Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 A 53/2026 - 114

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Daniela Burdy ve věci

žalobce: V. P., narozený dne X

bytem X

zastoupený JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL. M., advokátem

sídlem Rumunská 1720/12, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy

sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1

za účasti

osoby zúčastněné na řízení: M. B., narozený dne X

bytem X

zastoupený JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou

sídlem Sokolovská 47/73, 186 00 Praha 8

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2026 č. j. MHMP 223437/2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 270 Kč k rukám jeho zástupkyně JUDr. Dany Kořínkové, Ph.D., LL.M., advokátky, do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný marginálně změnil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 14, odboru výstavby (dále též „stavební úřad“), ze dne 12. 12. 2024 č. j. UMCP14/24/128030/OV/PRIM (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že ke stávajícím sedmi podmínkám pro umístění stavby nazvané Novostavba rodinného dvojdomu X, jež zavazují osobu zúčastněnou na řízení (stavebníka), doplnil podmínky č. 8. až 10. týkající se krbu (jeho používání, příležitostného používání a instalace), a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad schválil osobě zúčastněné na řízení stavební záměr na výše označenou stavbu na pozemku parc. č. XA (zahrada), parc. č. XB (zahrada), parc. č. XC (ostatní plocha), vše v kat. území X (dále též „stavební záměr“).

2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou jako nemezující soused stavebníka, kdy pozemky žalobce bezprostředně nesousedí s pozemky, na nichž je prováděn stavební záměr, avšak jsou umístěny v blízké vzdálenosti, a to přes ulici „X“.

3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí ohledně nesprávného posouzení souladu stavebního záměru s územně plánovací dokumentací, jelikož stavební záměr výškovými a objemovými parametry se odlišuje od parametrů stávajících staveb daného území. Závazné stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj, odboru územního plánování, ze dne 22. 3. 2024 č. j. MMR-21574/2024-81 (dále též „stanovisko MMR“), resp. napadené rozhodnutí, považuje žalobce za nedostatečně odůvodněné. Správní orgány vybočily z mezí správního uvážení, když posuzovaly stavební záměr optikou pouze několika atypických staveb v lokalitě s převažující vesnickou zástavbou o dvou nadzemních podlažích. Stavební záměr je umístěn ve svahu, a z ulice X působí jako objekt o třech nadzemních podlažích, přičemž i souhrnná technická zpráva stavební dokumentace jej takto označuje. Naddimenzovanost stavebního záměru má vyplývat i z toho, že stavební záměr má střechu plochou namísto sedlové, typické pro danou lokalitu.

4. Ve druhém žalobním bodu žalobce poukazuje na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nesprávné posouzení přiměřenosti zásahu do pohody a kvality žalobcova bydlení, do jeho vlastnického práva z důvodu snížení hodnoty pozemků, i práva na ochranu soukromí. Namítaný zásah spočívá zejména ve stínění, hluku a prašnosti způsobené stavebním záměrem. Žalovaný nedostatečně zohlednil skutkový stav s faktickými poměry lokality, pro kterou je typická nízkopodlažní zástavba, nízký podíl zastavěné plochy a vysoký výskyt zeleně. Velkoformátová okna stavebního záměru umožňují rozhled do žalobcovy zahrady a do jeho rodinného domu, čemuž žalobce nemá možnost bránit vlastními prostředky.

5. Žalobce poukazuje na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu a navrhuje, aby soud provedl důkazy: napadeným rozhodnutím s doručenkou, prvostupňovým rozhodnutím, odvoláním žalobce, předchozími rozhodnutími správních úřadů ve věci, prvostupňovým rozhodnutím, odvoláním žalobce proti němu včetně doplnění odvolání, výpisem z katastru nemovitostí, stanoviskem MMR, sdělením Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 3. 2. 2026, které blíže označuje, a projektovou dokumentací stavebního záměru.

