Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
17 Ad 56/2025 - 54.pdf
PDF · 0 B
No categories available
17 Ad 56/2025 - 54
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci
žalobkyně:
J. K.
proti
žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení,
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5,
v řízení o žalobě ze dne 29. 9. 2025 proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. X.
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 4. 2025, č. j. X. (dále jen rozhodnutí I. stupně), (dále jen IPZS) žalobkyni podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen ZDP) od 10. 5. 2025 snížila s ohledem na posudek Institutu posuzování zdravotního stavu výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Proti rozhodnutí I. stupně uplatnila žalobkyně námitky.
2. Žalobou napadeným rozhodnutím žalované ze dne 29. 7. 2025, č. j. X. (dále jen napadené rozhodnutí), bylo ve věci námitek žalobkyně rozhodnuto tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí I. stupně se potvrzuje.
II.
Žaloba
3. Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou, v níž především namítla, že závěry posudkových lékařů neodpovídají jejímu skutečnému zdravotnímu stavu. Vyjádřila nesouhlas s tvrzením, že je schopna vykonávat výdělečnou činnost v menším rozsahu a intenzitě, neboť jako vyučená kadeřnice není schopna tuto profesi vykonávat vůbec. Poukázala zejména na těžkou stenozující Crohnovu nemoc, pokračující biologickou léčbu, vysoké riziko rekurence onemocnění a četné vodnaté stolice včetně nočních obtíží, k čemuž přiložila lékařské zprávy.
4. Dále namítla nesprávné posouzení míry poklesu pracovní schopnosti. Odkázala na § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. s tvrzením, že vzhledem k souběhu zdravotních omezení a nemožnosti pokračovat v dosavadní profesi měly být tyto skutečnosti při hodnocení její pracovní schopnosti zohledněny. Současně uvedla, že její zdravotní stav se oproti předchozímu posouzení nezlepšil.
5. Žalobkyně rovněž zpochybnila závěr žalované, podle něhož došlo ke stabilizaci zdravotního stavu a adaptaci na zdravotní omezení. Tvrdila, že zdravotní stav naopak kolísá a někdy se zhoršuje a že není schopna pracovat ani v oboru, pro který získala vzdělání a praxi. Za nesprávné označila i hodnocení, podle něhož svůj zdravotní stav posuzuje pouze subjektivně. Uvedla, že její námitky vycházejí z lékařských zpráv a objektivně popsaných zdravotních obtíží, které podle ní významně omezují pracovní výkonnost a jsou s výkonem povolání kadeřnice prakticky neslučitelné.
6. S ohledem na výše uvedené navrhla zrušení rozhodnutí žalované a vrácení věci k novému rozhodnutí.
III.
Vyjádření žalované k žalobě
7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobním námitkám uvedla, že nárok na invalidní důchod je podmíněn splněním zákonných kritérií invalidity a že posouzení zdravotního stavu je odbornou medicínskou otázkou. Při rozhodování byla vázána závazným posudkem Institutu posuzování zdravotního stavu, podle něhož žalobkyně nesplňovala podmínky invalidity II. ani III. stupně a její pracovní schopnost poklesla o 40 %, což odpovídá invaliditě I. stupně.
8. Žalovaná dále poukázala na to, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo postižení zařazené pod kapitolu XI oddíl C položku 4b vyhlášky, pro které byla stanovena míra poklesu pracovní schopnosti v horní hranici rozpětí, tedy 40 %. Posudkový lékař přitom podle žalované zohlednil charakter onemocnění i profesi žalobkyně. Současně uvedla, že nebyly splněny podmínky pro zařazení zdravotního stavu pod závažnější položku 4c ani pro zvýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle § 3 a 4 vyhlášky.
9. K námitce nezlepšení zdravotního stavu žalovaná uvedla, že důvodem změny stupně invalidity nemusí být pouze zlepšení zdravotního stavu, ale i jeho stabilizace a adaptace pojištěnce na zdravotní omezení. Podle posudkových závěrů byla příčina invalidity žalobkyně delší dobu v remisi, zdravotní stav se stabilizoval a žalobkyně byla schopna pracovat s určitými omezeními, případně po rekvalifikaci.
10. Žalovaná rovněž zdůraznila, že rozhodující nejsou subjektivní pocity pojištěnce, ale objektivní posudkové hodnocení zdravotního stavu provedené posudkovými lékaři. Měla za to, že byly zohledněny všechny relevantní zdravotní skutečnosti, posudek byl úplný, správný a přesvědčivý a ve správním řízení nebyly zjištěny žádné vady ani pochybení.
11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybnila medicínské posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná navrhla vypracování posudku posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Současně navrhla zamítnutí žaloby, neboť podle jejího názoru nebyla pokračující invalidita III. stupně objektivně prokázána.
IV.
Posouzení věci soudem
12. Řízení v projednávané věci je upraveno zákonem č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ).
13. V souladu s § 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
14. Soud ve věci rozhodl bez jednání v souladu s § 51 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. a § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. poté, kdy se účastníků výslovně dotázal, zda s tímto postupem souhlasí, a kdy je výslovně poučil, že v případě, že se k výzvě nevyjádří, se má za to, že souhlasí s projednáním bez nařízeného jednání. Jelikož se žalobkyně ani žalovaná k výzvě nevyjádřily, byl jejich souhlas presumován.
V.
Rozhodnutí soudu
15. Žaloba není důvodná.
16. K námitkám žalobkyně týkajícím se posouzení jejího zdravotního stavu není soud oprávněný se vyjadřovat, protože v této projednávané věci se jedná o dávku podmíněnou zdravotním stavem, a v takovém případě je rozhodnutí soudu závislé především na odborném lékařském posouzení.
