Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 153/2025 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudkyně Mgr. Zuzany Löbl Marethové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci

žalobce: USP, zapsaný spolek, IČO 066 67 988

sídlem Strnadova 120/6, 108 00 Praha 10 Malešice,

zastoupen Mgr. Ondřejem Pavlokem, advokátem,

sídlem K Brusce 124/6, 160 00 Praha 6 Hradčany,

proti

žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu

sídlem Na Františku 32, 110 15 Praha 1

zastoupen JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem,

sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5 Smíchov

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. MPO 103564/2024,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2024, č. j. MPO 103564/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč, a to ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce, advokáta Mgr. Ondřeje Pavloka.

Odůvodnění

I. Předmět věci

1. V reakci na celosvětovou pandemii onemocnění covid připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem kultury speciální dotační program COVID – KULTURA. K uvedenému programu připravilo výzvu „VÝZVA č. 2 pro program podpory subjektů podnikajících v oblasti kultury postižených celosvětovým COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-2 „COVID – KULTURA““ (dále jen „Výzva“), která byla určena k podpoře formou příspěvku na činnost výkonným umělcům a odborným technickým profesím a podpoře subjektům podnikajícím v oblasti kultury na marně vynaložené výdaje, které vznikly ve spojitosti s organizací kulturních akcí a vyvíjenou kontinuální činností v kultuře v období od 10. 3. 2020 do 31. 12. 2020, a které byly v přímé souvislosti s mimořádnými opatřeními vlády limitovány, přesunuty nebo zrušeny. Žalobce k Výzvě dne 22. 10. 2020 podal žádost o dotaci, ta byla evidována pod ev. č. 2022000076. Žalobce jí žádal o dotaci v celkové výši 441 522,26 Kč za marně vynaložené výdaje za období srpen–prosinec 2020.

2. Rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 20. 1. 2021, č. j. MPO 67170/2021, byla žalobci podle , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) poskytnuta dotace ve výši 103 904 Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce k Městskému soudu v Praze žalobu. Zdejší soud rozsudkem ze dne 1. 2. 2022, č. j. –63, rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu č. j. MPO 67170/2021 pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

3. Ministerstvo průmyslu a obchodu ve věci dne 11. 9. 2023 vydalo nové rozhodnutí č. j. MPO 90659/2023, kterým žalobci poskytnulo dotaci ve výši 103 904 Kč. I proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu. Městský soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2024, č. j. 6 A 133/2023–37, rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu č. j. MPO 90659/2023 také pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo následně rozhodnutí č. j. MPO 103564/2024, které je datováno 14. 11. 2024, elektronicky podepsáno však bylo až 19. 11. 2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tím byla žalobci znovu poskytnuta dotace ve stejné výši 103 904 Kč. Proti napadenému rozhodnutí se nyní žalobce brání správní žalobou.

II. Podání účastníků řízení

5. Žalobou se žalobce domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

6. Předně namítal, že žalovaný nepostupoval v souladu se závazným právním názorem městského soudu z bodu 27 rozsudku č. j. –63. Upozornil také na povinnost uloženou žalovanému v bodě 23 uvedeného rozsudku. Zdůraznil také, že v odůvodnění rozsudku č. j. 6 A 133/2023–37 bylo pod bodem 20 konstatováno, že žalovaný se závazným právním názorem soudu neřídil. V napadeném rozhodnutí však žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu lomítko použité v textu Výzvy znamená povinnost doložit faktury i smlouvy. Nerespektoval tak závazný právní názor ze zrušujících rozsudků.

7. Dále namítal nepřezkoumatelnost a nedůvodnost napadeného rozhodnutí. Podle žalobce je napadené rozhodnutí identické se zrušeným rozhodnutím č. j. MPO 90659/2023. K tomu dále namítal, že znak „/“ ve Výzvě představuje možnost alternativního předložení vypsaných dokladů, ne povinnost předložit faktury, smlouvy a účetní doklady. K doložení vynaložených nákladů přitom žalobce vždy předložil alespoň jeden z uvedených možných dokladů. Obsáhle k tomu citoval z jazykové příručky k užívání lomítka a vyjádřil přesvědčení, že žalovaný rozhodl v rozporu s požadavky Výzvy, když po žalobci žádal doložení vícera podkladů, než sám ve Výzvě stanovil.

