Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
39 A 2/2024 - 95.pdf
PDF · 0 B
No categories available
39 A 2/2024 - 95
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Bursíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci
žalobkyně: ŽIVO, spol. s r.o., IČO 47539984,
sídlem Debřská 2, Kosmonosy,
zastoupená advokátkou Mgr. Taťánou Malmstedt Kolářovou,
sídlem Bělehradská 1191/9, Ústí nad Labem,
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,
sídlem Zborovská 81/11, Praha,
za účasti: Ing. F. T.,
bytem X,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 11. 2023, č. j. 142273/2023/KUSK,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Městský úřad Bakov nad Jizerou (dále „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 9. 12. 2009, č. j. Výst. 1524/2009/sle/20/328-4, vydal osobě zúčastněné na řízení (dále „stavebník“) územní rozhodnutí o změně využití území pro terénní úpravy pozemků parc. č. XA a parc. č. XB v k. ú. X (všechny pozemky v tomto rozsudku se nacházejí v témže katastrálním území) spočívající v navýšení stávajícího terénu (max. o 1,5 m) o celkové výměře 1 050 m2 (dále jen „územní rozhodnutí z roku 2009“).
2. Stavební úřad zahájil z moci úřední řízení o nařízení odstranění stavby nepovolené terénní úpravy na pozemcích parc. č. XC a XD provedené v rozporu s územním rozhodnutím o změně využití území č. j. Výst. 1524/2009/sle/20/328-4.
3. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 9. 8. 2023, č. j. BnJ-OSŽP-2023/858-13, řízení o nařízení odstranění terénních úprav zastavil (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Dospěl k závěru, že nelze jednoznačně prokázat, kdo nepovolené úpravy realizoval, zda se jedná o terénní úpravy, ke kterým docházelo navyšováním terénu cca v 70. letech 20. století, kdy bylo vlastníkem město Bakov nad Jizerou (dále „město“), zda byly provedeny nájemcem (žalobkyní), nebo stavebníkem při provádění jeho terénních úprav. Bylo prokázáno, že terénní úpravy podle územního rozhodnutí z roku 2009 nebyly provedeny v celém rozsahu z důvodu nedostatku zeminy (nebylo dosaženo původně uvažované mocnosti zeminy).
4. Odvolání žalobkyně žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění zopakoval závěry stavebního úřadu, že bylo prokázáno, že byly terénní úpravy podle územního rozhodnutí z roku 2009 provedeny v menším rozsahu. Stavebník uspořádal terén tak, aby kopíroval profil původního terénu bez nutnosti provedení opěrné stěny tak, že plynule navázal na sousední pozemky.
5. Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).
Žaloba
6. Žalobkyně v žalobě uvedla, že je zkrácena na právech tím, že je nucena strpět nepovolené terénní úpravy provedené jinou osobou na jejím pozemku. Současně byla zkrácena na procesních právech, zejména právu na spravedlivé řízení. Namítala, že stavebník neprovedl terénní úpravy dle územního rozhodnutí z roku 2009. Neprovedl je pouze na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB, jak rozhodnutí umožňovalo, ale i na sousedních pozemcích parc. č. XC, parc. č. XD a parc. č. XE. První z pozemků vlastní žalobkyně, ostatní vlastní manželé L. Stavebník tvrdil, že terénní úpravy provedl až k tehdejšímu plotu, který, jak se později ukázalo, neodpovídal hranicím pozemků. Žalobkyně od roku 2015 podávala stavebnímu úřadu podněty a v nich tvrdila, že stavebník provedl terénní úpravy v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009.
7. Správní orgány nezjistily podle žalobkyně stav věci odpovídající zásadě materiální pravdy. Žalobkyně navrhovala ve správním řízení řadu důkazů, které nebyly provedeny. Navážky provedené stavebníkem v roce 2010 byly extrémní. Z dokumentace k územnímu rozhodnutí z roku 2009 bylo možné zjistit tehdejší stav pozemků. Pokud měly správní orgány za to, že se jednalo o občanskoprávní spor, měly řízení přerušit a účastníky odkázat na civilní soud, nikoli řízení zastavit. Žalovaný nemohl vycházet z toho, že terénní úpravy lze vysledovat až do 70. let minulého století, neboť to neodpovídá obsahu spisu.
Vyjádření žalovaného
8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že se město v minulosti zbavilo pozemků parc. č. XC a parc. č. XD z důvodu, že na nich vznikaly nepovolené skládky odpadů a navážek. Prodalo je vlastníkům sousedních nemovitostí s tím, že v kupních smlouvách je výslovně uvedeno, že se kupující před podpisem smlouvy řádně seznámili se stavem nemovitostí.
9. Pokud byla žalobkyně přesvědčena, že stavebník realizuje terénní úpravy i na jiných než svých pozemcích, měla ihned vyrozumět stavební úřad. Přestože tvrdila, že bylo zjištěno, že hranice pozemků byly posunuty, správní spis neobsahuje žádný doklad o tom, že se tak stalo. Žalobkyně ho v řízení nepředložila. Skutečnost, kde se nachází hranice mezi pozemky, nebyla podstatná. Podstatné je zjištění takových úprav, které vyžadují povolení. Podle § 80 odst. 3 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadovaly terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady. Projektová dokumentace pro územní rozhodnutí z roku 2009 není zpracována na podkladu řádného polohopisu a výškopisu. Stavební úřad proto nebyl schopen výšku úprav ověřit. Pokud se stavebník rozhodl ustoupit od povoleného záměru, nemůže se soused dovolat jeho úplné realizace.
Vyjádření stavebníka
10. Stavebník uvedl, že je žaloba postavena na nepravdivých tvrzeních. Žalobkyně nepředložila důkazy, že provedl nepovolené terénní úpravy na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD. Na těchto pozemcích, tehdy ve vlastnictví města, se vyskytovala terénní anomálie. Terénní úpravy na nich prováděl i MVDr. L., jednatel žalobkyně. Až poté stavebník přistoupil k terénním úpravám pozemků parc. č. XA a parc. č. XB. Pozemek parc. č. XB nebyl rovný. Z pozemků parc. č. XC a parc. č. XD na něj zasahovala deponie skládky odpadu. Terén umožňoval provést terénní úpravy v menším rozsahu oproti původnímu záměru, bez opěrné zdi nebo vytvoření svahu na sousedním pozemku. Práce na terénních úpravách dokončil na podzim 2010. Do zimy provedl drobnější výsadbu. Provedené úpravy zkontroloval stavební úřad. Neměl výhrady. Během jejich provádění neměl připomínky ani MVDr. L., jakožto jednatel žalobkyně, ani žalobkyně, ačkoli pozemky parc. č. XC a parc. č. XD měla pronajaté. Až těsně předtím, než žalobkyně v roce 2018 koupila pozemek parc. č. XC, začal MVDr. L. tvrdit, že došlo k zásahu do sousedních pozemků. Žalobkyně ani MVDr. L. nemuseli pozemky kupovat. Jde-li o tvrzené posunutí hranice, jednalo se o instalaci provizorního plotu do slehnutí zeminy a provedení geodetického zaměření. Poté došlo k realizaci oplocení v souladu s hranicí pozemků.
Repliky žalobkyně
11. Žalobkyně v replice na vyjádření žalovaného ze dne 18. 4. 2024 zopakovala, že stavebník provedl terénní úpravy i na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD. Odmítla závěr žalovaného, že terénní úpravy pozemků byly provedeny předtím, než stavebník v roce 2010 provedl terénní úpravy pozemků parc. č. XA a parc. č. XB. Provádění těchto terénních úprav nemohla ovlivnit, protože se vlastníkem pozemku parc. č. XC stala později. Ze spisu plyne, že stavebník posunul hranice mezi pozemky.
12. V replice na vyjádření stavebníka ze dne 16. 6. 2024 uvedla, že jeho tvrzení nejsou pravdivá. Nesplnil podmínky územního rozhodnutí z roku 2009. Nerealizoval gabionovou zeď nebo ztracené bednění, nevytyčil hranice a nedoložil splnění limitu cizorodých látek. Jím tvrzená deponie nebyla zakreslena v projektové dokumentaci ani zmíněna v rozhodnutí. Nacházela se až v blízkosti pozemku parc. č. XF.
