Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
11 Ad 7/2026 - 29.pdf
PDF · 0 B
No categories available
11 Ad 7/2026 - 29
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci
žalobkyně: L. H.
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví
sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 4. 5. 2026, čj. MZDR 28569/2024-2/PRO
takto:
I. Rozhodnutí ministra zdravotnictví ze dne 4. 5. 2026, čj. MZDR 28569/2024-2/PRO, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 99 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Vymezení věci
1. Žalobkyně požádala o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem (zákon o odškodnění protiprávních sterilizací). Žalovaný její žádost zamítl. Žalobkyně s tím nesouhlasí, proto se poté, co neuspěla s rozkladem, obrátila na soud.
2. Dosavadní průběh řízení
2. Žalobkyně požádala v květnu 2024 o poskytnutí jednorázové peněžní částky za protiprávně provedenou sterilizaci podle zákona o odškodnění protiprávních sterilizací. Ke sterilizaci mělo dojít 28. 8. 1996 ve Fakultní nemocnici Brno, kam byla žalobkyně přijata k provedení umělého přerušení těhotenství.
3. Žalovaný vycházel z žalobkyniny zdravotní dokumentace, z níž vyplynulo, že žalobkyně byla 28. 8. 1996 sterilizována. Součástí dokumentace je i žalobkynina žádost o sterilizaci ze dne 27. 3. 1995 a zápis z jednání sterilizační komise ze dne 21. 6. 1995. Z těchto podkladů žalovaný dovodil, že žalobkyně chtěla požádat o sterilizaci a byla seznámena s tím, že po jejím provedení již nebude moci mít další děti. Součástí protokolu z jednání sterilizační komise je totiž i poučení o povaze sterilizace a jejích následcích, které žalobkyně podepsala. Žalobkyně tak podle žalovaného jasně a srozumitelně vyjádřila svou vůli sterilizaci podstoupit a byla si vědoma jejích důsledků. Svědčí o tom i anamnéza sestavená při přijetí žalobkyně do nemocnice, v níž je uvedeno, že byla přijata nejen k umělému přerušení těhotenství, ale také k provedení sterilizace. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně měla dostatek času na to si zákrok promyslet a rozmyslet si jeho následky, o čemž svědčí dlouhý časový úsek mezi podáním žádosti a provedením sterilizace.
4. Z těchto důvodů žalovaný žalobkyninu žádost zamítl rozhodnutím ze dne 18. 7. 2024, čj. MZDR 14141/2024-5/PRO (prvostupňové rozhodnutí). Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala rozklad, který ministr zdravotnictví zamítl napadeným rozhodnutím a převážně zopakoval argumentaci z prvostupňového rozhodnutí.
3. Žalobní argumentace
5. Žalobkyně považuje napadené i prvostupňové rozhodnutí za nezákonná a navrhuje, aby je soud zrušil.
6. Na úvod své žaloby zopakovala skutkový průběh provedení sterilizace tak, jak jej uvedla ve své žádosti o přiznaní odškodnění.
7. Předně namítá, že žalovaný v rozporu se zdravotnickou dokumentací považuje za prokázané, že vědomě nastoupila do nemocnice k hospitalizaci k provedení umělého přerušení těhotenství i sterilizace. Ve dvou záznamech k hospitalizaci se ale píše pouze o přijetí k umělému přerušení těhotenství, pouze v jednom je zmíněna i sterilizace. Tento záznam je přitom dopsán jiným formátem a intenzitou písma a není podepsaný lékařem.
