Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

140 A 5/2026 - 118

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Ladislava Vaško a JUDr. Martiny Vernerové ve věci

navrhovatele: K. T., narozen X

bytem X,

zastoupen advokátem Mgr. Petrem Broďáni

sídlem K. H. Borovského 692, 356 01 Sokolov

proti

odpůrci: město Žatec

sídlem náměstí Svobody 1, 438 01 Žatec

zastoupené advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou

sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, kterým se stanoví místní koeficient daně z nemovitých věcí pro vymezené nemovité věci, vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 pod č. 1/2025/FIN,

takto:

I. Návrh, jímž se navrhovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 v rozsahu části přílohy č. 1 vymezující pozemek parc. č. st. XA v katastrálním území X, včetně regulace místního koeficientu pro všechny zdanitelné stavby a zdanitelné jednotky na tomto pozemku, se zamítá.

II. Řízení se v rozsahu, v němž se navrhovatel domáhal zrušení textu odůvodnění opatření obecné povahy č. 1/2025/FIN vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 popisujícího druhou skupinu nemovitostí, zastavuje.

III. Navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 32 715,98 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Navrhovatel se návrhem domáhal zrušení části opatření obecné povahy vydaného Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025 pod č. 1/2025/FIN, kterým se stanoví místní koeficient daně z nemovitostí pro vymezené nemovité věci na území města Žatec (dále obvykle jen „napadené opatření“). Navrhl, aby soud ve třetí části odůvodnění napadeného opatření zrušil text: „Druhou skupinou jsou nemovitosti pronajímané soukromými subjekty, v nichž je provozován tzv. obchod s chudobou, a které se nachází v historickém jádru města Žatec. Jedná se o objekty na XB č. p. XC a o objekty na XD č. p. XE, XF, XG a XH. Užívání těchto nemovitých věcí, které se nacházejí v samém centru města, není v souladu s charakterem města. Zisky z této podnikatelské aktivity plynou vlastníkům, kteří často nemají žádnou vazbu na město, pro město však představují zvýšené náklady a výskyt nežádoucích sociálně patologických jevů. V objektech jsou soustředěny skupiny osob, které jsou potenciálním rizikem narušování veřejného pořádku, zvyšování kriminality v místě a vznikem konfliktů s návštěvníky města. Tyto situace poškozují jméno města. Popsaný stav s sebou zároveň nese náklady města na vyšší intenzitu výjezdů ze strany Městské policie Žatec. Městská policie Žatec eviduje ve vztahu k nemovitostem č. p. XC a č. p. XI rostoucí počet kontrol a přestupků proti veřejnému pořádku. Zatímco v roce 2022 se jednalo o 196 kontrol a 20 přestupků, v roce 2024 se již jednalo o 336 kontrol a 58 přestupků. K 31. 3. letošního roku eviduje městská policie již 170 kontrol a 17 přestupků. Razantně se zvýšil také počet oznámení občanů, a to z 40 v roce 2022 na 89 v roce 2025. Rostoucí počet kontrol a přestupků proti veřejnému pořádku eviduje městská policie rovněž u objektů na XD. Zatímco v roce 2022 se jednalo o 237 kontrol a 16 přestupků, v roce 2023 již o 2354 kontrol a 73 přestupků. V roce 2024 vzhledem k umístění kamer počet kontrol i přestupků mírně klesl, nadále se však jednalo o 1590 kontrol a 54 přestupků. Eskalací vztahů mezi osobami ubytovanými v těchto objektech a občany města se zabývá rovněž odbor sociálních věcí, který mapuje situaci a hrozící konflikt mezi skupinami obyvatel. O problému jednají jak interně zaměstnanci jednotlivých odborů Městského úřadu, tak ve spolupráci s finančním úřadem, hygienickou stanicí, Agenturou pro sociální začleňování a se zástupci veřejnosti.“ Dále navrhl, aby soud zrušil přílohu č. 1 napadeného opatření v rozsahu v ní vyjmenovaného pozemku parc. č. st. XA v katastrálním území X s tím, že zrušení se týká i veškerých zdanitelných staveb a jednotek nacházejících se na tomto pozemku.

2. S ohledem na částečné zpětvzetí návrhu ze dne 6. 10. 2026 soud dle , (dále jen „“), výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o částečném zastavení řízení v rozsahu, v němž se navrhovatel domáhal zrušení části textu odůvodnění napadeného opatření.

Návrh

3. Navrhovatel na prvním místě namítal, že vymezení nemovitostí, na které se má zvýšení koeficientu vztahovat, má charakter zneužití práva, je diskriminační a umožňuje účelově, dle libovůle odpůrce, zařazovat či nezařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí, a že nebyl dostatečně určitě vymezen důvod pro zvýšení koeficientu daně právě u dotčených nemovitostí.

4. Odůvodnění napadeného opatření dle navrhovatele nesplňuje požadavky dle , (dále jen „“), ve vztahu k nemovitostem, které měly spadat do druhé skupiny nemovitostí, na které se mělo opatření obecné povahy vztahovat, neboť neobsahuje jednoznačné odůvodnění ve vztahu ke stanovení výše koeficientu pro zvýšení daně z nemovitých věcí a přesné vymezení kritérií, která byla podkladem pro zahrnutí nemovitostí do působnosti napadeného opatření.

5. Navrhovatel měl rovněž za to, že se odpůrce nedostatečně vypořádal s jeho námitkami proti napadenému opatření (konkrétní argumentaci však neuvedl – pozn. soudu).

6. Navrhovatel dále namítal, že vybraná kritéria, tedy že v předmětných nemovitostech je provozován tzv. obchod s chudobou, nebo že pouze k některým z těchto nemovitostí odpůrce eviduje rostoucí počet kontrol a přestupků, nebo že vlastníci nemají žádnou vazbu na město, jsou zjevně neurčitá, účelová a zčásti navíc i nepravdivá.

7. Navrhovatel zdůraznil, že žije skoro celý svůj dosavadní život v X, neprovozuje žádný obchod s chudobou, a ani neví, co měl odpůrce na mysli, když toto kritérium uvedl jako hlavní odůvodnění ve vztahu k nemovitostem, na které se opatření obecné povahy vztahuje. Totéž dle navrhovatele platí pro odpůrcem použitý neurčitý pojem žádné vazby na město.

8. Pojem obchod s chudobou není dle navrhovatele legislativní pojem a odpůrce neuvedl žádný zdroj či definici, kterou by měl daný pojem naplňovat. Dle názoru navrhovatele odpůrce jen převzal momentálně populární novinářský pojem. Pronájem nemovitostí je legální činnost, vlastník je oprávněn své nemovitosti pronajímat a navrhovatel si není vědom, že by na úseku pronajímání nemovitostí porušoval jakýkoliv předpis či zákon.

9. Dále navrhovatel namítal nepravdivost tvrzení a závěru odpůrce, že by se ke konkrétní nemovitosti množily přestupky. Navrhovatel konstatoval, že přestupkového jednání se může dopustit pouze fyzická či právnická osoba, nikoliv nemovitá věc. Navrhovatel proto navrhl, aby si soud vyžádal od odpůrce protokoly o odpůrcem tvrzených tisícovkách kontrol, které údajně měly probíhat, či (zřejmě, aby ověřil – pozn. soudu) zda se jednalo jen o nepravdivý a účelový argument odpůrce.

