Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ad 13/2025 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců Mgr. Zuzany Löbl Marethové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci

žalobkyně: K. H., nar. X.

bytem X.

zastoupena: JUDr. Martinem Fejfárkem, LL.M., advokátem,

se sídlem Josefa Lady 2106/1, 434 01 Most

proti

žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví

se sídlem Palackého náměstí 375, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24.7.2025, č. j.: MZDR 32335/2024-3/PRO

takto:

I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 24.7.2025, č. j.: MZDR 32335/2024-3/PRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18 405 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokáta JUDr. Martina Fejfárka, LL.M.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci.

1. Žalobkyně se domáhá zrušení konečného rozhodnutí ministra zdravotnictví ve věci zamítnutí její žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem (dále jen „odškodňovací zákon“, „“ či „zákon o sterilizacích“).

2. Předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně splnila podmínky pro poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle , kterou jí žalovaný (resp. ministr zdravotnictví) napadeným rozhodnutím nepřiznal.

3. Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí ministra zdravotnictví označeného v záhlaví. Tímto rozhodnutím byl zamítnut její rozklad proti rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví ze dne 3.9.2024, č. j. MZDR 18654/2023-11/PRO, kterým nebyla žalobkyni přiznána jednorázová peněžní částka podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „“). Žádost založila na tvrzení, že jí dne 31. 3. 1977 při hospitalizaci související s porodem ve Fakultní nemocnici Bulovka byla bez jejího souhlasu provedena sterilizace. Rozhodujícím důvodem zamítnutí žádosti bylo podle žalovaného neprokázání samotného provedení sterilizace. Žalovaný přisoudil nedostatečnou průkaznost anamnestickému údaji v chorobopisu z roku 1986 a svůj závěr podpořil zejména údajem „adnexa vpravo intaktní“ v operačním záznamu ze dne 26. 4. 1990. Dále zpochybnil věrohodnost tvrzení žalobkyně a písemného prohlášení M. M.

2. Napadené rozhodnutí.

4. Z odůvodnění správního rozhodnutí, které rekapituluje průběh řízení a jeho podklady, vyplývá, že žalobkyně podala žádost dne 19. 6. 2023. Označila zdravotnické zařízení i datum tvrzeného zákroku. Uvedla, že sterilizaci nechtěla, nežádala o ni a opakovaně ji odmítala. Od čtvrtého měsíce těhotenství na ni měli lékaři naléhat a vyhrožovat jí odebráním dětí a jejich umístěním do dětského domova. Při odmítání podpisu souhlasu jí mělo být sděleno, že zákrok lze provést i bez jejího svolení. O jeho provedení se podle svého tvrzení dozvěděla při vizitě po porodu. Popřela, že by podepsala souhlas nebo obdržela odpovídající poučení o povaze, důsledcích, rizicích a alternativách výkonu. K žádosti připojila kopii rodného listu svého syna V. H, kopii chorobopisu z roku 1986 a vlastní písemné prohlášení. Upozornila, že dokumentace z roku 1977 byla patrně skartována.

5. Žalovaný dne 22. 6. 2023 vyžádal od poskytovatele zdravotních služeb dokumentaci týkající se sterilizace. Poskytovatel dopisem ze dne 7. 7. 2023 sdělil, že dokumentaci z roku 1977 již nemá k dispozici, a zaslal kopie dokumentace z let 1986 a 1990. Předložené odůvodnění tedy potvrzuje nedostupnost původní dokumentace; konkrétní způsob a okolnosti jejího zániku je třeba rozlišovat od tvrzení žalobkyně o skartaci.

6. Dokumentace z roku 1986 obsahuje podle správního rozhodnutí údaj o sterilizaci v osobní anamnéze. Žalovaný jej pokládal za informaci získanou rozhovorem s pacientkou nebo jejími blízkými. V odůvodnění se o anamnestické zmínce vyjadřuje též s odkazem na rok 1990.

7. Operační vložka chirurgická do záznamu o zdraví a nemoci ze dne 26. 4. 1990 obsahuje údaj „adnexa vpravo intaktní“. Žalovaný jej vyložil jako údaj o neporušenosti vaječníku a vejcovodu na pravé straně a přisoudil mu význam pro závěr, že předchozí sterilizace nebyla prokázána. Písemností ze dne 8. 3. 2024 žalovaný žalobkyni vyrozuměl o možnosti vyjádřit se k podkladům a nahlédnout do spisu. Současně ji vyzval k označení dalších důkazů o provedení sterilizace a tvrzeném nátlaku. Žalobkyně dne 22. 3. 2024 požádala o prodloužení lhůty; žalovaný jí dne 27. 3. 2024 vyhověl.

8. Dne 30. 4. 2024 žalobkyně předložila vyjádření a písemné prohlášení X., rozené X. Ta uvedla, že je žalobkyni osobou blízkou, v roce 1977 byla rovněž těhotná a navštěvovala stejnou těhotenskou poradnu. Podle prohlášení byly obě ženy nuceny ke sterilizaci a ta jim měla být po porodu provedena bez souhlasu. Svědkyně dále uvedla, že jí význam sterilizace vysvětlila žalobkyně. Žalobkyně sdělila, že jiné důkazní návrhy nemá.

