Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 A 38/2026 - 30

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl soudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou ve věci

žalobkyně: P. M., narozena dne X, občanka Ukrajiny

pobytem na území republiky X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žalobkyni žádosti o dočasnou ochranu ze dne 2. 9. 2026 pro nepřijatelnost, evidované pod č. j. OAM417674/DO2026,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil dne 2. 9. 2026 žalobkyni jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM 417674/DO 2026, byl nezákonný.

II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu

ze dne 2. 9. 2026, evidované pod č. j. OAM 417674/DO 2026 ve věci žalobkyně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně, občanka Ukrajiny, dne 2. 9. 2026 požádala v České republice o dočasnou ochranu ve smyslu , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina). Žalovaný její žádost nepřijal s odůvodněním, že: „je žádost je nepřijatelná, neboť žadatel(ka) JE nebo BYL(A) držitelem(kou) dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru“. Nepřijatelnost žalovaný vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. Žalobkyně ve formuláři vyznačila, že dříve dočasnou ochranu v jiném členském státě EU získala, a to ve Slovenské republice. Žalobkyně se domáhá určení, že zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň navrhla, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv.

2. Žalobkyně v žalobě popsala, že v březnu 2022 požádala o dočasnou ochranu ve Slovenské republice, kterou získala. Následně se vrátila na území Ukrajiny, odkud dne 24. 8. 2026 přicestovala do České republiky. Zde dne 2. 9. 2026 požádala o dočasnou ochranu. Její žádost nebyla žalovaným přijata. Žalobkyně má za to, že podmínky § 5 odst. 1 písm. c), d), i f) lex Ukrajina splňuje. Podle žalobkyně se žalovaný dopustil nezákonného zásahu, když její žádost nepřijal. Poukazuje na evropskou judikaturu, judikaturu Nejvyššího správního soudu i krajských soudů.

3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že vyhodnotil žádost žalobkyně o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. V tiskopisu žádosti v části týkající se předchozího získání dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie (dále jen „EU“) žalobkyně uvedla, že jí bylo jiným členským státem EU vydáno povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany (Slovenská republika). Stejně tak údaje v platformě pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) svědčí o tom, že její dočasná ochrana udělená ve Slovenské republice stále trvá. Svědčí o tom, znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Tento znak je zkratkou anglického „Temporary protection“ a používá se tam, kde cizinec získal povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany a dosud je jeho držitelem. V žalobě ostatně také žalobkyně připustila, že jí dočasná ochrana ve Slovenské republice byla udělena. Podle žalovaného je pro posouzení přijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina rozhodné, zda bylo žadateli povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany již uděleno v jiném členském státě EU. Znění tohoto ustanovení neváže nepřijatelnost žádosti na to, zda takové pobytové oprávnění nadále trvalo také ke dni podání následné žádosti v České republice. Žalobkyni přitom bylo pobytové oprávnění za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie uděleno. Žalovaný uvádí, že dne 25. 8. 2025 odeslal oznámení Evropské komisi podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Dále konkrétně poukazuje na nejednotnost výkladu unijní právní úpravy členskými státy Evropské unie, kdy např. Spolková republika Německo, Nizozemsko, Irsko, Finsko, a Polsko, nevydávají povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany cizinci, kterému již toto pobytové oprávnění vydal jiný členský stát bez ohledu na to, zda je či není aktuálně platné.

II. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

4. Soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě, je tedy včasná.

5. Podle § 5 odst. 2 lex Ukrajina platí, že „Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky nepřijatelnou žádost cizinci vrátí a sdělí mu důvod nepřijatelnosti; soudní přezkum je vyloučen.“ Správní soudy ale v minulosti konstatovaly, že výluku soudního přezkumu podle tohoto ustanovení nelze aplikovat pro její nesoulad s právem EU (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu z 3. 4. 2025 č. j. -42, bod 25, a na něj navazující judikatura). Žaloba je tedy přípustná.

6. O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť žalobkyně nesouhlas po poučení soudem neprojevila, souhlas s rozhodnutím bez jednání se tak presumuje, a žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasil.

7. Soud vycházel z podkladů, které byly oběma stranám známy, a ke kterým se obě strany mohly vyjádřit, a to ze žádosti o dočasnou ochranu ze dne 2. 9. 2026 a z podkladů, které žalobkyně žalovanému předložila.

8. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. To je podle soudu pro věc zcela nadbytečné, jelikož rozhodné skutečnosti vyplývají ze správního spisu, současně zásadní je otázka, zda lze v této situaci legitimně aplikovat sdělené důvody nepřijatelnosti žádosti.

9. Podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina: „Žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex5) v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.“

10. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 15. 12. 2025 č. j. -34 konstatoval: „V řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu tak soud přezkoumává pouze zákonnost sděleného důvodu nepřijatelnosti této žádosti a nikoliv jiný. To odpovídá i bodu [23] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2025, č. j. -31, kde kasační soud uvedl, že ‚i chybné uvedení důvodu vrácení žádosti bylo samo o sobě nezákonným zásahem, jelikož nemělo oporu v žalobcem v žádosti uvedených skutečnostech‘.“

11. Ochranu podle a násl. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 17. 3. 2005 č. j. -65).

12. V projednávané věci jsou splněny první, čtvrtá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejich práv bez ohledu na to, zda jí byla již v minulosti dočasná ochrana udělena ve Slovenské republice. Jde-li o hodnocení úkonu žalovaného, zde lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 30. 5. 2017 č. j. -52).

13. Zbývá posoudit třetí podmínku, (ne)zákonnost zásahu žalovaného, a také druhou podmínku: otázku, zda takový zásah nějak zkrátil práva žalobkyně.

14. V projednávané věci formulář (tiskopis platný od 3. 8. 2026) obsahoval pouze obecné sdělení, že žadatel je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru. Neobsahoval však podmínku předchozího zaslání oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina, ani výslovný odkaz na § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, s nímž uvedené ustanovení nepřijatelnost žádosti rovněž spojuje. Z takto stručného sdělení nebylo podle soudu jednoznačně rozpoznatelné, který zákonný důvod žalovaný vůči žalobkyni uplatnil. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě sice věnoval důvodu podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, důvod vyznačení ve formuláři „žádost je nepřijatelná, neboť žadatel(ka) JE nebo BYL(A) držitelem(kou) dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru“ ale neodpovídá žádnému z důvodů nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina.

15. Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina: „Žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže a) není podána osobně, b) je podána cizincem, který není uveden v § 3, c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, e) je podána cizincem, který je občanem Evropské unie, státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií2), z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru3), nebo f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex5) v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.“

16. Podle soudu žalovaný postupoval nezákonně, neboť v daném případě jasně nevymezil žalobkyni důvod nepřijatelnosti její žádosti. Jinými slovy, sdělený důvod žalovaným neodpovídá svou formulací zákonem vymezenému důvodu nepřijatelnosti žádosti, kdy v konkrétních okolnostech nebyl zákonný důvod jednoznačně rozpoznatelný. Pozdější konkretizace pro označení písmene f) ve vyjádření k žalobě samo nenahrazuje splnění této povinnosti při vrácení žádosti, žalovaný se k důvodům a účelu změny formuláře nevyjádřil. Žalobkyně tak důvodně v žalobě zmiňuje např. na str. 2 důvod podle písm. f) lex Ukrajina, a na str. 3 i důvody podle písm. c) i d) lex Ukrajina.

17. V postupu žalovaného soud spatřuje nezákonný zásah (3. podmínka), který současně krátí evropskou legislativou garantovaná práva žalobkyně na dočasnou ochranu (2. podmínka). Splněny byly všechny podmínky pro vyslovení nezákonnosti zásahu ve smyslu

18. Lze dodat, že ani pokud by důvod nepřijatelnosti žádosti ve formuláři obsahoval i druhou část podmínky dle písmene f), tedy „poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3“ , případně pokud by soud hodnotil podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, nezměnilo by to nic na závěrech soudu o nezákonnosti zásahu.

