Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
35 A 49/2026 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
35 A 49/2026 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci
žalobce:
V. T. T.
posledním známým pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty,
zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem,
sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra,
sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-896/BA-BA01-BA03-PŘZ-2026 ze dne 9. 9. 2026
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení před žalovaným
1. Žalobce byl dne 8. 7. 2026 zajištěn za účelem vycestování. Dne 10. 7. 2026 podal v zařízení pro zajištění cizinců žádost o udělení mezinárodní ochrany.
2. Rozhodnutím ze dne 16. 7. 2026 jej žalovaný zajistil podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dospěl k závěru, že je nebezpečí, že by žalobce mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o vycestování. Dobu zajištění žalovaný stanovil na 110 dnů, tedy do 27. 10. 2026, s tím, že po této době lze předpokládat nabytí právní moci rozhodnutí o mezinárodní ochraně. Toto rozhodnutí o zajištění nabylo právní moci dne 17. 7. 2026; žalobce proti němu nebrojil žalobou.
3. Dne 28. 8. 2026 podal žalobce žádost o propuštění ze zajištění. V žádosti uvedl, že aktuálně již není třeba trvat na jeho zajištění, ale je možné využít zvláštních opatření. Důvod spatřoval zejména v tom, že je obětí obchodování s lidmi a lze předpokládat, že bude svědkem v trestním řízení. Má kde bydlet a je připraven uposlechnout pokyny správních orgánů.
4. Rozhodnutím č. j. OAM-896/BA-BA01-BA03-PŘZ ze dne 9. 9. 2026 žalovaný zamítl žalobcovu žádost o propuštění ze zajištění a stanovil, že bude nadále zajištěn do 27. 10. 2026.
5. Proti rozhodnutí žalovaného o nepropuštění ze zajištění žalobce brojil nyní projednávanou žalobou s tím, že žalovaný nezákonně ponechal žalobce v zajištění, neprokázal nezbytnost mimořádného zásahu do osobní svobody a řádně neposoudil možnost použití mírnějších zvláštních opatření.
6. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou. Shrnul průběh správního řízení a zdůraznil důvody, pro které byl žalobce zajištěn. Uložení zvláštních opatření vyloučil, neboť nebylo možné předpokládat, že by žalobce uložené opatření respektoval.
II. Procesní úvahy soudu
Rozsah přezkumu
7. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora EU ve věcech C-704/20 a C-39/21 Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid ze dne 8. 11. 2022 se krajský soud nemůže omezit na přezkum zákonnosti rozhodnutí o zajištění v mezích žalobních bodů. Musí přihlížet i k vadám a nezákonnostem rozhodnutí, které zjistí sám, bez ohledu na námitky uplatněné žalobcem.
8. Těmto závěrům Soudního dvora je třeba rozumět v tom smyslu, že krajský soud není vázán žalobními body (výjimka z § 75 odst. 2 s. ř. s.) a nad jejich rámec zohlední skutkové a právní otázky, které v řízení vyšly najevo. To jsou otázky, které vyplynuly z obsahu spisu, popřípadě z průběhu řízení, byť třeba na základě aktivity soudu. Oproti tomu soud není oprávněn bez omezení vyhledávat a ověřovat každý možný důvod nezákonnosti a verifikovat každou jednotlivou rozhodnou otázku. Přezkumná povaha řízení a zásadní uplatnění projednací zásady vyplývající z použitelného vnitrostátního práva stále (ještě) odpovídají požadavkům Soudního dvora.
9. Krajský soud v Plzni tedy souhlasí se závěry Krajského soudu v Brně vyjádřenými v rozsudku č. j. 34 Az 36/2022-32 ze dne 21. 11. 2022, č. 4439/2023 Sb. NSS po jejich doplnění o podstatné hledisko: správní soud je oprávněn, resp. povinen identifikovat případné další nezákonnosti zajištění cizince, pokud v řízení vyjdou najevo.
III. Posouzení věci
10. Žaloba není důvodná.
11. Žalovaný zajistil žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení může Ministerstvo vnitra v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání, nebo je pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.
