Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Az 6/2026 - 77

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Konečnou ve věci

žalobce: N. A.

zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Těšitelem

sídlem třída Edvarda Beneše 1527/76, 500 12 Hradec Králové

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2026, čj. OAM-1339/LE-LE05-HA10-R2-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle , , a , o azylu, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

2. Předchozí rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2026, č. j. -38, který nabyl právní moci dne 26. 2. 2026, a vrátil mu věc k dalšímu řízení pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, když žalovaný nevyhodnotil dostatečně možnost příslušníků tamilské menšiny domoci se vnitrostátní ochrany před jednáním soukromých osob, a současně správní spis neobsahoval podklady, jež by o této otázce adresně pojednávaly. Zavázal žalovaného opatřit si zprávu o zemi původu, která se bude věnovat fungování bezpečnostních složek na Šrí Lance a přístupu Tamilů k vnitrostátní ochraně.

II. Shrnutí žalobních bodů a vyjádření žalovaného

3. Žalobce v žalobě předně namítl nerespektování závazného právního názoru Městského soudu v Praze a bagatelizaci dostupnosti vnitrostátní ochrany na Šrí Lance. Žalovaný zcela pominul, že policie na Šrí Lance je hluboce zpolitizovaná, zkorumpovaná a ovládaná sinhálským etnikem. Jako příslušník tamilské menšiny tak žalobce nemá v zemi reálný přístup k účinné právní ochraně.

4. Dle žalobce žalovaný selhal v pochopení sociálně-politického kontextu Šrí Lanky, když zamítnutí žádosti odůvodnil tím, že žalobce není politicky aktivní a nemá žádné politické přesvědčení. V tamních poměrech je totiž vědomá apolitičnost tím nejvýraznějším politickým aktem, který mohou Tamilové učinit.. V zemi i nadále platí drakonický zákon o prevenci terorismu (dále též „PTA“), tento nástroj je tamním režimem masivně zneužíván k umlčování tamilských hlasů a k perzekuci civilních aktivistů. V případě návratu do země původu bude žalobce jako mladý Tamil z bývalé válečné zóny automaticky podezříván ze sympatií k zakázaným separatistickým strukturám, bude mu hrozit okamžité zatčení a obvinění z terorismu podle zákona o prevenci terorismu. Udávaný konflikt žalobce s nápadníkem jeho sestry posoudil žalovaný jako soukromý spor, který nemá azylovou relevanci. Útočník, který obtěžoval sestru žalobce, však patří k prostátní mafii, žalobci tak hrozí bezprostřední ohrožení ze strany celé této kriminální sítě, před kterou ho zkorumpovaná srílanská policie neochrání. Žalobce dodal, že jeho rodiče museli poslat sestru z oblasti pryč, aby jí ochránili.

5. Žalobce rovněž rozporoval závěry žalovaného týkající se vnitřního přesídlení. Žalobce se nemůže v důsledku své příslušnosti k tamilské populaci přestěhovat do jiné části země. Již nucené vysídlení rodiny v roce 2009 je uvrhlo do fatální chudoby. Jeho přesídlení do Kolomba bez jakýchkoliv finančních prostředků a zázemí znamená odsoudit ho k životu na ulici a pronásledování ze strany prostátní mafie. Neudělením žádné formy mezinárodní ochrany žalovaný fakticky aproboval možnost návratu žalobce do míst, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení, tedy jednání, které je v rozporu s čl. 3 EÚLP. Tato hrozba je umocněna tím, že žalobce je příslušníkem perzekvované tamilské menšiny.

6. V doplnění žaloby ze dne 16. 7. 2026, doručené soudu téhož dne, žalobce uvedl, že se žalovaný nevypořádal s tím, že žalobci v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy na zdraví z důvodu absence ochrany Tamilů.

7. Žalovaný také nepostupoval zcela v souladu se smyslem zákona o azylu (zejména s § 14 a § 13), pokud nebral v úvahu vazby žalobce v místě jeho pobytu na území České republiky, který si zde již vytvořil vazby rodinného charakteru. Navíc je přesvědčen, že v jeho případě existují i důvody pro udělení mezinárodní ochrany v kontextu jeho zdravotního stavu. Žalobce totiž nebyl nikdy vyšetřen lékařem, a není tak jisté, čím vlastně trpí. Jeho návrat do země původu ho tak potenciálně přímo ohrožuje na životě.

