Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Az 25/2025 - 205

[OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci

žalobce: X, nar. X

státní příslušnost Pákistánská islámská republika

bytem X

zastoupený Mgr. Evou Holou, Ph.D., advokátkou

se sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2025, č. j. OAM-875/ZA-ZA11-ZA21-R2-2021

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovené právní zástupkyni žalobce Mgr. Evě Holé, Ph.D. se přiznává odměna za zastupování ve výši 5 070 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2025, č. j. OAM-875/ZA-ZA11-ZA21-R2-2021 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

II.

Shrnutí žalobní argumentace

2. Žalobce je občanem Pákistánské islámské republiky (dále jen „Pákistán“). Dne 19. 10. 2021 požádal o mezinárodní ochranu. Jeho žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného dne 7. 11. 2022, kdy podstatnou argumentaci tvořily závěry o nevěrohodnosti azylového příběhu žalobce. Rozhodnutí žalovaného včetně navazujícího rozsudku Městského soudu v Praze bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 15. 10. 2024, č. j. -51.

3. Žalobce v podané žalobě uvedl, že byl zkrácen na svých právech a rozhodnutí napadá v celém rozsahu. Žalovaný porušil a 4, a , (dále jen s. ř.). Žalovaný nedbal, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem případu, a současně nedůsledně zjistil skutkový stav. Odůvodnění rozhodnutí je částečně vnitřně rozporné a chybí v něm posouzení některých důkazních návrhů žalobce. Žalovaný dále porušil , neboť žalobce splňuje podmínky pro udělení azylu z důvodu pravděpodobných obav z pronásledování z důvodu svého politického přesvědčení, resp. vyjadřování názorů a a , neboť žalobci hrozí riziko ponižujícího zacházení nebo trestání.

4. Žalobce považuje za stěžejní azylově relevantní skutečnosti především svou příslušnost k národnostní menšině Muhajirů, která je v Pákistánu dlouhodobě vystavena diskriminaci. Dále svá politická přesvědčení, zejména kritiku rozdělení Pákistánu a Indie, přičemž zastává názor, že by tyto státy měly být sjednoceny. V neposlední řadě žalobce vyjadřuje nesouhlas s pákistánským režimem a veřejně se vymezuje vůči skutečnosti, že Pákistán jakožto polovojenský stát s možnými vazbami na teroristická hnutí disponuje jadernými zbraněmi.

5. Žalobce odmítl existenci rozporů, které žalovaný identifikoval v jeho předchozích výpovědích a na jejichž základě označil část azylového příběhu za nevěrohodnou. Žaloba citovala pasáž z odůvodnění zrušujícího rozsudku NSS, z níž žalobce dovodil, že žalovaný postupoval nesprávně, neboť nerespektoval závazný právní názor kasačního soudu svědčící ve prospěch věrohodnosti jeho výpovědi. Žalobce v této souvislosti namítl zásah do svého práva na spravedlivý proces, jelikož žalovaný nově poukázal na další nesrovnalosti, ačkoliv tyto mu musely být z protokolů známy již při vydání prvotního rozhodnutí. V žalobě se žalobce jednotlivým tvrzeným rozporům podrobněji věnoval a popřel jejich existenci.

6. Žalobce dále uvedl, že správní orgán odmítl posoudit relevantní tvrzení a důkazy. Nesouhlasil zejména s tím, že nebyl proveden důkaz emailovou komunikací s organizací X, v níž žalobce vyjádřil své názory na pákistánské jaderné zbraně a samotnou existenci Pákistánu. Podle žalobce se tento email dostal k X, významnému pákistánskému jadernému fyzikovi působícímu v řadě prestižních institucí a podílejícímu se na vývoji pákistánských jaderných zbraní. Žalobce dále namítal, že žalovaný obdobně opominul jeho tvrzení o tom, že jeho krajan X šířil v pákistánské komunitě informace o jeho žádostech. Na základě těchto skutečností je žalobce přesvědčen, že se povědomí o jeho názorech a situaci dostalo k pákistánskému režimu a zpravodajské službě ISI, k čemuž žalovaný odmítl přihlédnout.

7. Žalobce upozornil na selektivní práci žalovaného s podklady a na aktuality ze serveru diplomat.com, který podal zprávy o legislativních snahách k prohloubení kontroly sociálních sítí a veřejných projevů. Dle zpráv je zřejmé, že armáda se v Pákistánu opakovaně a systematicky dopouští různých forem porušování lidských práv. Zprávy popisují mučení a napadání osob ve vazbě, včetně svévolného zabíjení. Žalobce poukázal na závěry kasačního soudu, které přičetly žalovanému k tíži, že se ve svém minulém rozhodnutí dopouštěl předjímání skutkových okolností ve vztahu k jednání pákistánského režimu na základě vlastních domněnek. Žalobce je názoru, že i část odůvodnění napadeného rozhodnutí je tímto způsobem zpracována, a to zejména ve vztahu k vyvracení důvodnosti obav žalobce.

8. Žalobce závěrem namítl deficit odůvodnění k neudělení humanitárního azylu dle a doplňkové ochrany dle .

9. Ze všech uvedených důvodů navrhl žalobce, aby soud vyhověl jeho žalobě a napadené rozhodnutí zrušil, a žalobci udělil mezinárodní ochranu dle a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

III.

Vyjádření žalovaného k žalobě

10. Žalovaný ve svém vyjádření nejprve zrekapituloval obsah napadeného rozhodnutí a průběh předchozího řízení. Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí v odůvodnění v logickém sledu a srozumitelně reaguje na zjištěné skutečnosti. Sdělení žalobce ve svém souhrnu nevedla k předpokladům, jež by mohly být považovány za zdroj důvodných obav z pronásledování či vážné újmy. Důvody pro neudělení mezinárodní ochrany jsou z odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně zřejmé.

11. Ani doplňková ochrana nebyla žalobci udělena, neboť na základě individuálního posouzení případu žalovaný neshledal přítomnost opodstatněných obav ze skutečného nebezpečí vážné újmy. Žalovaný odkázal na konkrétní souvislosti uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

12. Žalovaný uzavřel, že neshledal obsah žalobních námitek za způsobilý zpochybnit jím vyslovené závěry. Rozhodnutí považoval za věcně správné, zákonné a přezkoumatelné, netrpící vadami v žalobě. Žalovaný poté připomněl judikaturu NSS, která podporuje jeho argumentaci ohledně specifičnosti azylu, jakožto pobytového titulu na území ČR a poukázal, že by žalobce svou situaci měl řešit v režimu zákona o pobytu cizinců na území ČR.

13. S ohledem na výše uvedené navrhl zamítnutí žaloby.

IV.

Doplnění žaloby

14. Žalobce podal dne 5. 5. 2026 první doplňující podání, ve kterém soudu prezentoval nové skutečnosti a informace o zemi původu, které považoval za relevantní pro posouzení svého odůvodněného strachu z pronásledování při návratu do Pákistánu.

15. Žalobce nejprve poukázal na pákistánsko‑saúdský obranný pakt ze září 2025, který podle něj vedl ke vzniku nové islámské bezpečnostní architektury. Tento pakt stanoví, že útok na jednu smluvní stranu je považován za útok i na stranu druhou. Žalobce z toho dovozuje, že se pro něj zvyšuje riziko, neboť kritika vlastnictví jaderných zbraní může být vnímána jako přímý útok na státní bezpečnostní zájmy. Tato skutečnost má podle něj potvrzovat věrohodnost jeho předchozích tvrzení.

16. V této souvislosti žalobce upozornil také na veřejná vystoupení předních představitelů Pákistánu, kteří pakt podporují a očekávají, že se k němu v budoucnu připojí další muslimské státy. Podle žalobce se se vzrůstajícím strategickým významem jaderných zbraní zároveň zvyšuje individuální riziko pro jejich kritiky. Navazujíc na to znovu připomněl žalobní bod týkající se emailové komunikace, v níž svou kritiku adresoval vědecké organizaci. V dubnu 2025 zároveň náčelník štábu pákistánské armády ve svém veřejném projevu vyzdvihoval dvounárodní teorii jako nezpochybnitelný ideologický základ Pákistánu, což je v rozporu s politickým přesvědčením žalobce.

17. V dalším bodě žalobce upozornil na geopolitickou situaci, týkající se války v Íránu, která zintenzivňuje pozornost vůči otázce jaderné proliferace. Úzká provázanost klerikálních institucí s vojenským aparátem vytváří prostředí, v němž mohou být odlišné hlasy marginalizovány nebo potlačovány.

18. Žalobce v závěru poukázal na konkrétní incident, který se odehrál v pražské mešitě poté, co pan X v pákistánské komunitě zveřejnil informace o jeho azylovém statusu. Bezprostředně po páteční modlitbě jej oslovil pákistánský státní příslušník slovy: „Jak je tvůj Hindustan?“. Žalobce odpověděl, že jej mrzí, že šlo kdysi o společnou zemi, o kterou přišli kvůli Džinnáhovi. Dotyčný se nad touto poznámkou pohoršil, vytkl žalobci, že v mešitě mluví neuctivě o Džinnáhovi, a dodal, že muslimští Indové jsou zbabělci, protože nevedou džihád proti Modímu. Podle žalobce tento incident dokládá, že jeho politické názory jsou v pákistánské komunitě aktivně probírány, což podle něj zvyšuje reálné riziko, že se stanou dostupnými pákistánským zpravodajským službám.

19. Žalobce soudu dne 25. 5. 2026 zaslal druhé doplňující podání, v němž uvedl nové skutečnosti vztahující se k jeho osobě. Konkrétně uvedl, že byl v roce X kontaktován osobou jménem X, která mu sdělila, že je prostřednictvím svých známých schopna zprostředkovat sňatek s ženou pákistánského původu žijící v Praze. Žalobce tuto nabídku odmítl, neboť neměl v úmyslu uzavřít manželství v ČR. Z tohoto důvodu kategoricky odmítá tvrzení, že se kdy snažil uzavřít účelový sňatek za účelem získání českého občanství či legalizace pobytu. Podle žalobce některé osoby z pákistánské komunity záměrně šířily nepravdivé informace s cílem poškodit jeho důvěryhodnost před českými orgány. Dále žalobce popsal incident, k němuž mělo dojít dne 2. 1. 2026 v indické restauraci X v Praze, provozované osobou pákistánského původu. K žalobci měl bez předchozího vyzvání přisednout muž jménem X, který se jej následně dotazoval na okolnosti jeho azylového řízení. Tento muž měl rovněž uvést, že několik měsíců předtím navštívil Pákistán, kde byl pozván na večeři do hlavního velitelství pákistánské armády. Žalobce navrhl, aby pravdivost uvedeného incidentu byla v případě potřeby ověřena prostřednictvím kamerových záznamů a evidencí vstupů či rezervací vedených restaurací. Žalobce dále poukázal na eskalaci konfliktu mezi Pákistánem a Indií, k níž mělo dojít počátkem května 2025, a současně uvedl, že v posledních měsících dochází ke zvyšování napětí na pákistánsko-afghánské hranici. V závěru podání upozornil na případy studentů, kteří měli v Pákistánu čelit represím, a odkázal na zprávy mezinárodních organizací pojednávající o nucených zmizeních osob a svévolných zásazích státních orgánů.

20. Dne 8. 6. 2026 předložil žalobce třetí doplňující podání, v němž uvedl nové skutečnosti dále rozvíjející jeho žalobní tvrzení týkající se obav z vyzrazení jeho postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Žalobce opětovně zdůraznil své přesvědčení, že pan X tuto informaci šířil v pákistánské komunitě. Na podporu tohoto tvrzení poukázal na incident, k němuž mělo dojít v pákistánské restauraci v Praze. Podle žalobce během setkání několika osob probíhala diskuse o konfliktu mezi Íránem a Izraelem. Přestože se jí žalobce podle svého vyjádření aktivně neúčastnil, byl do ní ostatními přítomnými nepřímo zapojen. V jejím průběhu jej jedna z osob konfrontovala poznámkou, že se stejně do Pákistánu nevrátí. Žalobce tuto poznámku vnímal jako zjevný odkaz na skutečnost, že požádal o mezinárodní ochranu. Uvedená okolnost podle něj dále posílila jeho přesvědčení, že informace o jeho azylovém řízení jsou mezi členy pákistánské komunity známy a staly se předmětem diskusí. Žalobce dále poukázal na aktuální bezpečnostní situaci na Blízkém východě související s konfliktem za účasti Íránu. Uvedl, že některé osoby z pákistánské komunity v ČR veřejně vyjadřovaly podporu jednotlivým stranám tohoto konfliktu. Ačkoli tato skutečnost sama o sobě nepředstavuje podle žalobce přímou hrozbu, přispívá k prohlubování jeho obav o vlastní bezpečnost, a to s ohledem na jeho politické názory a skutečnost, že informace o probíhajícím azylovém řízení jsou podle jeho přesvědčení v rámci komunity známy.

