Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
4 Ad 21/2025 - 56.pdf
PDF · 0 B
No categories available
4 Ad 21/2025 - 56
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci
žalobkyně: Bc. N. M., narozená dne X
bytem X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2025, č. j. X,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 26. 6. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb. “) a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “) zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 10. 3. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle § 56 odst. 1 písm. e) a dle § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb. “) rozhodl tak, že se od 6. 5. 2025 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.
II. Obsah žaloby
3. Žalobkyně uvedla, že je sice pravda, že u ní došlo ke zlepšení zdravotního stavu v oblasti epilepsie, kdy se stav stabilizoval a již se nepotýká s velmi častými těžkými záchvaty, které ji pravidelně vyřazovaly na několik dnů nejen z pracovního procesu, ale i z jakékoliv aktivity. Je však přesvědčena, že i v době před tímto zlepšením zdravotního stavu měla být zařazena do třetího stupně invalidity (byla však zařazena pouze do druhého stupně, a to do 20. 2. 2025). Namítla, že se u ní následně vyskytly vážné psychické problémy, kvůli kterým byla opakovaně hospitalizována – naposledy v únoru a březnu roku 2025 po dobu 6 týdnů. Během této hospitalizace jí byla stanovena diagnóza smíšené úzkostně depresivní poruchy s emočně nestabilními rysy s přidruženou duševní poruchou psychogenní zvracení. Od poslední hospitalizace a doby podání námitek proti prvostupňovému rozhodnutí pak u ní došlo k dalšímu zhoršení zdravotního stavu, které má zásadní vliv na výkon zaměstnání a mimopracovní život. I posudkový lékař v námitkovém řízení potvrdil, že u žalobkyně přetrvávají potíže s emočními výkyvy a afektivními složkami; jedná se o středně těžkou depresivní fázi. Dále uvedla, že v důsledku epilepsie a duševních poruch užívá velké množství farmak, které mají mnohé nežádoucí vedlejší účinky (nadměrná únava, časté bolesti hlavy, velmi rychlé vyčerpání). Žalobkyně je proto schopna vykonávat aktuální zaměstnání v maximálním rozsahu 20 hodin týdně, ale spíše v menším rozsahu. Velmi často se u ní objevují stavy, kdy není schopna ráno vstát a jít do zaměstnání, ani vykonávat běžné denní aktivity. Často musí vyhledat pomoc odborníka, nemůže nijak plánovat své pracovní aktivity, brzy se vyčerpá. Remise, kdy je v relativním pořádku, jsou velmi krátké.
4. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem posudkového lékaře, že epilepsie nemá aktuálně na pokles pracovní schopnosti žalobkyně žádný vliv. Farmaka, která užívá, totiž mají vedlejší účinky a měl být uplatněn § 3 odst. 1 vyhlášky č. 359/2009 Sb. , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška “). Namítla, že její duševní onemocnění je třeba posuzovat společně s epilepsií, nikoliv každé onemocnění zvlášť, když právě společné posouzení odráží jejich synergický vliv na celkový pokles pracovní schopnosti. Dle žalobkyně není zcela zřejmé, jak přesně toto hledisko posudkový lékař v posudku zohlednil, když přičtení dalších až 10 % mělo být učiněno i v případě nemožnosti vykonávat zaměstnání, pro které má žalobkyně odbornou kvalifikaci.
5. Dále uvedla, že není jediný týden, po který by se mohla věnovat zaměstnání ve smluveném rozsahu (20 hodin); její absence v zaměstnání jsou velmi časté, což se odráží i na výši mzdy. Depresivní epizody se u ní často vracejí a v takových chvílích není schopna vykonávat svou práci. Úzkostné ataky zase ovlivňují její schopnost interakce s lidmi, fungování v kolektivu i dojíždění do práce. Namítla, že kvůli duševnímu onemocnění a epilepsii se nemůže v žádném rozsahu profesně věnovat činnostem, pro které má kvalifikaci, jelikož takové zaměstnání je velmi dynamické s vysokými nároky na psychickou odolnost. Rekvalifikace na jakoukoliv odbornější činnost je pro ni v tuto chvíli prakticky nemožná. Dále uvedla, že zvažuje přechod na lehčí čistě manuální práci a také přesídlení do menší a klidnější obce, kde však bude velmi komplikované sehnat jejímu zdravotnímu stavu vyhovující zaměstnání.
