Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
77 A 23/2026 - 41.pdf
PDF · 0 B
No categories available
77 A 23/2026 - 41
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jaroslava Škopka, soudkyně JUDr. Veroniky Burianové a soudce Mgr. Aleše Smetanky ve věci
žalobce:
Mgr. R. B.
bytem X
zastoupený JUDr. Martinou Královou, advokátkou
sídlem Malá 43/6, 301 00 Plzeň
proti
žalovanému:
Státní úřad inspekce práce
sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2026, č. j. SUIP/9389/1.30/26-3,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2026, č. j. SUIP/9389/1.30/26-3, a rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj ze dne 23. 1. 2026, č. j. OIP6/515/6.30/26-3, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Martiny Králové, advokátky.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a podání účastníků řízení
1. Žalobce podal k Oblastnímu inspektorátu práce pro Plzeňský a Karlovarský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), kterou se domáhal poskytnutí následujících informací:
1) Vyhlášení [výběrového řízení – pozn. soudu] na volné služební místo BOZP (potravinářství a zemědělství), které bylo vyhlášeno u Oblastního inspektorátu pro Plzeňský kraj a Karlovarský kraj v květnu 2025 s popisem požadavků, které musí uchazeč o volné služební místo splňovat.
2) Pozvánku uchazeče k výběrovému řízení ad 1).
3) Rozhodnutí o výsledku výběrového řízení ad 1) s označením klienta jakožto úspěšného uchazeče.
4) Vyhlášení [výběrového řízení – pozn. soudu] na volné služební místo BOZP (potravinářství a zemědělství), vyhlášené dne 31. 10. 2025 s popisem požadavků, které musí uchazeč o volné služební místo splňovat.
5) Pokud již bylo ukončeno výběrové řízení na volné služební místo BOZP (potravinářství a zemědělství), vyhlášené dne 31. 10. 2025, datum, kdy bylo výběrové řízení skončeno a s jakým závěrem.
6) Jaký byl celkový počet uchazečů na volné služební místo BOZP (potravinářství a zemědělství), vyhlášené dne 31. 10. 2025.
7) Žádám o následující informace k jednotlivým uchazečům na volné služební místo BOZP (potravinářství a zemědělství), vyhlášené dne 31. 10. 2025, v pořadí, ve kterém se jednotliví účastníci umístili:
a) nejvyšší dosažené vzdělání uchazeče
b) počet odpracovaných let ve státní správě v oblasti kontroly
c) počet odpracovaných let v oblasti BOZP – potravinářství/zemědělství
d) zda byl pozvaný uchazeč zároveň držitelem OZO BOZP
e) celkový počet odpracovaných let (započitatelné praxe pro výpočet platu)
f) zda měl uchazeč praxi v oblasti tvorby protokolů o kontrole, příkazů či správního řízení
g) výsledek výběrového řízení (zda byl některý z pozvaných uchazečů na volné služební místo přijat).
2. Přípisem ze dne 22. 1. 2026, č. j. OIP6/515/6.30/26-2, správní orgán prvního stupně žalobci poskytl informace v rozsahu bodů 1 až 6 a bodu 7 písm. g) žádosti.
3. Rozhodnutím ze dne 23. 1. 2026, č. j. OIP6/515/6.30/26-3 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), správní orgán prvního stupně odmítl žalobcovu žádost v rozsahu bodu 7 písm. a) až f) žádosti týkající se nejvyššího dosaženého vzdělání a dosavadních profesních zkušeností uchazečů o volné služební místo v pořadí, v němž se umístili ve výběrovém řízení vyhlášeném dne 31. 10. 2025 (dále jen „sporné informace“).
4. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž tvrdil, že nežádal o konkrétní identifikaci jednotlivých uchazečů a požadované informace mu lze poskytnout v anonymizované podobě. Podle žalobce z požadovaných informací nebylo možné zjistit, o jakého konkrétního uchazeče se jedná.
5. Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 2. 2026, č. j. SUIP/9389/1.30/26-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“) odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Převzal závěr o možnosti identifikovat uchazeče kombinací požadovaných profesních údajů, pořadí umístění a dalších okolností výběrového řízení. Zdůraznil rozdíl mezi uchazečem a osobou již přijatou do veřejné správy a uvedl, že veřejnou kontrolu lze uplatňovat na vybraného a přijatého uchazeče, nikoli na ostatní uchazeče. Dále tvrdil, že průběh výběrového řízení není veřejnou záležitostí, neboť neprobíhá za účasti veřejnosti. Nad rámec těchto důvodů připomněl absenci právního nároku na přijetí na konkrétní služební místo.
6. Žalobce napadl napadené rozhodnutí včasnou a přípustnou žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Namítal, že požadované údaje lze poskytnout v anonymizované podobě, která neumožní identifikaci uchazečů. Poukázal také na to, že nebyl pozván k pohovoru a s ostatními uchazeči se při něm nemohl setkat. Vytkl žalovanému nedostatečné posouzení anonymizace, porušení zásady proporcionality a nedostatečné odůvodnění. Samostatně namítl, že nebyly poskytnuty ani údaje o vybraném a přijatém uchazeči, ačkoli byly zahrnuty v žádosti a žalovaný připustil jejich odlišný právní režim. Zdůraznil veřejný zájem na kontrole kvalifikace osob ve veřejné správě a transparentnosti výběru. Výslovně připustil, že nemá právní nárok na přijetí na konkrétní služební místo.
7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navázal na rozlišení přijatého uchazeče a ostatních uchazečů obsažené již v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že údaje o úspěšném uchazeči by bylo možné poskytnout, žalobce však požadoval údaje o všech uchazečích. Tvrdil, že správní orgány posoudily proporcionalitu omezení a ochrana soukromí převažuje nad právem žalobce na informace. Podle žalovaného žalobce neusiloval o informování veřejnosti, ale o získání podkladů pro jiné soudní řízení týkající se jeho přijetí na služební místo. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
II.
Posouzení věci soudem
8. Jelikož žalobce s takovým postupem výslovně souhlasil v podání ze dne 26. 3. 2026 a žalovaný s takovým postupem nevyslovil nesouhlas v reakci na usnesení soudu ze dne 25. 3. 2026, č. j. 77 A 23/2026-27, rozhodl soud o žalobě podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání.
9. Podle § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích včas uplatněných žalobních bodů. Vedle toho se soud zabýval vadami, k nimž přihlíží z úřední povinnosti, jakož i vadami bránícími věcnému přezkumu v rozsahu žalobních bodů.
10. Soud v této věci posuzoval, zda správní orgány přezkoumatelně odůvodnily omezení poskytnutí informací podle § 8a informačního zákona, možnost nepřímé identifikace a vyloučení anonymizace a částečného poskytnutí sporných informací. Zabýval se také námitkami proporcionality, veřejného kontrolního významu údajů a neposkytnutí informací alespoň o přijatém uchazeči.
11. Žaloba je důvodná.
Právní východiska soudního přezkumu
12. Žalobce se domáhal poskytnutí informací žádostí podanou podle § 13 informačního zákona. Správnímu orgánu prvního stupně příslušelo postavení povinného subjektu podle § 2 odst. 1 informačního zákona.
13. Podle čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Tento článek Listiny konkretizuje povinnost orgánů veřejné moci poskytovat přiměřeným způsobem informace o své činnosti v zákonném rámci, kterým je především informační zákon (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2024, č. j. 10 As 349/2022-37, body 21 až 25).
14. Na pozitivní závazek orgánů veřejné moci podle čl. 17 odst. 5 Listiny se vztahuje limitační klauzule podle odst. 4 téhož ustanovení. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny lze svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Omezení poskytování informací tedy musí zaprvé být stanoveno zákonem (požadavek legality, zákonná licence), zadruhé sledovat legitimní cíl a zatřetí být v demokratické společnosti nezbytné (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 As 104/2024-25, body 23 a 24).
