Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

66 Ad 26/2025 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci

žalobce: V. V.

bytem

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

se sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 10. 2025, čj. ,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 10. 2025, čj. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby, vyjádření žalované

1. Rozhodnutím ze dne 20. 10. 2025, čj. (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítla námitky žalobce a tím potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20. 5. 2025, čj. X, kterým byla žalobci podle a , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), od 6. 6. 2025 snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

2. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce včasnou žalobu ke zdejšímu soudu. Žalobce uvedl, že považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné a neodpovídající jeho skutečnému zdravotnímu stavu. Skutkový stav nebyl zjištěn dostatečně a správně. Žalobce namítá, že nebyl přizván k jednání posudkového lékaře, který si nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu. Posudkový lékař dostatečně nezhodnotil jeho omezení výkonnosti fyzické, pohyblivosti, chůze, stání, schopnosti koordinace pohybů, funkčního postižení ruky, manipulace a přenášení předmětů a dopad na schopnost vykonávat denní aktivity ve smyslu oddílu B, kapitoly XV. přílohy , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalobce je významně omezován, a to i v pracovní činnosti, v důsledku ztráty levé dolní končetiny a výrazně omezené hybnosti levé ruky. Žalobce navrhl k důkazu provedení vlastního výslechu. Dále navrhl provést k důkazu veškeré lékařské zprávy a zadání zpracování posudku Posudkovou komisí MPSV.

3. Dle žalobce není v posudku z námitkového řízení zdůvodněno, proč pokles jeho pracovní schopnost byl hodnocen na dolní hranici 50 % podle kapitoly XV., oddílu B, položky 1b přílohy vyhlášky. Přitom v posudku ze dne 28. 8. 2023 bylo žalobcovo totožné zdravotní postižení hodnoceno na horní hranici, tj. 60 % míru poklesu pracovní schopnosti. Dle žalobce nebylo v posudku z námitkového řízení odůvodněno ani to, proč byl pokles pracovní schopnosti snížen o dalších 10 %, když vyhláška uvádí, že dolní hranici lze snížit až o 10 procentních bodů. Nikde není odůvodněno, proč je snižována míra poklesu pracovní schopnosti vždy o maximální počet procentních bodů. Dle žalobce vyhláška umožňuje snížit pokles pracovní schopnosti např. o 1 procentní bod. V posudku z námitkového řízení je uvedeno, že zákon umožňuje snižovat nebo zvyšovat o 5 % či o 10 %. To podle žalobce z ničeho nevyplývá. Uvádí se pouze, že pokles pracovní schopnosti se určuje v celých číslech. Podle žalobce bylo postupováno účelově tak, aby se míra poklesu pracovní schopnosti dostala na hranici uznání prvního stupně invalidity.

4. Dle žalobce nebylo řádně zhodnoceno, že bez protézy nechodí zcela bez pomůcek. Žalobce nemůže protézu užívat po celý den, protože má stále problémy s tvarem horní části protézy, kterou nasazuje na pahýl. Tvar nebyl stále správně vytvarován, aby správně přilnul k pahýlu. Žalobce vydrží s protézou fungovat denně jen velmi omezený čas v řádu pár hodin (jinak má krvavé odřeniny), poté se může pohybovat pouze za pomoci berlí. Invalidní vozík mu pojišťovna odebrala výměnou za kvalitnější kolenní kloub protézy. Bez souhlasu s odebráním invalidního vozíku by pojišťovna nesouhlasila s proplacením kvalitnějšího kolenního kloubu. Žalobce má stále v léčení i loket levé ruky, který mu působí nepříjemné bolesti, a proto jeho zatěžováním při pohybu s berlemi je pro žalobce velmi psychicky i fyzicky vyčerpávající.

5. Žalobce nesouhlasí s tím, že jeho zdravotní stav byl hodnocen jako stabilizovaný a že je plně adaptován na své zdravotní postižení. Uvedené závěry byly přijaty pouze na základě toho, že žalobce pracuje na plný úvazek. S tím žalobce nesouhlasí. U běžného zaměstnavatele by byly pracovní možnosti značně omezeny. Žalobce často trpí silnými bolestmi, fyzickým vyčerpáním a v té souvislosti s dočasným zhoršením psychického stavu. Na plný úvazek může pracovat jen díky neobyčejné vstřícnosti současného zaměstnavatele. Jen díky ní nemusí žalobce využívat častěji pracovní neschopnost. Dle žalobce nejde o tom, že by se on adaptoval na své zdravotní postižení, nýbrž jde o to, že se jeho zaměstnavatel adaptoval na jeho zdravotní postižení. Žalobce si nemůže dovolit nepracovat, a to i na úkor svého zdravotního stavu; má malé dítě a manželka je na rodičovské dovolené. Žalobce ostatně po úrazu musel změnit svou pracovní pozici z technického ředitele, kterou již není schopen zastávat, na nižší funkci projektového manažera.

