Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

37 A 53/2026 - 64

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Kryštofa Horna ve věci

žalobkyně: M. P.

bytem X

zastoupená advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou

sídlem Údolní 567/33, Brno

proti

žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje

sídlem Zborovská 81/11, Praha 5

za účasti osob

zúčastněných na řízení: I) Mgr. L. R.

II) L. R.

oba bytem X

oba zastoupeni advokátem Mgr. Davidem Zahumenským

sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/2, Brno

III) V. Ž.

bytem X

zastoupený advokátkou Mgr. Sandrou Podskalskou

sídlem Údolní 567/33, Brno

IV) CETIN, a. s.

sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. 112220/2026/KUSK, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě,

takto:

I. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2026, č. j. 112220/2026/KUSK, se zamítá.

II. Žalobkyni se ukládá zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč.

Odůvodnění:

1. Rozhodnutím ze dne 25. 2. 2026, č. j. MDOB 9937/2026/Sta (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), Městský úřad X, odbor výstavby a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) schválil osobám zúčastněným na řízení I) a II) [dále jen „stavebníci“] v souladu s , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve společném řízení stavební záměr „rodinný dům, přípojka vodovodu a kanalizace, elektro, XA“, na pozemcích parc. č. XA a XB v katastrálním území X (dále jen „stavební záměr“) – všechny dále zmiňované pozemky se nacházejí v tomto katastrálním území.

2. Stavební úřad mimo jiné vyšel ze závazného stanoviska orgánu územního plánování ve smyslu § 96b stavebního zákona, podle kterého byl stavební záměr přípustný. Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2026, č. j. 112220/2026/KUSK (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení III) a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odvolacím řízení nadřízený orgán územního plánování podle , , závazné stanovisko prvostupňového orgánu územního plánování potvrdil. Žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , (dále jen „“), se žalobkyně domáhala zrušení napadeného a prvostupňového rozhodnutí i závazných stanovisek a vrácení věci žalovanému.

3. Žalobkyně současně se žalobou navrhla, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Žalobkyně s osobou zúčastněnou na řízení III) vlastní pozemky parc. č. XC, XD a st. XE, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X. Tyto nemovitosti bezprostředně sousedí se stavebním záměrem. Žalobkyně vysvětlila, že v rámci realizace záměru by mělo být 2 m od jejího pozemku a přibližně 2,8 m od jejího rodinného domu, jenž je podsklepen, vybudováno vsakovací zařízení. Při zemních pracích a následném vsakování hrozí průnik vody do sklepních prostorů žalobkynina rodinného domu. To může vést ke statickému narušení sklepních konstrukcí a základů a následně i znehodnocení rodinného domu. Možný vliv vsakování na žalobkynin rodinný dům nebyl zohledněn v projektové dokumentaci. Žalobkyně i v řízení před stavebním úřadem poukazovala na to, že v minulosti řešila s vlastníky sousedního rodinného domu č. p. X vniknutí vody do sklepa při vypouštění bazénu na pozemku parc. č. XF [pozn. soudu – pozemek parc. č. XB, na kterém má být realizován stavební záměr, měl být podle žaloby účelově oddělen ze „souboru pozemků“, na kterých se nachází rodinný dům č. p. X]. Hrozba průniku vody je tudíž reálná a z dokumentace stavebního záměru nelze zjistit, jakým způsobem by jí mělo být zamezeno. Lze očekávat, že realizace vsakovacího zařízení bude jedním z prvních kroků výstavby a může k ní dojít ještě předtím, než soud rozhodne ve věci samé. Případné poškození žalobkyniny nemovitosti představuje škodu, kterou by bylo obtížné nebo dokonce nemožné dodatečně napravit. Riziko poškození domu č. p. X žalobkyně považuje za nepoměrně větší újmu, než jakou by pro stavebníky představovalo odložení zahájení realizace záměru. Dosavadní správní řízení probíhalo přes čtyři roky. I z tohoto důvodu žalobkyně nepovažovala dobu, po kterou by probíhal soudní přezkum, za nepřiměřený zásah do právní jistoty stavebníků. V přiznání odkladného účinku žalobkyně nespatřovala rozpor s veřejným zájmem.