19. Otázkou nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina se Nejvyšší správní soud zabýval po vydání rozsudku ve věci Krasiliva opakovaně (např. v rozsudcích ze dne 1. 4. 2025 č. j. -27, ze dne 3. 4. 2025 č. j. -42, a mnoha dalších). Existence práva oprávněné vysídlené osoby (držitele dočasné ochrany) na druhotnou volbu státu pobytu je podrobně popsána jednak v již odkazovaném rozsudku č. j. -42 (viz body 53 až 70), a též v celé řadě navazujících rozsudků Nejvyššího správního soudu, v nichž byl shledán v postupu žalovaného vůči žadatelům nezákonný zásah. Nejvyšší správní soud se v uvedeném rozsudku zabýval také následky vyloučení aplikace čl. 11 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), body 53 a následující, ale také otázkou přemístění podle článku 15 a 26 uvedené směrnice. Navzdory nesouhlasné argumentaci žalovaného nadále podle Nejvyššího správního soudu platí, že přijetím prováděcího rozhodnutí došlo k odchýlení od obecného režimu směrnice o dočasné ochraně vycházejícího z kapacitních možností jednotlivých členských států. K jejichž zachování slouží právě mechanismy přerozdělování podle článku 15 odst. 5 a článku 26 směrnice o dočasné ochraně (viz bod 55 uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu). Přímý účinek pravidla, podle něhož členské státy nemohou stanovit osobám požívajícím dočasné ochrany podmínky méně příznivé než ty vymezené ve směrnici o dočasné ochraně, je rozveden v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024 č. j. -29 (viz body 42 až 45). Nejvyšší správní soud založil svou judikaturu v obdobných věcech jako je předmětná.

20. Judikatura správních soudů je proto ustálena na názoru, že důvody nepřijatelnosti žádostí o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina nejsou v České republice v souladu s právem EU, nelze je proto aplikovat. Městský soud v Praze přitom již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného a nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina (např. rozsudky č. j. -31, nebo č. j. -21 a mnoho dalších). V uvedených rozsudcích již žalovanému předestřel také důvody, pro které oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina nemůže uvedený důvod nepřijatelnosti žádosti legitimovat. Uvedený závěr přitom již aproboval také Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku ze dne 23. 2. 2026 č. j. -31, bod 33).

21. S ohledem na výše uvedené, soud nepovažoval za účelné předložení předběžné otázky ve vztahu k aplikaci § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, z formuláře a z okolností není zřejmé, že by žádost byla vrácena právě z tohoto důvodu.

22. Námitkami žalovaného se správní soudy opakovaně zabývaly, jako novou argumentaci lze hodnotit tvrzení, že judikaturní názory nejsou slučitelné s koncepcí společného evropského azylového systému, nově též poukázal na aktuální vývoj unijní úpravy.

23. Ani nová argumentace žalovaného založená na celkovém směřování společného evropského azylového systému a následném vývoji unijní právní úpravy podle soudu neodůvodňuje odchýlení od závěru o nezákonnosti mechanického vracení žádostí. Obecný cíl předcházet nežádoucím druhotným pohybům je nutno zohlednit, nelze jej však bez dalšího zaměnit za konkrétní oprávnění vyloučit žádost oprávněné osoby z věcného projednání. Nová nařízení takový důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu z důvodu jejího dřívějšího poskytnutí v jiném členském státě nestanoví a jejich úpravu mezinárodní ochrany nelze bez dalšího přenést na specifický režim dočasné ochrany.

24. Rozdílné přístupy zahraničních soudů soud nepovažuje za bezvýznamné, ale žalovaným citované pasáže o neexistenci nároku na další pobytové oprávnění však bez dalšího nevyvracejí odlišný závěr o nutnosti žádost věcně projednat. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 2. 2026 č. j. -26, zejména v bodech 29 a 30 zdůraznil, že jeho judikatura nepožaduje automatické udělení dočasné ochrany, nýbrž vylučuje vracení žádostí podle § 5 odst. 1 písm. c), d) i f) bez věcného posouzení. Otázka trvání slovenského pobytového oprávnění a jejího případného ukončení se proto musí řešit postupem vymezeným v bodech 71 až 78 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č. j. -42, nikoli předběžným vyloučením žádosti z řízení. Pro posouzení zákonnosti tohoto procesního postupu soud za uvedených okolností nepovažoval další předběžnou otázku za nezbytnou.

III. Závěr a náklady řízení

25. Vzhledem ke shora uvedenému soud podle věty první určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil žalobkyni její žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému přikázal, aby obnovil stav před vrácením těchto žádostí. Žádost tudíž bude nutné věcně projednat a v případě splnění podmínek vydat pobytové oprávnění.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, ale neprokázala vznik žádných nákladů řízení, proto jí soud nemohl přiznat jejich náhradu. Žalovaný v daném případě pak úspěšným nebyl.

27. Jelikož soud projednal žalobu ještě před uplynutím zákonné lhůty pro nařízení předběžného opatření, o tomto procesním návrhu samostatně již nerozhodoval.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 12. října 2026

Mgr. Iveta Postulková v.r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.