12. Žalobce pak v zákonem stanovené lhůtě požádal o propuštění ze zajištění podle § 46f zákona o azylu, přičemž žalovaný tuto žalobcovu žádost zamítl s odůvodnění, že jím uvedené nové důvody pro propuštění nelze podřadit pod důvody umožňující jeho propuštění ze zařízení ze zajištění cizinců a vedení dalšího řízení ve věci mezinárodní ochrany za umožnění mu volného pohybu na území ČR. K obecným námitkovým důvodům směřující do odůvodnění prvotního rozhodnutí o zajištění, želovaný konstatoval, že proti tomuto rozhodnutí je samostatně přípustná žaloba, kterou však žalobce nepodal. Dle žalovaného žalobce ve své žádosti o propuštění neuvedl, žádné nové skutečnosti, které by mohli žadatele vést ke změně jeho původního rozhodnutí.
13. Ministerstvo v řízení o žádosti o propuštění ze zajištění posuzuje, zda nadále trvají zákonné důvody zajištění, a pokud ano, zda přesto není možné účelu zajištění dosáhnout uložením zvláštního opatření za účelem vycestování.
Žádost o propuštění žalobce ze zajištění ze zařízení
14. Soud konstatuje, že žádost o propuštění ze zajištění není součástí kopie správního spisu, kterou obdržel. Protože tato žádost není součástí spisu, soud nemůže vycházet z toho, že je úplný (srov. přiměřeně rozsudek NSS č. j. 9 Afs 8/2008-117 ze dne 29. 1. 2009, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň však neúplnost spisu není důvodem pro zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost – tím by došlo k odložení přezkumu toho, zda trvají důvody pro zajištění. Z argumentace žalobce i žalovaného je navíc zřejmé, že taková žádost podána byla. Stejně tak jsou zřejmé základní důvody této žádosti, protože je účastníci řízení rekapitulují shodně. Proto soud podle § 120 odst. 3 o. s. ř. vyšel z těchto výslovných shodných tvrzení o obsahu žádosti. Pro rozhodnutí soudu je důležitý především obsah napadeného rozhodnutí a zásadně obsah žaloby.
Trvání důvodů, pro které byl žalobce zajištěn
15. Dne 16. 7. 2026 byl žalobce zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť dle žalovaného pro to byli naplněny všechny zákonem stanovené podmínky. V řízení o žádosti o propuštění ze zajištění bylo povinností žalovaného posoudit, zda nadále trvají důvody zajištění žalobce podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, tj. zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu návratu, vydání nebo předání.
16. O skutečnosti, že žalobce o mezinárodní ochranu požádal až v zařízení pro zajištění cizinců není sporu, a rovněž to vyplývá ze správního spisu.
17. Otázkou účelovosti podané žádosti se žalovaný zabýval detailně ve svém původním rozhodnutí o zajištění, a to na stranách 2–3. Své závěry odůvodnil především tím, že žalobci bylo v roce 2024 uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let. Nelegálnosti pobytu na území ČR si byl žalobce vědom, přesto neučinil žádné kroky k její legalizaci, a navíc zde vykonával nelegální práci. Žalobce neuvedl žádné objektivní překážky jeho vycestování do země původu a správní orgán ani žádné nezjistil (žalobce vypověděl, že nemůže vycestovat pro nedostatek finančních prostředků). Žalobce rovněž před svým zajištěním nikdy nežádal o mezinárodní ochranu ani v ČR ani v jiném členském státě EU. Žalobce nemá v ČR žádnou hlášenou adresu pobytu, žádné rodinné vazby, aktuálně nedisponuje cestovním dokladem (jeden mu byl odcizen, druhý neměl u sebe). S ohledem na uvedené žalovaný vyhodnotil podání žádosti o mezinárodní ochranu žalobce jako účelové s cílem vyhnout se správnímu vyhoštění, neboť ani z výpovědí žalobce v průběhu správního řízení nevyplynuly žádné skutečnosti mu bránící v návratu do Vietnamu.