6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a doplnil, že žalobní argumentace přejímá argumentaci uplatněnou v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu. Uvedl, že stavba je dvojdům, který má být postaven na místě původního rodinného domu č.p. X, který již byl odstraněn. Stavba má nepravidelný ale osově symetrický půdorys o rozměrech 17 x 17 metrů, 1 PP a 2 NP s plochou střechou s výškou atiky 6,2 metrů, v každé její polovině bude jedna bytová jednotka.

7. Žalovaný k prvnímu žalobnímu bodu uvedl, že limity vyplývající z Územně analytických podkladů hl. m. Prahy byly dodrženy, nelze proto dovodit nepřípustnost stavebního záměru na základě tvrzeného nesouladu s charakterem okolní zástavby. Podle žalovaného v dané lokalitě sice převažuje zástavba spadající do výškové hladiny I (0 až 6 metrů) nebo II (0 až 9 metrů), je zde však několik staveb spadajících do výškové hladiny III (0 až 12 metrů), a jsou zde i stavby třípodlažní, maximálně i čtyřpodlažní. Příkladmo uvedl stavby o třech podlažích a stavby s plochou střechou. Z hlediska výšky je stavební záměr v souladu s charakterem okolní zástavby. Žalovaný se ztotožnil se stanoviskem MMR a odkázal na zásadu legitimního očekávání. Za irelevantní označil umístění stavebního záměru ve svahu a žalobcovo subjektivní vnímání záměru jako naddimenzovaného či vybočujícího z charakteru vesnické zástavby v k. ú. X.

8. Žalovaný ke druhému žalobnímu bodu odkázal na studii denního osvětlení, podle které stavební záměr nezpůsobí nepřiměřené zastínění, i na závazné stanovisko Hygienické stanice hl. m. Prahy potvrzené Ministerstvem zdravotnictví věnující se hlukovým imisím. S ohledem na umístění stavebního záměru ve stávajícím zastavěném území neshledává nepřiměřený zásah do žalobcova soukromí. Pohodu žalobcova bydlení obecně nelze absolutizovat. Setrval na závěru, že stavební záměr je v souladu s charakterem území.

9. Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě nevyjádřila (vyjádřila se k odkladnému účinku, který soud nepřiznal usnesením ze dne 15. 6. 2026 č. j. -78).

10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též „“), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). V souladu s rozhodl soud bez jednání, které účastníci nepožadovali.

11. Soud neshledal podanou žalobu důvodnou.

12. Ze správního spisu vyplývají pro věc tyto podstatné skutečnosti.

13. Dne 30. 3. 2023 stavebník (nyní osoba zúčastněná na řízení) učinil stavebnímu úřadu společné oznámení stavebního záměru. Jeho součástí bylo mimo jiné souhlasné závazné stanovisko orgánu územního plánování Magistrátu hl. m. Prahy, odboru územního rozvoje, ze dne 14. 11. 2022 č. j. MHMP 2065356/2022.

14. Dne 18. 7. 2023 stavební úřad rozhodnutím č. j. UMCP14/23/28949/OV/PRIM schválil stavební záměr stavebníka. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání.

15. Dne 22. 3. 2024 Ministerstvo pro místní rozvoj, odbor územního plánování, pod č. j. MMR-21574/2024-81 (výše označené jako „stanovisko MMR“), k předchozí žádosti žalovaného (o změnu či potvrzení) částečně změnilo závazné stanovisko orgánu územního plánování Magistrátu hl. m. Prahy, odboru územního rozvoje ze dne 14. 11. 2022 č. j. MHMP 2065356/2022, a ve zbytku jej potvrdilo. Změna se týkala označení a doplnění pozemků v závazné části s doplněním odůvodnění.

16. Dne 5. 8. 2024 žalovaný rozhodnutím č. j. MHMP 1219197/2024 zrušil předchozí rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 18. 7. 2023 č. j. UMCP14/23/28949/OV/PRIM a věc mu vrátil k novému projednání. Důvodem zrušení byla změna závazného stanoviska orgánu územního plánování ze dne 14. 11. 2022 (č. j. MHMP 2065356/2022) i další nedostatky.

