Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 A 30/2024 - 124.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 A 30/2024 - 124
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla, soudce Mgr. Jana Šmakala a soudkyně Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci
žalobkyně:
Kaufland Česká republika v. o. s., IČO 25110161,
sídlem Bělohorská 2428/203, Praha,
proti
žalované:
Státní zemědělská a potravinářská inspekce,
Ústřední inspektorát,
sídlem Květná 504/15, Brno,
o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. SZPI/BV426-86/2023 ze dne 19. 6. 2024,
takto:
I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu, č. j. SZPI/BV426-86/2023 ze dne 19. 6. 2024 se ruší
- v části 4 v rozsahu, ve kterém se zamítá odvolání žalobkyně a potvrzuje rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Inspektorátu v Plzni, č. j. SZPI/BV426-83/2023 ze dne 23. 2. 2024 ohledně výroku I v bodu 8 a 9;
- v části 2 a 3 v rozsahu, ve kterém se mění výrok o druhu trestu, výši trestu a způsobu jeho úhrady;
a věc se v tomto rozsahu vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení před správními orgány
1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Plzni, rozhodnutím č. j. SZPI/BV426-83/2023 ze dne 23. 2. 2024 uznala žalobkyni vinnou 16 přestupky na úseku potravinového práva, za které ji uložila úhrnnou pokutu ve výši 1 035 000 Kč (výrok I); povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok II); povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru vína ve výši 100 Kč (výrok III) a povinnost uhradit náklady dodatečné kontroly nesplněného opatření ve výši 500 Kč (IV).
2. Proti rozhodnutí inspektorátu žalobkyně podala odvolání, o kterém žalovaná rozhodla tak, že výrok I bodu 10 a 13 rozhodnutí inspektorátu zrušila a řízení v těchto bodech zastavila (výrok 1); změnila výši uložené pokuty na 955 000 Kč (výrok 2); změnila celkovou částku, kterou byla žalobkyně povinna uhradit na 956 600 Kč (výrok 3) a ve zbytku rozhodnutí inspektorátu potvrdila (výrok 4). Žalobkyně tak byla uznána vinnou 14 přestupky.
II. Řízení před soudem
Žaloba
3. Proti výrokům v části 2, 3 a 4 rozhodnutí žalované žalobkyně brojila žalobou. Namítla, že přestupky pod body 1, 2, 8, 9 a 11 nespáchala. Jednalo se o přestupky podle § 17 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o potravinách a tabákových výrobcích“) ve znění účinném do 31. 12. 2023.
4. K přestupku pod bodem 1 žalobkyně uvedla, že přistoupila k opravě umyvadla ještě před samotným zahájením kontroly. Zároveň přijala opatření, čímž dodržela správnou hygienickou praxi. Žalobkyně tak splnila podmínky liberace podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákona o odpovědnosti za přestupky“). Žalovaná se ani nijak blíže nevěnovala možnosti upuštění od uložení správního trestu podle § 43 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky za tento přestupek.
5. U přestupků pod body 2 a 11 žalobkyně nesouhlasila s žalovanou ohledně toho, že neeliminovala riziko kontaminace. Podle žalované mělo dojít k přenosu spor plísní na potravinářské fólie, v nichž se potraviny nacházely, potažmo na samotné potraviny. S tím žalobkyně nesouhlasila. Měla za to, že průniku zabraňovala fólie. Žalovaná nicméně ani neprokázala, zda zjištěná námraza v sobě vůbec nějaké spory plísní obsahovala.
