Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
7 Ad 1/2026 - 63.pdf
PDF · 0 B
No categories available
7 Ad 1/2026 - 63
USNESENÍ
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Loudové a soudkyň JUDr. Dany Černé a Mgr. Kateřiny Peroutkové v právní věci
žalobkyně: X
státní příslušnost Bělorusko
bytem X
zastoupená advokátem Mgr. Igorem Žižko
sídlem Moskevská 667/68, 101 00 Praha 10
proti
žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky
sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3
o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,
takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 16 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně.
III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek zaplacený z podané žaloby snížený na částku 1 000 Kč, která jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Městského soudu v Praze.
IV. Soud ukládá žalobkyni, aby soudu do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení sdělila
a) název poskytovatele platebních služeb (banky) a číslo účtu, na který má být převedena částka odpovídající soudnímu poplatku, o jehož vrácení bylo rozhodnuto,
b) nebo není-li to možné, poštovní adresu místa, popř. jméno a příjmení osoby, které má být částka vyplacena prostřednictvím poštovní poukázky.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala ochrany proti nečinnosti žalované a žádala, aby soud uložil žalované povinnost rozhodnout o jejím návrhu na vydání rozhodnutí o naplnění podmínek pro účast ve veřejném zdravotním pojištění dle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), a to do pěti dnů od právní moci rozsudku.
2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že dne 27. 6. 2025 požádala žalovanou o vydání rozhodnutí podle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. Tvrdila, že žalovaná byla podle § 71 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), povinna rozhodnout bez zbytečného odkladu. Protože žalovaná zůstala nečinná, podala žalobkyně žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti. Zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí v délce 30 dnů pak uplynula.
3. Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě uvedla, že žalobu zaslala žalobkyně téměř v totožném znění jako předešlou žalobu ze dne 29. 7. 2025, o níž bylo vedeno u Městského soudu v Praze řízení pod sp. zn. 17 A 90/2025. O domnělé nečinnosti žalované tedy již soud rozhodoval, přičemž žalobu zamítl s poukazem na skutečnost, že požadované rozhodnutí žalovaná dne 30. 7. 2025, pod č. j. VZP-25-05589022-P718, vydala. K odvolání žalobkyně bylo toto rozhodnutí zrušeno rozhodnutím rozhodčího orgánu žalované ze dne 28. 8. 2025, agendové číslo RO/1675/25/Lev. s tím, že v rámci nového projednání měla žalovaná shromáždit další důkazy. Z důvodu doplnění dokazování proto žalovaná usnesením ze dne 22. 10. 2025 přerušila řízení do doby, než obdrží vyjádření příslušných institucí nezbytná pro dostatečné zjištění skutečného stavu věci. Žalovaná následně uvedla výčet dotazů, které zaslala zaměstnavateli žalobkyně a příslušným správním orgánům. Dle závazného právního názoru rozhodčího orgánu žalované je vyjádření uvedených úřadů k pracovněprávnímu vztahu žalobkyně nutné považovat za stěžejní předběžnou otázku, která bude mít vliv na rozhodnutí ve věci. Podnět žalobkyně k ochraně před nečinností ze dne 25. 12. 2025 byl předložen rozhodčímu orgánu žalované.
4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že správní rozhodnutí musí být vydáno bezodkladně, nejpozději do 30 dnů. Nejedná se o výjimečný případ, kdy by bylo nutné nařizovat ústní jednání nebo místní šetření či někoho předvolat nebo nechat předvést, ani doručovat veřejnou vyhláškou. Nejedná se ani o zvlášť složitý případ. Není proto důvod k základní lhůtě připočítat dalších 30 dnů. Žalovaná nevysvětlila, k jaké skutečnosti provádí rozsáhlé dokazování. I kdyby žalovaná realizovala dožádání, je povinností dožádaných orgánů odpovědět do 30 dnů. Je nepřípustné, aby nečinnost správního orgánu šla k tíži účastníka řízení. Po zrušení nezákonného rozhodnutí žalovaná účelově přerušila správní řízení navzdory tomu, že obdržela veškeré právně relevantní podklady. Žalovaná řízení prodlužuje, aby prokázala „mentální a rozumovou neschopnost žalobkyně k výkonu zaměstnání“, čímž se dopouští zneužití státní moci v rozporu se zásadami právního státu.
5. K výzvě soudu ze dne 13. 8. 2026 žalovaná sdělila, že ve věci účasti žalobkyně na veřejném zdravotním pojištění bylo rozhodnuto dne 3. 6. 2026, č. j. VZP-26-04297730-P718. Stejně tak Rozhodčí orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny usnesením ze dne 12. 2. 2026, sp. zn. S-VZP-25-04984143-D1B5 rozhodl o návrhu žalobkyně na ochranu proti nečinnosti ze dne 25. 12. 2025 tak, že tento návrh zamítl.
6. Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 26. 8. 2026 vzala žalobkyně žalobu v celém rozsahu zpět, neboť po podání žaloby vydala žalovaná rozhodnutí. Zároveň žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení.
7. Soud žalovanou vyzval, aby se vyjádřila k důvodnosti podané žaloby, ke zpětvzetí a k nákladům řízení. Žalovaná v reakci na tuto výzvu uvedla, že souhlasí se zpětvzetím žaloby, vyslovila však nesouhlas s požadavkem žalobkyně na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti uvedla, že řízení bylo v okamžiku podání žaloby, tj. k 8. 1. 2026, řádně přerušeno a žalovaná opatřovala řadu podkladů nezbytných pro vydání rozhodnutí, které by vyhovělo závazným požadavkům odvolacího orgánu uvedeným v rozhodnutí o zrušení rozhodnutí ve věci ze dne 30. 7. 2025. Zdůraznila povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Měla za to, že správní orgán nebyl nečinný, naopak využil všech procesních nástrojů nezbytných pro meritorní posouzení návrhu a rozhodl ve lhůtě, která odpovídala složitosti případu i množství podkladů, které bylo nutné shromáždit.
8. Podle § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“), navrhovatel (žalobce) může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle § 47 písm. a) s.ř.s. soud řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. Z tohoto důvodu soud rozhodl podle § 47 písm. a) s.ř.s. o zastavení řízení (výrok I.).
9. Žalobkyně se domáhala náhrady nákladů řízení, proto se soud zabýval otázkou, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro jejich přiznání. Podle § 60 odst. 3 s.ř.s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je-li řízení zastaveno. Vzal-li však žalobce podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, nebo je-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení, ledaže se navrhovatel tohoto práva v zájmu uspokojení vzdal.
10. Vzhledem k tomu, že u žalob na ochranu proti nečinnosti nepřichází v úvahu uspokojení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 1 Ans 4/2008-62), zabýval se soud otázkou, zda ke zpětvzetí podané žaloby došlo pro pozdější chování žalovaného. Při posuzování otázky náhrady nákladů řízení podle § 60 odst. 3 věty druhé s.ř.s. přitom nelze vycházet pouze ze skutečnosti, že v žalobě tvrzená nečinnost byla odstraněna, je nutno výhradně pro účel posouzení otázky důvodnosti přiznání náhrady nákladů řízení posoudit, zda žaloba by byla jinak důvodná (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2011, č. j. 5 Ans 5/2010-49).
11. V rámci posouzení důvodnosti podané žaloby se soud nejprve zabýval její včasností a přípustností.
12. Žalobu na ochranu proti nečinnosti lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně proběhla lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí (§ 80 odst. 1 s. ř. s.).
13. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně požádala o vydání rozhodnutí o naplnění podmínek pro účast ve veřejném zdravotním pojištění dne 27. 6. 2025. Žalovaná rozhodnutím ze dne 30. 7. 2025, č. j. VZP-25-05589022-P718, rozhodla o tomto návrhu tak, že žalobkyně nenaplnila podmínky pro účast ve veřejném zdravotním pojištění. K odvolání žalobkyně však následně rozhodčí orgán žalované toto rozhodnutí svým rozhodnutím ze dne 28. 8. 2025, agendové číslo RO/1675/25/Lev, zrušil a věc vrátil žalované k novému projednání. Okamžikem, kdy zrušující rozhodnutí odvolacího orgánu nabylo právní moci (19. 9. 2025), bylo původní zamítavé rozhodnutí žalované odklizeno a pro žalovanou tak začaly běžet nové lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2011, č. j. 2 Ans 11/2011-95. Třicetidenní lhůta pro rozhodnutí žalované uplynula 19. 10. 2025. Žalobkyně podala žalobu 8. 1. 2026, roční lhůta je proto zachována.
14. Soudní ochrana ve správním soudnictví zásadně nastupuje teprve poté, co jsou vyčerpány možnosti nápravy prostředky správního řízení (srov. § 5 s.ř.s.). To znamená, že účastník správního řízení musí vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Tato zásada se projevuje i v řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Jak plyne z ustanovení § 79 odst. 1 s.ř.s., domáhat se žalobou, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, může „ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu“. Vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti v rámci řízení u správního orgánu tedy představuje speciální podmínku řízení na ochranu proti nečinnosti správního orgánu.
15. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně ve věci podala dne 25. 12. 2025 návrh na vydání opatření proti nečinnosti, o kterém rozhodčí orgán žalované rozhodl dne 12. 2. 2026 tak, že návrh zamítl. Žalobkyně podala žalobu 8. 1. 2026. Nevyčkala tedy, než nadřízený správní orgán žalované o jejím návrhu rozhodne ve lhůtě stanovené zákonem tedy podle § 71 odst. 1 správního řádu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od zahájení řízení (§ 71 odst. 3 správního řádu). V době podání žaloby tedy podmínka bezvýsledného vyčerpání prostředků splněna nebyla. Soud je nicméně povinen přihlížet k tomu, že v průběhu řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nastal stav bezvýsledného vyčerpání prostředků, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně před nečinností správního orgánu. Jak konstatoval Ústavní soud, „došlo-li k bezvýslednému vyčerpání těchto prostředků v průběhu řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, je porušením práva na soudní ochranu, odmítne-li ji soud z důvodu, že v době jejího podání nebyla splněna podmínka bezvýsledného vyčerpání zmíněných prostředků ochrany.“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20, č. 144/2021 Sb. ÚS).
16. Soud se dále zabýval důvodností žaloby.
17. Mezi účastníky je sporné, zda žalovaná řízení přerušila důvodně či ne. Žalovaná řízení přerušila do doby, než jí budou doručena vyjádření od Ministerstva vnitra, Úřadu práce, Finančního úřadu a dalších orgánů. Žalobkyně považuje přerušení za neodůvodněné. Soud přitom při posouzení žaloby na ochranu proti nečinnosti může posuzovat též důvodnost přerušení řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 7 Ans 10/2012-46, č. 3013/2014 Sb. NSS; nověji např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2024, č. j. 7 As 41/2024-31, bod 14).
18. Z právě uvedeného usnesení rozšířeného senátu plyne, že otázku důvodnosti přerušení řízení může soud zkoumat pouze k žalobní námitce (bod 48 usnesení rozšířeného senátu). K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že „součástí vyhodnocení důvodnosti přerušení správního řízení je však rovněž skutečnost, zdali v době vydání příslušného usnesení nebyl správní orgán nečinný“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2022, č. j. 4 As 31/2022-43, bod 23). Obdobně pak Nejvyšší správní soud shrnul, že přerušení řízení je důvodné a má účinek v podobě stavění lhůty (a vyloučení nečinnosti správního orgánu) jen tehdy, jsou-li „kumulativně naplněny následující podmínky: 1) důvodnost přerušení řízení, 2) trvání důvodů pro přerušení řízení a 3) k přerušení řízení se správní orgán musí uchýlit před uplynutím lhůty pro vydání rozhodnutí.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2024, č. j. 10 Azs 151/2024-28, bod 16).
19. Z výše uvedených závěrů pro posuzovanou věc plyne zejména to, že pokud žalobkyně namítla v žalobě nedůvodnost přerušení řízení, je soud povinen přezkoumat důvodnost přerušení včetně včasnosti přerušení, ačkoliv žalobní argumentace nesměřuje přímo do této otázky (srov. též přiměřeně závěry Nejvyššího správního soudu podle rozsudku ze dne 15. 6. 2021, č. j. 2 As 93/2021-34, body 23 a 24).
20. Jak již bylo uvedeno výše, přerušení řízení staví lhůtu pro vydání rozhodnutí pouze v případě, že k němu dojde předtím, než lhůta pro rozhodnutí uplynula (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/2012-20, č. 2871/2103 Sb. NSS, nověji např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2023, č. j. 1 As 4/2023-25, bod 10).
21. Soud již shora uvedl, že první rozhodnutí ve věci bylo zrušeno a věc byla vrácena žalované k novému projednání rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 19. 9. 2025. Lhůta pro vydání nového rozhodnutí proto uplynula dne 19. 10. 2025. Žalovaná řízení přerušila až dne 22. 10. 2025, tedy po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí. Třetí ze shora uvedených kumulativních podmínek pro možné stavění lhůty pro rozhodnutí v důsledku přerušení řízení tak nebyla naplněna. Naplněna však nebyla ani první z uvedených kumulativních podmínek, tedy důvodnost přerušení řízení. Žalovaná totiž dle názoru soudu nesprávně posoudila existenci předběžné otázky.
22. Podle § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu správní orgán může řízení usnesením přerušit, probíhá-li řízení o předběžné otázce nebo správní orgán 1. dal k takovému řízení podnět podle § 57 odst. 1 písm. a), 2. učinil výzvu podle § 57 odst. 1 písm. b), anebo 3. učinil úkon podle § 57 odst. 4.
23. Podle § 57 odst. 1 písm. a) správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán může dát podnět k zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci; v případech stanovených zákonem je správní orgán povinen takový podnět dát.
24. Podle § 57 odst. 1 písm. b) správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, již nepřísluší správnímu orgánu rozhodnout a o které nebylo dosud pravomocně rozhodnuto, správní orgán může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě, kterou správní orgán určí.