V.

Dodatečná vyjádření žalovaného

21. Žalovanému byla poskytnuta možnost vyjádřit se k nově uplatněným skutečnostem, které žalobce předložil ve svých doplňujících podáních. Žalovaný na tato podání reagoval vyjádřeními ze dne 14. 5. 2026 a ze dne 8. 6. 2026.

22. K prvnímu podání žalovaný uvedl, že nesdílí obavy žalobce týkající se konfliktu mezi Íránem a Izraelem (resp. USA). Žalobce podle něj neuvedl, jakým konkrétním způsobem by se tento konflikt měl dotýkat jeho osoby. Podle žalovaného jde spíše o snahu žalobce dodatečně nalézt azylově relevantní důvod pro legalizaci pobytu poté, co neuspěl s tvrzeními o potížích vyplývajících z jeho původu potomka indických migrantů, vůči nimž má pákistánská vláda podle jeho názoru předsudky, ani s tvrzeními o údajném zájmu pákistánské rozvědky ISI, která se na něj měla zaměřit kvůli jeho nesouhlasnému postoji k rozdělení Britské Indie a odlišnému názoru na pákistánské jaderné zbrojení.

23. Skutečnost, že žalobce nesouhlasí s vlastnictvím jaderných zbraní Pákistánem se nijak nedotýká existence Pákistánsko-saúdského obranného paktu. Z žaloby není zřejmé, jak konkrétně tento pakt dopadá do osobní sféry žalobce. Žalobce nijak nedokládá, že by kritika tohoto stavu měla mít nějakého azylově relevantní důsledky. Stejně tak ani vyslovení názoru v e-mailové korespondenci nevykazuje na podkladě zpráv o zemi původu azylově relevantní obavu.

24. Pokud jde o obavu, že byl azylový status žalobce vyzrazen pákistánské komunitě, dle pákistánské legislativy je relevantní pouze to, zda se žadatel dopustil podle pákistánského právního řádu trestného činu. Žalobce však nic takového netvrdil a pouhý nesouhlas s jadernými zbraněmi není možné považovat za znak trestného činu.

25. K druhému doplňujícímu podání žalovaný uvedl, že není zřejmé, jakým způsobem mají nově tvrzené skutečnosti ovlivnit posouzení žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. Žalobce podle něj nevysvětlil, v čem konkrétně jeho tvrzené obavy zakládají důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Ve vztahu k opakovaně uváděné obavě z vyzrazení skutečnosti, že je žalobce žadatelem o mezinárodní ochranu, žalovaný konstatoval, že se touto námitkou již řádně zabýval v rámci správního uvážení, a to zejména s ohledem na Informaci Ministerstva zahraničních věcí České republiky č. j. 131860-6/2024-MZV/LPTP ze dne 3. 1. 2025. V podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o konflikt mezi Pákistánem a Indií a napětí mezi Pákistánem a Afghánistánem, žalovaný zopakoval, že není zřejmé, jak se tyto skutečnosti promítají do azylového příběhu žalobce a v čem by mohly odůvodňovat přiznání mezinárodní ochrany. Ve vztahu k tvrzeným represím vůči studentům, aktivistům a kritikům žalovaný uvedl, že se k této problematice již vyjádřil v napadeném rozhodnutí. Z nově uváděných skutečností a incidentů navíc podle jeho názoru nevyplývá, z jakého důvodu by právě žalobce měl být takovým represím vystaven.

VI.

Obsah správního spisu

26. Dne 19. 10. 2021 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR.

27. Dne 26. 10. 2021 pak žalobce poskytl údaje k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. K důvodům své žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce sdělil, že se nechce do Pákistánu vrátit kvůli potížím, které tam má. K potížím v Pákistánu, pro které se nechce vrátit, uvedl tři důvody, a to špatné chování v Pákistánu k indickým migrantům a problémy s pákistánskou výzvědnou službou ISI z důvodu jeho názorů na sjednocení Indie a Pákistánu a jaderné zbraně v Pákistánu. Téhož dne byl s žalobcem proveden pohovor. V něm uvedl, že před odjezdem z Pákistánu v roce X měl dvakrát nebo třikrát potíže, přičemž jednou šlo o obtěžování se zbraní, dvakrát fyzické obtěžování. Ve vztahu k obtěžování se zbraní žalobce uvedl, že v roce X byl někdo blízko jejich domu a chtěl jej vystrašit zbraní, ale bylo tam více lidí, tak jej nechal jít. Dle žalobce to bylo cílené napadení. K dalšímu incidentu uvedl, že v roce X byl ve vojenské části X, blízko X a člověk jedoucí na motorce se ho snažil vystrašit. Dále uvedl, že se vyjadřoval proti jaderným zbraním v Pákistánu, říkal, že by se měly předat nějaké zodpovědné zemi, třeba USA. O jeho názorech se dozvěděli lidé, kterým se to nelíbilo. Na dotaz, zda žalobce znal útočníky při výše uvedených incidentech, žalobce uvedl, že útočníky neznal, ale myslí si, že to bylo spojeno s jeho názory na jaderné zbraně. K dotazu, proč by se na něj někdo měl takovým způsobem zaměřit, proč to spojuje se svými názory na jaderné zbraně, uvedl, že to spojoval proto, že nejsou bohatá rodina, nikdo by jej nechtěl unést kvůli výkupnému, nemá ani žádné spojení s politikou, že by proti někomu byl, a také si nemyslí, že by to bylo kvůli jeho osobě jako takové, že by mu chtěl někdo ublížit. Myslí, že jej chtěli unést, a nakonec k tomu nedošlo, přičemž už zmiňoval problém unesených osob, a domnívá se, že za tím stojí ISI. Dále žalobce uvedl, že kromě útoků na jeho osobu měl před odjezdem z vlasti jeden divný telefonát. K tomu uvedl, že to bylo divné číslo, uráželi jej, ptali se, kdo je, kde je, a tento telefonát proběhl před X lety. K dotazu, zda se během pobytu v ČR setkal s nějakými potížemi, které mu brání v návratu do Pákistánu, uvedl, že v ČR nic takového nezažil, možná i proto, že se straní pákistánské komunitě. Zároveň však uvedl, že vzhledem k tomu, že je v ČR, může se stát, že někdo o něm do Pákistánu pošle informace, ale předpokládá, že zde na něj nikdo z ISI nedosáhne, nic se mu nestane.

28. Dne 3. 11. 2021 byl s žalobcem proveden doplňující pohovor k jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Za stěžejní lze označit část pohovoru, ve které žalobce doplnil další případ, kdy měl v Pákistánu potíže, který spočíval v tom, že v parku X potkal lidi, kteří věděli o jeho názorech na rozdělení Britské Indie a začali ho obtěžovat. K tomu dodal, že pokud se někdo vyjadřuje k rozdělení Indie, tak je to velmi tvrdě stíháno, takoví lidé mizí.

29. Žalobce poté písemným přípisem doplnil informace o incidentech, jež se mu v Pákistánu staly. K útoku na motorce uvedl, že k němu došlo v roce X v oblasti X blízko X a útočník měl na sobě civilní oblečení hnědé barvy, což podle něj značí, že se jednalo o příslušníka ISI, neboť tito příslušníci nikdy nenosí vojenské uniformy, a tento útočník žalobce důrazně varoval, že nemá hlásat názory proti držení jaderných zbraní Pákistánem. K vyhrožování se zbraní žalobce sdělil, že k tomu došlo v roce X při večerní cestě žalobce do místa jeho bydliště, kdy byl žalobce před X konfrontován mužem se zbraní, který ho varoval, aby se neopovažoval vystupovat proti jaderným zbraním v držení Pákistánu a nevyslovoval myšlenku, že by měly být tyto zbraně předány nějaké odpovědné zemi s tím, že útočník následně zašel do budovy patřící k X, kam mohou vstoupit pouze osoby spojené s vojenskými složkami. Dále uvedl, že byl kvůli svému názoru na rozdělení země napadán v X místními obyvateli X a rovněž mu bylo vyhrožováno telefonicky.

30. Další doplňující pohovor k žalobcově žádosti o udělení mezinárodní ochrany byl s žalobcem proveden dne 23. 2. 2022. V podstatné části pohovoru žalovaný cílenými dotazy zjišťoval podrobnosti k incidentům, při kterých bylo žalobci vyhrožováno mužem na motorce a poté mužem se zbraní. K incidentu v parku X oproti výše zmíněnému doplnění informací žalobce dodal, že k němu došlo v květnu X a šlo o to, že nějací lidé slyšeli jeho kritiku teorie dvou národů a řekli mu, jak si dovoluje mluvit proti zakladateli Pákistánu. K dotazu na rozpor v tvrzení spočívající v tom, že v minulosti žalobce tvrdil, že k incidentu s mužem na motorce došlo v roce X a nyní tvrdí v roce X, žalobce uvedl, že to bylo X a buď uvedl špatné datum, anebo mohlo dojít k chybě při protokolaci, které si nevšiml. Domnívá se, že šlo v případě obou incidentů s mužem na motorce i s mužem se zbraní o příslušníky ISI, protože obvykle taková varování přichází od tajných služeb a stalo se to ve vojenské oblasti. Ohledně incidentu na motorce žalobce dále uvedl, že šlo o pokus o únos, protože ten motorkář jej chytl za hruď. K dotazu na rozpor v tvrzení spočívající v tom, že v minulosti žalobce tvrdil, že muž na motorce ho chytil za ruku a nyní tvrdí za hruď, žalobce sdělil, že nejdřív ho motorkář chytil za hruď, žalobce se však vytrhl, tak ho chytil za ruku. Na dotaz, zda se domnívá, že lze unést dospělého člověka v jedné osobě na motorce, žalobce uvedl, že to považuje za varování s tím, že příště by mohli přijet dodávkou. Kromě těchto tří incidentů k jiným nedošlo, pouze byl ještě jednou varován telefonicky. Dále žalobce uvedl, že ho nikdy osobně nekontaktovala ISI. K dotazu, proč by na něj ISI posílala motorkáře nebo muže se zbraní, když by jej mohli předvolat k výslechu, pokusit se mu „domluvit" nebo jej získat pro spolupráci, sdělil, že tajná služba takovým oficiálním způsobem nepracuje, protože kdyby se to dělalo oficiálně, mohl by o tom zůstat nějaký záznam, který by pak mohl uniknout na mezinárodní úroveň.

31. Dne 7. 11. 2022 vydal žalovaný první rozhodnutí ve věci, vedené pod č. j OAM-875/ZA-ZA11-HA13-2021, kterým žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil. Žalovaný konstatoval, že ve výpovědích žalobce nalezl řadu rozporů a nelogičností, které žadatel nebyl schopen uspokojivým způsobem vysvětlit, přičemž rozpory ve výpovědích následně uvedl. Dále žalovaný konstatoval, že žalobce požádal o mezinárodní ochranu až v době, kdy mu reálně hrozilo vycestování z území ČR. Žalovaný pak neshledal u žalobce ani existenci důvodu hodného zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu ve smyslu . Důvodnost neudělení doplňkové ochrany žalovaný posoudil ve vztahu ke všem jednotlivým bodům , které jmenují jednotlivé okolnosti znamenající vážnou újmu.

32. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. –67, zamítl. V žalobě žalobce nesouhlasil se závěry správního orgánu o nevěrohodnosti svého azylového příběhu a zpochybnil význam několika vytýkaných rozporů, které podle jeho názoru nebyly podstatné. Namítal rovněž selektivní práci s informacemi a jejich údajnou obecnost. Městský soud v Praze se v rámci přezkumu ztotožnil s hodnocením žalovaného, pokud jde o nevěrohodnost žalobcovy výpovědi. Městský soud v Praze byl toho názoru, že výpověď žalobce obsahovala významné rozpory, které odůvodňovaly závěr o její nevěrohodnosti. Tento závěr podle soudu podporoval i časový odstup mezi žalobcovým příjezdem do ČR a podáním žádosti o mezinárodní ochranu. Soud rovněž odmítl námitku selektivního hodnocení důkazů, neboť z rozhodnutí žalovaného bylo patrné, že se zabýval i těmi částmi zpráv, které podporovaly žalobcova tvrzení o obavách z pronásledování. Nepřisvědčil ani námitce týkající se údajné obecnosti zpráv o zemi původu, jelikož ty podle něj ve značné míře reagovaly na okolnosti popisované žalobcem a tematicky se zabývaly situací osob nacházejících se v obdobném postavení jako žalobce a jeho rodina.

33. Ke kasační stížnosti žalobce byl rozsudek Městského soudu v Praze společně s rozhodnutím žalovaného zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2024, č. j. -51. Kasační soud se neztotožnil s tím, jak žalovaný a Městský soud v Praze posoudily věrohodnost žalobce. V případě rozporů, které zdejší soud shledal ve výpovědích žalobce ohledně styků s pákistánskou komunitou v ČR kasační soud dovodil, že o zásadní rozpory nejde. S nelogičností v tvrzeních ohledně zápisu na seznam kontrolovaných výjezdů soud rovněž nesouhlasil. Dle kasačního soudu se jednalo pouze o spekulaci, která nemá oporu ve správním spise. Žalovaný a Městský soud v Praze dle kasačního soudu nedostatečně zdůvodnily, na čem založily svůj závěr o vysoké nepravděpodobnosti nezařazení žalobce na seznam sledovaných výjezdů. Kasační soud poté připomenul svou novější judikaturu, dle které čas podání žádosti by neměl být žalobci sám o sobě k tíži a žalovaný nemůže jeho žádost posuzovat a priori jako účelovou k legalizaci pobytu. To však neznamená, že by nemohlo jít o jednu z indicií, kterou mohou správní orgány při posuzování věrohodnosti azylového příběhu vzít v potaz. Nejde však o skutečnost, která by mohla obstát sama o sobě či by měla stěžejní význam. NSS proto uzavřel, že oba důvody předložené Městským soudem v Praze pro zpochybnění věrohodnosti neobstály a zavázal žalovaného k opětovnému posouzení věrohodnosti žalobce. Pokud by žalovaný nenalezl žádné důvody, pro které může závěr o nevěrohodnosti lépe zdůvodnit, byl žalovaný zavázán posoudit azylový příběh žalobce ve světle aktuálních informací o zemi původu a rozhodnout o důvodnosti udělení nějaké formy mezinárodní ochrany.

34. Po vydání zrušujícího rozsudku provedl žalovaný dne 3. 12. 2024 s žalobcem doplňující pohovor. Na dotaz žalovaného žalobce opětovně popsal své důvody k podání žádosti o mezinárodní ochranu v roce 2021. Oproti svým předchozím výpovědím žalobce uvedl, že své názory veřejně prezentoval i na území ČR. Jako absolvent programu X (X) obdržel email s výzvou k finančním darům. Na tuto výzvu reagoval sdělením, že by Pákistán měl odevzdat své jaderné zbraně USA a finanční prostředky vynaložit ve prospěch obyvatelstva. Na tento email neobdržel žádnou odpověď, což žalobce interpretuje jako indicii, že o jeho stanovisku mohla být informována pákistánská zpravodajská služba ISI, neboť organizacím spolupracujícím s touto službou jsou poskytovány významné finanční výhody. Následně byl žalobce dotázán, zda zná pana X, na což odpověděl kladně s tím, že se jedná o profesora z jeho univerzity, přičemž mezi nimi panují zásadní názorové rozdíly. Zatímco pan X je přesvědčen, že žádná země by neměla disponovat jadernými zbraněmi, žalobce zastává názor, že tyto zbraně by neměla vlastnit žádná islámská země. Tento rozdíl názorů, spolu se skutečností, že pan X má dvojí státní občanství, dle žalobce vysvětluje, proč může pan X v Pákistánu působit, zatímco jemu samotnému by to umožněno nebylo. Pracovník žalovaného následně žalobce seznámil s tím, že jsou mu známy veřejné články jiných kritiků pákistánské jaderné politiky, například článek paní X, která otevřeně vystupuje proti vlastnictví jaderných zbraní Pákistánem, a přesto v zemi působí. Žalobce byl proto vyzván, aby uvedl další odlišnosti, jež by mohly odůvodňovat tvrzené nebezpečí, které by mu v případě návratu do Pákistánu hrozilo. Žalobce odpověděl, že uvedený článek nezná a rád by se s ním seznámil, avšak je přesvědčen, že jeho postoje se liší. Následně byl konfrontován se skutečností, že existují i další publikace a knihy autorů z Pákistánu kritizujících jaderný program, a byl opět dotázán, v čem konkrétně se jeho názory od jejich postojů liší. Podle žalobce spočívá zásadní rozdíl v tom, že pákistánská armáda by neměla jaderné zbraně vlastnit, přičemž se nejedná o kritiku jaderného programu obecně. S ohledem na změnu politické situace od roku X, kdy žalobce Pákistán opustil, se tazatel dotázal, z čeho konkrétně vyplývá jeho obava, že by byl kvůli svým tehdejším názorům i po uplynutí deseti let nadále pronásledován. Žalobce odpověděl, že v Pákistánu vládnou tři politické strany, které podporují vlastnictví jaderných zbraní, a osoba s jeho názory se proto ve společnosti nemůže svobodně uplatnit. Společnost je podle něj posedlá jadernými zbraněmi, což byl také důvod, proč z Pákistánu v roce X odjel. Uvedl, že tehdy publikoval pouze dva vědecké články, zatímco nyní jich má celkem třináct. Žalobce rovněž upozornil na novou legislativu v Pákistánu, v jejímž důsledku nejsou žadatelům o mezinárodní ochranu v zahraničí vydávány cestovní pasy, neboť se vláda snaží tuto praxi potlačit. Na dotaz žalovaného, jak by se pákistánské zpravodajské služby mohly dozvědět o jeho žádosti o mezinárodní ochranu, žalobce uvedl, že tuto informaci sdělil pouze dvěma osobám, z nichž jedna ji dále šířila v rámci pákistánské komunity. Podle žalobce se v komunitě hovoří o tom, že X spolupracuje s českou rozvědkou, veřejně popisuje azylové příběhy a rovněž hovořil o tom, že žalobce je žadatelem o mezinárodní ochranu. Na podporu svých tvrzení žalobce předložil seznam své akademické činnosti, rozhodnutí týkající se nevydávání cestovních dokladů žadatelům o mezinárodní ochranu, emailovou komunikaci s organizací X včetně vlastního komentáře a dále vyjádření vztahující se k řízení o zrušení jeho pobytového oprávnění.

35. Emailovou komunikaci v angličtině opatřil žalobce písemným přípisem rovněž v anglickém jazyce se strojovým předkladem do češtiny. Připojený přípis popisuje podstatu projektu X. X X. Jedné takové se účastnil v minulosti i žalobce. V nedávné době koordinátor projektu X poslal absolventům, jako je žalobce, připojený email, a do kopie vložil X, který je fyzikem v Pákistánu působícím v řadě prestižních institucí, které mají vazby na vládní režim. Předmětem emailu byla snaha o kontakt absolventů s žádostí o budoucí dary. Žalobce na tento email oběma jmenovaným představitelům odpověděl. V odpovědi se vyjádřil tak, že by měli přestat plýtvat penězi na jaderné zbraně a předat je USA. Z toho důvodu je přesvědčen, že v případě návratu do Pákistánu by čelil nebezpečí.

36. Sdělení, které žalobce po pohovoru založil do spisu, obsahuje přípis od jeho tehdejší právní zástupkyně ze dne 29. 9. 2023. Ta v něm upozorňuje správní orgány, že žalobce byl v minulosti opakovaně posuzován jako možné bezpečnostní riziko na základě utajovaných informací. Žalobce má podezření, že zdrojem nepravdivých informací o něm mohl být jiný občan Pákistánu, X, o němž se v pákistánské komunitě v Praze údajně tradovalo, že poskytuje českým úřadům smyšlená obvinění proti krajanům, aby získal osobní výhody. V komunitě se rovněž hovoří o jeho vazbách na bývalého pákistánského velvyslance spojovaného s vízovým skandálem. Žalobce také upozorňuje, že X na svém facebookovém profilu zveřejnil detaily z azylových řízení, která údajně tlumočil, včetně konkrétních příběhů žadatelů.

37. Po doplňujícím pohovoru dodala právní zástupkyně žalobce do spisu vyjádření s cílem doplnit podklady o informace dostupné z veřejných zdrojů. Právní zástupkyně poukázala, že s ohledem na aktivity Pákistánu v oblasti balistických raket byly na Pákistán uvaleny sankce ze strany Spojených států amerických. V tomto ohledu odkázala rovněž na postup bezpečnostních složek vůči podporovatelům bývalého premiéra Imrana Khana, ke kterému došlo v listopadu roku 2024, jehož výsledkem mimo jiné byly oběti na životech a zadržení protestujících. Přeložené kopie článků, na které právní zástupkyně prostřednictvím internetových odkazů poukázala, žalovaný založil do správního spisu.

38. Spisové podklady byly doplněny o zprávy o zemi žalobcova původu. Spis obsahuje následující soubor zpráv: Informace MZV ČR ze dne 10. 1. 2025 - Dokument Policy Decision Regarding Asylum Seekers ze dne 5. 6. 2024; Informace MZV ČR ze dne 30. 12. 2024 - Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí; Informace OAMP ze dne 8. 7. 2024 Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv; Informace OAMP ze dne 2. 4. 2025 - Situace odpůrců jaderných zbraní, Situace proponentů znovusjednocení Indie a Pákistánu; Informace Agentury Evropské unie pro azyl (EUAA) z prosince roku 2024 - Pákistán: přehled o zemi, kapitoly 3.2.1. Tehrik-e Taliban Pakistan (TPP) a 6.1 Etnické menšiny; Informace Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 22. 4. 2024 - Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2023, překlad vybraných částí. Nad rámec zpráv o zemi původu žalovaný založil do spisu i překlad článků autorky Anam Zakarii z internetového portálu Aljazeera. Podklady jsou doplněny o snímky obrazovky zachycující příspěvky autorky na sociální síti Instagram.

39. V přípisu ze dne 6. 6. 2025 zaslala právní zástupkyně žalobce dvě samostatná vyjádření k podkladům řízení. V prvním z nich se zaměřila na právní posouzení zpráv o zemi původu. Upozornila zejména na stručnost zprávy Ministerstva zahraničí USA za rok 2023 a požádala o doplnění částí týkajících se případů „zmizelých“ osob. Dále navrhla zohlednit situaci z května 2025, kdy došlo ke konfliktu mezi Indií a Pákistánem. Poukázala rovněž na to, že dostupné zprávy o zemi původu potvrzují tvrzení žalobce, a upozornila na aktuální informace ze serveru diplomat.com o nových pákistánských zákonech regulujících sociální sítě s cílem omezit svobodu projevu kritiků pákistánské armády. Za novou relevantní informaci označila také článek ze serveru radio.gov.pk ze dne 24. 5. 2025 týkající se opatření vůči pákistánským občanům deportovaným ze zahraničí. Ve druhém přípise právní zástupkyně předložila osobní reakci žalobce na uvedené informace o zemi původu. Žalobce se vyjádřil ke skutkovým okolnostem obsaženým v jednotlivých zprávách. K osobě autorky Anam Zakarii uvedl, že kromě pákistánského občanství disponuje i občanstvím kanadským, a proto podle něj nemůže „tak jednoduše zmizet“. Osoby s dvojím občanstvím podle žalobce mohou své názory vyjadřovat svobodněji. Dodal, že autorka své postoje formuluje stručně a spíše popisuje názory obyvatel Indie, Bangladéše a Pákistánu, přičemž se obrací na odborné mezinárodní publikum, nikoli na pákistánskou veřejnost. Žalobce dále popsal dílčí rozdíly mezi svými názory a názory autorky. Za zásadní považoval skutečnost, že se autorka nevěnuje kritice pákistánské armády, což je v Pákistánu závažným trestným činem. Žalobce připomněl, že on sám byl v minulosti za svou kritiku pronásledován. Vyjádřil se také ke knize Konfrontace s bombou, která je zmíněna v jedné ze zpráv o zemi původu. Podle něj se publikace zaměřuje spíše na historické souvislosti a báseň v úvodu kritizuje především indické jaderné zbraně. K osobě X uvedl, že i on byl v Pákistánu pronásledován, jelikož byl zařazen na seznam kontrolovaných výjezdů a přišel o pracovní smlouvy ve dvou institucích. Jelikož jde o mezinárodně uznávanou osobnost s vazbami na americké velvyslanectví, není podle žalobce pro pákistánské složky snadné jej zabít nebo prohlásit za pohřešovaného. X ve své knize kritizoval jak Pákistán, tak Indii, zatímco žalobce kritizuje výhradně Pákistán. Z obdobných důvodů odmítl žalobce srovnání svých názorů s postoji X, X a X. V závěru se žalobce vyjádřil také k aktuálnímu konfliktu mezi Pákistánem a Indií, na který upozornila jeho právní zástupkyně již v předchozím vyjádření.