6. Žalobce z napadeného rozhodnutí nabyl dojmu, že mu nejvíce škodí to, že se s velkým sebezapřením a bolestmi snaží i nadále pracovat a tím přispívat do státního rozpočtu. Žalobce poukazuje na to, že i přes svůj od počátku neměnný zdravotní stav klesl do prvního stupně invalidity. To, že pracuje, automaticky dle žalované znamená, že je stabilizován a adaptován, což žalobce považuje za absurdní a tristní.

7. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že posudek, z něhož vycházela, považuje za dostatečný podklad o zjištěném skutkovém stavu, a pokud v průběhu soudního řízení nedojde ke změně posouzení žalobcova zdravotního stavu, navrhuje žalobu zamítnout.

II. Podstatný obsah správních spisů

8. Z předložených správních spisů vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující podstatné skutečnosti: Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu dne 4. 8. 2023. Posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „Institut“) ze dne 28. 8. 2023 byl u žalobce shledán dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, že jde o invaliditu třetího stupně. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 70 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení dle kapitoly XV., oddílu B, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Z rozmezí 50 % až 60 % byl stanoven pokles pracovní schopnosti na horní hranici 60 %, což bylo dále navýšeno podle § 3 odst. 2 vyhlášky z důvodu vlivu zdravotního postižení na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti o 10 procentních bodů na celkových 70 % poklesu pracovní schopnosti. Bylo uvedeno, že navýšení z důvodů profesních o 10 procentních bodů je činěno na dobu jednoho roku do kontrolní lékařské prohlídky. Bylo doporučeno, aby tuto dobu žalobce využil k rekvalifikaci a nalezení vhodného zaměstnání. Bylo uvedeno, že poté již navýšení nebude použito pro nedůvodnost.

9. Dne 25. 4. 2025 byla provedena kontrolní lékařská prohlídka, při níž bylo konstatováno, že jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s tím, že jde o invaliditu prvního stupně. Bylo uvedeno, že pokles pracovní schopnosti činí 40 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení dle kapitoly XV., oddílu B, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Z rozmezí 50 % až 60 % byl stanoven pokles pracovní schopnosti na dolní hranici 50 %. Pro plnou adaptaci na zdravotní postižení, když posuzovaný pracuje s využitím svého kvalifikačního potenciálu dva roky v plném pracovním úvazku se podle § 4 odst. 2 vyhlášky snížila míra poklesu pracovní schopnosti o 10 procentních bodů na celkových 40 %. Bylo uvedeno, že došlo k významné adaptaci na zdravotní postižení. Na základě tohoto posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla od 6. 6. 2025 žalobci snížena invalidita ze třetího na první stupeň. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce námitky.

10. Dne 14. 10. 2025 byl v námitkovém řízení zpracován posudek o invaliditě, a to Institutem pro námitkové řízení. Bylo shledáno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podle § 26 zákona o důchodovém pojištění a že žalobce byl k datu vydání prvostupňového rozhodnutí invalidní v prvním stupni. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 40 %. Zdravotní postižení žalobce bylo podřazeno pod kapitolu XV., oddíl B, položku 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po poúrazové amputaci levé dolní končetiny řešený protézou s bionickým kolenem, stav stabilizovaný. Byla zvolena dolní hranice taxace 50 % (z rozmezí 50 až 60 %), a to vzhledem ke stabilizaci stavu a adaptaci na zdravotní postižení. Z důvodu zachované schopnosti plně využívat při pracovním zařazení dosaženého vzdělání a pracovních zkušeností byla míra poklesu pracovní schopnosti snížena o 10 procentních bodů na celkových 40 % dle § 4 vyhlášky.

11. Na základě tohoto posudku bylo žalovanou vydáno napadené rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce zamítnuty a rozhodnutí prvního stupně potvrzeno.