17. Dne 24. 10. 2024 osoba zúčastněná na řízení do spisu doplnila výkresovou dokumentaci a studii denního osvětlení.

18. Dne 12. 12. 2024 stavební úřad prvostupňovým rozhodnutím (č. j. UMCP14/24/128030/OV/ PRIM) stavební záměr stavebníka schválil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.

19. Dne 22. 4. 2026 žalovaný napadeným rozhodnutím (č. j. MHMP 223437/2026) prvostupňové rozhodnutí částečně změnil doplněním podmínek č. 8 až 10 a ve zbytku je potvrdil (viz bod 1. tohoto rozsudku).

20. Městský soud v Praze posoudil věc následovně.

21. Úvodem vypořádání žalobcovy argumentace soud připomíná, že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nemusí soudy nutně reagovat na každý dílčí argument uvedený v žalobě. Jejich úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014 č. j. -19). Podstatné je, aby správní soud v odůvodnění rozhodnutí postihl všechny stěžejní námitky účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i reakce na některé dílčí a související námitky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2014 č. j. -33). Soud rovněž může pro stručnost odkázat na část odůvodnění rozhodnutí správního orgánu, s nímž se ztotožní. Jak k tomu přiléhavě uvádí Ústavní soud, „[n]ení porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ (viz nález ze dne 12. 2. 2009 sp. zn. , bod 68; srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2015 č. j. -43, či ze dne 25. 2. 2015 č. j. -108). Stejné závěry se pak vztahují i k rozhodování druhostupňového správního orgánu. Soud v intencích ustálené rozhodovací praxe správních soudů proto uvádí, že žalovaný nemusel reagovat na každý dílčí argument žalobce, přesto však všechny námitky řádně vypořádal.

22. Současně považuje soud za vhodné uvést, že žalobní body jsou svým obsahem obdobné jako námitky, které žalobce vznesl v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. V podané žalobě žalobce námitky částečně doplnil či pozměnil v reakci na napadené rozhodnutí, v jádru zůstává jeho argumentace zachována. Soud proto konstatuje, že není smyslem soudního přezkumu podrobně opakovat již jednou vyřčené, soud může v případech shody mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkázat na toto odůvodnění (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007 č. j. -130, či dne 29. 5. 2013 č. j. -47). Soud se ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí, na jeho odůvodnění v podrobnostech odkazuje.

23. V obou žalobních bodech žalobce nejprve shodně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Pokud by námitka byla důvodná, bránila by taková vada věcnému posouzení napadeného rozhodnutí.

24. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí spočívá podle v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, přičemž nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost předchází případné nepřezkoumatelnosti pro nedostatek jeho důvodů; důvody rozhodnutí lze zkoumat toliko u rozhodnutí srozumitelných (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008 č. j. -84). Za nesrozumitelnost rozhodnutí soudy považují například případy, kdy odůvodnění nedává smysl, který by svědčil o skutkových a právních důvodech, které vedly správní orgán k vydání rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2003 č. j. -24); pro rozpor výroku s odůvodněním (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2003 č. j. -78) či pro výrok, který nemá oporu v zákoně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003 č. j. -29), nebo není-li rozhodnutí rozčleněno na výrok a odůvodnění, pročež není zřejmé, zda správní orgán rozhodl o všech návrzích účastníka řízení (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 10. 1994, č. j. -22).

25. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže z jeho odůvodnění není seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti tvrzené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008 č. j. -76). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.

26. Soud dodává, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení je nutné prvostupňové rozhodnutí i rozhodnutí žalovaného posuzovat jako celek; případné vady odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu tak mohl zhojit žalovaný (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2013, č. j. -47). Soud rovněž uvádí, že zrušení správního rozhodnutí výlučně pro nepřezkoumatelnost vylučuje možnost věcného posouzení žalobních bodů, tím pádem se prodlužuje celková délka sporu, což neprospívá účastníkům řízení, ani správním orgánům. Námitku nepřezkoumatelnost je tedy nutné hodnotit i ve vztahu k hospodárné a k racionální aplikaci práva.