6. Co se týče přestupků pod body 8 a 9, žalobkyně měla za to, že regálový štítek není etiketou ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům. Pokud by se však na regálový štítek nařízení uplatnilo, žalobkyně měla za to, že její jednání bylo nutné podřadit spíše pod čl. 7 odst. 1 písm. d) nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, nikoliv pod písm. a). Žalovaná měla zrušit rozhodnutí inspektorátu i ve výroku I v bodech 8 a 9 a řízení v těchto bodech zastavit, neboť spotřebitel neočekává, že je v nápoji Isostar Isotonický nápoj a komprimátu PEZ Hroznový cukr obsažena ovocná složka v množství významném z hlediska celkového množství potraviny. Dále žalobkyně namítla, že přiměřeně obezřetný a pozorný spotřebitel chápe regálový štítek toliko jako informaci o ceně, nikoliv jako informaci o složení produktu. Z obalu na potravině si pak spotřebitel vezme informaci o složení potraviny. Obaly potravin jasně a zřetelně informovaly spotřebitele o tom, že potraviny obsahovaly aroma. Pouze z údaje uvedeného na regálovém štítku nebylo možné dovodit klamání spotřebitele, nýbrž bylo zapotřebí zkoumat veškeré označení potravin a způsob jeho provedení. Pokud ve svém souhrnu vyvolávají všechna tato označení dojem, že potravina obsahuje složku, která v ní ve skutečnosti není přítomna, lze dospět k závěru, že takové označení může uvést kupujícího v omyl. Žalobkyně na podporu svých tvrzeních odkázala na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie a německých soudů. Žalovaná však uzavřela, že žalobkyní citovaná rozhodnutí vycházela z právního stavu před přijetím nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, a tudíž nebylo možné je na nynější věc aplikovat. S tím žalobkyně nesouhlasila. Nadto nyní žalobkyně argumentovala judikaturou, která vycházela z platné a účinné úpravy.
7. Závěrem žalobkyně namítla nepřiměřenost uložené pokuty. Měla za to, že se dopustila celkem 9 přestupků, nikoliv 14 přestupků. Pokud se počet přestupků sníží, musí rovněž dojít ke snížení výše pokuty. Správní orgány se při hodnocení zákonných hledisek u stanovení výše pokuty odchýlily od setrvalé judikatury. Žalobkyně případně navrhla, aby soud výši pokuty postupem podle § 78 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) snížil.
Vyjádření žalované
8. Žalovaná považovala žalobu za nedůvodnou.
9. K přestupku pod bodem 1 uvedla, že žalobkyně nesplnila povinnost provozovatele potravinářského podniku podle přílohy II kapitoly I odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 ze dne 29. 4. 2004 o hygieně potravin. Plnění povinností má za cíl vyloučit riziko nezáměrné kontaminace potravin, nikoliv je pouze snížit či minimalizovat. Vytýkaný závadný stav byl v provozovně přítomen již před provedením kontroly. Žalobkyně si byla nefunkčního umyvadla vědoma, k jeho opravě však nepřistoupila. Žalobkyně hledala alternativní řešení (použití technologického umyvadla a rukavic), nevynaložila však veškeré možné úsilí k opravě závady. Nedošlo tedy k naplnění podmínek liberace. Žalovaná ani neshledala, že by mělo být upuštěno od uložení správního trestu za spáchaný přestupek. Nicméně dodala, že se nejednalo o tak závažný přestupek, který by měl takový vliv na výši uložené pokuty.
10. Inspektorát u přestupků pod body 2 a 11 vycházel ze závěrů kontrolních zjištění zachycených v příslušných protokolech. Z mrazícího agregátu vytékalo velké množství kondenzované vody, která promáčela papírové kartony, v nichž byly umístěny mražené pekařské výrobky určené pro dopek či rozmražení. Tato skutečnost byla patrná z fotodokumentace, jež tvořila přílohu kontrolního materiálu. Z jedné fotografie pak bylo patrné, že voda pronikla skrz papírový obal až k uskladněným výrobkům. V daném případě tak nebylo eliminováno riziko kontaminace. Nebylo přitom nutné prokazovat, zda byly plísně skutečně přítomné.
11. Regálový štítek lze podřadit pod informace o potravině podle čl. 2 odst. 2 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, tudíž na informace na něm obsažené se vztahuje čl. 7 téhož nařízení. Podstatou protiprávnosti jednání žalobkyně bylo to, že žalobkyně k potravině připojila informaci v podobě regálového štítku, která neodpovídala informaci poskytnuté výrobcem dané potraviny, nikoliv to, že by potravina vyvolávala dojem, že obsahuje určitou složku, ačkoliv tato složka byla nahrazena jinou a spotřebitel nebylo o této skutečnosti dostatečně informován. Žalovaná tak setrvala na tom, že jednání žalobkyně bylo správně posouzeno jako porušení čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelů. Obě porušené povinnosti jsou nicméně v praxi posuzovány jako totožný přestupek podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, za který je možné uložit pokutu až do výše 50 milionů. Žalovaná souhlasila s tím, že spotřebitel informaci na regálovém štítku chápe jako prvotní informaci o potravině, nicméně i tato informace musí být pravdivá, resp. nesmí být zavádějící. Žalobkyně k potravině připojila informaci v podobě regálového štítku, která neodpovídala informaci poskytnuté výrobcem dané potraviny. Produkt tak mohl být spotřebitelem vybrán právě z toho důvodu, že se na základě informace poskytnuté žalobkyní domníval, že potravina obsahuje citron, pomeranč či černý rybíz. Uvedení zavádějící informace mohlo přimět spotřebitele ke koupi potraviny. Žalovaná měla za to, že žalobkyně část citované judikatury SDEU účelově dezinterpretovala; část nebyla v rozporu se závěry žalované a část se netýkala zavádějící povahy regálových etiket. Co se týče judikatury německých soudů, žalované nebyl obsah citovaných rozhodnutí znám. Nicméně obsah rozhodnutí shrnutý žalobkyní, vypovídal o tom, že se jednalo o odlišné případy.