Vyjádření odpůrce k podanému návrhu

10. Odpůrce ve svém vyjádření uvedl, že vymezení nemovitostí zařazených do druhé skupiny nemovitostí, ve kterých probíhá tzv. obchod s chudobou, nepředstavuje zneužití práva, ostatně navrhovatel ani nespecifikoval, v čem by toto údajné zneužití práva odpůrce stanovit místní koeficient mělo spočívat.

11. Cílem napadeného opatření nebylo dle odpůrce odstranění tzv. obchodu s chudobou ani nahrazení činnosti jiných správních orgánů. Cílem napadeného opatření bylo prostřednictvím stanovení místního koeficientu dosáhnout kompenzace za negativní externality spojené s obchodem s chudobou, tedy s ubytováváním sociálně slabých, resp. sociálně nepřizpůsobivých obyvatel. Tyto externality jsou dle odpůrce v odůvodnění napadeného opatření popsány dostatečně.

12. Nemovitosti vlastněné navrhovatelem, které se nachází na XD (myšlena zřejmě nemovitost navrhovatele nacházející se na XB – pozn. soudu), jsou dle odpůrce zařazeny mezi tzv. zájmové lokality města X na základě opakovaných stížností jeho občanů na obtěžující chování některých osob, narušování veřejného pořádku v této lokalitě a přímého požadavku občanů vzešlého ze společných jednání s vedením města. Kontroly hlídek městské policie jsou dle odpůrce zaměřeny výlučně na dodržování veřejného pořádku na veřejných prostranstvích. Pravdivost a objektivnost údajů vychází z informačního systému městské policie. Městská policie věnuje pozornost několika problematickým lokalitám, přičemž XD (spíše XB – pozn. soudu) je jednou z nich.

13. Stanovení místního koeficientu je dle odpůrce vhodným nástrojem k dosažení cíle napadeného opatření, kterým je získání dodatečných příjmů do rozpočtu obce jako kompenzace za specifickou zátěž území popsanými negativními externalitami souvisejícími s obchodem s chudobou. Jedná se o zákonný nástroj přímo určený k diferenciaci daňového zatížení na území města. Jiné nástroje neumožňují městu dosáhnout kompenzace za faktickou zátěž území způsobenou tímto druhem využívání nemovitostí. Z výše uvedeného dle odpůrce vyplývá, že vymezení nemovitostí zařazených do druhé skupiny nemovitostí neumožňuje účelově, dle libovůle odpůrce, zařazovat či nezařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí, jak tvrdil navrhovatel v návrhu. Vymezení těchto nemovitostí v odůvodnění napadeného opatření je dle odpůrce jednoznačné a je podložené konkrétními skutečnostmi, které je odpůrce připraven v případě potřeby prokázat. Zařazení případných dalších nemovitostí do této druhé skupiny nemovitostí by dle odpůrce muselo být opět spojené s provozováním obchodu s chudobou, a tento způsob využití nemovitostí by musel být spojen s reálnými negativními externalitami, tedy narušováním veřejného pořádku, nočního klidu apod., které by odpůrce musel mít zdokumentovány. To samé se dle odpůrce týká případného vyřazení nemovitosti z této skupiny nemovitostí, na kterou dopadá místní koeficient stanovený napadeným opatřením.

14. K návrhové námitce diskriminačního vymezení nemovitých věcí odpůrce uvedl, že vymezené nemovitosti byly vybrány na základě objektivních a přezkoumatelných kritérií. Navrhovatel sám nespecifikoval, v čem by diskriminace měla spočívat, ani k prokázání diskriminace nenavrhuje žádné důkazní prostředky, a jedné se tedy o zcela nepodložené tvrzení.

15. K návrhové námitce nedodržení ohledně náležitostí odůvodnění odpůrce s odkazem na judikaturu upozornil, že námitky navrhovatele v procesu přijímání napadeného opatření byly řádně vypořádány, přičemž byly odlišné od námitek uplatněných v návrhu. Odpůrce s odkazem na judikaturu upozornil, že požadavkům musí odpovídat pouze odůvodnění rozhodnutí o námitkách, v ostatních částech opatření obecné povahy však již takovou podrobnost vyžadovat nelze. Zbylé části odůvodnění opatření obecné povahy tak mohou být obecnější, k čemuž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2024, č. j. -60.

16. K návrhové námitce, že napadené opatření neobsahuje jednoznačné odůvodnění ve vztahu ke stanovení výše koeficientu pro zvýšení daně z nemovitých věcí, odpůrce citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33, dle kterého opatření stanovící výši koeficientu nemusí obsahovat odůvodnění této výše, neboť se jedná o výsledek politické úvahy, přičemž vzhledem k zákonnému omezení maximální výše koeficientu je rdousící efekt daně vyloučen.

17. K návrhové námitce ohledně pojmu obchod s chudobou odpůrce uvedl, že se jedná o pojem, který je ve veřejném diskurzu užíván nejpozději od roku 2014, a to ve významu, který shrnul například Okresní soud Plzeň-město v rozsudku ze dne 18. 3. 2026, č. j. -95, ze kterého odpůrce citoval. Dále odpůrce odkázal na několik článků na internetu, kde bylo s tímto termínem pracováno. Odpůrce uzavřel, že pojem obchod s chudobou lze vymezit jako praxi, při níž vlastníci nemovitostí (které jsou zpravidla ve špatném technickém stavu nebo v sociálně vyloučených lokalitách) pronajímají tyto nemovitosti sociálně slabým osobám za nájemné neodpovídající kvalitě bydlení, přičemž nájemné je hrazeno převážně ze státních dávek (doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení), čímž vlastníci inkasují nepřiměřený zisk na úkor veřejných prostředků a důstojnosti nájemníků. Tomuto vymezení dle odpůrce plně odpovídají jednotlivé nemovitosti, zařazené do druhé skupiny nemovitostí v napadeném opatření. Odpůrce uzavřel, že pojem obchod s chudobou má svůj obecně známý význam a je tzv. notorietou.

18. K návrhové námitce, že navrhovateli není zřejmý obsah slovního spojení vazba na město Žatec, odpůrce uvedl, že vazba navrhovatele na město Žatec (anebo její absence) není žádným kritériem, na jehož základě by byly nemovitosti zařazeny do druhé skupiny nemovitostí, na kterou dopadá místní koeficient v napadeném opatření. V odůvodnění tohoto opatření bylo pouze uvedeno, že vlastníci nemovitostí často nemají žádnou vazbu na město, což ovšem dle odpůrce neznamená, že by každý vlastník takové nemovitosti nesměl mít žádnou vazbu na město Žatec. Upozornil zároveň, že z veřejně dostupných zdrojů i podání navrhovatele plyne, že je trvale hlášen k trvalému pobytu v Praze.

Další podání navrhovatele

19. Dne 6. 10. 2026 navrhovatel soudu doručil podání, kterým podle svých slov toliko konkretizoval a právně i skutkově rozvinul návrhové body obsažené již v původním návrhu. Poukázal na to, že aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu podle něj vyžaduje nejen odůvodnění existence externality, ale i výběr určitých zatížených nemovitostí. Odpůrci vytkl, že selektivně vybral pouze některé domy v centru města, ačkoli i obyvatelé jiných domů se dopouštějí přestupků. Zároveň odpůrce podle navrhovatele neměl při vydání napadeného opatření žádné srovnávací podklady o tom, ve kterých domech je provozován tzv. obchod s chudobou, a ve kterých nikoli. Není tak podle něj zřejmé, proč byly postiženy konkrétní nemovitosti, a jiné obdobné nikoli.

