Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 Az 7/2026 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 Az 7/2026 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D. ve věci
žalobce: X. X. X. X., narozený dne X
bytem X
zastoupený Mgr. Marcelem Kmetěm, advokátem
sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 3, Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2026, č. j. OAM-1463/ZA-ZA11-P11-2025
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2026, č. j. OAM-1463/ZA-ZA11-P11-2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Marcelu Kmeťovi se přiznává odměna za zastupování ve výši 10.140 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Identifikace projednávané věci
1. Žalobce se žalobou podanou u Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2026, č.j. OAM-1463/ZA-ZA11-P11-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 28. 12. 2025 rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.
Obsah žaloby a jejího doplnění
2. Žalobce v žalobě a následném doplnění žaloby zrekapituloval svůj azylový příběh. Uvedl, že je státním příslušníkem Kuby, kde dlouhodobě působil v Komunistické straně Kuby, z níž po konverzi k Církvi adventistů sedmého dne vystoupil. Následně se aktivně zapojil do činnosti církve jako stařešina a ředitel sobotní školy. Tvrdil, že právě odchod ze strany a jeho činnost v Církvi jsou kubánským režimem vnímány jako projev nepřátelského smýšlení. Současně poukázal na své zadržení v roce 2022 v souvislosti s protivládními protesty, následné výslechy, fyzické napadení a pracovní postihy. V případě návratu do země původu se obává dalšího pronásledování a poukázal rovněž na svůj zdravotní stav, konkrétně na prodělané onkologické onemocnění.
3. Žalobce namítl, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho obavy z pronásledování z důvodu náboženského přesvědčení a přisuzovaných politických názorů. Nezohlednil, že jeho odchod z komunistické strany po dlouholetém členství a aktivní náboženskou činnost mohl režim vnímat jako zradu či projev protirežimního postoje. Podklady, z nichž žalovaný vycházel, se podle žalobce nezabývaly náboženskou svobodou na Kubě, postavením Církve adventistů sedmého dne ani situací bývalých členů komunistické strany. Žalobce odkázal na judikaturu NSS a zprávu Human Rights Watch 2026 za rok 2025 „Cuba“. Namítl také, že žalovaný nepřeložil ani dostatečně nezohlednil listiny týkající se jeho náboženské a stranické minulosti a situace na Kubě, přestože následně uzavřel, že náboženský rozměr jeho případu nebyl prokázán.
4. Žalobce dále namítl, že žalovaný bagatelizoval již proběhlé formy pronásledování a nedostatečně zhodnotil budoucí rizika. Zdůraznil, že byl v roce 2022 přibližně týden zadržován, vyslýchán a fyzicky napaden, následně čelil pracovním postihům. Podle žalobce žalovaný nepřihlédl k čl. 4 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011, podle něhož je již prodělané pronásledování významným ukazatelem budoucího nebezpečí. Ve vztahu k doplňkové ochraně namítl, že žalovaný použil nepřiměřeně přísné kritérium při hodnocení hrozící vážné újmy. Odkázal přitom zejména na rozsudky NSS ze dne 26. 3. 2008 č.j. 2 Azs 71/2006‑82 a ze dne 29. 8. 2019 č.j. 9 Azs 39/2019‑77. Za právně irelevantní rovněž označil argumentaci žalovaného o účelovosti žádosti o mezinárodní ochranu, k tomu odkázal na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2026 č.j. 1 Az 28/2025‑66 a ze dne 9. 6. 2026 č.j. 2 Az 32/2025‑46.
5. Žalobce dále poukázal i na nedostatečné posouzení svého zdravotního stavu. Namítl, že žalovaný nezkoumal dostupnost a přístupnost potřebné onkologické péče na Kubě, přestože žalobce prodělal zhoubné nádorové onemocnění. Odkázal přitom na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Paposhvili proti Belgii, namítal, že žalovaný nerozhodl o možnosti udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, a navrhl důkaz lékařskými zprávami založenými ve správním spise.
