Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 2/2026 - 53

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Pavlíny Lukašíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci

žalobce: Z. M., narozen

bytem

proti

žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti

sídlem Vyšehradská 427/16, 128 00 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 5. 11. 2025, čj. MSP-90/2025-ODKA-ROZ/4

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

1. Žalobce žalobou napadl rozhodnutí ministryně spravedlnosti uvedené v záhlaví. Tímto rozhodnutím ministryně rozhodla o žalobcově rozkladu proti rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 2. 9. 2025, čj. MSP-302/2025-OSV-OSV/8, kterým ministerstvo odmítlo žalobcovu žádost o informaci podle a , o svobodném přístupu k informacím (dále „“), neboť žalobce žádal sdělit názor.

2. Správní spis a napadené rozhodnutí

2. Žalobce podal Ministerstvu spravedlnosti (žalovaný) dne 15. 8. 2025 žádost o poskytnutí informací. Uvedl v ní, že se v minulosti obrátil na ministerstvo a jiné instituce s žádostmi o informace, od nichž nejčastěji dostával odpovědi, že se ptá na názor povinného subjektu. Jelikož tuto odpověď žalobce nepovažuje za pravdivou a dostatečnou, uvedl, že přikládá jako důkaz informace, které skutečně existují na internetu a jsou běžně dostupné. V žádosti následuje pasáž k tématu psychiatrické diagnostiky a léčby včetně zdrojů. Svou žádost žalobce zakončil dotazy:

„1. Co tedy brání zaměstnancům ministerstva, aby se s těmito informacemi seznamovali, aby je vyhledávali a aby je zaváděli do praktického života?

2. Co brání soudům a soudcům v začlenění těchto informací do soudní praxe?“

Ke své žádosti žalobce současně přiložil žádost o informace ze dne 24. 4. 2025 adresovanou Ministerstvu zdravotnictví.

3. Dne 2. 9. 2025 žalobce podal žalovanému stížnost na to, že na svou žádost neobdržel žádnou odpověď.

4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 9. 2025 žalobcově stížnosti vyhověl (podle ), a to tak, že jeho žádost o poskytnutí informací ze dne 15. 8. 2025 odmítl podle . Uvedl, že žalobce svou žádostí žádá o vlastní hodnocení jím popsané situace, tedy žádá o právní názor povinného subjektu.

5. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 22. 9. 2025 rozklad. Podle něj jeho žádost nepožadovala vytvoření nového právního názoru, ale poukazovala na veřejně dostupné a stávající vědecké informace a ptala se na reálné, faktické důvody (např. existenci nebo absenci interních směrnic, legislativní překážky, výsledky kontrolní činnosti), proč tyto informace nejsou implementovány do praxe ministerstva a soudů, což je podle žalobce legitimní žádost o informace o činnosti povinného subjektu. Pokud ministerstvo informacemi nedisponuje, mělo to uvést jako důvod a přiznat absenci jakékoli relevantní činnosti v dané oblasti.

6. Ministryně spravedlnosti zamítla žalobcův rozklad rozhodnutím ze dne 5. 11. 2025 uvedeným v záhlaví. Potvrdila závěr žalovaného o tom, že žalobce žádá poskytnout názor, na který dopadá výluka podle . Žalobce jednoznačně žádal, aby povinný subjekt jako dohledový orgán nad znaleckou činností nejprve vyhodnotil žalobcem položené otázky a následně mu na ně odpověděl. Tyto informace míří na dovysvětlení postupu správního orgánu a soudů, takové informace však nelze žadateli v režimu poskytnout.

3. Shrnutí žaloby a dalších podání účastníků

7. Žalobce podal proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti žalobu dne 7. 11. 2025. Rozhodnutí je podle něj zatíženo vadami podle .

8. Žalobce namítá, že jeho otázky nesměřovaly k vyjádření subjektivního názoru, ale k identifikaci existujících, objektivních a faktických překážek, tedy existujících informací o působnosti ministerstva. Ministerstvo použilo zjevně účelově, aby se vyhnulo potenciálně nepříjemné odpovědi, například přiznání, že se danou problematikou systematicky nezabývá. Tímto postupem byl popřen smysl práva na informace.

9. Podle žalobce je napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, ministryně se v něm nevypořádala s klíčovou rozkladovou námitkou, že se žalobce neptá na názor, ale na reálné a faktické důvody. Místo toho jen formálně zopakovala názory ministerstva.