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. Rekapituloval průběh správního řízení a obsah žalobní argumentace a poté se vyjádřil k obsahu žaloby.

9. Předně odkázal na § 14 rozpočtových pravidel s tím, že na dotaci není právní nárok. Podmínky programu podpory byly stanoveny ve Výzvě; v čl. 7 jsou uvedeny příklady, jak by měly být doloženy uznatelné výdaje u zrušených či přesunutých kulturních akcí a kontinuální činnosti. Požadavky uvedené ve výzvě jsou v podrobnostech rozebrány v dokumentu „FAQ-výzva č. 2 k programu COVID – Kultura, Často kladené dotazy k podpoře typu A – pro podnikající subjekty v oblasti kultury na marně vynaložené výdaje, které vznikly ve spojitosti s organizací kulturních akcí a vyvíjenou kontinuální činností v kultuře“, přičemž citoval bod 21 uvedeného dokumentu – podle něj se náklady dokládají „smluvním závazkem, tj. fakturou, smlouvou a potvrzením o platbě“. Text Výzvy tak ve spojení s uvedeným dokumentem poskytuje konkrétní informace o postupu při podávání žádosti – žadatelé měli existenci smluvního závazku prokázat fakturou, smlouvou a potvrzením o platbě. Namítal, že kritéria ve Výzvě slouží k tomu, aby poskytovatel dotace mohl jednoduše posoudit, zda podpora bude naplňovat účel programu. Žalovaný proto stanovil povinnost předložit podklady, které jednoznačně prokážou, že uplatněné náklady představují marně vynaložené výdaje vzniklé ve spojitosti s organizací kulturních akcí či kontinuální činností v rozhodném období, které byly v souvislosti s mimořádnými opatřeními vlády limitovány, přesunuty či zrušeny.

10. Podle žalovaného je z napadeného rozhodnutí zřejmé, z jakého důvodu nebyly doložené podklady dostačující, a proč žalovaný požadoval doplnění písemných smluv. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je třeba vnímat ve spojení s textem v tabulkách. Z této části napadeného rozhodnutí je zřejmé, že na fakturách chybí časové určení plnění, případně obsahovaly další chyby, pro které nebylo možné ověřit, zda uplatněné výdaje odpovídají pravidlům Výzvy. Žalovaný proto žádost zamítl v té části, ve které se nepodařilo doložit, že uplatněné výdaje představují marně vynaložené výdaje, kterých se program týkal. Žalovaný netvrdí, že bylo nutné doložit faktury a smlouvy a účetní doklady. Lomítko podle něj je třeba interpretovat jako „popřípadě i“ – podle okolností postačí jeden z uváděných dokumentů, pokud dostatečně prokazuje naplnění účelu dotace. Text Výzvy je nutné interpretovat s ohledem na její smysl a účel. V napadeném rozhodnutí je přitom k jednotlivým případům podrobně vyloženo, proč žalobcem předložené podklady nepostačují – s tím žalobce nijak nepolemizuje a implicitně tedy připouští, že naplnění smyslu a účelu dotace neprokázal. Žalovaný tak má za to, že závazný právní názor soudu respektoval.

11. Na vyjádření žalovaného žalobce dále písemně nereagoval.

III. Posouzení věci Městským soudem v Praze

12. Městský soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového i právního stavu v době jeho vydání a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s ustanovením a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

13. O věci soud rozhodl bez jednání, neboť napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost ve smyslu Žalobce ani žalovaný nadto na výzvu soudu ve smyslu ustanovení nereagovali.