8. Ve zdravotnické dokumentaci se nenachází ani datovaná žádost o provedení sterilizace ani protokol z jednání sterilizační komise z doby žalobkyniny hospitalizace. Žalovaný se spokojil se žádostí z 27. 3. 1995, v níž žalobkyně požádala o provedení sterilizace z důvodu, že má čtyři děti a „další již nepotřebuje“. Sterilizace však byla žalobkyni provedena až více než za rok (v srpnu 1996), tedy v době, kdy již porodila páté dítě a byla znovu těhotná. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že doba mezi podáním žádosti a provedením sterilizace svědčí o tom, že měla dostatek času si věc promyslet. Nerozumí tomu, jak může žalovaný vycházet z toho, že jí projevená vůle v žádosti z března 1995 je neměnná a není třeba ji před zákrokem znovu ověřit, aby bylo postaveno najisto, zda má o sterilizaci stále zájem, zvláště když jde o nevratný zákrok do její tělesné integrity. Žalobkyně vůbec nemyslela na to, že je na ní, aby žádost a souhlas se sterilizací případně v budoucnu sama odvolávala. Lékař s ní měl prodiskutovat, zda její souhlas se sterilizací stále platí.
9. Tento nesprávný závěr zopakoval i ministr v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně se ohrazuje i proti tvrzení ministra, že si musela být vědoma, že k provedení umělého přerušení těhotenství nemusela být hospitalizována ani operována, a že souhlasí se sterilizací a je si vědoma všech důsledků.
10. Žalobkyně uvádí, že je jen „obyčejná ženská“, má ukončenou jen základní školu, nesetkávala se s cizími výrazy a nerozumí pojmu sterilizace a jejím následkům. Proč by podepisovala souhlas s takovým zákrokem, když Romové lpějí na velkých rodinách. Jediným vysvětlením je, že při plánování umělého přerušení těhotenství podepsala první strojově předepsanou žádost o sterilizaci, aniž by skutečně věděla, co sterilizace je. Je známo, že i interrupce může způsobit potíže s dalším otěhotněním. Mohla tak lehce zaměnit informace o interrupci s informacemi o nevratnosti sterilizace.
11. Předtištěný souhlas navíc nesplňuje požadavky, které na informovaný souhlas klade zákon a judikatura. Zároveň je zvláštní, že protokol o jednání sterilizační komise obsahuje záznam o žalobkynině souhlasu, přestože se žalobkyně jednání neúčastnila. Není tedy jasné, kdy souhlas podepsala. Podle zákona je přitom nutné udělit souhlas až po jednání sterilizační komise. Ze zdravotnické dokumentace zároveň nevyplývá, zda byla informována o účelu a povaze sterilizace, všech možných důsledcích a rizicích s ní spojených i alternativních řešeních. Druhá žádost navíc není podepsána.
12. Připomněla, že již podle tehdejší úpravy mohla být sterilizace provedena pouze na odůvodněnou písemnou žádost nebo souhlas osoby, u níž měla být provedena, se souhlasem sterilizační komise, který se opírá o lékařskou indikaci. Před udělením písemného souhlasu musela být žadatelka úplně informována o povaze sterilizace (zejména o její nevratnosti) a jejích rizicích. Aby byl souhlas svobodný, musel být prost jakéhokoli nátlaku či donucení nebo tísně. Pokud není naplněna jediná z těchto podmínek, nelze hovořit o svobodném a informovaném souhlasu. K tomu žalobkyně dále odkázala na řadu rozsudků zdejšího soudu i Nejvyššího správního soudu (NSS) týkajících se odškodnění za protiprávní sterilizace.
13. Uzavírá, že ministr i žalovaný postupovali v rozporu se zákonem odškodnění protiprávních sterilizací a porušili § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, neboť dostatečně neobjasnili skutkový stav věci. Proto navrhuje, aby soud obě rozhodnutí zrušil.
4. Vyjádření žalovaného
14. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje, aby ji soud zamítl.
15. Žalovaný nejprve s ohledem na datum doručení napadeného rozhodnutí a datum podání žaloby zpochybnil, zda byla žaloba podána včas.
16. Následně uvedl, že ve zdravotnické dokumentaci, která se zachovala kompletní a žalobkyně její pravdivost a úplnost nijak nezpochybnila, je v záznamu primáře Peterenka ze dne 27. 8. 1996 uvedeno, že žalobkyně byla přijata do nemocnice jak k provedení umělého přerušení těhotenství, tak k provedení sterilizace.