10. Žalobce namítá, že ministryně postupovala v příkrém rozporu s principy dobré správy a transparentnosti. Místo aby transparentně informovala o své činnosti (či nečinnosti) v klíčové oblasti, která se dotýká základních práv občanů, uchýlila se k restriktivnímu účelovému výkladu zákona s cílem odepřít informace. Takový postup podkopává důvěru veřejnosti v orgány státní správy a vytváří dojem, že tyto orgány mají co skrývat.

11. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí ministryně spravedlnosti zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

12. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou a navrhl, aby ji soud zamítl. Setrval na svém dosavadním postoji, že žalobce žádal poskytnout názor. Pojem názor obecně vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce (zde správního orgánu), jeho individuální stanovisko, jedinečný postoj k určité skutečnosti. Rozhodnutí ministryně není nepřezkoumatelné, žalovaný neporušil základní zásady správního řízení (žalobce ani neuvádí jak a čím) ani zásadu transparentnosti. Naopak poskytnutí informace navzdory výjimce by znamenalo porušit zásadu zákonnosti.

13. Žalobce v replice ze dne 25. 1. 2026 uvedl, že vyjádření žalovaného považuje za procesně nepoctivé, podstata odpovědi je prostá neexistence záznamů. Žalovaný se nepokouší o odborný výklad zákona, ale o účelové procesní obstrukce, které mají zakrýt absolutní absenci státního dohledu nad vědeckou validitou znaleckých posudků.

14. Žalobce dále v doplnění ze dne 23. 9. 2026 uvedl, že žalovaný v řízení o poskytování informací dlouhodobě manipuluje se skutkovými okolnostmi a mění závazné údaje podle momentální procesní potřeby. K tomu žalobce odkázal na rozpor žalovaného ve dvou písemnostech žalovaného ze dne 12. 7. 2024 a ze dne 29. 8. 2026, který se týká znaleckého posudku MUDr. B. a data jeho vypracování. Dále žalobce odkázal na vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 10. 9. 2026, které postoupilo podnět žalobce týkající se manipulace a maření spravedlnosti ze strany úředního ministerstva k prošetření Obvodnímu zastupitelství pro Prahu 2. Žalovaný podle žalobce neváhal opřít své zamítavé rozhodnutí o naprosto smyšlené, neexistující judikáty vygenerované umělou inteligencí (k tomu žalobce odkázal na bod 48 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, čj. -49). Pokud je žalovaný schopen pro obhajobu své nečinnosti používat neexistující judikaturu a posouvat data vyhotovení listin o celé roky, nelze jeho tvrzením v nynějším řízení přikládat žádnou relevanci. Tvrzení žalovaného, že požadované informace neexistují nebo že se jedná o dotaz na názor, je jen dalším z řady účelových manévrů k zakrytí jakýchkoli reálných podkladů.

4. Jednání

15. Účastníci řízení v průběhu jednání konaného dne 7. 10. 2026 setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce zdůraznil, že jeho otázka mířila na existující právní a faktický rámec, na objektivně existující institucionální překážky, které brání, aby tomu, aby soudy a ministerstvo zavedli do praxe vědecké poznatky mimo jiné o mikrotubulech. Z těchto poznatků při jednání obsáhle citoval. Postup žalovaného podle žalobce svědčí o tom, že vykonává svou kontrolní činnost čistě formálně, jeho rozhodnutí je účelové. Žalovaný setrval na svém závěru, že žalobce žádal poskytnout názor.

16. Žalobce navrhoval, aby soud při jednání provedl usnesení žalovaného ze dne 12. 7. 2024, čj. MSP-120/2024-OSZT-SRZT/3, vyrozumění žalovaného ze dne 29. 8. 2026, čj. MSP-120/2024-OSZT-SRZT/11, vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 10. 9. 2026, čj. -26 a spis Městského soudu v Praze sp. zn. (zejména bod 48 rozsudku). Žalovaný uvedl, že měl možnost s uvedenými listinami seznámit a že první tři uvedené podle něj nemají souvislost s řízením v projednávané věci. K rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2026, čj. -67, žalovaný uvedl, že jím v nosných důvodech městský soud žalovanému vyhověl a žalobu žalobce zamítl a konstatoval, že chybný odkaz žalovaného nemá vliv na zákonnost rozhodnutí (bod 48).