17. V přezkumném řízení soudním jsou k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti osob i k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě ze zákona povolány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). V soudní praxi je důkaz posudkem posudkové komise chápán jako případ předepsaného důkazu (srov. rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003 -75 ze dne 4. 12. 2003, č. 133/2004 Sb. NSS).
18. Soud hodnotí posudek jako každý jiný důkaz v rámci volného hodnocení důkazů (§ 77 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Nejsou-li namítány jiné vady řízení, soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení ve věci invalidity ověřuje pouze to, zda je posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 13/2003 -54 ze dne 25. 9. 2003, č. 511/2005 Sb. NSS), případně – namítá-li to žalobkyně – zda byla příslušná posudková komise řádně obsazena (např. rozsudek NSS č. j. 6 Ads 11/2013 -20 ze dne 15. 5. 2013). Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (např. rozsudek NSS č. j. 4 Ads 61/2010 -63 ze dne 11. 11. 2010, č. 2240/2011 Sb. NSS).
19. Z těchto důvodů požádal soud Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí – pracoviště v Plzni (dále jen Posudková komise) o vypracování posudku, který byl vyhotoven po jednání konaném dne 11. 2. 2026 za účasti odborného lékaře z oboru interního lékařství.
20. Posudková komise vycházela při vypracování posudku ze spisové dokumentace IPZS Karlovy Vary, která obsahuje lékařskou zprávu ošetřujícího praktického lékaře a zprávy odborných lékařů, dále vycházela ze spisové dokumentace IPZS – odd. LPS, Oddělení pro námitkové a odvolací řízení Plzeň, z obsahu žaloby, doložených lékařských zpráv a vlastního zjištění při jednání.
21. Žalobkyně byla posuzována jako kontrolorka. Dle doložené zdravotní dokumentace a konzultace internistky při jednání Posudkové komise byl zjištěn dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je Morbus Crohn, biologická léčba Stellar od 5. 2. 2019 s navozením remise onemocnění.
22. Posudková komise byla v souladu jak s posudkovým hodnocením IPZS Karlovy Vary, tak i s posudkovým hodnocením námitkového řízení a konstatovala, že u žalobkyně se jedná o středně těžké funkční postižení, kdy jsou přítomny časté průjmy. Laboratorní nálezy jsou v normě, nejsou doloženy změny endoskopické ani radionuklidové, během poslední kontroly byl uveden úbytek hmotnosti -2 kg, jinak je žalobkyně váhově stabilní.
23. Míra poklesu pracovní schopnosti byla zhodnocena 20 % podle kapitoly XI, odd. C, položky 4b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a § 4 citované vyhlášky neměnila. Vzhledem k profesi žalobkyně byla zvolena horní hranice vymezeného procentního rozpětí, tj. 40 % z možných 30 až 40 %.
24. Dané postižení dle Posudkové komise nelze hodnotit III. stupněm invalidity, neboť není doloženo, že se jedná o těžkou formu, když nejsou přítomny střevní komplikace v podobě abscesů, stenóz nebo píštělí. Stejně tak nebyly doloženy mimostřevní komplikace, kloubní, kožní, hepatobiliární, ledvinné, nutriční v podobě malnutrice, metabolické osteopatie, anémie, a tím těžké snížení celkové výkonnosti míry poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 60-70 %.
25. Posudková komise uzavřela, že celková ztráta míry poklesu pracovní schopnosti činí 40 %, pročež žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 ZDP, kdy šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP. Datum změny invalidity určila dnem 24. 3. 2025 a dobu platnosti posudku stanovila do 31. 1. 2030 s konstatováním, že je předpoklad stabilizace a zlepšení zdravotního stavu.
26. K námitkám v žalobě pak uvedla, že zdravotní stav byl posouzen k datu vydání napadeného rozhodnutí, kdy pro soud je rozhodující skutkový a právní stav, který zde byl v době vydání napadeného rozhodnutí. K lékařským zprávám, které jsou až po tomto datu, nelze přihlédnout.
27. Soud pak k posudku Posudkové komise konstatuje, že ten splňuje jak náležitosti stanovené vyhláškou o posuzování invalidity, tak náležitosti judikaturní. Posudková komise v něm jasně a srozumitelně odůvodnila své závěry.
28. Podle § 39 odst. 1, 2 a 3 ZDP platí, že pojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a jestliže poklesla o nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
29. Podle § 38 písm. a) ZDP má pojištěnec nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let nebo důchodového věku, je-li důchodový věk vyšší než 65 let, a stal se invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku.
30. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení napadeného rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí I. stupně, kterým žalovaná s ohledem na posudek IPZS snížila žalobkyni výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
31. Po doručení shora uvedeného posudku Posudkové komise ze dne 11. 2. 2026 má soud za prokázané, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně invalidní ve třetím stupni podle § 39 odst. 2 písm. c) ZDP, nýbrž byla invalidní v prvním stupni podle § 39 odst. 2 písm. a) ZDP, neboť u ní z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles její pracovní schopnosti o 40 %.
32. Soud proto žalobu výrokem I. tohoto rozsudku zamítl v souladu s § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s.
33. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy procesně úspěšné žalované nenáleží náhrada nákladů řízení, neboť se projednávaná věc týká důchodového pojištění (§ 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o kasační stížnosti rozhoduje. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni (§ 12 odst. 1 , § 102 , § 106 odst. 2 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ).
Plzeň dne 8. 10. 2026
Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.