18. K tomu soud pouze konstatuje, že dobrověrné podání žádosti o mezinárodní ochranu po zajištění sleduje dva propojené účely: žadatel se brání nucenému opuštění státu jako průvodní jev toho, že zde především hledá mezinárodní ochranu. O zneužití práva je možné uvažovat v situaci opačné, tedy pokud by žadatel usiloval o mezinárodní ochranu pouze za účelem mařit návrat, vydání nebo předání (a nestál o mezinárodní ochranu, případně věděl, že její podmínky nesplňuje), nebo pokud by účel mařit představoval hlavní účel žádosti (žadatel chce vyhoštění zdržet a zároveň spoléhá se na to, že mu mezinárodní ochrana může být i poskytnuta). Skutečnost, že žadatel mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve, je v takových případech jedním z možných znaků účelovosti, bez dalšího ji však neprokazuje [srov. opět čl. 10 odst. 4 písm. e) přijímací směrnice]. Je (zjevně) nesprávný závěr nedávného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 Azs 117/2026-34 ze dne 9. 10. 2026, že účelovost se presumuje a cizinec ji musí vyvracet. Právní řád jednak nestanoví žádné skutkové domněnky ve prospěch omezení osobní svobody (to by bylo v rozporu se zárukou osobní svobody podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Evropské úmluvy), jednak to neplyne ani z prejudikatury: presumpce účelovosti podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 24/2008-48 ze dne 15. 8. 2008, č. 1724/2008 Sb. NSS, se týkala již neplatného znění § 16 odst. 2 zákon o azylu normujícího zjednodušené vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu, které domněnku výslovně obsahovalo („pokud žadatel neprokáže opak“). Zajištění je však normováno v § 46a tohoto zákona, který nadto žádnou výslovnou domněnku neobsahuje.
19. V poměrech souzené věci to znamená, že si žalovaný měl při prvotní zajištění učinit konkrétními skutečnostmi podložený závěr, zda existují oprávněné důvody se domnívat, že žalobce svou žádost podal toliko s účelem mařit výkon rozhodnutí o vycestování. To žalovaný v původním rozhodnutí o zajištění žalobce učinil. Dospěl k závěru, že žalobce žádost o mezinárodní ochranu podal až po zajištění, přičemž z průběhu správního řízení nevyplynulo ničeho, proč tak nemohl učinit dříve. Soud z těchto závěrů vychází pouze potud, pokud jsou významné pro posouzení, zda důvody zajištění v době vydání napadeného rozhodnutí nadále trvaly.
20. Při přezkoumání žádosti o propuštění ze zajištění je žalovaný povinen přezkoumat, zda nadále trvají důvody cizincova zajištění. V napadeném rozhodnutí žalovaný na stranách 4–5 zhodnotil, že i nadále trvají důvody žalobcova zajištění. Žalobce ve své žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti svědčící pro jeho propuštění ze zajištění. Žalobce ve své žádosti argumentoval především možností použít mírnějších opatření dle § 47 zákona o azylu, konkrétně uložení povinnosti zdržovat se v pobytovém středisku. Na to žalovaný reagoval tím, že mírnější opatření v případě žalobce nepovažuje za dostačující, vzhledem k žalobcovu opakovanému nerespektování pobytových rozhodnutí a výkonu nelegální práce a nulové aktivitě žalobce směřující k legalizaci jeho pobytu na území ČR.
21. Žalovaný rovněž popřel tvrzení žalobce, že bude respektovat uložená opatření a spolupracovat, neboť to neodpovídá dosavadnímu chování žalobce (který neuposlechl předchozí vyhoštění z roku 2024 a vypověděl, že so domníval že i po druhém vyhoštění bude mít čas si vydělat peníze). K otázce zvláštní zranitelnosti jako možné oběti obchodování s lidmi žalovaný výslovně uvádí, že podle informací Správy uprchlických zařízení byl žalobce zařazen mezi zranitelné osoby, protože tvrdí, že byl obětí obchodování s lidmi a vykořisťování. Správní orgán však dospěl k závěru, že nevyžaduje zvláštní procesní záruky ani zvláštní potřeby, které by bránily pokračování zajištění. Samotné zařazení mezi zranitelné osoby však bez dalších konkrétních zjištění neznamená, že žadatele nelze zajistit nebo že musí být ze zajištění propuštěn.
22. Žalovaný se tedy nezabýval pouze tím, zda byly důvody zajištění dány v minulosti, ale hodnotil i jejich aktuální trvání ke dni vydání napadeného rozhodnutí.