6. Další námitka směřovala proti tomu, že žalovaný neposuzoval jeho věc v souvislosti s řízeními vedenými ve věci jeho manželky X. X. X. a nevlastního syna X. X. X. X. Žalobce poukázal na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2026 č.j. 1 Az 28/2025‑66, a ze dne 9. 6. 2026 č.j. 2 Az 32/2025‑46, jimiž byla rozhodnutí vydaná v jejich věcech zrušena. Současně odkázal na rozsudek NSS č.j. 5 Azs 63/2004‑60 týkající se významu rodinných vazeb v azylových věcech.
7. V závěru žaloby a jejího doplnění žalobce shrnul, že dostatečně prokázal existenci odůvodněné obavy z pronásledování z důvodu náboženského přesvědčení a přisuzovaných politických názorů i hrozbu vážné újmy v případě návratu na Kubu. Namítl, že žalovaný vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neopatřil si relevantní podklady o zemi původu a dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Navrhl proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení a na podporu svých tvrzení současně navrhl provést svůj účastnický výslech a svědecký výslech své manželky a rozsudky ve věcech jeho rodinných příslušníků. Dále poukázal na zprávy USCIRF, Open Doors a Human Rights Watch 2026, jakož i na lékařské a další listinné důkazy předložené ve správním řízení.
Stanovisko žalovaného
8. Žalovaný ve vyjádření setrval na svých závěrech formulovaných v napadeném rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že v průběhu správního řízení dostatečně zjistil skutkový stav, opatřil si relevantní informace o zemi původu a posoudil všechny skutečnosti uváděné žalobcem. K námitce pronásledování z důvodu náboženského přesvědčení žalovaný uvedl, že samotná konverze žalobce k Církvi adventistů sedmého dne, jeho odchod z Komunistické strany Kuby ani aktivní náboženská činnost samy o sobě neprokazují existenci odůvodněného strachu z pronásledování. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že by se nacházel v postavení osoby, o niž kubánské orgány projevují konkrétní zájem nebo kterou by po návratu hodlaly postihovat. Za významnou okolnost považoval rovněž skutečnost, že žalobce po vystoupení ze strany na Kubě nadále žil, vykonával zaměstnání a zemi opustil legálně.
9. Ve vztahu k událostem z roku 2022 žalovaný připustil, že žalobce mohl být zadržen a vyslýchán v souvislosti s protivládní demonstrací. Zdůraznil však, že se jednalo o jednorázovou událost, po níž již podle dostupných informací nenásledovaly další obdobné zásahy, trestní stíhání ani jiné závažné represe. Podle žalovaného proto nelze z těchto událostí bez dalšího dovozovat existenci budoucího pronásledování.
10. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nedostatečných informací o zemi původu. Uvedl, že vycházel zejména z ve správním spise založených zpráv o zemi původu. Podle žalovaného nebylo nezbytné pořizovat zvláštní podklady konkrétně k Církvi adventistů sedmého dne či bývalým členům Komunistické strany Kuby, neboť obecná situace v zemi sama o sobě neprokazuje individuální riziko žalobce. K důkazům předloženým žalobcem žalovaný uvedl, že je hodnotil v souhrnu s ostatními podklady. Předložené listiny podle žalovaného dokládají některé skutečnosti z jeho životního příběhu, nikoliv však existenci konkrétního a individualizovaného nebezpečí pronásledování po návratu na Kubu.
11. Ve vztahu k řízením vedeným ve věci manželky žalobce X. X. X. a nevlastního syna X. X. X. X. žalovaný zdůraznil, že každá žádost o mezinárodní ochranu musí být posuzována individuálně. Samotná skutečnost, že rozhodnutí v jejich věcech byla soudem zrušena, podle žalovaného neznamená, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany splňuje také žalobce. K námitkám týkajícím se zdravotního stavu žalovaný uvedl, že nádorové onemocnění žalobce bylo odstraněno a jeho zdravotní stav byl v době rozhodování stabilizovaný. Současně nebylo prokázáno, že by případné rozdíly v dostupnosti zdravotní péče na Kubě mohly vést k natolik závažnému zhoršení zdravotního stavu, které by odůvodňovalo udělení doplňkové ochrany nebo jiné formy mezinárodní ochrany.