20. Dále navrhovatel rozporoval, že by v budově č. p. XC byl provozován obchod s chudobou. Napadenému opatření vytkl též to, že nebylo zjištěno, že tvrzené negativní externality vznikají právě v příčinné souvislosti s užíváním této budovy, neboť data městské policie jsou vedena souhrnně pro budovy č. p. XC a č. p. XI a počet kontrol sám o sobě není měřítkem negativní externality. V napadeném opatření je nadto uveden nárůst počtu oznámení občanů ze 40 v roce 2022 na 89 v roce 2025. Podle předloženého přehledu se však údaj 89 oznámení vztahuje k roku 2024 a pro období od 31. 3. 2025 je uvedeno pouze 15 oznámení.

21. Navrhovatel dále argumentoval tím, že z listin vypracovaných samotným odpůrcem či městskou policií (např. Bezpečnostní analýza města Žatec za roky 2022, 2023) za roky 2022 až 2025 vyplývá, že např. na Kruhovém náměstí došlo za roky 2022 až 2024 k několikanásobně většímu množství kontrol a zejména několikanásobnému počtu přestupků. I z dalších listin vyplývá, že minimálně v letech 2022 a 2023 odpůrce jako problémové lokality v Žatci s nejvyšší mírou páchání přestupků a trestných činů a narušování veřejného pořádku nezmiňoval XD ani XB, ale lokality jako Kruhové náměstí, Komenského alej, ul. Boženy Němcové, sídliště Šafaříkova, Písečná a Dr. Hůrky. To vyplývá i z mapy kriminality Policie ČR. Ani to však pro odpůrce nebylo důvodem k naplnění kritéria pro vyšší zdanění. Z dostupných dat tak podle navrhovatele nevyplývá, že by objekty na XB a XD představovaly v letech 2022 a 2025 výjimečnou bezpečnostní zátěž oproti ostatním částem města.

22. Navrhovatel dále popsal, že ve svých námitkách zpochybnil pravdivost údajů o počtu kontrol a dále namítal, že „část nemovitostí uvedených v příloze OOP nesplňuje stanovená kritéria“ a že „v souvislosti s druhou skupinou nemovitostí postrádají současně i racionální odůvodnění jejich zařazení“. Odpůrce se s nimi podle navrhovatele nevypořádal řádně.

Další podání odpůrce

23. Dne 6. 10. 2026 doručil odpůrce soudu podání, ve kterém poukázal na rozhodnutí jiného senátu zdejšího soudu ve věci sp. zn. , kterým soud nevyhověl návrhu navrhovatele MUDr. J. Z., který se do značné míry shodoval s nyní projednávaným návrhem.

Jednání soudu

24. Právní zástupce navrhovatele při jednání konaném dne 7. 10. 2026 odkázal na svá podání ve věci a navrhl, aby soud návrhu vyhověl.

25. Substituční zástupce odpůrce při tomtéž jednání uvedl odkázal na svá vyjádření a věc řešenou zdejším soudem sp. zn. 142 A 4/2026. Argumentace v obou věcech byla totožná, stejné byly i negativní externality. Napadené opatření je podle něj dostatečně odůvodněno.

26. Podle právního zástupce navrhovatele není rozhodnutí soudu v jiné věci zcela přiléhavé, jedná se o jiné nemovitosti.

27. Soud provedl důkaz listinami předloženými odpůrcem ve věci sp. zn. 142 A 4/2026. Jednalo se o čtyři printscreeny z náhledu do informačního systému Městské policie Žatec (tři printscreeny ze dne 15. 7. 2023 a čtvrtý printscreen – mapa všech kontrol a událostí na území města Žatec v červenci 2023), a dále o přehledovou tabulku nemovitostí zařazených do návrhu napadeného opatření ze dne 16. 4. 2025, vše založeno na č. l. 63 – 69 soudního spisu. Dále soud na návrh navrhovatele provedl důkaz vyjádřením ředitelky Městské knihovny Žatec Radky Filkové ze dne 29. 9. 2026 včetně tří fotografií založenými na č. l. 72 – 75 soudního spisu.

28. Soud provedl též důkaz výpisem z katastru nemovitostí ohledně listu vlastnictví č. XJ pro katastrální území X za účelem ověření vlastnického práva navrhovatele k nemovitosti, jež je předmětem návrhu.

29. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh navrhovatele na provedení dokazování protokoly o tisícovkách provedených kontrol, výpisem z katastru nemovitostí k budově č. p. XI, nekonkretizovanými existujícími dobovými podklady, z nichž měl odpůrce dovozovat ekonomické a faktické znaky obchodu s chudobou v budově č. p. XC, nekonkretizovanými podklady k vyhodnocení budovy č. p. XI, jeho vztahu k příloze č. 1 OOP a důvodům odlišného zacházení oproti budově č. p. XC, nabídkou nájmu ze serveru www.sreality.cz, přehledovou tabulkou nájmů v budově č. p. XC, kopií nájemních smluv k budově č. p. XC, mapou kriminality města Žatec za roky 2023, 2024 a 2025, článkem „Problémové území v Žatci: Kruhové náměstí, Boženy Němcové nebo parčík Buffo“, mapou města Žatce se zakreslením problémových lokalit, důvodovou zprávou k vyhodnocení Plánu sociálního začleňování za rok 2024 včetně jejích statistik, bezpečnostní analýzou města Žatec 2023/2024.

Posouzení věci soudem

30. Napadené opatření obecné povahy soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy druhé, sedmého dílu , který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v a Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává opatření obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu, přičemž obsahuje-li návrh předepsané náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného opatření obecné povahy podle ve spojení s

31. Soud konstatuje, že ve věci je mezi účastníky nesporné, že napadené opatření bylo schváleno Zastupitelstvem města Žatec dne 26. 6. 2025, vyvěšeno dne 27. 6. 2025 a nabylo účinnosti 11. 7. 2025. Návrh byl podán ke zdejšímu soudu dne 10. 7. 2026, tedy včas (viz ).

32. Soud ověřil z listu vlastnictví č. XJ pro katastrální území X, že navrhovatel je vlastníkem pozemku parc. č. st. XA v katastrálním území X, přičemž tento pozemek je uveden v příloze č. 1 napadeného opatření, a týká se ho tudíž v napadeném opatření stanovený místní koeficient ve výši 5, s čímž je spojeno zvýšení daně z nemovitých věcí, což se dotýká práv navrhovatele. Tím je dána aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu ve smyslu

33. Pokud jde o samotný soudní přezkum opatření obecné povahy, zdejší soud vychází z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2023, č. j. -57, č. 4562/2024 Sb. NSS, podle kterého „po novele provedené je soud při přezkumu opatření obecné povahy, s výjimkami plynoucími z právní úpravy, vázán rozsahem a důvody návrhu ( ). Pro soud naopak není závazný tzv. algoritmus přezkumu, jak byl poprvé vymezen v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, č. j. -98, č. 740/2006 Sb. NSS“. Zdejší soud proto nepostupoval podle algoritmu soudního přezkumu, ale přezkoumal napadené opatření v rozsahu navrhovatelem uplatněných námitek.

34. Soud se v první řadě zabýval přezkoumatelností napadeného opatření. Opatření obecné povahy musí být řádně odůvodněno. Jak vyplývá z aplikovaného přiměřeně na základě téhož zákona, v odůvodnění musí být uvedeny důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2008, č. j. -136, č. 1795/2009 Sb. NSS, nepřezkoumatelné je opatření obecné povahy, v jehož odůvodnění nejsou uvedeny důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a výkladu právních předpisů.

35. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33, vyšší daňové zatížení jen určitých nemovitostí s odůvodněním, že jde o kompenzaci negativních externalit, je zákonem aprobovaný cíl. Nicméně stanovení koeficientu prostřednictvím opatření obecné povahy znamená, že tento akt musí splňovat všechny obecné požadavky.

36. Krajský soud konstatuje, že dle jeho názoru je v nyní projednávané věci použitelná i judikatura vztahující se primárně k přezkoumatelnosti územních plánů obcí (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2025, č. j. -137). Dle ustálené judikatury správních soudů má odůvodnění opatření obecné povahy dvě úrovně. Za prvé se jedná o vlastní odůvodnění opatření obecné povahy a za druhé o odůvodnění rozhodnutí o námitkách. Vlastní odůvodnění opatření obecné povahy se vyznačuje spíše obecnějším odůvodněním. Odráží se v něm především odborné požadavky a požadavky politické povahy, zde tedy relevantní důvody pro stanovení místního koeficientu pro vymezené nemovitosti. Smyslem rozhodnutí o námitkách je naopak individualizace ve vztahu ke konkrétní regulaci v kontextu konkrétních námitek. Z odůvodnění proto musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje odpůrce námitky uplatněné oprávněnou osobou za liché, mylné nebo vyvrácené, nebo proč považuje skutečnosti předestírané oprávněnou osobou za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy za vyvrácené.

37. Na odůvodnění rozhodnutí o námitkách je tak třeba klást přísnější požadavky, neboť dotčené osobě by se mělo dostat přezkoumatelné odpovědi, proč její námitky nejsou důvodné a proč z pohledu odpůrce jím navrhované řešení obstojí i po konfrontaci s nimi. Naopak v případě pasivity navrhovatele, který námitky nepodal, bude obecnost vlastního odůvodnění opatření obecné povahy představovat zásadní nezákonnost, pro kterou je třeba jej zrušit, jen v krajních případech, pokud by bylo natolik nedostatečné, že by fakticky zcela chybělo. V takovém případě postačí, je-li z odůvodnění alespoň v nejobecnější rovině patrná představa o záměrech odpůrce (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2014, č. j. -29, ze dne 30. 3. 2016, č. j. -53, ze dne 2. 8. 2018, č. j. -39, nebo ze dne 23. 3. 2023, č. j. -39).

38. Soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2013, č. j. -59, podle kterého „pokud účastník řízení bez objektivních důvodů neuplatní řádně své námitky, sám se tímto nedůsledným přístupem zbavuje možnosti, aby jeho námitky byly náležitě vypořádány orgánem přijímajícím napadené OOP a aby poté o zákonnosti takového vypořádání rozhodl soud“.

39. Soud ze spisové dokumentace zjistil, že navrhovatel uplatnil podáním ze dne 2. 6. 2025 námitky, které ve vztahu druhé skupině nemovitostí obsahovaly podobné výhrady jako nyní projednávaný návrh, přičemž konkrétněji šlo pouze o pochybnosti o počtu kontrol uvedených v návrhu opatření obecné povahy.

40. Uvedené námitky vypořádal odpůrce v napadeném opatření v rozhodnutí o námitkách. Odpůrce odkázal na vypořádání námitek společnosti Rydex, s. r. o., neboť je považoval za obsahově totožné. V rámci vypořádání námitek společnosti Rydex, s. r. o., se odpůrce zabýval i navrhovatelem v námitkách zmíněnou diskriminací a počtem kontrol na nemovitostech v lokalitách XB a XD. Dle soudu tedy odpůrce v napadeném rozhodnutí námitky navrhovatele řádně vypořádal. Soud podotýká, že společnost Rydex, s. r. o., je vlastníkem nemovitostí uvedených v první skupině nemovitostí v napadeném opatření (neudržované nemovitosti), avšak nevlastní žádné nemovitosti ve druhé skupině nemovitostí, jež zahrnovala nemovitosti dotčené obchodem s chudobou. Problematika obchodu s chudobou popisovaná v napadeném opatření se tedy vůbec netýkala nemovitostí společnosti Rydex, s. r. o. Dále soud konstatuje, že zmíněná návrhová námitka byla zcela neurčitá, neboť navrhovatel v návrhu neuvedl, jakou jím uplatněnou konkrétní námitku odpůrce v rozhodnutí o námitkách dostatečně nevypořádal a z jakých důvodů považuje dané vypořádání za nedostatečné. Soud proto nemohl přisvědčit návrhové námitce, že se odpůrce nedostatečně vypořádal s jeho námitkami uplatněnými proti návrhu opatření obecné povahy.

41. Argumentaci navrhovatele v jeho podání ze dne 6. 10. 2026 ohledně nedostatečného vypořádání jeho námitek nelze považovat za doplnění argumentace k původnímu, zcela neurčitému návrhovému bodu. Soud sice obecně přihlíží ke zjištěné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z úřední povinnosti, nicméně jen v takovém rozsahu, v jakém to brání přezkoumání napadeného opatření s ohledem na konkrétní návrhové body. Dle soudu tedy navrhovatel uplatnil námitky stran nedostatečného vypořádání svých námitek opožděně v rozporu s větou druhou

42. Vzhledem k obecnosti námitek uplatněných ze strany navrhovatele v procesu přijímání napadeného opatření nelze klást na odůvodnění napadeného opatření přemrštěné požadavky. I ze stručného odůvodnění je jasný záměr odpůrce. Jde o individualizaci výše daně z nemovitých věcí tak, aby zohledňovala zátěž města Žatec spočívající v narušování veřejného pořádku obyvateli či návštěvníky nemovitostí uvedených ve druhé skupině. Je zřejmé, na základě jakých důvodů odpůrce ke stanovení místního koeficientu pro vymezené nemovité věci přistoupil. Jde o nemovitosti nacházející se v historickém jádru města Žatec, v nichž je provozován obchod s chudobou, s čímž souvisí skladba nájemníků v dotčených nemovitostech a z toho plynoucí narušování veřejného pořádku v dotčené lokalitě XD a XB. Odpůrce v napadeném opatření uvedl, že v dotčených nemovitostech jsou soustředěny skupiny osob, které jsou potenciálním rizikem narušování veřejného pořádku, zvyšování kriminality v místě a vznikem konfliktů s návštěvníky města s tím, že popsaný stav s sebou zároveň nese náklady města na vyšší četnost výjezdů ze strany Městské policie Žatec. Dále odpůrce v napadeném opatření upozornil, že eskalací vztahů mezi osobami ubytovanými v těchto objektech a občany města se zabývá rovněž odbor sociálních věcí, který mapuje situaci a hrozící konflikt mezi skupinami obyvatel, přičemž o problému jednají jak interně zaměstnanci jednotlivých odborů Městského úřadu, tak ve spolupráci s finančním úřadem, hygienickou stanicí, Agenturou pro sociální začleňování a se zástupci veřejnosti. Z těchto údajů zmíněných odpůrcem v napadeném opatření jsou dle soudu zřejmé důvody, proč zvýšeným místním koeficientem zatížil vymezené nemovitosti.