8. Podklady, které si žalovaný v průběhu správního řízení opatřil, zcela opomíjejí skutečný aplikační princip používaný v zemi původu žalobce. Tyto podklady s ohledem na jejich obecnost tak nemohou být způsobilým podkladem pro posouzení žádosti z hlediska žalobcem uváděných důvodů. Je povinností žalovaného vypořádat se s přístupem státních orgánů vůči osobám v postavení žalobce, a v tomto ohledu si opatřit konkrétní zprávy ze země původu. To však neučinil.

9. Dále má žalobce za to, že existují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, a to přinejmenším ve formě humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, případně doplňkové ochrany dle § 14a.

10. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 11. 8. 2026 popřel oprávněnost námitek uvedených žalobcem. Odkázal na obsah správního spisu, zejména na žádost o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi původu, výpovědi žalobce a na napadené rozhodnutí.

11. Uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je obava o život kvůli konfliktu s jemu neznámým mužem, který měl nežádoucí zájem o jeho sestru. Z pohovoru se žalobcem vyplynulo, že nezvaný ctitel jeho sestry a zřejmě organizátor útoku na nemovitosti žalobce byl po oznámení policii ztotožněn a potrestán. Útoky na rodinu či nežádoucí zájem o sestru žalobce se již neopakovaly. Matce žalobce, která incident policii nahlásila, potažmo celé rodině, tak byla státními orgány poskytnuta nejen pomoc, ale byly konány i právní kroky k ochraně jejich rodiny, a to úspěšně. Mezinárodní ochrana může být žadatelům poskytnuta teprve v případě, že jim byla ochrana odepřena nebo nebyla poskytnuta v odpovídající míře, to se však v této věci nestalo. Uvedené koresponduje se závěry uvedenými v Informaci MZV ČR ze dne 20. 8. 2025, č. j. 130455-1/2025-MZV/LPTP, podle kterých i přes existenci obvinění z korupce, se srílanská policie stává stále profesionálnější, a právní systém země umožňuje poškozeným požádat o ochranu a odškodnění, v případě nečinnosti je možné se obrátit na Nejvyšší soud. Nelze opomenout, že žalobce se po incidentu odstěhoval do Kolomba, není tak pro žalobce problém se v rámci země přemístit.

12. Žalovaný dále uvedl, že žalobce nemá na území České republiky rodinné příslušníky, přičemž vazby přátelské povahy nesplňují podmínky § 13 zákona o azylu. Námitku stran zdravotního stavu uvedl žalobce zcela nekonkrétně, navíc poprvé až v žalobě. Neunesl tak břemeno tvrzení, zvlášť když během správního řízení prohlašoval, že je zdráv a nemá žádné zdravotní problémy. K námitce neudělení humanitárního azylu žalovaný připomenul, že ten byl s účinností od 1. 10. 2025 zrušen a od tohoto data ho již nelze udělit ani v dříve zahájených řízeních. K námitce neudělení doplňkové ochrany sdělil, že žalobce v průběhu řízení neuvedl žádnou skutečnost, kterou by bylo možné podřadit pod vážnou újmu. Ačkoliv z doložených informací vyplývá, že na Šrí Lance panuje problematická situace v oblasti ochrany lidských práv, nelze z ní dovodit, že by všichni obyvatelé této země byli vystaveni skutečnému nebezpečí mučení a nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání.

III. Jednání

13. Krajský soud ve věci nařídil ústní jednání, které se uskutečnilo dne 13. 10. 2026, a to za účasti žalobce, jeho zástupce, pověřeného zaměstnance žalovaného a tlumočníka z/do jazyka tamilského.