12. Závěrem žalovaný shrnul, že žalobcem tvrzené skutečnosti, tedy jeho náboženská činnost, vystoupení z Komunistické strany Kuby, zadržení v roce 2022, pracovní postihy ani zdravotní komplikace, neodůvodňují závěr o existenci odůvodněného strachu z pronásledování ani reálného nebezpečí vážné újmy. Napadené rozhodnutí proto považuje za zákonné a navrhl, aby soud žalobu zamítl.
Obsah správního spisu
13. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:
14. Žalobce podal dne 28. 12. 2025 žádost o mezinárodní ochranu. Dne 7. 1. 2026 v rámci poskytnutí údajů k této žádosti uvedl, že je kubánské národnosti a narodil se v Las Tunas v Kubánské republice. Do roku 2013 byl členem Komunistické strany Kuby, ve svém rodném městě ve čtvrti Colombia zastával neplacenou funkci tajemníka Komunistické strany Kuby, je přesvědčením komunistou. Do ČR přicestoval letecky přes Paříž dne 14. 12. 2025. Na území ČR dosud nedisponoval žádným pobytovým oprávněním. Je zcela zdráv, nikdy nebyl trestně stíhán ani odsouzen. Jako důvod podání žádosti uvedl obavu z pronásledování ze strany režimu, protože po svém odchodu z Komunistické strany Kuby „se dal na náboženství, což protiřečí jeho minulosti.“ Nyní je proti režimu, což je jeho představiteli bráno jako zrada a bojí se zatčení a potrestání. Jiné důvody pro podání žádosti žalobce neuvedl.
15. Dne 7. 1. 2026 byl se žalobcem proveden pohovor, v jehož průběhu uvedl, že je státním příslušníkem Kuby a na Kubě nadále žijí jeho matka, dva bratři, syn a další příbuzní, s nimiž je v pravidelném kontaktu. Uvedl, že zemi původu opustil v souvislosti s událostmi, k nimž mělo dojít po jeho náhodné účasti na demonstraci v Havaně v roce 2021. Následně měl být v druhé polovině července 2022 v Las Tunas osloven bývalými stranickými kolegy, odvezen do prostor Komunistické strany Kuby a vyslýchán ohledně uvedené demonstrace. Poté měl být neznámými osobami převezen na neznámé místo, kde byl přibližně jeden týden zadržován v cele za špatných hygienických podmínek, bez možnosti kontaktovat rodinu. Během zadržení byl opakovaně vyslýchán a jednou udeřen do obličeje. Po týdnu byl bez dalšího propuštěn. Tuto událost nikde neoznámil ani nevyhledal pomoc, neboť se domníval, že by mu nikdo nepomohl a jeho situace by se mohla zhoršit. Uvedl, že byl od roku 1990 do roku 2013 členem Komunistické strany Kuby, kde působil na pozici tajemníka v Las Tunas. Členství ukončil v souvislosti se svou konverzí k Církvi adventistů sedmého dne, jejímž členem je od roku 2011 a v níž zastává funkce ředitele sobotní školy a staršího sboru. K důvodům žádosti o mezinárodní ochranu uvedl obavu, že by mohl být kubánským režimem v budoucnu zatčen a potrestán za vyjadřování názorů, které nejsou režimem tolerovány. Současně připustil, že od popsané události v roce 2022 nebyl zadržen, obviněn ani jinak postižen státními orgány, s policií nebyl v kontaktu a při vycestování z Kuby v prosinci 2025 neměl žádné problémy. Na Kubě nezaznamenal potíže z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k sociální skupině ani politického přesvědčení. Dále zmínil obavu, že by režim mohl jeho rodině odebrat zbývající majetek obdobně, jako byl rodině po revoluci vedené Fidelem Castrem zabaven majetek v minulosti. Do České republiky přicestoval mimo jiné za rodinou své manželky, která zde pobývá. Na podporu svých tvrzení projevil vůli doložit křestní list, potvrzení o své aktivitě v adventistické církvi a fotografie dokumentující jeho působení v církvi.
