Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 30/2026 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: X. X., narozená X., státní příslušnost Ukrajina

bytem X.

zastoupená advokátem Mgr. Janem Kubicou

sídlem Lazarská 1719/5, Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7

v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyně pro nepřijatelnost dne 12. 6. 2026

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 12. 6. 2026 jako nepřijatelné byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 12. 6. 2026 jako nepřijatelné.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10.140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Jana Kubici, advokáta.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Dne 12. 6. 2026 požádala v České republice o dočasnou ochranu podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žádost žalovaný dne 12. 6. 2026 označil jako nepřijatelnou, a to z důvodu uvedeného v , neboť žalobkyně byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie (konkrétně v Litvě) a současně bylo učiněno prohlášení podle . Žalovaný její žádost nezaevidoval pod číslem jednacím. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného. Nezákonnost zásahu spatřuje ve vrácení své žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 12. 6. 2026 (dále jen „žádost“), jako nepřijatelné. Žalobkyně zároveň žádá, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením její nepřijatelné žádosti.

II. Žaloba

2. Žalobkyně s postupem žalovaného, který její žádost označil jako nepřijatelnou, nesouhlasí. Poznamenává, že žalovaný žádosti dne 12. 6. 2026 nepřiřadil číslo jednací, proto jej žalobkyně v žalobě neuvedla. Dále uvádí, že před rozhodným datem 24. 2. 2022 pobývala na Ukrajině, a podle svého názoru proto spadá do osobního rozsahu Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.

(dále jen „prováděcí rozhodnutí“). Současně připouští, že v minulosti již byla držitelkou dočasné ochrany v jiném členském státě. Naposledy jí byla dočasná ochrana poskytnuta v Litvě, kde pobývala od 5. 2. 2025; dne 29. 5. 2026 se jí však vzdala. Ke dni podání žádosti tak podle svého tvrzení neměla žádné pobytové oprávnění v jiném členském státě Evropské unie.

3. Stran přípustnosti žaloby žalobkyně poukázala na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23, Krasiliva, podle něhož čl. 8 odst. 1 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.

(dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) ve spojení s y základních práv Evropské unie zaručuje osobě požívající dočasné ochrany právo na účinný prostředek nápravy proti odmítnutí žádosti o povolení k pobytu jako nepřijatelné. Odkázala také na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025, č.j. -42. Výluku ze soudního přezkumu obsaženou v proto považuje za rozpornou s unijním právem.

4. Nezákonnost postupu žalovaného žalobkyně spatřuje v aplikaci ve spojení s . Má za to, že ani právní úprava účinná od 3. 9. 2025 nemůže vyloučit druhotný pohyb osob požívajících dočasné ochrany mezi členskými státy. Oznámení Ministerstva vnitra Evropské komisi o riziku vyčerpání kapacit podle podle ní změnit závěry dosavadní judikatury nemůže. Ustanovení proto považuje za rozporné s unijním právem obdobně jako dřívější důvody nepřijatelnosti podle a d) téhož zákona.

5. V této souvislosti poukázala na judikaturu NSS, podle níž osoby požívající dočasné ochrany na základě prováděcího rozhodnutí mohou svůj pobyt přemístit do jiného členského státu, který jim za podmínek čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně musí vydat příslušné pobytové oprávnění. Připomněla přitom, že členské státy se dohodly neuplatňovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně a unijní právo podle ní nebrání postupnému čerpání práv spojených s dočasnou ochranou v různých členských státech; vyloučeno je pouze jejich současné čerpání ve více členských státech.

6. Konkrétně žalobkyně odkázala na rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2025, č.j. -18, podle něhož není správní orgán oprávněn vrátit jako nepřijatelnou podle ve spojení s žádost osoby požívající dočasné ochrany na základě čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí pouze proto, že jí bylo povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany uděleno také v jiném členském státě. Přijetí Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382.