Jednání před soudem
13. Při jednání konaném dne 6. 10. 2026 účastníci zrekapitulovali obsah svých podání a setrvali na procesních návrzích. Stavebník se jednání neúčastnil. Žalobkyně znovu upozornila, že stavba nesplňuje podmínky územního rozhodnutí z roku 2009. Má za to, že vyjádření stavebníka nejsou pravdivá a stavebník pouze odklání pozornost od skutečného problému ve věci. Žalovaná podrobně zopakovala své právní hodnocení uvedené v napadeném rozhodnutí.
14. Soud předestřel podstatný obsah správního spisu (listinami, které byly přiloženy k žalobě a jsou součástí správního spisu, dokazování neprováděl) a provedl důkazy žádostí manželů L. z 1. 6. 2015, výzvou žalobkyně ze dne 22. 9. 2015, sdělením města ze dne 9. 2. 2017, č. j. Poz/1806/2016, podáním žalobkyně ze dne 30. 4. 2017, dopisem stavebníka městu ze dne 2. 2. 2017, opatřením žalovaného ze dne 4. 5. 2021, č. j. 056168/2021/KUSK, a e-mailem Ing. M. V. ze dne 13. 2. 2015.
15. Soud upozornil žalobkyni na to, že k žalobě přiložila řadu listin, avšak k mnohým neuvedla žádné skutkové tvrzení, které by mohly navržené důkazy prokazovat. Soud vyzval žalobkyni, aby označila důkazy, které navrhuje k prokázání svých tvrzení, resp. aby uvedla, jaká tvrzení mají být jakými navrženými důkazy prokázána.
16. Při jednání si soud se zástupkyní žalobkyně vyjasnil, že nad rámec důkazů, které soud provedl, ještě navrhovala provést následující důkazy: sdělení Policie ČR, která monitorovala nebezpečí nálezu starých zbraní, vyžádání si poskytnutí součinnosti Policií ČR pro zjištění informací ze spisu k nálezu starých zbraní, zda je ve spise obsažená informace o deponii, fotografie pořízené panem H. ze stavebního úřadu, fotografie pořízené žalobkyní dne 6. 6. 2024, žádost o součinnost Městského úřadu Bakov nad Jizerou k předložení podnětů k zahájení řízení ohledně znečištění vozovky při realizaci terénních úprav, zprávy o vedení evidence použité zeminy při terénních úpravách v roce 2009 a místní šetření provedené za účasti projektanta, pracovníka, který by provedl kontrolní odběr zeminy, pracovníka katastru nemovitostí a Ing. B.
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, po vyčerpání řádných opravných prostředků, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud posoudil žalobu v rozsahu uplatněných žalobních bodů vycházeje ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s).
Posouzení věci soudem
18. Podle § 80 odst. 3 písm. a) stavebního zákona rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadovaly terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady.
19. Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.
20. Podle § 129 odst. 2 věty první stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b).
21. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
22. Předně je třeba konstatovat, že správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům proti zásahům veřejné správy. Nejsou fórem pro řešení malicherných sousedských půtek, které mají původ ve špatných mezilidských vztazích, a nikoliv v činnosti správních orgánů. Jinak řečeno, správní soudy nemohou vyřešit skutečný problém, o nějž v této věci jde, tedy špatné osobní vztahy jednatele žalobkyně a spoluvlastníka pozemků parc. č. XD a parc. č. XE MVDr. J. L. (ročník X) a stavebníka. To mohou jedině oni sami. Když už toho nejsou schopni bez účasti dalších stran, mohou využít zkušeného mediátora. Sveřepá snaha o odstranění terénních úprav provedených před lety a opakované lpění na doložení splnění požadavků územního rozhodnutí z roku 2009 po mnoha letech od jeho vydání vzájemné spory nejen že nevyřeší, ale spíše rozdmýchává, protože zpravidla přináší jednostranné řešení (odstranění, nebo neodstranění), které vede k narůstání nespokojenosti neúspěšné strany a případnému vzájemnému oplácení (např. podávání podnětů z druhé strany). Řízení před stavebním úřadem a správním soudem neslouží k nastavení pravidel klidného sousedského soužití. Soud tak věří, že jednatel žalobkyně a stavebník nahlédnou na své vztahy již skutečně racionálně a pro jejich zlepšení zvolí vhodnější prostředky. Nebudou k tomu zneužívat správní orgány ani soudy, které mezilidskou rovinu jejich sousedských sporů uspokojivě vyřešit nemohou.
23. Cílem soudního přezkumu je především ochrana konkrétních veřejných subjektivních práv osob tam, kde veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob (viz např. rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 7. 2013, č. j. 8 As 8/201166, č. 2908/2013 Sb. NSS, bod 26), a jejím prostřednictvím kontrola zákonnosti rozhodnutí. S ohledem na závěry rozsudku rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As XE/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS, má žalobkyně právo na to, aby stavební úřad podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídil odstranění nepovolené terénní úpravy, která se dotýká jejích veřejných hmotných subjektivních práv. Toto právo však žalobkyni nenáleží automaticky ve vztahu ke všem terénním úpravám, které byly na jejím pozemku kdykoli i v dávné minulosti provedeny. Institut odstranění terénních úprav podle § 129 odst. 1 písm. b) a odst. 7 stavebního zákona slouží především k řešení aktuálně probíhajících či nedávno dokončených zásahů, u nichž lze bez nepřiměřeně složitého a nákladného dokazování ověřit, zda byly provedeny v rozporu s rozhodnutím nebo bez rozhodnutí, pokud jej zákon vyžaduje.
24. Mezi účastníky není sporné, že žalobkyně je vlastnicí pozemku parc. č. XC. Pozemky parc. č. XD a parc. č. XE ale nevlastní, ani je nevlastnila nikdy v minulosti. Jejich vlastníky jsou manželé L., což žalobkyně uvedla i v žalobě. Z žaloby ani ze správního spisu neplyne, že žalobkyně disponuje jiným věcným právem k těmto pozemkům, jehož ochrany by se u soudu mohla dovolávat. Žalobkyně tedy nedisponuje žádným hmotným právem, do kterého by tvrzené terénní úpravy na pozemcích parc. č. XD a parc. č. XE mohly zasáhnout. Nic na tom nemění ani to, že statutárním orgánem a společníkem žalobkyně je spoluvlastník těchto pozemků MVDr. L. Žalobkyně totiž není garantem zákonnosti rozhodování správních orgánů a není ani subjektem, který by byl oprávněn podat žalobu ve veřejném zájmu (§ 66 s. ř. s.).
25. Žalobkyně v žalobě neuvedla, jakým způsobem se tvrzená nepovolená terénní úprava v části na pozemcích parc. č. XD a parc. č. XE dotýká jejích hmotných práv. Neučinila tak ani ve správním řízení. Soud proto konstatuje, že v tomto směru žalobkyni nenáleží aktivní věcná legitimace (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005-86) a již z toho důvodu není žaloba důvodná. Proto se pozemky parc. č. XD a parc. č. XE nebude v rozsudku dále zabývat. Předmětem správního řízení pak nebyly ani žádné terénní úpravy na pozemku parc. č. XE, proto se soud nebude zabývat ani jimi.
26. Pokud jde o pozemek parc. č. XC, soud konstatuje, že žaloba i replika převážně pouze rekapitulují průběh správního řízení či reprodukují podání účastníků a správních orgánů. Postrádají však konkrétnější tvrzení, jakým způsobem se údajné nepovolené terénní úpravy dotýkají veřejných hmotných subjektivních práv žalobkyně. To do značné míry předurčuje míru obecnosti, s jakou se soud s žalobními body vypořádá.
27. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně nabyla pozemek parc. č. XC v únoru 2018. V kupní smlouvě výslovně potvrdila, že bere na vědomí jeho tehdejší stav, zejména terén 3 m podél hranice s pozemkem parc. č. XB (kde by se měla nepovolená terénní úprava vyskytovat) a oplocení mezi pozemky, jež tehdy neodpovídalo prostorovému a geometrickému zaměření v katastru nemovitostí. Stav pozemku se od té doby již nezměnil; mezi účastníky není sporné, že tvrzené terénní úpravy byly provedeny dříve. Žalobkyně se tedy stala vlastnicí pozemku, s jehož stavem byla seznámena. Správní soudnictví neslouží k případné nápravě chyb při uzavírání soukromoprávních smluv ani k řešení sousedských sporů. Z obsahu správního spisu a dokazování provedeného soudem vyplývá, že žalobkyně žádné terénní úpravy z období, kdy byla nájemkyní pozemku (od roku 2008) nijak nerozporovala; začala je namítat až ve chvíli, kdy začala uvažovat o jeho koupi a kdy se v souvislosti s nimi začala domáhat po stavebníkovi finanční kompenzace.
28. Soud upozorňuje, že nepřehlédl ani změnu v procesní aktivitě žalobkyně, resp. MVDr. L. v průběhu správního řízení, která má ovšem své důsledky i do soudního řízení. Účastníky řízení byli stavebník, MVDr. L., MVDr. L. a žalobkyně, jejímž jednatelem MVDr. L. byl a stále je. Žalobkyně a MVDr. L. vystupovali jako samostatní účastníci řízení, neboť každý z nich vlastnil odlišné pozemky. Od oznámení zahájení řízení byl aktivní především MVDr. L., který činil několik podání, uplatnil řadu požadavků a podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Až do vydání prvostupňového rozhodnutí vystupoval výlučně sám za sebe, zatímco žalobkyně byla v této fázi řízení pasivní. Po vydání prvostupňového rozhodnutí se však jeho role změnila: odvolání a jeho doplnění podal již jako jednatel žalobkyně a sám za sebe nadále nevystupoval. Ačkoli takový postup není nezákonný, soud upozorňuje, že zvolená procesní strategie má své důsledky. Žalobkyně se nemůže úspěšně domáhat vypořádání úkonů, které nečinila ona, tedy například důkazních návrhů, které ve správním řízení uplatnila jiná osoba (MVDr. L. sám za sebe, nikoli v roli jednatele žalobkyně). Žalobkyně a MVDr. L. jsou odlišnými osobami, jejichž hmotná i procesní práva jsou oddělená.
29. Z podané žaloby je zřejmé, že žalobkyně směšuje úkony, které činil MVDr. L. jako fyzická osoba a jako jednatel žalobkyně, když na více místech žaloby chybně hovoří o MVDr. L. jako o žalobci. Ze směšování těchto úkonů pak vyplývají i nesprávná tvrzení žalobkyně; v žalobě uvádí nesprávné informace (body 47–50), že již v řízení před stavebním úřadem navrhovala řadu důkazů. Tyto důkazy ovšem navrhoval MVDr. L., který byl odlišným účastníkem řízení. Žalobkyně byla do vydání prvostupňového rozhodnutí zcela pasivní.
30. Žalobkyně se pak opakovaně dopouští i desinterpretace různých listin, ze kterých dovozuje skutečnosti, které ze své podstaty ani obsahovat nemohou. Není například správné tvrzení žalobkyně (bod 57 žaloby), že nebylo sporu o tom, že se jedná o nepovolené terénní úpravy, a že nebylo sporu o tom, kdo je jejich vlastníkem. Takové skutečnosti neplynou ani z opatření proti nečinnosti žalovaného ze dne 4. 5. 2021 ani z oznámení o zahájení řízení, jak žalobkyně mylně dovozovala. Z opatření proti nečinnosti plyne pouze příkaz žalovaného, aby stavební úřad zahájil řízení o nařízení odstranění terénních úprav, protože se územní rozhodnutí z roku 2009 nevztahovalo na pozemky parc. č. XC a parc. č. XD, na nichž měly být terénní úpravy dle tvrzení jednatele žalobkyně provedeny. Žalovaný ovšem vycházel zejména z tvrzení podatele (MVDr. L.), že při provádění terénních úprav dle územního rozhodnutí z roku 2009 došlo k posunu zavážky právě i na tyto pozemky, protože nebyla provedena gabionová zeď na hranici pozemku parc. č. XB. Stavebnímu úřadu ale nenařídil, aby stavebníkovi uložil povinnost terénní úpravy odstranit. Ani nevyřkl závazný názor, kdy byly provedeny a že je realizoval stavebník.
31. Stavební úřad následně oznámením ze dne 4. 6. 2021 vyrozuměl účastníky o zahájení řízení o nařízení odstranění nepovolených terénních úprav na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD provedených v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009; za vlastníka úprav označil stavebníka. Tímto oznámením však stavební úřad pouze vymezil předmět řízení a osobu, která by případně měla požádat o dodatečné povolení terénních úprav a které by – při splnění zákonných podmínek – mohla být uložena povinnost terénní úpravy odstranit. Oznámení samo o sobě nijak nepředjímalo závěr, že terénní úpravy na pozemku žalobkyně jsou v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009. Ačkoli se mohla formulace uvedená v oznámení o zahájení řízení jevit žalobkyni v její prospěch, nijak nepředjímala výsledek řízení. Ostatně správní orgány nakonec i dospěly k závěru, že nelze zjistit, kdy a kým byly terénní úpravy pozemků parc. č. XC a parc. č. XD provedeny, nedospěly tak k závěru, že by šlo o nepovolené terénní úpravy provedené v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009.
32. Stavební úřad si přitom v řízení obstaral řadu podkladů, například fotodokumentaci pozemků parc. č. XC a parc. č. XD (č. l. 14 správního spisu), kupní smlouvu k pozemku parc. č. XC uzavřenou 13. 2. 2018 mezi městem, jako prodávajícím, a žalobkyní, jako kupujícím (č. l. 6), geodetické zaměření provedené Ing. P. Š. 13. 10. 2017, vyhotovené 28. 11. 2017 (č. l. 10), ortofotomapu pozemku parc. č. XC z roku 2018 (č. l. 11), ortofotomapu pozemků parc. č. XA a parc. č. XB z doby před terénní úpravou (č. l. 12), rozhodnutí z 9. 12. 2009 a k němu vedený správní spis, zaměření V. B. z 25. 11. 2016 (č. l. 48) a výňatky ze zasedání zastupitelstva a rady města. Zohlednil i četná vyjádření MVDr. L. a stavebníka. Na základě těchto podkladů dospěl k závěru, že faktickým sporným bodem je určení rozsahu terénních úprav na pozemku parc. č. XA a parc. č. XB zasahujících na pozemky parc. č. XC a parc. č. XD, přičemž podle stavebního úřadu nelze jednoznačně prokázat, kdo terénní úpravy na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD realizoval. Zda se jedná o terénní úpravy, ke kterým docházelo navyšováním terénu v 70. letech 20. století, kdy bylo vlastníkem město, zda byly provedeny nájemcem (žalobkyní) nebo stavebníkem při provádění jeho terénních úprav. MVDr. L. navíc ve vyjádření uvedl, že město zaváželo pozemek parc. č. XD ještě předtím, než jej koupili. Stavební úřad doplnil, že stav pozemku parc. č. XC se od jeho prodeje žalobkyni nezměnil, je zarostlý (zpustlý). Předtím jej měla žalobkyně v nájmu. Nepodařilo se zajistit jednoznačné, nezvratitelné důkazy o vlastníkovi nepovolených terénních úprav. Nelze jednoznačně stanovit vlastníka nepovolených terénních úprav ani rozsah prací. Proti sobě stála tvrzení stavebníka a MVDr. L. Jedná se o letitý občanskoprávní spor mezi vlastníky objektů čp. X (stavebník) a čp. X (MVDr. L.) a k tomu přiléhajících pozemků. Řešení nelze zajistit rozhodnutím dle stavebního zákona.
33. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, ve kterém trvala na splnění podmínek rozhodnutí z roku 2009, které stanoví, že terénní úpravy budou provedeny na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB, nikoli na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD, a že výkopové zeminy musí splňovat limitní hodnoty koncentrací škodlivin dle přílohy č. 9 zákona č. 9/2009 Sb. Prvostupňovému rozhodnutí vytkla, že se tím vůbec nezabývá. Řízení bylo dlouho přerušené. Nejde o občanskoprávní spor, ale o překročení ze strany stavebníka. Zavážka ze strany od pozemku parc. č. XC je evidentně nová, vysvahovaná z pozemku parc. č. XB. Pozemek parc. č. XC nikdy zavážku neměl. Navážka je vyšší než povolených 1,5 m. Navrhla přezkum na místě, kde lze podle ní prokázat přítomnost betonu a asfaltu. Při absenci doložení limitu cizorodých látek navrhovala zkušební odběr s tím, že by se dokázalo nesplnění parametrů výkopové zeminy a přítomnost příměsí. Tvar zavážky je typický tím, že při výstavbě studny v roce 2017 došlo k zavážce pozemku parc. č. XC. Nová zavážka je patrná dle tvaru vysvahování, protože vedle studny je navezen výkopek a vysvahování je v tomto úseku větší.
34. V doplnění odvolání uvedla, že zavážka přesahující 1,5 m je viditelná z parcely parc. č. XC, kde je původní nezavážený terén. Navrhla odtěžení přesahu nad 1,5 m, kontrolu splnění podmínek územního rozhodnutí z roku 2009 na pozemku parc. č. XB a parc. č. XA, kontrolní vytyčení pozemku parc. č. XB, kontrolní výkop včetně rozborů na hranici mezi pozemky parc. č. XB a parc. č. XC a parc. č. XD, a doložení limitu cizorodých látek dle rozhodnutí Magistrátu města Mladá Boleslav z roku 2009, včetně protokolu o měření koncentrace škodlivin a evidenci použitých výkopových zemin. Také požadovala realizaci gabionové zdi nebo ztraceného bednění, odtěžení navezené zeminy a její kontrolní měření.
35. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že stavební úřad poukázal na to, že 26. 7. 2017 bylo provedeno ohledání na místě za účasti starosty města, vedoucího odboru majetku města, MVDr. L., stavebníka a dalších osob. Bylo tam vysvětleno, že nutnost budování opěrné zdi nenastala z důvodu nedocílení původně zamýšlené mocnosti navezené zeminy. Z důvodu jejího nedostatku bylo přistoupeno k terasovitému uspořádání pozemků parc. č. XA a parc. č. XB. Proto došlo k navázání na výšku okolního terénu (již existujícího svahu). Všichni přítomní, zejména vlastníci pozemků, tj. město a MVDr. L., zastupující také žalobkyni (jako budoucí vlastník), si vše řádně prošli, prohlédli a provedené úpravy vzali na vědomí bez jakýchkoliv námitek. Následně manželé L. a žalobkyně koupili předmětné pozemky za účelem jejich rekultivace. V řízení podle § 129 stavebního zákona má dokazovací povinnost stavební úřad. Ten musí ověřit, zda došlo k provedení navážky terénu v rozsahu, který vyžaduje povolení stavebního úřadu, na kterém pozemku, kdo navážku provedl a v jakém období. Stavebnímu úřadu se i přes nadstandardně dlouhé řízení nepodařilo uvedené skutečnosti ověřit tak, aby mohl odstranění nařídit. Podrobně popsal vývoj majetkových změn v území od doby, kdy byly ukončeny povolené terénní úpravy stavebníka, který prohlásil, že po jejich dokončení provedl oplocení svých pozemků, a od té doby na sporné pozemky nemá přímý přístup. Stavební úřad nebyl schopen zjistit, kým byl na předmětné pozemky v období cca 13 let (pravděpodobně i dříve) navážen odpadní materiál. Je pravděpodobné, že materiál mohl obsahovat i příměsi materiálů, které měly být uloženy na skládce, a které při úpravě terénu byly odhaleny a dostaly se na povrch. K požadavku na splnění podmínek územního rozhodnutí z roku 2009, uvedl, že jím stavebníkovi vzniklo právo provést terénní úpravy, ne však povinnost. Stavebník měl právo provést úpravy v menším rozsahu, než původně zamýšlel (údajně pro nedostatek vhodné zeminy). Nakonec úpravy provedl tak, že terén uspořádal způsobem, aby kopíroval profil původního terénu bez nutnosti provedení opěrné stěny tím, že plynule navázal na sousední pozemky, v té době ještě ve vlastnictví města. Při ohledání pozemků stavebníka a sousedních pozemků dne 26. 7. 2017 byl zjištěn skutečně provedený zmenšený rozsah terénních úprav stavebníka bez opěrné stěny. Přítomní proti takto provedeným úpravám nevznesli žádné námitky. K převodu předmětných pozemků došlo na základě kupní smlouvy uzavřené dne 13. 2. 2018. Jejímu uzavření předcházelo prohlášení MVDr. L. na jednání zastupitelstva města dne 29. 1. 2018, že má zájem pozemek odkoupit ve stavu, v jakém se nachází. Nebylo v možnostech stavebního úřadu po 13 letech od povolených terénních úprav zjistit, v jakém rozsahu a kým byly navážky provedeny. Pokud žalobkyně o takové činnosti věděla, měla vyvolat prověření této činnosti bezprostředně, kdy se o nich dozvěděla.
36. Soud dospěl k závěru, že správní orgány zjistily skutkový stav dostatečně a závěr o tom, že se nepodařilo zjistit, kdo a kdy terénní úpravy na pozemku žalobkyně realizoval, obstojí.
37. Je třeba zdůraznit, že se vedlo řízení ve věci nepovolených terénních úprav provedených v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009. Z vymezeného předmětu řízení tak vyplývá, že se stavební úřad (a následně žalovaný) zabýval tím, jaké terénní úpravy byly územním rozhodnutím z roku 2009 povoleny a zda stavebník nepřekročil rozsah povolených terénních úprav. Předmětem řízení tak nebylo zjištění všech (kdykoli v minulosti) provedených terénních úprav na pozemcích žalobkyně a zhodnocení, zda nebyly provedeny v rozporu se zákonem nebo jiným uděleným povolením. Soud zdůrazňuje předmět řízení proto, že žalobkyně opakovaně odvozovala nezákonný stav od způsobu provedení terénních úprav právě v souvislosti s územním rozhodnutím z roku 2009.
38. Stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí popsal vývoj majetkových změn v území. Poukázal na to, kdo, kdy byl vlastníkem a nájemcem pozemku parc. č. XC (stejně jako pozemku parc. č. XD, který ale není předmětem tohoto soudního řízení, neboť ho žalobkyně nevlastní), což je důležité pro představu, jak byli účastníci se stavem pozemků seznámeni. Zdůraznil, že žalobkyně na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 11. 2008 užívala pozemek parc. č. XC jako nájemce. Po dlouhém vyjednávání se pak na základě kupní smlouvy ze dne 13. 2. 2018 stala jeho vlastníkem. Žalobkyně ve správním řízení ani v žalobě nerozporovala skutečnost, že byla od 1. 11. 2008 nájemcem pozemku parc. č. XC (tehdy evidován jako parc. č. XG). Tato skutečnost plyne z výňatků ze zasedání zastupitelstva a rady města (např. z 25. 7. 2016 či 7. 9. 2016), které jsou součástí správního spisu, a proti kterým žalobkyně věcně nic nenamítala. V řízení před soudem pak v replice z 18. 4. 2024 (bod 33) potvrdila, že pozemek měla minimálně v roce 2015 v nájmu. Soud proto považuje za prokázané, že žalobkyně byla od 1. 1. 2008 do 13. 2. 2018 nájemnicí pozemku parc. č. XC a od 14. 2. 2018 jeho vlastnicí.