9. Žalovaný svědkyni nevyslechl. Její prohlášení zpochybnil s poukazem na blízký vztah k žalobkyni, vlastní žádost o odškodnění, údajné rozpory s podáními v její věci, negramotnost a omezení svéprávnosti ve vztahu k jednání se státními orgány. Vlastní prohlášení žalobkyně označil za tvrzení s prakticky nulovou důkazní hodnotou. S odkazem na , (dále jen „“) dále nezkoumal protiprávnost zákroku, neboť nepovažoval jeho provedení za spolehlivě prokázané.

3. Průběh soudního řízení.

10. Žalobkyně v rámci jednotlivých žalobních bodů namítala nezákonnost a nepřezkoumatelnost z následujících důvodů:

11. 1. Sterilizace bez svobodného a informovaného souhlasu. Žalobkyně tvrdí, že jí dne 31. 3. 1977 byla provedena sterilizace bez jejího souhlasu, po nátlaku a výhrůžkách lékařů. Nebyla řádně poučena o povaze, důsledcích, rizicích ani alternativách zákroku. Tyto okolnosti naplňují znaky sterilizace v rozporu s právem podle

12. 2. K zásadě materiální pravdy. Dokumentace z roku 1977 byla podle sdělení Nemocnice Bulovka skartována, čímž se žalobkyně bez svého zavinění ocitla v důkazní nouzi. Žalovaný přesto nepřisoudil odpovídající význam chorobopisu z roku 1986, který výslovně uvádí sterilizaci, ani prohlášením žalobkyně a X. Neprovedl potřebné dokazování a důkazy nehodnotil ve vzájemných souvislostech, v rozporu s , a .

13. 3. Nepodložené medicínské závěry – záznam „adnexa vpravo intaktní“ ze dne 26. 4. 1990 sám neodůvodňuje závěr, že sterilizace v roce 1977 neproběhla. Žalovaný bez odborného podkladu vyložil jeho význam, nevypořádal časový odstup, chybějící údaj o levé straně ani možné metody sterilizace. Rozpor s chorobopisem z roku 1986 měl objasnit odborným posouzením, případně znaleckým posudkem z oboru gynekologie a porodnictví, nikoli vlastními domněnkami.

14. 4. Nesprávné hodnocení věrohodnosti žalobkyně a svědkyně. Laická znalost významu sterilizace nenahrazuje řádné poučení ani souhlas se zákrokem. Tvrzení svědkyně, že jí žalobkyně vysvětlila význam sterilizace, proto nevyvrací absenci poučení lékaři. Blízký vztah svědkyně, její vlastní žádost o odškodnění, údajná negramotnost ani omezení svéprávnosti samy neodůvodňují odmítnutí jejího výslechu. Žalobkyně navrhuje svědkyni X. vyslechnout.

15. 5. Nesprávné rozložení důkazního břemene. Podle rozsudku NSS ze dne 4. 7. 2024, č. j. -65, při chybějící dokumentaci postačí hájitelné tvrzení podpořené indiciemi, které v souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení než pravděpodobné provedení protiprávní sterilizace; správní orgán je musí vyvrátit. Žalobkyně takové tvrzení opírá o konzistentní popis událostí, chorobopis z roku 1986 a absenci jiné gynekologické operace mezi lety 1977 a 1986. Žalovaný tento souhrn nevyhodnotil a jinou skutkovou verzi odborně nedoložil.

16. 6. Nedostatečné odůvodnění a formalistický přístup. Žalovaný přesvědčivě nevysvětlil odmítnutí důkazů ani rozpory v dokumentaci, čímž zatížil rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů ( ). Nedůslednost dokládá také chybné datum narození žalobkyně: 27. 11. 1976 namísto X.. Popsaný postup odporuje účelu odškodnění.

17. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby.

18. Žalovaný odmítá námitku porušení zásady materiální pravdy. Údaj o sterilizaci v chorobopisu z roku 1986 podle něj pochází pouze z anamnézy, tedy ze sdělení žalobkyně či jejích blízkých, a neprokazuje provedení ani okolnosti zákroku. Prohlášení X. považuje převážně za reprodukci tvrzení žalobkyně bez konkrétních podrobností. Jeho věrohodnost zpochybňuje příbuzenským vztahem, vlastní žádostí svědkyně o odškodnění a rozpory s jejími podáními. S odkazem na její negramotnost, mentální postižení a omezení svéprávnosti pokládá výslech za nehospodárný.

19. Záznam „adnexa vpravo intaktní“ v dokumentaci k hysterektomii z roku 1990 žalovaný hodnotí jako objektivní operační nález, kterému přikládá vyšší váhu než anamnestickému údaji. Vychází z předpokladu správnosti zdravotnických záznamů a odmítá jako nepodložené úvahy o později nerozpoznatelné sterilizaci či patologických změnách vlevo. Uvádí, že při potřebě odborného posouzení může využít Odbor zdravotní péče a spolupráci s odbornou společností. Porovnání průkaznosti obou záznamů však považuje především za právní otázku; znalecký posudek by podle něj byl nehospodárný a žalobkyně jej mohla obstarat sama. Předložené indicie podle žalovaného dokládají nanejvýš přesvědčení žalobkyně, že byla sterilizována, nikoli skutečné provedení výkonu. Její verzi zpochybňuje také údaj o spontánních porodech a absence vysvětlení, jak mohl další operativní zákrok proběhnout bez jejího povšimnutí. Proto se s odkazem na nezabýval protiprávností neprokázaného výkonu.

