Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
41 Ad 9/2026 - 71.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 Ad 9/2026 - 71
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Petrem Sedlákem ve věci
žalobce: I. Ch.
X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2026, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2026, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Podstata věci
1. Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu. Posudkoví lékaři však zjistili, že se v jeho případě nejedná o invaliditu, protože míra poklesu jeho pracovní schopnosti dosahovala pouze 10 %. Proto podle žalované nebyl důvod pro přiznání invalidního důchodu. Soud zkoumal, zda tento závěr obstojí. Na základě nového posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí však zjistil, že nikoliv. Pokles pracovní schopnosti žalobce činil 35 %. To odpovídá invaliditě I. stupně. Z toho důvodu soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
II. Rozhodnutí žalované a související skutkové okolnosti věci
2. Žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu s požadovaným datem přiznání od skončení výplaty nemocenských dávek. Žalovaná však rozhodnutím ze dne 18. 9. 2025, č. j. X žádost žalobce zamítla (prvostupňové rozhodnutí). V odůvodnění uvedla, že podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (IPZS) ze dne 5. 9. 2025 (první posudek) není žalobce invalidní. Jeho pracovní schopnost podle prvního posudku totiž poklesla pouze o 10 %.
3. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí námitky. V nich namítal podjatost lékařky, protože tatáž lékařka vypracovala i posudek o jeho zdravotním stavu z července 2025, který byl podkladem pro zamítavé rozhodnutí o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Nesouhlasil také s nesprávným a neúplným zjištěním skutkového stavu.
4. V námitkovém řízení proběhlo nové posouzení zdravotního stavu žalobce. Lékařka IPZS vyhotovila nový posudek dne 16. 2. 2026 (druhý posudek). Ten stanovuje pokles pracovní schopnosti žalobce na 20 % a vzhledem k jeho vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace jej zvyšuje o 10 %. Celkově tedy pokles pracovní schopnosti žalobce činí 30 %.
5. Na základě druhého posudku žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 2. 2026, č. j. X (rozhodnutí žalované), námitky žalobce zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
III. Žaloba a vyjádření žalované
6. Žalobce tvrdil, že posudkový lékař učinil závěr o tom, že žalobce není invalidní v žádném stupni, aniž by podrobněji zkoumal jeho současný zdravotní stav. Nebyl přizván na jednání, takže si posudkový lékař nemohl učinit odpovídající představu o jeho zdravotním stavu a postižení.
7. Žalobce namítal, že se posudkový lékař navíc zabýval pouze otázkou jeho dlouhodobě nepříznivého stavu, a nikoliv invaliditou. Tomu nasvědčují skutečnosti uvedené ve druhém posudku. Jeví se, že otázku dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce posuzoval od roku 2010 po současnost, a ne za období od 2. 9. 2024, resp. od 16. 7. 2025. Posudkový lékař jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovil disociativní poruchu. Pokud by posuzoval otázku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce od roku 2010 po současnost, bylo by toto tvrzení o zdravotním stavu žalobce v přímém rozporu s jeho pracovním zařazením a zdravotním stavem pro tuto práci požadovaným. Žalobce totiž pracoval jako horník – narážeč, což je fyzicky náročná práce, jejíž součástí byly zkoušky na signalistu podmíněné psychotesty. Při diagnóze disociativní poruchy by nemohl tuto profesi vykonávat.
8. Posudkový lékař podle žalobce nezhodnotil jeho celkovou výkonnost, pohyblivost a schopnost vykonávat denní aktivity vzhledem ke kapitole VI, odd. 8 přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Z lékařských zpráv a dokumentace totiž vyplývá, že nejčastěji zmiňované postižení, resp. diagnóza je pravostranná hemiparéza – funkční porucha hybnosti (tj. kapitola VI, oddíl 8, písm. h, i přílohy vyhlášky o posuzování invalidity). Na běžné denní aktivity proto žalobce potřebuje mnohem více času než zdravý jedinec, a proto není schopen vykonávat pracovní činnost v plném rozsahu a kvalitě.