14. Jednání ve věci nebylo třeba nařídit ani z důvodu dokazování. Veškeré pro rozhodnutí věci podstatnéy se totiž již nacházejí ve správním spise, přičemž judikatura správních soudů konstantně judikuje, že správním spisem se dokazování neprovádí (viz zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. –117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS). Žalobcem navrhované důkazní prostředky – napadené rozhodnutí, Výzva, žalobcova žádost o dotaci, rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu ze dne 20. 1. 2021, č. j. MPO 67170/2021, a ze dne 11. 9. 2023, č. j. MPO 90659/2023, ani rozsudky zdejšího soudu ze dne 1. 2. 2022, č. j. – 63, a ze dne 21. 10. 2024, č. j. – 37 – tak nebylo třeba provádět důkazem, neboť uvedené dokumenty jsou součástí správního spisu, oběma stranám sporu jsou uvedené dokumenty k dispozici a obě strany sporu se k nim mohly vyjádřit. Dokazování nebylo třeba provádět ani jazykovou příručkou (dostupnou na internetové adrese https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=167), na kterou odkazoval žalobce, neb jde o internetový zdroj, se kterým se žalovaný mohl seznámit a vyjádřit se k němu, nadto pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí není tento podklad důležitý pro rozhodnutí ve věci. Dokazování poté soud neprováděl ani dokumentem „FAQ-výzva č. 2 k programu COVID – Kultura, Často kladené dotazy k podpoře typu A – pro podnikající subjekty v oblasti kultury na marně vynaložené výdaje, které vznikly ve spojitosti s organizací kulturních akcí a vyvíjenou kontinuální činností v kultuře“ (dostupným na internetové adrese https://mpo.gov.cz/assets/cz/rozcestnik/informace-o-koronavirus/2021/1/FAQ-Cov-Kult20210111_fin.docx), neboť i ten je veřejně dostupný na internetu a žalobce na odkaz žalovaného na uvedený dokument mohl písemně reagovat.

Závazný právní názor obsažený ve zrušujících rozsudcích městského soudu nebyl dodržen,

napadené rozhodnutí je zatíženo nepřezkoumatelností

15. Podstatou žalobcovy žalobní argumentace je skutečnost, že žalovaný nerespektoval závazný právní názor vyslovený ve zrušujících rozsudcích zdejšího soudu.

16. Městský soud zdůrazňuje, že žalovaný byl ve zde přezkoumávaném řízení podle vázán právním názorem vysloveným městským soudem ve zrušujících rozsudcích ze dne 1. 2. 2022, č. j. –63, a ze dne 21. 10. 2024, č. j. 6 A 133/2023–37.

17. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu má nerespektování závazného právního názoru vysloveného správním soudem ve zrušujícím rozsudku za následek zrušení nového rozhodnutí správního úřadu pro nezákonnost bez dalšího (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2003, č. j. 1 A 629/2002–25, č. NSS, či ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/2002–25, na které ostatně zdejší soud odkazoval již v bodě 21 zrušujícího rozsudku č. j. 6 A 133/2023–37). Dříve vysloveným názorem zrušujících rozsudků městského soudu je přitom v tomto řízení vázán i desátý senát nehledě na jeho případně odlišný náhled na správnost a zákonnost závěrů zrušujících rozsudků. Krajský soud je totiž při opakovaném posuzování stejné věci vázán svým dříve vysloveným právním názorem, a to bez ohledu na konkrétní senát, kterému byla věc přidělena ( ). To platí za předpokladu, že se v období mezi jeho jednotlivými rozhodnutími nezměnily skutkový nebo právní stav věci ani judikatura pro krajský soud závazná (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2024, č. j. –72). Zde přitom uvedené skutečnosti, které by snad mohly ovlivnit závaznost dříve vysloveného právního názoru, nenastaly (a účastníci řízení to ani netvrdí).

18. Jak vyložil zdejší soud již v rozsudku č. j. –63, povinností žalovaného bylo zabývat se celou žádostí o dotaci. Pokud jí nevyhoví, měl žalovaný v rozhodnutí uvést důvody, proč některé požadované náklady žalobce považoval za nezpůsobilé k přiznání podpory. Pokud důvodem nepřiznání podpory bude nedoložení písemných smluv ohledně některých výdajů, musel žalovaný vysvětlit, z jakého ustanovení Výzvy takovou povinnost dovozuje; k odkazovanému ustanovení, podle kterého měl žalobce doložit „Soubor uhrazených faktur/smluv/účetních dokladů, které se budou vztahovat k jednotlivým uznatelným výdajům“ musel žalovaný vysvětlit, jak z tohoto textu, kde je použito lomítko, plyne povinnost doložit jak fakturu, tak smlouvu (viz také body 11 a 12 zrušujícího rozsudku č. j. – 37).

