Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
16 Af 13/2026 - 21.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 Af 13/2026 - 21
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Václava Trajera, a soudců Mgr. Lenky Havlíčkové a JUDr. Jiřího Derfla ve věci
žalobkyně: Lenka Havlíčková
IČO: 86729179
sídlem Nerudova 836/6, 408 01 Rumburk
proti
žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj
sídlem Velká Hradební 39/61, 400 21 Ústí nad Labem
v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného,
o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření,
takto:
I. Návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření se zamítá.
II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na nařízení předběžného opatření, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá určení, že postup žalovaného spočívající v tom, že žalovaný trvá na svém postupu k odstranění pochybností v řízení vedeném pod sp. zn. 1458442/262513-50523-501086, i po prokazatelném odpadnutí konkrétních pochybností dne 9. 7. 2026, je nezákonný. Dále se žalobkyně domáhá, aby soud žalovanému přikázal nepokračovat v nezákonném zásahu a bezodkladně ukončit postup k odstranění pochybností.
2. Po podané žalobě žalobkyně současně navrhla, aby soud ve věci nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému uloží povinnost „prozatímně vyplatit“ žalobkyni zadržovaný přeplatek na dani z příjmů za rok 2025, a to do patnácti dnů od doručení usnesení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tvrzením, že ji žalovaný dlouhodobě a opakovaně odpírá dispoziční právo k jejím finančním prostředkům tím, že svévolně udržuje postupy k odstranění pochybností, ačkoli sám vyvrátil jejich důvody. Dle názoru žalobkyně existuje akutní potřeba zatímní úpravy poměrů, když žalobkyni v důsledku postupu žalovaného hrozí neodvratná finanční újma. Dále žalobkyně uvedla, že její dosavadní pokusy o ochranu formou předběžných opatření byly zmařeny těžkou zmatečností na straně soudu, protože předchozí zamítavá usnesení vydal nesprávně obsazený senát, což reflektuje i usnesení Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 1 Afs 72/2026 [pozn. soudu: usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2026, č. j. 1 Afs 72/2026-52, byla podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s., pro nesplnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s., odmítnuta kasační stížnost žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2026, č. j. 16 Af 4/2026-47, kterým byla odmítnuta žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správce daně pro opožděnost].
3. Žalovaný ve vyjádření k předmětnému návrhu na nařízení předběžného opatření vyslovil nesouhlas s nařízením předběžného opatření. Zdůraznil mimořádnost tohoto institutu a povinnost žalobkyně dostatečnými a hodnověrnými důkazy dokázat, že jí hrozí vážná újma. Dle žalovaného jím vydaná výzva k odstranění pochybností o údajích v daňovém přiznání žalobkyně k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2025 je toliko aplikací práva, žalovaného založeného § 89 zákona č. 280/2009 Sb. a označovat postup správce daně k odstranění pochybností jako „svévolné udržování“ stavu nezákonného odpírání dispozičního práva k finančním prostředkům žalobkyně je bez dalšího jen nepodloženým tvrzením, které nemá intenzitu naplnění podmínky vážné újmy.
4. Podle § 38 odst. 1 s. ř. s., platí, že byl-li podán návrh na zahájení řízení a je potřeba zatímně upravit poměry účastníků pro hrozící vážnou újmu, může usnesením soud na návrh předběžným opatřením účastníkům uložit něco vykonat, něčeho se zdržet nebo něco snášet. Ze stejných důvodů může soud uložit takovou povinnost i třetí osobě, lze-li to po ní spravedlivě žádat.
5. Předběžné opatření podle § 38 s. ř. s. tak představuje univerzální nástroj prozatímní ochrany práv účastníků, který lze uplatnit ve všech řízeních vedených ve správním soudnictví (§ 4 s. ř. s.). Jedná se však o zcela mimořádný institut, který lze aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží, že mu hrozí vážná újma.