14. Žalobce během jednání předložil své prohlášení v tamilštině (založeno do soudního spisu č. l. 49-52), které bylo při jednání přeloženo tlumočníkem, současně své prohlášení předložil i v českém jazyce. V prohlášení žalobce zopakoval, že důvodem jeho vycestování ze země byla skutečnost, že jeho sestra byla obtěžována osobami ze zločineckých skupin na Jaffně. Ve snaze jí ochránit je konfrontoval, následně ho fyzicky napadli. Za těchto okolností si zachránil život uprchnutím ze Šrí Lanky. V souvislosti s uvedeným incidentem byla požádána o pomoc policie, ta však nepřijala žádná opatření. Jeho matce bylo při nahlášení incidentu sděleno, že by v případě návratu žalobce do země byl zatčen na základě zákona o prevenci terorismu. Podle jeho dřívějších zkušeností jednají zločinecké skupiny v souladu se zkorumpovanými představiteli státní moci. Osoby, které se zastávají práv tamilské společnosti, jsou zastrašovány a zadržovány. Několik jeho přátel, kteří kritizovali vládu, bylo obtěžováno ze strany zločineckých skupin. Dále uvedl, že po skončení občanského konfliktu v květnu 2009 byla jeho rodina nucena opustit Kolombo a přestěhovat se do Jaffny, čímž přišla o svůj majetek a zázemí. Většinu jeho dětství byla Jaffna pod vojenskou kontrolou, a jejich životy tak negativně ovlivňovala s ní spojená bezpečnostní opatření. Celý život nese důsledky války, vysídlení, diskriminace a nedostatku ochrany. V současné době se obává zadržení na základě zákona o prevenci terorismu a jednání ze strany zločineckých skupin. Z uvedených důvodů žádá o udělení azylu.

15. Strany sporu setrvaly na svých skutkových tvrzeních, argumentech a procesních návrzích.

IV. Posouzení krajským soudem

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)]. Při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku. Uvedený postup se opírá o čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který se s ohledem na čl. 79 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“), použije i nadále na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026.

17. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce se dne 21. 11. 2025 dostavil na pracoviště DS Přílety na Terminálu 1 mezinárodního letiště Praha – Ruzyně, přičemž nedisponoval ani cestovním dokladem ani povolením k pobytu. Žalobci byl odepřen vstup na území ČR a ve stejný den podal žádost o mezinárodní ochranu.

18. V rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dne 28. 11. 2025 žalobce uvedl, že je tamilské národnosti, je schopný dorozumět se tamilsky, jeho náboženským vyznáním je hinduismus a nemá žádné politické přesvědčení. Uvedl i to, že je zdravý a bezúhonný.

19. Téhož dne byl s žalobcem proveden pohovor. Při něm uvedl, že požádal o mezinárodní ochranu z důvodu ohrožení života ve vlasti. Popsal, že za mladší sedmnáctiletou sestrou chodil nápadník, ale ona o vztah nestála. Žalobce jej konfrontoval a zeptal se, proč za ní chodí. Muž za ním přišel se skupinou lidí, chtěli ho zbít, ale žalobce jim utekl. Nezná mužovo jméno, ale ví, že pochází ze stejného města a je o dva roky starší. Poté, co mu řekl, aby za jeho sestrou nechodil, muž odešel a druhý den přišel asi v osm hodin večer s dalšími čtyřmi muži. Jeden měl hůl a znovu chtěli žalobce zbít. Zničili keře a rozbíjeli věci kolem domu, ale dovnitř nešli, byli u domu asi dvě hodiny a kolem desáté hodiny večer odešli. Žalobce se schovával uvnitř domu a ven nešel. Celá rodina, která byla v domě, měla strach. Žalobce druhý den odjel autobusem do Kolomba. Následně se dozvěděl od rodiny, že jej v rodném městě hledají. Událost se stala v říjnu 2025. Nikoho o pomoc nepožádal, protože měl strach. Uvedl, že policie je zkorumpovaná a je potřeba zaplatit, aby byla činná. V Kolombu bydlel dva týdny u kamaráda, poté odjel na letiště a do ČR. Matka zaplatila jeho vycestování tak, že prodala své zlato. Se sestřiným nápadníkem se nikdy předtím ani potom nesetkal, neměl s ním žádné problémy. Během svého pobytu v Kolombu potíže neměl a ve vlasti jiné obtíže neměl. Pokud by se vrátil do vlasti, bojí se, že by jej muži znovu hledali a zbili. Jeho rodina je v obtížné finanční situaci, neboť měli výdaje na jeho cestu. Otec se na něj zlobí, došlo také ke konfliktu mezi rodiči.

20. Při seznámení se s podklady rozhodnutí dne 4. 12. 2025 žalobce uvedl do protokolu, že byl během pohovoru nachlazený a přál si vysvětlit další okolnosti. Uvedl, že lidé, kterých se obává, vyhrožovali jeho matce, když byl se sestrou na jiném místě. Dále zjistil, že se matka bez jeho vědomí obrátila na policii ještě před jeho odjezdem ze Šrí Lanky, o stížnosti existuje protokol. Dodal, že matce vyhrožovali i v den, kdy se seznamoval s podklady rozhodnutí.

