Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 Af 4/2026 - 84.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 Af 4/2026 - 84
USNESENÍ
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Oulíkové a soudců Mgr. Miroslava Makajeva a Mgr. Richarda Galise ve věci
žalobkyně: Areál Zákolany, s.r.o., IČO: 06265171
sídlem č. p. 103, Zákolany
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 427/31, Brno-město, Brno
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2026, č. j. 181/26/5100-00460-704211, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě,
takto:
Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2026, č. j. 181/26/5100-00460-704211, se zamítá.
Odůvodnění:
1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 9. 3. 2026, se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil platební výměr Finančního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 24. 4. 2024, č. j. 1874125/24/2110-00460-204149, jímž byla žalobkyni vyměřena daň z nemovitých věcí za rok 2024. Vyměřená daň po změně činila 190 611 Kč.
2. Žalobkyně dne 10. 9. 2026 navrhla, aby soud přiznal její žalobě odkladný účinek. Ve svém návrhu upozornila na to, že dne 10. 9. 2026 jí byl doručen exekuční příkaz na prodej nemovitých věcí ze dne 9. 9. 2026, č. j. 4310381/26/2180-81541-209516 (dále jen „exekuční příkaz“), kterým správce daně k vymožení nedoplatku na dani z nemovitých věcí za rok 2024 a 2025 nařídil daňovou exekuci prodejem veškerých nemovitých věcí žalobkyně zapsaných na LV č. 515 pro k. ú. Trněný Újezd u Zákolan, jejichž součástí je též výrobní areál č. p. 103 na pozemku parc. č. st. 109/1. Vymáhaný nedoplatek je tvořen mj. právě daní vyměřenou napadeným rozhodnutím žalovaného, z nějž následně správce daně vycházel též při vyměření daně za rok 2025. Podle žalobkyně je tedy dána „zřejmá a nepřerušená příčinná souvislost“ a hrozí jí nevratná dražba celého souboru nemovitostí ještě předtím, než soud rozhodne o zákonnosti napadeného rozhodnutí.
3. K samotnému rozsahu tvrzené újmy pak žalobkyně dále rozvedla, že prodej nemovité věci v dražbě je následkem fakticky nevratným, neboť vydražitel nabývá vlastnické právo originárně. Případné pozdější zrušení napadeného rozhodnutí soudem již žalobkyni areál nevrátí. Újma je pro žalobkyni i existenční, neboť soubor nemovitostí je jediným majetkem žalobkyně a jediným zdrojem jejího příjmu. V této souvislosti žalobkyně poukázala za usnesení č. j. 41 Af 4/2026-35 ze dne 9. 6. 2026, kterým zdejší soud žalobkyni osvobodil od soudního poplatku v plném rozsahu. Prodej souboru nemovitých věcí, jejichž hodnota podle znaleckého posudku dosahuje částky 45 280 000 Kč, by tak pro žalobkyni byl definitivní ekonomickou likvidací. Nadto je hrozící újma v extrémním nepoměru k vymáhané částce, a dražební prodej je tak optikou zásady přiměřenosti při správě daní zjevně excesivní. Postihované nemovitosti jsou též zajištěné v trestním řízení vedeném Úřadem evropského veřejného žalobce jako náhradní hodnota za výnos z trestné činnosti a lze s nimi nakládat jen po předchozím souhlasu předsedy senátu. Předseda senátu Krajského soudu v Praze ve věci sp. zn. 3 T 30/2022 však souhlas s realizací výslovně odepřel. Současně byl nepravomocným rozsudkem v tomtéž trestním řízení uložen trest propadnutí náhradní hodnoty postihující předmětné nemovité věci.
4. Konečně žalobkyně uzavřela, že přiznáním odkladného účinku nevznikne újma jiným osobám a není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Žalobkyně řádně a soustavně platí vše, co jí stát, který ji sám zbavil ostatních příjmů, objektivně umožňuje hradit (na žádost správce daně zřídila žalobkyně účet, na který směřuje její jediný příjem z nájemného a z něhož jsou prostředky přikázáním pohledávky blokovány a průběžně odváděny na úhradu nedoplatků). Pohledávka státu je nadto vícenásobně zajištěna běžící exekucí, zástavním právem správce daně a fakticky i trestněprávním zajištěním. Odkladným účinkem tudíž stát nebude zkrácen, pouze bude zachován stávající stav. Převažujícím veřejným zájmem je přitom řádný průběh trestního řízení, jakož i zachování smyslu soudního přezkumu správních rozhodnutí, nikoliv obecný fiskální zájem na výběru daní.
5. Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
6. Soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku následovně:
7. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
8. Zákon tedy pro přiznání odkladného účinku stanoví celkem tři předpoklady: výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu; tato újma je pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tyto podmínky musejí být splněny kumulativně, to znamená, že v případě nesplnění byť i jediné z nich nelze návrhu na přiznání odkladného účinku vyhovět.
9. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává v mezích žalobních bodů žalobou napadené výroky rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), ale zjišťuje jen existenci uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Je proto třeba zdůraznit, že při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě nemůže soud jakkoliv předjímat rozhodnutí ve věci samé a hodnotit zákonnost napadeného rozhodnutí.
10. Tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, je povinen žalobce, který se přiznání odkladného účinku domáhá svým návrhem. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu, když zákon hovoří o újmě „nepoměrně větší“. Žalobce tak má povinnost tvrdit, že přímo jemu hrozí v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí vznik vážné a intenzivní újmy.
11. Hrozící „nepoměrně větší“ újma přitom nesmí být hypotetická či bagatelní, nýbrž naopak významná (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2020, č. j. 3 As 329/2020-30, nebo ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56). O takovou újmu půjde tehdy, nebude-li v případě úspěchu žalobce v řízení před soudem již možné v podstatných ohledech zvrátit následky či dopady způsobené výkonem napadeného rozhodnutí. Významnou bude újma též tehdy, půjde-li sice o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žadateli vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování nebo činnosti.
12. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalobkyně spatřuje tvrzenou újmu v hrozbě pozbytí vlastnického práva k nemovitým věcem, jejichž prodej správce daně nařídil k vymožení daňového nedoplatku. Soud se předně při posuzování návrhu zaměřil na to, zda existuje přímá souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného a hrozící újmou, k jejímuž odvrácení žalobkyně tento návrh podala. Přestože je napadené rozhodnutí exekučním titulem a z doložených listin vyplývá, že správce daně přistoupil k vymáhání daňové povinnosti stanovené mimo jiné (byť nikoli výlučně) napadeným rozhodnutím, je soud toho názoru, že argumentace žalobkyně směřuje v zásadě nikoli vůči následkům uložení povinnosti zaplatit částku vyměřenou napadeným rozhodnutím, ale vůči následkům konkrétního zvoleného způsobu výkonu (prodeje nemovitostí) několika rozhodnutí, přičemž jedním z nich je napadené rozhodnutí. Napadené rozhodnutí nicméně nijak nepředjímá, jakým z řady způsobů, jež právní úprava předpokládá, bude jeho výkon proveden. Z toho důvodu má soud za to, že újma působená konkrétním způsobem výkonu není způsobena přímo napadeným rozhodnutím, ale rozhodnutím odlišným (exekučním příkazem), jelikož až s účinky exekučního příkazu je spojena tvrzená újma žalobkyně v podobě prodeje souboru předmětných nemovitostí. Soud proto uzavírá, že žalobkyní tvrzená újma není přímým následkem napadeného rozhodnutí.
13. Dále platí (a je pro nyní projednávaný návrh významné), že exekuční příkaz vydaný dle § 178 zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), kterým se zahajuje daňová exekuce, je ve správním soudnictví samostatně přezkoumatelný, neboť představuje rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2019, č. j. 1 Afs 271/2016–53, č. 3873/2019 Sb. NSS). Soudní ochranu proti zásahu do veřejných subjektivních práv způsobenému vedením daňové exekuce proto poskytuje především žaloba proti exekučnímu příkazu. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalobkyně dne 10. 9. 2026 podala u zdejšího soudu samostatnou žalobu přímo proti exekučnímu příkazu na prodej nemovitých věcí ze dne 9. 9. 2026, č. j. 4310381/26/2180-81541-209516, a to společně s návrhem na přiznání odkladného účinku. Tuto žalobu soud projednává pod sp. zn. 37 Af 8/2026. Ochrana práv žalobkyně v souvislosti s exekučním příkazem a jeho následky bude zajištěna v tomto řízení.
14. Pokud jde o navazující argumentaci žalobkyně týkající se nevratnosti prodeje nemovitých věcí, ekonomické závislosti žalobkyně na předmětných nemovitostech, nepoměru mezi jejich hodnotou a výší vymáhaného nedoplatku, jakož i jejich zajištění v trestním řízení, soud k tomu uvádí, že tyto otázky se ze své podstaty týkají konkrétního způsobu, rozsahu a zákonnosti provádění daňové exekuce, potažmo intenzity žalobkyní tvrzené újmy plynoucí z exekučního příkazu. Žalobkyně tuto argumentaci (byť ve své stručnější podobě) uplatňuje také v samostatně vedeném řízení o žalobě proti exekučnímu příkazu na prodej nemovitých věcí, vedeném pod sp. zn. 37 Af 8/2026, v němž (jak bylo uvedeno výše) současně též navrhla přiznání odkladného účinku. Právě do tohoto řízení vedeného proti exekučnímu příkazu přitom uvedená argumentace žalobkyně obsahově spadá (ať již do jeho meritorní části či do části rozhodování o odkladném účinku). V projednávané věci (tedy v řízení o žalobě proti platebnímu výměru) je však podstatné pouze to, že tvrzený zásah v podobě pozbytí vlastnického práva nastává až v důsledku případného provedení exekučního příkazu, a není tedy přímým právním následkem napadeného rozhodnutí.
15. Za výše uvedené situace, kdy není splněna první podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě, se soud již nezabýval tím, zda jsou splněny zbývající podmínky, a odkladný účinek nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].
Praha 6. října 2026
Mgr. Lenka Oulíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: A. Ř.