17. K námitce, že v dokumentaci není zaznamenána žádost o sterilizaci z doby žalobkyniny hospitalizace, uvedl, že součástí dokumentace je druhá žádost o sterilizaci, která sice není datována, ale z jejího obsahu jasně vyplývá, že musela být podána až v době po posledním porodu, neboť je v ní uveden aktuální počet žalobkyniných dětí. Žalobkyně tedy o sterilizaci požádala, přičemž z žádného předpisu nevyplývalo, že by žádost musela být podána až při hospitalizaci. Tím spíše když k hospitalizaci mělo dojít za účelem mj. sterilizace.
18. Zopakoval, že žalobkyně podepsala dokument, na němž je jasně uvedeno, že sterilizace trvale zabrání otěhotnění. Žalobkyně tedy musela vědět, že se jedná o trvalý zákrok, který jí zbaví plodnosti. Záznam z jednání sterilizační komise je jasně označen jako dokument související se sterilizací. Nemohlo dojít k jeho záměně za dokument související s umělým přerušením těhotenství. Zdravotnická dokumentace tedy vyvrací, že by žalobkyně se sterilizací nesouhlasila.
19. Žalovaný dále připomněl, že žalobkyně podepsala dvě žádosti o sterilizaci, její první žádost dvakrát schválila sterilizační komise, o čemž byla žalobkyně vyrozuměna. Žalobkyně zároveň podepsala písemný souhlas s podstoupením sterilizace spolu s prohlášením, že si je vědoma všech důsledků, které tento zákrok přináší a že již nikdy nebude moci mít děti. Bezprostředně před zákrokem pak podpisem stvrdila revers (souhlas) s operací. Žalobkyně tedy neuvádí pravdu, když tvrdí, že nebyla poučena o nevratnosti sterilizace.
20. K námitce, že od podání žádosti o sterilizaci uběhl rok, než byl zákrok proveden, žalovaný uvedl, že žalobkyně podala opakovanou žádost o provedení sterilizace. Tímto krokem a dalšími kroky při hospitalizaci potvrdila, že na sterilizaci trvá a je seznámena s jejími důsledky.
21. Žalovaný má za to, že skutkový stav zjistil dostatečně v souladu s § 3 správního řádu a proto navrhuje, aby soud žalobu zamítl.
5. Posouzení věci soudem
22. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž účastníci konkludentně souhlasili [§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, jenž tu byl v době rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.).
23. Soud se nejprve s ohledem na námitku žalovaného věnoval otázce včasnosti žaloby.
24. Podle § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 11. 5. 2026. Žalobkyně žalobu odeslala soudu prostřednictvím držitele poštovní licence dne 10. 7. 2026 (viz razítko na obálce). Dvouměsíční lhůta k podání žaloby tak byla v souladu s § 40 odst. 4 s. ř. s. zachována. Žalobu tedy podala včas osoba k tomu oprávněná.
25. Následně se soud zabýval důvodností žaloby. Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
26. Správní soudy se problematice přiznávání odškodnění podle zákona o odškodnění protiprávních sterilizací opakovaně zabývaly (klíčovým je rozsudek NSS ze dne 4. 7. 2024, čj. 9 As 61/2023 - 65, dostupný – stejně jako všechna zde citovaná rozhodnutí NSS – též online na www.nssoud.cz, a publikovaný pod č. 4623/2024 ve Sbírce NSS, z dalších rozhodnutí např. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2023, čj. 4 As 290/2022 - 42 či ze dne 27. 2. 2025, čj. 3 As 73/2024 - 44). Ze zákona a na něj navazující judikatury plyne, že pro přiznání peněžité částky za protiprávní sterilizaci musí být v zásadě naplněny čtyři podmínky:
1) podání žádosti do 5 let (původně 3 let – viz novela provedená zákonem č. 289/2025 Sb.) od účinnosti zákona č. 297/2021 Sb., tj. do 1. 1. 2027 (§ 4 odst. 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací);
2) žadatelka byla podrobena sterilizaci;
3) ke sterilizaci došlo v rozhodném období (od 1. 7. 1966 do 31. 3. 2012) v některém ze zdravotnických zařízení v ČR (§ 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací);
4) sterilizace byla provedena v rozporu s právem.
27. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobkyně splňuje první tři podmínky. Žalobkyně podala žádost včas a z její zdravotnické dokumentace, která je součástí správního spisu, vyplývá, že jí byla ve Fakultní nemocnici Brno dne 28. 8. 1996 při umělém přerušení těhotenství provedena sterilizace na zdravých pohlavních orgánech (viz Operační vložka chirurgická do záznamu o zdraví a nemoci ze dne 28. 8. 1996).
28. Spor se vede pouze o čtvrtou podmínku, tj. zda byla žalobkyni provedena sterilizace v rozporu s právem. Soud se proto této otázce věnoval.
29. Podle § 3 odst. 1 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací se sterilizací v rozporu s právem pro účely tohoto zákona rozumí zdravotní výkon zabraňující plodnosti, k jehož provedení oprávněná osoba neudělila souhlas, nebo souhlas udělila při takovém porušení právních předpisů upravujících v rozhodném období provedení zdravotního výkonu zabraňujícího plodnosti anebo za takových okolností, jež vylučují nebo vážně narušují svobodu a prostotu omylu uděleného souhlasu.
30. Podle § 3 odst. 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizací se porušením právních předpisů a okolnostmi podle odst. 1 rozumí zejména působení na oprávněnou osobu v podobě jakéhokoli nátlaku, donucení či přesvědčování, aby se zdravotnímu výkonu zabraňujícími plodnosti podrobila, jakož i skutečnost, že oprávněná osoba nebyla srozumitelným způsobem a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o účelu, povaze, předpokládaném přínosu, možných důsledcích a rizicích navrhovaného zdravotního výkonu a o jiných možnostech řešení zdravotního stavu, jejich vhodnosti, přínosech a rizicích.
31. Podle tehdy platného § 27 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, se sterilizace směla provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost osoby, u níž má být sterilizace provedena, a to za podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví. Konkrétní podmínky pro provedení sterilizace obsahovala v rozhodné době směrnice Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. LP252.319.11.71., o provádění sterilizace (směrnice). Podle zákona a směrnice bylo zapotřebí splnit tři podmínky pro to, aby byla sterilizace provedena v souladu s tehdy platnými a účinnými právními předpisy:
1) podání žádosti (§ 27 zákona o péči o zdraví lidu, § 2 směrnice),
2) schválení komisí [§ 5 odst. 1 písm. b) směrnice] a
3) podpis prohlášení, že daná osoba, popř. její zákonný zástupce s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní (§ 11 směrnice).
32. Zákon o péči o zdraví lidu pak v § 23, resp. § 27c stanovoval požadavky na informovanost souhlasu. Žadatelka měla být zároveň poučena o účelu a povaze poskytované zdravotní péče a každého vyšetřovacího nebo léčebného výkonu, jakož i o jeho důsledcích, alternativách a rizicích. Vzhledem k tomu, že zákon v tomto rozsahu nestanovil písemnou formu, postačilo poučení ústní (rozsudek NSS ze dne 19. 5. 2025, čj. 2 As 119/2024-39, bod 21). Oproti tomu souhlas s provedením sterilizace a poučení o míře reparability zákroku podle § 11 směrnice jednoznačně vyžadovaly písemnou formu (rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2025, čj. 2 As 114/202438, nebo ze dne 14. 11. 2024, čj. 5 As 95/202439).
33. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by tyto podmínky byly při její sterilizaci splněny. Předně namítá, že ze zdravotnické dokumentace nevyplývá, že by byla o zákroku poučena a že by s ním souhlasila. Žádost o sterilizaci, kterou sice podepsala a která obsahuje též předtištěné poučení, byla totiž podána a schválena sterilizační komisí více než rok před provedenou sterilizací. Upozorňuje, že žádost z doby její hospitalizace, při níž jí byla provedena sterilizace, v lékařské dokumentaci není.