27. Napadená rozhodnutí posoudil soud optikou výše uvedené judikatury a dospěl k závěru, že rozhodnutí nepřezkoumatelná nejsou. Z jejich odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu správní orgány vyšly, jak vyhodnotily pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudily. Rozhodnutí jsou řádně odůvodněna a jsou plně srozumitelná.

28. Tvrzená nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí soudem zjištěna nebyla. Žalovaný uvedl řešení otázky, která byla předmětem řízení, včetně důvodu, pro který rozhodl. Podle soudu napadené rozhodnutí obsahuje veškeré náležitosti stanovené . Totéž pak lze vztáhnout na rozhodnutí stavebního úřadu, v jeho výrokové části jsou uvedena zákonná ustanovení, na jejichž základě byla věc posouzena. S rozhodnutími správních orgánů se soud ztotožňuje.

29. K prvnímu žalobnímu bodu dále soud předně konstatuje, že považuje v dané věci za rozhodný Územní plán sídelního útvaru hl. m. Prahy, schválený usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2000, včetně platných změn (dále též „ÚP HMP“), který platil do 31. 8. 2026 (od 1. 9. 2026 jej nahradil Metropolitní plán). Podle čl. 167 přechodných ustanovení Metropolitního plánu se podle dosavadního územního plánu z r. 1999 posuzují stavební záměry, jejichž řízení nebyla do uvedené lhůty dokončena. Věc soud posuzuje proto podle původní dříve platné právní úpravy.

30. Podle oddílu 7a) odst. 3 přílohy č. 1 ÚP HMP ve stabilizovaném území není uvedena míra využití ploch (platí vždy u ploch OB, OV, SV a SMJ); z hlediska limitů rozvoje je možné pouze zachování, dotvoření a rehabilitace stávající urbanistické struktury bez možnosti další rozsáhlé stavební činnosti. Přípustné řešení se v tomto případě stanoví v souladu s charakterem území s přihlédnutím ke stávající urbanistické struktuře a stávajícím hodnotám výškové hladiny uvedeným v Územně analytických podkladech hl. m. Prahy (dále ÚAP).

31. Žalovaný na str. 10 až 15 napadeného rozhodnutí relevantní území vymezil ulicemi X na severní straně, X na západní a jižní straně a X na východní straně. Na podporu závěru, že záměr odpovídá charakteru okolní zástavby, žalovaný poukázal z hlediska výšky na objekt č. p. X na pozemku parc. č. X, jehož plochá střecha má atiku, resp. hlavní římsu, ve výšce 10,4 až 10,6 m nad přilehlým terénem, dále na dům č. p. X na pozemku parc. č. X, jehož atika dosahuje podle Územně analytických podkladů výšky 9,1 m a podle 3D modelu Prahy 9,3 m, a na dům č. p. X na pozemku parc. č. X, jehož hlavní římsa pultové střechy se podle 3D modelu Prahy nachází ve výšce přibližně 9,3 m. Z hlediska podlažnosti odkázal na třípodlažní stavbu č. p. X na pozemku parc. č. X, třípodlažní novostavbu bez uvedeného č. p. na pozemku parc. č. X, která přímo sousedí s pozemkem záměru, třípodlažní objekt č. p. X na pozemku parc. č. X a objekt bez uvedeného č. p. na pozemku parc. č. X, který má plochou střechu a nad terénem se u něj rovněž uplatňují tři podlaží (viz str. 13 napadeného rozhodnutí). Z hlediska architektonického pojetí žalovaný zdůraznil, že se v území již nacházejí jednoduše kubicky pojaté stavby, za jejichž příklady označil třípodlažní novostavbu bez uvedeného č. p. na pozemku parc. č. X, objekt č. p. X na pozemku parc. č. X a objekt č. p. X na pozemku parc. č. X, vše v katastrálním území X.