20. Žalovaný odmítá rovněž výtku nedostatečné péče. Zdůrazňuje zásady volného hodnocení důkazů a hospodárnosti; podle svého názoru nemusí provádět důkazy nerelevantní či nevěrohodné a nárok nemůže přiznat na základě nepodložených tvrzení.

21. V replice žalobkyně uvedla, že vyjádření žalovaného neodstraňuje vytýkané vady dokazování ani neodůvodňuje zamítnutí žádosti.

22. Původní dokumentace z roku 1977 byla podle žalobkyně skartována, a žalovaný proto musí hodnotit všechny dostupné podklady ve vzájemných souvislostech. Anamnestický původ údaje o sterilizaci neznamená jeho bezcennost. Chorobopis vznikl desítky let před přijetím , nikoli pro nynější odškodňovací řízení. Tato okolnost podporuje věrohodnost dlouhodobě uváděné verze žalobkyně. Žalovaný neuvedl konkrétní důvod, proč by zaznamenaná informace měla být nepravdivá, a nesplnil povinnost dostatečně zjistit skutkový stav podle .

23. Údaj z roku 1990 popisuje pouze pravou stranu; absence údaje o levé straně nepotvrzuje její intaktnost. Bez odborného objasnění nelze dovozovat, že nález po třinácti letech vylučuje sterilizaci v roce 1977. Rozhodující není obecné porovnání váhy anamnézy a operačního protokolu, ale medicínský význam konkrétního nálezu. Žalovaný měl objasnit vztah obou záznamů odborným posouzením, případně znaleckým posudkem. Hospodárnost neodůvodňuje odmítnutí potřebného dokazování a povinnost jeho zajištění nelze přenášet na žalobkyni.

24. Laická znalost významu sterilizace není řádným poučením ani svobodným souhlasem a nevylučuje provedení výkonu bez vědomí žalobkyně. Negramotnost, mentální postižení, omezení svéprávnosti ani příbuzenský vztah X. samy neodůvodňují odmítnutí výslechu. Je třeba konkrétně posoudit její schopnost popsat vnímané události a ověřit vznik písemného prohlášení. Žalobkyně rovněž namítá, že jí žalovaný nezpřístupnil informace z jiného řízení použité proti věrohodnosti svědkyně, a neumožnil jí vyjádřit se k nim podle .

25. Podle rozsudku NSS ze dne 4. 7. 2024, č. j. -65, při chybějící dokumentaci postačí hájitelné tvrzení podpořené indiciemi, které v souhrnu nepřipouštějí jiné racionální vysvětlení než pravděpodobné provedení protiprávní sterilizace; správní orgán je může vyvrátit prokázáním opaku. Žalobkyně tento standard považuje za naplněný svým konzistentním tvrzením o sterilizaci dne 31. 3. 1977 bez souhlasu a po nátlaku, chorobopisem z roku 1986 a absencí jiné gynekologické operace v mezidobí. Úvaha, že při spontánním porodu by si nutně všimla další operace, není bez odborného podkladu přesvědčivým vyvrácením její verze.

26. Žalobkyně odmítá, že odkaz na hospodárnost ospravedlňuje opomíjení důkazů či neobjasněné pochybnosti. Vytýká rovněž nepřiměřenou délku řízení. Takový postup podle ní odporuje nápravnému účelu zákona a fakticky znemožňuje odškodnění osob, jejichž dokumentace se bez jejich zavinění nedochovala.

4. Posouzení věci.

27. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ a 2 , , (dále „“ či „“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí.

28. Soud nenařizoval jednání, neboť rozhodnutí žalovaného zrušil podle pro vady řízení. Soud neshledal důvod nařídit jednání ani z důvodu dokazování. Veškeré pro věc podstatné podklady potřebné pro rozhodnutí věci vyplývají z předloženého správního spisu žalovaného, přičemž tím se dokazování neprovádí (rozsudek NSS č. j. -117, č.‏ 2383/2011 Sb. NSS z 29. 1. 2009).

29. Soud vycházel z následující pro věc relevantní právní úpravy:

30. Podle je oprávněnou osobou fyzická osoba, která se v době od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012 ve zdravotnickém zařízení na území České republiky podrobila sterilizaci v rozporu s právem. Podle téhož zákona jde o zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k němuž osoba neudělila souhlas, případně jej udělila při porušení tehdy rozhodných předpisů nebo za okolností vylučujících či vážně narušujících svobodu a prostotu omylu souhlasu. Ustanovení jako příklady uvádí nátlak, donucení či přesvědčování a nedostatečné informování o zdravotním stavu, účelu, povaze, přínosech, důsledcích, rizicích a alternativách výkonu. Nárok činí podle zákona 300 000 Kč.

31. Podle a 2 rozhoduje o nároku Ministerstvo zdravotnictví a subsidiárně se použije . Žádost musí podle obsahovat vylíčení rozhodných skutečností, zejména označení zdravotnického zařízení, datum a okolnosti zákroku, a označení listin a jiných důkazních prostředků. Podle jsou státní orgány i právnické a fyzické osoby na výzvu ministerstva povinny poskytnout nezbytnou součinnost potřebnou ke zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Ministerstvo je dále oprávněno nahlížet do zdravotnické dokumentace a její držitel mu ji musí na písemnou žádost zaslat ( ).

32. Podle správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky . Podle poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, vyžaduje-li to povaha úkonu a osobní poměry dotčené osoby. Podklady pro rozhodnutí opatřuje správní orgán ( ); účastník označuje důkazy na podporu svých tvrzení, správní orgán však provede důkazy potřebné ke zjištění stavu věci ( ).