15. Podle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
16. Podle čl. 10 odst. 1 věty první a druhé Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) má každý právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.
17. Jakýkoliv zásah do práv plynoucích z čl. 17 Listiny a z čl. 10 odst. 1 Úmluvy, pokud nebude stanoven zákonem, nebude sledovat legitimní cíl zakotvený v těchto ustanoveních a současně nebude nezbytný v demokratické společnosti, aby těchto cílů dosáhl, bude porušením požadavků stanovených v čl. 17 odst. 4 Listiny a v čl. 10 odst. 2 Úmluvy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 836/21, bod 15).
18. Informační zákon stojí na obecné zásadě, že informace, jimiž disponují povinné subjekty, se zásadně poskytují a jen výjimečně, pokud existují zákonem stanovené důvody a pouze tehdy, je-li jejich neposkytnutí proporcionální vzhledem k poměru mezi zájmem na jejich poskytnutí a právy či zájmy, které by mohly být poskytnutím dotčeny, se neposkytují. Výjimky z povinnosti poskytovat informace je třeba vykládat restriktivně a musí být řádně odůvodněny. Zásadně je tedy nutné poskytnout veškeré požadované informace, ledaže tomu brání opravdu závažné důvody převažující nad tímto právem (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2026, č. j. 2 As 2/2026-71, body 21 a 31; ze dne 18. 12. 2025, č. j. 2 As 47/2025-48, bod 43; či ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 As 104/2024-25, bod 25).
19. § 12 informačního zákona stanoví, že všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak, že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.
20. Podle § 15 odst. 1 informačního zákona platí, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.
21. Podle § 8a odst. 1 a 2 informačního zákona informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími jejich ochranu (odst. 1). Povinný subjekt poskytne osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři nebo zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají o jeho veřejné nebo úřední činnosti nebo o jeho funkčním nebo pracovním zařazení (odst. 2).
22. Podle § 90 občanského zákoníku platí, že zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.
23. Poskytnutí osobního údaje je jeho zpracováním podle čl. 4 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“). Musí proto odpovídat zásadám zpracování podle čl. 5 GDPR a být založeno na některém z právních titulů podle čl. 6 odst. 1 GDPR.
24. Osobním údajem je každá informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě. Identifikace může nastat i nepřímo kombinací více údajů, které samy o sobě nemusí osobu určit (čl. 4 bod 1 GDPR; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 As 282/2025-118, bod 63).
25. Pro naplnění definice osobního údaje u určité informace a určitého žadatele je rozhodující, zda má žadatel o informaci k dispozici zákonné a rozumné prostředky, které může použít k zpětnému identifikování subjektu údajů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2025, č. j. 1 As 183/2023-62, č. 4724/2026 Sb. NSS, body 38, 40 a 41). Informace o vzdělání, kvalifikaci či profesních zkušenostech může být za splnění těchto podmínek osobním údajem, například pokud by byla natolik unikátní, že by umožnila identifikovat konkrétní fyzickou osobu, např. neměla-li by obdoby u jiných uchazečů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 9 As 359/2017-51, bod 31).
26. Obecně platí, že samotné naplnění podmínek zákonné výluky nepředstavuje absolutní překážku poskytnutí informací. Existence zákonné výluky je toliko formální podmínkou pro omezení práva na informace. Zákonná výluka by měla být aplikována pouze v případech, kdy je neposkytnutí informací na základě provedeného poměřování nezbytné k ochraně jiných konkurujících práv či hodnot. Zpravidla je tedy nutno identifikovat konkurující veřejný zájem či jiné ústavně zaručené právo, které by mělo být chráněno zákonnou výlukou, a vzájemně je poměřovat s právem na informace. Nezbytnost omezení práva na informace musí vyplynout teprve z tohoto poměřování (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2026, č. j. 2 As 2/2026-71, bod 50).