21. Dne 5. 12. 2025 vydal žalovaný první rozhodnutí ve věci, kterým žalobci mezinárodní ochranu neudělil. Výše uvedeným rozsudkem Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

22. V dalším řízení žalovaný provedl dne 5. 5. 2026 se žalobcem doplňující pohovor. Při něm žalobce zopakoval obavu o svůj život z důvodu konfliktu s nápadníkem mladší sestry. Rovněž uvedl, že dalším důvodem podání žádosti je i špatná ekonomická situace na Šrí Lance, je tam špatné živobytí a obtížně se hledá práce. Před svým odchodem ze země pracoval cca 6 měsíců jako prodavač, ale tato práce nebyla dostatečně placená, aby pokryla všechny náklady na živobytí. Z této práce odešel asi měsíc před incidentem s nápadníkem jeho sestry. Uvedl, že v zemi původu je diskriminován na základě rasy a náboženství. Je tam nevraživost mezi Tamily a Sinhálci, osobně se ho však diskriminace nedotkla. Neměl žádný konflikt se Sinhálci, ale ví, že se takové konflikty dějí. Když studoval (kolem roku 2014) sinhálští studenti šikanovali tamilské, dělali si z nich legraci formou ponižujících žertů.

23. Ve správním spisu jsou zařazeny následující zprávy o zemi původu: Informace Ministerstva zahraničních věcí ČR ze dne 20. 8. 2025, č. j. 130455-1/2025-MZV/LPTP s názvem „Šrí Lanka: Postoje současné vlády k nacionalistickým budhistickým skupinám, Možnosti ochrany ze strany státu, Postoj současné vlády k protestujícím v roce 2022“ (dále jen „Informace MZV ČR“), Informace Nadace Věda a politika (SWP) a Německého institutu pro mezinárodních politiku a bezpečnost ze dne 2. 1. 2025 „Nový politický začátek“ (dále jen „Informace Nový politický začátek“) a zpráva Asylum Research Centre z ledna 2025 „Šrí Lanka: Zpráva o zemi, překlad kapitol IV. Významné politické události od roku 2019 a XV. Zacházení s navrátilci“ (dále jen „Zpráva Asylum Reseach Centre“).

24. Následně dne 5. 6. 2026 vydal žalovaný nyní žalobou napadené rozhodnutí.

25. Krajský soud vyšel v projednávané věci mj. z následujících ustanovení právních předpisů:

26. Podle § 28 odst. 1 a 2 zákona o azylu mezinárodní ochrana se udělí ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu. Neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

27. Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

28. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování.

29. V souladu s § 2 odst. 6 zákona o azylu může být původcem pronásledování i soukromá osoba, pokud stát není schopen nebo ochoten zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou.

30. Podle ustanovení § 2 odst. 7 citovaného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

31. Podle § 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

32. Podle § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

33. Podle ustanovení zákona o azylu ve spojení s čl. II bodu 1 a bodu 9 není s účinností od 1. 10. 2025 součástí zákona o azylu, v řízeních zahájených přede dnem účinnosti citované novely nelze národní humanitární azyl udělit.

34. Soud předně připomíná, že smyslem řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany je posoudit všechna tvrzení žadatele vztahující se k důvodům, pro které se obává návratu do země původu, a aktuální situaci v zemi původu v kontextu tvrzených důvodů obav. Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nutno posuzovat na základě skutečností, které žadatel uvede či které ve správním řízení jinak vyjdou najevo, a to z hlediska všech zákonných forem mezinárodní ochrany (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 1. 2011, čj. 5 Azs 6/2010–107; veškeré zde citované rozsudky jsou dostupné prostřednictvím vyhledávání judikatury na stránkách www.nssoud.cz).

35. Obecně tak žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení. Je především na něm, aby v rámci pohovoru věrohodně tvrdil a v rámci svých možností prokázal skutečnosti, které mohou mít relevanci z hlediska některé z forem mezinárodní ochrany. Žalovaný mu k tomu musí vytvořit prostor zejména vhodně kladenými otázkami během pohovoru. Pokud žadatel o mezinárodní ochranu uvádí relevantní skutečnosti, je pak na žalovaném, aby si shromáždil dostatečné množství aktuálních a přesných informací o zemi původu žadatele a jeho tvrzení s těmito informacemi konfrontoval při posuzování, zda mu v zemi původu hrozí pronásledování nebo vážná újma.