9. Brojil také proti tomu, že posudkový lékař nevzal v úvahu ani to, že se zdravotní stav žalobce od podání žádosti o invalidní důchod v červenci 2025 nezlepšil. Žalobce dále důkladně popisuje svůj aktuální zdravotní stav – uvádí, že chodí pomalu s oporou vycházkové hole, při chůzi na delší vzdálenost musí po 500 až 750 metrech odpočívat kvůli únavě, bez hole zvládne jen chůzi na krátkou vzdálenost do 20 metrů, ale potřebuje v prostoru místa, kde se může v případě potřeby zachytit, opřít a zamezit svému upadnutí. Popisuje také špatnou jemnou motoriku a cit v pravé ruce, zhoršenou koordinaci pohybů hlavně pravé strany, velkou dlouhodobou únavu, poruchy rovnováhy či plegii hlezenního kloubu a další.
10. Z uvedených skutečností vyplývá, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. S ohledem na to žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a aby jeho zdravotní stav přezkoumala Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí.
11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že musí vždy zcela striktně postupovat v souladu s direktivami zákona o důchodovém pojištění a vyhlášky o posuzování invalidity. To s sebou nutně neslo i důsledné respektování příslušných posudkových kritérií. Posouzení úbytku pracovního potenciálu je mimoto otázka ryze medicínská, nikoliv záležitost sebehodnotící laické rozvahy či přání žadatele. Druhý posudek ozřejmil, jaké dominantní postižení bylo u žalobce prokázáno a jakou tíži ve smyslu přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity je po právu a na místě mu přičíst. Bonifikaci užité položky nadto posudková lékařka ještě navýšila o 10 %. Samotné diagnózy pak invalidizaci samy o sobě nezakládají.
12. Připomněla, že klíčová jsou tu zdokladovaná omezení (k tomu viz § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého se při určování poklesu pracovního potenciálu vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření). Úkol IPZS, respektive posudkových lékařů, zásadně nespočívá v realizaci primárních klinických poznatků. Žalobce koneckonců svoji výtku blíže neupřesňuje – neuvádí, jaké nové poznatky by přímé vyšetření mohlo přinést, eventuálně nekompletnost shromážděné dokumentace současně nenamítá.
13. Za poněkud nepřípadný a nesrozumitelný považuje argument týkající se diagnózy disociativní poruchy, pro kterou by jen stěží by mohl vykonávat profesi horníka – narážeče. Postačí patrně zdůraznit, že cévní mozkovou příhodu (pro kterou byl v dočasné pracovní neschopnosti) žalobce utrpěl v září roku 2024.
14. Na závěr konstatovala že dopad a intenzitu funkčních deficitů, stejně jako podřazení dominantního postižení jistě znovu zváží odborný lékař klinického oboru. Stejně tak i nově uplatněné medicínské zprávy. Z pohledu žalované však žaloba není důvodná. V části, v níž se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by krajský soud rozhodnutí žalované napřímo změnil a dávku autoritativně přiznal, by šlo o kroky, které právní úprava zjevně neumožňuje. Jedná se tedy o zjevně nepřípustný nárok.
IV. Zadání třetího posudku, jeho obsah a zjištění z něj plynoucí
15. Soud požádal posudkovou komisi o nové posouzení zdravotního stavu (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Posudková komise svůj posudek vyhotovila dne 1. 7. 2026 (třetí posudek).
16. V rámci posudkového hodnocení uvádí, že se jedná o muže se středoškolským vzděláním s maturitou, který je sledovaný pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jenž má vliv na vykonávanou pracovní schopnost – profesi dělníka. V popředí zjevného postižení žalobce stojí prodělaná cévní mozkovou příhoda, při které došlo k pravostrannému postižení končetin a poruše řeči až do střední tíže postižení. Po podání trombolytické terapie lékaři zvažovali spíše funkční postižení. Vyšetření posudkové komise potvrzuje, že je žalobce schopen chůze se dvěma trekovými holemi nebo s jednou vycházkovou holí.