39. Řízení o nařízení odstranění stavby či terénní úpravy se zahajuje z moci úřední. Stavební úřad v něm odpovídá za úplnost skutkových zjištění nezbytných k prokázání existence zákonných předpokladů potřebných k vydání rozhodnutí o nařízení odstranění stavby či terénních úprav, a na něm zároveň leží důkazní břemeno (srov. např. rozsudky NSS ze dne 6. 9. 2024, č. j. 7 As 188/2024-23, bod 13, a ze dne 9. 9. 2014, č. j. 6 As 138/2014-45, bod 10). Jak soud uvedl výše, předmět řízení byl zaměřený na terénní úpravy provedené v souvislosti s územním rozhodnutím z roku 2009. Proto v situaci, kdy stavební úřad měl za prokázané, že stavebník provedl terénní úpravy v menším rozsahu, než ho opravňovalo územní rozhodnutí, nemohl dospět k závěru, že by nějaké terénní úpravy na pozemku žalobkyně mohly mít původ v terénních úpravách souvisejících s územním rozhodnutím z roku 2009. Bylo totiž prokázáno, že stavebník neměl dostatek zeminy k provedení původně zamýšlených terénních úprav. Stěží by tak umisťoval jakoukoli zeminu na pozemek žalobkyně, když neměl dostatek zeminy ani pro svůj pozemek. Zároveň je z žádosti o územní rozhodnutí patrné, že jeho záměrem bylo upravit pozemek tak, aby byl dobře dostupný z využívané části zahrady. Lze se proto důvodně domnívat, že stavebník upravoval terén postupně od části nejblíže dostupné stávající zahradě až po hranice pozemku tak, aby logicky navázal na již užívanou část zahrady. Zároveň soud upozorňuje i na nákres plánovaných terénních úprav, ze kterých je patrná svažitost pozemku parc. č. XA odpovídající tvrzením uvedeným v žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území. Z nákresu vyplývá, že je pozemek p. č. XA svažitý směrem k pozemku parc. č. XF, nicméně není svažitý rovnoměrně, ale vyskytuje se na něm proláklina. Největší mocnost zavážky (1,3 m) měla být přibližně uprostřed pozemku parc. č. XA, naopak nejnižší mocnost zavážky (0,4 m) měla být u hranice s pozemkem parc. č. XF. Pro názornost soud vkládá skeny nákresů rozsahu terénních úprav a mocnosti plánované navážky, které byly součástí správního spisu:
[OBRÁZEK]
Červeně jsou vyšrafovány plochy, na kterých měla být prováděna navážka – pozn. soudu.
[OBRÁZEK]
Příčný pohled pozemky parc. č. XA a parc. č. XF. Příčný pohled pozemky parc. č. XB a parc. č. XG dokumentace neobsahuje – pozn. soudu.
40. Pokud tedy žalobkyně poukazovala na nějaké změny na svém pozemku, aniž by je podrobněji popsala, nezpochybnila závěry stavebního úřadu, který uvedl, že mohlo jít o zavážku ze 70. let. Přičemž na skutečnost, že se pozemek žalobkyně v 70. letech zavážel, opakovaně upozornilo více subjektů (nejen správní orgány, ale též stavebník). K tomu soud znovu zdůrazňuje, že předmětem řízení nebylo odstranění terénních úprav spočívajících v zavážce ze 70. let, ale pouze terénních úprav souvisejících s územním rozhodnutím z roku 2009. Jakékoli práce provedené před zahájením prací vedoucích k realizaci územního rozhodnutí z roku 2009 (tedy právě např. zavážky odpadem v 70. letech) nesouvisí s realizací územního rozhodnutí z roku 2009 a nebyly předmětem přezkoumávaného řízení o odstranění terénních úprav. Jelikož bylo prokázáno, že terénní práce provedené v návaznosti na územní rozhodnutí z roku 2009 byly provedeny v menším rozsahu, přičemž nedostatek zeminy a tvar svažitosti pozemků vylučuje, aby byly terénní práce prováděny (nejprve) na pozemku žalobkyně, bylo na žalobkyni, která se domáhala nařízení odstranění (nepovolených) terénních úprav v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009, aby předestřela jednoznačná tvrzení o tom, kdy byly terénní úpravy a jakým způsobem (jak se na pozemku projevily) provedeny a kdo je realizoval. Žalobkyně nepřednesla taková tvrzení a nenavrhla důkazy, které by mohly zavdat důvodné pochybnosti o zjištěném skutkovém stavu (§ 3 správního řádu). Žalobkyní tvrzené skutečnosti nebyly podloženy takovými indiciemi, které by vyžadovaly další doplnění dokazování správními orgány. Zároveň platí, že čím starší jsou tvrzené nepovolené terénní úpravy, tím obtížnější je prokázat, kdy a kým byly provedeny, proto je potřeba předložit jednoznačné důkazy. Takové důkazy musí ovšem navrhnout právě osoba, která chce zpochybnit skutkový stav zjištěný správním orgánem.
41. Žalobkyně do řízení vstoupila aktivně až podáním odvolání. V řízení před stavebním úřadem tak nenavrhovala žádné důkazy ani neuváděla žádná skutková tvrzení. Bylo tedy na ní, aby se následně konkrétně vymezila proti závěrům stavebního úřadu a jednoznačně tvrdila, že se na jejím pozemku nachází terénní úprava, která byla provedena v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009, kdo a kdy ji provedl, a aby navrhla konkrétní důkazy, kterými hodlala svá tvrzení prokázat, resp. relevantně zpochybnit závěry stavebního úřadu o tom, že se nepodařilo zjistit skutečnosti, které by vedly k závěru o tom, že by byly provedeny terénní úpravy v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009.
42. Žalobkyni se ovšem skutkové závěry stavebního úřadu zpochybnit nepodařilo. Z jejích podání učiněných ve správním řízení neplyne, jaký byl původní stav pozemku před realizací terénních úprav podle územního rozhodnutí z roku 2009. Nedokázala ani určit, kdy k terénním úpravám, proti kterým brojí, došlo. Trvala pouze na závěru, že je provedl stavebník. V odvolání nejprve poukazovala na to, že terénní úpravy realizované podle rozhodnutí z roku 2009 byly provedeny i na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD. Následně tvrdila, že na pozemku parc. č. XC nikdy nebyla zavážka, ta je evidentně nová, když při výstavbě studny stavebníkem v roce 2017 došlo k zavážce parcely parc. č. XC. Soudu přitom není ani z žaloby zřejmé, kdy mělo dle žalobkyně k nepovoleným terénním úpravám na jejím pozemku dojít a jak se na jejím pozemku tyto změny projevily.
43. Soud připomíná, že stavební úřad v prvostupňovém rozhodnutí uvedl, že 26. 7. 2017 bylo provedeno ohledání na místě za účasti starosty města, vedoucího odboru majetku města, MVDr. L., stavebníka a dalších osob. Bylo tam vysvětleno, že nutnost budování opěrné zdi stavebníkem nenastala z důvodu nedocílení původně zamýšlené mocnosti navezené zeminy. Z důvodu jejího nedostatku bylo přistoupeno k terasovitému uspořádání pozemků parc. č. XA a parc. č. XB. Proto došlo k navázání na výšku okolního terénu (již existujícího svahu). Všichni přítomní, zejména vlastníci pozemků, tj. město a MVDr. L., zastupující také žalobkyni, si vše řádně prošli, prohlédli a provedené úpravy vzali na vědomí bez jakýchkoliv námitek. Proti tomuto závěru stavebního úřadu se žalobkyně v odvolání a jeho doplnění nevymezila. Nebrojila proti němu ani v žalobě nebo v replikách.