27. Pokud je požadovaný údaj informací o fakticky identifikovatelné osobě (osobním údajem), musí povinný subjekt posuzovat, zda pro jeho (ne)poskytnutí existuje zákonný důvod. Právo na informace však není absolutní; je nutné individuálně poměřit veřejný zájem na zveřejnění s právem dotčené osoby na ochranu soukromí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 As 282/2025-118, body 64 a 67). V prvé řadě je tedy nutno vyhodnotit, zda je požadovaný údaj ve spojení s jinými informacemi způsobilý dotčenou osobu identifikovat ve smyslu § 8a odst. 1 informačního zákona a posoudit, zda (ne)nastaly podmínky pro postup podle § 8a odst. 2 informačního zákona (údaj vztahující se k veřejné nebo úřední činnosti dotčené osoby). Následně musí být poskytnutí informace podrobeno testu proporcionality, jelikož ochrana soukromí a osobních údajů představuje legitimní cíl, který může odůvodnit omezení práva na informace. Test proporcionality se skládá ze tří kroků: vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším smyslu. Zkoumá se, zda je zvolené opatření způsobilé dosáhnout sledovaného cíle, zda neexistuje šetrnější stejně účinné řešení a zda přínos opatření převažuje nad intenzitou zásahu do kolidujícího práva (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2026, č. j. 2 As 282/2025-118, body 39, 69 a 70; ze dne 13. 8. 2014, č. j. 1 As 78/2014-41, č. 3127/2014 Sb. NSS, body 28 a 29).
28. Při rozhodování o odmítnutí žádosti o informace se povinný subjekt nemůže spokojit s pouhým odkazem na zákonné ustanovení. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace musí vždy obsahovat přezkoumatelnou úvahu o naplnění podmínky nezbytnosti omezení práva na informace jako jednoho z konkurujících základních práv (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2023, č. j. 5 As 104/2021-35, bod 29).
29. Při poskytování informací podle informačního zákona povinný subjekt vyrozumí podle § 4 odst. 3 správního řádu osobu, která by mohla být poskytnutím informace dotčena. Tato osoba má právo se k tomu vyjádřit (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, č. 3155/2015, bod 108; a ze dne 17. 12. 2014, č. j. 1 As 189/2014-50, č. 3185/2015 Sb. NSS, právní věta). Tomu odpovídá regulace obsažená v § 14 odst. 6 písm. d) informačního zákona, která upravuje lhůtu pro poskytnutí informace v případě nezbytnosti umožnit uplatňování práv osobám, které by mohly být podstatným způsobem dotčeny poskytnutím požadované informace. Absence souhlasu potenciálně dotčených osob však nezbavuje povinný subjekt povinnosti samostatně posoudit zákonnost poskytnutí osobních údajů. Povinný subjekt se nemůže bránit poukazem na to, že se mu nepodařilo získat souhlas subjektu údajů. V rámci následného soudního přezkumu nesmí být povinný subjekt nucen opatřovat souhlas subjektu údajů, pokud své rozhodnutí založí na autonomním posouzení podmínek poskytnutí informací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2025, č. j. 10 As 102/2023-90, bod 32).
30. Soud zjednodušeně shrnuje, že při rozhodování o žádosti o informace obsahující údaje vztahující se ke konkrétním fyzickým osobám musí povinný subjekt nejprve posoudit, zda požadované informace, kterými disponuje, představují osobní údaje a zda mohou vést k identifikaci konkrétní osoby. Dospěje-li k závěru, že tomu tak je, musí dále posoudit, zda je možné požadované informace poskytnout alespoň částečně, zejména jejich anonymizací podle § 12 informačního zákona. Případné omezení poskytnutí informací musí být konkrétně odůvodněno a při kolizi práv přiměřené. Nestačí přitom pouze obecně konstatovat, že by dotčené osoby mohly být identifikovány. Z rozhodnutí musí být patrné, z jakých konkrétních okolností správní orgán identifikovatelnost dovozuje a proč případná anonymizace nepostačuje k ochraně práv dotčených osob. Vyjádření skutečně dotčených osob nevede k zániku povinnosti povinného subjektu samostatně posoudit poskytnutí informací, avšak případný souhlas těchto dotčených subjektů může představovat souhlas s poskytnutím informací podle čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR.