33. Zákonnost tvrzeného zákroku se posuzuje podle právní úpravy účinné v roce 1977. Podle , o péči o zdraví lidu, se sterilizace směla provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž měla být provedena, za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví. Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR o provádění sterilizace ze dne 17. 12. 1971, č. j. LP-252.3-19. 11. 71, stanovila mimo jiné, že sterilizace na zdravých pohlavních orgánech ženy byla přípustná pouze za stanovených indikací (), o indikaci rozhodovala sterilizační komise ( a ) a před výkonem musela osoba podepsat prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je zákrok reparabilní ().

34. Jak již bylo uvedeno, podle a 2 soud vychází ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu a přezkoumává napadené výroky v mezích žalobních bodů. Je-li žaloba důvodná, soud rozhodnutí zruší pro nezákonnost nebo pro vady řízení (); podle okolností může zrušit i předcházející prvostupňové rozhodnutí (). Právním názorem soudu je správní orgán v dalším řízení vázán ().

35. Podmínkami pro vznik nároku na jednorázovou peněžní částku za protiprávně provedenou sterilizaci podle , a zejména rozsahem povinnosti správních orgánů při zjišťování skutkového stavu a tomu odpovídajícími nároky kladenými na žadatelky v rovině povinnosti tvrzení a důkazní, se podrobně zabýval NSS v rozsudku ze 4. 7. 2024. Z tohoto rozhodnutí soud vychází také v nynější věci, jeho odůvodnění do značné míry přejímá a v podrobnostech na ně odkazuje.

36. NSS předeslal, že je třeba stanovit rozumnou rovnováhu mezi povinností tvrzení a důkazní žadatelek v řízení podle a naopak povinností správního orgánu zjistit stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v jak mu výslovně ukládá a dále a 3 . Účelem zákona totiž podle jeho důvodové zprávy je vyrovnání se státu s jeho předchozími pochybeními, která vedla k zásadnímu zásahu do základních práv žen, jež byly sterilizovány bez patřičného souhlasu.

37. Také zákonodárce uznal, že prokázání oprávněnosti nároku, konkrétně podstoupení sterilizace v rozporu s právem, může být vzhledem k uplynulé době, citlivé až intimní povaze zákroku (o němž se žena patrně nebude často šířit mimo kruh úzké rodiny) a celkovému zranitelnému postavení poškozených, velice obtížné. NSS dovodil, že „[o]proti běžným řízením o žádostech, často dokonce formulářových či s jasně právně definovanými náležitosti, totiž nebude pro žadatelky z ustanovení intuitivně zřetelné, jakým způsobem a do jakého standardu je nezbytné [takové události] vlastně prokazovat. [...] S ohledem na výše podrobně vymezená východiska je naopak nutné, aby žadatelkám – typicky právním laikům – byla srozumitelným způsobem dána skutečná příležitost svá tvrzení prokázat, resp. přispět ke zjištění stavu věci. [...] Aplikace způsobem skutečně zajišťujícím účinné napravení vzniklého stavu vyžaduje, aby žalovaný srozumitelným způsobem žalobkyni vysvětlil, že musí svá tvrzení dostatečně specifikovat a v co největší míře podpořit všemi dostupnými dokumenty, které má k dispozici, resp. požádat ji, aby veškeré takové dokumenty (či jiné důkazy) alespoň označila, aby si je mohl sám žalovaný vyžádat [...].“

38. NSS v bodech 35 a 36 citovaného rozsudku popsal, jak by měl správní orgán v řízení o této žádosti správně postupovat. Nejprve musí posoudit žádost s ohledem na náležitosti uvedené v , tedy zda obsahuje vylíčení rozhodných skutečností včetně označení zdravotnického zařízení a data, kdy k protiprávní sterilizaci došlo. Žadatelku současně srozumitelným způsobem poučí o možnostech, jak svá tvrzení podložit, konkrétně jaké dokumenty či jiné důkazy (například svědeckými výpověďmi) může za tím účelem označit. Následně správní orgán začne v souladu se zásadami materiální pravdy a vyhledávací činit kroky ke zjištění stavu věci bez důvodných pochybností, a za tím účelem si vyžádá všechny relevantní podklady včetně zdravotnické dokumentace podle a 7 , případně provede svědecké výslechy za účelem ověření žadatelkou předestřených tvrzení.

39. Následně správní orgán vyhodnotí obstarané podklady a posoudí, zda jsou předpoklady pro přiznání jednorázové částky naplněny. V situaci, kdy i přes učiněné kroky nelze dospět k jednoznačnému závěru z důvodu, že zdravotní dokumentace žadatelky neexistuje nebo je zjevně nedůvěryhodná, bude nutné zabývat se s ohledem na důkazní nouzi žadatelky tím, zda jsou jí předestřená tvrzení plausibilní a hájitelná. O jaké indicie vypovídající o hájitelnosti tvrzení se může jednat, bude záležet vždy na okolnostech konkrétní věci. Podle názoru NSS se však v zásadě může jednat o cokoli, co bude svědčit ve prospěch žadatelčiných tvrzení (např. vysvětlení žadatelky, její osobní a rodinná situace, chování v minulosti, jí předložené doklady, jiné známé skutečnosti atd.). Pokud tyto indicie svědčí pravděpodobnosti, že k nezákonné sterilizaci žadatelky mohlo skutečně dojít tak, jak tvrdí, bude s ohledem na její důkazní nouzi nutné považovat žádost za oprávněnou, ledaže správní orgán prokáže, že tomu tak být nemohlo (tedy že žadatelka nepodstoupila sterilizaci, ta nebyla nezákonná, nedošlo k ní v rozhodném období, případně že v řízení zjištěné indicie, jinak svědčící o možné nezákonné sterilizaci, mají jiné racionální vysvětlení). Hájitelností tvrzení žadatelek se nicméně správní orgán musí vždy dostatečně zabývat, přičemž za účelem jejího ověření musí postupovat v souladu se zásadou materiální pravdy, dalšími zásadami správního řízení a se zřetelem k účelu Svůj závěr musí správní orgán dostatečně odůvodnit.

