Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 A 40/2025 - 65.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 A 40/2025 - 65
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Pavlíny Lukašíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci
žalobkyně: SALIX INTERNATIONAL a.s., IČO: 25542966
sídlem č.p. 392, 763 02 Tečovice
zastoupená advokátem Mgr. Zdeňkem Machem
sídlem Dr. Skaláka 1447/10, 750 02 Přerov
proti
žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu
sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1
zastoupený doc. JUDr. Janem Brodcem, Ph.D. LL.M, advokátem,
sídlem Rubešova 162/8, 120 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 3. 2025, čj. MPO 19068/2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Vymezení věci
1. Žaloba míří proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu uvedeného záhlaví. Ministr jím rozhodl o rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 9. 12. 2024, čj. MPO 109782/24/61400, kterým ministr odňal žalobkyni dotaci podle § 15 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech.
2. Žalobkyně požádala dne 31. 8. 2021 o podporu svého inovačního projektu výzkumu a vývoje systému fixace zvukových absorbérů pro robotickou montáž v automobilovém průmyslu, a to v rámci programu podpory „INOVACE – Inovační projekt“ – výzva IV a prioritní výzvy PO-1 „Rozvoj výzkumu a vývoje pro inovace“. Ministerstvo průmyslu a obchodu jako poskytovatel dotace rozhodnutím ze dne 24. 3. 2022, čj. MPO 27123/22/61200/147, rozhodlo o poskytnutí dotace žalobkyni do maximální výše 6 461 340,97 Kč.
3. Dne 28. 8. 2024 Ministerstvo průmyslu a obchodu zahájilo řízení o odnětí dotace podle § 15 odst. 1 písm. b) a c) zákona o rozpočtových pravidlech, neboť při sledování provádění projektu zjistilo, že žalobkyně uvedla v řízení o poskytnutí dotace neúplné a nepravdivé údaje a že rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo vydáno v rozporu se zákonem a právem EU. Ministerstvo průmyslu a obchodu zahájilo řízení o odnětí dotace na základě zjištění auditního orgánu Ministerstva financí v auditech OPPIK/2022/S/001 (zpráva o auditu systému ze dne 2. 6. 2023, čj. MF-8955/2022/5207-24) a OPPIK/2023/S/001 (zpráva o auditu systému ze dne 1. 3. 2024, čj. MFAPAO-173/2023/5207-7).
4. Následně Ministerstvo průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024 odňalo žalobkyni dotaci poskytnutou jí svým rozhodnutím ze dne 24. 3. 2022 v plné uvedené výši, a to podle § 15 odst. 1 písm. b) a c) zákona o rozpočtových pravidlech. Současně uložilo žalobkyni povinnost vrátit již vyplacenou dotaci ve výši 2 665 266,87 Kč. Žalobkyně podala proti rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu odnětí dotace rozklad. Ministr průmyslu a obchodu rozhodnutím ze dne 20. 3. 2025, čj. MPO 19068/2025, rozklad zamítl a rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu potvrdil. Proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 3. 2025 podala žalobkyně dne 8. 4. 2025 žalobu ke zdejšímu soudu.
2. Napadené rozhodnutí
5. Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále také „žalovaný“) v rozhodnutí o odnětí dotace ze dne 9. 12. 2024 shledalo, že žádost žalobkyně o dotaci nesplňuje tzv. vylučovací (binární kritéria) A2 a A11 podle přílohy č. 4 Výzvy IX. Binární kritérium A2 vyžaduje obsažení všech v projektu plánovaných činností a jejich přiřazení buď do kategorie průmyslového, případně experimentálního vývoje. Umožňuje rovněž uvést poměr těchto kategorií, který však musí být v návrhu projektu řádně odůvodněn. Binární kritérium A11 předpokládá hospodárnost a efektivnost projektu, jehož základním předpokladem je dostatečný popis a odůvodnění jednotlivých položek projektu a přiměřenost nákladů odpovídající principům hospodárnosti a účelnosti. Při hodnocení žádosti o podporu dochází k identifikaci položek, které těmto kritériím neodpovídají, a pokud součet předražení rozpočtových položek a nepotřebných položek s položkami nedostatečně popsanými přesahuje 50 % navrhovaného rozpočtu, projekt nemůže být v rámci tohoto binárního kritéria hodnocen kladně.