17. Soud navrhované důkazy neprovedl, neboť shledal, že pro posouzení žaloby a argumentace v ní uplatněné postačuje obsah spisového materiálu, který si od žalovaného vyžádal. V něm je zachycen celý průběh řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 15. 8. 2025 a žalobcem navrhované důkazy nemají jak k posouzení věci přispět. Usnesení žalovaného ze dne 12. 7. 2024 a sdělení žalovaného ze dne 29. 8. 2026 se týkají znaleckého posudku MUDr. B. a žalobce těmito listinami mínil poukázat na rozpor ve vyjádření ministerstva v datech ohledně vypracování tohoto posudku. Vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 10. 9. 2026 se týká podnětu žalobce na prošetření manipulace a maření spravedlnosti ze strany úředníků žalovaného. Ani jeden z těchto dokumentů nemá žádný vztah k projednávané věci týkající se žádosti žalobce o informace ze dne 15. 8. 2025. Totéž platí o řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

5. Posouzení věci

18. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí.

19. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná.

20. Žalobce se domáhal poskytnutí informací uvedených v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku. Žalovaný jako povinný subjekt žádost žalobce v celém rozsahu odmítl podle , podle něhož pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

21. Žalovaný přitom vycházel z , podle něhož povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

22. Žalovaný hledal, že žalobce požaduje poskytnout názor. Ministryně spravedlnosti rozhodnutí žalovaného potvrdila. Žalobce s hodnocením žalovaného a ministryně nesouhlasí a tvrdí, že jeho otázky nesměřovaly k vyjádření subjektivního názoru, ale k identifikaci existujících, objektivních a faktických překážek, tedy existujících informací o působnosti ministerstva.

23. Soud žalobci nepřisvědčil.

24. Předně rozhodnutí ministryně spravedlnosti není nepřezkoumatelné. Ministryně vysvětlila, na základě jakých skutečností a úvah dospěla ke svým závěrům. Vysvětlila, proč otázky žalobce v žádosti o informace považuje za dotazy na názor, tedy že z žádosti je zřejmé, že žalobce žádá, aby povinný subjekt jako dohledový orgán nad znaleckou činností nejprve vyhodnotil položené otázky mířící na dovysvětlení postupu správního orgánu a soudů a následně mu na ně odpověděl. Doplnila, že pod pojem názor je třeba zahrnout i výklad jednotlivých ustanovení právních předpisů či těchto předpisů jako celku i poskytování právních stanovisek ke konkrétní věci nebo poskytování právního poradenství, a že právo na informace zahrnuje poskytování existujících informací a nikoli jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinného subjektu. Tím odpověděla na podstatu žalobcovy odvolací argumentace.

25. Soud souhlasí s hodnocením žalovaného a ministryně i věcně v tom, že žádost žalobce je vyloučena z povinnosti poskytovat informace podle .

26. V důvodové zprávě k se uvádí: „Povinný subjekt je povinen poskytovat pouze ty informace, které se vztahují k jeho působnosti, a které má nebo by měl mít k dispozici. Naopak režim zákona o svobodném přístupu k informacím nestanovuje povinnost nové informace vytvářet či vyjadřovat názory povinného subjektu k určité problematice. Toto ustanovení nemá v žádném případě sloužit k nepřiměřenému zužování práva na informace, má pouze zamezit žádostem o informace mimo sféru zákona - zvláště časté jsou v této souvislosti žádosti o právní analýzy, hodnocení či zpracování smluv a podání - k vypracovávání takových materiálů nemůže být povinný subjekt nucen na základě své informační povinnosti, neboť taková úprava by byla zcela proti původnímu smyslu tohoto institutu. Pokud má být taková povinnost stanovena, musí tak učinit zvláštní zákon samostatnou úpravou (např. ). Naopak pokud již povinný subjekt určitý dokument vypracoval, a má tedy informace k dispozici, je povinen ji poskytnout. Podobně nebrání toto ustanovení vyhovět žádostem o výtahy z databází či části dokumentů“ (sněmovní tisk č. 991, 4. volební období 2002-2006, digitální repozitář, www.psp.cz, zdůraznění doplněno).

27. Účelem výluky dotazů na názor povinného subjektu z působnosti zákona o svobodném přístupu k informacím je zabránit tomu, aby se jednotlivci obraceli na povinné subjekty s žádostmi o právní rady, předběžné posouzení či hodnocení záměrů těchto osob apod. Právo na informace zahrnuje pouze poskytování informací, nikoliv jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinných subjektů. Vyhodnocení získaných informací je plně na žadatelích o informace, neboť tím je naplněn samotný cíl práva na informace (tj. politického práva zaručeného ústavním pořádkem), tedy vnější kontrola veřejné moci ze strany jednotlivců (rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2010, čj. -86, č. 2128/2010 Sb. NSS, věc Oživení, bod 46)