43. Soud konstatuje, že odpůrce nebyl povinen zdůvodňovat, proč zvolil nejvyšší možný koeficient. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33, totiž platí, že odůvodnění toho, proč obec zvolila v zákonem umožněném rozptylu od 0,5 do 5 právě onu určitou výši koeficientu, nemusí opatření obecné povahy obsahovat. Jde totiž o výsledek politické úvahy, za kterou nesou zastupitelé odpůrce politickou odpovědnost. Ústavní soud v tomto ohledu odmítl „v daňových otázkách hledat věcně správné, žádoucí či optimální řešení“, a to i „z pohledu samotné výše daně (sazby daně), tj. obecně daňové zátěže“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. , bod 110). Obdobně to platí i pro nastavování sporného koeficientu. Není úkolem správních soudů kontrolovat, zda zvolená výše koeficientu je správná, dostatečná či optimální (bod 45 rozsudku výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu).

44. Zásadní námitkou navrhovatele bylo, že vymezení nemovitostí, na které se má zvýšení koeficientu vztahovat, má charakter zneužití práva, je diskriminační a umožňuje účelově zařazovat či nezařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí, a že nebyl dostatečně vymezen důvod pro zvýšení koeficientu daně právě u dotčených nemovitostí.

45. Druhou skupinu nemovitostí, do kterých patří i nemovitost navrhovatele, charakterizoval odpůrce ve třetí části odůvodnění napadeného opatření (viz citovaná pasáž v 1. bodu odůvodnění tohoto rozsudku, jejíhož zrušení se navrhovatel domáhal). Konkrétní nemovitosti z druhé skupiny jsou pak označeny parcelním číslem v příloze č. 1 napadeného opatření.

46. Podle , o dani z nemovitých věcí, (dále jen „zákon o dani z nemovitých věcí) platí, že „místní koeficient ve výši od 0,5 do 5,0, a to s přesností nejvýše na jedno desetinné místo, může obec stanovit opatřením obecné povahy vydaným zastupitelstvem obce v případě místního koeficientu pro vymezené nemovité věci“.

47. Z citované právní úpravy je zřejmé, že samotný zákon o dani z nemovitých věcí žádné limity pro možnost stanovení koeficientu prostřednictvím opatření obecné povahy nestanovuje. Omezuje se pouze na to, že umožňuje obcím stanovit místní koeficient pro vymezené nemovité věci. Je proto nutno při vymezení této daňové povinnosti vycházet z limitů, které má při stanovení daně zákonodárce. Zákonodárce je při stanovení daně omezen zákazem svévole a zásadou rovnosti podle a d (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. , body 33 a 34). Ústavní soud dále konstatoval, že „v oblasti daňové je třeba požadovat, aby zákonodárný orgán podložil svoje rozhodnutí objektivními a racionálními kritérii. […] Jestliže se tak stalo, není určení diferencovaných daní pro různé poplatníky stavem, který by bylo možno označit jako protiústavní nerovnost, a naopak“ (srov. nález pléna Ústavního soudu ČSFR ze dne 8. 10. 1992, sp. zn. ; či nověji nález ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. , bod 119). Tato východiska přeneseně platí i pro místní samosprávy využívající zákonného oprávnění stanovit koeficient pro vymezené nemovité věci dle zákona o dani z nemovitých věcí. Toto oprávnění totiž podléhá stejným omezením, jak dovodil ve vztahu k předchozí právní úpravě Ústavní soud (viz nález ze dne 18. 7. 2023, sp. zn. , bod 49).

48. Z uvedeného dle soudu jednoznačně vyplývá, že pro vymezení nemovitostí, které budou zatíženy zvýšením místního koeficientu daně z nemovitých věcí, nepostačuje jejich vyjmenování v opatření obecné povahy. V odůvodnění opatření obecné povahy je třeba srozumitelně vyjevit kritéria, na jejichž základě obec vymezila nemovité věci s koeficientem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2025, č. j. -33). S důrazem na tuto skutečnost přistoupil soud k přezkumu vymezení druhé skupiny nemovitostí, kam patří i dotčená nemovitost navrhovatele.

49. Vymezení druhé skupiny nemovitostí v napadeném opatření obsahuje místní kritérium, které spočívá ve stanovení, že se zvýšení koeficientu vztahuje na nemovitosti, které se nacházejí přímo v historickém jádru města Žatec, na XB a na XD. Dále vymezení obsahuje charakteristiku zvláštní vlastnosti, která má nemovitosti, na které se napadené opatření vztahuje, odlišit od jiných nemovitostí nalézajících se ve vymezeném prostoru. Touto zvláštní vlastností je skutečnost, že se jedná o nemovitosti „pronajímané soukromými subjekty, v nichž je provozován tzv. obchod s chudobou“, což s ohledem na skladbu nájemníků bytů v druhé skupině nemovitostí představuje pro město Žatec „zvýšené náklady a výskyt nežádoucích sociálně patologických jevů“.

50. Místní kritérium je ve vymezení dle soudu stanoveno dostatečně určitě a konkrétně. Je vždy objektivně zjistitelné, zda určitá konkrétní nemovitost se nachází v lokalitě XB či XD.

51. Soud považuje za dostatečně určité i druhé kritérium užité odpůrcem, tedy obchod s chudobou a s tím spojené sociálně patologické jevy. K návrhové námitce ohledně pojmu obchod s chudobou soud uvádí, že se jedná o pojem, který je v běžné mluvě užíván a vyskytuje se i v judikatuře například Ústavního soudu v souvislosti s tzv. bezdoplatkovými zónami. Okresní soud Plzeň-město v rozsudku ze dne 18. 3. 2026, č. j. -96, vymezil tento pojem následovně: „Jde o výraz, který se opírá o pojem obchod s chudobou, který je v mediálním prostředí zažitý a také relativně často skloňovaný v souvislosti s podnikatelskými aktivitami spočívajícími v provozování ubytovacích služeb za často nevýhodných cenových, hygienických a sociálních podmínek sociálně slabým skupinám obyvatel, kdy typické je využívání státních dávek na bydlení k úhradě poplatků za poskytnuté ubytování.“ Dle soudu je zmíněný pojem obecně znám a užíván, představuje tak notorietu, kterou není třeba blíže specifikovat či dokazovat.

52. Z odůvodnění napadeného opatření plyne, že odpůrce při zařazení nemovitostí do druhé skupiny vycházel z poznatků odboru sociálních věcí Městského úřadu Žatec, který „mapuje situaci a hrozící konflikt mezi skupinami obyvatel. O problému jednají jak interně zaměstnanci jednotlivých odborů Městského úřadu, tak ve spolupráci s finančním úřadem, hygienickou stanicí, Agenturou pro sociální začleňování a se zástupci veřejnosti“. Dále odpůrce vycházel i z poznatků Městské policie Žatec ohledně počtu kontrol a přestupků v dotčených lokalitách (viz str. 4 a 8 napadeného opatření). Dle soudu bylo zařazení nemovitostí do druhé skupiny podloženo zjištěními o tzv. obchodu s chudobou. Ten je charakterizován tím, že pronájem nemovitostí je zaměřen na nájemníky ze sociálně slabších vrstev, přičemž nájemné je hrazeno z velké části ze sociálních dávek, což ostatně v případě své nemovitosti připustil sám navrhovatel ve svých námitkách ze dne 2. 6. 2025. Stejně tak odpůrce má z činnosti Městského úřadu a dalších orgánů, zejména Městské policie Žatec, konkrétní poznatky o kontrolách a přestupcích souvisejících s konkrétními lokalitami a konkrétními nemovitostmi. Součástí předložené spisové dokumentace byl jakožto podklad pro napadené opatření i přehled Městské policie Žatec o počtu kontrol a přestupků v jednotlivých letech týkající se budov č. p. XC a XI na XB. Z uvedeného přehledu je zřejmé, že počty kontrol a přestupků v letech 2023 a 2024 odpovídají počtům uvedeným v napadeném opatření (196 kontrol a 20 přestupků v roce 2022, 246 kontrol a 62 přestupků v roce 2023, 336 kontrol a 58 přestupků v roce 2024, 170 kontrol a 17 přestupků k 31. 3. 2025). Ze zmíněného přehledu je zároveň zřejmý narůstající počet kontrol, přestupků a i oznámení občanů (ze 40 v roce 2022 na 89 v roce 2024). Ohledně navrhovatelem namítaného nesouladu počtu oznámení občanů v napadeném opatření oproti tabulce přehledu řešených událostí a přestupků na XB, jež byla součástí předložené spisové dokumentace, soud uvádí, že k drobnému pochybení odpůrce došlo pouze u roku 2024, kdy odpůrce v napadeném opatření uvedl, že v roce 2025 ve vztahu k nemovitostem č. p. XC a XI obdržel 89 oznámení občanů, avšak podle tabulky jde o údaj za rok 2024, přičemž k 31. 3. 2025 je evidováno 15 oznámení. Podle soudu si odpůrce zjevně pouze spletl řádky v tabulce. Tato chyba však neměla žádný vliv na vypořádání námitky, neboť ostatní údaje byly uvedeny správně a podstatou vypořádání námitky byl především rostoucí počet kontrol a přestupků, na což neměla vliv popsaná chyba.