6. Žalobkyně namítala, že její diagnózy spíše než kapitole V, bodu 5c) přílohy k vyhlášce odpovídají poklesu pracovní schopnosti v rozmezí bodu 4c) a 4d) kapitoly V přílohy k vyhlášce, tedy minimálně 55 až 65 % poklesu, což by odpovídalo invaliditě druhého stupně. Rovněž dle ní byl naplněn předpoklad pro aplikaci § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky v plné výši, jelikož léčba epilepsie má zásadní dopad na výkon zaměstnání a zároveň onemocnění žalobkyni neumožňuje vykonávat zaměstnání, pro které má kvalifikaci a odbornost, a je u ní zároveň značně ztížena možnost rekvalifikace. Dle žalobkyně nebylo v jejím případě postupováno individuálně, její zdravotní problémy nebyly vyhodnoceny komplexně a nebylo přihlédnuto ke všem podstatným okolnostem (zejm. časté absence a nepravidelný příchod do zaměstnání).
7. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované
8. Žalovaná shrnula průběh řízení a uvedla, že je přesvědčena, že po zhodnocení veškeré předložené zdravotnické dokumentace žalobkyně byl posudkem vypracovaným lékařem Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) plně posouzen a zjištěn zdravotní stav žalobkyně. Při vyhodnocení posudkových závěrů bylo vycházeno ze zjištěných diagnóz. Žalovaná považovala předmětný posudek za objektivní, odkázala proto na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navrhla důkaz posudkem posudkové komise MPSV ČR. Za stávajícího stavu navrhla, aby soud žalobu zamítl.
IV. Obsah správního spisu
9. Ze správního spisu vyplývá, že od 5. 5. 2022 měla žalobkyně přiznán invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně, a to na základě posudku ze dne 8. 2. 2023, pokles pracovní schopnosti byl hodnocen 50 %, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla epilepsie, s organickým psychosyndromem, a úzkostně depresivní porucha, hodnoceno dle kapitoly VI., položky 4c) přílohy k vyhlášce, procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle § 3 a 4 vyhlášky nebyla měněna.
10. Podle posudku ze dne 20. 2. 2025, č. j. LPS/2024/30225-P2_CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona č. 155/1995 Sb. , žalobkyně je invalidní podle § 39 odst. 1 téhož zákona, ale nejde již o invaliditu druhého stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) citovaného zákona, ale o invaliditu prvního stupně dle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Den změny stupně invalidity byl stanoven na 20. 2. 2025 s tím, že po vzniku invalidity prvního stupně je žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla označena organická úzkostná porucha, pro kterou je žalobkyně dlouhodobě léčena na podkladě epilepsie; neurologické onemocnění vedlo k výraznému omezení kvality života a v rámci frustrace související s neustálými záchvaty vedlo k emoční a afektivní labilitě a výrazným depresivním propadům. Od roku 2023 od nasazení medikace Fycompy zlepšení neurologického stavu, bez velkých záchvatů. V 05/2024 hospitalizována pro EEG monitoraci, nezachycen iktální záznam, pouze krátké nedokonalé generalizované výboje do 0,25 s, uschopněna řídit motorová vozidla. Dle posledního psychiatrického vyšetření ze dne 21. 1. 2025 i nadále přetahuje své možnosti, kdy se snaží docílit pocitu normality ve smyslu života bez omezení, což vede k potlačování emocí a výkyvům afektivní složky, je středně těžká depresivní fáze. Dochází k osobní psychoterapii. Dle posudku se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jelikož duševní onemocnění má dopad na její pracovní schopnost. Funkčně se jedná o středně těžké postižení, kdy jsou časté depresivní propady středně těžké tíže, je omezení sociálního fungování, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Posudkový lékař hodnotil zdravotní postižení jako srovnatelné s kapitolou V, položkou 4c) přílohy k vyhlášce, z uvedeného rozmezí zvolil horní hodnotu 45 %, když zohlednil neurologické postižení (epilepsie je nyní stabilizována, bez velkých záchvatů, je povoleno řízení motorových vozidel, a proto nenavýšil pokles pracovní schopnosti). Žalobkyně pracuje na zkrácený pracovní úvazek, zátěž zvládá. Míra poklesu pracovní schopnosti 45 % tak již neodpovídá uznání invalidity druhého stupně, ale invalidity prvního stupně. Datum změny (snížení) stupně invalidity stanovil dnem posouzení zdravotního stavu. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti dle § 3 a 4 vyhlášky nebyla měněna.
11. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 10. 3. 2025 bylo podle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb. rozhodnuto tak, že se od 6. 5. 2025 snižuje výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Správní orgán I. stupně odkázal na prvostupňový posudek.
12. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých uplatňovala obdobnou argumentaci jako v podané žalobě, a ke kterým přiložila nejaktuálnější lékařskou zprávu z Centra duševní rehabilitace ze dne 28. 3. 2025.
13. V posudku vypracovaném v námitkovém řízení ze dne 9. 6. 2025, č. j. LPS/2025/699-NR-PLZ_CSSZ (dále jen „námitkový posudek“), je uvedeno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle § 26 zákona č. 155/1995 Sb. , žalobkyně je invalidní dle § 39 odst. 1 téhož zákona, ale nejde již o invaliditu druhého stupně, ale o invaliditu prvního stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 45 %. Den změny stupně invalidity byl stanoven na 20. 2. 2025. K námitkám posudkový lékař uvedl, že k datu vydání prvostupňového rozhodnutí jde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní, smyslové a fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti. Jeho rozhodující příčinou je anxiosně-depresivní porucha; nejsou psychotické projevy, je depresivní nálada, kognitivní funkce nepostiženy, bez projevů auto či heteroagresivity. Shrnul doloženou zdravotní dokumentaci, ze které vyplývá, že žalobkyně má psychické problémy ve smyslu anxiety, depresivního ladění. Z psychiatrické dokumentace není doloženo významné narušení žádné ze čtyř základních psychických funkcí; není narušeno vnímání, není narušeno rozpoznávání, není narušena paměť ani myšlení – nemůže tedy jít o významnou poruchu, spadající do obrazu těžké depresivní poruchy; PMT v normě, bez hetero, auto-agresivity, v kontaktu neprokazuje kvalitativní změny v myšlení. Dále uvedl, že na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se posudkově nevýznamnou měrou podílí i epilepsie na terapii v remisi, povoleno řízení motorového vozidla. Komorbidita samostatně neodůvodňuje přiznání vyššího stupně invalidity, lékař ji zohlednil v základním procentním poklesu pracovní schopnosti. Ani lékařské zprávy přiložené k námitkám výsledné hodnocení nemění, neboť nepřinesly posudkově významné skutečnosti ani jiný posudkový náhled na zdravotní postižení. Posudkový lékař v námitkovém řízení se nicméně neztotožnil s hodnocením lékaře první instance; dospěl k závěru, že se jedná o středně těžké funkční postižení se značně ztíženou úrovní sociálního fungování, výkon některých aktivit značně omezen, uvedené v položce 5c), kapitoly V přílohy k vyhlášce, kde je procentní rozmezí 25-35 %. Vzhledem k charakteru postižení zvolil lékař horní hranici procentuálního rozmezí a navýšil o 10 % na profesi (§ 3 odst. 2 vyhlášky) a zohlednil další postižení, neboť limituje pracovní potenciál žalobkyně. Celkem tedy pokles pracovní schopnosti činí 45 %. K položce 5d) (těžké funkční postižení) ve stejné kapitole uvedl, že tuto nelze použít, neboť nejsou naplněna její posudková kritéria; v lékařských zprávách není uvedeno, že žalobkyně má kompulsivně obsedantní poruchu s neschopností kontaktu mimo přirozené prostředí vedoucí k poskytování ústavní péče, ani těžké narušení společenského života a pracovních funkcí a výkonu většiny denních aktivit. K argumentaci žalobkyně, že je pro svá postižení hůře uplatnitelná na trhu práce, posudkový lékař uvedl, že předmětem posudku není doporučení konkrétní pracovní činnosti, ale vyhodnocení pracovních schopností vzhledem k objektivně zjištěnému zdravotnímu stavu žadatele o invalidní důchod.