17. Neurologické vyšetření prokázalo pravostrannou instabilitu, na akrální části pravé dolní končetiny vleže žalobce není schopen provést přizdvižení nártu proti odporu, v chůzi i ve stoji na patách a špičkách to přechodně lze. Při cíleném vyšetření zůstává třes na horní pravé končetině, který žalobce hůře koriguje. Na dolní končetině akru má vyhaslé hluboké čití. Hemiparéza lehkého stupně zůstává. Koktavost žalobce kolísá, jinak komunikaci v běžné hlasitosti zvládá verbálně, srozumitelně i přes dysartrii. Je orientován místem, časem i osobou, jeví správné povědomí o rodině a má vycházkové kolečko, ve kterém si v místě domova trénuje chůzi. Je schopen nákupu. U posudkové komise je plně sebeobslužný v pomalém psychomotorickém tempu. Psychiatr žalobci nasadil medikaci pro střední tíži deprese.
18. Od 15. dubna 2025 je sledován v ambulanci pro funkční poruchy – pravou dolní končetinu dlouhodobě s občasnými zlepšeními „tahá za sebou“, „mravenčení“ v pravé dolní končetině odpovídá lehkému vazospastickému nálezu, pískání v pravém uchu odpovídá nálezu percepčnímu lehkému postižení sluchu jednostranně. Na horních končetinách je drobná dorsální spondylóza – degenerativní postižení krční páteře kombinovaných foraminostenóz obratle C6, C7 pravostranně. Tento nález může korelovat s občasnou nepředvídatelnou nejistotou žalobce v cílení pravé ruky. Může mít potíže s jemnou motorikou, mícha je bez myelopatie, jde o přechodné kořenové dráždění. Elektromyografie (EMG) vylučuje akutní i chronické postižení kořene míšního v krční oblasti těžšího stupně (1/2025).
19. Psycholog se přiklání k projevům souvisejícím s poruchou osobnosti. U posudkové komise je zjevně nesoustředěný, bez prokazatelné poruchy kognice. Na krátké vzdálenosti využívá platné řidičské oprávnění, kde udává manuální řízení a ovládání konce nohy pravé dolní končetiny celou končetinou – souhybem v kyčli. Rozsahy v kyčelních i kolenních skloubeních jsou bez posudkově významného postižení, stejně tak rozsahy skloubení na horních končetinách. Vizus má korigován. Ve funkční neurologické poradně mu nadále doporučili stav korekce jeho stavu psychiatrem. Je zaučen v autogenním tréninku, který pomáhá uvolňování mentálního napětí. Kardiopulmonálně je kompenzovaný a klidovou dušnost nemá.
20. V diagnostickém souhrnu třetí posudek zmiňuje tyto zdravotní obtíže:
· stav po ischemické cévní mozkové příhodě s pravostrannou hemiparézou, poruchou řeči ze dne 2. 9. 2024;
· gastroesofageální porucha žaludku a dvanácterníku kompenzovaná medikací;
· porucha metabolismu tuků kompenzovaná medikací;
· vazoneuróza horních a dolních končetin s průkazem signifikantního postižení na dolních končetinách, neprůkazné vazoneurotické postižení horních končetin;
· oboustranná percepční porucha sluchu s akcentací poruchy na pravém uchu 60dB, vlevo 25 dB, při potížích doporučeno sluchadlo;
· porucha osobnosti, středně těžká depresivní porucha s nasazenou efektivní terapií.
21. Posudková komise dále uvádí, že k datu vydání rozhodnutí žalované je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvyšším dopadem na pracovní schopnosti žalobcův stav po ischemické cévní mozkové příhodě s lehkou pravostrannou lateralizací. Zůstávají projevy hemiparetické chůze, nejistota v chůzi i cílení pravé horní končetiny, částečné oslabení pravostranného úchopu, nesoustředěnost, zpomalené psychomotorické tempo, léčba antidepresivy a porucha osobnosti.
22. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobce hodnotí posudková komise podle vyhlášky o posuzování invalidity ve znění platném v době vydání rozhodnutí žalovaného. Jeho zdravotní stav podřazuje pod kapitolu VI. (postižení nervové soustavy), položka 1b srovnatelně (s rozmezím 20-35 %). Jedná se tudíž o položku lehkého funkční postižení, lehké motorické, senzorické, řečové nebo kognitivní dysfunkce, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo je možno je vykonávat s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků. Posudková komise volí horní hranici tohoto rozmezí, tedy 35 % – i s přihlédnutím k dalším postižením, které vedou ke ztížení pracovního uplatnění. Práci žalobce bude vykonávat v podstatně menším rozsahu a intenzitě výkonu.
23. Datum vzniku – tedy den 10. 9. 2025 – stanovuje posudková komise s nálezem, kdy nelze zpochybnit dlouhodobou nepříznivost zdravotního stavu na pracovní uplatnění a po komplexní neurologické léčbě jak hospitalizační, tak ambulantní. I s výsledkem tohoto neurologického nálezu souvisí posudkový závěr komise o omezení platnosti posouzení s kontrolní lékařskou prohlídkou za dva roky od uznání invalidity I. stupně, za zavedení řádné psychoterapie a psychiatrického vedení žalobce.
24. Posudková komise uzavírá, že ke dni vydání rozhodnutí žalované byl žalobce invalidní v prvním stupni. Pokles jeho pracovní schopnosti totiž celkově činí 35 %.
25. Žalovaná se ke třetímu posudku vyjádřila dne 17. 7. 2026. Uvedla, že ačkoliv žalovaná není nadána odbornými medicínskými znalostmi, aktuálně užitá subsumpce rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce (cévní poškození mozku) se zcela zjevně míjí s dosavadními skutkovými výstupy IPZS z opravného řízení správního. Pro tuto situaci přitom Nejvyšší správní soud již v minulosti důrazně vyslovil, že pokud se jednotlivé posudky, které byly ve správním a soudním řízení zpracovány, neshodují v zařazení stěžovatelova funkčního postižení pod konkrétní bod přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, je nutné, aby posudková komise dostatečně zdůvodnila, na základě jakých okolností dospěla k závěru o naplnění kritérií zvolené diagnózy a zároveň, proč kritéria jiné položky, resp. bodu, naplněny nebyly (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2021, č. j. 6 Ads 27/2020-36). Nic takového třetí posudek nenabízí.
26. Zásadní výhradu žalovaná vznesla vůči stávající kvalitě odůvodnění data vzniku žalobcovy invalidity (10. 9. 2025), které by v ideálním případě samozřejmě mělo umožnit přezkoumatelnost učiněných závěrů. Třetí posudek ovšem poskytuje jen prosté finále a chybí nezbytné vysvětlení (potažmo odborné posudkové zhodnocení) toho, proč vlastně k danému datu již bylo namístě považovat žalobcův zdravotní stav za dlouhodobě nepříznivý. Má-li sehrát klíčovou roli tento nález rekapitulovaný v souhrnu podkladů zúročených IPZS, bylo by vhodné závěr, že „nelze zpochybnit dlouhodobou nepříznivost zdravotního stavu“ doplnit o patřičný rozbor ve vazbě na tento nález. Uzavírá, že žádoucí odůvodnění přijatých závěrů nemá být zaměňováno za pouhá resumé, byť s nepopiratelnou formální garancí odborné lékařky klinického oboru a lékařky posudkové komise. Žalobce se naopak vyjádřil, že s třetím posudkem souhlasí.