31. Pro zrušení správního rozhodnutí z titulu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů nestačí dílčí stručnost nebo formulační nedokonalost odůvodnění. Nedostatek důvodů musí bránit věcnému přezkumu v rozsahu žalobních bodů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2026, č. j. 7 As 180/2025-55, bod 19). Rozhodnutí prvního stupně a odvolacího orgánu je přitom třeba posuzovat společně, neboť odvolací orgán může vady prvotního odůvodnění odstranit (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS).
Posouzení důvodnosti žaloby
32. Sporné informace se týkají vzdělání, praxe a odborné způsobilosti uchazečů v žalobcem požadovaném řazení podle výsledku výběrového řízení. Hlavním důvodem odmítnutí byla ochrana soukromí a osobních údajů podle § 8a informačního zákona, založená na možnosti identifikace kombinací profesních údajů, pořadí a dalších okolností výběrového řízení.
33. Spornými informacemi byly údaje o vzdělání a dosavadních profesních zkušenostech fyzických osob, které se účastnily určitého výběrového řízení, propojené s údajem o jejich výsledném pořadí v tomto řízení. Odmítnutí těchto informací bylo žalovaným odůvodněno výlučně tím, že se týkají soukromí fyzické osoby a že jde o osobní údaje, neboť požadované informace jsou způsobilé identifikovat konkrétní uchazeče (zejména v kombinaci s informací o pořadí umístění, případně s dalšími okolnostmi známými z prostředí výběrového řízení).
34. Soud v prvním kroku přistoupil k přezkumu důvodů odmítnutí žádosti žalobce z pohledu námitek uplatněných v žalobě. Žalobce požadoval profesní údaje o jednotlivých uchazečích, uspořádané podle pořadí jejich umístění, nikoli údaje přiřazené k jejich jménům. Proto bylo třeba posoudit, zda má žalobce k dispozici zákonné a rozumné prostředky, které by mohl použít k identifikaci jednotlivých účastníků výběrového řízení. Přitom je třeba v prvé řadě přihlédnout k informacím, které správní orgán prvního stupně žalobci poskytl na základě jeho žádosti.
35. Informace, které žalobce požadoval pod body 1 až 3 žádosti a které mu správní orgán prvního stupně poskytl, se netýkaly výběrového řízení, k němuž se vztahovaly sporné informace. Z odpovědi na body 4 až 6 a bod 7 písm. g) žádosti se žalobce dozvěděl, kdy bylo výběrové řízení vyhlášené dne 31. 10. 2025 ukončeno a že se tohoto výběrového řízení účastnilo celkem 10 (neidentifikovaných) uchazečů, z nichž jeden (neidentifikovaný) uchazeč byl vybrán k přijetí a jeden (neidentifikovaný) uchazeč byl přijat na služební místo (žalobci nebylo sděleno, že by na služební místo byl přijat ten uchazeč, který byl vybrán). Z odpovědi správního orgánu prvního stupně tak žalobce zjistil jen to, že se předmětného výběrového řízení účastnilo 10 uchazečů, jeden z nich byl vybrán k přijetí na služební místo a jeden z nich (nikoli nutně totožný s vybraným) byl přijat na služební místo.
36. Správní orgány v prvoinstančním a napadeném rozhodnutí uvedly, že žalobcem požadované informace by umožnily identifikovat jednotlivé uchazeče zejména v kombinaci s informací o tom, v jakém pořadí se uchazeč umístil, případně s dalšími okolnostmi známými z prostředí výběrového řízení (srov. str. 2 prvoinstančního rozhodnutí a str. 3 a 4 napadeného rozhodnutí).