40. Dne 31. 7. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. Nejprve se vyjádřil k jednotlivým podkladům, které žalobce v průběhu řízení doplnil do správního spisu. Pokud jde o skutečnosti týkající se pana X a činností, jichž se měl dopustit v neprospěch žalobce, uvedl žalovaný, že tyto informace souvisejí spíše s řízením o žádosti žalobce o prodloužení pobytového oprávnění podle zákona o pobytu cizinců. Tato žádost byla zamítnuta z důvodu, že žalobce měl představovat hrozbu pro veřejný pořádek, avšak v nynějším řízení správní orgán tímto směrem neargumentoval. Žalovaný neshledal žádnou souvislost mezi azylovým příběhem žalobce a zprávami o situaci v Pákistánu, které žalobce předložil. S ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nepovažoval za nutné doplňovat podklady o návrhy právní zástupkyně, neboť požadované informace pouze rozvíjejí již známé obecné skutečnosti o zemi původu, které žalovaný nijak nezpochybnil. Podle žalovaného nejsou předložené zprávy přiléhavé, jelikož se týkají politických oponentů, právníků, novinářů a obhájců lidských práv, mezi něž žalobce nepatří. Poté žalovaný přistoupil k hodnocení věrohodnosti. Oproti předchozímu rozhodnutí posoudil jako nevěrohodnou pouze dílčí část žadatelova azylového příběhu, kterou představují konkrétně útoky a incidenty, které měl žalobce v Pákistánu prožít. Podle žalovaného z popisu těchto útoků nevyplývá, že by je podávala osoba, která je skutečně prožila. V oblasti vnitřní konzistence poukázal žalovaný na nízkou míru detailu a podrobností, s nimiž žalobce incidenty popsal, zejména ve srovnání s jinými svými vyjádřeními. Přestože byl žalobce vyzván k podrobnějšímu popisu, nebyl schopen uvést více než stručné, holé věty bez základní míry detailu. Žalovaný rovněž konstatoval dílčí nesrovnalosti mezi jednotlivými výpověďmi žalobce v průběhu času. Na základě shromážděných informací dospěl žalovaný k závěru, že tvrzení žalobce jsou v rozporu s informacemi o zemi původu. Nepovažoval za pravděpodobné, že by žalobce, který nebyl politicky aktivní, čelil zostřenému dozoru státních orgánů. Podklady nehovoří o osobách v obdobné situaci, které by byly za podobné projevy pronásledovány, a zaměřit se právě na žalobce, jenž nebyl nijak významně problematický, by podle žalovaného nebylo v populaci 250 milionového Pákistánu účelné a pravděpodobné. Z hlediska plauzibility žalovaný dovodil, že je vysoce nepravděpodobné, aby žalobci bylo umožněno dostudovat za asistence vědeckých kapacit a publikovat, pokud by byl skutečně pronásledován pákistánským režimem. Zároveň nelze logicky vysvětlit, k čemu by údajné útoky směřovaly, když žalobce nakonec bez obtíží zemi opustil a jeho názory nebyly nijak umlčeny. Incidenty, které popsal, tak podle žalovaného neměly žádný reálný dopad na jeho život a působení v Pákistánu. Žalovaný dále vyhodnotil obavy žalobce z pronásledování jako nedůvodné, neboť nemá informace o případech azylově relevantního pronásledování muhadžírské menšiny, přičemž žalobce v této souvislosti ani netvrdil pronásledování podřaditelné pod . Názory, pro něž by měl být žalobce pronásledován, označil žalovaný za témata, která nejsou z pohledu pákistánských bezpečnostních složek nijak třaskavá. Své závěry opřel o zprávy o zemi původu. Mezinárodní ochranu dle , a žalovaný neudělil z důvodů, které již prezentoval v soudem zrušeném rozhodnutí. K riziku vážné újmy ve smyslu převzal argumentaci z předchozí části odůvodnění. Z uvedených důvodů se žalovaný rozhodl žalobci mezinárodní ochranu neudělit.

VII.

Jednání a právní posouzení věci soudem

41. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).

42. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 19. 10. 2021 a údaje k této žádosti poskytl před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící podle znění účinného přede dnem 12. 6. 2026.

43. Žalobce při jednání u Městského soudu v Praze dne 5. 10. 2026 velmi podrobně a obsáhle popisoval důvody, které ho vedly k podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Argumentoval shodně jako v podané žalobě a jejím doplnění. Zdůraznil svůj postoj k problematice jaderného zbrojení. Uvedl, že je odpůrcem jaderných zbraní a opakovaně se veřejně vyslovoval pro to, aby Pákistán své jaderné zbraně předal Spojeným státům americkým. Podle jeho názoru by Pákistán neměl disponovat jaderným arzenálem, a jeho postoje jsou proto podle něj neslučitelné se životem v pákistánské společnosti. Dále žalobce připomenul svůj postoj k teorii dvou národů. Uvedl, že podporuje sjednocení Pákistánu a Indie a kritizuje jejich historické rozdělení. Také tento názor podle něj pákistánský režim odmítá a vnímá jej negativně. V závěru žalobce vysvětlil, že do ČR přicestoval legálně jako vědec za účelem studia, udělal zde doktorát a stále zde pracuje jako asistent výzkumu. Současně uvedl, že se vzhledem ke svému původu stal terčem nepřátelského jednání ze strany části pandžábské komunity, která mu podle jeho tvrzení záměrně ztěžovala bezproblémový pobyt na území ČR. V důsledku toho se podle žalobce informace o tom, že je žadatelem o mezinárodní ochranu, dostala k osobám napojeným na pákistánský režim a armádu.

44. Právní zástupkyně žalobce argumentovala shodně jako v podané žalobě. Zdůraznila neaktuálnost informací, ze kterých žalovaný při rozhodování vycházel. Ze správního spisu poukázala na Informaci Ministerstva zahraničních věcí USA ze dne 22. 4. 2024 - Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2023. Konkrétně na pasáž Svoboda projevu, dle které zákon sice dovoloval občanům kritizovat vládu veřejně i soukromě, ale soudní rozhodnutí vykládala ústavu tak, že zakazuje kritiku armády a justice a takováto kritika mohla mít za následek právní, politické nebo obchodní represe. Dále poukázala na informace, jakým způsobem státní orgány porušovaly zákony k zabránění kritiky vlády a ozbrojených sil a na informace, jak lze protirežimní činnost trestat. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.

45. Zástupce žalovaného s tvrzeními žalobce nesouhlasil a setrval na závěrech vyjádřených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že napadené rozhodnutí se s žalobcovými tvrzeními dostatečně vypořádalo a současně respektovalo závazný právní názor vyslovený ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Z uvedených důvodů navrhl zamítnutí žaloby.

46. Ve věci samé soud rozhodl na základě následujících právních předpisů:

47. Podle ust. ve znění účinném do 11. 6. 2026 „Azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.“

48. Podle ust. ve znění účinném do 30. 9. 2025 „Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle , lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; se použije obdobně.“

49. Podle ust. Čl. II bodu 1 , kterým se mění (přechodná ustanovení). „V řízeních podle zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v , ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.“

50. Podle ust. Čl. II bodu 2 , kterým se mění (přechodná ustanovení) „Po vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle , ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra.“

51. Podle ust. Čl. II bodu 9 , kterým se mění (přechodná ustanovení) „V řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl.“

52. Podle ust. ve znění účinném do 30. 6. 2023 „Doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.“

53. Podle ust. ve znění účinném do 30. 6. 2023 „Za vážnou újmu podle tohoto zákona se považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.“

54. Soud se prvně zabýval nejobsáhlejší žalobní námitkou, která popírala závěry žalovaného o nevěrohodnosti podstatné části azylového příběhu žalobce. Úvodem soud podotýká, že se neztotožňuje s názorem žalobce, který opětovné zpětné posouzení věrohodnosti dřívějších výpovědí vnímá jako porušení svého práva na spravedlivý proces či porušení zásady správného zjištění skutkového stavu, která je obsažena v . Tento názor nemůže obstát ve světle zrušujícího rozsudku NSS ze dne 15. 10. 2024, č. j. 5 Azs 306/2023–54. Kasační soud v něm v bodě 33 uložil žalovanému, aby se „V dalším řízení znovu zabýval věrohodností tvrzení stěžovatele v souladu s výše uvedenými kritérii pro posuzování věrohodnosti. Pokud věrohodnost stěžovatele nezpochybní jinými argumenty podloženými důkazy, posoudí, zda azylový příběh stěžovatele ve světle aktuálních informací o zemi původu opravňuje stěžovatele k nějaké formě mezinárodní ochrany.“ V takové situaci byl žalovaný povinen korigovat své předchozí závěry o nevěrohodnosti a opětovně se zabývat touto právní otázkou. Kasační soud zároveň žalovanému ponechal prostor, aby v aspektech výpovědi, které soudy meritorně neposuzovaly, mohl nalézt jiné důvody, pro které žalobcovu nevěrohodnost dovodí. Dle názoru zdejšího soudu tomu nasvědčuje nejen citovaná pasáž, ale rovněž předchozí body odůvodnění rozsudku. Příkladem lze zmínit bod 31: „…Rozhodnutí žalovaného i rozsudek městského soudu jsou založeny na zpochybnění azylového příběhu stěžovatele. Tento však (dosud) relevantně zpochybněn nebyl.“

55. Ohledně namítaného porušení práva na spravedlivý proces soud připomíná, že dle článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je podstatou tohoto práva především právo na účinnou a nezávislou soudní ochranu. základní práv a svobod ČR toto právo dále rozvíjí například o tzv. kontradiktornost procesu neboli právo vyjádřit se ke všem rozhodným důkazům. Tato možnost žalobci nebyla upřena. Nevěrohodnost žalobce nebyla v posuzovaném případě založena výhradně na tvrzených rozporech, ale rovněž i na plauzibilitě tvrzení ve srovnání s podklady ve správním spise, ke kterým se žalobce v průběhu řízení vyjadřoval. V nyní vedeném soudním řízení se žalobce obrátil na soud, který se rovněž zabýval žalobcovými námitkami k tvrzeným rozporům, načež přezkoumal i namítané vady rozhodnutí, které se spisovými podklady souvisí. Soud má proto za to, že žalobcovo právo na spravedlivý proces bylo zachováno. Obdobně soud vnímá i namítané porušené , kdy opětovné posouzení věrohodnosti za současného doplnění informací do správního spisu vedlo ke správnému zjištění skutkového stavu.

56. Po této úvaze soud přistoupil k hodnocení rozporů, které žalobce ve své žalobě popírá. Žalovaný se posouzením věrohodnosti věnoval na straně 17-19 napadeného rozhodnutí. Postupoval systematicky podle indikátorů hodnověrnosti, které NSS vyjmenoval v již citovaném zrušujícím rozsudku. Mezi indikátory věrohodnosti, ve smyslu čl. 4 odst. 5 směrnice 2011/95/EU se řadí zejména vnitřní a vnější konzistentnost žadatelovy výpovědi, otázka, zda je výpověď dostatečně konkrétní, a plauzibilita výpovědi ve světle relevantních informací o zemi původu.

57. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaný považoval za upřímné a uvěřitelné žalobcem prezentované názory, které opakovaně uváděl. Tuto část výpovědi považoval za azylově relevantní skutečnost. Jako nevěrohodnou část azylového příběhu naopak vyhodnotil tu část, kdy žalobce hovořil o vyhrožování své osobě v Pákistánu. V oblasti vnitřní konzistence vytkl žalobci nízkou míru detailu, se kterou incidenty popsal. Odkázal se zejména na stranu 4 protokolu z pohovoru provedeného dne 23. 2. 2022 (soud obsah tohoto pohovoru shrnul v bodě 30 tohoto rozsudku). V této části pohovoru žalobce měl na opakované otázky ohledně popisu události odpovídat ve strohých, holých větách. Žalovaný v něm nenalezl ani základní míru detailů, ze které by se dalo usoudit, že jedná o popis skutečně prožité události. Úsudek žalovaného, že výpovědi o jednotlivých incidentech jsou nevěrohodné pro svou obecnost, označil žalobce za nelogický a vnitřně rozporný, neboť u obecně popsaných událostí lze jen obtížně nalézt zásadní rozpory, které by mohly odůvodnit závěr o nevěrohodnosti tvrzených skutečností. Žalobce vyjádřil své přesvědčení, že fyzické útoky popsal v souladu se všemi otázkami tazatele, a není mu proto zřejmé, jaké konkrétní detaily správnímu orgánu absentovaly.

58. Soud se s ohledem na výše popsaný rozpor důkladně seznámil s obsahem strany 4 protokolu. Žalobce zde na otázku „kolika útokům čelil“ odpověděl, že se jednalo pouze o tři. Následně byl vyzván, aby podrobněji popsal jednotlivé incidenty. Žalobce odpověděl následujícím způsobem: „První se stal v roce X. Na univerzitě jsem studoval se studenty, kteří pracovali pro agenturu, která vyvíjela atomovou zbraň, a oznámili můj postoj tajným službám, které mi vyhrožovaly a pokusily se mne unést“. Soud je názoru, že tato odpověď není způsobilá osvětlit jednotlivé incidenty. A to už jen z důvodu, že zdánlivě popisuje pouze jeden incident ze tří, o kterém žalobce pouze sdělil, že se stal v roce X. Následně svou pozornost žalobce zaměřil na své působení na univerzitě, a pouze se zmínil o výhružkách a únosu, což dále nijak nerozvedl. Žalovaný tak vyzval žalobce, aby tyto incidenty podrobněji popsal. Žalobce následně vypověděl: „Šel jsem z trhu. Zastavil u mě někdo na motorce, silně mi chytil ruku a řekl mi, abych nemluvil proti jaderným zbraním. Stalo se to blízko X v X“. Ačkoliv tato výpověď reaguje na dotaz tazatele, nelze popřít že opětovně popisuje pouze první incident a že se popis této skutečnosti z hlediska detailnosti vymyká standardu, se kterým byl žalobce schopen vylíčit například své názory na jaderný program, oddělení Pákistánu s Indií, politickou situaci v Pákistánu, či své působení v ČR. Soud k tomu dodává, že sama o sobě by tato odchylka nebyla přesvědčivá k závěru, že se jedná o příliš obecný popis. Z pohovoru je však patrné, že žalovanému tento popis nestačil a byl nucen opakovaně klást doplňující dotazy k tomu, aby získal detailnější výpověď. Na doplňující dotaz žalobce odpověděl dle názoru soudu překvapivě vyhýbavě, když uvedl: „Potom jsem jel do Německa“.

59. Soud dodává, že ačkoliv tato okolnost sama o sobě nepostačuje k závěru o nevěrohodnosti, je zároveň nutné zdůraznit, že incidenty, jimž žalobce čelil, představují v jeho azylové věci zcela zásadní skutečnosti. Je proto namístě, aby se žalovaný pokusil získat co nejvyšší míru detailů, které mu umožní posoudit důvodnost obav z pronásledování či riziko vážné újmy v rámci prospektivního hodnocení žalobcova návratu do vlasti. Právě tyto události tvoří nejsilnější skutkový základ, na němž může být mezinárodní ochrana žalobci udělena, neboť jeho obavám dodávají nejen věrohodnost, ale i racionální a ospravedlnitelný základ vycházející z prožitých situací, jež mohly ohrozit jeho život. O to překvapivější je, že právě tyto informace byly žalovanému sdělovány pouze stručně, až úsečně, bez snahy o podrobnější popis, na rozdíl od jiných, méně podstatných skutečností. V tomto kontextu považuje soud za účelné poukázat na citaci z rozsudku NSS ze dne 3. 6. 2024, č. j. –65, ze které dovozuje, že i výše popsaná situace může být v celkovém souhrnu vodítkem, pro které správní orgán azylovému příběhu neuvěří: „Pokud žalovaný stěžovatelovu příběhu nevěřil, bylo na něm, aby kladl stěžovateli otázky tak, aby vyšlo najevo, že je stěžovatelův azylový příběh smyšlený – tj. aby buďto vyvstaly rozpory ve stěžovatelově nepravdivém příběhu, nebo aby například vyšlo najevo, že stěžovatel nedokáže dostatečně popsat detaily azylového příběhu.“

60. Tím se soud dostává k posouzení tvrzených rozporů, které v napadeném rozhodnutí žalovaný zmínil. Soud nepopírá úvahu žalobce, že v obecně formulovaných tvrzeních je jen obtížné nalézt zásadní rozpory, které by byly způsobilé narušit soudržnost jeho příběhu natolik, aby odůvodnily závěr o nevěrohodnosti výpovědi. Soud však zároveň podotýká, že nelze vyloučit, že případný zásadní rozpor objevený i v obecném tvrzení by mohl mít pro posouzení věrohodnosti výpovědi zcela zásadní dopad.

61. Jako rozpor vyhodnotil žalovaný odlišnost v žalobcově popisu třetího incidentu, k němuž mělo dojít v X. Poukázal na to, že žalobce v prvním pohovoru uvedl, že byl dvakrát fyzicky obtěžován a jednou napaden se zbraní. V dalším pohovoru však hovořil pouze o jednom obtěžování se zbraní a jednom fyzickém obtěžování, jímž měl být incident s motorkářem, zatímco třetí incident popsal jako slovní hádku. Soud se v této části přiklání k názoru žalobce, že nevěrohodnost nelze dovozovat pouze z toho, že jeden incident byl jednou označen jako „fyzické obtěžování“ a později popsán jako hádka, neboť může existovat řada ospravedlnitelných důvodů, proč žalobce použil různá označení. Hranice mezi slovní hádkou a fyzickým obtěžováním může být v určitých situacích subjektivně vnímána odlišně a nemusí vycházet z objektivních kritérií, nýbrž z osobního prožitku osoby, která incident zažila. To však samo o sobě nevylučuje, že se daný incident skutečně odehrál. Dle soudu nelze z provedených výpovědí uzavřít, že se jedná o rozpor.

62. Na druhý rozpor upozornil žalovaný ve vztahu k popisu místa, kde mělo dojít k incidentu se zbraní. Žalobce v prvním pohovoru uvedl, že k incidentu došlo blízko jeho domu, načež v jiném pohovoru místo popsal jako X. Žalobce je dle žaloby přesvědčen, že použití výrazu „blízko domu“ k označení vzdálenosti od tehdejšího bydliště není v rozporu s tím, kde se X nachází. Soud k tomu dodává, že správní spis obsahuje schéma trasy z internetové navigace od společnosti Google. Trasa od žalobcova bydliště do X představuje vzdálenost 3,9 kilometrů a 54 minut chůze. K výše popsanému rozporu soud přistoupil o něco kritičtěji. Na jednu stranu se lze ztotožnit s tvrzením žalobce, že „blízkost“ od domu lze vnímat subjektivně, na druhou stranu formulace, s jakou žalobce o incidentu se zbraní hovořil doslovně zněla „No a ten první případ byl ten, že někdo byl blízko našeho domu a chtěl mě vystrašit zbraní.“ Tato formulace posouvá incident do roviny, kdy je žalobci vyhrožováno v místě, kde má své obydlí a implikuje, že útočící osoba je obeznámena s místem žalobcova bydliště, ke kterému se dostavila s cílem žalobci ublížit. Avšak 4kilometrová vzdálenost od tohoto místa by v objektivním hodnocení k tomuto závěru nevedla. Ve skutečnosti se totiž o takovou situaci nejednalo a pouze z pozdějšího vyjádření lze seznat, že k incidentu došlo v místě, které sice není výrazně vzdáleno od obydlí žalobce, avšak není ani přímo v jeho centru. Tudíž útočící osoba nebyla přítomna v blízkosti domu a ani ji nemuselo být známo, kde žalobce bydlí. Je proto pochopitelné, že žalovaný tento rozpor vyhodnotil jako znak nevěrohodnosti. Soud se kloní k závěru, že rozpor popsaný v tomto odstavci existuje, avšak je pouze okrajového charakteru a nelze na něm závěr o nevěrohodnosti vystavět.

63. Soud však ve shodě se žalovaným považuje za zásadní rozpor skutečnost, k níž se žalobce ve své žalobě nevyjádřil. Jedná se o nesoulad mezi jeho výpověďmi ohledně toho, zda z jednání útočníka byl seznatelný jeho motiv. V prvním pohovoru žalobce nezmínil, že by mu byl záměr útočníka znám, zatímco později incident popsal tak, že mu mělo být výslovně řečeno, aby se dále nevyjadřoval k jaderným zbraním. Z prvního pohovoru přitom jasně vyplynulo, že žalobce pouze předpokládal souvislost mezi útoky a svými názory, což dokládají jeho citace z pohovoru ze dne 26. 10. 2021, kde uvedl: „Myslím si, ale že to bylo spojeno s mými názory na jaderné zbraně a za druhé je to kvůli rozdělení jednoho národa na Indii a Pákistán, na vytvoření dvou národů, které žily předtím společně… A proč jsem to s tím spojoval? Protože my nejsme bohatá rodina a nikdo by mě nechtěl unést kvůli výkupnému. Nemám žádné spojení s politikou, že bych proti někomu byl, to je nepravděpodobné. A také si nemyslím, že by to bylo kvůli mé osobě jako takové, že by mě chtěl někdo ublížit.“ Na následný dotaz, zda sám dospěl k tomuto závěru odpověděl kladně. Soud nerozumí důvodu, pro který žalobce v prvotním pohovoru žalovanému s jistotou nesdělil, že mu daná osoba vyhrožovala kvůli jeho názorům. Naproti tomu se jeví jako zcela nelogické polemizovat nad možnými důvody, pro které bylo žalobci vyhrožováno a spojovat to s jeho názory na základě vylučovací metody. V následujícím pohovoru byl již žalobce přesvědčen, že mu osoba vyhrožovala pro jeho názory, jelikož se tak výslovně vyjádřila. Z toho důvodu lze zpochybnit, zda daná osoba skutečně pronesla slova, která žalobce později citoval, či zda se daný incident skutečně odehrál způsobem, který žalobce popsal.