40. NSS shrnul, že k zamítnutí žádosti o peněžní částku za protiprávní sterilizaci z důvodu neprokázání naplnění hmotněprávních podmínek nároku mohou správní orgány přistoupit ve třech případech. Za prvé, pokud správní orgán obstará zdravotnickou dokumentaci, z níž zjistí, že ke sterilizaci žadatelky buď nedošlo, nebo nebyla protiprávní (typicky byla provedena na základě jejího nezpochybnitelného informovaného souhlasu), a současně nic nebude nasvědčovat nedůvěryhodnosti takové zdravotnické dokumentace. Druhým případem zamítnutí žádosti poté bude situace, kdy i navzdory neexistenci zdravotnické dokumentace nebudou žadatelčina tvrzení na první pohled hájitelná a pokud správní orgán ani přes případné vlastní kroky ke zjištění stavu věci nezjistil nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti. Konečně třetím případem zamítnutí žádosti bude situace, kdy žadatelka sice předestře hájitelná a na první pohled pravděpodobná tvrzení, správní orgán je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností.

41. Uvedená východiska NSS potvrdil i v rozsudku ze dne 14. 8. 2024, č. j. -47, NSS zdůraznil, že „zvláštní situace vyžaduje zvláštní přístup“ a že nelze mechanicky aplikovat obvyklá pravidla řízení o žádosti. Není proto možné omezit zjišťování skutkového stavu jen na ověření existence či neexistence zdravotnické dokumentace.

42. Rozsudek NSS ze dne 19. 9. 2024, č. j. -45, dále vyložil, že protiprávnost může spočívat nejen v úplné absenci souhlasu, ale i ve formálně existujícím souhlasu, který byl získán za okolností vylučujících jeho svobodu a informovanost. Samotná žádost o sterilizaci není bez dalšího důkazem informovaného souhlasu; tehdejší úprava rozlišovala žádost, rozhodnutí sterilizační komise a následné písemné prohlášení osoby po poučení.

43. Podpůrně lze poukázat také na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, č. j. -60, zejména body 24 a 26 až 28, podle kterých anamnestický údaj nemusí sám prokazovat zákrok, nelze jej však pomíjet při hodnocení souboru indicií. Ani zprostředkovanost informací osoby blízké sama o sobě neodůvodňuje odmítnutí výslechu. Závěry těchto rozhodnutí soud uplatňuje s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem nynější věci, nikoli jako automatický příkaz přiznat odškodnění.

5. Posouzení žalobních námitek.

Význam chorobopisu z roku 1986

44. Základní námitku nedostatečného skutkového podkladu shledal soud důvodnou. Žalobkyně předložila konkrétní zdravotnickouu, která podle samotného žalovaného obsahuje údaj o dřívější sterilizaci. Žalovaný její relevanci odmítl především proto, že záznam je součástí anamnézy a nemusí být výsledkem přímého ověření lékařem. Tato úvaha rozlišuje mezi přímým a nepřímým důkazem, nepostačuje však k závěru, že záznam nemá význam ani jako indicie.

45. Soud souhlasí s žalovaným v tom, že pouhé zaznamenání anamnestického sdělení nemusí samo prokazovat provedení určitého výkonu, jeho datum ani jeho protiprávnost. Z toho ale nevyplývá, že je takové sdělení nepravdivé nebo že zdravotnická je nevěrohodná. Je třeba odlišit pravost a identifikaciy, zdroj zaznamenané informace, pravdivost jejího obsahu a míru, v níž přispívá k objasnění konkrétní skutečnosti.

46. Žalovaný neoznačil konkrétní zjištění, z nichž by vyplývalo, že údaj v chorobopisu z roku 1986 byl nesprávný. Nevysvětlil, zda vychází z ověřeného zdroje konkrétního zápisu, z jeho rozporu s jinou částí dokumentace, z prokázané záměny pacientek či z jiného zjistitelného důvodu. Obecná charakteristika anamnézy neodpovídá na otázku, proč má být právě tento údaj odmítnut i jako podpůrný podklad pro tvrzení žalobkyně.

47. Významná je též doba vzniku záznamu. Dokumentace z roku 1986 předchází přijetí odškodňovacího zákona o několik desetiletí. Sama tato okolnost neprokazuje pravdivost údaje, omezuje však možnost vysvětlovat jeho vznik pouze nynější snahou žalobkyně dosáhnout dávky podle tohoto zákona. Pokud záznam zachycuje sdělení žalobkyně, je přinejmenším relevantní pro posouzení, zda jde o její dlouhodobě uváděnou verzi, nikoli o tvrzení vytvořené až pro nynější řízení.