44. Tvrzením, že z pozemku parc. č. XC je viditelná zavážka přesahující z pozemku parc. č. XB, žalobkyně nijak nezpochybnila závěr stavebního úřadu, že nebylo zřejmé kdy a kdo tuto případnou úpravu na pozemku parc. č. XC provedl. Skutečnost, že je zavážka z nějakého pozemku viditelná, nesvědčí nic o tom, kdy a kým byla provedena (zejm. tedy že se jedná o terénní úpravu provedenou právě v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009). Soudu pak není zřejmé, jak by zjištění stavebního úřadu, potažmo žalovaného, mělo vyvrátit tvrzení žalobkyně, že tvar zavážky svým přesahem z parcely parc. č. XB na parcelu parc. č. XC je typický tím, že při povolení stavby studny stavebníka dle rozhodnutí z roku 2017 došlo k nepovolenému zavážení parcely XC; tato nová navážka je patrná dle tvaru vysvahování, protože je hned vedle studny navezen výkopek a vysvahování je větší. Tvrzení žalobkyně zůstala v obecné rovině a nijak neupřesnila, jak to souvisí s projednávanou věcí. Navíc by se patrně jednalo o terénní úpravy související s realizací studny nikoli s územním rozhodnutím z roku 2009.
45. Soud pak ve shodě se správními orgány vyhodnotil, že důkazní návrhy žalobkyně nemohly zvrátit dříve učiněná skutková zjištění správních orgánů.
46. Požadavek na realizaci gabionové zdi nebo ztraceného bednění nepředstavuje důkazní návrh. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že stavebníkovi dle územního rozhodnutí z roku 2009 vzniklo právo provést terénní úpravy na jeho pozemcích, včetně opěrné zdi. Nebyla to však jeho povinnost. Gabionová zeď nebyla prvkem, který by měl např. zabezpečovat určitý svažitý terén, nešlo o tzv. opěrnou zeď, ale spíše o rozhradu. Stavebník tak byl oprávněn realizovat úpravy v menším rozsahu, než původně zamýšlel. Soud zároveň připomíná, že předmětem řízení byly nepovolené terénní úpravy na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD provedené v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009, nikoli terénní úpravy provedené stavebníkem na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB. Předmětem řízení nebyly ani jakékoli jiné úpravy provedené na pozemku parc. č. XC (resp. i parc. č. XD) před rokem 2009 (tedy případné historické zavážky ze 70. let). Požadavky žalobkyně na realizaci zdi nebo ztraceného bednění, nebo doložení splnění dalších podmínek územního rozhodnutí z roku 2009, se proto míjely s předmětem věci. Požadavek na odtěžení přesahu výšky nad 1,5 m měl následovat až ve chvíli, kdy by bylo prokázáno, že se jedná o nepovolené terénní úpravy provedené v rozporu s územním rozhodnutím z roku 2009.
47. Za důkazní návrhy uplatněné žalobkyní ve správním řízení lze naopak považovat návrh na přezkum na místě, na kontrolní vytyčení pozemku parc. č. XB, na kontrolní výkop včetně rozborů zeminy na hranici mezi pozemky parc. č. XB a parc. č. XC a parc. č. XD, a na doložení limitu cizorodých látek. Avšak ani ty by nebyly podle soudu způsobilé vyvrátit závěry správních orgánů.
48. K navrženému šetření na místě soud konstatuje, že by proběhlo s výrazným časovým odstupem od doby realizace terénních úprav podle územního rozhodnutí z roku 2009. Soudu tak není zřejmé, co by mohlo toto šetření na místě přinést za nová zjištění relevantní pro věc. Mohl by být zdokumentován aktuální stav dotčených pozemků, ale jen těžko by mohl být dokumentován historický stav (a vývoj) dotčených pozemků od roku 2009. Žalobkyně přitom blíže neupřesnila, jaké konkrétní skutečnosti relevantní pro věc mohly být místním šetřením zjištěny. Žalobkyně ve svých tvrzeních ani nijak nezohlednila, že 26. 7. 2017 proběhlo ohledání na místě, během něhož jednatel žalobkyně MVDr. L. neměl žádné námitky či připomínky ke skutečnému rozsahu stavebníkem provedených terénních úprav (bez opěrné zdi). Ohledání se účastnil i starosta města, jako zástupce tehdejšího vlastníka pozemku. Pozemek tedy byl podroben kontrole a ani jeho tehdejší vlastník nic nenamítal. Stavební úřad zároveň vyšel z fotodokumentace pořízené před prodejem pozemku žalobkyni a z toho, že stav pozemku se od jeho prodeje nezměnil, což nebylo sporné.
49. Relevantní nebyl ani požadavek žalobkyně na provedení rozboru zeminy. Správní orgány vyšly ze zjištění, že terénní úpravy podle územního rozhodnutí z roku 2009 byly realizovány v menším než původně povoleném rozsahu a že se nepodařilo prokázat vznik terénní úpravy na pozemku žalobkyně v souvislosti s realizací tohoto rozhodnutí. Za této situace žalobkyně nepředložila žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že složení zeminy na jejím pozemku souvisí právě s činností stavebníka při realizaci terénních úprav v roce 2010. Nebylo proto nezbytné, aby správní orgány z úřední povinnosti zajišťovaly rozbory zeminy. Pokud měla žalobkyně za to, že zemina v části jejího pozemku vykazuje odlišné složení oproti jeho zbývající části a že tato skutečnost může nasvědčovat provedení navážky stavebníkem, mohla takové tvrzení podpořit vlastním odborným podkladem. Teprve poté by mohlo být namístě zabývat se případným porovnáním složení zeminy na sousedních pozemcích stavebníka.
50. Soud současně upozorňuje, že podle podmínky č. 2 územního rozhodnutí z roku 2009 měla být vedena evidence využitých zemin včetně protokolu z měření koncentrací škodlivin. Taková evidence by mohla obsahovat například údaje o množství či původu použité zeminy, zatímco protokol o měření koncentrací škodlivin by ověřoval pouze informaci o splnění limitů vybraných látek (stanovených právními předpisy). Z těchto podkladů by však nebylo možné zjistit, kdo a kdy provedl tvrzené terénní úpravy na pozemku žalobkyně, tedy skutečnosti podstatné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro nařízení jejich odstranění. Mohly by vypovídat pouze o tom, zda zemina použitá při realizaci záměru odpovídala stanoveným limitům.
51. Žalobkyně pak sice poukazovala i na výskyt kusů betonu a dalších příměsí v navážce, netvrdila však, která konkrétní sledovaná látka měla být v rozporu s příslušnými limity překročena ani jak by takové zjištění mohlo prokázat původce nebo dobu vzniku tvrzené terénní úpravy. Nadto bylo ve správním řízení opakovaně uváděno, že mj. i pozemek žalobkyně byl již v minulosti zavážen různými materiály, a přítomnost cizorodých příměsí v půdě tak nelze bez dalšího spojovat právě s realizací terénních úprav podle územního rozhodnutí z roku 2009. Toto vysvětlení se jeví soudu jako přiléhavé s ohledem na zjištění správních orgánů, že stavebník realizoval terénní úpravy podle územního rozhodnutí z roku 2009 v menším rozsahu, než původně zamýšlel.
52. Lze uzavřít, že žalobkyně ve správním řízení relevantně nezpochybnila závěr stavebního úřadu, že nebylo zřejmé, kdy byly terénní úpravy na pozemku parc. č. XC provedeny a kým (zároveň nemohlo jít o terénní úpravy prováděné v návaznosti na územní rozhodnutí z roku 2009, neboť bylo prokázáno, že stavebník terénní úpravy neprovedl ani v rozsahu stanoveném tímto rozhodnutím a pozemky dorovnával toliko k úrovni terénu sousedních pozemků). Závěry, ke kterým dospěl žalovaný, proto obstojí.