14. Napadeným rozhodnutím ze dne 26. 6. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Shrnula dosavadní průběh řízení a zákonný podklad. Vyšla z námitkového posudku, shrnula jeho podklady, učiněná skutková zjištění, včetně hodnocení dle přílohy k vyhlášce, a jeho závěrů. Konstatovala, že se v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí zabývala námitkami žalobkyně, přičemž její zdravotní stav posoudila komplexně nad rámec námitek. Dospěla k závěru, že již dále nejsou naplněna kritéria invalidizace druhého stupně, ale stupně prvního.
V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze
15. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s. s.ř.s. “)), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
16. Soud ve věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. , jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci ve smyslu tohoto ustanovení souhlasili s projednáním a rozhodnutím dané věci bez nařízení jednání.
17. Podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 , popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31 , pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.
18. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.
19. Podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen.
20. Podle § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb. zjistí-li se, že změnily skutečnosti rozhodné pro výši důchodu nebo pro nárok na jeho výplatu, postupuje se obdobně podle ustanovení písmene b) nebo c).
21. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
22. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.
23. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10procentních bodů.
24. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.
25. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz § 8 zákona č. 582/1991 Sb. ). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.
26. Na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.
27. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala závěry posudkových lékařů ohledně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze. Posudková komise soudu předložila posudek ze dne 22. 7. 2026, ev. č. SZ/2025/1636-PH-16 (dále jen „Posudek MPSV“), který soud zaslal účastníkům řízení k vyjádření a provedl jej jako důkaz; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.
28. Posudek byl vypracován posudkovou komisí ve složení předsedy komise MUDr. JUDr. J. Š., Ph.D. a další lékařky s odborností psychiatrie MUDr. P. S. Při jednání byla žalobkyně přešetřena odborným psychiatrem MUDr. S. Žalobkyně byla jednání přítomna, s posudkovým závěrem byla ústně seznámena. Podle výroku byla žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , jednalo se o invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) téhož zákona, pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosahoval nejméně 50 %, nedosahoval však více než 69 %. Invalidita II. stupně dle posudku trvá nadále a bez přerušení. Doba platnosti posudku byla stanovena do 31. 7. 2028.
29. Posudková komise shrnula pracovní anamnézu žalobkyně, její subjektivní potíže, posudkově významné odborné nálezy a diagnózy. Diagnózu žalobkyně shrnula takto: depresivní porucha, úzkostná porucha, porucha osobnosti, epilepsie, gastroezofageální reflux, atopická dermatitida, steatoza jater, stav po operaci kýly, myopie. Podrobně shrnula psychiatrické vyšetření při jednání komise. Komise uvedla, že žalobkyně dle profesního dotazníku vystudovala vysokou školu, bakalářský stupeň, pracovala v různých profesích (na poloviční úvazek), od minulého roku v pracovní neschopnosti u posledního zaměstnavatele, do 11/2025 byla smlouva na dobu určitou s tím, že nebyla dále prodloužena z důvodu časté pracovní neschopnosti.
30. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určila depresivní poruchu. Shledala míru poklesu pracovní schopnosti o 45 % při zařazení do položky 4c) kapitoly V přílohy k vyhlášce, kterou navýšila dle § 3 odst. 2 vyhlášky o 5 %, celkově tedy 50 %. Bylo konstatováno trvání invalidity druhého stupně a bez přerušení, s platností posudku do 31. 7. 2028. Komise uvedla, že epilepsie byla stran záchvatů kompenzována a již nebyla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, nicméně došlo k rozvoji duševního postižení. Při údajích uvedených s hospitalizacemi a dekompenzacemi byla dostatečně naplněna kritéria dle položky 4c) kapitoly V přílohy k vyhlášce, a to na horní mezi této položky ve spojení s navýšením dle § 3 odst. 2 vyhlášky na profesi. Dle komise nebylo možno konstatovat dostatečné naplnění položky 4d) stejné kapitoly při dosavadním průběhu a časových okolnostech, dosavadním klinickém postupu, kdy nebyly vyčerpány další terapeutické možnosti, nebyla zjištěna ani taková postižení, která by odpovídala kritériím této položky. Další postižení nebyla dle komise natolik posudkově významná, aby volbou jiné základní položky byla konstatována vyšší míra poklesu pracovní schopnosti – gastroezofageální reflux a atopická dermatitida nebyly z doložené dokumentace spjaté s další významnou symptomatikou, natož klinickým postupem, ke kterému je vždy hodnoceno, nebylo zjištěno ani takové jaterní postižení či průběh kožního postižení. Uvedla, že žalobkyně byla schopna vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na psychické schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Nevhodné byly duševně náročné práce, nicméně stanovení konkrétních možností pracovního zařazení s ohledem na dané postižení a stanovení podmínek pro výkon konkrétní práce bylo v kompetenci pracovně lékařské služby.