64. Soud se následně zabýval otázkou, zda žalobce byl s tímto zásadním rozporem konfrontován v průběhu správního řízení před vydáním napadeného rozhodnutí a zjistil, že tomu tak nebylo. V této souvislosti lze poukázat na to, že Nejvyšší správní soud k nutnosti provedení konfrontace žadatele v případě zjištěných rozporů konstantně judikuje, že „Pokud správní orgán považuje tvrzení žadatele o mezinárodní ochranu za nevěrohodná, přičemž jedním z důvodů je vnitřní či vnější nekonzistentnost žadatelových tvrzení, je v zásadě nezbytné, aby ho s identifikovanými rozpory konfrontoval a poskytl mu možnost tyto rozpory vysvětlit či zcela odstranit, neučiní-li tak, rozpory by při hodnocení věrohodnosti neměl zohlednit.“

65. Výkladem výše citovaného judikaturního požadavku soud dovodil, že nutnost konfrontovat žalobce s identifikovaným rozporem není absolutní. Existují situace, v nichž není nezbytné na provedení konfrontace a vysvětlení rozporu trvat. Podle názoru soudu je specifičnost nyní posuzovaného případu důvodem, pro který lze takový postup aprobovat. Soud přihlédl zejména k tomu, že závazný právní názor kasačního soudu uložil žalovanému povinnost znovu posoudit věrohodnost žalobcovy výpovědi. Za těchto okolností se jeví jako přiměřené neopakovat veškeré dotazování na incidenty, k nimž měl žalobce již opakovaně dostatek prostoru se vyjádřit. Pouhá komparace jeho výpovědí v čase představuje přiléhavější a efektivnější postup. V opačném případě by byl žalobce nucen popisovat jednotlivé incidenty již počtvrté. Soud dále odkazuje na své závěry týkající se strohosti žalobcových výpovědí, které nevedly k podrobnějšímu objasnění jednotlivých incidentů a nemohly tak žalovanému pomoci identifikovat případné dodatečné rozpory prostřednictvím cílených dotazů na podrobnější popisy incidentů, či takové rozpory na základě shodné výpovědi odstranit. Postup žalovaného se proto jeví o to více přiměřený, neboť lze důvodně předpokládat, že opakování pohovoru by nepřineslo nové poznatky. Zároveň je třeba zdůraznit, že v průběhu pohovorů byl žalobce dotazován na vysvětlení celé řady rozporů, které žalovaný identifikoval a později vyhodnocoval. Nelze tedy dovodit, že by žalovaný tuto svou povinnost v řízení zanedbával. Naopak lze přihlédnout k tomu, že žalovaný žalobce konfrontoval s několika jinými rozpory, na základě, kterých byl již přesvědčen o nevěrohodnosti výpovědi, pročež se mu dodatečná konfrontace nemusela jevit jako nezbytná. Závěrem soud konstatuje, že ani uvedený rozpor by sám o sobě nebyl natolik přesvědčivý, aby odůvodnil celkový závěr o nevěrohodnosti žalobcových výpovědí. K tomu soud dodává, že popsané rozpory nevnímá jako klíčový argument, na kterém žalovaný založil svůj závěr o nevěrohodnosti, nýbrž pouze jako podpůrné indicie, které jeho stanovisko umocňují.

66. Přestože se soud zčásti ztotožnil s argumentací žalobce a popsané rozpory nepovažuje za klíčové, nemohl jeho žalobní námitce přisvědčit. Nevěrohodnost jeho tvrzení byla mimo jiné dovozena i na základě nesouladu s informacemi o zemi původu. Žalovaný citoval informace zastupitelského úřadu v Islámábádu ze dne 10. ledna 2025, podle nichž nejsou evidovány žádné případy diskriminace pákistánských občanů za vyjádření nesouhlasného názoru na vlastnictví jaderných zbraní. Rovněž informace OAMP týkající se situace kritiků jaderného zbrojení a zastánců znovusjednocení bývalé Britské Indie nekorespondují se závěrem, že by státní moc postihovala běžné občany za projevy názorů, které popisoval žalobce.

67. Za stěžejní považuje soud úvahu žalovaného, který zpochybnil plauzibilitu žalobcových tvrzení na základě přiměřené pravděpodobnosti ve světle výše uvedených informací. Pokud by totiž žalobcovy názory byly skutečně systematicky postihovány, je vysoce nepravděpodobné, že by se státní moc omezila pouze na výhrůžky, které ve výsledku nevedly k jeho umlčení či likvidaci. Takto marginální postup není podle zpráv o zemi původu pákistánskému režimu vlastní, neboť ten své politické odpůrce potlačuje výrazně tvrdšími prostředky. Za těchto okolností se rovněž nejeví jako pravděpodobné, že by žalobci bylo umožněno nerušeně studovat, úspěšně obhájit magisterskou práci a spolupracovat s pákistánskými vědci.

68. Ačkoliv obavy z vyjadřování názorů mohou být v určitých situacích opodstatněné, tvrzení, že byl žalobce za své názory již v minulosti perzekuován, považuje soud za nevěrohodné. Jednotlivé rozpory v jeho výpovědích mohou na první pohled působit jako dílčí či okrajové nesrovnalosti, které lze v pochybnostech vyložit v jeho prospěch. V souhrnu však vytvářejí obraz nekonzistentního popisu průběhu jednotlivých incidentů. S důrazem na plauzibilitu tvrzení ve světle informací o zemi původu se soud ztotožňuje se závěrem žalovaného, že incidenty nebyly popsány autenticky a jejich pravdivost je jen obtížně uvěřitelná.

69. Žalobce v doplňujících podáních popsal incidenty, ke kterým mělo dojít v České republice. V doplnění ze dne 5. 5. 2025 popsal incident, k němuž mělo dojít při páteční modlitbě v pražské mešitě. Uvedl, že byl konfrontován příslušníkem pákistánské komunity, který měl mít důvěrnou znalost o tom, že žalobce v ČR požádal o mezinárodní ochranu. V doplnění ze dne 25. 5. 2026 byl popsán incident z prostředí indické restaurace. Další incident se měl odehrát v prostředí pákistánské restaurace. Soud k tomu poznamenává, že tyto incidenty se v podstatných rysech podobají předchozím událostem, k nimž mělo podle žalobce dojít v Pákistánu. Ve všech případech byl žalobce konfrontován neznámou osobou kvůli svým názorům. Přihlédne‑li soud k dřívějším tvrzením žalobce, podle nichž se v ČR pákistánské komunitě vyhýbá, je přinejmenším neobvyklé, že je v této komunitě relativně známou osobou. Ačkoli má soud pochybnosti o věrohodnosti těchto nových incidentů, podstatnou souvislostí, kterou žalobce těmito tvrzeními zdůrazňuje, je skutečnost, že pákistánský režim je informován o jeho žádosti o mezinárodní ochranu v ČR. Touto žalobní námitkou se soud dále zabývá níže.

70. Soud se dále zabýval námitkou žalobce týkající se nesprávných závěrů, které měl žalovaný dovodit z informací o zemi původu. Pokud jde o rozsah podkladů, žalobce nesouhlasil s tím, že žalovaný nevyhověl jeho návrhu na jejich doplnění, konkrétně poukazoval na nepřeložení části zprávy Ministerstva zahraničí USA za rok 2023. Po seznámení se s obsahem správního spisu dospěl soud k závěru, že tento obsahuje dostatečné množství informací potřebných k posouzení žalobcova případu. Z podkladů je zřejmé, že žalovaný reagoval na jednotlivá tvrzení žalobce a k těmto tvrzením si obstaral doplňující informace nad rámec obecných zpráv o zemi původu. Přípisem ze dne 12. 12. 2024 si vyžádal informace od Ministerstva zahraničních věcí České republiky ohledně situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, zejména zda jsou tyto osoby vystaveny znevýhodňování či diskriminaci ze strany státních orgánů. Současně se dotazoval na platnost dokumentu Policy Decision Regarding Asylum Seekers, na který žalobce odkazoval. Na základě komunikace s odborem lidských práv a transformační politiky MZV ČR získal žalovaný informace od zastupitelských úřadů v Pákistánu, které následně v žalobcově věci zohlednil. Dále si obstaral informaci OAMP ze dne 2. 4. 2025, jež se přímo vztahuje k žalobcově situaci a popisuje postavení odpůrců jaderných zbraní a zastánců znovusjednocení Indie a Pákistánu. Nad rámec toho žalovaný zajistil překlady článků, na které žalobce upozornil ve své žádosti o doplnění podkladů ze dne 2. 1. 2025. Z uvedeného soud dovozuje, že žalovaný vyvinul dostatečné úsilí k získání relevantních informací vztahujících se k žalobcově věci a že reagoval na podněty, které žalobce v průběhu řízení uplatnil.

71. Soud dodává, že žalovaný není povinen vyhovět všem procesním návrhům žadatele v situaci, kdy splnil svou povinnost zjistit řádně a přesvědčivě skutkový stav a kdy by provedení navrženého důkazu nepřineslo nové poznatky způsobilé ovlivnit jeho správné zjištění. Žalovaný v napadeném rozhodnutí v posledním odstavci na straně 15 dostatečně objasnil, z jakých důvodů přikládá nepřeloženým částem nižší důkazní váhu. Nejde tedy o bezdůvodné odmítnutí žalobcova návrhu. S ohledem na množství dalších podkladů, které jsou navíc lépe individualizované k situaci žalobce, považuje soud toto odůvodnění za dostatečné.

72. Co se týče obsahové stránky, podle ustálené judikatury je správní orgán povinen opatřit si informace o zemi původu, které musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. , nebo ze dne 4. 2. 2009, č. j. , č. 1825/2009 Sb. NSS). Tyto informace musejí být zaměřeny na azylový příběh žadatele a z něj vyplývající skutkové otázky, přičemž i pohovor s žadatelem musí správní orgán vést tak, aby otázky směřovaly ke zjištění veškerých rozhodných skutečností (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. ). Rozhodnutí správního orgánu nemůže obstát, pokud rezignuje na svoji povinnost obstarat si relevantní informace o zemi původu žadatele, které by byly specificky zaměřeny na azylový příběh žadatele a z něj vyplývající rozhodné skutkové otázky, a ani informace, které si obstará, řádně a objektivně nezhodnotí a s rozhodnými skutečnostmi k posouzení, zda žadatel naplňuje definici uprchlíka dle , či má nárok na udělení doplňkové ochrany podle , se řádně nevypořádá (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č. j. ).

73. Soud dospěl k závěru, že předložené zprávy naplňují požadavky vymezené judikaturou. K jejich relevanci se již vyjádřil. Zprávy vycházejí z informací získaných od řady důvěryhodných zahraničních i domácích zdrojů, o jejichž věrohodnosti nemá soud důvod pochybovat (např. Human Rights Watch, agentura EUAA, Ministerstvo zahraničí USA, ČTK, MZV ČR). Pracují s údaji svědčícími jak ve prospěch, tak i v neprospěch žalobce a poskytují ucelený obraz situace v Pákistánu v posledních letech, se zvláštním důrazem na postavení osob nacházejících se v obdobné situaci jako žalobce. K této žalobní námitce tak soudu zbývá posoudit, zda žalovaný reflektoval a zohlednil veškeré relevantní poznatky v napadeném rozhodnutí, zejména ty, hovořící v žalobcův prospěch a učinil na základě nich správné závěry, pro které žalobci neudělil mezinárodní ochranu.

74. Žalovaný na straně 22 napadeného rozhodnutí hodnotil poznatky ohledně represí vůči kritikům armády a justice. Poznamenal, že i někteří novináři potvrdili cenzuru a omezování mediálního šíření materiálů. Žalovaný výslovně uvedl, že nerozporuje za určitých situací drastické omezování svobody slova a projevu při referování o pro státní orgány citlivých otázkách. Zároveň souhlasil s právní zástupkyní žalobce, že zejména pro novináře a lidskoprávní aktivisty představuje Pákistán jednu z nejnebezpečnějších zemí s ohledem na počet zmizelých a zabitých osob. Následně však žalovaný dodal, že žalobce se mezi tyto skupiny neřadí, přičemž neprezentuje názory, které jsou pro pákistánský režim natolik problematické, aby o žalobce projevil zvláštní zájem. Na tomto tvrzení žalovaný vystavil svůj závěr, že v případě návratu do Pákistánu nebude s největší pravděpodobností žalobce vystaven azylově relevantnímu pronásledování či vážné újmě.

75. Soud poznamenává, že na základě výše uvedeného nemůže souhlasit s paušálním tvrzením, že by žalovaný ke zprávám přistupoval vybíravě, jelikož výše popsané úvahy žalovaného tento závěr v obecné rovině popírají. Žalobce by tak musel poukázat na konkrétní informaci, kterou žalovaný opomenul zohlednit. V této souvislosti žalobce namítal nepřihlédnutí k informaci ze serveru diplomat.com, která popisuje snahu o zavedení legislativy pro kontrolu sociálních sítí a zpřísnění postihů pro kritiky armády. K těm se ovšem žalovaný vyjádřil na straně 16 napadeného rozhodnutí, kdy je ze stejného důvodu nevyhodnotil jako přiléhavé, jelikož žadatel není ani novinář, ani nikdy nezmiňoval, že by byl na sociálních sítích aktivní. Žalovaný připomenul, že pozice novinářů je do značné míry výjimečná, že jsou pro režim zvlášť nepohodlní pro svoji způsobilost ovlivnit názory veřejnosti, což není případ žalobce, který své názory prezentuje soukromě. Ani argument, že žalovaný nezohlednil mučení, napadání a zmizení nepohodlných osob neobstojí, jelikož jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, žalovaný tyto aspekty zohlednil. Žalobcově kritice k jaderným zbraním a potažmo armády se žalovaný věnoval v podstatné části napadeného rozhodnutí.