12. Uloženou pokutu nepovažoval za nepřiměřenou. Výše pokuty činila 1,9 % horní hranice trestní sazby uložitelné za nejpřísněji postižitelný přestupek.
III. Posouzení věci
13. Žaloba je důvodná, co se týče přestupků uvedených ve výroku I rozhodnutí inspektorátu pod body 8 a 9. Soud shledal, že skutky uvedené pod těmito body nejsou přestupky. Nicméně u skutků uvedených ve výroku I rozhodnutí inspektorátu pod body 1, 2 a 11 shledal, že se o přestupky jedná.
Přestupek pod bodem 1
14. Výrokem I bodem 1 rozhodnutí inspektorátu byla žalobkyně uznána vinnou přestupkem podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, neboť se měla dopustit porušení povinnosti stanovené v kapitole II čl. 4 odst. 2 nařízení o hygieně potravin.
15. Tohoto jednání se žalobkyně měla dopustit tím, že ve své provozovně v Sokolově dne 5. 10. 2022 nedodržela hygienické požadavky stanovené nařízením o hygieně potravin, když v prostoru určeném pro dopek a rozmražení mražených pekařských výrobků bylo umístěno umyvadlo určené na mytí rukou personálu, které nicméně nebylo plně funkční, neboť z něj netekla teplá ani studená voda. Vedoucí provozovny byl s nefunkčností umyvadla obeznámen a sdělil, že tato neshoda je nahlášena. U umyvadla nebyl v době kontroly žádný prostředek pro hygienické mytí a osušení rukou pro přítomný personál pekařského úseku kontrolované provozovny. K mytí technologického zařízení byl v pekařském úseku využíván dřez a výlevka. Personál pekařského úseku tak neměl možnost si hygienicky umýt a osušit ruce, čímž neměly být dodrženy požadavky uvedené v příloze II kapitole I odst. 4 nařízení o hygieně potravin. Zároveň u mrazícího agregátu umístěného ve vestavěném boxu v pekařském úseku tekla na papírové kartony, v nichž byly skladovány mražené pekařské polotovary tekutiny (pravděpodobně kondenzovaná voda), které vlivem teploty pod bodem mrazu měnila své skupenství v led. Tato kondenzovaná tekutina z mrazícího agregátu volně odkapávala na papírové kartony s mraženými pekařskými výrobky určenými pro dopek. Tím neměly být zajištěny požadavky stanovené v příloze II kapitoly IX odst. 3 nařízení o hygieně potravin.
16. Žalobkyně namítla, že iniciovala opravu umyvadla ještě před zahájením kontroly ze strany žalované. Nadto měla za to, že naplnila podmínky liberace: bezodkladně iniciovala opravu umyvadla a v mezidobí přijala logická opatření, která měla za důsledek dodržení správné hygienické praxe. Žalobkyně vyčlenila náhradní místo s umyvadlem, které sloužilo pro mytí rukou dezinfekčním mýdlem. Zaměstnanci pekařského úseku nadto používali jednorázové hygienické rukavice, které pravidelně měnili. Případně měla žalovaná upustit od uložení správního trestu podle § 43 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
17. Soud se v tomto bodu zabýval jen tím, zda žalobkyně nedodržela požadavky uvedené v příloze II kapitole I odst. 4 nařízení o hygieně potravin, tedy zda se nefunkčností umyvadla v pekařském úseku dopustila přestupku podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Žalobkyně ničeho nenamítla ve vztahu k druhé části trestaného jednání žalobkyně, tedy nezajištění požadavků stanovených v příloze II kapitole IX odst. 3 nařízení o hygieně potravin (odkapávání tekutiny na papírové kartony, v nichž se nacházely výrobky určené pro dopek).
18. Podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích provozovatel potravinářského podniku se dále dopustí přestupku tím, že jiným jednáním, než je uvedeno v písmeni a), v písmeni b), v odstavci 1 písm. g) nebo z), v odstavci 4 nebo v odstavci 5, nesplní povinnost podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího požadavky na potraviny nebo mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána a která je vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv nebo ve Sbírce zákonů.
19. Podle kapitoly II čl. 4 odst. 2 nařízení o hygieně potravin provozovatelé potravinářských podniků provádějících činnosti v jakékoli fázi výroby, zpracování a distribuce potravin, které následují po fázích, na něž se vztahuje odstavec 1 [Provozovatelé potravinářských podniků zabývajících se prvovýrobou a souvisejícími postupy uvedenými v příloze I dodržují obecná hygienická pravidla stanovená v části A přílohy I a všechny zvláštní požadavky stanovené nařízením (ES) č. 853/2004], dodrží všeobecné hygienické požadavky stanovené v příloze II a všechny zvláštní požadavky stanovené nařízením o hygieně potravin.
20. Podle přílohy II kapitoly I odst. 4 nařízení o hygieně potravin musí být k dispozici dostatečný počet umyvadel na mytí rukou, vhodně rozmístěných a označených. Umyvadla na mytí rukou musí být vybavena přívodem teplé a studené tekoucí vody, prostředky na mytí rukou a hygienické osušení. Je-li to nezbytné, musí být zařízení na mytí potravin odděleno od zařízení na mytí rukou.
21. Soud dospěl k závěru, že se výše uvedeným jednáním žalobkyně dopustila přestupku. Žalobkyně sice namítla, že se přestupku nedopustila, neboť přistoupila k opravě umyvadla nezávisle na kontrole ze strany žalované. V den kontroly však umyvadlo nebylo funkční, což žalobkyně ani nerozporuje. V prostoru určeném pro manipulaci s pekařskými výrobky pro dopek a rozmražení pekařských mražených pekařských výrobků nebylo v době kontroly vyjma nefunkčního umyvadla žádné jiné funkční umyvadlo, které by zaměstnanci mohli využívat a splňovalo by požadavky nařízení o hygieně potravin.
22. Vyčleněné náhradní místo s dřezem a výlevkou, které mělo sloužit pro zaměstnance pro mytí rukou dezinfekčním mýdlem, nesplňovalo požadavky nařízení o hygieně potravin. Zařízení na mytí potravin v tomto případě mělo být odděleno od zařízení na mytí rukou. „Je-li to nezbytné“ znamená podle čl. 2 odst. 3 nařízení o hygieně potravin, že oddělení musí být provedeno tehdy, je-li nutné k dosažení cíle nařízení, tj. zejména k zajištění bezpečnosti potravin a zabránění kontaminaci. Soud přijal závěr žalovaného, že v tomto případě sdílení mycího zařízení mezi dvěma provozy ohrožovalo hygienu potravin. V pekařské sekci docházelo k manipulaci s nebalenými potravinami, tento provoz – včetně mycího zařízení – tedy měl být oddělen od výrobní části.
23. K této otázce soud upozorňuje na to, že správní spis neobsahoval fotografie mycího zařízení, takže nebylo možné zhodnotit, zda alespoň odpovídalo ostatním požadavkům, které vyžaduje nařízení o hygieně potravin. (umyvadlo s přívodem teplé a studené tekoucí vody a vybaveno hygienickým osušením). Tuto otázku tak soud nehodnotil, protože skutek byl prokázán již (nesporným) křížením provozů využívajících náhradní mycí zařízení.
24. Námitka žalobkyně ohledně naplnění podmínek liberace nebyla důvodná. Podmínky liberace obecně stanoví § 21 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, podle kterého právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Osoba, která se chce dovolávat liberačního důvodu, proto musí prokázat, že provedla technicky a finančně možná opatření způsobilá účinně zabránit porušení zákona (srov. např. rozsudky NSS č. j. 9 As 195/2018-27 ze dne 21. 8. 2018, č. j. 1 As 299/2018-31 ze dne 17. 1. 2019).