19. V bodě 20 zrušujícího rozsudku č. j. 6 A 133/2023–37 městský soud žalovanému vytkl, že se výše uvedeným závazným právním názorem neřídil; ustanovení Výzvy s lomítky parafrázoval, ale nevysvětlil. V bodech 18 a 19 uvedeného rozsudku žalovanému vytkl, že žalovaného argumentace k povinnosti žadatele předložit soubor uhrazených faktur/smluv/účetních dokladů jako řádné odůvodnění nepostačuje, neboť neposkytuje žádné vodítko stran toho, jak žalovaný Výzvu interpretoval. Upozornil žalovaného s odkazem na judikaturu také na to, že nedostatek odůvodnění správního rozhodnutí nemůže být sanován v rámci řízení před soudem (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2022, č. j. –62, a další rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Šestý senát zdejšího soudu tedy shledal, že z napadeného rozhodnutí nejsou zřejmé jeho důvody, zejména nelze seznat, z čeho žalovaný dovozuje, že dotační výzva nepřipouští výdaje vycházející z ústní dohody, a jak z textu Výzvy vyplývá povinnost žadatele doložit vícero druhů dokladů k jednotlivým výdajům (bod 23 uvedeného rozsudku).

20. Napadené rozhodnutí (ze dne 19. 11. 2024, č. j. MPO 103564/2024) a předchozí rozhodnutí žalovaného, které bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozsudkem č. j. 6 A 133/2023–37 (rozhodnutí ze dne 11. 9. 2023, č. j. MPO 90659/2023), nejsou identická, jak tvrdí žalobce. Jsou mezi nimi drobné rozdíly. Vedle odlišného čísla jednacího a data vydání došlo k drobnému doplnění odůvodnění na str. 3 napadeného rozhodnutí:

„S ohledem na podmínky stanovené v čl. 7 I. výzvy č. 2 k Programu podpory podnikatelských subjektů v oblasti kultury postižených celosvětovým COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-19 „COVID – KULTURA", kdy byl žadatel povinen k uznatelným výdajům přiložit soubor uhrazených faktur/smluv/účetních dokladů, které se budou vztahovat k jednotlivým uznatelným výdajům, které žadatel uvedl do části č. 2 své žádosti o dotaci. Výzva č.2 k programu COVID – Kultura nepřipouští uznatelné výdaje/náklady uzavřené na základě ústní dohody, ale pouze dokumenty prokazující skutečný vznik závazku, tj. faktury/smlouvy/účetní doklady. Výzva č. 2 k programu COVID – Kultura explicitně neuvádí ve svém znění možnost ústní dohody mezi objednavatelem a dodavatelem. Z výše uvedeného důvodu byly pokráceny následující položky na 0 Kč: 052020, 062020, 072020, 082020, 092020, 20200323, 20200324, 20200326, 20200327, 20200328, 20200331, 20200401, 20200403, 20200403, 20200404, 20200406, 20200408, 20200410, 20200415, 20200417, 20200420, 20200421, 20200422, 20200428, 20200504“ (pozn. soudu: doplnění odůvodnění napadeného rozhodnutí oproti původnímu rozhodnutí z 11. 9. 2023 jsou zvýrazněny tučným písmem).

Do následujícího odstavce byla poté do napadeného rozhodnutí oproti původnímu rozhodnutí doplněna tato věta: „Čl. 9 výzvy č. 2 k programu COVID – KULTURA uvádí, že žadatel nemá na dotaci právní nárok“.

21. Žalovaný uvedl, že Výzva výdaje/náklady vynaložené na základě ústní dohody nepřipouští. K tomu doplnil, že možnost ústní dohody mezi objednatelem a dodavatelem Výzva explicitně neuvádí. V tomto směru je názor žalovaného již zřejmý a přezkoumatelný – žalovaný má evidentně za to, že pokud Výzva ústní dohodu v některém ze svých ustanovení výslovně nepřipouští, není možné ji uznat. Žalobce proti tomuto závěru ostatně v tomto soudním řízení ani nijak konkrétně nebrojí. Stejně tak je i zde přezkoumatelná první část odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde do tabulky k jednotlivým výdajům žalovaný uvedl konkrétní důvody, pro které tyto výdaje nebylo možné uplatnit (viz bod 17 rozsudku č. j. 6 A 133/2023–37).