76. Z případu žalobce vyplývá, že jako relevantní lze považovat situaci kritiků pákistánského jaderného programu a zastánců sjednocení Pákistánu s Indií. Je přitom nutné zohlednit míru a intenzitu, s jakou tito jednotlivci své názory veřejně prezentují. Žalovaný ve zprávě ze dne 2. 4. 2025, která se této otázce věnuje, shromáždil jména řady známějších osobností, jež se v uvedeném směru veřejně vyjadřovaly. Ačkoli zpráva připouští určitá omezení, jimž tyto osoby čelily například v akademické sféře, nelze z ní dovodit, že by tato omezení byla v přímé souvislosti právě s jejich názory na jaderné zbraně či na znovusjednocení Indie a Pákistánu. Podstatné je, že podle uvedené zprávy nebyla žádná z těchto osob vystavena násilným jednáním ze strany pákistánského režimu. Žalobce v průběhu řízení zpochybňoval přiléhavost srovnání s těmito osobami z hlediska dílčích názorových odlišností či společenského postavení a statusu, pro který by pákistánský režim nepovažoval za vhodné přistoupit k jejich perzekuci. Ze zprávy o dodržování lidských práv MZV USA vyplývá, že i významný novinář, který dlouhodobě pracoval v televizní stanici Capital TV se zaměřením na kriminalitu byl zastřelen motocyklisty. Ačkoliv zpráva detailně nepopisuje perzekuci významných osob, lze na základě dostupných informací předpokládat, že postavení osoby ve společnosti není pro pákistánský režim významné. Již samotné uvěznění bývalého premiéra Imrana Khana vede k tomuto závěru. Ostatně i sám žalobce ve svém druhém doplňujícím podání zmínil případ veřejně činné aktivistky, která byla za své aktivity zatčena. Postavení osoby ve společnosti proto není dle dostupných zdrojů pro pákistánský režim významným rozlišujícím kritériem.

77. Naproti tomu významný je samotný obsah projevů a jejich dosah k široké pákistánské veřejnosti. Soud proto dovozuje, že pokud by názory uvedených osobností, mezi nimiž jsou například profesor X, X či umělkyně X, byly pro pákistánský režim skutečně nepohodlné, režim by proti nim přijal odpovídající represivní opatření. Ze zpráv se zároveň podává, že určitá opatření již byla učiněna například vůči uvedenému profesorovi, jemuž z nezjištěných příčin nebyla prodloužena pracovní smlouva na univerzitě, jak ostatně uvádí i sám žalobce. Režim však nepovažoval za nezbytné tyto osoby zcela odstranit z veřejného prostoru.

78. Podle ustálené judikatury pro naplnění podmínky odůvodněnosti strachu z pronásledování (předvídavého očekávání nebezpečí) postačí, že takové pronásledování je v budoucnu přiměřeně pravděpodobné na základě objektivně existujících okolností případu. Přiměřená pravděpodobnost pronásledování vyžaduje, aby možnost tohoto následku byla reálná, nikoliv pouze hypotetická (viz rozsudek NSS č. j. -47). Konkrétně je dána tehdy, bývá-li pronásledování v případech obdobných případu žadatele důsledkem nikoli ojedinělým. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane, nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným (rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j. -82). Soud k tomu dodává, že úvaha žalovaného, podle níž by žalobce jako osoba společensky méně významná, zastávající obdobné názory, s přiměřenou pravděpodobností nebyl pákistánským režimem pronásledován, se jeví ve světle zjištěné situace osob v obdobném postavení jako logická. Případy, jimiž se žalovaný zabýval, navíc podle dostupných informací vykazují podstatně vyšší míru rizika vzhledem k veřejnému působení těchto osob, než jaké by hrozilo žalobci, pokud by své názory prezentoval obdobným způsobem jako v ČR. Ve světle judikatury NSS proto závěr o nedůvodnosti žalobcových obav z pronásledování obstojí. Z těchto důvodů soud námitku směřující proti závěrům žalovaného o důvodnosti tvrzeného pronásledování, vycházejícím z informací o zemi původu, neshledal důvodnou.

79. Související žalobní námitkou se žalobce vymezil proti posouzení několika vlastních důkazů v napadeném rozhodnutí. Prvním z nich byl email, který adresoval organizaci X. Tímto důkazem se žalovaný zabýval na straně 24 napadeného rozhodnutí. V návaznosti na své předchozí závěry žalovaný neshledal důvod domnívat se, že by orgány instituce X jeho email předaly pákistánské rozvědce ISI. Obsah emailu byl žalovanému popsán v průběhu posledního pohovoru. Žalobce v něm podle svých slov vyjádřil nesouhlas s vlastnictvím jaderných zbraní Pákistánem, přičemž uvedl, že by je měl předat Spojeným státům americkým a finanční prostředky raději využít na podporu obyvatelstva. Žalovaný tomuto projevu nepřikládal zásadní váhu, přestože byl rovněž adresován osobě pákistánského vědce, který by jeho obsah mohl dále šířit.

80. Soud je toho názoru, že závěr o nepředání tohoto emailu zpravodajské službě nelze s jistotou předjímat. Na základě již rozebraných informací však lze předpokládat, že i v případě, že by se k pákistánským orgánům dostal, nevyvolal by reakci v podobě pronásledování žalobce. Podklady ve spise totiž nenasvědčují tomu, že by samotné nesouhlasné názory na vlastnictví jaderných zbraní vyvolávaly ze strany pákistánského režimu azylově relevantní zásahy vůči jednotlivcům. Rizikové jsou zejména veřejné projevy, zatímco email zaslaný konkrétním adresátům má ve srovnání s příspěvky na sociálních sítích či mediálními výstupy zpravidla výrazně nižší dosah. Soud proto uzavírá, že s ohledem na formu i obsah tohoto projevu nelze důvodně očekávat, že by jeho zaslání vedlo po návratu žalobce do vlasti k jeho perzekuci.

81. Soud nesouhlasí s úsudkem žalovaného, že činnost, kterou žalobce přičítá panu X, není pro posuzovanou věc relevantní. Ačkoli tato osoba měla podle žalobce především ovlivnit neprodloužení jeho pobytového oprávnění, může být významné i to, že mimo jiné šířila informaci o tom, že je žalobce žadatelem o mezinárodní ochranu. Pokud by se naplnily žalobcovy obavy z předání této informace pákistánskému velvyslanectví, mohla by tato skutečnost negativně ovlivnit jeho návrat, pokud by osoby v obdobné situaci byly v zemi původu stíhány.

82. Žalovaný si však k této otázce obstaral informace. Dle „Informace MZV ČR ze dne 30. 12. 2024 - Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí“ pákistánský režim nerozlišuje, zda byl navracející se občan žadatelem o mezinárodní ochranu, rozhodující je pouze to, zda byl nuceně deportován. U takových osob je proveden pohovor za účelem zjištění, zda se dopustily porušení pákistánského práva. Dle „Informace OAMP ze dne 8. 7. 2024 Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv“ jsou nejpřísněji trestány trestné činy vraždy, terorismu, znásilnění, únosu, obchodování s drogami, cizoložství, odpadlictví od islámu nebo vojenské trestné činy. Dle „Informace OAMP ze dne 2. 4. 2025 - Situace odpůrců jaderných zbraní, Situace proponentů znovusjednocení Indie a Pákistánu“ nebyl evidován případ postihu za vyjádření nesouhlasného názoru s vlastnictvím jaderných zbraní.

83. S ohledem na časový odstup soud doplnil dokazování o aktualizované verze podkladů, které opatřil z databáze, a to: Informaci OAMP – Pákistán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, stav leden 2026; Informaci MZV ČR č. j. 1022321‑6‑6/2026‑MZV/LPTP ze dne 28. 1. 2026 k č. j. MV‑131860‑6/OAM‑2026 – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí; a Výroční zprávu Human Rights Watch za rok 2024 ze dne 27. 1. 2025. Z těchto podkladů soud zjistil následující skutečnosti:

84. Ministerstvo zahraničních věcí zprostředkovalo žalovanému informaci od zastupitelského úřadu v Pákistánu, který potvrdil aktuálnost dříve zjištěných skutečností, kde zastupitelský úřad uvedl, že pákistánské orgány nerozlišují, zda je navracející se občan žadatelem o mezinárodní ochranu, pokud nedošlo k nucené deportaci. Riziko nehrozí, pokud dotyčný podle pákistánského práva nespáchal trestný čin. Z informace OAMP soud zjistil, že mezi nejpřísněji trestané trestné činy patří vražda, trestné činy související s terorismem, znásilnění, únos, obchodování s drogami, cizoložství, odpadlictví od islámu, zrada, vojenské trestné činy, obchod se zbraněmi a rouhání. Z výroční zprávy Human Rights Watch je dále patrné, že svoboda projevu v Pákistánu zůstává problematická zejména pro novináře, kteří jsou nadále perzekuováni za kritiku armády.

85. Na základě výše uvedených podkladů soud nedospěl k závěru, že by došlo k významné změně situace v zemi původu žalobce. Aktualizované informace vedou k totožným závěrům jako podklady založené ve správním spise, ze kterých žalovaný při svém rozhodování vycházel. Ohledně rizika, pramenícího z prozrazení azylového statusu žalobce pákistánské ambasádě, soud uzavírá, že i za situace, kdy by pan X tuto informaci pákistánským orgánům zprostředkoval, režim by vůči žalobci nezasáhl, pokud by nebyla splněna podmínka jeho deportace z jiného státu a spáchání trestného činu. V případě dobrovolného návratu tak podle zpráv žalobci toto riziko nehrozí, jelikož nesouhlasný názor ve věci vlastnictví jaderných zbraní a odlišná perspektiva na rozdělení Pákistánu s Indií nejsou kriminalizovány, a žalobce žádný jiný potenciálně trestný čin v Pákistánu nespáchal. Posouzení těchto dílčích obav žalobce nebylo způsobilé zpochybnit stěžejní argumentaci žalovaného.

86. Žalobce ve svém doplňujícím podání ze dne 5. 5. 2026 poukázal na geopolitické skutečnosti, kterými jsou obranný pak se Saudskou Arábií či válka mezi USA a Íránem a rovněž odkázal na tyto informační zdroje, které však soudu nepředložil: (1) Článek Al Jazeera pod názvem „Saudi Arabia signs mutual defence pact with nuclear-armed Pakistan“ (2) Článek The News International pod názvem „PM Shehbaz Sharif visits Saudi Arabia – defence cooperation“ (3) Článek Dawn pod názvem „Pak-Saudi defence pact has formalised relationship between two countries, says Khwaja Asif“ (4) Článek SAMAA TV pod názvem „Other Muslim nations joining Pak-Saudi deal can lead to NATO-like alliance: Dar“ (5) Článek India Today pod názvem „Pakistan army chief General Asim Munir – Two-Nation Theory speech“ (6) Článek the Guradian pod názvem „Pakistan back channel role in US-Iran nuclear deal talks“ (7) Článek Pakistan Today pod názvem „DG ISPR engages scholars at Jarmia tur Rasheed“ (8) Článek Express.pk pod názvem „Mufti Abdul Raheem – Jarmia tul Rasheed“ (9) životopis Dr. Abdullaha Sadiqa ze serveru Wikipedia.