III. Posudek posudkové komise MPSV České Budějovice

12. Krajský soud nechal v soudním řízení vyhotovit posudek, který vypracovala Posudková komise MPSV České Budějovice (dále též jako „posudková komise ČB“) dne 21. 4. 2026 a v němž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v přítomnosti žalobce. V průběhu jednání byl žalobce vyšetřen odborným lékařem z oboru traumatologie. Posudková komise se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise ČB vycházela.

13. Posudková komise ČB v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Byl podán diagnostický souhrn: úrazová amputace levé dolní končetiny ve stehně řešená bionickou kolenní protézou (úraz na motorce při střetu s vozidlem), fantomový končetinový bolestivý syndrom, tříštivá zlomenina levé pažní a loketní kosti řešená osteosyntézou, redres levého lokte, deliberace – zhojeno s přetrvávajícím lehkým omezením hybnosti v levém loketním kloubu (dominantní končetina je pravá), zlomenina VIII. – X. žeber vlevo, komprese a fraktura popsaných obratlů – léčeno konzervativně, splenektomie v souvislosti s úrazem, hypertenze.

14. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla v době vydání napadeného rozhodnutí anatomická ztráta levé dolní končetiny ve stehně s dostatečným pahýlem stehna a úspěšným oprotézováním bionickou kolenní protézou.

15. Bylo uvedeno, že žalobce je dosud zaměstnán v plném pracovním úvazku, a to jako projektový manažer.

16. Bylo shledáno, že žalobce je schopen pracovního zařazení s vyloučením především těžké fyzické práce, práce ve stoje, s nutností delší chůze, chůze v terénu, se zvedáním a přenášením břemen, nevhodná dále i práce v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Byl schopen práce sedavého charakteru s výše uvedeným omezením a plným využitím své kvalifikace a získaných pracovních zkušeností.

17. Posudková komise ČB zhodnotila zdravotní postižení žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí jako zdravotní postižení podle kapitoly XV., oddíl B, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 50 až 60 %. Posudková komise tento pokles pracovní schopnosti stanovila na dolní hranici 50 %, a to s přihlédnutím k tíži uvedeného zdravotního postižení. Nebylo možné zdravotní postižení hodnotit podle položky 1a.

18. Bylo zhodnoceno, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce měl k datu vydání napadeného rozhodnutí jen nepodstatný vliv na schopnosti žalobce využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti a v důsledku toho byl pokles pracovní schopnosti menší, než odpovídá dolní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, proto byla snížena dolní hranice o 10 procentních bodů na celkových 40 %. Posudková komise odkázala na § 4 odst. 1 vyhlášky a na uvedenou pracovní anamnézu.

19. Bylo zhodnoceno, že žalobce je schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to alespoň o 1/3 a méně než o ½.

IV. Jednání dne 8. 6. 2026

20. Krajský soud nařídil jednání, na němž provedl k důkazu posudek posudkové komise a protokol o jednání ze dne 21. 4. 2026. Žalobce předmětný posudek zpochybnil pro jeho diskriminační charakter a nedostatečné odůvodnění toho, proč byl pokles pracovní schopnosti snížen z 60 % na 50 %, a proč byl ještě dále snížen o dalších 10 % na celkových 40 %. Žalobce má za to, že nebyly dostatečně zhodnoceny jeho potíže s levým loktem. Krajský soud zhodnotil, že posudek posudkové komise České Budějovice neobsahuje náležité objasnění a odůvodnění posudkového závěru. Proto krajský soud rozhodl, že vyžádá srovnávací posudek Posudkové komise MPSV v Plzni.

V. Posudek posudkové komise MPSV Plzeň

21. Posudková komise MPSV Plzeň (dále jen „posudková komise Plzeň“) podala srovnávací posudek dne 9. 9. 2026, přičemž dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované. Jednání se konalo v nepřítomnosti žalobce, neboť bylo zhodnoceno, že podkladová dokumentace je dostatečná pro projednání věci bez osobní účasti žalobce. Posudková komise zasedala v řádném složení, přičemž byl zastoupen odborný lékař z oboru ortopedie. Posudková komise Plzeň se usnesla na závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní v druhém stupni podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Datum změny invalidity bylo stanoveno ke dni 25. 4. 2025, tj. k datu kontrolní lékařské prohlídky u Institutu. Doba platnosti posudku byla stanovena do 30. 9. 2029. V posudku je přehled podkladů, ze kterých posudková komise vycházela. Bylo uvedeno, že z hlediska profese je posuzován jako projektový manažer.