16. Správní spis dále zejména obsahuje podklady doložené žalobcem, totiž „Certificad Bautismal“ a fotografie žalobce s ním spojené, fotokopii dokumentu „Certificado.“ Všechny dokumenty jsou ve španělském jazyce, ve správním spise není založen jejich překlad. Správní spis obsahuje celkem dvě zprávy o zemi původu žalobce: Informace MZV ČR č. j. 124882‑6/2025‑MZV/LPTP: Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí ze dne 21. 8. 2025 (1) a Informace OAMP: Kuba – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 5. 1. 2026 (2) (společně dále jen „zprávy o zemi původu“).
17. Ze správního spisu soud dále zjistil, že dne 25. 5. 2026 proběhlo seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí. V protokolu k tomuto seznámení, který je založen ve spise, je uvedeno, že žalobce se k podkladům vyjádřit nechtěl a uvedl, že chce předložit lékařské zprávy a dokument s odkazy. Nechtěl uvést žádné nové skutečnosti nebo informace, který by měl žalovaný zohlednit při svém rozhodování. Ve spise jsou následně založeny zmíněné lékařské zprávy žalobce dokládající diagnostiku tumoru VDN I sin v nosní dutině žalobce a jeho následnou operaci a dokument obsahující šest odkazů a text ve španělském jazyce.
18. Dne 11. 6. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, jímž žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14a ani § 14b zákona o azylu. V úvodní části rozhodnutí shrnul průběh správního řízení a tvrzení žalobce, podle nichž měl být v roce 2022 v souvislosti s náhodnou účastí na protivládní demonstraci v Havaně týden zadržován a vyslýchán neznámými osobami, přičemž se obával budoucího pronásledování a postihu ze strany kubánského režimu. Při posouzení podmínek § 12 písm. a) zákona o azylu žalovaný dospěl k závěru, že žalobce nebyl ve vlasti pronásledován za uplatňování politických práv a svobod. Zdůraznil, že žalobce byl v letech 1990 až 2013 členem Komunistické strany Kuby a působil v ní až ve funkci tajemníka. Připomněl rovněž jeho vlastní výpověď, že v minulosti zadával členům tzv. skupin rychlého nasazení úkoly směřující i k použití násilí vůči jiným osobám. Za jedinou relevantní událost označil zadržení a výslech v roce 2022 v souvislosti s demonstrací, k níž se žalobce podle svého tvrzení pouze náhodně připojil. Poukázal však na to, že od této události žalobce po dobu více než tří let nadále žil ve stejném městě, nebyl trestně stíhán ani odsouzen, státní orgány proti němu nezasáhly a bez problémů mu byl vydán cestovní pas i umožněno vycestování z Kuby. Žalovaný považoval žalobcova tvrzení o sledování a budoucím zatčení za ničím nepodložené domněnky. K posouzení podmínek § 12 písm. b) zákona o azylu uvedl, že žalobce výslovně popřel, že by měl na Kubě problémy z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k sociální skupině či politického přesvědčení. Žalobce nicméně působí v Církvi adventistů sedmého dne a správnímu orgánu doložil křestní list, fotografie a potvrzení o své aktivitě v církvi, žádné konkrétní obtíže související s náboženským vyznáním netvrdil. Žalovaný zdůraznil, že jediný popsaný incident se odehrál v roce 2022 a od té doby žalobce vedl běžný život a pracoval. Dále konstatoval, že obecně nepříznivá hospodářská a společenská situace na Kubě sama o sobě nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Současně odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž azylové řízení neslouží k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, a uvedl, že žalobce se ani nepokusil řešit svou pobytovou situaci standardními prostředky podle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se dále zabýval možností udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle § 13 zákona o azylu, avšak neshledal její podmínky splněnými, neboť žádnému rodinnému příslušníkovi žalobce nebyl v České republice azyl udělen.