6. Neúplnost údajů ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech podle žalovaného spočívá v tom, že:
− žalobkyně sice u jednotlivých činností plánovaných v projektu uvedla poměr průmyslového a experimentálního vývoje, ten však v rozporu s požadavkem binárního kritéria A2 neodůvodnila. Poměr průmyslového a experimentálního vývoje je u jednotlivých činností určen procentuálně, není však vysvětleno, proč byl ke každé z činností přiřazen právě konkrétní poměr;
− žalobkyně správně neuvedla a nezdůvodnila tzv. osobní náklady. Žalobkyně nárokovala osm pracovních pozic, popsala jich však pouze sedm a u všech těchto pozic současně chybí důkladné odůvodnění výše a způsobu stanovení nárokované výše úvazků;
− žalobkyně dále pod položkou osobních nákladů nárokovala výše hrubých mezd, které neodpovídaly měsíčnímu celorepublikovému průměru dle statistických údajů ISPV. Příloha č. 1 Výzvy – Vymezení způsobilých výdajů, přitom stanovuje celorepublikový průměr mezd jako referenční rámec pro hodnocení přiměřenosti nárokovaných osobních nákladů; žalobkyně nijak neodůvodnila potřebnost takto vysokých hrubých mezd u jednotlivých pracovních pozic;
− v rozpočtové položce odpisy žalobkyně žádá odepisovaný objem 60 % pořizovací ceny technologie, ten však nebyl v rozporu s binárním kritériem A11 řádně odůvodněn a popsán. Jeho potřebnost, účelnost a přiměřenost z dokumentů předložených účastníkem řízení nevyplývá.
7. V položce „materiál“ dále žalobkyně nepravdivě nárokovala více, než kolik činí jí doložené položky. Žádaná částka 494 250 Kč je výrazně předražená, správně je na základě informací uvedených žalobkyní možno dospět k částce 218 000 Kč.
8. Všechny uvedené nedostatky jsou podle žalovaného neúplnými či nepravdivými údaji a samostatnými důvody pro odnětí dotace. Na jejich základě ministerstvo hodnotilo splnění binárních kritérií a poskytlo žalobkyni dotaci.
9. Důvod k odnětí dotace podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech spatřuje žalovaný v tom, že vzhledem ke zjištěným neúplným a nepravdivým údajům představuje poskytnutá dotace veřejnou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, jejímž vyplacením by byl porušen článek 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie a Nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem, ve znění platném a účinném ke dni nabytí účinnosti rozhodnutí o poskytnutí dotace.
10. Žalovaný uvedl, že uvedená zjištění, která vedla k zahájení řízení o odnětí dotace, jehož výsledkem je toto rozhodnutí, vychází ze závěru Ministerstva financí ČR jako auditního orgánu v rámci provedeného auditu č. OPPIK/2023/S/001. Přestože závěry auditního orgánu nejsou závazné pro žalovaného ve vztahu k postupu vůči účastníku řízení, představují potvrzenou nesrovnalost, k níž je žalovaný povinen přihlédnout, jinak by ohrozil státní rozpočet a vystavil se sankci ve formě finanční opravy od Evropské komise jako vrcholného orgánu implementační struktury operačních programů.