48. Žalovaný navíc uplatnil neodpovídající dílčí měřítko, když záznamu vytkl, že neprokazuje zároveň zákrok i jeho okolnosti. Jednotlivý důkaz nemusí osvědčovat všechny podmínky nároku. Záznam může podporovat provedení sterilizace, zatímco její časové zařazení a otázka souhlasu se hodnotí na základě dalších skutečností. Právě souhrnné hodnocení je nezbytné tam, kde přímý doklad již není dostupný.

49. Soud neukládá žalovanému, aby chorobopis bezvýhradně přijal. Ukládá mu, aby jeho důkazní význam vyhodnotil na konkrétním skutkovém základě, v kontextu celé dostupné dokumentace a tvrzení žalobkyně, a aby rozlišil omezenou průkaznost od konkrétně doložené nevěrohodnosti. To dosavadní odůvodnění nesplňuje v rozsahu potřebném pro zamítnutí žádosti.

Záznam „adnexa vpravo intaktní“ z roku 1990

50. Nedostatky hodnocení chorobopisu z roku 1986 nejsou napraveny poukazem na operační záznam ze dne 26. 4. 1990. Spor se netýká pouze překladu slova „intaktní“, ale odborného významu tohoto nálezu pro zpětné posouzení výkonu údajně provedeného o třináct let dříve. Z vysvětlení lékařského pojmu ještě neplyne, že jeho použití v daném protokolu vylučuje konkrétní dřívější zákrok.

51. Zaprvé je zápis výslovně omezen na pravou stranu. Bez objasnění celé operační dokumentace a významu tohoto stranového omezení jej nelze vydávat za úplný popis oboustranného anatomického stavu. Soud nicméně nepřejímá ani opačnou domněnku žalobkyně, že absence údaje o levé straně spíše svědčí pro její patologické změny. Mlčení záznamu samo takové změny neprokazuje. Podstatné je, že rozsah zjištění a jeho význam nebyly objasněny.

52. Zadruhé je nutné zohlednit časový odstup a účel pozdější operace. Žalovaný nevysvětlil, jaký výkon byl v roce 1990 prováděn, jaký rozsah prohlídky jednotlivých struktur odpovídal tomuto výkonu a zda zápis znamená cílené vyloučení následků dřívější sterilizace, nebo jiné zachycení operačního nálezu. Soud tyto odborné otázky sám neřeší; právě absence jejich objasnění činí závěr žalovaného předčasným.

53. Zatřetí žalovaný neoznačil dostatečně neodůvodnil předpoklad, že sterilizace provedená v roce 1977 by nutně zanechala takový nález, který by při konkrétní operaci v roce 1990 musel být rozpoznán a zaznamenán, a nemohl by být slučitelný s použitým výrazem. Žalobkyně správně upozorňuje, že je třeba posoudit význam případných různých metod výkonu. Z této námitky soud nevyvozuje, že určitá konkrétní metoda byla použita; vyvozuje pouze potřebu odborně podložené odpovědi.

54. Začtvrté žalovaný nepřesvědčivě vyřešil vztah záznamů z let 1986 a 1990. Pozdější operační nález může mít značnou váhu, ale k jeho použití jako vyvrácení dřívější anamnestické zmínky je nutné objasnit, zda se oba zápisy skutečně vylučují a proč. Teprve na tomto základě lze vysvětlit, proč má jeden podklad převážit nad druhým. Samotné časové pořadí a obecný rozdíl mezi anamnézou a operačním protokolem úplnou odpověď neposkytují.

55. Není rozhodující, že žalovaný je ústředním orgánem na úseku zdravotnictví. Je třeba, aby konkrétní úvaha byla zjistitelná z podkladů a odůvodnění a aby ji bylo možné přezkoumat. Z předloženého rozhodnutí není patrné, z jakých podkladů závěr o vyloučení dřívější sterilizace vychází.

Další důvody, o něž žalovaný opřel zamítnutí

56. Soud se zabýval také ostatními úvahami žalovaného, aby ověřil, zda zamítnutí žádosti může obstát nezávisle na vadném hodnocení zdravotnických záznamů. Takovou samostatně dostačující oporu neshledal.

57. Tvrzení, že žalobkyně odmítala navrhovanou sterilizaci, není v logickém rozporu s tvrzením, že se o jejím skutečném provedení dozvěděla až po porodu. První tvrzení se týká znalosti zamýšleného výkonu, druhé informace o jeho uskutečnění. Stejně tak schopnost vysvětlit jiné osobě, že sterilizace zabraňuje plodnosti, neprokazuje řádné poučení o zákroku ani souhlas s jeho provedením. Tyto okolnosti lze hodnotit, nelze z nich však bez dalšího dovodit nevěrohodnost celé verze žalobkyně.

58. Nedostačuje ani úvaha, že žalobkyně podle dostupných údajů rodila spontánně, a žalovaný si proto nedokáže představit provedení dalšího operativního výkonu bez jejího povšimnutí. Způsob porodu může být významný pro rekonstrukci hospitalizace a může odůvodnit otázky žalobkyni. Pouhá absence údaje o císařském řezu však bez odborného a skutkového objasnění souvisejících výkonů nevytváří prokázanou alternativní verzi událostí. Žalovaný měl žalobkyni umožnit vysvětlit konkrétní okolnosti a zohlednit dlouhý časový odstup, nikoli nahradit jejich zjišťování vlastní představou o nemožnosti popsaného děje.