Azyl podle § 12 písm. a) či b) zákona o azylu

36. V projednávané věci je vzhledem k azylovému příběhu žalobce klíčovou otázkou především to, zda se jako příslušník tamilské menšiny může účinně domoci ochrany u šrílanských státních orgánů a současně, zda žalovaný za tímto účelem dostatečně zjistil skutkový stav obstaráním adresných zpráv o zemi původu.

37. Ze správního spisu neplyne, že by žalobce v domovském státu vyčerpal všechny prostředky ochrany, které mu tento stát poskytuje. Žalobce se neobrátil ani na policii, ani nepodnikl jiné kroky k ochraně své osoby, které mu právní řád domovského státu umožňuje. Naopak, z vyjádření žalobce vyplynulo, že po jeho odjezdu incident na policii nahlásila jeho matka a po zásahu policie se situace uklidnila a k dalšímu incidentu s ním už nedošlo.

38. Ohledně vyhrožování ze strany soukromých osob existuje konstantní judikatura, kterou soud pro přehled připomene. Projednávaná věc se typově shoduje s množstvím případů posuzovaných v minulosti, Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2005, č. j. -53, uvedl: „Potíže se soukromými osobami v domovském státě, spočívající např. ve vyhrožování, vydírání apod. nelze považovat bez dalšího za důvody pro udělení azylu. Za pronásledování se považuje ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak, nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.“ (srov. též rozsudky NSS ze dne 10. 3. 2004, č. j. -48, ze dne 18. 12. 2003, č. j. -36, ze dne 27. 8. 2003, č. j. -60, nebo ze dne 18. 12. 2003, č. j. -49). Stejný soud dále v rozsudku ze dne 31. 7. 2008, č. j. -47, konstatoval: „Tvrzené obavy z vyhrožování ze strany soukromých osob a případně i z jejich násilného jednání, třeba i odůvodněné, by se mohly stát důvodem pro udělení azylu pouze tehdy, pokud by státní orgány země původu takové ohrožení podporovaly, tolerovaly, organizovaly, záměrně trpěly, nezajistily účinnou ochranu apod. Případná nižší efektivita takové ochrany v konkrétních podmínkách té které země však ještě nečiní z takového ohrožení ‚pronásledování‘, a tedy ani azylový důvod.“

39. Ojedinělý incident žalobce (jakkoli nepříjemný) nemohl být svou povahou dostatečně závažný, aby mohl představovat vážné porušení základních lidských práv, a naplnit tak kritérium pronásledování dle čl. 9 kvalifikační směrnice. Podle jeho odstavce 1 je totiž pronásledováním jednání, které je buď svou povahou nebo opakováním dostatečně závažné, aby představovalo vážné porušení základních lidských práv [písm. a)], nebo souběhem různých opatření, který je dostatečně závažný k tomu, aby postihl jednotlivce obdobným způsobem [písm. b)].

40. Žalovaný na str. 4 napadeného rozhodnutí uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobci příslušné státní orgány odmítly poskytnout ochranu jeho osoby, když se na ně ani neobrátil. Během správního řízení žalobce tvrdil, že jeho matka se na policii kvůli incidentu s nápadníkem její dcery (sestry žalobce) a následným konfliktem obrátila dne 25. 10. 2025. Tohoto nápadníka si policie předvolala na policejní služebnu, kde byl vyzván k nápravě svého chování. Po tomto jednání se situace zklidnila. Ačkoliv žalobce v době podání žádosti o mezinárodní ochranu nevěděl, že jeho matka iniciovala stížnost na policii, vzhledem k tvrzenému pravidelnému kontaktu s matkou o této její stížnosti vědět mohl. K obavám z korupce žalovaný vycházel z Informace MZV ČR, v níž je uvedeno, že právní systém umožňuje poškozeným požádat o ochranu a odškodnění a v případě nečinnosti nižšího stupně příslušného orgánu, se může obyvatelstvo obrátit přímo na Nejvyšší soud, který sídlí v Kolombu. Lze tak uzavřít, že žalobce neučinil žádné kroky směřující ke své ochraně, strach z nápadníka přitom z povahy věci ani nemůže být represí ze strany státu.