4. V podání ze dne 7. 10. 2026 žalobkyně navíc nesouhlasila s tím, že by hrozící újmu musela zpochybnit oponentním hydrogeologickým posouzením. Hydrogeologické posouzení se týká navrhovaného stavebního záměru. Neřeší umístění vsaku v blízkosti žalobkynina podsklepeného rodinného domu. Podle žalobkyně měla být tato otázka řešena přímo projektovou dokumentací. Pokud by došlo k porušení základů žalobkynina rodinného domu, nebude prakticky možné je opravit. Západní strana žalobkynina rodinného domu se nachází přibližně 70 až 80 cm od betonového oplocení sousedního pozemku. Nebylo by tak možné provést případné výkopové práce. Žalobkyně dále vysvětlila, že k průniku vody z vypouštění bazénu na sousedním pozemku došlo v roce 2008. Otec žalobkyně [osoba zúčastněná na řízení III)] měl jednat s tehdejším vlastníkem sousedního pozemku o tom, že vodu z bazénu bude napříště vypouštět v jižní části pozemku, kde nejsou žádné stavby.

5. Žalovaný ve svém vyjádření k odkladnému účinku uvedl, že je neurčitý a žalobkyně nedoložila, jaká újma by jí měla vzniknout. Stavebníci ke své žádosti doložili průzkum zpracovaný odborně způsobilou osobou v oboru hydrogeologie a inženýrské geologie. Likvidace dešťových vod ze stavebního záměru byla navržena v souladu s tímto podkladem. Ačkoliv žalobkyně v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nesouhlasila s posudkem předloženým stavebníky, žádný oponentní posudek v průběhu správního řízení ani k návrhu na přiznání odkladného účinku nepředložila. Žalobkyně srovnávala možné pronikání podzemních vod ze vsakovacího zařízení z přepadu retenční nádrže s přelivem povrchové vody z vypouštěného nadzemního bazénu. Podle žalovaného se jednalo o jiný typ vod – dešťové vody oproti vodám zadržovaným v bazénu.

6. Stavebníci ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku označili žalobkyniny obavy z poškození rodinného domu za spekulativní. Žalobkyně svou argumentaci ničím nepodložila. Podle projektové dokumentace budou pro vsakovací zařízení využity certifikované komponenty a technologie. Žalobkyně ve správním řízení ani v podané žalobě tuto skutečnost nijak relevantně nezpochybňovala. Také stavebníci odkázali na odborný průzkum. Jestliže žalobkyně měla konkrétní obavu založenou na technickém stavu svého sklepa, konstrukci základů nebo způsobu izolace, měla během více než čtyřletého správního řízení dostatek prostoru tyto skutečnosti doložit projektovou dokumentací svého domu, odborným vyjádřením, statickým či hydrogeologickým posouzením nebo alespoň konkrétními technickými údaji. Stavebníci neměli žádné informace o žalobkyní namítaném incidentu – vniknutí vody do žalobkynina domu v souvislosti s vypouštěním bazénu na pozemku parc. č. XF. I kdyby k takové události skutečně došlo, neprokazuje to, že obdobný následek může způsobit odborně navržený retenční a vsakovací systém. Jednorázové vypuštění většího množství vody z bazénu je evidentně odlišná situace od řízeného nakládání se srážkovými vodami podle projektové dokumentace v souladu s odborným podkladem. Stavebníci považovali za zásadní také to, že žalobkyně tvrzenou újmu spojovala výhradně se způsobem likvidace srážkových vod. Přiznání odkladného účinku by fakticky zablokovalo realizaci celého pravomocně povoleného stavebního záměru, tedy rodinného domu, přípojek i ostatních souvisejících prací. Stavebníci dále zdůraznili, že realizace stavebního záměru není pouze ve fázi „obecného plánování“. Mají uzavřenou smlouvu o úvěru s bankou a se zhotovitelem stavby již probíhá konkrétní příprava realizace. Stavebnímu úřadu byl také oznámen termín zahájení realizace stavebních prací. Již v důsledku mimořádně dlouhého správního řízení vznikly stavebníkům konkrétní finanční náklady spojené s financováním stavebního záměru. Stavebníci popsali podmínky hypotečního úvěru. Pokud jej nevyčerpají do 31. 12. 2026, musí podle sjednaných podmínek bance částečně kompenzovat újmu.

7. Osoba zúčastněná na řízení III) s návrhem na přiznání odkladného účinku žalobě souhlasila.

8. Soud návrh na přiznání odkladného účinku posoudil takto:

9. Podle soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

10. Zákon tedy pro přiznání odkladného účinku stanoví celkem tři předpoklady. Výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu; tato újma je pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

11. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává v mezích žalobních bodů žalobou napadené výroky rozhodnutí ( ), ale zjišťuje jen existenci uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku.

12. Tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, je povinen žalobce, který se přiznání odkladného účinku domáhá svým návrhem; nestačí tak v návrhu toliko poukázat na možnost vzniku újmy. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.

13. Tvrzení odůvodňující návrh na přiznání odkladného účinku by měla být dostatečně individualizovaná, konkrétní a podrobná. Zároveň musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá a vymezení jejího rozsahu. To je důležité také proto, že soud, jenž je povinen o návrhu na přiznání odkladného účinku povinen rozhodnout nejpozději do 30 dnů od jeho doručení ( ), v době vydání usnesení zpravidla dosud nemá k dispozici správní spis, a proto nemůže ověřit existenci újmy hrozící stěžovateli jinak než právě z jeho tvrzení a jím předložených důkazů (srov. usnesení NSS ze dne 4. 11. 2020, č. j. -61, bod 16).

14. Právním následkem napadeného rozhodnutí je mj. i to, že stavebníci budou moci v bezprostředním sousedství žalobkynina rodinného domu realizovat stavební záměr. Žalobkyně se obávala toho, že by způsob likvidace srážkových vod (vsakovací zařízení, i samotné práce na vsakovacím zařízení) poškodily její rodinný dům. Voda by mohla proniknout do žalobkynina sklepa, případně poškodit základy jejího rodinného domu.

15. Hrozbu poškození základů domu a zaplavení sklepních prostor sice obecně nelze označit pouze za újmu bagatelní. Současně ale soud z žalobkyniných tvrzení Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku přitom soud vzal do úvahy též argumenty, které žalobkyně uvedla v části „žalobní body“, kde žalobkyně také nesouhlasila s řešením vsakování vod, nikoliv pouze tu pasáž podání, kterou označila za „návrh na přiznání odkladného účinku žalobě“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. ).

ani ve spojení s předloženými podklady ze strany žalobkyně a osob zúčastněných na řízení (soud doposud neměl k dispozici správní spis) neměl riziko vážné újmy za dostatečně osvědčené.

16. Stavebníci ke svému vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku přiložili inženýrskogeologický průzkum a vyjádření odborně způsobilé osoby – hydrogeologa k likvidaci srážkových vod vsakováním do geologického prostředí ze dne 30. 10. 2023 (dále jen „odborný průzkum“). Aniž by soud předjímal výsledek tohoto řízení, odkazuje na obsah prvostupňového a napadeného rozhodnutí. Stavební úřad a žalovaný v nich vyšli ze zmíněného odborného průzkumu. Stavební úřad poukázal na to, že podle tohoto podkladu při vhodném technickém řešení a dostatečném dimenzování retenčního a vsakovacího zařízení nebude docházet při vsakování přebytečných vod k ovlivnění (podmáčení) okolních pozemků a staveb. Navržené vsakovací zařízení svými parametry a umístěním odpovídalo hodnotám stanoveným v odborném průzkumu. Odborný průzkum stanovil nejmenší vzdálenost umístění vsaku od okolních objektů ve vzdálenosti 2,28 m. Podle projektové dokumentace mělo být vsakovací zařízení umístěno 2,8 m od základů sousedního objektu kolny a 2,4 m od hranice sousedního pozemku. Také žalovaný upozornil na to, že navržené řešení vsakování srážkových vod v rámci stavebního záměru odpovídalo odbornému průzkumu. Žalovaný konkrétně upozornil na to, že podle odborného průzkumu je nutný minimální objem retenční nádrže 3 m3 a součástí stavebního záměru je navržená retenční nádrž o objemu 4 m3.

17. Soud souhlasí se žalobkyní, že hrozbu vážné újmy nemusí dokládat pouze (oponentními) odbornými průzkumy a posudky. Avšak žalobkyně se omezila pouze na obecné poukazy na to, že její dům je podsklepený, pochází ze 40. let minulého století a tomu odpovídá i jeho technické řešení. Už ale nijak nevysvětlila, jak by mohlo dojít k ohrožení domu průsaky vody, proč by k průsakům mělo dojít. Nepopsala, na základě jakých technických skutečností (a jejich vzájemného vztahu) by měl být nepravdivý závěr uvedený v odborném průzkumu, že „[p]ři vhodném technickém řešení a dostatečném dimenzování retenčního a vsakovacího objektu nebude docházet při vsakování přebytečných vod k ovlivnění (podmáčení) okolních pozemků a staveb …“ Stavební úřad přitom doplnil, že „[v]zhledem ke skalnímu podloží v zájmovém území, viz inženýrskogeologický průzkum, se nepředpokládá, že by stavbou mohlo dojít k narušení statiky sousedních domů. Umístění retenční jímky a vsaku splňuje všechny podmínky uvedené v závěru inženýrskogeologického průzkumu.“ Žalobkyně neuvedla konkrétní technické