11. Ministr průmyslu a obchodu v napadeném rozhodnutí o rozkladu závěry žalovaného potvrdil.
3. Shrnutí žaloby a dalších vyjádření ve věci
12. Žalobkyně v žalobě namítá, že rozhodnutí o odnětí dotace nemá oporu v provedeném dokazování, a že trpí nesprávným právním posouzením. Žalovaný podle ní zahájil řízení o odnětí dotace jen na základě auditů provedených auditním orgánem Ministerstva financí, který shledal nesrovnalosti s možným vlivem na výběr projektu a porušení binárních kritérií A2 a A11, na základě čehož doporučil žalovanému nepředkládat již proplacené výdaje do souhrnné žádosti k certifikaci a výdaje dále příjemci neproplácet. Auditní orgán kontroloval na základě požadavků Evropské unie systém, který je nastaven u žalovaného při rozdělování dotací. Výsledkem auditu měl být návrh na zlepšení systému řízení a kontroly operačního programu, a to na základě kontroly náhodně vybraných projektů, včetně projektu žalobkyně. Výsledkem však je postih náhodně vybraného subjektu. Ze zprávy o auditu systému přitom vyplývá, že žalovaný (a současně auditovaný subjekt) nesouhlasil s názory Ministerstva financí jako auditora a jeho přístup považuje za přísně formalistický. Stanovisko auditního orgánu je jen doporučením a pro žalobkyni je nepochopitelné, že žalovaný přes dřívější vyjádřené výhrady k auditním závěrům následně postupoval v rozporu se svou argumentací a zahájil řízení o odnětí dotace.
13. Podle žalobkyně důvod podle § 15 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel předpokládá, že žadatel o poskytnutí dotace uvedl nepravdivé či neúplné údaje, poskytovatel z těch neúplných či nepravdivých údajů vycházel a dotaci žadateli přiznal. To předpokládá, že pokud by žadatel uvedl údaje pravdivě a úplně, dotace by mu nebyla poskytnuta. Jde tedy o mimořádnou a následnou možnost poskytovatele dotace napravit vzniklou chybu vyvolanou tím, že žadatel nepostupoval vůči poskytovateli dotace korektně při podání žádosti o dotaci a určité údaje pozměnil (uvedl nepravdivě) či je zamlčel (uvedl neúplné). Žalobkyni je však kladeno za vinu, že uvedla neúplné údaje, a proto jí musí být dotace odňata, a že kdyby uvedla údaje úplně a pravdivě, pokud byly některé nesprávně uvedeny, dotace by jí byla ponechána – tedy přesný opak toho, co má na mysli § 15 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel.
14. Žalobkyně namítá, že vytýkaná pochybení, i kdyby existovala, je třeba posuzovat jako nedostatky v žádosti o dotaci. Potřebné údaje mohly být doplněny, rozvedeny či podrobněji odůvodněny, na danou situaci výslovně pamatuje § 14k rozpočtových pravidel. Poskytovatel dotace však žádné nedostatky neshledal, doplnění nepožadoval a rozhodl o poskytnutí dotace. Nyní nelze pro tyto údajně neúplné či nesprávné údaje odejmout dotaci, protože v případě jejich doplnění podle představ auditního orgánu by měla být žalobkyni dotace ponechána. Tento důvod pro odnětí je navíc podmíněn tím, že neúplnost a nesprávnost údajů byla zjištěna po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Podmínku povědomí poskytovatele dotace o neúplnosti či nesprávnosti údajů je nutno posuzovat jako objektivní stav – poskytovatel dotace považoval v žádosti o dotaci vše dostatečně doložené a zdůvodněné, proto dotaci přiznal.
15. Žalobkyně poukázala na to, že:
− žalovaný projekt schválil;
− projekt byl na základě rozhodnutí o poskytnutí dotace úspěšně uskutečněn;
− žalovaný potvrdil úspěšné provedení projektu na základě výsledků projektu doložených žalobkyní;
− úspěšným provedením byla naprosto jednoznačně a nezvratně doložena pravdivost všech informací, které žalobkyně uvedla při podání žádosti;
− tímto úspěšným provedením bylo potvrzeno správné vyhodnocení žádosti ze strany odborných hodnotitelů;
− výsledky projektu jsou na vysoké úrovni a umístitelné na trh.
16. K důvodům pro odnětí dotace podle § 15 odst. 1 písm. c) rozpočtových pravidel žalobkyně uvedla, že žalovaný popírá své vlastní rozhodnutí a označuje ho za nezákonné. Jedinou nesprávnost přitom spatřuje v tom, že dotace byla poskytnuta na základě účastníkem doložených údajně nepravdivých a nesprávných údajů, a její vyplacení tak představuje veřejnou podporu neslučitelnou s vnitřním trhem, což žalobkyně shodně se svou předchozí argumentací popírá.