32. Žalovaný vycházel ze závazného stanoviska MMR (ze dne 22. 3. 2024 č. j. MMR-21574/2024-81), které ve třetím a čtvrtém odstavci na str. 8 poukazuje na to, že „záměr se svými výškovými parametry nevymyká stávajícím stavbám situovaným ve stejné lokalitě dle ÚAP HMP, proto se záměr z hlediska svých výškových parametrů nemůže vymykat stávající urbanistické struktuře. Ministerstvo k tomu připomíná, že ÚP SÚ HMP neobsahuje regulaci týkající se počtu podlaží, resp. nestanovuje pro dané území max. počet podlaží. Soulad záměru s urbanistickou strukturou území se neodvozuje pouze od přímo sousedících staveb či od jednoho stavebního bloku, ale vždy je nutné zohlednit širší územní souvislosti, jak ve svém rozsudku ze dne 8. 2. 2023, č. j. -62, dovodil i NSS.“ Ministerstvo pro místní rozvoj dospělo k závěru, že „odstraněním původní stavby a výstavbou třípodlažního objektu se logicky poměry v přímém sousedství záměru změní, avšak dle názoru ministerstva záměr svými výškovými parametry nebude vybočovat z výškových parametrů stávajících staveb v daném území, neodporuje regulaci stabilizovaného území, charakteru, ani urbanistické struktuře daného území.“

33. Žalobci lze přisvědčit, že většina staveb v dané lokalitě svou výškou skutečně nepřesahuje 9 metrů v rámci výškové hladiny II. V předmětné lokalitě se však nijak ojediněle nacházejí i stavby spadající do vyšší výškové hladiny III (až 12 metrů), což je zřejmé z napadeného rozhodnutí, i ze závazného stanoviska MMR. Žalovaný poukázal rovněž i na více staveb srovnatelných výškou, podlažností či architektonickým pojetím se stavebním záměrem v dané věci. K tomuto nelze opomenout, že jedna právě z třípodlažních kubicky pojatých novostaveb, architektonicky obdobných jako tomu má být v dané věci, je přímým sousedem s pozemkem stavebníka, na kterém má být sporovaný stavební záměr uskutečněn (viz str. 13 napadeného rozhodnutí). V mantinelech těchto žalobních tvrzení soud neshledal důvod označit stavební záměr nacházející se na místě dříve původního rodinného domu (nyní zbouraného) za rozsáhlou stavební činnost odporující regulaci stabilizovaného území podle oddílu 7a) odst. 3 přílohy č. 1 ÚP HMP.

34. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že hodnocení lokality se nemůže omezit jen na převažující charakter zástavby a ostatní existující stavby pominout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2025 č. j. -47, bod 26 a 30). Nelze proto souhlasit s žalobcem, že napadené rozhodnutí či závazné stanovisko MMR hodnotila stavební záměr arbitrárně, hodnocení proběhlo optikou veškeré relevantní zástavby, nikoli pouze převažující.

35. Žalobce odvozuje nepřípustnost stavebního záměru i ze situace, že pohledem z ulice X působí kvůli jeho umístění do svahu jako objekt o třech nadzemních podlažích, nikoli jako objekt o jednom podzemním a dvou nadzemních podlažích. S touto argumentací se nelze ztotožnit. Žalovaný na str. 7 až 8 napadeného rozhodnutí vypořádal jako nedůvodnou žalobcovu odvolací námitku, podle které podzemní podlaží stavebního záměru není podzemním ve smyslu § 2 písm. p) bodu 1. nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy). Proti tomuto právnímu posouzení žalobce v žalobě samostatnou námitku nevznáší. Nicméně i pokud by tomu tak nebylo a jednalo by se o záměr se třemi nadzemními podlažími ve smyslu pražských stavebních předpisů, nevedlo by to automaticky k závěru o rozporu stavebního záměru s charakterem zástavby. V této souvislosti totiž žalovaný v napadeném rozhodnutí a MMR v závazném stanovisku uvedli příklady třípodlažních objektů v dané lokalitě, vzhledem k nimž nelze dovodit, že předmětný stavební záměr odporuje charakteru území. MMR v závazném stanovisku na str. 8 dovodilo, že v daném území se nacházejí i „objekty, u nichž se nad terénem obdobně jako u záměru uplatňují 3 podlaží, proto ani z této skutečnosti nelze dovozovat nepřípustnost záměru z hlediska regulace stabilizovaného území.“ Žalobcem namítané třípodlažní pohledové působení stavby tedy bylo při posouzení jejího souladu s okolní zástavbou zohledněno bez ohledu na právní označení nejnižšího podlaží.