6. Ze shora uvedeného vyplývá, že první podmínkou pro to, aby soud mohl vyhovět návrhu na vydání předběžného opatření je, že je návrh podáván spolu s návrhem na zahájení řízení ve věci samé, nebo v již probíhajícím řízení. Žalobkyně žádala, aby soud předběžným opatřením přikázal žalovanému vyplatit žalobkyni přeplatek na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2025, výši neuvedla. V podané žalobě žalobkyně brojí proti postupu žalovaného k odstranění pochybností, kdy mimo jiné nelze žalobkyni až do odstranění pochybností o správnosti a úplnosti údajů uvedených v jejím daňovém přiznání vyplatit přeplatek na dani ve výši v něm tvrzené. První podmínku tedy žalobkyně splnila.
7. Co se pak týče další z podmínek pro vydání předběžného opatření – existence rizika vzniku vážné újmy, soud poukazuje na výklad pojmu vážná újma, který přednesl Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, č. j. Na 112/2006-37: „[v]ážnou újmou je nutno zejména rozumět takový zásah do právní sféry účastníka (resp. pokyn či donucení s obdobnými důsledky), který – v případě, že by byl v řízení ve věci samé shledán sám o sobě nezákonným či shledán součástí nezákonného komplexnějšího postupu správního orgánu – představuje natolik zásadní narušení této jeho sféry, že po účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby jej, byť dočasně, snášel. Vážnou újmou tedy budou zejména intenzivní zásahy do intimní sféry navrhovatele, do jeho vlastnických práv či do jiných jeho subjektivních práv, zejména těch, která mají povahu práv ústavně zaručených.“
8. Jak vyplývá ze shora popsaného, jednou ze základních podmínek pro nařízení předběžného opatření je objektivní existence vážné újmy, která reálně účastníkovi řízení hrozí v případě, že by po dobu řízení před soudem nebyly upraveny poměry tak, že bude účastníku řízení či třetí osobě uloženo něco konat, něčeho se zdržet nebo něco snášet.
9. Závažnost újmy, která žalobkyni v důsledku namítaného postupu žalovaného hrozí a která by odůvodňovala nařízení předběžného opatření, nebyla v posuzovaném případě ze strany žalobkyně ve věci řádně tvrzena natož prokázána.
10. Žalobkyně totiž dle hodnocení soudu v podaném návrhu na nařízení předběžného opatření neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že pokud by předběžné opatření vydáno nebylo, mohla by jí vzniknout jakákoli konkrétní vážná újma. Žalobkyně v tomto ohledu uplatnila pouze zcela obecné tvrzení o tom, že postup správce daně může vést k neodvratné finanční újmě žalobkyně. Toto své tvrzení však žalobkyně nijak konkrétně nezdůvodnila ani ničím nedoložila.
11. Pro úplnost odůvodnění soud doplňuje, že skutečnost, že zdejší soud nevyhověl žádostem žalobkyně na nařízení předběžného opatření v jiném řízení, jehož je žalobkyně účastnicí, je pro rozhodnutí soudu o návrhu žalobkyně v této věci zcela irelevantní. Nadto nelze odhlédnout od skutečnosti, že tvrzení žalobkyně o tom, že Nejvyšší správní soud ve svém usnesení vydaném ve věci vedené pod sp. zn. 1 Afs 72/2026 reflektoval nesprávné obsazení senátu v jiné její věci vedené zdejším soudem, je zcela v rozporu s usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2026, který ani věcně její kasační stížnost neposuzoval, neboť žalobkyně nesplnila zákonné podmínky řízení o kasační stížnosti.
12. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení i břemeno důkazní ve vztahu k nebezpečí vážné újmy, která by jí mohla vzniknout, pokud by předběžné opatření nebylo vydáno. Druhou podmínku tak nesplnila.
13. Soud shrnuje, že v souzené věci nebyly kumulativně naplněny základní podmínky pro nařízení navrhovaného předběžného opatření, soud proto návrh žalobkyně výrokem I. tohoto usnesení zamítl.
14. Výrokem II. usnesení soud žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobkyni) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na nařízení předběžného opatření je dle položky 5 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
15. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1647001326.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná.
Ústí nad Labem dne 6. října 2026
Mgr. Václav Trajer v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.