17. Žalobkyně navrhla, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu a vrátil jim věc k dalšímu řízení.
18. Ministr ve vyjádření k žalobě odkázal na závěry napadeného rozhodnutí a rozhodnutí žalovaného, které podle něj odpovídají i na žalobní argumentaci. Ačkoli auditní orgán není oprávněn autoritativně nařídit zahájení řízení o odnětí dotace, žalovaný je povinen vzít auditní závěry v rámci svého správního uvážení a zjištěné skutečnosti vypořádat při monitorování průběhu projektu. Auditní závěry jako vypracovaná doporučení byly jen prostředkem pro vlastní zjištění žalovaného ohledně důvodů rozhodnutí pro zahájení řízení o odnětí dotace. Není relevantní způsob, kterým byla zjištění odůvodňující zahájení řízení o odnětí dotace učiněna, neboť nepochybně šlo o zákonný způsob. Žalobkyně opakovaně zaměňuje řízení o poskytnutí dotace s řízením o jejím odnětí. V období po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nelze uplatnit ustanovení § 14k rozpočtových pravidel a vyzvat žalobkyni k doplnění žádosti, v úvahu připadá jen odnětí dotace. Žalovaný zjistil neúplnost a nepravdivost údajů až po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace, tím byla naplněna hypotéza ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel. Žalobkyně podle žalovaného konkrétně netvrdí ani neprokazuje, že rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování.
19. Ministr navrhl, aby soud žalobu zamítl.
20. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného zopakovala své postoje. Zdůraznila, že jí žalovaný v průběhu řízení o přiznání a schválení dotace nikdy nevytkl žádné pochybení, zcela otočil až po auditní zprávě a nedal žalobkyni prostor věcně argumentovat. Nově vše hodnotil opačně s odkazem na závěry auditního orgánu, které původně odmítal a nesouhlasil s nimi. Napadené rozhodnutí o odnětí dotace nemá oporu v provedeném dokazování, protože žalovaný ani žádné dokazování neprováděl, převzal toliko zjištění a argumentaci auditního orgánu, aniž vysvětlil, proč změnil na věc názor. V řízení o odnětí dotace nebyl prostor zabývat se věcně tím, zda byly skutkové důvody splněny či nikoli.
4. Jednání
21. Účastníci řízení v průběhu jednání konaného dne 7. října 2026 setrvali na svých procesních stanoviskách. Žalobkyně poukázala zejména na to, že podle ní na její situaci nedopadá ustanovení § 15 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech. Žalobkyně navíc oproti žalobnímu tvrzení doplnila, že žalovaný měl v reakci stanovisko auditního týmu zpracovány dva posudky, které uzavíraly, že dotace byla přiznána v pořádku, přesto svůj původní přístup přehodnotil a zahájil řízení o odnětí dotace. Zástupce ministra zdůraznil, že každý ze zjištěných nedostatků je podle něj samostatným důvodem pro odnětí dotace.
22. Žalobce navrhl, aby soud provedl dokazování rozhodnutím žalovaného o odnětí dotace ze dne 9. 12. 2024, čj. MPO 109782/24/61400 a rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne ze dne 20. 3. 2025, čj. MPO 19068/2025. Obě rozhodnutí jsou součástí správního spisu, soud je proto zvlášť neprováděl, při svém rozhodování z nich však vycházel (rozsudek NSS ze dne 15. 2. 2018, čj. 9 As 430/2017 -101, bod 96 a tam citovaná judikatura).
5. Posouzení věci
23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ), i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.
24. Soud vyšel z obsahu správního spisu, a to z výzvy IV žalovaného programu podpory Inovace– Inovační projekt vyhlášené dne 30. 6. 2017, žádosti žalobkyně ze dne 31. 8. 2021 o podporu svého inovačního projektu výzkumu a vývoje systému fixace zvukových absorbérů pro robotickou montáž v automobilovém průmyslu, rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 3. 2022, čj. MPO 27123/22/61200/147, o poskytnutí dotace žalobkyni do maximální výše 6 461 340,97 Kč, oznámení o zahájení řízení o odnětí dotace ze dne 27. 8. 2024 doručeném žalobkyni následující den, rozhodnutí žalovaného o odnětí dotace ze dne 9. 12. 2024, čj. MPO 109782/24/61400 a rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne ze dne 20. 3. 2025, čj. MPO 19068/2025.
25. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.
26. Žalovaný odňal žalobkyni dotaci podle ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 218/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech, podle něhož řízení o odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci může poskytovatel zahájit, došlo-li po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci
b) ke zjištění, že údaje, na jejichž základě byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta, byly neúplné nebo nepravdivé,
c) ke zjištění, že rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci bylo vydáno v rozporu se zákonem nebo právem Evropské unie (důraz doplněn městským soudem).
Na řízení podle odstavce 1 se vztahují obecné předpisy o správním řízení (§ 15 odst. 2 zákona o rozpočtových pravidlech).
27. Podle § 15 odst. 5 zákona o rozpočtových pravidlech při odnětí dotace nebo návratné finanční výpomoci z důvodů podle odstavce 1 písm. b) až h) vzniká příjemci povinnost vrátit poskytovateli z jeho účtu již odeslanou část dotace nebo návratné finanční výpomoci.
28. Žalovaný odňal žalobkyni dotaci, protože shledal, že údaje uvedené v její žádosti o poskytnutí dotace byly nepravdivé a nesprávné v rozsahu shrnutém v části 2 odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech, což podle žalovaného současně představuje porušení práva EU ve smyslu písm. c) uvedeného ustanovení.
29. Žalobkyně se závěry žalovaného nesouhlasí a namítá, že žalovaný zahájil řízení o odnětí dotace jen na základě auditů provedených auditním orgánem Ministerstva financí, s nimiž dříve nesouhlasil. Žalobkyně dále namítá, že i kdyby vytýkaná pochybení existovala, je třeba je posuzovat jako nedostatky v žádosti o dotaci. Potřebné údaje mohly být doplněny, rozvedeny či podrobněji odůvodněny. Poskytovatel dotace však žádné nedostatky neshledal, doplnění nepožadoval a rozhodl o poskytnutí dotace. Nyní nelze pro tyto údajně neúplné či nesprávné údaje dotaci odejmout, protože při doplnění podle představ auditního orgánu by měla být žalobkyni dotace ponechána. Soud námitkám žalobkyně nepřisvědčil.
30. Předně soud uvádí, že žalobkyně konkrétně nezpochybňuje zjištěné nedostatky žádosti, které jí vytkli žalovaný a ministr průmyslu a obchodu. Žalobkyně sice namítá, že napadené rozhodnutí nemá oporu v provedeném dokazování, toto své tvrzení ale blíže nerozvádí, respektive vysvětluje tak, že tato zjištění jsou podle ní vyvrácena následným postupem žalovaného – schválením projektu a jeho uskutečněním a tím, že až do zahájení řízení o odnětí dotace žalovaný žalobkyni žádná pochybení nevytkl ani nepožadoval jakákoli doplnění. Soud tedy ze skutkových zjištění žalovaného vyšel a v rozsahu žalobních námitek se zabýval právním hodnocením žalovaného, které je ve skutečnosti předmětem sporu.
31. Soud vychází z toho, že na dotaci nebo návratnou finanční pomoc není právní nárok (§ 14 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech). Je to ostatně výslovně uvedeno i v dotační výzvě IV v této věci (strana 16 bod 10 výzvy). Odnětí již přiznané dotace, jakkoli nepříjemné, judikatura NSS připouští jako postup předvídaný v § 15 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech (rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2026, čj. 8 Afs 141/2025 -70, bod 61). Platí, že u veřejných podpor v rámci EU je při nedodržení (porušení) jejich podmínek pravidlem jejich vrácení (např. rozsudek NSS z 25. 10. 2024, čj. 5 Afs 293/2023 -27, bod 28). Přestože nepochybně jde o výrazný zásah do práv a očekávání příjemce dotace, nelze ho vyloučit, zákon s ním výslovně počítá. V opačném případě by to znamenalo, že rozhodnutím jednou přiznaná dotace (byť v rozporu se zákonem či právem EU) by nemohla být beze změny skutkových okolností odňata. Tím by byl popřen smysl ustanovení § 15 odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, který umožňuje zahájit řízení o odnětí dotace po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace. Za splnění podmínek dotace jsou odpovědni výlučně jejich příjemci a zásady legitimního očekávání se nemůže dovolávat příjemce, který zjevně porušil platnou právní úpravu (rozsudek NSS ze dne 20. 1. 2025, čj. 8 Afs 288/2023 -30, bod 23 a tam citovaná judikatura).