19. Následně posuzoval podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Vycházel přitom ze zpráv o zemi původu. Konstatoval, že žalobci nehrozí trest smrti ani poprava a že neexistují důvody domnívat se, že by mu v případě návratu hrozilo mučení nebo nelidské či ponižující zacházení. Připomněl, že po incidentu z roku 2022 nebyl žalobce dále kontaktován bezpečnostními složkami, mohl pokračovat v zaměstnání a v zemi bez problémů setrval až do prosince 2025. Za nedůvodnou označil i jeho obavu z případného zabavení rodinného majetku, neboť k vyvlastnění majetku jeho rodiny mělo dojít již po revoluci v roce 1959 a žalobce neuvedl žádné novější skutečnosti obdobného charakteru. Žalovaný rovněž konstatoval, že na území Kuby neprobíhá mezinárodní ani vnitřní ozbrojený konflikt ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Doložené lékařské zprávy podle něj neprokazovaly závažné zdravotní obtíže, neboť žalobce úspěšně podstoupil operaci zhoubného nádoru nosní dutiny a jeho zdravotní stav byl stabilizovaný. Závěrem žalovaný uzavřel, že žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle § 14b zákona o azylu, a proto mu mezinárodní ochranu neudělil.
Posouzení věci soudem
20. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).
21. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 28. 12. 2025 a údaje k této žádosti poskytl před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící zákon o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026.
22. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je třeba zrušit pro nepřezkoumatelnost. Ve věci proto rozhodl bez nařízení jednání podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Při posouzení věci vycházel z následujících zákonných ustanovení:
23. Podle § 12 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec dle písm. a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
24. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
25. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
26. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaný nedostatečně zhodnotil jeho rodinný kontext a nevzal v potaz rozsudky ve věcech jeho rodinných příslušníků, konkrétně rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2026 č.j. 1 Az 28/2025‑66 a ze dne 9. 6. 2026 č.j. 2 Az 32/2025‑46. Soud se s těmito rozsudky, které jsou žalovanému známy, obeznámil na základě své úřední činnosti, a považuje je za skutkově přiléhavé, neboť se týkají členů téže rodiny, jejich příslušnosti k Církvi adventistů sedmého dne a obdobných událostí v zemi původu, ostatně při svém rozhodování se soud opřel o jejich argumentaci. Zároveň si je soud vědom, že uvedené rozsudky nebyly vydány v řízení o žádosti žalobce, a jejich právní závěry proto nejsou pro žalovaného v této věci závazné ve smyslu § 78 odst. 5 s. ř. s. Zrušení rozhodnutí ve věcech rodinných příslušníků samo o sobě neznamená, že je nezákonné také napadené rozhodnutí ve věci žalobce, to je třeba posoudit podle individuálních skutkových okolností, podkladů shromážděných ve správním řízení žalobce, a rovněž dle obsahu žalobních námitek. Samotná skutečnost, že žalovaný rozsudky rodinných příslušníků v napadeném rozhodnutí výslovně nezmínil, proto nezákonnost napadeného rozhodnutí nezakládá.
27. Jádrem sporu nicméně zůstává otázka, zda žalovaný dostatečně posoudil azylový příběh žalobce a vyšel při hodnocení azylové relevance tohoto příběhu z vhodných podkladů. Z rozsudku NSS ze dne 27. 5. 2021 č.j. 8 Azs 44/2021-58 vyplývá, že správní orgán odpovídá za náležité zjištění informací o zemi původu. Tyto informace musí být v maximální možné míře relevantní, důvěryhodné a vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní a dohledatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008 č.j. 5 Zas 55/2008-71, nebo rozsudek NSS ze dne 4. 2. 2009 č.j. 1 Zas 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Tyto informace musejí být zároveň zaměřeny na azylový příběh žadatele a z něj vyplývající skutkové otázky (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, č.j. 5 Zas 207/2017-36).