22. I nadále je však problematické, jak se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádal s podmínkou vymezenou v čl. 7 Výzvy, podle které musel žadatel mj. doložit „[s]oubor uhrazených faktur/smluv/účetních dokladů, které se budou vztahovat k jednotlivým uznatelným výdajům, které žadatel uvedl do části č. 2 žádosti. Jednotlivé faktury musí být v elektronické či oskenované podobě“.

23. Z výše uvedené citace odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že žadatel je povinen předložit dokumenty prokazující skutečný vznik závazku. K tomu však žalovaný dále jen parafrázoval část ustanovení Výzvy s lomítky; nikterak ale nevysvětlil, zda tedy po žadatelích požaduje kumulativní, či alternativní předložení uvedených podkladů ve Výzvě oddělených lomítky, případně zda postačuje doložení jen některých podkladů. Jinými slovy nevysvětlil, zda pro prokázání skutečného vzniku závazku požaduje jen některý z uvedených typů podkladů, či všechny vyjmenované.

24. Ani v rámci doplněného odůvodnění napadeného rozhodnutí tak žalovaný dostatečně nevysvětlil povahu lomítka; právě to byl přitom důvod, pro který zdejší soud v minulosti konstatoval nepřezkoumatelnost dřívějších rozhodnutí žalovaného ve věci.

25. Teprve ve vyjádření k žalobě žalovaný s odkazem na další podpůrný dokument vysvětlil svou interpretaci lomítka v uvedeném ustanovení Výzvy. Tím však nemohl zhojit obsahové nedostatky napadeného rozhodnutí. Nadto je jeho interpretace uvedeného ustanovení nejednoznačná, připouští totiž dvě interpretace:

- Z bodu 21 dokumentu „FAQ-výzva č. 2 k programu COVID – Kultura, Často kladené dotazy k podpoře typu A – pro podnikající subjekty v oblasti kultury na marně vynaložené výdaje, které vznikly ve spojitosti s organizací kulturních akcí a vyvíjenou kontinuální činností v kultuře“, na který žalovaný odkazoval, plyne, že vynaložené náklady se dokládají smluvním závazkem, smlouvou a potvrzením o platbě. Z toho žalovaný dovodil, že „žadatelé měli povinnost prokázat existenci smluvního závazku, a to fakturou, smlouvou a potvrzením o platbě“. Zde tedy žalovaný evidentně tvrdil, že doklady je třeba předložit kumulativně, tj. ke každé položce doložit každý z uvedených druhů podkladů (viz užití spojky „a“). Takto žalovaný ostatně interpretoval problematické ustanovení Výzvy v předcházejícím soudním řízení (viz bod 18 rozsudku č. j. 6 A 133/2023–37).

- Žalovaný však ve vyjádření ke zde posuzované žalobě následně také tvrdil, že lomítko je třeba interpretovat jako „popřípadě i“; tedy že text Výzvy nemá být vykládán tak, že pro přiznání dotace je zapotřebí doložit faktury a smlouvy a účetní doklady. Podle okolností může podle žalovaného stačit jen jeden z uváděných dokumentů, pokud dostatečně prokazuje naplnění účelu dotace, nebo je třeba doložení více dokumentů, pokud jen jeden samostatně nárok na dotaci neprokazuje. Zde argumentoval také smyslem textu Výzvy. Takové vysvětlení však v napadeném rozhodnutí není a nelze jej jednoznačně dovodit ani interpretací.

26. Nedostatek odůvodnění nemůže zhojit ani odkaz na první část odůvodnění napadeného rozhodnutí obsaženého v tabulce u jednotlivých položek. Tato tabulka byla obsažena v identické podobě již v (pro nepřezkoumatelnost zrušeném) rozhodnutí ze dne 11. 9. 2023, č. j. MPO 90659/2023, a obsahuje konkrétní výhrady vůči některým uplatněným výdajům. Tabulka se však týká jiných nákladů, než text ve výše citovaném odstavci ze str. 3 Výzvy. Tabulka obsahuje výhrady k jednotlivým podkladům – nikterak se z ní však nepodává, jak žalovaný interpretuje problematická lomítka. Zatímco u některých položek žalovaný žalobci toliko vytkl vady předložených podkladů (faktury č. 07, 1120, 20201791136557), u jiných položek (faktury č. 20200005 a 20200007 až 20200009) žalobci vedle vady doloženého dokladu současně vytkl, že „[ž]adatel nedoložil smlouvu ani objednávku s dodavatelem“. I při zohlednění tabulky tedy není zcela zřejmé, zda žalovaný po žadatelích požadoval předložení všech druhů podkladů uvedených ve výše citovaném ustanovení Výzvy, či jen některých z nich.