32. V této věci žalovaný v rozhodnutí o odnětí dotace, resp. ministr průmyslu a obchodu v svém rozhodnutí (tato řízení činí pro účely soudního přezkumu jeden celek) označili konkrétní nedostatky žádosti a podřadili je pod binární – vylučovací kritéria pro věcné hodnocení žádosti o podporu s možným vlivem na výběr projektu (A2 a A11), bez jejichž bezvýjimečného splnění nebylo možno pokračovat bodovým hodnocením navazujících kritérií. Ani tuto kvalifikaci žalobkyně nezpochybňuje.
33. Žalovaný nijak nepochybil tím, že při zahájení řízení vyšel z původních zjištění Ministerstva financí ČR při provedeném auditu. Žalovaný se k těmto zjištěním dostal zákonným způsobem, samostatně s nimi pracoval a samostatně je hodnotil a na jejich základě zahájil správní řízení o odnětí dotace. Žalobkyně měla v průběhu správního řízení plný prostor se k nim vyjadřovat. Fakt, že dotační orgán dříve vedl s auditním orgánem polemiku o auditních závěrech a jeho postoj se postupně vyvíjel v konečném důsledku v neprospěch žalobkyně, není pro toto řízení nijak významné, v jeho rámci se to nedělo. Podstatný je postup žalovaného v řízení o odnětí dotace. Nerozhodné je i systémové zaměření auditu na postup žalovaného. To nevylučuje, aby z auditu vyplynuly poznatky rozhodné pro individuální dotační řízení, s nimiž mohl žalovaný dál pracovat jako poskytovatel dotace. Jak vysvětlil ministr průmyslu a obchodu, bylo naopak jeho povinností vypořádat se s konkrétními zjištěními auditního orgánu, a to s ohledem na jeho zákonnou povinnost prevence a povinnost předcházet nesrovnalostem (rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2024, čj. 6 Afs 71/2023 -87, body 33 a 34). Námitky žalobkyně týkající se auditu jsou tedy nedůvodné.
34. Žalobkyně zmínila teprve při jednání před soudem dva posudky, které si podle ní nechal zpracovat žalovaný v souvislosti s auditním řízením a které uzavíraly, že dotace byla přiznána v pořádku. Nic bližšího k nim neuvedla, ale zmínku o nich použila na podporu své argumentace, že žalovaný v reakci na závěry auditního orgánu změnil svůj postoj a pro ni nečekaně zahájil řízení o odnětí dotace. Soud k tomu opakuje svůj předchozí závěr, že podstatný je postup žalovaného v řízení o odnětí dotace, který je dostatečně skutkově i právně podepřen.
35. Žalobkyně dále zpochybňuje samotnou možnost žalovaného odejmout jí pravomocně přiznanou dotaci. Ani s touto argumentací však nemůže uspět. Zákon výslovně počítá s řízením o odnětí dotace zahájeném po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace i při nezměněných skutkových okolnostech, tedy počítá i s tím, že rozhodnutí o přiznání dotace bylo nesprávné a nezákonné, ale vyšlo to najevo až později. Podmínka ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel, že údaje, na jejichž základě byla dotace nebo návratná finanční výpomoc poskytnuta, byly neúplné nebo nepravdivé, je naplněna už jen tím, že žalovaný vyhodnotil zjištěné nedostatky jako nesplněná vylučovací kritéria. V řízení o odnětí dotace je přitom nerozhodné, zda mohly být popsané nedostatky odstraněny či nikoli, a jestli by tedy dle výkladu žalobkyně nevedly tomu, že by dotace nebyla poskytnuta (pokud by žalobkyně nedostatky odstranila, jak tvrdí). Platí, že za splnění podmínek dotace jsou odpovědni výlučně jejich příjemci.