34. Soud ověřil, že zdravotnická dokumentace, která je součástí správního spisu, obsahuje žádost o sterilizaci ze dne 27. 3. 1995 (první žádost), v níž žalobkyně uvedla, že jí podává proto, že „má 4 děti a další nepotřebuje“. Také gynekologický nález v žádosti uvádí, že žalobkyně „má 4 děti, t.č. je těhotná v 7 měsíci grav. 4x UPT další dítě nechce“. K žádosti je připojeno i doporučení lékařky dr. M. provést sterilizaci ze zdravotních důvodů a upozornění, že předpokládaný termín žalobkynina porodu je 24. 6. 1995.
35. Sterilizaci dne 10. 5. 1995 povolila sterilizační komise Sdružení zdravotnických zařízení I. Brno (viz povolení sterilizace Sdružení zdravotnických zařízení I. Brno ze dne 10. 5. 1995). V dopise z téhož dne adresovaném II. gynekolog. porodní klinice Fakultní porodnice Brno ředitel Sdružení zdravotnických zařízení I. Brno upozorňuje, že jelikož má být zákrok proveden při porodu plánovaném na 24. 6. 1995, je třeba žádost o sterilizaci „vyřídit co nejdříve“. Následně dne 21. 6. 1995 sterilizaci schválila též sterilizační komise Fakultní porodnice Brno (viz protokol z jednání sterilizační komise Fakultní porodnice Brno, v němž žalobkyně podpisem stvrdila, že souhlasí s provedením sterilizace a je si vědoma všech jejích důsledků a že již nikdy nebude moci mít děti).
36. Z právě uvedeného vyplývá, že první žádost o sterilizaci se vztahovala k povolení sterilizace, k níž mělo dojít při porodu žalobkynina pátého dítěte plánovaném na 24. 6. 1995. K této sterilizaci však zjevně nedošlo, neboť z jiných částí zdravotnické dokumentace vyplývá, že žalobkyně páté dítě porodila a znovu otěhotněla. Nakonec byla sterilizována až při operaci dne 28. 8. 1996, při níž u ní bylo zároveň uměle přerušeno těhotenství.
37. Soud netvrdí, že tehdy účinné právní předpisy vyžadovaly, aby byla žádost o sterilizaci podána až při hospitalizaci pacientky před zákrokem. Lze si představit, že žadatelka nejprve požádala o sterilizaci a až následně byla přijata k hospitalizaci za účelem provedení tohoto zákroku. I podle tehdy platných předpisů ale bylo povinností sterilizační komise při projednání žádosti vždy posoudit, zda je sterilizace na zdravých pohlavních orgánech přípustná, tj. zda je dána indikace stanovená v příloze směrnice (§ 3 a 9 směrnice) a zda naopak neexistuje některá z kontraindikací (§ 4 směrnice). Sterilizační komise proto musela každou žádost posoudit optikou žadatelčina aktuálního zdravotního stavu na základě odborných vyšetření a z nich vzešlých posudků (§ 8 směrnice). Krom toho bylo nezbytné provést u žadatelky před operací celkové interní vyšetření (věta třetí § 4 směrnice). Schválením žádosti tedy sterilizační komise osvědčila, že je splněna zdravotní indikace pro provedení sterilizace a žadatelčin aktuální zdravotní stav provedení tohoto zákroku umožňuje. Schválení žádosti neznamenalo, že žadatelce lze provést sterilizaci kdykoli v budoucnu, pokud ke schválenému zákroku nakonec nedošlo. V takovém případě bylo nezbytné, aby komise před provedením sterilizace znovu projednala, zda je dána zdravotní indikace a vyloučila případné kontraindikace.
