a s jakými údaji adresát elektronickou zprávu v internetovém prostředí obdrží, tedy záleží zcela a výhradně na vůli odesílatele, na rozdíl např. od datových zpráv, kde jsou požadavky na identifikaci osob stanoveny právními předpisy. Naopak u nekvalifikovaného podání není identita odesílatele jednoznačnými prostředky ověřitelná – právě proto je třeba ji následně dle ust. § 37 odst. 4 věty druhé správního řádu ještě potvrdit či doplnit některým z kvalifikovaných způsobů. Současně zákon ani nestanoví, že by elektronická schránka (bez rozdílu toho, zda odkazuje na osobní informace konkrétní osoby či je zcela smyšlená) musela bezpodmínečně patřit přímo podateli – podstatný je toliko obsah podání a jeho následné potvrzení či doplnění v zákonné lhůtě, nikoliv prostředek, kterým bylo učiněno. Obdobně jako na příkladu telefaxu, u něhož je nerozhodné, zda jej podatel skutečně vlastní a podání učiní z něj, či k tomu užije např. přístroje, který má k dispozici v práci, ani v případě elektronické adresy proto nelze zkoumat, kdo je jejím skutečným držitelem.“ Poukázat lze rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 3 As 338/2019-61, podle něhož „ustanovení § 37 odst. 4 správního řádu nestanoví povinnost zaslat podání z e-mailu, který musí mít stejný název, jako je jméno a příjmení podatele. V praxi se často stává, že názvy e-mailů jsou vytvořené ze zkratek či přezdívek. Podstatný je v případě takového podání pouze obsah zprávy, z něhož lze vyvodit určitý projev vůle konkrétní osoby. Zásadní je, aby takové neúplné podání bylo v následné lhůtě 5 dnů podáno v zákonem předvídané podobě. Smyslem neúplného podání je, aby účastník správního řízení nepromarnil lhůtu k provedení úkonu, které následně provede v perfektní formě. Podání zástupce žalobce zaslané z e-mailu jiné osoby samo o sobě neznamená nepřiměřené obstrukční chování.“
19. Ze zde uvedeného jednoznačně plyne, že i kdyby e-mailová schránka, z níž byl odpor odeslán, skutečně patřila fyzické osobě se jménem V. Ch., podstatný by byl obsah podání, podle něhož úkon činila žalobkyně zastoupená P. H. V., svou jednatelkou. Pokud tedy žalovaný obdržel podání obsahující veškeré náležitosti odporu (mimo jiné z něj bylo patrné, že jej činí žalobkyně), avšak bez zaručeného elektronického podpisu, nebyl oprávněn zkoumat, z jaké e-mailové adresy bylo učiněno, neboť ta sloužila toliko jako nástroj doručení zprávy (srov. body 31 až 34 rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2024, č. j. 32 A 6/2023-27). Soud uzavírá, že odpor podaný dne 22. 4. 2025 byl přičitatelný jedině žalobkyni a nikoli V. Ch., neboť v samotném odporu bylo v místě specifikujícím kdo úkon činí uvedeno: „ZPĚTNÝ LEASING, s. r. o., IČ: 118 50 400, Nová výstavba 218, 435 21 Obrnice, jednající P. H. V., dat. nar. X …“. Jelikož byl však odpor podán bez podpisu, bylo třeba jeho doplnění podle věty druhé § 37 odst. 4 správního řádu.