53. Soud pak nesdílí ani přesvědčení žalobkyně uvedené v bodu 37 žaloby, že z profilu vypracovaného dne 28. 11. 2017 zcela jasně vyplynulo, že došlo k neoprávněnému vysvahování (a přeplocení) pozemku parc. č. XC. Z tohoto profilu, který byl zaměřen Ing. P. Š. dne 13. 10. 2017 a který je součástí správního spisu, nevyplývá, jaký byl původní stav pozemku, kdo a kdy vysvahování provedl, což je pro uložení povinnosti odstranit terénní úpravu klíčové. Žalobkyně původní stav pozemku parc. č. XC ničím neprokázala, ačkoli jej mohla užívat již od roku 2008. Tvrdila-li v žalobě, že stav bylo možné zjistit z policejního spisu k zamezení přístupu na pozemky města kvůli možnému výskytu zbraní a munice (bod 69 žaloby), tak soud konstatuje, že takový důkazní návrh žalobkyně v průběhu správního řízení neuplatnila. V žalobě pak ani neupřesnila, v jaké době mělo šetření na pozemku parc. č. XD probíhat, zda by tedy vůbec mohla být skutková zjištění učiněná policií jakkoli relevantní pro ověření provedení terénních úprav na základě územního rozhodnutí z roku 2009. Navíc ze správního spisu plyne, že MVDr. L. v podání ze dne 24. 8. 2021 (činěném nikoli jménem žalobkyně) uvedl, že policie zamezila přístup pouze na pozemek parc. č. XD. O pozemku parc. č. XC se v této souvislosti nevyjadřoval, ač ho v témže podání rovněž zmiňuje. O způsobilosti prokázat stav pozemku parc. č. XC z policejního spisu lze proto důvodně pochybovat, neboť policejní šetření neměla probíhat na pozemku žalobkyně. Zároveň soud přihlíží k tomu, že osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření k žalobě uvedla (a žalobkyně to následně nijak nezpochybnila), že k zásahu policie došlo až někdy v letech 2014/2015, tedy se značným časovým odstupem od doby, kdy měly být vůbec realizovány terénní úpravy pozemku v návaznosti na územní rozhodnutí z roku 2009. Na to žalobkyně již ve svých dalších podáních nijak věcně nereagovala. Soud tak nemá za to, že by žalobkyně předložila dostatečné indicie o tom, že by navržený důkaz mohl dokumentovat stav pozemku parc. č. XC před rokem 2009.
54. Původní stav pozemku parc. č. XC neplyne ani z žádosti manželů L. z 1. 6. 2015 o zjednání nápravy, kterou adresovali starostovi města. Manželé L. v ní uvedli, že došlo k záboru pozemku parc. č. XD. Pouze závěrem se obecně zmínili, že k záboru a vysvahování o cca 3 m došlo i na pozemku parc. č. XG. Nic bližšího, kromě obecného tvrzení, že fotodokumentaci má pan H., netvrdili. Neupřesnili tedy, jaký stav pozemku má fotodokumentace zachycovat a v čem je pro projednávanou věc důležitá.
55. Rovněž ani z výzvy žalobkyně ze dne 22. 9. 2015 adresované městu, neplyne nic o původním stavu pozemku parc. č. XG. Pouze je v něm uvedeno nekonkrétní a nepodložené tvrzení, že část pozemku zavezl stavebník. Ze změření provedeného Ing. B. dne 25. 11. 2016, jež měly správní orgány k dispozici, plyne toliko umístění hranice pozemků, oplocení a hrany náspu, tj. aktuální stav ke dni 25. 11. 2016. Nelze z něho zjistit, kdy a kdo provedl v minulosti jakékoli terénní úpravy pozemku. Stejně tak to neplyne ani ze sdělení města ze dne 9. 2. 2017 č. j. Poz/1806/2016. Město MVDr. L. pouze sdělilo, že při orientačním zaměření hranice dne 25. 11. 2016 bylo zjištěno, že plot nekoresponduje s hranicí pozemku parc. č. XB a částečně zasahuje do pozemku parc. č. XG, a že bylo provedeno vysvahování od hranice mezi pozemky, které zasahuje přibližně 3 m do pozemku města bez jeho souhlasu. O tom, kdo vysvahování provedl a kdy, nehovoří. Nelze to zjistit ani z podání, které žalobkyně adresovala právníkovi města dne 30. 4. 2017.
56. Žalobkyně si též mylně vykládala obsah dopisu stavebníka městu ze dne 2. 2. 2017. V žalobě tvrdila, že v něm stavebník uvedl, že terénní úpravy provedl v pásu sousedních pozemků, když po jejich realizaci a zjištění, že posunul plot, vrátil plot zpět na hranici pozemku a uznal tak, že se jedná o pozemek sousední, a že tam jím provedené úpravy byly terénními úpravami bez rozhodnutí (bod 31 žaloby). Stavebník nicméně v dopise tvrdil, že provedl terénní úpravy na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB v kontrolním režimu stavebního úřadu i odboru životního prostředí Magistrátu Mladá Boleslav, aniž by mu byla sdělena výhrada či připomínka v průběhu akce nebo po jejím dokončení. K plotu mezi parcelami parc. č. XB a parc. č. XG uvedl, že nový plot nahradil původní oplocení staré minimálně 60 let, kterým byl pozemek parc. č. XB oplocen v době, kdy jej v roce 2001 od města koupil. Stavebník se tedy v dopisu nepřiznal k tomu, že by provedl terénní úpravy i na pozemku žalobkyně.
57. Žalobkyně dále namítala, že stavební úřad sám uvedl, že v souvislosti s realizací terénních úprav v roce 2010 byly řešeny podněty týkající se znečištění komunikace na náměstí a porušování zákazu vjezdu vozidel o hmotnosti nad 3,5 t. Podle žalobkyně bylo možné z těchto podnětů dovodit alespoň rozsah a charakter navážky a odlišit ji od případných historických navážek ze 70. let minulého století (body 63 a 64 žaloby).
58. Soud se s tímto názorem neztotožňuje. Uvedené podněty by mohly nanejvýš prokázat, že při realizaci terénních úprav docházelo ke znečišťování pozemní komunikace a že do dotčené lokality zajížděla vozidla, jejichž vjezd byl omezen. Samy o sobě však nevypovídají nic o tom, jakým způsobem byly terénní úpravy provedeny, jaký byl jejich skutečný rozsah, jaké množství zeminy bylo navezeno na jaké části pozemků ani zda došlo k přesahu terénních úprav na pozemek žalobkyně. Žalobkyně ostatně ani nevysvětlila, jakým způsobem by z těchto podnětů bylo možné uvedené skutečnosti zjistit. Navržené důkazy proto nebyly způsobilé zpochybnit skutkové závěry správních orgánů.
59. Žalobkyně dále tvrdila, že původní stav pozemků bylo možné zjistit z žádosti o vydání rozhodnutí o změně využití území a z projektové dokumentace terénních úprav. Ani s touto námitkou se soud neztotožnil. Uvedené podklady jsou součástí správního spisu a správní orgány z nich při svém rozhodování vycházely. Jejich obsah se však týká výhradně pozemků parc. č. XA a parc. č. XB, na nichž měly být povolené terénní úpravy provedeny. Nepodávají naopak bližší informace o stavu sousedních pozemků parc. č. XG (nyní parc. č. XC) a parc. č. XF (nyní parc. č. XD). Ze souhrnné technické zprávy vyplývá, že záměrem bylo navýšení stávajícího terénu části pozemků až o 1,5 m, provedení opěrné zdi z gabionů nebo ztraceného bednění podél severozápadní hranice pozemku parc. č. XB a postupné navážení a hutnění zeminy. Výkres „Celková situace“ současně zachycuje, že terénní úpravy měly být realizovány až k hranicím tehdejších pozemků parc. č. XG a parc. č. XF. Dokumentace však neobsahuje podrobnější popis nebo zaměření těchto sousedních pozemků. Příčný řez je ve spise obsažen pouze ve vztahu k hranici mezi pozemky parc. č. XA a parc. č. XF; obdobný podklad k hranici mezi pozemky parc. č. XB a parc. č. XG ve spise není. Z dokumentace nevyplývá, že opěrná zeď byla navržena proto, že v místě neexistoval žádný terénní val, na který by bylo možné navázat, jak tvrdí žalobkyně. Projektová dokumentace přitom nemusí obsahovat vyčerpávající popis všech terénních poměrů pozemků, na nichž mají být provedeny vč. pozemků sousedních. Z toho, že určitá skutečnost není v dokumentaci výslovně zmíněna, nelze bez dalšího dovozovat, že vůbec neexistovala.