31. Soud zaslal oběma účastníkům řízení Posudek MPSV k vyjádření, avšak žalobkyně ani žalovaná se k posudku nevyjádřily.
32. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. 8 Ads 138/2017 -40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 – 38).“
33. Soud považuje Posudek MPSV za přesvědčivý a dostatečný. Zdravotní stav žalobkyně posuzovala posudková komise, která byla v řádném složení, členkou komise byla i lékařka s odborností psychiatrie. Posudková komise vycházela z obsáhlé podkladové dokumentace včetně lékařských zpráv z psychiatrie a neurologie a zpráv z posledních hospitalizací v roce 2026, jejíž podstatný obsah v posudku podrobně shrnula. Komise vycházela i z psychiatrického vyšetření žalobkyně při jednání komise, jehož závěry rovněž v posudku popsala. Na podkladě lékařských nálezů komise dokumentovala vývoj zdravotních obtíží žalobkyně od roku 2023, kdy jí byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní porucha, od té doby byla žalobkyně z důvodu psychiky opakovaně hospitalizována (celkem 3x, naposledy 3 měsíce). Dle komise žalobkyně pracovala maximálně na poloviční úvazek, v poslední době byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti, pracovní smlouva jí nebyla prodloužena. Na základě zjištěného skutkového stavu komise shrnula, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, když za rozhodující příčinu tohoto stavu označila depresivní poruchu, což odpovídá podkladovým lékařským zprávám (zpráva MUDr. S. ze dne 21. 1. 2025, zpráva z hospitalizace z března 2025, zprávy z pozdějších hospitalizací).
34. Posudková komise hodnotila rozhodující postižení podle kapitoly V, položky 4c) přílohy k vyhlášce, tj. afektivní poruchy – poruchy nálady. Deprese, manie, hypomanie, cyklotymie, dystymie; středně těžké postižení, depresivní či manické epizody středně těžké, dostatečně dlouhé remise, značně snížená úroveň sociálního fungování, výkon některých denních aktivit omezen. V tom se komise shodla s prvostupňovým posudkem, kdy zvolila i stejnou základní míru poklesu pracovní schopnosti 45 %, kterou však ještě dále navýšila o 5 % kvůli vlivu na profesi dle § 3 odst. 2 vyhlášky - celkový pokles tak činil 50 %. Odůvodnila, proč nehodnotila podle závažnější položky 4d). Na rozdíl od obou předchozích posudků, které celkovou míru poklesu pracovní schopnosti určily na 45 %, tedy komise tuto navýšila na 50 %, přičemž důvody tohoto postupu posudkové komise jsou z posudku patrné. Posudková komise zhodnotila velice detailně zdravotní stav žalobkyně, popsala dopady zdravotního postižení na její pracovní schopnost, vysvětlila, proč zdravotní postižení klasifikovala dle zvolené položky a proč určila zmíněnou míru poklesu pracovní schopnosti. Náležitě také odůvodnila svůj závěr, že žalobkyně je i nadále invalidní ve druhém stupni a ke změně nedošlo.
35. Z výše uvedeného plyne, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí nadále invalidní ve druhém stupni invalidity. Napadené rozhodnutí je proto třeba považovat za nezákonné, neboť v rozhodné době nebyly splněny podmínky pro snížení výše invalidního důchodu pro invaliditu druhého stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně dle § 56 odst. 1 písm. e) a § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb.
36. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nezákonnost dle § 78 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s. s.ř.s. ). V dalším řízení, v němž bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s. s.ř.s. ), bude žalovaná vycházet z Posudku MPSV (ze dne 22. 7. 2026), který nechal soud v tomto řízení vypracovat, žalovaná tomu přizpůsobí svůj další procesní postup.
37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 12. října 2026
Mgr. Kateřina Peroutková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.