38. V nyní posuzované věci je zjevné, že sterilizační komisí schválená první žádost se vztahovala k jinému zákroku (měl proběhnout během porodu plánovaném na 24. 6. 1995), než při němž byla žalobkyně nakonec sterilizována (operace 28. 8. 1996). Tato žádost proto nemohla být podkladem pro sterilizaci, která byla provedena více než rok po jejím schválení, aniž by bylo znovu posouzeno, zda jsou podmínky pro sterilizaci splněny (zejména s ohledem na žalobkynin aktuální zdravotní stav).
39. Soud se proto neztotožnil s tvrzením žalovaného a ministra zdravotnictví, že dlouhý časový úsek mezi schválením žádosti a provedením sterilizace svědčí o tom, že žalobkyně byla připravena podstoupit sterilizaci, neboť měla dost času rozmyslet si, zda sterilizaci podstoupí, a měla i dostatek možností ji odmítnout. Jednou udělený souhlas se sterilizací totiž v žádném případě nemůže sloužit jako jakýsi bianco šek pro provedení sterilizace kdykoli v budoucnu, aniž by bylo postaveno najisto, zda jsou splněny podmínky pro její provedení, zda žadatelka se zákrokem skutečně souhlasí, je si vědoma jeho povahy a následků. Tím spíše, uplynul-li od schválení původní žádosti o sterilizaci více než rok.
40. První žádost proto nemohla být podkladem pro sterilizaci ve smyslu § 2 směrnice, která byla žalobkyni provedena 28. 8. 1996 ve Fakultní nemocnici Brno.
41. Soud nepřehlédl, že ve zdravotnické dokumentaci je založena i další žalobkyní podepsaná žádost o sterilizaci adresovaná sterilizační komisi Fakultní porodnice Brno, která ale není datována. V ní žalobkyně žádá o provedení sterilizace protože „má 5 žijících dětí a další dítě si již nepřeje“. Zároveň uvádí, že si je vědoma trvalé ztráty plodnosti. Ze zdravotnické dokumentace však především nevyplývá, že by tato žádost byla v souladu se směrnicí projednána a schválena sterilizační komisí. Není ani vůbec jasné, zda byla žalobkyně sterilizována právě na základě této žádosti. Ta totiž není datována, ani v ní není blíže specifikováno, kdy měla žalobkyně sterilizaci podstoupit. Je pouze zřejmé, že žádost podala po narození pátého dítěte, k čemuž došlo v roce 1995 (viz zápis v Souhrnu chorobopisu – zprávě ošetřujícímu lékaři ze dne 27. 8. 1996), nejpravděpodobněji 24. 6. 1995, na kdy byl porod plánován.
42. Již z toho důvodu nebyly splněny podmínky, které pro provedení sterilizace vyžadovaly tehdy účinné právní předpisy. Z předložené lékařské dokumentace krom toho nevyplývá ani, že by žalobkyně se zákrokem souhlasila a byla poučena v míře jakou předpisy vyžadovaly.
43. Z doby bezprostředně předcházející operaci je v lékařské dokumentaci obsaženo pouze prohlášení na reversu ze dne 27. 8. 1996, „Podepsaný(á) prohlašuje, že svoluje k případnému provedení operace a též ke každému výkonu, který by se ukázal během operace nutným nebo prospěšným“, podepsané žalobkyní. To však nelze považovat za informovaný souhlas ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o odškodnění protiprávních sterilizacích. Z tohoto prohlášení není zjevné, jaká operace bude žalobkyni provedena, ani z něj není patrné, že by si žalobkyně byla vědoma, jaká je skutečná povaha operace, mělo-li se jednat o sterilizaci (obdobně rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2025, čj. 2 As 114/2024-38, bod 38, a čj. 2 As 119/2024-39, bod 22).