41. V napadeném rozhodnutí žalovaný dostatečně vypořádal i námitky žalobce týkající se špatné ekonomické situace v zemi původu. Dle žalovaného tyto potíže ze žalobce nečiní uprchlíka ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951, nejsou tedy důvodem pro udělení azylu, ledaže by ekonomická situace a opatření mající nepříznivý dopad na životní úroveň byla skrytě namířena proti určité menšině. Žádné takové okolnosti však v případě žalobce zjištěny nebyly.

42. K námitce žalobce ohledně nevraživosti mezi Tamily a Sinhálci během studia žalovaný správně uzavřel, že sám žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že se státními či bezpečnostními orgány žádné problémy vzhledem ke své národnosti neměl.

43. Zbývá doplnit, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně zaobíral i otázkou tzv. vnitřního přesídlení. Pakliže měl žalobce problémy související s bezpečnostní situací v místě svého bydliště, mohl se přemístit i v rámci své vlasti, čehož také nevyužil. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval, že tam, kde je to reálně možné, „jsou lokální problémy řešitelné vnitřním přesídlením. Koncept vnitřní ochrany je jen vyjádřením zásady subsidiarity mezinárodní ochrany“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2012, č. j. -70, ze dne 8. 3. 2012, č. j. -44, ze dne 29. 5. 2014, č. j. -61, a ze dne 11. 11. 2020, č. j. -27).

44. Informace o zemi původu tak, jak si je zajistil žalovaný po předchozím zrušujícím rozsudku, považuje krajský soud za dostačující. Na hodnověrnosti těchto informací nic neubírá ani skutečnost, že Informace MZV ČR týkající se dostupnosti ochrany ze strany státních orgánů byla cílena zejména na případ budhistického mnicha. Žalovaný dostál závazného právního názoru Městského soudu v Praze, když se vypořádal i s možnostmi tamilské menšiny domoci se vnitrostátní ochrany.

Azyl podle § 13 (azyl za účelem sloučení rodiny) a § 14 zákona o azylu (národní humanitární azyl)

45. Krajský soud v prvé řadě konstatuje, že mezi účastníky není sporné, že žádnému z rodinných příslušníků žalobce nebyl v ČR udělen azyl. Právě existence rodinného příslušníka, jemuž byl udělen azyl, je podmínkou pro udělení azylu dle § 13 zákona o azylu. Jeho odst. 2 přitom stanoví taxativní výčet osob, kdo se rozumí rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny. Tím se rozumí pouze manžel nebo registrovaný partner azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h), nebo svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

46. Krajský soud konstatuje, že žalovaný dostatečně odůvodnil i neudělení azylu žalobci za účelem sloučení rodiny dle § 13 zákona o azylu, neboť ze strany žalobce nebyl tvrzen a ze strany žalovaného nebyl nalezen žádný rodinný příslušník žalobce ve smyslu § 13 odst. 2 zákona o azylu, jemuž by byl udělen azyl. Mezi tyto osoby totiž nelze zahrnout přátelské vazby žalobce, které si tu během svého pobytu vytvořil.

47. K národnímu humanitární azylu soud uvádí, že v nyní posuzované věci bylo první rozhodnutí žalovaného zrušeno rozsudkem soudu ze dne 19. 2. 2026, jenž nabyl právní moci dne 26. 2. 2026. Nestalo se tak za účinnosti předchozí právní úpravy, která obsahovala právní základ pro udělení národního humanitárního azylu (§ 14). S ohledem na přechodná ustanovení zákona o azylu tak žalovaný udělit národní humanitární azyl ani nemohl, a proto o něm ani výrokem napadeného rozhodnutí nerozhodoval.

Posouzení doplňkové ochrany dle § 14a a § 14b zákona o azylu

48. Smyslem a účelem doplňkové ochrany je poskytnout subsidiární ochranu a možnost legálního pobytu na území České republiky těm žadatelům o mezinárodní ochranu, kterým nebyl udělen azyl, ale u nichž by bylo z důvodů taxativně uvedených v § 14a zákona o azylu neúnosné nebo jinak nežádoucí požadovat jejich vycestování.

49. V odůvodnění této části rozhodnutí vycházel žalovaný rovněž jak z informací sdělených žalobcem, tak z informací získaných v průběhu správního řízení, které opět ve svém rozhodnutí konkrétně vymezil. Ty lze označit za transparentní, objektivní a aktuální v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí a žalovaný se s nimi vypořádal při posuzování skutečnosti, zda žalobci hrozí pro případ návratu vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Dospěl k závěru, že tomu tak není.