25. Podle § 57 odst. 4 správního řádu jestliže vydání rozhodnutí závisí na řešení otázky, k jejímuž řešení je správní orgán příslušný, o níž však nelze rozhodnout ve společném řízení, provede správní orgán nejprve řízení o této předběžné otázce, je-li oprávněn zahájit řízení z moci úřední, popřípadě vyzve toho, kdo je oprávněn podat žádost, aby tak učinil.
26. Žalovaná přerušila řízení proto, že se domnívala, že probíhá řízení o předběžné otázce [§ 64 odst. 1 písm. c) správního řádu]. V odůvodnění rozhodnutí o přerušení řízení pak žalovaná uvedla, že s ohledem na potřebu reagovat na odvolací námitku žalobkyně poukazující na rozpor s protokolem OAMP o výslechu žalobkyně ze dne 21. 5. 2025, je nutné tento protokol vyžádat. Dále je nutné učinit dotaz na příslušný Úřad práce, Finanční úřad a další orgány, aby byl dostatečně zjištěn skutečný stav věci. Vyjádření shora uvedených úřadů pak žalovaná považovala za předběžnou otázku, která bude mít vliv na rozhodnutí o návrhu žalobkyně, a proto je nutné vyčkat jejich dodání.
27. Předběžné otázky jsou ve smyslu § 57 odst. 1 správního řádu takové otázky, na kterých vydání rozhodnutí závisí. Jde tedy pouze o takové otázky, „bez jejichž vyřešení nelze vůbec v řízení pokračovat a vydat rozhodnutí.“ (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2023, č. j. 2 Azs 103/2021-28, č. 4548/2024 Sb. NSS, bod 24). U předběžných otázek platí, že jejich vyřešení příslušným orgánem je pro správní orgán závazné (§ 57 odst. 3 správního řádu). Vyjádření vyjmenovaných správních orgánů takovou otázkou není, neboť vyjádření nepředstavuje závazné posouzení určité otázky, ale jedná se pouze o podkladové informace. Vyjádření nemá závazný charakter a není výsledkem rozhodovací činnosti jiného orgánu.
28. Bylo povinností žalované, aby si v řízení o naplnění podmínek pro účast žalobkyně ve zdravotním pojištění sama na základě shromážděných skutkových zjištění učinila úsudek o tom, zda jsou v případě žalobkyně splněny nezbytné zákonné předpoklady.
29. Soud shrnuje, že přerušení řízení nemohlo založit žalovanou tvrzené stavění lhůty pro vydání rozhodnutí. Třicetidenní lhůta pro vydání rozhodnutí počala běžet dne 20. 9. 2025 a uplynula dne 19. 10. 2025. Podmínky pro její prodloužení o dalších 30 dní dle § 71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu soud neshledal. Ze spisu zároveň nelze mít za to, že ve věci nebylo rozhodnuto v důsledku procesního chování žalobkyně. Je tedy nutné konstatovat, že žaloba byla podána důvodně, když ke dni podání žaloby (8. 1. 2026) rozhodnutí ve věci vydáno nebylo, přičemž tato skutečnost nastala až dne 3. 6. 2026, tj. po podání žaloby.
30. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení přísluší, a to dle § 60 odst. 3 věta druhá s.ř.s., neboť vzala žalobu zpět pro pozdější chování žalované. Náklady vynaložené žalobkyní v tomto řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za tři úkony právní služby po 4 620 Kč [§ 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, zpětvzetí žaloby], tedy celkem 13 860 Kč, a v náhradě hotových výdajů ve výši 3 x 450 Kč, tedy celkem 1 350 Kč (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky). Žalobkyni dále přísluší právo na náhradu částky 1 000 Kč za soudní poplatek, zaplacený žalobkyní z podané žaloby (po odečtu částky 1 000 Kč). Celková výše nákladů řízení tedy činí částku 16 210 Kč (výrok II.). Jako účelně vynaložený náklad řízení neshledal soud repliku podanou právním zástupcem žalobkyně, neboť neobsahuje novou argumentaci.
31. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč soud rozhodl za použití § 10 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), dle kterého soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Žalobkyni tedy v daném případě lze při zastavení řízení vrátit z poplatku, který činí 2 000 Kč, částku 1 000 Kč, a to ve lhůtě dle § 10a zákona o soudních poplatcích (výrok III.).
32. Současně ve výroku IV. stanovil soud žalobkyni povinnost, aby soudu ve stanovené lhůtě sdělila číslo bankovního účtu, na který má být částka odpovídající soudnímu poplatku vrácena, nebo, pokud to není možné, údaje k vyplacení částky prostřednictvím poštovní poukázky. Jinak nebude možné danou částku poukázat ve lhůtě stanovené ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 13. října 2026
JUDr. Lenka Loudová v. r.
předsedkyně senátu