59. Žalovaný správně uvedl, že žalobkyně nemůže mít postavení svědka ve vlastním řízení. Tento procesní závěr ale neodůvodňuje přisouzení prakticky nulového významu jejímu popisu událostí. Její tvrzení musí být posouzena z hlediska konkrétnosti, vnitřní konzistence, vysvětlitelných nepřesností a souladu s dostupnými indiciemi. Judikatura o hájitelnosti tvrzení by jinak pozbyla smyslu. Soud nepřiznává prohlášení účastnice účinky formálně provedené svědecké výpovědi.

60. U svědkyně X. je třeba rozlišit osobně vnímané události v poradně od informací převzatých od žalobkyně. Písemné prohlášení podle popisu žalovaného obsahuje také tvrzení o společném navštěvování poradny a o nátlaku. Výslech může objasnit, co svědkyně sama viděla a slyšela, kdy se o sterilizaci žalobkyně dozvěděla a jak její prohlášení vzniklo. Ani případná nepřímá povaha části poznatků sama nevylučuje jejich význam při souhrnném hodnocení.

61. Blízký vztah svědkyně a její vlastní žádost o odškodnění mohou být zohledněny při hodnocení věrohodnosti, nikoli automaticky ztotožněny s nezpůsobilostí podat výpověď. Negramotnost nevylučuje, že jiná osoba zachytila její vlastní sdělení; ověřit je třeba způsob pořízení a potvrzení prohlášení. Ani omezení svéprávnosti ve vztahu k jednání se státními orgány bez objasnění jeho rozsahu a skutečné schopnosti svědkyně vnímat, zapamatovat si a sdělit události samo neodůvodňuje kategorické odmítnutí výslechu. Žalovaný musí posoudit konkrétní procesní možnosti a potřebná ochranná opatření.

62. Jestliže žalovaný hodlá použít tvrzené rozpory s podáními svědkyně v jiném řízení, musí je konkretizovat a učinit z nich řádně identifikovatelné podklady v rozsahu potřebném pro tuto věc. Žalobkyni musí umožnit se k nim vyjádřit podle . Soud bez skutečného spisu nečiní závěr, zda tato procesní možnost již byla poskytnuta; obecný odkaz na znalost z úřední činnosti však sám nevysvětluje, v čem konkrétní rozpor spočívá a jaký má význam pro spornou sterilizaci žalobkyně.

Důkazní nouze a použití

63. Soud nepřehlédl, že žalovaný dokumentaci vyžádal, žalobkyni vyzval k označení důkazů a vyhověl žádosti o prodloužení lhůty. Nelze mu proto vytýkat úplnou procesní nečinnost. Rozhodující pochybení spočívá v tom, že již opatřené podklady obsahovaly otázky vyžadující další objasnění, ale žalovaný je uzavřel bez potřebného skutkového a odborného podkladu.

64. Ani sdělení žalobkyně ze dne 30. 4. 2024, že další důkazní návrhy nemá, neodstraňuje povinnost provést potřebné důkazy podle . Totéž platí o zastoupení právním profesionálem. To může mít význam pro rozsah individuálního procesního poučení, nikoli pro oprávnění orgánu neobjasnit rozhodný rozpor mezi listinami nebo pro přesun odpovědnosti za jejich odborný výklad na účastnici.

65. V této věci nelze bez dalšího použít běžný požadavek, aby žalobkyně sama plně prokázala všechny podmínky nároku. Původní dokumentace je nedostupná a existuje pozdější zdravotnický záznam svědčící alespoň jako indicie ve prospěch tvrzení o sterilizaci. Je třeba posoudit její hájitelnost ve smyslu rozsudku č. j. -65. Současně nedostupnost dokumentace sama nedokazuje protiprávnost a nezakládá automatické obrácení důkazního břemene bez posouzení ostatních podkladů.

66. Soud zatím nevyslovuje, že soubor indicií nepřipouští jiné racionální vysvětlení a že podmínky přesunu důkazního břemene jsou definitivně splněny. Takovému závěru předchází právě objasnění významu záznamu z roku 1990, hodnocení chorobopisu z roku 1986 a přiměřené doplnění dalších podkladů. Dosavadní rozhodnutí však ani neprokazuje jiné objektivní vysvětlení, ani nevysvětluje na dostatečně zjištěném základě, proč verze žalobkyně není hájitelná.

67. Ustanovení nebylo za této situace použito správně. Jeho podmínkou je zjištění skutečnosti znemožňující vyhovění žádosti v souladu s , nikoli pouhé přetrvávání pochybností způsobené neúplným dokazováním. Nelze vlastní nedostatečné objasnění rozhodné otázky označit za zjištěnou překážku nároku a tím odůvodnit, proč se tato otázka již nebude objasňovat.

6. Závěr a závazné pokyny pro další řízení.

68. Nosným důvodem zrušení je : skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění v otázce, na níž závisí celé zamítnutí žádosti. Současně došlo k podstatnému porušení , a a k předčasnému použití ; tato pochybení mohla ovlivnit výsledek řízení ve smyslu Řádné objasnění může totiž podstatně změnit hodnocení nejvýznamnějších indicií pro samotné provedení sterilizace.