25. Soud se ztotožnil s žalovanou, že žalobkyně nesplnila podmínky liberace. Tvrzení o bezodkladném iniciování opravy umyvadla ke zproštění odpovědnosti nevede, protože to je zcela minimální potřebné úsilí směřující k zajištění funkčnosti umyvadla, a tím i zajištění chráněného zájmu. V den kontroly zkrátka nebylo umyvadlo funkční a žalobkyně neprokázala nic, čemu tím chtěla zabránit (její jednání bylo reaktivní, nikoliv preventivní).
26. Ke zproštění odpovědnosti za přestupek nemohlo vést ani vyčlenění náhradního místa s dřezem a výlevkou, které mělo sloužit k mytí rukou dezinfekčním mýdlem. Jak již soud shrnul v odst. 22 vyčleněné náhradní místo s dřezem a výlevkou nesplňovalo požadavky nařízení o hygieně potravin. Na věci nic neměnila ani argumentace žalobkyně ohledně používání jednorázových hygienických rukavic zaměstnanci při manipulaci a výrobě pečiva. Nařízení o hygieně potravin jednoznačně vyžaduje, aby byla umyvadla na mytí rukou vybavena přívodem tekoucí teplé a studené vody. Jakékoliv alternativy nepřipouští. Nepostačuje tedy ani to, že pracovníci při manipulaci s nebalenými potravinami používají ochranné prostředky (srov. rozsudek NSS č. j. 7 As 447/2019-60 ze dne 14. 10. 2021, odst. 14). Žalobkyně tedy neprokázala, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila.
27. Nedůvodná je rovněž námitka ohledně upuštění od uložení správního trestu. Žalobkyně byla uznána vinnou celkem 14 přestupky, které byly projednány ve společném řízení. Žalobkyni tak byla uložena úhrnná pokuta. Při ukládání pokuty byla použita absorpční zásada, tedy sbíhající se přestupky jsou potrestány pouze jediným trestem stanoveným v rámci zákonné sazby platné pro nejpřísněji postižitelný přestupek (§ 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky).
28. Správní orgány řádně uvedly, že neshledaly důvody k upuštění od uložení správního trestu podle § 17i odst. 2 zákona o potravinách a tabákových výrobcích, nikoliv ani podle § 43 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky. Důvodem jim pro to byla závažnost přestupků a jejich počet. Touto otázkou však není třeba se blíže zabývat, neboť celý výrok o trestu neobstojí z níže uvedených důvodů.
Přestupky pod body 2 a 11
29. Výrokem I body 2 a 11 rozhodnutí inspektorátu byla žalobkyně byla uznána vinnou přestupky podle § 17 odst. 2 písm. c) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, neboť se měla dopustit porušení povinnosti stanovené v kapitole II čl. 4 odst. 2 nařízení o hygieně potravin.
30. Přestupku pod bodem 2 se měla žalobkyně dopustit tím, že ve své provozovně v Karlových Varech dne 18. 10. 2022 nedodržela hygienické požadavky stanovené nařízením o hygieně potravin. Potraviny neměly být chráněny proti kontaminaci. U mrazícího agregátu umístěného ve vestavěném mrazícím boxu v pekařském úseku tekla na podlahu boxu a na papírové kartony s mraženými pekařskými polotovary tekutina, přičemž se pravděpodobně jednalo o kondenzovanou vodu, která vlivem teploty pod bodem mrazu měnila své skupenství v led. Tato tekutina volně odkapávala na papírové kartony s pekařskými výrobky určenými pro dopek či rozmražení. V době kontrolního vstupu byl zjištěn silný kondenzát na papírových kartonech, v nichž byl uskladněn pekařský výrobek určený k rozmražení s názvem mini koblihy s meruňkovou náplní hmotnost á kus 25 g. Dále byla zjištěna tvořící se námraza na stropu mrazícího boxu, a to zejména v blízkosti mrazícího agregátu, jež zde byl umístěn. Tím neměly být zajištěny požadavky stanovené v příloze II kapitoly IX odst. 3 nařízení o hygieně potravin.
31. Podle přílohy II kapitoly IX odst. 3 nařízení o hygieně potravin ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce musí být potraviny chráněny proti jakékoli kontaminaci, která by mohla způsobit, že potraviny nebudou vhodné k lidské spotřebě, budou poškozovat zdraví nebo budou kontaminovány takovým způsobem, že by bylo nesmyslné očekávat, že by se mohly v takovém stavu konzumovat.