22. Posudková komise Plzeň v posudkovém závěru popsala zjištěný zdravotní stav žalobce. Byl podán diagnostický souhrn: úrazová amputace levé dolní končetiny ve stehně řešená bionickou kolenní protézou (úraz na motorce při střetu s vozidlem), fantomový končetinový bolestivý syndrom, tříštivá zlomenina levé pažní a loketní kosti řešená osteosyntézou, redres levého lokte, deliberace – zhojeno s přetrvávajícím lehkým omezením hybnosti v levém loketním kloubu (dominantní končetina je pravá), zlomenina VIII. – X. žeber vlevo, komprese a fraktura popsaných obratlů – léčeno konzervativně, splenektomie v souvislosti s úrazem, hypertenze.

23. Bylo konstatováno, že u žalobce jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav navozený polytraumatem utrpěným při motohavárii v květnu 2022 s dominancí devastujícího poranění levé dolní končetiny řešeného amputací končetiny ve stehně s následným oprotézováním, s frakturou výběžku C4, oblouků a spinosních výběžků Th8 a 9, levostranných žeber a lacerujícím postižením sleziny se splenektomií. Protrahovaně doléčována byla taktéž otevřená fraktura dist. humeru a proximální ulny s operativním řešením včetně redresního výkonu v oblasti levého lokte a rehabilitačními procedurami.

24. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je stav po amputaci levé dolní končetiny ve stehně navozující ztrátu pracovní schopnosti dle kapitoly XV., oddílu B, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je stanovena v rozmezí 50 až 60 %. Samostatné ztrátové končetinové postižení zhodnotila posudková komise Plzeň taxací na dolní hranici 50 %, a to s přihlédnutím k adaptaci na protetickou náhradu. Při současném zohlednění dalších postižení vyhodnotila posudková komise celkovou procentuální ztrátu poklesu pracovní schopnosti ve středu taxačního rozpětí, a to ve výši 55 %.

25. Bylo uzavřeno, že žalobce je invalidní ve druhém stupni s datem změny k 25. 4. 2025.

26. Dále bylo doplněno, že žalobcovo zdravotní postižení nelze hodnotit dle položky 1a, neboť se nejedná o anatomickou ztrátu jedné končetiny s krátkým pahýlem bez možnosti kompenzace protézou.

27. Pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav není žalobce schopen vykonávat těžkou a ni středně těžkou fyzickou práci ve stoje, s nutností delší chůze, chůze v nerovném terénu, ve výškách, se zvedáním a přenášením břemen.

28. Závěrem posudková komise Plzeň uvedla, že přihlédla k žalobním námitkám žalobce.

VI. Jednání soudu dne 8. 10. 2026

29. Krajský soud nařídil jednání, na němž provedl k důkazu posudek posudkové komise Plzeň a protokol o jednání ze dne 9. 9. 2026. Krajský soud neprováděl důkaz výslechem žalobce, neboť by to bylo zcela nadbytečné. Ostatně účastnický výslech přichází v úvahu pouze, pokud nelze nějakou skutečnost zjistit jiným způsobem. Krajský soud dal možnost se žalobci plně vyjádřit v rámci jeho procesního postavení v řízení. Skutkové okolnosti byly zjišťovány a prokazovány posudky posudkových komisí.

30. Žalobce se k věci vyjádřil tak, že považuje za přesvědčivý a dostatečně zohledňující jeho hlavní zdravotní postižení vč. ostatních zdravotních postižení právě srovnávací posudek posudkové komise Plzeň.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

31. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“). Krajský soud ověřil zároveň i to, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

32. Žaloba je důvodná.

33. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

34. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; Ministerstvo za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v , avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. –43).

35. Náležitosti posudku jsou upraveny s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. V případě, že se jedná o odnímání pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem nebo obdobně také přiznání nižšího stupně invalidity, je posudková komise MPSV povinna přesvědčivě odůvodnit, v čem spočívá zlepšení nebo stabilizace zdravotního stavu pojištěnce při porovnání s obdobím, kdy odnímaná dávka byla přiznána, případně zda odnímaná dávka nebyla přiznána na základě posudkového omylu (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, čj. - 46). Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. –18).