, ani oznámení České republiky o riziku vyčerpání kapacit, podle žalobkyně na tomto závěru nic nemění.

7. Uzavřela proto, že splňuje podmínky čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí a má právo zvolit si členský stát k čerpání svých práv vyplývajících z dočasné ochrany. Jelikož se dočasné ochrany v Litvě před podáním žádosti vzdala, nehrozí ani současné čerpání těchto práv ve více členských státech. Domáhá se proto určení, že vrácení její žádosti dne 12. 6. 2026 jako nepřijatelné bylo nezákonným zásahem, zákazu pokračovat v porušování jejích práv a obnovení stavu před vrácením žádosti tak, aby ji žalovaný věcně projednal.

III. Vyjádření žalovaného

8. V reakci na žalobní tvrzení zvolil žalovaný aktualizované znění své argumentace, kterou již opakovaně před správními soudy přednesl ve skutkově a právně obdobných věcech (např. ve věci sp. zn. , sp. zn. ; totožnou právní argumentaci pak neúspěšně zvolil ve věci sp. zn. , sp. zn. , nebo ).

9. Ke skutkovým okolnostem uvedl, že žádost žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 12. 6. 2026 posoudil jako nepřijatelnou podle . Žalobkyně při jejím podání sama uvedla, že jí byla dočasná ochrana již dříve udělena v Litvě. K jejímu tvrzení, že dočasnou ochranou v Litvě již nedisponuje, žalovaný namítl, že pro aplikaci je rozhodné, že žalobkyně oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě získala. Skutkový stav proto považoval za nesporný v tom, že žalobkyně nabyla oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU.

10. Dále zdůraznil, že po odeslání oznámení o riziku vyčerpání kapacit dle , které Ministerstvo vnitra zaslalo Evropské komisi dne 25. 8. 2025, je povinen důvod nepřijatelnosti podle uplatňovat vždy, pokud žadatel již dočasnou ochranu v jiném členském státě EU získal. K námitce rozporu uvedeného ustanovení s unijním právem žalovaný argumentoval zejména bodem 30 rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C753/23, Krasiliva, podle něhož mohou členské státy EU při posuzování žádosti zkoumat, zda dotyčný již nezískal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě EU. V této souvislosti poukázal na nově přijaté Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382.

, jehož nově zakotvené recitály 4) až 6) výslovně uvádějí, že členské státy EU nemají povinnost vydávat další povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany osobám, které jej již obdržely jinde. Podle žalovaného tyto nové recitály potvrzují, že dohoda členských států EU o neaplikaci čl. 11 směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES Směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.

(dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) nikdy nezakládala právo na sekundární pohyb ani povinnost členských států EU vydat další pobytové oprávnění.

11. Svůj názor podpořil odkazem na aplikační praxi a konkrétní judikaturu, zejména Německa; uvedl, že podle ní může být přiznání dočasné ochrany v jiném členském státě EU v případech sekundární migrace vyloučeno, pokud již žadatel disponuje pobytovým oprávněním poskytujícím práva vyplývající z dočasné ochrany. Zdůraznil, že výklad unijního práva není v členských státech EU jednotný, a má proto za to, že jeho definitivní vyřešení přísluší SDEU v řízení o předběžné otázce. Soudu tak doporučil zvážit položení předběžné otázky SDEU k výkladu čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně.

12. Žalovaný uzavřel, že směrnice o dočasné ochraně nezakotvuje právo osob požívajících dočasné ochrany na volný přesun mezi členskými státy EU (tzv. sekundární pohyb) ani právo na opakované udělení povolení k pobytu. Podle jeho názoru aplikoval řádně a v souladu s unijním právem. Soudu proto navrhl žalobu zamítnout.

IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze

13. Zdejší soud posoudil, zda je zásah žalovaného nezákonný, a vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“). Soud také konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná. Žaloba je zároveň přípustná (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č.j. -42).