69. Soud nepovažuje každou nesprávnou nebo nedostatečně přesvědčivou úvahu automaticky za vadu způsobující nepřezkoumatelnost celého rozhodnutí. Žalovaný uvedl obecný důvod, proč nepokládá anamnestický údaj za přímý průkaz zákroku. Zrušení proto není založeno na tvrzení, že chorobopis vůbec nezmínil nebo že rozhodnutí neobsahuje žádné důvody. Rozhodující je, že nevyložil na konkrétním a dostatečně zjištěném základě, proč tento údaj nemá ani podpůrnou hodnotu a proč jej pozdější operační zápis vyvrací. To současně neodpovídá požadavkům . Pro zrušení není nutné nad rámec samostatně dostačujících důvodů podle písmen b) a c) vyslovovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí jako celku podle písmene a).

70. Doplnění se netýká pouze okrajové otázky nebo opakování jediného důkazu. Je třeba odborně objasnit význam dochovaných záznamů a znovu posoudit soubor nepřímých podkladů a konkrétních tvrzení. Soud proto nevyužil k nahrazení tohoto zásadního doplnění vlastním dokazováním. Zjištěné vady umožňují rozhodnutí zrušit bez jednání podle

71. V dalším řízení žalovaný ověří možnost zajistit další dochované chorobopisy a operační dokumentaci z let 1986 a 1990, případně ověří úplnost již opatřených kopií. Přesně identifikuje zápisy o sterilizaci a posoudí jejich kontext a dostupné údaje o původu informace. Pokud původ konkrétního údaje již nelze zjistit, tuto nejistotu uvede a vyhodnotí; nebude ji bez dalšího ztotožňovat s prokázanou nepravdivostí.

72. Soud v tomto ohledu žalovanému připomíná i znění , dle kterého platí, že závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu, správní orgán usnesením ustanoví znalce.

73. Žalovaný poskytne žalobkyni možnost konkretizovat okolnosti hospitalizace, období před porodem a po něm, způsob, jakým se měla dozvědět o výkonu, a tvrzení o absenci jiného gynekologického zákroku do roku 1986. Konkrétní dotazy musí směřovat k objasnění již uváděné verze, nikoli k požadavku předložit neexistující přímý doklad nebo splnit nepřiměřené nároky na přesnost vzpomínek po téměř půlstoletí.

74. Žalovaný rovněž provede výslech X., nebude-li po konkrétním posouzení zjištěna skutečná překážka jeho provedení. Ověří vznik písemného prohlášení, odliší přímé a zprostředkované poznatky a objasní konkrétní rozpory, které považuje za významné. Pokud výslech objektivně nebude možný, uvede přesný důvod a vyhodnotí, jaký význam mají zbývající podklady. Závěr o nepotřebnosti důkazu nesmí být založen pouze na vlastnostech svědkyně již obecně uvedených v zrušeném rozhodnutí.

75. Po doplnění podkladů žalovaný umožní žalobkyni vyjádřit se podle a vše vyhodnotí jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Použije standard hájitelného tvrzení vymezený NSS, nikoli požadavek samostatného úplného průkazu každé podmínky žalobkyní. Pokud dospěje k závěru, že indicie podporují hájitelnou verzi splňující uvedené kritérium, bude postupovat podle pravidel důkazního břemene vyložených v rozsudku č. j. -65. Pokud shledá podmínky zamítnutí, uvede konkrétní skutkové a právní důvody.

76. Prokáže-li se samotné provedení sterilizace, bude nezbytné posoudit její protiprávnost. Žalovaný při tom musí rozlišovat obecnou znalost významu zákroku, odpovídající poučení, skutečně udělený souhlas a jeho svobodu. Jeho závazným závěrem je nedostatečnost dosavadního zjištění a hodnocení skutečností pro zamítnutí žádosti.

77. Chybné datum narození, na které žalobkyně upozornila, samo o sobě není nosným důvodem zrušení, je-li její totožnost jinak jednoznačná. Žalovaný je však musí opravit a ověřit, že pracuje s dokumentací téže osoby. Soud rovněž nestaví rozhodnutí na obecné charakteristice přístupu žalovaného jako přezíravého; rozhodující jsou výše konkrétně popsaná procesní a důkazní pochybení. Úvahy o systémové praxi žalovaného a předložený otevřený dopis tuto individuální důkazní situaci nenahrazují.

79. Soud proto podle napadené rozhodnutí zrušil a podle věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Výše vysloveným právním názorem je žalovaný podle vázán. Výrok není založen na tom, že soud považuje tvrzenou sterilizaci za již definitivně prokázanou, ale na tom, že její neprokázání dosud nebylo možné zákonně uzavřít postupem zvoleným žalovaným.

7. Náklady řízení

80. O nákladech řízení rozhodl soud podle Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, jež zahrnují také náklady zastoupení advokátem. Jejich výši soud určil v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni provedení jednotlivých úkonů. Náklady řízení tak tvoří:

a) Odměna za tři úkony právní služby po 4 620 Kč: převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby a podání repliky [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. g) ve znění účinném od 1. 1. 2025].

b) Paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč za každý úkon učiněný od 1. 1. 2025 (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od tohoto data).

c) Částka 3195 Kč odpovídající DPH v sazbě 21 %, zaokrouhlená na celé koruny nahoru ( , daňový řád), neboť žalobkynin zástupce je registrován k placení DPH ( ).

81. Žalobkyniny náklady zastoupení advokátem tak činí 18 405 Kč a žalovaný je povinen nahradit je žalobkyni v přiměřené 30denní lhůtě k rukám jejího zástupce ( , , ve spojení s ).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz v rámečku Rychlé odkazy – Úhrada soudních poplatků.

Praha 9. října 2026

JUDr. Ing. Viera Horčicová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje S. Š.