36. Uvedenému posouzení neodporuje ani skutečnost, že se stavební záměr nachází v ploše „X“, pro kterou je charakteristická zástavba vesnické struktury mající v průměru dvě nadzemní podlaží, což žalovaný zohlednil na str. 13 napadeného rozhodnutí. Údaj o průměrné podlažnosti charakterizuje převládající zástavbu, sám o sobě však nestanoví závazný maximální počet podlaží každé nové stavby. Podobně označení vesnické struktury nelze bez dalšího ztotožnit s požadavkem jednotného typu střech, jestliže konkrétní podklady popisují v téže lokalitě různé způsoby zastřešení a architektonického řešení. Závěr žalovaného přitom nestojí pouze na absenci výslovného zákazu třípodlažních staveb či plochých střech, ale na konkrétním srovnání stavebního záměru se stávající zástavbou. Jak uvedlo Ministerstvo pro místní rozvoj v odpovědi ze dne 3. 2. 2026 na žádost žalovaného o součinnost v souvislosti s vypořádáním odvolacích námitek žalobce: „Pokud by bylo vůlí obce, aby mohly být do daného území umisťovány pouze rodinné domy se ‘standardizovanými’ parametry, mohla být takto přímo nastavena regulace v ÚP SÚ HMP, což se nestalo, přičemž stávající regulace platného ÚP SÚ HMP umístění předmětného záměru v jeho navržených parametrech umožňuje.” Regulace stabilizovaného území proto nebyla pominuta, nýbrž byla uplatněna prostřednictvím posouzení charakteru dané lokality a skutečných parametrů navrhované stavby. První žalobní bod není důvodný.

37. Ke druhému žalobním bodu soud uvádí, že nedostatečné zohlednění místních poměrů žalobce dovozuje především z toho, že žalovaný nesprávně vyhodnotil stavební záměr jako souladný s charakterem okolní zástavby. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný dostatečně posoudil výšku, podlažnost a architektonické pojetí stavebního záměru v kontextu relevantní lokality. Z těchto skutečností žalovaný vyšel i při hodnocení přiměřenosti zásahu do pohody žalobcova bydlení na str. 23 napadeného rozhodnutí.

38. Nepřiměřený zásah do pohody svého bydlení žalobce dovozuje z nadměrných imisí hluku, prachu, stínu a snížení oslunění a zhoršení výhledu. Těmito dopady se žalovaný zabýval na str. 15 až 21 napadeného rozhodnutí. Odkázal na příslušnou pasáž doložené studie denního osvětlení, podle které rozpor s příslušnou technickou normou nenastává. Dále odkázal na závazné stanovisko Hygienické stanice hl. m. Prahy ze dne 10. 11. 2022 č. j. HSHMP 57078/2022 potvrzené Ministerstvem zdravotnictví ze dne 5. 8. 2025 č. j. MZDR 6633/2025-4/OVZ s tím, že před započetím užívání stavby má být předložen protokol z měření prokazující splnění hygienických limitů při souběžném provozu všech instalovaných tepelných čerpadel v maximálním možném provozním režimu. Ohledně prašnosti odkázal žalovaný na vyjádření Úřadu městské části Praha 14, odboru životního prostředí ze dne 2. 11. 2022 č. j. UMCP14/22/44282/OŽP/Vich a odpověď Magistrátu hl. m. Prahy, odboru ochrany prostředí, ze dne 4. 4. 2025 č. j. MHMP 282206/2025, v nichž byly posouzeny dopady stavební činnosti na ovzduší a opatření k omezení prašnosti. Žalovaný rovněž poukázal na zákonnou povinnost stavebníka jako zhotovitele předcházet vzniku prašnosti a omezovat její šíření, je-li to technicky možné a ekonomicky přijatelné. Požadavky na provoz krbů pak promítl do podmínek č. 8 až 10 pro umístění stavebního záměru. Žalobce v žalobě přitom nekonkretizuje nesprávnost jednotlivých výpočtů či odborných závěrů těchto podkladů.