27. Na základě vyjádření žalované soud požádal posudkovou komisi o doplnění třetího posudku. Ta toto doplnění vyhotovila dne 26. 8. 2026 (doplnění posudku) a setrvala na dřívějších závěrech. Posudková komise uvádí, že k datu stanovení vzniku invalidity vycházela z neurologicky nejbližšího dokumentu, kterým je neurologické vyšetření MUDr. M. ze dne 10. 9. 2025, podle kterého zjevně přetrvával neurologický deficit i při nasazené terapii psychiatrické medikace. Žalobce byl také přítomen vyšetření u komise a zde též shledala prokazatelný neurologický deficit, který dosahuje lehkého stupně. Posudková komise dále popisuje zdravotní stav žalobce a konstatuje, že centrální postižení mozku po ischemické atace nelze hodnotit položkou 8h, ale 1b, jak bylo provedeno. Jen u centrálního postižení mozku vzniká syndrom postižení hybnosti a senzitivity v kombinaci s postižením řeči a výkonnosti, dle lokality cévního postižení mozkového centra. Z těchto důvodů setrvává posudková komise na svém závěru, odlišně od posouzení IPZS a žalované – i proto, že žalobce vyšetřila v jeho přítomnosti.
V. Posouzení věci
28. Žaloba je důvodná.
29. Právní úpravu posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod obsahuje § 39 zákona o důchodovém pojištění. Upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. A konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně.
30. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod závisí především na odborném lékařském posouzení. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje posudková komise, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu pro posuzování zdravotního stavu. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle běžných zásad dokazování v soudním řízení správním (§ 77 odst. 2 soudního řádu správního). S ohledem na jeho mimořádný význam bývá tento posudek rozhodujícím důkazem, pokud z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, které by správnost posudku mohly zpochybňovat.
31. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Především s těmi, které posuzovaný namítá. Kromě toho musí posudková komise své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod ve dvouinstančním řízení, podléhá zejména její rozhodnutí v námitkovém řízení požadavkům na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43). Jsou-li v posudkových hodnoceních zdravotního stavu rozpory, může je krajský soud v rámci zjišťování skutkového stavu řešit i pořízením tzv. srovnávacího posudku posudkové komise (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2013, č. j. 6 Ads 12/2013-22).
32. Soud vyhodnotil zjištěný skutkový stav na základě třetího posudku a jeho doplnění. Posudková komise vycházela ze všech dostupných lékařských zpráv a hodnotila všechna relevantní zdravotní postižení žalobce. Posudkoví lékaři žalobce při jednání vyšetřili, což zvyšuje přesvědčivost posudku. Doplnění posudku poté odstranilo nejasnosti a soud proto třetí posudek po jeho doplnění hodnotí jako úplný. Soud tedy nemá pochybnosti o nejaktuálnějším posouzení zdravotního stavu žalobce.
33. Soud proto vycházel ze třetího posudku a jeho doplnění jako ze stěžejních důkazů v otázce invalidity žalobce. Vyplynulo z nich, že pracovní schopnost žalobce odpovídá míře, která zakládala důvod pro přiznání invalidního důchodu I. stupně. V době vydání rozhodnutí pracovní schopnost žalobce poklesla o 35 %. Žalovaná proto nepostupovala správně, pokud shledala, že tu pro přiznání invalidního důchodu není důvod.
VI. Závěr a náklady řízení
34. Soud z výše uvedených důvodů bez jednání zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení [§ 76 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 51 odst. 1 soudního řádu správního, ve znění účinném od 1. 1. 2026]. Žalovanou v dalším řízení váže závazný právní názor soudu (§ 78 odst. 5 soudního řádu správního) a znovu rozhodne o žádosti žalobce o invalidní důchod s tím, že je vázána zjištěním posudkové komise a závěrem soudu, že žalobce je invalidní v prvním stupni invalidity podle kapitoly VI. položky 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti o 35 %, a to ode dne 10. 9. 2025.
35. Žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žádné ovšem neuplatnil. Proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalované jako neúspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo (§ 60 odst. 1 soudního řádu správního).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí stěžovatele zastupovat advokát. To neplatí, pokud má stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které se vyžaduje pro výkon advokacie.
Brno, 12. 10. 2026
Petr Sedlák, v. r.
samosoudce