36. Žalobkyně se úspěšně nemůže dovolávat ani § 14k odst. 1 zákona o rozpočtových pravidlech, podle něhož trpí-li žádost o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci vadami, vyzve poskytovatel v případě, že to výslovně uvedl ve výzvě podle § 14j, žadatele o dotaci k odstranění vad; k tomu mu poskytne přiměřenou lhůtu. Toto ustanovení se nijak netýká řízení o odnětí dotace, navíc poskytovatel má povinnost vyzvat žadatele k odstranění vad žádosti jen tehdy, uvedl-li to v dotační výzvě, což se v projednávané věci nestalo.
37. Žalovaný byl oprávněn rozhodnout o odnětí dotace, přestože dříve rozhodl o poskytnutí dotace, projekt schválil a žalobkyně ho úspěšně uskutečnila. Ani vydáním rozhodnutí o poskytnutí dotace, schválením projektu a jeho úspěšným provedením a vyhodnocením se nestává dotace poskytnutou nezvratně. Je pochopitelně nežádoucí, jak pro poskytovatele, tak pro příjemce dotace, aby se nedostatky přítomné již v první fázi dotačního řízení zjistily až v jeho pokročilé fázi. Mimo jiné je to nehospodárné a zasahuje to do očekávání příjemce dotace, že podporu úspěšně získal a ta mu zůstane. Přesto takový postup zákon předpokládá. Žalobkyni, který byla jediná výlučně odpovědná za splnění podmínek dotace, nemohlo vzniknout legitimní očekávání. Předpokladem práva dovolávat se legitimního očekávání je poskytnutí konkrétních ujištění ze strany poskytovatele dotace, která mohou vzbudit legitimní očekávání u jejich adresáta. Tato ujištění přitom musí být v souladu s použitelnými právními předpisy, takže musí jít o aktivní úkon poskytovatele dotace, který by neměl být ve zjevném rozporu s právem. Podstatné v této věci je, že pochybení žalovaného vyplývalo z dřívějších nesprávně a neúplně uvedených údajů žalobkyně (srov. podobně rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2026, čj. 8 Afs 141/2025 -70, body 61 až 65). Z tvrzení žalobkyně přitom současně nevyplývá, že by se jí v některém kroku posuzování žádosti o dotace dostalo konkrétního ujištění, že později konkrétně vytknuté nedostatky jsou v pořádku. Takovým ujištěním nemůže být skutečnost, že žalobkyně popsanými dřívějšími fázemi dotačního řízení hladce prošla.
38. Ve vztahu k důvodu odnětí dotace pro rozpor s evropským právem podle § 15 odst. 1 písm. c) zákona o rozpočtových pravidlech žalobkyně uplatnila totožnou argumentaci jako k důvodům podle § 15 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. Jelikož rozpor s evropským právem spatřuje žalovaný v uvedení nepravdivých a nesprávných údajů, odkázala žalobkyně na námitky k důvodu podle písm. b) uvedeného ustanovení, jiné samostatné námitky k důvodům podle písm. c) uvedeného zákona nevznesla. Soud proto s ohledem na obsah žalobních námitek a jimi vymezený rozsah přezkumu odkazuje na své předchozí odůvodnění a blíže se tímto důvodem souvisejícím s evropským právem nezabýval.
6. Závěr a náklady řízení
39. Soud nevyhověl žádné z žalobních námitek žalobkyně, a proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
40. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, proto soud rozhodl, že nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení, která by mu jinak náležela, nepřiznal, neboť mu nevznikly žádné důvodně vynaložené náklady. Žalovaný byl sice v řízení zastoupen advokátem, avšak tam, kde je stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt – advokáta. Pokud tak přesto učiní, jako v tomto případě, není důvod uznat mu takto vzniklé náklady jako účelně vynaložené (k tomu nález ÚS ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 1087/09 , N 243/55 SbNU 349, usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014 -47, č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 21).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 7. října 2026
JUDr. Ivanka Havlíková
předsedkyně senátu