39. Námitku nepřiměřenosti zásahu do pohody žalobcova bydlení žalovaný vypořádal na str. 21 až 23 napadeného rozhodnutí tak, že se jedná o lokalitu samostatně stojících rodinných domů, přičemž i stavební záměr je samostatně stojícím rodinným dvojdomem, tedy stavbou pro bydlení, u níž podle žalovaného nelze očekávat nadměrné hlukové imise, související dopravní zatížení má být minimální. Připustil dočasné obtěžování hlukem a prachem po dobu stavby stavebního záměru. Žalovaný odkázal na relevantní judikaturu, zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006 č. j. -116, podle něhož požadavky na pohodu bydlení nelze absolutizovat a vlastníci okolních nemovitostí musí snášet zatížení způsobené stavbou, je-li přiměřené poměrům. Obdobně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 11. 2012 č. j. -113, vyplývá, že vlastník nemovitosti nemůže očekávat absolutní neměnnost poměrů v území, přičemž omezení výhledu, oslunění či soukromí je třeba hodnotit z hlediska konkrétních místních poměrů. Soud pro úplnost dodává, že na místě stavebního záměru dříve stál rodinný dům, a ten byl již zbourán, na jeho místo na pozemku má být stavební záměr uskutečněn. Je víc než zřejmé, že i po dobu jeho bourání byl žalobce dočasně obtěžován hlukem a prachem.

40. Žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2018 č. j. -63, bod 26, zdůrazňuje, že samotné dodržení obecně závazných předpisů ještě nemusí znamenat zachování pohody bydlení a že obecná východiska je třeba aplikovat na konkrétní skutkové poměry. Soud tento požadavek nezpochybňuje. V nynější věci však žalovaný nezůstal pouze u odkazu na závazná stanoviska, ale konkrétně se zabýval hodnocením kritérií výšky, podlažnosti a architektonického pojetí s přihlédnutím k místním poměrům. Zdůraznil, že v dané lokalitě je nutno počítat s výstavbou budov pro bydlení, přičemž nepřiměřenost zásahu v souvislosti s namítaným stavebním záměrem – rodinným dvojdomem neshledal. Ve vztahu ke zde posuzovaným vlivům záměru proto soud považuje odůvodnění žalovaného za dostatečné a jeho závěr o přiměřenosti zásahu do pohody žalobcova bydlení za věcně správný.

41. Nepřiměřený zásah do pohody bydlení žalobce dále dovozuje ze zásahu do svého práva na ochranu soukromí, který má být způsoben možností nahlížení z velkoformátových oken stavebního záměru do jeho zahrady užívané k rekreaci rodiny a do uzavřených obytných místností jeho domu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí tento aspekt explicitně nezohlednil, jelikož žalobce takovou argumentaci v odvolání neuplatnil.