37. Soud konstatuje, že správní orgány ve svých rozhodnutích dostatečně nevysvětlily, proč by informace o pořadí uchazeče s údaji o jeho vzdělání a profesních zkušenostech mohla vést k jeho ztotožnění (jeho identifikaci jako konkrétní fyzické osoby). Správní orgány odůvodnily možnost identifikace uchazečů obecně kombinací údajů o jejich profesních charakteristikách, pořadí umístění a dalších okolností známých z prostředí výběrového řízení. Nevysvětlily však, které charakteristiky nebo jejich kombinace umožňují identifikaci v konkrétním případě každého z uchazečů, ani nevymezily další okolnosti, s nimiž by bylo možné požadované údaje spojit. Z jejich odůvodnění nelze zjistit, zda vycházely z reálné možnosti identifikace, nebo pouze z její hypotetické představitelnosti. Samotné vypuštění jmen identifikaci automaticky nevylučuje. Rovněž počet deseti uchazečů sám o sobě nezaručuje jejich anonymitu, stejně jako žalobcem tvrzená skutečnost, že nebyl pozván k pohovoru a s ostatními uchazeči se při něm nesetkal. Při posouzení je třeba zohlednit konkrétní obsah údajů a zákonné a rozumně použitelné prostředky jejich spojení s dalšími informacemi. Správní orgány byly povinny přezkoumatelně vysvětlit důvody odepření sporných informací. Takové vysvětlení nevyžadovalo odhalení totožnosti uchazečů. Soud tím nepředjímá, že identifikace je vyloučena, ale jen uzavírá, že její možnost nebyla správními orgány dostatečně konkretizována.
38. Správní orgán prvního stupně výslovně zvažoval také částečné poskytnutí podle § 12 informačního zákona. Uvedl, že údaje ke každému uchazeči v pořadí umístění zůstávají přiřaditelné konkrétním osobám i po odstranění přímých identifikátorů a že vyloučení chráněných částí by znemožnilo naplnit požadavek na individuální charakteristiky. Ani tato úvaha však nevymezuje, které položky jsou identifikující a proč by jejich vyloučení ponechalo pouze obsah, který již neodpovídá žádné oddělitelné části žádosti. Nemožnost vyhovět žádosti v celém rozsahu sama neodůvodňuje odepření všech jejích částí. Žalovaný tento nedostatek neodstranil. Námitka, že anonymizace vůbec nebyla zvažována, tak neodpovídá obsahu prvoinstančního rozhodnutí; důvodná je však námitka nedostatečného vysvětlení, proč anonymizace nebo jiné částečné poskytnutí v konkrétní věci nepostačují.
39. Napadené rozhodnutí ve spojení s prvoinstančním rozhodnutím tedy neobsahuje konkrétní úvahy umožňující přezkoumat uplatnění ochrany podle § 8a informačního zákona a vyloučení částečného poskytnutí informací podle § 12 informačního zákona v rozsahu žalobních bodů. Nejde pouze o stručnost odůvodnění nebo nesouhlas soudu s hodnocením správních orgánů, ale o chybějící důvody rozhodné pro použití výluky. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Nosným důvodem zrušení není konečný závěr, že všechny požadované údaje nesmí nebo musí být poskytnuty.
40. Pokud žalobce v žalobě argumentuje odlišným právním postavením osoby přijaté do služebního poměru, soud konstatuje, že předmětem žádosti byly informace vztahované k účastníkům výběrového řízení v požadované struktuře. Předmětem nynějšího řízení je tak posouzení zákonnosti důvodů, pro které správní orgány odmítly poskytnout požadované informace podle § 8a informačního zákona. Soud proto nepovažuje za potřebné zaujímat samostatný právní názor k rozsahu poskytování informací o osobě přijaté do služebního poměru ani k případným důsledkům jejího odlišného právního postavení. Tato otázka není pro posouzení důvodnosti žaloby rozhodná.
41. K námitce porušení zásady proporcionality soud uvádí, že obecné označení údajů za soukromé a rozlišení uchazečů a zaměstnanců nenahrazují konkrétní posouzení střetu práv. Nejprve musí být objasněno, v jaké podobě by poskytnutí skutečně umožnilo identifikaci a zasáhlo do práv dotčených osob a proč nepostačuje méně omezující řešení. Vzhledem k absenci těchto úvah soud nyní nepředjímá konečný výsledek poměřování u jednotlivých údajů a osob. Správní orgány však v dalším řízení musí zohlednit i význam údajů pro kontrolu obsazování služebního místa a případné omezení konkrétně odůvodnit. Pro nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí se soud nemůže k této námitce věcně a definitivně vyjádřit.