50. Žalovaný odůvodnil neudělení doplňkové ochrany na str. 7–8 napadeného rozhodnutí. Konstatoval, že pokud by žalobce po jeho návratu do země původu byl opět konfrontován ze strany nápadníka jeho sestry, má možnost se obrátit na policii a dožadovat se ochrany své osoby a práv, když bylo zjištěno, že policie ve věci stížnosti jeho matky konala a zjednala nápravu. Žalobce jako Tamil měl v období studií problémy se sinhálskými studenty, nikdy však z důvodu národnosti neměl problém se státními či bezpečnostními orgány země. Nebyl též prokázán vnitřní ozbrojený konflikt v zemi původu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Dle žalovaného proto žalobce nesplnil podmínky ani pro udělení doplňkové ochrany.

51. Po provedeném přezkumu má krajský soud za to, že žalovaný se dostatečně a přezkoumatelným způsobem zabýval všemi zákonnými důvody i pro udělení doplňkové ochrany, jakož i posouzením hledisek vážné újmy dle § 14a odst. 2 zákona o azylu, a proto se s jeho závěry a odůvodněním i této části rozhodnutí ztotožňuje a odkazuje na ně, jak připouští rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130, publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS.

52. Krajský soud po zhodnocení výpovědí žalobce, důvodu podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a podkladových informací stejně jako žalovaný nedospěl k závěru, že by žalobci v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy pro některý z důvodů dle § 14a odst. 2 zákona o azylu. I zde jsou plně použitelné závěry uvedené výše ve vztahu k azylu z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu. Rovněž informace o zemi původu opatřené žalovaným považuje krajský soud za dostačující.

53. Žalovaný provedl hodnocení věci s odkazem na relevantní podklady, přičemž konstatoval, že v daném případu s ohledem na azylový příběh žalobce neshledává žádné riziko azylově relevantního důvodu pronásledování nebo vážné újmy. Krajský soud se s tímto závěrem ztotožňuje a hodnocení považuje za postačující pro rozhodnutí ve věci. Vyhodnocení informací o Šrí Lance provedené žalovaným vyhovuje požadavkům uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. –71. Žalovaný se ke všem tvrzením žalobce vyjádřil, věnoval jim patřičnou pozornost a dostatečně se vypořádal s tím, proč uváděné skutečnosti nepovažoval za důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany.

54. Pokud jde o námitku, že bez odborného lékařského vyšetření a zdravotnické dokumentace nelze spolehlivě hodnotit zdravotní stav žalobce, s tím je možno obecně souhlasit. Soud ovšem neshledal nikterak vadným postup žalovaného, který vycházel z výslovného žalobcova prohlášení po vstupu na území ČR, že je zdráv a žádnými zdravotními obtížemi netrpí.

55. Pro úplnost lze dodat, že ustanovení § 14b zákona o azylu upravuje doplňkovou ochranu za účelem sloučení rodiny. Krajský soud konstatuje, že žalovaný správně uzavřel, že takovou doplňkovou ochranu nelze žalobci udělit, neboť ze strany žalobce nebyla tvrzena a ani ze strany žalovaného nebyla dohledána žádná osoba, která by naplnila v souladu s předmětným ustanovením definici rodinného příslušníka ve vztahu k žalobci a byla jí udělena doplňková ochrana.

56. Závěrem nutno uvést, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je právním institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu nikoliv však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu, nýbrž jen z důvodů upravených v zákoně o azylu, které je nutno posuzovat u každého žadatele individuálně. Udělení mezinárodní ochrany je tak zcela specifickým způsobem legalizace pobytu na území ČR, a to za přesně vymezených podmínek. Tyto podmínky však v případě žalobce splněny nebyly.

V. Závěr a náklady řízení

57. Vzhledem ke shora uvedenému musel krajský soud žalobu zamítnout v souladu s ustanovením , neboť žalobní námitky neshledal důvodnými (výrok I.).

58. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , neboť úspěšný žalovaný nežádal náhradu nákladů řízení a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( ).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní také rozhoduje.

Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. (, , , a 4 ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Hradec Králové 13. října 2026

Mgr. Helena Konečná v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.