44. Ani z žádného jiného dokumentu nevyplývá, že by žalobkyně byla poučena o nevratnosti zákroku, k němuž došlo dne 28. 8. 1996 (natož v písemné formě). Existují také pochybnosti, zda vůbec věděla, že plánovaná operace spočívá ve sterilizaci. Žalobkyně totiž byla přijata do porodnice z důvodu provedení umělého přerušení těhotenství, a to navíc jako samoplátkyně (viz záznam v anamnéze ze dne 27. 8. 1996, 9:39 hodin, a obdobnou komplexní anamnézu ze dne 27. 8. 1996, 9:39 hodin, v Souhrnu chorobopisu – zprávě ošetřujícímu lékaři). Zmínka o sterilizaci se nachází až v pozdějším záznamu v anamnéze ze dne 27. 8. 1996, 13:20 hodin, podepsaném ovšem pouze lékařem. Není tedy zřejmé, zda měla žalobkyně možnost se s obsahem tohoto záznamu seznámit před provedením sterilizace. Tyto okolnosti svědčí o tom, že sterilizace neproběhla v souladu s tehdy platnou právní úpravou.
45. Judikatura dovodila, že správní orgány mohou zamítnout žádost o peněžitou částku za protiprávní sterilizaci z důvodu neprokázání hmotněprávních podmínek nároku ve třech případech. Zaprvé, pokud správní orgán obstará zdravotnickou dokumentaci, z níž zjistí, že ke sterilizaci žadatelky buď nedošlo, nebo nebyla protiprávní (typicky byla provedena na základě jejího nezpochybnitelného informovaného souhlasu), a současně nic nebude nasvědčovat nedůvěryhodnosti takové zdravotnické dokumentace. Druhým případem zamítnutí žádosti poté bude situace, kdy i navzdory neexistenci zdravotnické dokumentace nebudou žadatelčina tvrzení na první pohled hájitelná a pokud správní orgán ani přes případné vlastní kroky ke zjištění stavu věci nezjistil nic, co by nasvědčovalo jejich důvěryhodnosti. Konečně třetím případem zamítnutí žádosti bude situace, kdy žadatelka sice předestře hájitelná a na první pohled pravděpodobná tvrzení, správní orgán je však zpochybní a prokáže, že existuje jiné objektivní vysvětlení popsaných dějů a skutečností (zejména již výše citovaný rozsudek NSS čj. 9 As 61/2023-65, bod 37).
46. V posuzované věci, vzhledem k existenci zdravotnické dokumentace, připadala do úvahy pouze první varianta, to znamená vyvrácení protiprávnosti sterilizace prostřednictvím této dokumentace. Jak bylo výše uvedeno, ze zdravotní dokumentace nevyplývá, že by (nedatovaná) žádost o sterilizaci, kterou žalobkyně podala v době, kdy měla pět dětí, byla schválena sterilizační komisí ani že by se vztahovala ke sterilizaci, která byla žalobkyni provedena v srpnu 1996. Schválená žádost z března 1995 není v tomto ohledu dostačující, neboť se vázala k jinému zákroku, než při němž byla žalobkyně sterilizována. Součástí správního spisu není ani písemný souhlas s provedením sterilizace z doby předcházející provedení sterilizace, který by obsahoval poučení o míře její reparability, vyžadovaný právními předpisy. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně před provedením zákroku nebyla poučena v míře, jakou vyžadovaly tehdy účinné právní předpisy. Nebyly tak splněny podmínky pro zamítnutí žalobkyniny žádosti.
6. Závěr a náklady řízení
47. Soud shledal žalobu důvodnou, proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. výrokem I. zrušil žalobou napadené rozhodnutí a vrátil žalovanému věc k dalšímu řízení.
48. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s. ř. s.), tedy že ze zdravotnické dokumentace vyplývá, že nebyly splněny podmínky pro provedení sterilizace stanovené tehdejší právní úpravou. Žalobkyně tedy splňuje podmínky pro nárok na odškodnění za nezákonně provedenou sterilizaci.
49. Výrokem II. soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla ve věci samé úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně nebyla zastoupena advokátem a od soudního poplatku byla osvobozen podle § 11 odst. 1 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Jediným důvodně vynaloženým nákladem, který soud u žalobkyně shledal, tak je poštovné ve výši 99 Kč za doručení žaloby soudu poštovní zásilkou. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 13. října 2026
Mgr. Marek Bedřich
předseda senátu