42. Předmětem tohoto řízení není zákonnost výsledku výběrového řízení ani nárok žalobce na přijetí na služební místo. Žalobce ostatně výslovně připustil, že takový nárok nemá. Jeho argument veřejnou kontrolou obsazování míst však není pro žádost o informace bez významu. Neveřejný průběh výběrového řízení sám nevylučuje veřejný zájem na jeho kontrole ani poskytnutí účinně anonymizovaných informací o kvalifikaci uchazečů. Otázka případného odlišného režimu informací vztahujících se k osobě přijaté do služebního poměru není pro nyní posuzovanou věc rozhodná. Samotný záměr použít informace v jiném soudním řízení není důvodem jejich odmítnutí. Informační zákon nevyžaduje, aby žadatel uváděl důvod žádosti o informace, ani aby prokazoval právní či jiný zájem na jejich získání (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2017, č. j. 9 As 359/2017-51, body 25 až 3; ze dne 4. 8. 2022, č. j. 1 As 14/2022-38, bod 23; či ze dne 20. 2. 2025, č. j. 2 As 104/2024-25, bod 34).
43. Soud si byl vědom toho, že informační zákon v § 16 odst. 6 obsahuje zvláštní právní úpravu o tzv. informačním příkazu, podle níž při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému subjektu nařídí požadované informace poskytnout ve lhůtě, která nesmí být delší než 15 dní ode dne doručení rozsudku povinnému subjektu.
44. Chybějí-li konkrétní důvody potřebné k přezkumu odmítnutí, může nepřezkoumatelnost bránit vydání informačního příkazu. Nejde však o důvod rezignovat na posouzení jeho podmínek a případné oddělitelné části žádosti. Je-li u určité části možné uzavřít, že nejsou dány důvody odepření, přichází v úvahu příkaz pro tuto část a vrácení zbývající části k dalšímu řízení. Výjimku ze zdrženlivosti při nepřezkoumatelnosti může představovat také její účelové zneužívání správními orgány k oddalování poskytnutí informací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2026, č. j. 10 As 264/2025-29, body 15, 16 a 18).
45. Jelikož soud dospěl k závěru, že správní orgány ve svých rozhodnutích nepřezkoumatelně odůvodnily závěr, že poskytnutí sporných informací brání ochrana osobních údajů a soukromí fyzických osob, byl postup soudu podle § 16 odst. 6 informačního zákona vyloučen. Zjištěné nedostatky odůvodnění soud nepovažuje za projev účelového zneužívání nepřezkoumatelnosti. Za takto zjištěných podmínek soud informační příkaz podle § 16 odst. 6 informačního zákona nevydal a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
46. Soud obiter dictum dodává, že nebylo objasněno, zda má povinný subjekt sporné informace, resp. zda je mít musí ve smyslu § 11b informačního zákona. Není-li v souladu s § 11b informačního zákona k dispozici pořadí uchazečů předmětného výběrového řízení, nelze žalobci poskytnout informace o vzdělání, praxe a odborné způsobilosti jednotlivých uchazečů v pořadí, v jakém se umístili ve výběrovém řízení. Žádosti žalobce v jejím celku lze vzhledem k žalobcem požadované struktuře vyhovět jen poskytnutím žebříčku uchazečů podle pořadí, v jakém se umístili ve výběrovém řízení (tím soud nečiní závěr, zda lze poskytnout část požadovaných informací). Soud dále konstatuje, že správní spis předložený žalovaným na první pohled neobsahuje veškeré žalobcem požadované informace o jednotlivých uchazečích.