60. K výtce žalobkyně, že stavební úřad neprovedl šetření na místě, soud uvádí, že v oznámení o zahájení řízení stavební úřad uvedl, že upouští od ústního jednání, protože mu jsou poměry dobře známy. V prvostupňovém rozhodnutí pak poukázal na to, že stav pozemku se od jeho prodeje nezměnil a fotodokumentace pořízená před prodejem je součástí spisu. Závěr stavebního úřadu, že stav pozemku se od jeho prodeje žalobkyni nezměnil, žalobkyně nerozporovala. Z tvrzení žalobkyně pak není zřejmé, jaké skutečnosti chtěla žalobkyně místním šetřením na pozemku parc. č. XC prokázat, resp. jak by mohlo být relevantní pro skutková zjištění, kdy došlo k terénním úpravám a kdo je provedl.
61. Žalobkyně dále namítala, že pokud správní orgány považovaly věc za spor o vlastnické právo, měly účastníky vést k dohodě, případně řízení přerušit a odkázat je na podání žaloby k civilnímu soudu. S touto námitkou se soud neztotožnil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nikde neuvedl, že by posouzení věci záviselo na vyřešení sporu o vlastnické právo nebo o průběh vlastnické hranice. Pouze poukázal na závěr stavebního úřadu, podle něhož jde o dlouhodobý spor mezi vlastníky sousedních nemovitostí (č. p. 86 a č. p. 87) a navazujících pozemků, jehož uspokojivé řešení nelze dosáhnout postupy podle stavebního zákona.
62. Z toho však nelze dovozovat, že správní orgány považovaly věc za spor o vlastnické právo ve smyslu § 114 odst. 3 stavebního zákona, který by v případě nedohody musel být řešen v občanském soudním řízení. Smyslem jejich úvahy bylo pouze vyjádřit, že podstatou věci jsou dlouhodobě konfliktní sousedské vztahy a že nástroje stavebního práva nejsou způsobilé tento spor jako celek vyřešit. Již z tohoto důvodu nebyl dán důvod k přerušení řízení a odkázání účastníků na civilní soud za účelem vyřešení předběžné otázky vlastnického práva.
Závěr a náklady řízení
63. S ohledem na shora uvedené závěry soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
64. Další důkazy navržené žalobkyní, nad rámec těch provedených, soud neprováděl. Jejich podstatná část byla součástí správního spisu (informativní výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, prvostupňové a napadené rozhodnutí, oznámení o zahájení řízení ze dne 4. 6. 2021, územní rozhodnutí z roku 2009, souhlas vlastníků okolních pozemků s terénní úpravou, podání MVDr. L. ze dne 24. 8. 2021, které žalobkyně v žalobě označuje za Důkazní návrhy žalobce, odvolání žalobkyně, doplnění odvolání, usnesení stavebního úřadu ze dne 6. 8. 2021, č. j. BnJ-OSŽP-2021/858-11, opatření žalovaného ze dne 4. 7. 2023, č. j. 089397/2023/KUSK, vyrozumění stavebního úřadu ze dne 11. 7. 2023, č. j. BnJ-OSŽP-2021/858-12, a odpověď města z 14. 7. 2015, č. j. Maj/1013/2015, částečné výpisy z katastru nemovitostí žalobkyně, stavebníka i manželů L., nabývací titul pro pozemek parc. č. XC ve vlastnictví žalobkyně, správní spis Výst. 1524/2009 vč. projektové dokumentace), jímž se dokazování neprovádí.
65. Soud neprovedl k důkazu úplné výpisy z katastru nemovitostí, nabývací tituly a výtahy z aplikace Marushka. Skutečnosti, které měly tyto listiny prokazovat, nebyly mezi účastníky sporné, nebylo zpochybňováno, kdo je vlastníkem dotčených pozemků ani kdy jednotlivá vlastnická práva nabyl, přičemž vlastnictví nemovitostí bylo prokázáno již částečnými výpisy z katastru nemovitostí, které jsou součástí správního spisu.
66. Soud nevyhověl ani návrhu na provedení důkazu fotografií z 6. 6. 2024 a místního šetření (za účasti různých osob) a zajištění kontrolního vzorku zeminy. Mezi účastníky nebylo sporné, jak vypadal pozemek parc. č. XC v době vydání napadeného rozhodnutí ani že se jeho stav od nabytí žalobkyní podstatně nezměnil. Žalobkyně (mj. v replice ze dne 16. 6. 2024 i při jednání před soudem) uvedla, že místní šetření by mohlo prokázat shodné složení svahu na pozemcích parc. č. XA a parc. č. XB se zeminou nacházející se na pozemku parc. č. XC. Místní šetření nebo vizuální ohledání terénu nemohlo spolehlivě objasnit skutečnosti podstatné pro posouzení věci, tedy kdo tvrzené terénní úpravy provedl a kdy k tomu došlo. Zajištění kontrolních vzorků by objasnilo aktuální složení zeminy, nikoli to, kdo a kdy zeminu na pozemky navezl.
67. Soud neprovedl ani e-mail žalobkyně ze dne 19. 12. 2016, neboť nebylo sporné, že žalobkyně stavebnímu úřadu předložila zaměření vyhotovené Ing. B. Správní orgány z tohoto podkladu (zaměření) při svém rozhodování vycházely.
68. Stejně tak soud neprovedl e-mail MVDr. L. ze dne 26. 12. 2016, protože pro rozhodnutí ve věci nebylo významné zjišťovat, zda se před zahájením správního a soudního řízení pokoušel se stavebníkem dosáhnout mimosoudního řešení sporu.
69. Soud nečinil úkony k zajištění fotografií, které měl pořídit pan H., neboť z obsahu správního spisu vyplývá, že fotografie měly být pořízeny v roce 2015, a nemohly tak zachycovat stav pozemků před rokem 2009, kdy měl stavebník začít s realizací terénních úprav. Fotografie tak nemohly přispět k objasnění skutkového stavu, který byl pro posouzení věci podstatný.
70. Soud neprováděl dokazování ani blíže neurčeným sdělením Policie ČR, resp. navázáním součinnosti s Policií ČR ve vztahu k její činnosti na zajištění nevybuchlé munice/zbraní. Žalobkyně pouze nekonkrétně žádala, aby soud za součinnosti policie zjistil, zda ve spise, který byl veden k zajištění nevybuchlé munice, není uvedena informace o deponii na pozemku žalobkyně. Soud zohlednil jednak to, že k tomuto důkaznímu návrhu žalobkyně nečinila konkrétní skutková tvrzení, pouze obecně tvrdila, že by se tím mohlo ověřit, zda neobsahuje informace o tom, že by se na pozemku žalobkyně nacházela jakási deponie. Zároveň soud přihlédl k tvrzení stavebníka, že šetření policie mělo proběhnout v letech 2014/2015; v záznamech by tak nemohl být evidován stav terénu k roku 2009. Nakonec soud přihlíží i k tomu, že předmětem šetření policie bylo zajištění nevybuchlé munice, nikoli terénní průzkum nebo geodetické měření (nerovností) terénu.
71. Obdobně si soud nežádal předložení podnětů k zahájení řízení o znečištění vozovky, neboť informace o tom, že při navážení zeminy došlo ke znečištění vozovky, nevypovídá nic o tom, v jakém rozsahu byly případně terénní práce v roce 2009 provedeny.
72. Soud neprováděl dokazování ani výslechem Ing. M. V., který měl prokazovat zda a kdy informovala stavebníka o tom, že hranice pozemku tak, jak jej oplotil, odpovídala či nikoli hranicím pozemků. Uvedené zjištění by nebylo nijak podstatné pro posouzení věci, neboť nevypovídá nic o tom, kdy kdo a v jakém rozsahu provedl terénní práce.
73. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně, která z procesního hlediska ve věci neuspěla, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl naopak plně úspěšný, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
74. Podle § 60 odst. 5 s. ř. s. soud dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí neuložil žádnou povinnost a ani neshledal žádné důvody zvláštního zřetele hodné k přiznání náhrady nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 6. října 2026
Lenka Bursíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.