28. Žalobce v řízení primárně tvrdil, že se obává persekuce z důvodu svého vystoupení z Komunistické strany Kuby a aktivního zapojení se do činnosti Církve adventistů sedmého dne. Soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí a spisový materiál a dospěl k závěru, že žalovaným obstarané zprávy o zemi původu se týkají pouze obecné bezpečnostní a politické situace na Kubě, situace navrátilců po delším pobytu v zahraničí a částečně i stavu dodržování lidských práv. V kontextu žalobcem uváděných obav tyto zprávy o zemi původu pouze uvádí, že může docházet k mučení a jinému nelidskému zacházení ze strany bezpečnostních složek proti aktivistům a oponentům režimu, nicméně nikterak se blíže nezabývají otázkou, zda by tomuto zacházení mohl být vystaven žalobce, případně zda by mohl být vystaven jinému azylově relevantnímu zacházení. Zprávy o zemi původu se vůbec nezabývají tím, zda a případně jak dochází k perzekuci vystoupivších členů Komunistické strany Kuby nebo občanů aktivně se hlásících k Církvi adventistů sedmého dne. Žalovaný ani jinak nevysvětlil, z jakých konkrétních zjištění dovodil, že žalobci z uvedených důvodů pronásledování nehrozí.
29. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále v podstatě tvrdil, že žalobce v průběhu správního řízení neprokázal důvodnost své obavy z perzekuce a pronásledování při návratu. Tato argumentace ale nemůže obstát, neboť posouzení odůvodněných obav z pronásledování má prospektivní povahu a vyžaduje zhodnocení rizika, kterému by žadatel čelil při návratu do země původu (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2019 č.j. 9 Azs 39/2019-77). Předchozí pronásledování není nezbytnou podmínkou existence takových obav. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 10. 2019 č.j. 10 Azs 41/2019-82 zdůraznil, že správní orgán nemůže své úvahy ukončit zjištěním, že žadatel dosud konkrétní akt pronásledování neutrpěl, nýbrž musí posoudit i přiměřenou pravděpodobnost pronásledování v budoucnu.
30. Soud tedy konstatuje, že podklady, které si žalovaný obstaral, jsou v posuzovaném případě nedostatečné a není z nich možné učinit informovaný závěr o možném pronásledování žalobce z jím tvrzených důvodů. Vzhledem k uvedenému není z napadeného rozhodnutí zřejmé, jak žalovaný ke svým závěrům dospěl, a s ohledem na zcela nedostatečné podklady založené ve správním spise nemohl soud tyto závěry žalovaného přezkoumat. Zjištěná vada vyžaduje zásadní doplnění skutkového stavu a představuje důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Je povinností žalovaného v dalším řízení doplnit relevantní a aktuální informace o zemi původu žalobce, podle potřeby upřesnit žalobcovu výpověď a všechny rozhodné skutečnosti vyhodnotit jednotlivě i v jejich souhrnu. Žalovaný by přitom měl vyjít z dostatečně aktuálních zpráv o zemi původu, které budou popisovat aktuální stav v době vydání rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2020 č.j. 4 Azs 175/2020-49). Vzhledem k tomu, že skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění, soud se dále nezabýval věcnými námitkami ani důkazními návrhy žalobce týkajícími se jeho azylového příběhu a mezinárodní ochrany (doplňkové ochrany, argumentaci o účelovosti žádosti atd.), jejich posouzení by za nynějšího stavu bylo předčasné.