36. Krajský soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správních spisů žalované a OSSZ, jakož i zejména z doplnění dokazování srovnávacím posudkem posudkové komise MPSV Plzeň ze dne 9. 9. 2026. Žalobce sice nebyl při jednání komise přítomen, nicméně byl přítomen na prvním jednání posudkové komise MPSV České Budějovice dne 21. 4. 2026, přičemž byl vyšetřen odborným lékařem z oboru traumatologie; z tohoto vyšetření vycházela posudková komise Plzeň při podání srovnávacího posudku.

37. Krajský soud zhodnotil jako nejpřesvědčivější z doposud vypracovaných posudků právě srovnávací posudek, jehož odůvodnění je dostačující, logické a přesvědčivé. Posudková komise Plzeň při vypracování srovnávacího posudku vycházela ze vší dostupné zdravotnické dokumentace i z výsledků osobního vyšetření žalobce odborným traumatologem provedeného při jednání posudkové komise MPSV České Budějovice. Členem posudkové komise Plzeň byl lékař s odborností ortopedie.

38. Z hlediska zdravotních postižení se posudková komise Plzeň zabývala rozhodujícím zdravotním postižením žalobce a zabývala se i ostatními zdravotními postiženími. Z formálního hlediska předmětný posudek splňuje všechny náležitosti předepsané právní úpravou, a proto jej krajský soud považuje za důkaz osvědčující náležitě a řádně zjištěný skutkový stav k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované.

39. Srovnávací posudek posudkové komise MPSV Plzeň zhodnotil krajský soud jako úplný a přesvědčivý, neboť posudková komise se vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudek obsahuje náležité zdůvodnění posudkového závěru. Posudková komise dospěla ke zjištění stran rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a sice že příčinou tohoto stavu žalobce je postižení zařazené do kapitoly VX, oddílu B, položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Komise konstatovala, že po prostudování podkladů zvolila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stav po amputaci levé dolní končetiny. Zařazení žalobcova rozhodujícího zdravotního postižení pod předmětnou kapitolu, oddíl a položku ostatně nebylo sporné mezi posudkovými lékaři Institutu ani mezi posudkovými komisemi České Budějovice a Plzeň. Sporné bylo ohodnocení poklesu pracovní schopnosti.

40. Posudková komise Plzeň ve shodě s posudky Institutu i s posudkem Posudkové komise České Budějovice zhodnotila v základní rovině pokles pracovní schopnosti úrovní 50 % (z taxačního rozmezí 50 až 60 %), a to z důvodu adaptace na protetickou náhradu, nicméně dle § 2 odst. 3 vyhlášky přihlédla i k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení (problematika levého lokte) a celkový pokles pracovní schopnosti tudíž stanovila na 55 %, tj. na středu taxačního rozpětí. Je skutečností, že posudková komise České Budějovice závažnost vlivu ostatních zdravotních postižení na celkový pokles pracovní schopnosti vůbec nezhodnotila.

41. Posudková komise Plzeň konstatovala, že není důvodu pro využití postupu dle § 3 předmětné vyhlášky, neboť ostatní zdravotní postižení zhodnotila již v rámci základního taxačního rozpětí. Posudková komise Plzeň současně neshledala žádného důvodu pro postup dle § 4 předmětné vyhlášky.

42. Posudek obsahuje i pracovní rekomandaci. Změna data invalidity byla stanovena ke dni 25. 4. 2025, tj. k datu kontrolní lékařské prohlídky u Institutu. Platnost posudku byla stanovena do 30. 9. 2029.

43. Posudková komise Plzeň tak posoudila míru poklesu pracovní schopnosti odlišně od posudkové komise ČB i posudkových lékařů Institutu, přičemž svůj názor z pohledu krajského soudu přesvědčivě odůvodnila, zatímco v posudku posudkové komise MPSV ČB shledával krajský soud nedostatečné zhodnocení některých otázek, a proto přistoupil k vyžádání srovnávacího posudku.

44. Krajský soud považuje konstatované zhodnocení za úplné a srozumitelné a dostatečně vysvětlující, proč byla míra poklesu pracovní schopnosti hodnocena odlišně od zhodnocení provedeného posudkovou komisí MPSV ČB. Krajský soud se tudíž přiklonil k posudkovému závěru posudkové komise MPSV Plzeň, který zároveň vyzněl pro žalobce z hlediska hodnocení stupně invalidity významně příznivěji, nežli posudek posudkové komise MPSV ČB.