87. Z uvedených informačních zdrojů soud k výslovnému návrhu žalobce při jednání provedl k důkazu články uvedené pod body 5, 6 a 7. Ostatní články soud k důkazu neprováděl, neboť to žalobce nenavrhnul. K článkům č. 5 a 7 si obstaral strojový překlad do českého jazyka, zatímco k provedení překladu článku č. 6 požádal soudem ustanovenou tlumočnici. Z článku č. 5, publikovaného na zpravodajském portálu India Today, vyplývá, že náčelník pákistánské armády generál Asim Munir ve svém veřejném projevu v Islámábádu opětovně zdůraznil tzv. teorii dvou národů, vycházející z náboženské a kulturní neslučitelnosti muslimské a hinduistické populace. Článek č. 6, publikovaný na webových stránkách deníku The Guardian, popisuje situaci po vypuknutí války v Íránu. Zaměřuje se na proces vyjednávání mezi USA a Íránem a na roli Pákistánu jako zprostředkovatele těchto jednání. Z článku č. 7, publikovaného na webu Pakistan Today, dále vyplynulo, že při návštěvě náboženské školy Jamia Tur Rasheed diskutoval ředitel mediálního křídla pákistánské armády se studenty a náboženskými učenci především o bezpečnostní situaci v Pákistánu, vývoji v Afghánistánu a otázkách uplatňování islámského práva. Cílem setkání bylo vyjasnění sporných otázek a posílení důvěry mezi veřejností a armádou. Soud k těmto podkladům konstatuje, že popisují především geopolitický kontext v Pákistánu a okolních zemích. Pro posouzení projednávané věci je však rozhodné, jakým způsobem se tyto skutečnosti individuálně promítají do postavení žalobce. Uvedené články podle soudu dokládají, že Pákistán je státem se silným vlivem náboženství a armády, který je přímo či nepřímo zapojen do řady dlouhodobých regionálních konfliktů. Život v této zemi může být proto obtížnější pro osoby, které s převládajícími společenskými či ideologickými postoji nesouhlasí. Ze shromážděných podkladů však nevyplývá, že by byly všechny osoby zastávající odlišné názory v Pákistánu cíleně perzekuovány. Naopak riziku perzekuce zpravidla čelí jednotlivci, kteří své postoje veřejně a aktivně prosazují. Jak již soud uvedl výše, žalobce do této skupiny osob nespadá, neboť veřejně nešíří názory či informace, které by jej mohly vystavit obdobné pozornosti státních orgánů.

88. V doplňujícím podání ze dne 25. 5. 2026 žalobce odkázal na tyto zdroje, které však soudu nepředložil: (1) článek agentury Reuters s názvem Pakistan accuses India of supporting militants from Afghanistan, (2) článek deníku The Express Tribune s názvem QAU Students Shifted to Judicial Lockup, (3) článek Al Jazeera s názvem Pakistan Rights Activist Imaan Mazari Arrested ze dne 20. 8. 2023, (4) zprávu organizace Human Rights Watch z roku 2011 a (5) zprávu Ministerstva zahraničních věcí Spojených států amerických za rok 2023.

89. Z uvedených informačních zdrojů soud k výslovnému návrhu žalobce při jednání provedl k důkazu články uvedené pod body 2 a 3, ke kterým si obstaral strojový překlad do českého jazyka. Články pod body 1 a 5 soud k důkazu neprováděl, neboť to žalobce nenavrhnul. Stejně tak soud neprováděl k důkazu kamerové záznamy restaurace k žalobcem tvrzenému incidentu, ke kterému mělo dojít dne 2. 1. 2026, neboť žalobce k výslovnému dotazu soudu při jednání uvedl, že kromě výše uvedených důkazů, jiné důkazní návrhy nemá. Soud zamítl návrh na provedení dokazování zprávou Human Rights Watch z roku 2011, označenou pod bodem 4, neboť se zabývá událostmi, které byly v době rozhodování soudu více než deset let staré, tedy neaktuální. Soud přitom vycházel z aktuálnější výroční zprávy organizace Human Rights Watch za rok 2024, zveřejněné dne 27. 1. 2025.

90. Článek č. 2 deníku The Express Tribune pojednává o zadržení pákistánských studentů na žádost vedení univerzity v Islámábádu, kteří v rámci protestů požadovali zpřístupnění vysokoškolských kolejí během letních prázdnin. Z článku vyplývá, že podle tvrzení studentů byla porušena jejich procesní práva, neboť jejich právním zástupcům nebylo umožněno navázat se zadrženými kontakt. Soudu však není zřejmé, jaký význam mají tyto skutečnosti pro nyní projednávanou věc, neboť žalobce netvrdí, že by se hodlal účastnit obdobných protestních aktivit či prosazovat srovnatelné cíle. Článek č. 3 zpravodajského portálu Al Jazeera popisuje zatčení pákistánské právničky a lidskoprávní aktivistky Imaan Mazari-Hazir a bývalého poslance Aliho Wazira v srpnu 2023 v Islámábádu. Jejich zadržení vyvolalo kritiku domácích i mezinárodních organizací na ochranu lidských práv. Podle aktivistů nebyly dodrženy zásady řádného právního procesu a došlo k porušení práva na důstojnost, soukromí a svobodu projevu. Human Rights Commission of Pakistan označila tento případ za součást širšího vzorce státem podporovaného omezování svobody projevu a shromažďování, zatímco organizace Amnesty International vyzvala pákistánskou vládu k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění Imaan Mazari-Hazir. Soud z tohoto článku dovodil, že popisuje perzekuci pákistánské aktivistky a bývalého poslance, a potvrzuje tak skutková zjištění učiněná již na základě dříve provedených podkladů. Z těchto zjištění vyplývá, že aktivisté a další veřejně činné osoby mohou v Pákistánu čelit zásahům do svých práv a svobod. Pro posouzení rizika přitom není rozhodující samotné společenské postavení dotčené osoby, nýbrž zejména její veřejná činnost a šíření sdělení, která režim vnímá jako problematická. Jak již bylo uvedeno, ze zjištění žalovaného i soudu nevyplývá, že by se žalobce k takovým osobám řadil, neboť veřejně nešíří názory či informace, které by jej mohly vystavit obdobné pozornosti státních orgánů.

91. V případě udělení humanitárního azylu žalobce nesouhlasil s absencí posouzení, zda skutečnost, že již řadu let vede soudní spor s žalovaným ohledně zamítnutí pobytového oprávnění, nezakládá důvod hodný zvláštního zřetele k udělení humanitárního azylu. Žalobce dle svého vyjádření pobývá v ČR již X let, avšak od roku X je v neustálém stresu z důvodu řešení své pobytové situace. Žalobce v této věci tvrdil, že kvůli nezákonnému rozhodnutí žalovaného přišel o povolení k pobytu za účelem vědeckého výzkumu, což potvrdil v rozsudku kasační soud.

92. K tomu soud v prvé řadě podotýká, že rozhodnutí o udělení azylu z humanitárních důvodů dle (ve znění účinném do 1. 10. 2025) je věcí správního uvážení, kdy soud nemůže nahradit správní uvážení žalovaného vlastní úvahou o tom, zda žalobcem uplatněné důvody lze považovat za relevantní z hlediska tohoto ustanovení. Z toho důvodu je však třeba, aby žalovaný v odůvodnění rozhodnutí uvedl úvahy či závěry, které se budou týkat případných důvodů pro udělení humanitárního azylu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalovaný vycházel z hledisek, která mu byla v průběhu správního řízení žalobcem zmíněna. Z odůvodnění je zřejmé, že žalovaný zjistil a následně posoudil rodinou, sociální a ekonomickou situaci žalobce a přihlédl i k jeho věku a zdravotnímu stavu, tedy posoudil příhodná kritéria pro udělení humanitárního azylu, neboť při jeho posuzování je třeba vycházet z kritérií odlišných od důvodů pro udělení azylu podle ustanovení , jak toto plyne ze samotného znění ustanovení .

93. Soud k tomu dodává, že ačkoliv žalovaný explicitně nevymezil, co považuje za důvod hodný zvláštního zřetele, z jeho odůvodnění lze seznat úvahu, kterou se při interpretaci a aplikaci zákonného ustanovení řídil. Z této úvahy je možné dovodit, že žalovaný za případ hodný zvláštního zřetele považuje situace, kdy by s ohledem na okolnosti případu bylo „nehumánní“ azyl neudělit. Následně s přihlédnutím ke skutkovým okolnostem neshledal žádné humanitární aspekty, ke kterým by bylo možné přihlédnout. V tomto ohledu soud odkazuje na rozhodnutí NSS ze dne 22. 2. 2017, č. j. –28, ve kterém se kasační soud zabýval výkladem pojmu „případ hodný zvláštního zřetele“ a uvedl příklady, ve kterých skutečnostech lze naplnění tohoto pojmu shledat a ve kterých pak bez dalšího nikoli. NSS v uvedeném rozhodnutí poznamenal, že mezi obvyklé důvody udělování humanitárního azylu lze zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným, nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Případ hodný zvláštního zřetele naopak typicky nepředstavuje manželství s českým občanem, ekonomické obtíže žadatele o mezinárodní ochranu, lepší přístup k lékařské péči, lepší pracovní příležitosti či legalizace pobytu. Zdejší soud dovozuje, že perspektiva žalovaného na rozhodný neurčitý právní pojem není v rozporu s optikou, kterou vytyčil kasační soud. Se zřetelem k náhledu žalovaného na interpretaci zákonného pojmu, který představuje hypotézu pro udělení humanitárního azylu, a s ohledem na zjištěný skutkový stav, považuje soud za racionální humanitární azyl neudělit, jelikož zohlednění žalobcem namítaných okolností by v konečném důsledku vedlo k nahrazení pobytového oprávnění (legalizaci pobytu), které se mu nedostalo v příslušném řízení dle zákona o pobytu cizinců. Aniž by se soud nyní zabýval důvodem, pro který nebylo žalobci prodlouženo pobytové oprávnění, je toho názoru, že účelem humanitárního azylu nemůže být satisfakce za nezákonné rozhodnutí ve věcech pobytu.

94. Na základě výše uvedeného soud konstatuje, že se žalovaný řádně a zcela adekvátně zabýval kritérii příhodnými z hlediska udělení humanitárního azylu, přičemž v případě žalobce nebyly shledány žádné důvody hodné zvláštního zřetele, pro který by mu měl být udělen humanitární azyl. Soud proto uzavírá, že žalovaný se důvody pro udělení humanitárního azylu dostatečně, srozumitelně a přezkoumatelně zabýval.

95. Žalobce v souvislosti s posouzením možnosti udělení doplňkové ochrany namítl vadu spočívající v naprosto nedostatečném a nijak individualizovaném odůvodnění. Podle jeho názoru se žalovaný náležitě nevypořádal s obavami z nelidského či ponižujícího zacházení a trestání po návratu do Pákistánu, a to z důvodu kriminalizace jeho kritiky armády a samotného vycestování. Žalobci lze přisvědčit v tom, že odůvodnění této části je na první pohled stručnější, než bývá obvyklé. Na druhou stranu však žalovaný na straně 25 napadeného rozhodnutí odkázal na své předchozí posouzení přiměřenosti pronásledování žalobce, které promítl i do závěru, že žalobci v případě návratu do vlasti nehrozí vážná újma. Podle názoru soudu je toto obsáhlé posouzení způsobilé podpořit závěr, na jehož základě žalovaný doplňkovou ochranu neudělil. Soud zároveň nepovažuje za účelné vytýkat žalovanému, že své závěry neopakoval či doslovně nekopíroval, pokud je zamýšlel využít pro odůvodnění neudělení obou forem mezinárodní ochrany. Takový postup by pouze formálně rozšířil rozsah odůvodnění, aniž by přinesl jakýkoli obsahový přínos.

96. Soud uzavírá, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z předloženého správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo ve vztahu k posouzení důvodnosti žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, který má oporu ve spise, a soud nezjistil žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo nutné napadené rozhodnutí ve vztahu k rozsahu skutkových zjištění a z nich plynoucích právních závěrů hodnotit jako nezákonné. Své závěry pak žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně a přezkoumatelně odůvodnil. V žalobě namítané porušení vyjmenovaných ustanovení a soud neshledal.

VIII.

Závěr a náklady řízení

97. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu zamítl podle

98. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

99. Výrok o odměně za zastupování je odůvodněn ustanovením větou prvou , přičemž tuto odměnu platí stát. Ustanovená zástupkyně provedla ve věci jeden úkon právní služby, kterým byla účast na jednání před soudem dne 5. 10. 2026 [ , advokátního tarifu]. Za jeden úkon právní služby jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 4 620 Kč [ ve spojení s bodem 5. , advokátní tarif], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle , advokátní tarif). Celková výše odměny ustanovené zástupkyně žalobce tedy činí 5 070 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 5. října 2026

JUDr. Dana Černá v. r.

samosoudkyně