31. Žalobce navíc žalovanému doložil dokument s podklady (videozáznamy), který má prokazovat skutečnost jeho obav z pronásledování na Kubě. Žalovaný k těmto podkladům v napadeném rozhodnutí uvedl, že dokument „s hypertextovými odkazy a popisky ve španělském jazyce“ nevyužil „jako další samostatný podklad a ani jej nenechával přeložit do českého jazyka, neboť sám žadatel během seznámení s podklady uvedl (a správní orgán po důkladném prostudování přiložených odkazů došel ke stejnému závěru), že doložené materiály jsou odkazy na veřejně dostupné články či reportáže o obecné aktuální situaci na Kubě, naprosto nijak nesouvisí konkrétně s osobou žadatele a nijak neprokazují, že zrovna jemu by mělo v případě návratu cokoli hrozit.“ V tomto kontextu soud podotýká, že žalovaný není vázán návrhy žalobce na provedení důkazů, je však povinen provést důkazy potřebné ke zjištění stavu věci a v odůvodnění se přezkoumatelně vypořádat s relevantními podklady a návrhy žalobce. Nepovažuje-li některý z předložených podkladů za relevantní nebo důkazní návrh za potřebný, musí vysvětlit proč a podklady významné pro posouzení žádosti nemůže bez dalšího pominout. Pokud se tedy žalovaný nebude zabývat obecnými informacemi o zemi původu, které mu předložil žalobce, musí obstarat dostatečné množství jiných informací, které mu umožní informovaně rozhodnout, což nyní neučinil.
32. Žalobce dále namítal, že žalovaný nedostatečně posoudil jeho zdravotní stav. Žalobce nicméně v průběhu správního řízení netvrdil, že by na Kubě neměl přístup ke konkrétní zdravotní péči či lékům potřebným pro svůj zdravotní stav, ani že by jejich nedostupnost mohla vést k závažnému zhoršení jeho zdravotního stavu. Doložil sice lékařské zprávy dokládající jeho zdravotní obtíže, ale z nich nevyplývá, že by zdravotní stav žalobce vyžadoval náročnou či pravidelnou následnou léčbu, ani jaké závažné následky by mělo její neposkytnutí. V poslední (pooperační) zprávě ze dne 24. 4. 2026 je žalobci ordinován klidový režim, významná navazující léčba není indikována. Z uvedeného tedy nevyplývá, že by po úspěšném odstranění karcinomu byl žalobce závislý na péči, či dostupnosti léků, když sama lékařská zpráva popisuje jen krátkodobé léčení bezprostředně po operaci. Samotné konstatování, že zdravotní stav žalobce je stabilizovaný, by k vyloučení rizika nemuselo postačovat, pokud by tato stabilizace závisela na pokračující léčbě. Zde však ze správního spisu nevyplývá, že by žalobce takovou léčbu potřeboval nebo že by její přerušení či nedostupnost mohly mít závažné zdravotní následky. Za těchto okolností nebyly dány konkrétní skutečnosti, které by žalovanému ukládaly podrobněji zjišťovat dostupnost určité léčby na Kubě. Žalovanému proto nelze vytýkat, že tuto otázku podrobněji nezkoumal, a žalobní námitka není důvodná.
33. Žalobce dále namítl, že žalovaný pochybil, pokud se věcně nezabýval možností udělení národního humanitárního azylu podle § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 30. 9. 2025. Tato námitka není důvodná. Institut národního humanitárního azylu, který umožňoval v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárních důvodů, byl zákonem č. 314/2025 Sb. s účinností od 1. 10. 2025 ze zákona o azylu odstraněn. Přechodné ustanovení čl. II bodu 9 uvedeného zákona výslovně stanoví, že v řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti této novely národní humanitární azyl udělit. Bod 1 se vztahuje na řízení podle zákona o azylu zahájená přede dnem nabytí účinnosti novely. Jelikož v nyní projednávané věci nebylo předchozí rozhodnutí žalovaného před 1. 10. 2025 soudem zrušeno a věc mu nebyla vrácena k novému projednání, neuplatní se zvláštní režim čl. II bodu 2 zákona č. 314/2025 Sb., nýbrž obecná úprava podle bodu 1 ve spojení s bodem 9. Soud tedy v postupu žalovaného neshledal žádnou nezákonnost a napadené rozhodnutí není nezákonné z důvodu, že žalovaný nerozhodl o udělení humanitárního azylu žalobci, neboť v době rozhodování nemohl žalovaný k tomuto kroku přistoupit.