32. Přestupku pod bodem 11 se měla žalobkyně dopustit tím, že ve své provozovně v Mariánských Lázních dne 10. 7. 2023 nedodržela hygienické požadavky stanovené nařízením o hygieně potravin. Ve skladu potravin bylo totiž zjištěno, že mrazící box určený pro skladování mražených pekařských polotovaru (v době kontroly, zde byly v kartonových krabicích skladovány pekařské polotovary určené k dopečení, některé krabice již byly otevřeny) byl silně namražen, zejména ventilátor tohoto zařízení, jeho stropy a stěny byly pokryty silnou námrazou. Tím neměly být zajištěny požadavky stanovené v příloze II kapitoly V odst. 1 písm. a) nařízení o hygieně potravin.
33. Podle přílohy II kapitoly V odst. 1 písm. a) nařízení o hygieně potravin všechny předměty, instalace a zařízení, se kterými přicházejí potraviny do styku, musí být důkladně očištěny, a je-li to nezbytné, dezinfikovány. Čištění a dezinfekce se musí provádět tak často, aby se vyloučilo riziko kontaminace.
34. Soud předně konstatuje, že žalobkyně sice uvádí, že brojí proti přestupkům pod body 2 a 11 výroku I rozhodnutí inspektorátu. Námitky však směřují výhradně proti tomu, že neměla eliminovat riziko kontaminace. Nesouhlasila s tím, že mělo dojít k přenosu spor plísní na potravinářské fólie, v nichž se potraviny nacházely, potažmo na samotné potraviny. Žalobkyně měla za to, že průniku zabraňovala fólie. Žalovaná nadto ani neprokázala, zda zjištěná námraza v sobě vůbec nějaké spory plísní obsahovala. Námitky žalobkyně se tak výhradně vztahují k přestupku pod bodem 2.
35. Podle přílohy II kapitoly IX odst. 3 nařízení o hygieně potravin je sankcionováno jednání, kdy v provozovně potravin nejsou umístěné potraviny řádně chráněny před rizikem případné kontaminace; tj. hrozí jim možnost kontaminace, aniž by však byla vyžadována existence konkrétní kontaminace potravin. Není tak zapotřebí ze strany správních orgánů prokazovat, že k určité kontaminaci zde došlo (srov. rozsudek MS v Praze č. j. 5 A 31/2021-201 ze dne 13. 12. 2023, odst. 58).
36. Námitka žalobkyně ohledně toho, že žalovaná neprokázala, zda zjištěná námraza v sobě nějaké spory plísní obsahovala, tak nemohla obstát. Stačilo, že správní orgány prokázaly riziko kontaminace. Žalobkyně ani nebrojila proti tomu, že papírové kartony, v nichž byly obsaženy pekařské výrobky určené pro dopek či rozmražení, byly promáčeny od kondenzované vody, která vytékala z mrazícího agregátu. Měla nicméně za to, že plastová fólie zabraňovala průniku spor plísní na potraviny. Soud se ztotožnil s argumentací žalované, která na str. 22 a 23 napadeného rozhodnutí uvedla, že spory plísní se často vyskytují v chladném a vlhkém prostředí. V daném případě tak nebylo eliminováno riziko kontaminace, neboť mohlo dojít k přenosu spor plísní na potravinářské fólie, potažmo na samotné potraviny. Žalovaná správně zdůraznila, že proti kontaminaci musí být chráněny i obaly potravin. To odpovídá požadavkům nařízení o hygieně potravin, konkrétně příloze II kapitole X odst. 2 (Obalové materiály musí být skladovány takovým způsobem, aby nebyly vystaveny riziku kontaminace). Ani obaly v daném případě nebyly před rizikem kontaminace chráněny. Skutky pod body 2 a 11 se tedy žalobkyně dopustila přestupků.
Přestupky pod body 8 a 9
37. Výrokem I body 8 a 9 rozhodnutí inspektorátu byla žalobkyně uznána vinnou přestupky podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích, neboť se měla dopustit porušení povinnosti stanovené v čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.