20. S ohledem na výše uvedené se soud dále zabýval otázkou, zda lze odpor podaný dne 28. 4. 2025 považovat za řádné doplnění odporu podaného dne 22. 4. 2025. Soud konstatuje, že ačkoli byl odpor žalovanému zaslán z datové schránky podnikající fyzické osoby R. G., byl zároveň opatřen zaručeným elektronickým podpisem jednatelky žalobkyně P. H V. Soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, který v bodu 15 rozsudku ze dne 30. 1. 2019, č. j. 6 As 22/2018-30, vyslovil, že „zákonná fikce podpisu, který musí obsahovat každé podání ve smyslu ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, platí pouze pro podání činěné majitelem datové schránky, nikoliv však pro případ, je-li prostřednictvím datové schránky zasláno podání osoby odlišné od majitele datové schránky […]. Nastane-li druhý zmíněný případ, musí být takové podání elektronicky podepsáno, resp. musí přistoupit další okolnosti k doložení toho, že takové podání je učiněno jménem subjektu odlišného od majitele datové schránky, aby mělo příslušné právní účinky ve prospěch této třetí osoby. Jak totiž obecně plyne z ustanovení § 37 odst. 2 správního řádu, každé podání musí být podepsáno, a to bez ohledu na to, zda se jedná o podání učiněné v listinné nebo v elektronické podobě. Podpis není vyžadován pouze za situace, kdy se jedná o podání činěné majitelem datové schránky, neboť v takovém případě platí fikce podpisu jménem majitele datové schránky dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech.“ Vzhledem k tomu, že v řešené věci byl odpor podaný dne 28. 4. 2025 opatřen zaručeným elektronickým podpisem jednatelky žalobkyně a také z jeho obsahu jednoznačně plynulo, že jej činí žalobkyně zastoupená svou jednatelkou, nemohlo být toto podání přičítáno R. G., nýbrž jedině žalobkyni. Tento závěr má oporu v bodu 24 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2026, č. j. 4 As 233/2025-37, v němž Nejvyšší správní soud dospěl k obdobnému závěru.
21. Vzhledem k tomu, že odpor podaný v pondělí 28. 4. 2025 byl s odporem podaným v úterý 22. 4. 2025 co do obsahu zcela totožný, a lišil se toliko tím, že byl podepsán zaručeným elektronickým podpisem, nemohla vyvstat pochybnost o tom, že představoval potvrzení podání ve smyslu § 37 odst. 4 správního řádu. Pro úplnost soud dodává, že jelikož byl již odpor podaný dne 22. 4. 2025 přičitatelný žalobkyni, jak soud vyložil výše, bod 20 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 12. 2024, č. j. 5 As 211/2024-32, na který odkazoval žalovaný, není k řešené věci přiléhavý, neboť vychází z odlišného skutkového stavu.
22. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně podala včasný odpor, který podle § 37 odst. 4 věty druhé potvrdila. Jelikož poslední den lhůty pro doplnění připadl na neděli 27. 4. 2025, bylo potvrzení podané v pondělí 28. 4. 2025 včasné [srov. § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu, kde je uvedeno, že pokud poslední den lhůty připadne na sobotu nebo neděli, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den]. Podáním odporu tak v souladu s § 150 odst. 3 větou druhou správního řádu došlo ke zrušení příkazu ze dne 2. 4. 2025. Žalovaný byl proto povinen pokračovat v řízení o přestupku žalobkyně a v zákonem stanovené lhůtě ve věci rozhodnout.
23. Z výše uvedených důvodů soud posoudil žalobu jako důvodnou, neboť žalovaný byl nečinný, pokud nepřijal účinný odpor žalobkyně a v důsledku toho nepokračoval v řízení o přestupku. Soud mu tudíž v souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil v předmětném řízení vydat rozhodnutí, a to ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku. Při stanovování lhůty soud přihlédl k ustanovení § 94 zákona o odpovědnosti za přestupky, podle něhož platí, že nelze-li vydat rozhodnutí bezodkladně, vydá jej správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. Žalobkyně sice ve svém návrhu výroku navrhovala lhůtu pro vydání rozhodnutí ve věci 15 dnů od právní moci rozhodnutí soudu, ovšem nijak nezdůvodnila, proč by měla být lhůta pro rozhodnutí ve věci žalovanému takto výrazně zkrácena oproti lhůtě stanovené zákonem pro rozhodnutí ve věci. Proto soud stanovil lhůtu pro rozhodnutí žalovaného ve věci v souladu se zákonem na 60 dnů.
24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení o žalobě v celkové výši 14 269,40 Kč.
25. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení, tj. odměna a náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně. Výše odměny a náhrady vychází z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“). Zástupkyně žalobkyně učinila dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání žaloby – § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za tyto úkony jí podle § 35 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 7 bodem 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu náleží odměna ve výši 9 240 Kč (2 x 4 620 Kč) a podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 900 Kč (2 x 450 Kč). Advokátní kancelář AK Židuliaková, Roul & partners, s. r. o. je podle administrativního registru ekonomických subjektů Ministerstva financí České republiky plátcem daně z přidané hodnoty, součástí nákladů řízení je proto též náhrada této daně ve výši 2 129,40 Kč, vypočtená z odměny a náhrady hotových výdajů [(9 240 Kč + 900 Kč) x 0,21].
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Ústí nad Labem 5. října 2026
Mgr. Václav Trajer v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.