nedostatky podmínek realizace retenční jímky, které nemusí zaručit, že jí vlastněná nemovitost nebude poškozena (podmáčena). Existence podsklepení, nebo skutečnost, že se jedná o nemovitost ze 40. let minulého stolení samy o sobě nevysvětlují, proč by mělo dojít k průnikům vody do nemovitosti. Soud dále zjistil, že v příloze č. 2 odborného průzkumu je zakresleno umístění vsakovacího objemu, přičemž z nákresu vyplývá, že směr proudění mělkých podzemních vod je jižně od plánované jímky. Tedy k pozemku parc. č. XC, nikoli na pozemek parc. č. XD, na kterém je umístěn rodinný dům žalobkyně. Žalobkyně nevysvětlila, jakým konkrétním způsobem by mohlo podsklepení domu, nebo to, že pochází ze 40. let minulého století, ovlivnit fungování vsakovacího zařízení, resp. směr proudění vody tak, že by nesměřoval k jihu na pozemek parc. č. XC, ale na pozemek parc. č. XD.

18. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně dostatečně konkrétně netvrdila ani neosvědčila hrozící vážnou újmu, která by jí měla výkonem napadeného rozhodnutí vzniknout. Žalobkyně v řízení před soudem předložila výkres rodinného domu č. p. X ze severozápadního pohledu, deník autorizované osoby ČKAIT, oponentní posudek ke stanovení zastavěné plochy a nezpevněných ploch a jejich soulad s územním plánem pro rodinný dům č. p. X (vypracovaný žalobkyní) a čestné prohlášení osoby zúčastněné na řízení III) o tom, že v roce 2008 došlo k zaplavení sklepních prostor domu č. p. X při vypouštění bazénu. Tyto podklady podle soudu nijak neosvědčují, že by v důsledku realizace stavebního záměru včetně vsakovacího zařízení mělo dojít k poškození žalobkynina rodinného domu. Konečně žalobkyně předložila iu (pravděpodobně část žalobkynina podání učiněného ve správním řízení), v níž namítla chyby v projektové dokumentaci (rozdíl v situování „jímek“ ve výkresech) a stejně jako v řízení před soudem obecně tvrdila, že její rodinný dům je z roku 1940 a je podsklepený. Nesrovnalosti v projektové dokumentaci přitom žalobkyně nespojovala s tím, že by mohly vést ke zvýšenému riziku šíření vsakovaných vod směrem k její nemovitosti.

19. Z výše uvedených důvodů soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl. Zkoumáním zbývajících podmínek plynoucích z se již pro nadbytečnost nezabýval, neboť nesplnění první podmínky již samo o sobě postačuje k zamítnutí návrhu. Proto soud již podrobněji nezkoumal, jaká újma by přiznáním odkladného účinku podané žalobě mohla vzniknout stavebníkům (finanční ztráta nebo povinnost kompenzovat bance nečerpanou částku úvěru).

20. Soud znovu zdůrazňuje, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy, proto z něj nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné žalobě (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. -76, č. 1072/2007 Sb. NSS).

21. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Judikatura dovodila, že na vznik povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku je třeba analogicky vztáhnout právní úpravu poplatkové povinnosti za návrh na vydání předběžného opatření (srov. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. -32). Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 4. 6. 2024, č. j. -21, povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku vzniká dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu podle , o soudních poplatcích, rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit. Soud tak žalobkyni vyměřil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku podle položky 20 sazebníku, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Splatnost poplatku soud stanovil podle zákona o soudních poplatcích do tří dnů od právní moci usnesení.

22. V případě, že bude žalobkyně soudní poplatek hradit bankovním převodem, nechť tak učiní na účet soudu č. 3703 8729111/0710 pod variabilním symbolem 3733005326.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [ ].

Praha 12. října 2026

Lenka Bursíková v. r.

předsedkyně senátu