45. Na základě srovnávacího posudku je žalobce invalidní ve druhém stupni od 25. 4. 2025.

46. Posudková komise MPSV Plzeň tak stanovila celkový pokles pracovní schopnosti žalobce na úrovni 55 %. Krajský soud uzavírá, že o rozhodující příčině dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dle kapitoly XV, oddílu B, položky 1b přílohy vyhlášky nemá pochyb, neboť tento závěr vyplývá ze všech posudkových zhodnocení. Stejně tak krajský soud nemá pochyb o správnosti stanovení výše poklesu pracovní schopnosti žalobce, neboť posudková komise Plzeň postup stanovení míry poklesu pracovní schopnosti náležitě zdůvodnila, přihlížela k adaptaci žalobce na jeho zdravotní postižení, nicméně neopomněla zhodnotit i další postižení žalobce.

47. Krajský soud nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl v posuzovaném případě zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro vznik žádných pochybností o správnosti posudkového závěru. Krajský soud má za prokázané, že žalobce byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidním ve druhém stupni.

48. Krajský soud k hodnocení srovnávacího posudku posudkové komise MPSV Plzeň uzavírá, že svými parametry obstál jako stěžejní důkaz pro zjištění otázky invalidity žalobce. Krajský soud považuje tímto skutkový stav za řádně zjištěný a prokázaný. O správnosti, přesvědčivosti a úplnosti posudku posudkové komise MPSV Plzeň nemá krajský soud žádné pochybnosti.

49. Žalobce v žalobě namítal, že nebyl přizván k vypracování posudků Institutu. Podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; posudkový lékař posuzuje shromážděnou dokumentaci a vyvozuje z ní závěr. Role posudkových lékařů Institutu zásadně nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků; osobní zhlednutí posuzované osoby tak není nezbytné a ani ze zákona o organizaci sociálního zabezpečení takovou povinnost posudkovým lékařům Institutu při zpracování posudku nestanoví. Ostatně žalobce byl osobně přítomen při jednání posudkové komise České Budějovice a byl na místě vyšetřen odborným traumatologem, tj. byl v rámci posuzování své invalidity prohlédnut posudkovou komisí. Z těchto zjištění pak bylo vycházeno i pro účely podání srovnávacího posudku.

50. K ostatním žalobním námitkám se krajský soud již pro nadbytečnost podrobně nevyjadřuje. Námitky ohledně odebrání invalidního vozíku pojišťovnou náhradou za proplacení kvalitnějšího kolenního kloubu protézy nesouvisí s předmětem řízení. Krajský soud pouze doplňuje k žalobcově argumentaci stran užívání desetiprocentního rozpětí podle § 3 a § 4 předmětné vyhlášky k navyšování a ke snižování míry poklesu pracovní schopnosti, že uvedená ustanovení stanovují pouze maximální desetiprocentní hranici, o níž lze zvýšit nebo snížit míru poklesu pracovní schopnosti. Žalobce má tedy v tomto ohledu pravdu, že lze zvyšovat a snižovat míru poklesu pracovní schopnosti o jednotlivé procentní body, např. by bylo možné snížit míru pouze o 1 % podle § 4 předmětné vyhlášky. Zavedená praxe posudkových lékařů však obecně odpovídá tomu, že užívají buď 5 % nebo celých 10 % při zvyšování či snižování míry poklesu pracovní schopnosti.

51. Napadené rozhodnutí bylo tedy zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu (posouzení míry poklesu pracovní schopnosti žalobce ve vztahu k určení stupně invalidity), a proto jej krajský soud podle při jednání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

52. Podle platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí. V dalším řízení je žalovaná vázána skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudem a je povinna vydat ve věci invalidního důchodu žalobce nové rozhodnutí o jeho námitkách ve smyslu zákona o organizaci sociálního zabezpečení ve spojení s .

53. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měl plný úspěch ve věci žalobce, kterému však žádné náklady v souvislosti s předmětným řízením nevznikly, resp. žádné náklady neúčtoval. Proto bylo rozhodnuto tak, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaná nemá na náhradu nákladů řízení právo podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 8. října 2026

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: J. M.