23. K tomu soud připomíná, že účelem zajištění žadatele o mezinárodní ochranu podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu není pouze zabezpečit jeho účast v řízení o mezinárodní ochraně, ale především zabezpečit jeho dostupnost pro výkon rozhodnutí o vyhoštění pro případ, že by se toto rozhodnutí stalo vykonatelným v důsledku negativního výsledku řízení o mezinárodní ochraně. Při posouzení účinnosti zvláštních opatření podle § 47 zákona o azylu pak je třeba přihlédnout k důvodu zajištění a hodnotit, zda by uložením pouze zvláštního opatření nebyl zmařen cíl, k němuž by jinak zajištění směřovalo. Je proto namístě zohlednit mimo jiné i pobytovou historii žadatele o mezinárodní ochranu (srov. rozsudky NSS č. j. 1 Azs 349/2016-48 ze dne 28. 6. 2017, č. j. 1 Azs 119/2018-28 ze dne 7. 2. 2019 a přiměřeně i usnesení rozšířeného senátu NSS č. j. 5 Azs 20/2016-38 ze dne 28. 2. 2017, č. 3559/2017 Sb. NSS).
24. Okolnosti spočívající v tom, že pobytová historie cizince vykazuje dlouhodobý nebo opakující se vzorec nerespektování povinností v oblasti cizineckého práva, případně zahrnuje vícečetná porušení těchto povinností, svědčí o neochotě cizince podřídit se uloženým povinnostem, a obvykle spíše nasvědčují tomu, že zvláštní opatření nebudou účinná (srov. usnesení NSS č. j. 6 Azs 98/2026-30 ze dne 8. 10. 2026, odst. 17).
25. Výše uvedená zjištění poskytují dostatečnou a konkrétní oporu pro oprávněnou domněnku žalovaného, že hlavním účelem žádosti žalobce bylo vyhnout se nucenému výkonu rozhodnutí o vyhoštění, nebo jej alespoň ztížit. Jde ostatně o typické důvody odůvodňující rozhodnutí podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu.
26. Žalovaný v napadeném rozhodnutí také uvedl, že dne 19. 8. 2026 bylo vydáno rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany žalobci, a po pravomocném skončení řízení bude muset žalobce z území ČR vycestovat. Skutečnost, že v mezidobí bylo vydáno rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany, představuje další okolnost podporující závěr žalovaného o existenci rizika maření návratu žalobce – zhmotňuje se zde právě požadavek zabezpečit dostupnost cizince pro výkon rozhodnutí o vyhoštění.
27. Důvody zajištění žalobce tedy nadále trvají. Napadené rozhodnutí k tomu obsahuje dostatek skutkových i právních důvodů, z nichž je seznatelné, jakými úvahami se žalovaný řídil při posouzení trvání důvodů zajištění i nemožnosti nahradit zajištění zvláštním opatřením. Soud proto neshledal rozhodnutí nepřezkoumatelným.
28. K důvodům neuplatnění mírnějších opatření soud jen stručně opakuje, že z vyjádření žalobce (zejména při podání vysvětlení před orgánem policie) je zřejmé, že žalobce je motivován vydělat v ČR co nejvíce peněz do té doby, než bude nuceně navrácen do země původu. K tomu přistupuje, že opakovaně porušil pobytové předpisy (v minulosti pobýval neoprávněně, následně neuposlechl vyhoštění, nadále pobýval neoprávněně, a navíc vykonával nelegálně pracoval). Existují tedy zjevné důvody jak v objektivní historii pobytové cizince, tak v jeho subjektivním přístupu, proč pochybovat o tom, že by se žalobce zdržoval na nějaké adrese a byl k dispozici pro účely vyhoštění.
29. Údajné vedení trestního řízení proti jeho bývalým zaměstnavatelům (vykořisťovatelům) na uvedeném nic nemění. Žalobce přišel do ČR nelegálně vydělávat peníze pro rodinu, kterou má v zemi původu. Nelze tedy předpokládat, že nad tímto pochopitelným ryze subjektivním motivem převáží jeho chuť účastnit se údajného trestního řízení. Účel trestního řízení může být dosažen i přes zajištění žalobce a jeho případné vycestování. Je na orgánech činných v trestním řízení, aby si zajistily případnou přítomnost či dostupnost žalobce, pokud ji shledají jako potřebnou.