27. Žalovaný jak v napadeném rozhodnutí, tak posléze ve vyjádření k žalobě akcentoval skutečnost, že na dotaci nemá žadatel právní nárok. S tímto soud souhlasí, uvedená skutečnost plyne již z textu zákona (viz § 14 odst. 1 rozpočtových pravidel). Z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. –46, č. 3324/2016 Sb. NSS, nicméně vyplývá, že soudní přezkum negativních rozhodnutí o tzv. nenárokových dotacích je omezen na posouzení řádného procesu, který garantuje rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za podmínek stanovených obecným způsobem. Žadatel tedy nemá právo na výsledek, ale na řádný proces s ním související. Předem stanovená kritéria pro rozhodování nesmí být excesivní, tj. nemohou například stanovovat diskriminační podmínky, na základě kterých by mělo být rozhodováno. Stejně tak podle rozšířeného senátu nesmí být excesivní či svévolná aplikační praxe poskytovatelů dotace (viz body 31 a 32 uvedeného rozsudku rozšířeného senátu).

28. Jakkoliv tedy žadatelé nemají na dotaci právní nárok, musí být jejich žádosti řádně posouzeny. Právě řádné a přezkoumatelné odůvodnění rozhodnutí o tom, zda bylo žádosti o dotaci vyhověno, či nikoliv, je garancí toho, že postup poskytovatele dotace není svévolný, případně diskriminační či excesivní. Rozhodnutí tedy musí být řádně odůvodněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, č. j. –40, č. 2736/2013 Sb. NSS).

29. Soud proto konstatuje, že žalovaný neodstranil vadu, pro kterou zdejší soud pro nepřezkoumatelnost zrušil jeho předcházející rozhodnutí ve věci. Opět tedy zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [ ]. Současně s tím se dopustil nezákonnosti, neb nepostupoval v souladu se závazným právním názorem vysloveným soudem ve zrušujících rozsudcích [ ]. Soudu proto ani v tomto soudním řízení nezbývá, než napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

VI. Závěr a náklady řízení

30. Soud napadené rozhodnutí zrušil, neboť žalovaný se dostatečným způsobem neřídil závazným právním názorem soudu vysloveným ve zrušujících rozsudcích a svým postupem zatížil napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Soud proto podle ve spojení s napadené rozhodnutí zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

31. Právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku je v dalším řízení žalovaný podle vázán. Pakliže žalovaný odkazuje na ustanovení, podle kterého žadatel musel doložit Soubor uhrazených faktur/smluv/účetních dokladů, které se budou vztahovat k jednotlivým uznatelným výdajům“, v novém rozhodnutí vysvětlí, jak lomítka z tohoto ustanovení interpretuje, a proč tedy podle jeho názoru žadatel nedostál u pokrácených položek povinnostem vymezeným ve Výzvě.

32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci úspěch. Žalobce byl v řízení plně úspěšný, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jež v posuzovaném případě tvoří náklady zastoupení advokátem a zaplacený soudní poplatek. Jejich výši soud určil v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“) takto:

a) zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč,

b) odměna za dva úkony právní služby po 4 620 Kč: převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu], a

c) paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za každý z těchto dvou úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu).

Právní zástupce žalobce nedoložil, že by byl plátcem DPH, a taková skutečnost se nepodává ani z Administrativního registru ekonomických subjektů. Žalobci tedy na náhradě nákladů řízení náleží částka v celkové výši 13 140 Kč. K úhradě soud žalovanému stanovil lhůtu v souladu s , , ve spojení s Žalovaný nebyl v řízení úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 8. října 2026

JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.