53. Soud provedl při jednání důkaz listinami předloženými odpůrcem ve věci sp. zn. , která se týkala návrhu na zrušení téhož opatření obecné povahy, a to čtyřmi printscreeny z náhledu do informačního systému městské policie, kdy na prvním z nich je náhodně vybraný den (15. 7. 2023) bez výběru adresy, aby bylo patrné, jak se kontroly a události do systému zapisují. Druhý printscreen zachycuje data po zadání konkrétní ulice, v tomto případě XD ze stejného dne. Třetí printscreen rovněž ze stejného dne zachycuje otevřený detail události (kontroly), ze kterého je patrné, že je v systému do mapy zanesena i poloha strážníka při prováděné kontrole. Čtvrtý printscreen je označen jako teplotní mapa, přičemž se jedná o zobrazení všech kontrol a událostí v červenci 2023 na území města Žatec. Ze třech printscreenů je patrný postup při zadávání události do systému Městské policie. Z teplotní mapy pak jasně plyne, že právě XD spolu s XB patří mezi lokality s nejvyšším počtem kontrol Městské policie v Žatci. Soud považuje zmíněné printscreeny za dostatečný a věrohodný podklad pro vydání napadeného opatření.

54. Soud při jednání provedl důkaz i přehledovou tabulkou nemovitostí zařazených do návrhu napadeného opatření ze dne 16. 4. 2025, která dle odpůrce byla zpracována jako interní podklad pro zastupitele města, kteří ji dle odpůrce měli k dispozici při rozhodování o vydání napadeného opatření. Soud zjistil, že v této tabulce se předmětná nemovitost navrhovatele objevuje, přičemž z tabulky vyplývá skutečnost, která není mezi účastníky řízení sporná, a sice že se budova č. p. XC nachází na území Městské památkové rezervace Žatec a též v části města zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO.

55. Dále soud na návrh navrhovatele provedl důkaz vyjádřením ředitelky Městské knihovny Žatec ze dne 29. 9. 2026 včetně tří fotografií. Městská knihovna sídlí v bezprostředním sousedství nemovitosti č. p. 54. Ředitelka organizace ve svém vyjádření uvedla, že se setkávají s opakovanými problémy souvisejícími především s vysokou koncentrací osob a s děním v jeho bezprostředním okolí včetně dvorku, podloubí a uličky k brance. Jde hlavně o zvýšenou hlučnost, shromažďování většího počtu osob, výskyt zápachu připomínajícího marihuanu a výskyt škůdců v okolí objektu. Opakovaně dochází také k problémům s udržováním pořádku, zejména k přeplňování nádob na komunální odpad, což doložila fotografiemi. Tyto skutečnosti mohou podle ředitelky negativně ovlivňovat běžný provoz organizace a komfort jejích návštěvníků.

56. Námitky, kterými navrhovatel rozporoval, že by byl v budově č. p. XC provozován obchod s chudobou, a kterými se pokoušel zpochybnit rozsah negativních jevů spojených právě s touto budovou, byly poprvé uplatněny až v podání ze dne 6. 10. 2026, tedy opožděně a v rozporu s větou druhou Z vyjádření navrhovatele i jeho postupu ve věci je zřejmé, že navzdory námitce v návrhu o samotném obsahu pojmu obchod s chudobou skutečné pochybnosti neměl. Ani ve svých námitkách podaných v procesu přijímání napadeného opatření, ani v návrhu na zrušení napadeného opatření pak konkrétně nezpochybnil závěr odpůrce o tom, že v budově č. p. 54 k obchodu s chudobou docházelo. V námitkách ze dne 2. 6. 2025 naopak dokonce uvedl, že „stát poskytuje na takové ubytování prostředky“. V návrhu na zrušení napadeného opatření se pak omezil pouze na údajnou pochybnost o obsahu pojmu. Až do podání ze dne 6. 10. 2026 – vyjma nepodložené pochybnosti o samotném počtu kontrol – nikdy nezpochybnil ani závěry odpůrce o negativních jevech, které podle odpůrce s dotčenou nemovitostí souvisely. Stručná zmínka navrhovatele v námitce, že se mu počet kontrol zdá vysoký, však nemohla založit povinnost odpůrce důkladněji se věnovat rozsahu negativních externalit ve vztahu k nemovitosti navrhovatele.

57. Soud nesouhlasí s navrhovatelem, že by napadené opatření bylo diskriminační či že by umožňovalo odpůrci libovolně zařazovat konkrétní nemovitosti do seznamu nemovitostí dotčených zvýšením koeficientu daně z nemovitých věcí. Napadené opatření se vztahuje v případě druhé skupiny nemovitostí pouze na pět stavebních parcel včetně na nich stojících staveb, přičemž jedna se nachází na XB (ve vlastnictví navrhovatele) a zbylé čtyři stavební parcely se nachází na XD a nejsou ve vlastnictví navrhovatele. Dle soudu není možné požadovat po odpůrci více podrobné vymezení kritérií pro zařazení nemovitostí do druhé skupiny. Při zařazení nemovitostí do této skupiny je totiž třeba zohlednit konkrétní okolnosti týkající se dané nemovitosti. Důvodem jednotlivých kontrol u nemovitostí přitom nemusí být chování samotných nájemníků, nýbrž i jiných osob z řad přátel, známých či příbuzných, případně se může jednat o preventivní kontrolu bez konkrétního podnětu. V napadeném opatření odpůrce upozornil, že se vyskytují opakované stížnosti na chování obyvatel dotčených nemovitostí, a že město Žatec tyto stížnosti řeší, přičemž důsledkem bylo zvýšení kontrol u dotčených nemovitostí.