47. Pro další postup je nutné odlišit skutečnou neexistenci informace od jejího nezachycení v žádosti uchazeče nebo v požadovaném uspořádání. Poznámka správního orgánu prvního stupně, že údaj podle bodu 7 písm. e) žádosti žalobce nevyplývá z žádostí o přijetí, neobjasňuje, zda (ne)má informaci v jiných podkladech, zda ji musí mít a zda ji lze získat jednoduchými úkony z existujících informací. Nelze ji proto bez dalšího považovat za přezkoumatelně odůvodněný samostatný důvod odmítnutí podle § 11b informačního zákona. Údaj obsažený v čestném prohlášení je rovněž informací; jeho existence je odlišnou otázkou od způsobu doložení či ověření. Případné odmítnutí z důvodu neexistence informace musí být posouzeno podle § 11b informačního zákona, včetně zákonné povinnosti údaj mít a možnosti jeho jednoduchého získání. Výluku vytváření nových informací podle § 2 odst. 4 nelze bez dalšího vztáhnout na prosté vyhledání, výpis nebo jednoduché uspořádání existujících údajů. Soud těmito úvahami neurčuje, které informace skutečně existují, ani nenahrazuje chybějící správní důvody vlastním zjištěním jejich neexistence.
48. Případné vedení výběrového řízení podle § 28a odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, samo neprokazuje neexistenci hodnocení nebo pořadí uchazečů. Toto ustanovení nestanoví obdobnou povinnost sestavit pořadí dalších úspěšných žadatelů jako § 28 odst. 2 a 4 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ale nevylučuje, aby úřad určité pořadí fakticky vytvořil. Informační zákon neukládá dodatečně provést nové hodnocení a sestavit dosud neexistující pořadí. Případná absence tohoto pořadí však vyžaduje konkrétní posouzení toho, zda a v jakém rozsahu brání vyřízení žádosti a zda zůstává oddělitelná část informací. Podle § 12 informačního zákona musí být důvody omezení posouzeny ve vztahu k jednotlivým údajům a osobám. Skutečnost, že část údajů o některém uchazeči nelze poskytnout, bez dalšího neodůvodňuje odepření údajů o ostatních.
49. Soud jako důkaz neprováděl listiny přiložené k žalobě a založené na č. l. 8 až 24 soudního spisu, jelikož byly součástí správního spisu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2022, č. j. 10 Afs 281/2020-70, bod 29). Tři doručenky přiložené k žalobě a založené na č. l. 5 až 7 soudního spisu soud pro nadbytečnost též k důkazu neprovedl, neboť osvědčovaly doručení listin před podáním žádosti o informace a nemohly tak ovlivnit posouzení důvodnosti žaloby.
50. Z výše uvedených důvodů soud I. výrokem tohoto rozsudku podle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí. Podle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil soud také prvoinstanční rozhodnutí, protože nedostatečné odůvodnění identifikovatelnosti a vyloučení částečného poskytnutí vzniklo již v prvním stupni, žalovaný je neodstranil a náprava vyžaduje nové individuální posouzení žádosti povinným subjektem. Současně soud podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení jsou správní orgány podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázány právním názorem vysloveným soudem v tomto rozsudku. Soud akcentuje, že tímto rozsudkem závazně neposuzoval otázku, zda správní orgán prvního stupně sporné informace má a mít musí, ani zda existuje zákonná možnost odmítnutí sporných informací po řádném zjištění skutkového stavu a jeho individualizovaném odůvodnění.
III.
Náklady řízení
51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl II. výrokem tohoto rozsudku podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Plně procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Celkové žalobcem účelně vynaložené náklady řízení ve výši 13 140 Kč sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 3 000 Kč a z odměny žalobcovy zástupkyně jako advokátky ve výši 10 140 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) po 4 620 Kč podle § 9 odst. 5, § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu a ze dvou náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 450 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 64 s. ř. s. s přihlédnutím k možnostem žalovaného platbu provést. Platební místo soud určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 64 s. ř. s.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 12. října 2026
Mgr. Jaroslav Škopek v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje L. C.