38. Přestupku pod bodem 8 se měla žalobkyně dopustit tím, že ve své provozovně v Klatovech dne 3. 4. 2023 uváděla na trh formou nabízení k prodeji a prodeje ze samoobslužného regálu potravinu ISOSTAR FAST HYDRATION – příchuť citron, energetický isotonický iontový nápoj s vitaminem B1 a minerály a potravinu ISOSTAR FAST HYDRATION – příchuť pomeranč, energetický isotonický iontový nápoj s vitaminem B1 a minerály. Potraviny byly na regálové etiketě označeny jako Isostar Isotonický nápoj citron 0,5 l láhev a Isostar Isotonický nápoj pomeranč 0,5 l láhev. Ze zadních stran obalů potravin přitom vyplývalo, že se jednalo o příchuť (aroma) daného ovoce. Informace o potravinách na regálových etiketách tudíž byly zavádějící v označení údaje pomeranč či citrón. Rozhodování spotřebitele v době nákupu tak bylo ovlivněno údajem na regálových etiketách, který u spotřebitele mohl vyvolat dojem, že si kupuje isotonické nápoje s pomerančem či citrónem, ačkoliv ve skutečnosti si kupoval pouze výrobek s příchutí (aromatem) pomeranč či citron.
39. Přestupku pod bodem 9 se měla žalobkyně dopustit tím, že ve své provozovně v Rokycanech dne 28. 3. 2023 uváděla na trh formou nabízení k prodeji a prodeje ze samoobslužného regálu potravinu PEZ Hroznový cukr – komprimát s příchutí černý rybíz s vitaminem C. Potravina byla na regálové etiketě označena jako PEZ Hroznový cukr černý rybíz 39 g. Ze zadní strany obalu potraviny přitom vyplývalo, že se jednalo o příchuť (aroma). Informace o potravině na regálové etiketě byla zavádějící v označení údaje černý rybíz. Rozhodování spotřebitele v době nákupu tak bylo ovlivněno údajem na regálové etiketě, který u spotřebitele mohl vyvolat dojem, že si kupuje hroznový cukr s černým rybízem, ačkoliv si ve skutečnosti kupoval pouze výrobek s příchutí (aromatem) černý rybíz.
40. Podle § 17 odst. 2 písm. b) zákona o potravinách a tabákových výrobcích se provozovatel potravinářského podniku dále dopustí přestupku tím, že v rozporu s přímo použitelnými předpisy Evropské unie upravujícími požadavky na potraviny uvádí na trh potravinu klamavě označenou nebo opatřenou zavádějícími informacemi anebo ji nabízí klamavým způsobem.
41. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům informace o potravinách nesmějí být zavádějící, zejména pokud jde o charakteristiky potraviny a zvláště o její povahu, totožnost, vlastnosti, složení, množství, trvanlivost, zemi původu nebo místo provenience, způsob výroby nebo získání.
42. Soud neshledal, že by se výše uvedeným jednáním žalobkyně dopustila přestupků. Nejvyšší správní soud již v rozsudku č. j. 5 As 250/2024-38 ze dne 21. 3. 2025 dovodil, že regálovou etiketu lze považovat za součást místa vystavení potraviny [čl. 7 odst. 4 písm. b) nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům] a že ani na ní nesmí být uváděny zavádějící informace. Při posouzení zavádějícího charakteru informace uvedené na regálové etiketě je třeba zhodnotit informace poskytnuté prostřednictvím místa vystavení (např. i vývěsní štíty, reklamní tabule, označení prodejní sekce, ve které se potravina nachází aj.) v jejich celkovém kontextu. Spáchání přestupku tak nelze dovodit na základě izolovaného hodnocení pouze jedné z uvedených informací. Pokud by pouze jedna z informací poskytnutých spotřebiteli v místě vystavení mohla izolovaně působit zavádějícím dojmem, je potřeba její zavádějící charakter hodnotit mírněji, než kdyby šlo např. o potenciálně zavádějící informaci uvedenou přímo na obale potraviny. Tyto závěry potvrdil i recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 261/2025-67 ze dne 14. 9. 2026. Rozhodující přitom je, jaká očekávání vyvolá nepřesné označení u průměrného, běžně informovaného a přiměřeně pozorného a obezřetného spotřebitele, pokud jde o původ, provenienci a vlastnost spojovanou s dotčenou potravinou (srov. rozsudek SD EU ve věci C-195/14 Verbraucherzentrale Bundesverband e.V. proti Teekanne GmbH & Co. KG ze dne 4. 6. 2015, odst. 36)
43. V nynější věci žalobkyně ve třech případech na regálové etikety (dvakrát u energetických nápojů a jednou u baleného komprimátu) neuvedla, že potraviny obsahují pouze ovocnou příchuť.