58. Dále je dle soudu třeba brát v úvahu, že do druhé skupiny nemovitostí bylo zařazeno jen pět stavebních parcel, přičemž jsou dotčeni jen dva vlastníci nemovitostí. V tomto směru je napadené opatření zacílené dosti konkrétně vůči velmi omezenému okruhu nemovitostí dvou vlastníků. Tomu odpovídá i odůvodnění napadeného opatření, které se relativně podrobně věnuje dotčeným nemovitostem. Pokud by v budoucnu měly být zařazeny nějaké další nemovitosti do této druhé skupiny nemovitostí, muselo by se tak stát formou změny napadeného opatření, případně by muselo být vydáno zcela nové opatření obecné povahy. Obdobně by se muselo postupovat, pokud by měla být například nemovitost navrhovatele vyřazena ze druhé skupiny nemovitostí. Při takovém postupu je dle soudu zcela na místě posuzovat konkrétní místní poměry u dotčených nemovitostí, jako to činil odpůrce v napadeném opatření. Navrhovatel sám neuvedl v návrhu, jak by si představoval ono zpřesnění kritérií pro druhou skupinu nemovitostí. Samotný obchod s chudobou není protiprávní, jedná se pouze o negativní sociální jev. Může nastat situace, kdy například v některých nemovitostech jsou nájemníky převážně občané, kteří hradí nájemné ze sociálních dávek. To samo o sobě není na závadu, a pokud nedochází k nadměrné zátěži obce například zvýšenými výjezdy a kontrolami u dotčených nemovitostí, tak není důvod takové nemovitosti zatěžovat vyšším koeficientem. Dle soudu je těžko představitelné, že by se dala v tomto směru stanovit nějaká obecnější a zároveň jednoznačná a spravedlivá kritéria pro zařazení nemovitostí do druhé skupiny.

59. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 11. 2025, č. j. -55, uvedl, že z jeho dřívější judikatury neplyne „povinnost zadat v každém případě nákladnou odbornou studii za účelem zjištění negativních vlivů. Požadavky zmíněné judikatury totiž lze splnit pouhou logickou a vnitřně nerozpornou úvahou, z níž bude zřejmé, proč se stěžovatel domnívá, že má jedna skupina nemovitostí vyšší negativní vliv na okolí než jiná. Právě výslovné vyjádření této úvahy v odůvodnění totiž správním soudům umožní přezkoumat, zda je rozdílná zátěž důvodná, a nikoliv zvolená náhodně či ze zástupných a nevyjádřených důvodů“. Soud se s citovaným judikátem ztotožňuje a v poměrech projednávané věci konstatuje, že odůvodnění zařazení dotčené nemovitosti navrhovatele do druhé skupiny nemovitostí v napadeném opatření považuje za dostatečné, neboť odpůrce v napadeném opatření uvedl dostatečné argumenty i logickou úvahu, jak dospěl k tomu, že konkrétní nemovitost je třeba zahrnout do druhé skupiny nemovitostí, jelikož představuje pro město Žatec a jeho obyvatele zvýšenou zátěž.

60. Až v podání ze dne 6. 10. 2026 navrhovatel poprvé upozornil na jiné lokality v Žatci, které jsou podle něj z hlediska bezpečnosti ještě problematičtější než XB a XD. Kromě toho, že tuto námitku měl uplatnit již v procesu přijímání napadeného opatření, soud upozorňuje, že ani v podání ze dne 6. 10. 2026 navrhovatel nevznesl konkrétní námitku, podle které by existovaly jiné než napadeným opatřením dotčené nemovitosti v samotném historickém jádru Žatce (žádná z namítaných lokalit není součástí Městské památkové rezervace Žatec a zároveň v části města zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO), ve kterých by byl provozován obchod s chudobou a s nimiž by byly spojovány namítané negativní jevy související primárně s narušováním veřejného pořádku. Odpůrci tedy nelze vytýkat, že se v odůvodnění napadeného opatření tímto nezabýval.

61. Soud připomíná, že napadené opatření se vztahovalo na dvě skupiny nemovitostí. V první skupině byly nemovitosti v historickém centru města, u nichž neprobíhá systematická údržba, opravy ani rekonstrukce. Ve druhé skupině pak byla nemovitost navrhovatele a nemovitosti dalšího vlastníka. První skupinou nemovitostí v napadeném opatření se zabýval zdejší soud v rozsudku ze dne 3. 12. 2025, č. j. -65, kterým zrušil část přílohy č. 1 napadeného opatření v rozsahu všech nemovitostí zahrnutých do první skupiny. Zároveň zrušil i část odůvodnění napadeného opatření. Důvodem zrušení části napadeného opatření byla nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že v napadeném opatření nebylo určitým a jednoznačným způsobem stanoveno, na které nemovitosti nacházející se v historickém centru Žatce se má zvýšení místního koeficientu daně z nemovitých věcí vztahovat. Ve zmíněném rozsudku soud dovodil, že v napadeném opatření použitý pojem systematická údržba, opravy a rekonstrukce je neurčitý a nebyl v napadeném opatření dostatečně konkretizován. Proti uvedenému rozsudku podal odpůrce kasační stížnost, přičemž Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 7. 2026, č. j. -50, zrušil zmíněný rozsudek (s výjimkou výroku III., kterým byl návrh částečně zamítnut) a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Ve zmíněném zrušujícím rozsudku Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené opatření je přezkoumatelné, neboť nemovitosti tamního navrhovatele Rydex, s. r. o., „v něm byly řádně vymezeny jako nemovitosti, na něž se vztahuje zvýšený místní koeficient, což bylo odůvodněno jejich polohou v památkově chráněném území a tím, že u nich neprobíhá systematická údržba, opravy ani rekonstrukce“. Z uvedeného zrušujícího rozsudku plyne, že Nejvyšší správní soud se neztotožnil s argumentací obsaženou v rozsudku č. j. -65 o nedostatečné konkretizaci nemovitostí, resp. s nedostatečnou konkretizací kritéria systematické údržby, oprav a rekonstrukce.

62. Soudu se jeví v nyní projednávané věci situace velmi podobná, kdy návrhem je zpochybňována určitost kritérií pro zařazení do určité skupiny nemovitostí, byť nyní se jedná o druhou skupinu nemovitostí, zatímco ve věci zdejšího soudu sp. zn. se jednalo o první skupinu nemovitostí. Z výše zmíněného zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu plyne, že za podstatnou považoval Nejvyšší správní soud tu skutečnost, že nemovitosti, na které se vztahuje zvýšení koeficientu jsou řádně vymezeny v souladu s platnou právní úpravou v příloze č. 1 napadeného opatření, přičemž je v napadeném opatření vysvětleno, proč byly zařazeny do první skupiny nemovitostí. V nyní projednávané věci se soudu jeví situace obdobně, byť se jedná o jinou skupinu nemovitostí. Odpůrce v napadeném opatření dostatečně vysvětlil negativní externality plynoucí z pronájmu dotčené nemovitosti navrhovatele. Nebylo povinností odpůrce, aby v napadeném opatření vytvářel nějaký obecný a v budoucnu využitelný mechanismus posouzení této konkrétní negativní externality (narušování veřejného pořádku v důsledku obchodu s chudobou).

63. Soud připomíná, že ochrana práv navrhovatele byla v procesu přijímání napadeného opatření zajištěna tím, že měl možnost podat námitky. Této možnosti navrhovatel využil, přičemž odpůrce je řádně vypořádal (viz výše). Navrhovatel však neuplatnil ve vztahu ke své dotčené nemovitosti na náměstí Svobody konkrétní námitky, kterými by například zpochybňoval existenci negativních externalit spočívajících v narušování veřejného pořádku v souvislosti s chováním obyvatel dotčené nemovitosti. Stručná námitka navrhovatele, který pochyboval o pravdivosti údajů o počtu kontrol, nebyla dostatečná ke zpochybnění zařazení nemovitosti navrhovatele do druhé skupiny, neboť v tomto směru není podstatné přesné číslo počtu kontrol, nýbrž i další skutečnosti (například stížnosti ostatních obyvatel města, zjištění spolupracujících úřadů stran sociálně patologických jevů v dané lokalitě apod.), které navrhovatel nijak nerozporoval.