30. Na okraj toho soud konstatuje, že ho nepřesvědčuje nově plošně používaná úvaha žalovaného, že státem hrazené služby v pobytovém středisku otevřeného typu nejsou motivující k pobytu, a proto ho cizince tím spíše opustí. Tento argument je možná platný ve skutkových okolnostech, které vypovídají o tom, že cizinec má ještě další důvody zmizet z dosahu státních orgánů. Jinak možnost pobytu na náklady států vypovídá spíše ve prospěch pobytu v zařízení právě proto, že do ní cizinec neinvestuje vlastní peníze.
Stanovená doba zajištění
31. Žalobce nenamítl ničeho ohledně stanovené doby zajištění. Soud proto pouze obecně uvádí, že doba zajištění byla stanovena rozhodnutím o prvotním zajištění. Úvahy žalovaného se tedy vztahují především k tomu, zda důvody pro stanovení této doby trvají. Skutečnost, že žalovaný nyní trvání doby nově promítá i do výroku však umožňuje případní zkrácení doby zajištění podle § 46f odst. 6 zákona o azylu.
32. Rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu dostatečně a přiléhavě odůvodněno.
33. V typovém případě zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je účel zajištění z povahy věci provázán s délkou řízení o mezinárodní ochraně. Účelem zajištění je potřeba překlenout dobu, po kterou je vedeno řízení o mezinárodní ochraně, které bylo zahájeno účelovou žádostí cizince. Doba zajištění podle tohoto ustanovení se proto bude odvíjet od předpokládané délky řízení o mezinárodní ochraně. Cizince nelze zajistit na dobu kratší, než je doba řízení o mezinárodní ochraně – opačný postup by vedl ke zmaření účelu institutu zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Azs 363/2017 38 ze dne 23. 1. 2019).
34. Právě z tohoto hlavního účelu zajištění a jeho vazby na řízení o mezinárodní ochraně žalovaný vycházel. Výslednou dobu zajištění 110 dnů stanovil jako zákonnou lhůtu pro rozhodnutí o mezinárodní ochraně v rámci tzv. zrychleného řízení při posuzování žádosti zjevně nedůvodné, tj. 90 dnů, 10 dnů odpovídající lhůtě k podání žaloby proti rozhodnutí o mezinárodní ochraně a 10 dnů na ověření podání či nepodání žaloby a návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.
35. Takto stanovená doba je konstantou individualizovaného posouzení. Pokud je cizinec z uvedených důvodů a za obvyklých skutkových okolností zajištěn na 110 dnů, plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, že jde o přezkoumatelné a přiměřené omezení osobní svobody založené na konkrétních okolnostech případu (srov. rozsudek NSS č. j. 9 Azs 38/2024-50 ze dne 14. 3. 2024, a judikaturu cit. v jeho odst. 23–24).
36. Stanovená doba 110 dnů zajištění nepřekračuje zákonem předvídanou maximální dobu 180 dnů nejdelšího možného zajištění podle § 46a odst. 5 zákona o azylu. Úvaha žalovaného v obecné rovině obstojí také co do účelu zajištění: žalovaný navázal stanovenou dobu na dobu možného trvání řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany (čl. 35 odst. 3 azylového procedurálního nařízení) a dobu potřebnou pro související úkony. Ve výsledku tedy žalovaný dobu zajištění určil tak, že zajištění bude končit v době, kdy by mělo být (pravomocně) jasno o právním osudu žádosti žalobce o mezinárodní ochranu. To přesně odpovídá účelu zajištění podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu (srov. cit. rozsudek č. j. 1 Azs 363/201738).
37. Že jde o adekvátní dobu je zřejmé i z okolností případu žalobce – rozhodnutí o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu již bylo vydáno. Podle vlastního sdělení však proti němu podal žalobu, takže jeho postavení a možnost realizace vyhoštění jsou stále nejisté. Za toho stavu není stanovená doba zajištění nedůvodně dlouhá.
IV. Závěr
38. Z uvedených důvodů není rozhodnutí žalovaného nezákonné a netrpí ani vadami řízení. Soud proto žalobu zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 1 věta první s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 12. října 2026
Mgr. Jan Šmakal v.r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.