14. Soud o žalobě rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s , neboť účastníci řízení s tímto postupem nevyslovili nesouhlas. Žalobkyně k důkazům navrhla provést svou žádost a kopii potvrzení o zrušení dočasné ochrany s pracovním překladem. Žádost je součástí správního spisu; platí přitom, že obsahem správního spisu se nedokazuje, soud z něj toliko vychází. Z důvodu nadbytečnosti soud neprovedl za důkaz ani kopii potvrzení o zrušení dočasné ochrany s překladem. Jednání proto za účelem dokazování nenařizoval.

15. Soudu je známo, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), z něhož by soud mohl zjistit průběh správního řízení a ověřit zákonnost postupu žalovaného [(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2023, č.j. -88)]. V nyní posuzované věci je však situace odlišná. Žalovaný soudu poskytl spis vedený pod sp. zn. OAM-0399588/DO-2026. Obsahem spisu je žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 12. 6. 2026, fotokopie ukrajinského pasu žalobkyně platného od září 2022 do září 2032, nájemní smlouva žalobkyně ze dne 11. 6. 2026, printscreen z lustrace v databázi Temporary Protection Platform (dále jen „databáze TPP“) a lustrace žalobkyně v Cizineckém informačním systému ze dne 12. 6. 2026. Z uvedených listin soud vyšel při svém rozhodování.

16. Soud předesílá, že žalobkyně v žalobě charakterizovala zásah pouze datem a nikoli číslem jednacím nebo spisovou značkou – uvedla, že žádosti číslo jednací nebylo přiřazeno. K žalobě přiložila fotokopii tiskopisu žádosti, který skutečně číslem jednacím opatřený není (kolonka č.j. v horní části tiskopisu je nevyplněná). Žalovaný spolu s vyjádřením zaslal spisový materiál, jehož součástí je scan téhož tiskopisu - žádosti. Vzhledem k tomu, že oba účastníci předložili soudu tentýž tiskopis, považuje soud za zjevné, že se jedná o žádost, proti jejímuž vrácení se žalobkyně brání podanou žalobou. Pro účely identifikace předmětné žádosti soud proto vychází z čísla jednacího uvedeného ve spisovém materiálu předloženém žalovaným (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2026, č.j. -23, bod 7).

17. Ochranu podle a násl. může správní soud žalobci poskytnout tehdy, je-li v jeho případě kumulativně splněno celkem pět podmínek. Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a zásah byl zaměřen přímo proti žalobci nebo v jeho důsledku bylo proti žalobci přímo zasaženo (5. podmínka). Pokud není byť jen jedna z uvedených pěti podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č.j. , č. 603/2005 Sb. NSS).

18. V tomto řízení jsou splněny první, druhá, čtvrtá a pátá podmínka. Žalobkyně byla přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka), když jí byla žádost vrácena jako nepřijatelná. Vrácení žádosti nepředcházelo žádné správní řízení, žádost nebyla žalovaným věcně posouzena – nejedná se tedy o rozhodnutí, ale o faktický úkon – zásah (4. podmínka), který byl navíc nepochybně zaměřen přímo proti žalobkyni (5. podmínka).

19. Soudu zbývá posoudit, zda byla splněna třetí podmínka – tedy zda žalovaný při vrácení žádosti jako nepřijatelné postupoval v souladu s právními předpisy, či naopak nezákonně. Pro soud je pak stěžejní postavit najisto, zda žalovaný vyhodnotil žádost žalobkyně jako nepřijatelnou podle v rozporu s (unijním) právem, či nikoli. Soud připomíná, že dle , ve znění účinném od 3. 9. 2025, je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je b) je podána cizincem, který není uveden v , c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, (…) f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle .

20. Označení konkrétního důvodu, které se v praktické rovině ze strany žalovaného děje označením předtištěného důvodu na žádosti, je pro posouzení zákonnosti zásadní. Žadatel se tak totiž tímto způsobem dozvídá, z jakého důvodu nebylo jeho žádosti vyhověno. Je přitom povinností žalovaného sdělit cizinci (žadateli) důvod, pro který označil jeho žádost jako nepřijatelnou (k tomu srov. ).

21. Ačkoli se soud v souladu s žalobní argumentací v této věci zabývá nepřijatelností žádosti právě podle , je nutné na tento důvod nepřijatelnosti nahlížet – vzhledem k jeho povaze – v souladu s dosavadní judikaturou vztahující se k důvodům nepřijatelnosti podle písm. c) a d) téhož ustanovení.

22. Je zřejmé, že žalovaný dosud nepřijal závěry ustálené judikatury týkající se nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle a d) . Soud proto i v kontextu tohoto případu připomíná již citovaný rozsudek SDEU ve věci Krasiliva, na který NSS navázal tzv. „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025 č.j. , č. 4683/2025 Sb. NSS, a ze dne 3. 4. 2025 č.j. , a dalšími svými rozhodnutími. Soud zohlednil i následnou argumentaci žalovaného (např. rozsudky ze dne 23. 4. 2025 č.j. , ze dne 30. 4. 2025 č.j. , ze dne 31. 7. 2025 č.j. 46 či ze dne 17. 10. 2025 č.j. ). Soud se s těmito závěry plně ztotožnil a v podrobnostech na ně odkazuje. Soud nepovažuje za účelné je stále znovu v úplnosti opakovat. K odkazu žalovaného na rozhodnutí jiných členských států EU soud uvádí, že v nich vyslovenými právními názory, na rozdíl od názorů vyjádřených NSS, není vázán. Závazná pro něj není ani tamější správní praxe.

23. Žalovaný uplatňuje proti závěrům soudů o nepřijatelnosti žádosti podle a d) důvody shodné s těmi, které namítá v tomto řízení. Ačkoliv žalovaný shledal žádost žalobkyně nepřijatelnou dle , lze na posouzení této žaloby plně využít východiska již zmíněné „dubnové“ judikatury. Ustanovení totiž stejně jako dosavadní a d) vylučuje z věcného přezkumu žádosti cizinců, kteří jsou nebo byli (jako v případě žalobkyně) držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Tato původní, byť formulačně upravená podmínka tvoří první ze dvou obsažených v ; druhou, novou podmínkou je existence oznámení podle . Platí přitom, že obě podmínky musí být splněny kumulativně.

24. Nejprve stručně k první podmínce. Úvodní část pouze reformuluje a spojuje podmínky nepřijatelnosti uvedené v a d). Rozhodujícím zůstává, že žádost osoby požívající dočasné ochrany podle prováděcího rozhodnutí Rady, na kterou má nárok dle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně, nelze odmítnout jako nepřijatelnou jen proto, že tato osoba požádala o povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nebo jí bylo takové povolení v minulosti uděleno v jiném členském státě EU.

25. Na dočasnou ochranu tak má žadatel dosáhnout již na základě toho, že je vysídlenou osobou ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí.

26. V tomto řízení je mezi stranami nesporné, že žalobkyni byla v minulosti udělena dočasná ochrana v Litvě; žalobkyně tuto skutečnost do tiskopisu žádosti sama uvedla. Současně v tiskopisu k otázce její platnosti ke dni podání žádosti zaškrtla předtištěné políčko „ne“ a datum „10. 6. 2026“ jako okamžik jejího ukončení. Z obsahu správního spisu současně nevyplývá, že by k tomuto tvrzení ke dni podání své žádosti žalovanému předložila jakýkoliv důkaz. Z obsahu správního spisu je pak patrná lustrace v databázi TPP, z níž je patrné, že je u jména žalobkyně veden znak „tp“

(temporary protection), tedy informace o aktivní dočasné ochraně v Litvě.