64. K návrhové námitce, že navrhovatel skoro celý svůj život žije v Žatci, přičemž odpůrce v napadeném opatření uváděl, že vlastníci dotčených nemovitostí „nemají žádnou vazbu na město“, soud konstatuje, že se jedná o část odůvodnění, kde je uvedeno, že často tito vlastníci nemají vazbu na město. Soud konstatuje, že navrhovatel má adresu trvalého pobytu evidovanou v Praze; to, kde skutečně žije, však není rozhodné. V odůvodnění zmíněná absence vazby vlastníků nemovitostí na město nebyla absolutním ani rozhodným kritériem pro zařazení nemovitostí do druhé skupiny, o čemž svědčí již to, že ve zmíněné pasáži je použito slovo často. Navíc se dle soudu jedná spíše o doplňující vysvětlení obvyklé charakteristiky vlastníků nemovitostí věnujících se tzv. obchodu s chudobou, nikoli kritérium pro posouzení zařazení nemovitostí do druhé skupiny. Skutečnost, že osoba žije ve městě Žatec neznamená, že by její nemovitost nemohla být zahrnuta do druhé skupiny nemovitostí.

65. Soud shrnuje, že argumentaci obsaženou v podání ze dne 6. 10. 2026 měl navrhovatel uplatnit formou námitek v procesu přijímání napadeného opatření, což neučinil. Navrhovatel snadno mohl v procesu přijímání napadeného opatření namítnout například skutečnost, že v jeho dotčené nemovitosti nežijí sociálně slabí občané, kteří by hradili nájemné ze sociálních dávek. Mohl zpochybnit existenci negativních společenských jevů ve vztahu ke konkrétní nemovitosti. Mohl namítnout, že se v historickém jádru Žatce nachází jiné konkrétní nemovitosti, se kterými se pojí stejné problémy jako s jeho dotčenou nemovitostí, a které nejsou zahrnuty do napadeného opatření. Rovněž mohl navrhovatel namítnout, že nejsou v návrhu napadeného opatření uvedeny dostatečné podklady, na jejichž základě má být napadené opatření vydáno. Při uplatnění takovýchto příkladmo uvedených námitek by se navrhovateli muselo dostat odpovídajícího vysvětlení v rámci vypořádání jeho námitek včetně poukazu na konkrétní podklady. Žádnou z takovýchto nabízejících se námitek však navrhovatel v procesu přijímání napadeného opatření neuplatnil, nýbrž uplatnil je až opožděně v řízení před soudem. Soud připomíná zásadu subsidiarity soudního přezkumu, kdy není přípustné, aby navrhovatel až v soudním řízení uvedl konkrétní a detailně specifikované námitky týkající se jeho jednotlivých nemovitostí, ačkoli měl možnost tytéž námitky uplatnit v procesu přijímání napadeného opatření, čehož nevyužil. Navrhovatel tak vědomě staví soud do role arbitra, který by měl rozhodovat v soudním řízení tzv. v první linii, což je nepřípustné.

66. K důkaznímu návrhu navrhovatele, aby soud vyžádal od odpůrce protokoly o odpůrcem tvrzených tisícovkách kontrol, které měly probíhat, soud uvádí, že tento důkazní návrh zamítl pro nadbytečnost, jelikož považoval za dostatečné podklady v předložené spisové dokumentaci spolu s důkazy provedenými při jednání. Stejně tak zamítl návrhy na provedení dokazování většinou listin uvedených až v podání navrhovatele ze dne 6. 10. 2026 (viz bod 29), neboť se vztahovaly k opožděně vzneseným námitkám navrhovatele.

67. Soud uzavírá, že napadené opatření vyhodnotil s ohledem na uplatněné návrhové námitky jako přezkoumatelné a zákonné. Soud neshledal žádnou z uplatněných návrhových námitek důvodnou, a proto rozhodl o zamítnutí návrhu dle

68. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle věty prvé Ve věci byl zcela úspěšný odpůrce, a proto mu přísluší náhrada nákladů řízení. Soud bral v úvahu, že došlo k částečnému zastavení řízení, přičemž podle žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. V projednávané věci však bylo stěžejním předmětem řízení zrušení napadeného opatření v rozsahu třech stavebních parcel navrhovatele nacházejících se v příloze č. 1 napadeného opatření. Zbylá část návrhu týkající se zrušení části odůvodnění napadeného opatření byla zcela marginální a navíc zjevně nedůvodná. Soud by totiž nemohl vyhovět navrhovanému petitu v části domáhající se zrušení části odůvodnění napadeného opatření v rozsahu pasáže citované v bodě 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Zmíněná pasáž odůvodnění nemá normativní povahu, a proto není třeba ji rušit výrokem rozsudku. Případná nepřezkoumatelnost zmíněné pasáže odůvodnění by mohla být pouze konstatována ve zrušujícím rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2026, č. j. -50). Soud však takovou nepřezkoumatelnost neshledal. Proto soud vycházel z toho, že odpůrci přísluší plná náhrada nákladů řízení.

69. Soud dále zvažoval, zda lze po odpůrci spravedlivě požadovat, aby si sám nesl náklady právního zastoupení v projednávané věci. Dle soudu se jednalo o poměrně složitou právní problematiku, přičemž odpůrce je spíše menším městem a soud nemá poznatek, že by Městský úřad Žatec měl vlastní právní odbor či právní oddělení. Soud proto považuje za spravedlivé přiznat odpůrci i náklady právního zastoupení. Ostatně v minulosti soud rozsudkem ze dne 16. 8. 2023, č. j. -73, rovněž odpůrci přiznal náhradu nákladů za právní zastoupení, když se jednalo o návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny územního plánu. Výše odměny a náhrady právního zástupce odpůrce vychází z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, (dále jen „“). Soud přiznal odpůrci náhradu nákladů řízení ve výši 32 715,98 Kč v souladu s vyúčtováním těchto nákladů zástupcem odpůrce podáním doručeným soudu dne 8. 10. 2026.

70. Zástupce odpůrce učinil pět úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; podání vyjádření ze dne 18. 8. 2026, doplnění ze dne 29. 9. 2026 a vyjádření ze dne 6. 10. 2026 – advokátního tarifu; účast na jednání před soudem dne 7. 10. 2026 – advokátního tarifu]. Za tyto úkony mu podle ve spojení s bodem 5 a advokátního tarifu náleží odměna 5x 4 620 Kč, tj. 23 100 Kč, a podle a 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů advokáta 2 250 Kč (pět režijních paušálů po 450 Kč).

71. Dále náleží zástupci odpůrce dle § 13 odst. 1 a 5 advokátního tarifu náhrada doložených cestovních výdajů na cestu ze sídla substitučního zástupce Mgr. Vojtěcha Hraběty v Brně ke zdejšímu soudu z Prahy a zpět. Byly doloženy dvě vlakové jízdenky po 169 Kč. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tedy celkem 1 350 Kč za 4,5 hodiny cesty. K uvedeným částkám je třeba přičíst DPH v sazbě 21 %, kterou je advokátní kancelář Frank Bold Advokáti, s. r. o., jejímž je zástupce odpůrce společníkem, podle zvláštního právního předpisu povinna odvést z vyčíslené odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů (27 038 Kč), tj. částku 5 667,98 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Ústí nad Labem 13. října 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z..