Závěr a náklady řízení
34. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je v části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a současně vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný se nevypořádal s tím, zda odchod žalobce z Komunistické strany Kuby po jeho konverzi k Církvi adventistů sedmého dne a jeho následná aktivní činnost v této církvi mohou být kubánským režimem vnímány jako projev nepřátelského či protirežimního postoje. Podklady, z nichž žalovaný vycházel, neposkytují dostatečné informace o individuální situaci žalobce a žalovaný zároveň nevysvětlil, z jakých konkrétních zjištění dovodil, že žalobci z těchto důvodů pronásledování nehrozí. Napadené rozhodnutí neumožňuje přezkoumat, jak žalovaný tyto události posoudil z hlediska jejich věrohodnosti a významu pro případné budoucí riziko. Soud tímto závěrem nepředjímá, že k popsaným událostem došlo ani že žalobci mezinárodní ochrana náleží, konstatuje však, že rozhodnutí neobsahuje dostatečné skutkové a právní úvahy, které by takový závěr umožnily přezkoumat.
35. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, který vyžaduje zásadní doplnění, jak již soud uvedl výše. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu. Opatří a vyhodnotí aktuální, relevantní, důvěryhodné a z různých zdrojů ověřené informace o situaci na Kubě, zaměřené zejména na náboženskou svobodu, postavení Církve adventistů sedmého dne a zacházení s osobami vystupujícími z Komunistické strany Kuby. Žalovaný dále řádně posoudí žalobcem tvrzené události z roku 2022, jejich případnou souvislost s náboženským přesvědčením či politickými názory žalobce a jejich význam pro posouzení rizika při návratu. Při hodnocení vezme v úvahu všechny relevantní podklady, včetně žalobcem předložených listin a souvisejících výpovědí rodinných příslušníků, a případné neprovedení důkazního návrhu nebo nepoužití listiny přezkoumatelně odůvodní. Následně žádost znovu posoudí individuálně a prospektivně podle právní úpravy použitelné na věc v souladu s příslušnými přechodnými ustanoveními.
36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého má úspěšný účastník řízení právo na náhradu nákladů. Žalovaný ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce ve věci sice úspěch měl, byl mu však ustanoven zástupce, jehož odměnu a hotové výdaje hradí podle § 35 odst. 10 s. ř. s. stát. Žalobci žádné jiné účelně vynaložené náklady nevznikly.
37. Ve věci soud žalobci ustanovil zástupce, Mgr. Marcela Kmetě, advokáta. Podle § 35 odst. 10, věty první a druhé s. ř. s. přitom platí, že v takovém případě platí hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát. Ustanovenému zástupci náleží za zastupování žalobce odměna, která spočívá ve 2 úkonech právní služby ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) - převzetí a příprava právního zastoupení; doplnění žaloby ze dne 16. 9. 2026 [§ 11 odst. 1 písm. a) a d)]. Odměna za jeden úkon právní služby v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí činí 4.620 Kč [§ 7 bod 5, § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025], celkem 9.240 Kč, k čemuž je nutno dále přičíst náhradu hotových výdajů ve výši paušální částky 450 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 900 Kč. Zástupce žalobce přitom soudu nedoložil, že je plátcem DPH. Celkem tedy ustanovenému zástupci náleží hotové výdaje a odměna za zastupování ve výši 10.140 Kč (9.240 + 900), která mu bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, na číslo účtu, které zástupce obratem, nejpozději ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto rozsudku, písemně sdělí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha dne 13. října 2026
JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.