27. Optikou první podmínky tak žalobkyně splňuje výše uvedená kritéria pro přiznání dočasné ochrany ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí. V opačném případě by jí ji litevské orgány neudělily. Žalovaný nevyvrátil závěry judikatury, dle nichž žalobkyně mohla opětovně žádat o dočasnou ochranu v ČR (sekundární pohyb). V důsledku toho, že žalobkyni vrátil žádost jako nepřijatelnou, vůbec neřešil žalobkyní tvrzené okolnosti získání či aktivního statusu jejího pobytového oprávnění vyplývajících z dočasné ochrany, které žalobkyně v minulosti v Litvě získala.

28. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že žalovaný pochybil, pokud žádost žalobkyně označil za nepřijatelnou z důvodu uvedeného v .

29. K druhé z formulačních podmínek soud pro úplnost odkazuje na body 22 až 25 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č.j. . Oznámení dle svou povahou odpovídá oznámení dle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně – jedná se o politický, nikoli právní akt, jehož účelem je upozornit unijní orgány na možné zatížení členského státu EU a vyvolat reakci Rady. Nelze z něj dovozovat jakékoli omezení práv jednotlivců ani možnost členského státu EU jednostranně regulovat sekundární pohyb. Směrnice neupravuje žádné právní účinky takového oznámení pro postavení žadatelů o dočasnou ochranu. Unijní právo v současnosti tento nový důvod nepřijatelnosti neaprobuje a neumožňuje, aby oznámení o riziku vyčerpání kapacit samo o sobě odůvodnilo odmítnutí žádosti.

V. Závěr a náklady řízení

30. Soud tak uzavírá, že žaloba je důvodná. Žalovaný žádost žalobkyně věcně projedná. Bude přitom vázán názorem soudu; žádost žalobkyně tak nemůže posoudit tak, že je nepřijatelná dle . Ve správním řízení bude nutné věc věcně projednat, znovu posoudit žalobkyní předložené důkazy ke splnění podmínek posouzení oprávněnosti osoby k podání takové žádosti.

31. Pokud žalovaný precizně a s ohledem na stávající judikaturu k výkladu tohoto pojmu ve smyslu a účelu odůvodní, že je na místě závěr o vysídlení žalobkyně z Ukrajiny v období předcházejícím rozhodnému období, a že žalobkyně současně již nedisponuje pobytovým oprávněním z titulu dočasné ochrany v Litvě, a bude-li současně žalobkyně splňovat též další podmínky, žalovaný pobytové oprávnění vyplývající z dočasné ochrany žalobkyni udělí.

32. Pokud by pobytové oprávnění bylo v Litvě nadále platné, žalovaný žalobkyni poučí o nemožnosti čerpání práv plynoucích z dočasné ochrany ve více členských státech EU současně. Bude-li žalobkyně na své žádosti dále trvat s tím, že chce tato práva nově čerpat výlučně v České republice, žalovaný ověří, zda vydáním povolení k pobytu na území České republiky dojde dle práva dotčeného hostitelského státu automaticky k zániku předchozích pobytových oprávnění. V případě kladného zjištění jí žalovaný vydá oprávnění k pobytu. V případě negativního zjištění, resp. pokud se nepodaří relevantní právní úpravu v hostitelském členském státě EU vůbec zjistit, vyzve žalobkyni, aby sama v přiměřené lhůtě učinila kroky k ukončení pobytových oprávnění v jiném hostitelském státě. K tomu jí žalovaný poskytne potřebnou součinnost. Nebudou-li naznačené podmínky naplněny, žalovaný žádost žalobkyně zamítne.

33. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Jelikož měla žalobkyně ve věci plný úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] a za návrh ve věci samé (žaloba) ve smyslu advokátního tarifu. Za každý ze dvou úkonů právní služby dle advokátního tarifu náleží zástupci žalobkyně mimosmluvní odměna ve výši 4.620 Kč, která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 10.140 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobkyni k rukám jejího zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 5. října 2026

JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.