44. Informace uvedené na regálových etiketách tak potenciálně mohly být zavádějící. Právě výše cit. rozsudek č. j. 5 As 250/2024-38 řešil označení pistácie a caramel na regálových etiketách u balených potravin, které neobsahovaly uvedenou složku, ale pouze odpovídající příchuť. Dospěl přitom k závěru, že samotná absence údaje „příchuť, „s příchutí“ nebo obsahově shodné informace nezpůsobovala zavádějící charakter regálové etikety (viz odst. 33). Dále uvedl, že regálová etiketa obsahuje podstatně méně informací než samotný obal potraviny, je tudíž jasné, že označení regálové etikety je označení zkrácené, přičemž spotřebitel si této zkratkovitosti musí být vědom. Pokud by mu z regálové etikety nebyla zcela jasná charakteristika dané potraviny, je logické, že by si bližší informace o potravině vyhledal právě přímo na jejím obale. Spotřebiteli tedy není poskytnuta informace chybná, pouze zkratkovitá, která v zásadě odpovídá charakteristice daných potravin.
45. Závěry výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu lze plně vztáhnout na nyní projednávaný případ. Skutečnost, že žalobkyně na regálových etiketách neuvedla, že energetický nápoj Isostar Isotonický nápoj je s příchutí citrónu/pomeranče a že komprimát PEZ Hroznový cukr je s příchutí černého rybízu, nemohla spotřebitelé uvést omyl o složení potraviny. Je nutné mít na paměti, že regálové etikety obsahují podstatně méně informací než obal potraviny. Na regálových etiketách přitom dominoval údaj o ceně a jejich hlavním účelem bylo propojit cenu s konkrétními potravinami. Příchutě energetických nápojů a komprimátu přitom nebyly zvýrazněny, a nijak tedy oproti údaji o ceně a názvu potraviny nevyčnívaly (právě naopak). S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že regálové etikety nebyly zavádějící, neboť jejich cílem bylo zejména propojení informace o ceně s konkrétní potravinou, nikoli poskytnutí komplexních informací o charakteristice potraviny. Běžně informovaný a přiměřeně obezřetný spotřebitele spotřebitel také nemohl u těchto vysoce průmyslově zpracovaných výrobků očekávat podíl skutečného ovoce, takže bylo na něm, aby si složení výrobku případně ověřil. Seznam složek byl ve skutkových okolnostech případu bez dalšího způsobilý napravit mylný či nejednoznačný dojem spotřebitele ohledně charakteristik potraviny sporných potravin (srov. cit. rozsudek C-195/14, odst. 40–43).
Výše uložené pokuty
46. Námitkami ohledně výše pokuty se soud nezabýval pro nadbytečnost, neboť výroky o přestupcích pod body 8 a 9 zrušil. Pokuta uložená za přestupky již proto nemůže obstát a žalovaná se tedy její výší bude muset znovu zabývat.
V. Závěr
47. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že jednání uvedená ve výroku I rozhodnutí inspektorátu pod body 8 a 9 nejsou přestupky. Žalovaná se nevypořádala s námitkou žalobkyně ohledně vnímání regálové etikety spotřebitelem především jako údaj o ceně a nehodnotila informaci na regálové etiketě v celkovém kontextu, tj. s ohledem na všechny informace, které spotřebitel získá v místě vystavení potraviny. Nezabývala se tím, že cílem regálové etikety je především propojit cenu s konkrétní potravinou, přičemž údaje o složení potraviny jsou patrné z obalu potraviny. Při tomto hodnocení měly správní orgány dospět k závěru, že jednání žalobkyně pod body 8 a 9 nelze hodnotit jako přestupky.
48. Žaloba je tudíž v této části důvodná. Soud proto napadené rozhodnutí pro nezákonnost částečně zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). Žalovaná je v dalším řízení vázána právním názorem soudu, že informace uvedené na regálových etiketách nebyly zavádějící pro spotřebitelé a skutky nelze posoudit jako přestupky (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).
49. Ve zbývající části soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zbývající skutky správní orgány správně posoudily jako přestupky. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty prvé s. ř. s. procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které vynaložila vůči neúspěšné žalované. Ty se skládají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 3 000 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost do dvou týdnů od jeho doručení u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 14. říjen 2026
Mgr. Alexandr Krysl v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.