28. Žalobce ve své žádosti ze dne 15. 8. 2025 nejprve uvedl, že se v minulosti obrátil na žalovaného a jiné instituce s žádostmi o informace, od nichž nejčastěji dostával odpovědi, že se ptá na názor povinného subjektu. Jelikož tuto odpověď žalobce nepovažuje za pravdivou a dostatečnou, uvedl, že přikládá jako důkaz informace, které skutečně existují na internetu a jsou běžně dostupné. V žádosti následuje pasáž k tématu psychiatrické diagnostiky a léčby včetně zdrojů. Tato pasáž se soudu podle formulace a obsahu (např. hned v úvodu „Pokládáte mimořádně důležité a hluboké otázky, které se dotýkají samotných základů psychiatrie a psychologie.“) jeví jako výňatek odpovědi generované nástrojem umělé inteligence. Žalobce přitom v žádosti neuvádí své zadání, na které výňatek odpovídá a které žalobce žádal porovnat „se současným vědeckým poznáním“. Součástí odpovědi jsou i zdroje, z nichž patrně program umělé inteligence vycházel. Následně se žalobce formulovanými dotazy v režimu domáhá reakce povinného subjektu na informace, které mu sám předložil, a ptá se, co „brání zaměstnancům ministerstva, aby se s těmito informacemi seznamovali, aby je vyhledávali a aby je zaváděli do praktického života a co brání soudům a soudcům, aby tyto informace začlenili do soudní praxe“.

29. Soud konstatuje, že na tento typ požadavků se vztahuje výjimka podle , jak ji soud vyložil odkazem na důvodovou zprávu a rozsudek NSS ve věci Oživení. Informace o psychiatrické diagnostice a léčbě, které žalobce ve své žádosti uvádí, nejsou informace vztahující se k působnosti povinného subjektu jako orgánu správy znalecké agendy, které by měl mít žalovaný k dispozici. „Existující informací“ se v kontextu rozumí informace, která se vztahuje k působnosti povinného subjektu, nikoli jakákoli informace dohledatelná na internetu či jinde. Žalobce žalovanému předložil výňatky informací, které si patrně nechal vytvořit některým z nástrojů umělé inteligence, a následně se dožadoval reakce na ně a jejich vyhodnocení, resp. toho, aby s nimi žalovaný pracoval a začlenil je do své a do soudní praxe, nebo aby vysvětlil, proč tak neučiní. K tomu zákon o svobodném přístupu k informacím neslouží.

30. Žalobce nežádal poskytnout existující informace o působnosti žalovaného. Ve své žádosti o informace ze dne 15. 8. 2025 nezmínil žádné interní směrnice, legislativní překážky či výsledky kontrolní činnosti. Nedomáhal se ani toho, aby mu žalovaný poskytl konkrétní směrnice či konkrétní výsledky kontrolní činnosti. Sám předložil žalovanému výtah informací podporující jeho pohled na věc a chtěl od žalovaného reakci na ně. Pokud by měl žalovaný odpovědět na žalobcovy otázky, vyžadovalo by to nejprve, aby k výňatku žalobce zaujal nějaké stanovisko – vytvořil si na něj názor – a s ním dále pracoval. To je situace, na kterou dopadá výluka podle .

31. Soud shrnuje, že žalovaný a ministryně nepochybili, když odmítli žalobci odpovědět s odkazem na . Postupovali zcela v souladu s , žalobci neupřeli informace neprávem. Výklad ministryně nebyl účelový, ani restriktivní, ale zcela v souladu se smyslem právní úpravy a vůlí zákonodárce. Postup ministryně nebyl ani v rozporu s principy dobré správy a transparentnosti – žádný z těchto principů nenutí povinné subjekty poskytnout žadateli informace v režimu , na které se vztahuje výluka.

32. Soud se nezabýval tvrzeními, která žalobce uplatnil v doplnění ze dne 23. 9. 2026. Lhůta k uplatnění žalobních tvrzení uplynula s dvouměsíční lhůtou k podání žaloby podle Navíc úvahy, které žalobce v doplnění vede a k nimž navrhuje listinné důkazy, se míjí s předmětem projednávané věci.

6. Závěr a náklady řízení

33. Soud nevyhověl žádné z žalobních námitek žalobce, a proto žalobu podle zamítl.

34. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl ve věci úspěšný a žalovanému nevznikly žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. -47, č. 3228/2015 Sb. NSS, body 25 a 26).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 7. října 2026

JUDr. Ivanka Havlíková

předsedkyně senátu