42. K obecným mezím ochrany soukromí Nejvyšší správní soud dovodil, že: „Skutečnost, že na sousedním pozemku doposud nestála stavba, jejíž povaha umožní, aby někteří její uživatelé viděli na pozemek stěžovatele, nezakládá jeho právo na to, aby tento stav přetrval i do budoucna“ (viz rozsudek ze dne 7. 7. 2026 č. j. -41, bod 39). Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 9. 2026 č. j. -81, bod 97, ve vztahu k ochraně soukromí zdůraznil, že „ani tato složka pohody bydlení nemá absolutní charakter, což platí zejména v městské zástavbě“. V nynější věci žalobcovy nemovitosti od stavebního záměru odděluje pozemní komunikace (ulice) a tvrzený namítaný výhled má být umožněn okny rodinného dvojdomu. Nejde tedy o terasu přímo na hranici pozemků umožňující bezprostřední sledování sousedního dvora, jak tomu bylo v žalobcem citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013 č. j. -40. Samotná velikost oken a převýšení stavby vysvětlují možnost výhledu, neprokazují však bez dalšího jeho mimořádnou intenzitu. Ani tvrzená nemožnost vytvořit účinnou pohledovou bariéru sama o sobě neznamená nepřiměřenost zásahu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2020 č. j. -28, body 22 až 24). Ačkoliv soud nepopírá snížení dosavadní míry soukromí v důsledku realizace stavebního záměru, z tvrzení žalobce ani okolností případu nevyplývá, že se jedná o zásah překračující míru přiměřenou konkrétním místním poměrům.

43. Nepřiměřený zásah do pohody svého bydlení žalobce spojuje rovněž se snížením hodnoty vlastní nemovitosti. Námitka snížení tržní hodnoty nemovitosti je odlišná od námitky narušení pohody bydlení, byť spolu mohou skutkově souviset (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2014 č. j. -55). Žalobce však tento možný důsledek zmiňuje pouze obecně v rámci námitky narušení pohody bydlení, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti, které by vyžadovaly další posouzení. Za této míry obecnosti žalobního tvrzení soud nepovažoval za nutné zabývat se možným snížením hodnoty žalobcovy nemovitosti nad rámec posouzení konkrétně namítaných vlivů stavebního záměru.

44. Žalobce navrhl, aby soud provedl důkazy konkretizované pod bodem 5. tohoto rozsudku. Soud neshledal návrh žalobce důvodným, jelikož podklady zmíněné žalobcem, jsou součástí správního spisu a staly se podkladem pro vydání rozhodnutí správních orgánů. Správním spisem se dokazování neprovádí. Vyplývá to ze samotné podstaty řízení ve správním soudnictví, které je přezkumným řízením správního řízení, správní spis je obrazem a výsledkem tohoto správního řízení, dokládá skutkový a právní stav, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009 č. j. -117).

45. Na základě uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji podle zamítl.

46. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce neměl ve věci úspěch, nepřísluší mu právo na náhradu nákladů, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovanému pod výrokem III. tohoto rozsudku soud náhradu nákladů řízení přiznat nemohl, neboť neshledal, že by v projednávané věci přesáhly jeho běžnou administrativní činnost.

47. Osoba zúčastněná na řízení byla dne 28. 5. 2026 pod č. j. -64 soudem vyzvána, aby do 5 dnů od doručení vyrozumění o probíhajícím řízení písemně oznámila, zda bude v řízení uplatňovat práva, pokud ano, nechť zašle soudu v uvedené lhůtě též vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Osoba zúčastněná se ve stanovené lhůtě vyjádřila, že chce realizovat svá práva a současně se vyjádřila k návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě tak, že s ním nesouhlasila, bránila tak svá práva. Soud podle rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, která tím bránila svá práva vyplývající ze žalobcova návrhu. K vyjádření k němu ji současně soud vyzval. Tyto náklady představují odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta. Odměna náleží celkem za 2 úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)] a za vyjádření k návrhu na odkladný účinek [ advokátního tarifu]. Za každý úkon právní služby náleží zástupkyni žalobkyně mimosmluvní odměna v částce 4 620 Kč [ ve spojení s bodem 5. advokátního tarifu], která se zvyšuje o 450 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle advokátního tarifu. K tomu se připočítává i sazba daně z přidané hodnoty. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení částku 12 270 Kč, kterou je žalobce povinen uhradit k rukám zástupkyně osoby zúčastněné na řízení do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.

48. Soud předmětnou věc projednal a rozhodl v přednostním pořadí, neboť pro takový postup shledal závažný důvod, kterým je povaha projednávané stavební věci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 13. října 2026

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.