Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 33/2026 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci

žalobkyně: P. A.

státní příslušnost X

naposledy pobytem X

zast. JUDr. Matějem Šedivým, advokátem

sídlem AK Václavské nám. 21, Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky

poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2026, č.j. OAM-880/ZA-ZA15-ZA09-2026

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Včasně podanou žalobou k Městskému soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkumu shora vymezené rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 7. 2026, č. j. OAM-880/ZA-ZA15-ZA09-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný dle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ve spojení s čl. 38 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024, o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „APR) zamítl opakovanou žádost žalobkyně jako nepřípustnou.

2. Městský soud v Praze postoupil věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 12. 8. 2026, č. j. -8, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2026.

II. Napadené rozhodnutí

3. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobkyně požádala v ČR o udělení mezinárodní ochrany již podruhé, přičemž k její původní žádosti jí mezinárodní ochrana v žádné formě udělena nebyla. Aktuálně žalobkyně požádala o mezinárodní ochranu proto, že v Kazachstánu si půjčila peníze na operaci své dcery, které nyní není schopna vrátit. Věřitel jí vyhrožuje, že v případě nesplacení dluhu jí ublíží. Za novou skutečnost označila žalobkyně to, že její starší dcera je nemocná, a proto si žalobkyně půjčila peníze od nového věřitele, který jí také začal vyhrožovat.

4. Žalovaný při posouzení současné azylové žádosti žalobkyně vycházel především z poskytnutí údajů k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 17. 7. 2026, její výpovědi při pohovoru k přípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 17. 7. 2026, předchozího rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalobkyně ze dne 6. 11. 2025, č. j. OAM-1020/ZA-ZA15-K01-2025 (dále jen „prvotní rozhodnutí“), a dále z informací o zemi původu, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace v Kazachstánu.

5. Žalovaný taktéž konstatoval, že proti prvotnímu rozhodnutí byla podána žaloba k Městskému soudu v Praze, jenž tuto žalobu zamítl rozsudkem pod sp. zn. , který nabyl právní moci dne 18. 6. 2026.

6. Žalovaný posoudil důvody opakované azylové žádosti žalobkyně a tyto poté porovnal s tvrzeními, která žalobkyně učinila v rámci předchozího řízení. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyně uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Kazachstánu opětovně vrátit, jako uváděla během správního řízení o své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tedy špatnou finanční situaci a obavy z výhrůžek věřitelů. Tyto okolnosti nepředstavují novou skutečnost ve smyslu čl. 55 odst. 5 APR.

7. Žalovaný ani na základě shromážděných zpráv o zemi původu nezjistil, že by se situace v Kazachstánu od okamžiku (meritorního) posouzení předchozí azylové žádosti žalobkyně jakkoli změnila, což by mohlo představovat novou skutečnost ve smyslu ustanovení čl. 55 odst. 3 a 5 APR. Proto byla opakovaná žádost žalobkyně shledána jako nepřípustná.

III. Žaloba

8. Žalobou rozporovala žalobkyně napadené rozhodnutí, neboť se domnívá, že její opakovaná žádost je azylově relevantní. Náleží totiž do společenské skupiny matek samoživitelek, kterou její domovský stát nepodporuje a hrozí jí pronásledování ve smyslu strádání a hrozby násilí ze strany věřitelů. Žalobkyně není schopna uhradit své pohledávky vzniklé v důsledku nákladů na léčbu nemocné dcery, přičemž tyto skutečnosti jsou nové.

9. Žalovaný pak neposuzoval postavení samoživitelek v domovském státě, příp. podporu ze strany státu, natož ochranu dlužníků před agresívními věřiteli, jímž neuhradila žalobkyně zápůjčky sloužící na krytí léčebných nákladů dcery.

10. Společně s podanou žalobou také žalobkyně navrhla přiznání odkladného účinku. Ve věci navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému.

IV. Vyjádření žalovaného

11. V rámci vyjádření ze dne 1. 10. 2026 žalovaný setrval na dosavadním závěru, že žalobkyně v řízení o opakované žádosti neuvedla žádné nové skutečnosti aktivující meritorní posouzení opakované žádosti.

12. Při rozhodování vzal žalovaný v úvahu skutečnosti, které žalobkyně tvrdila, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno – dle žalovaného tedy přijaté rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako nepřípustné dle a čl. 38 APR odpovídá zjištěnému stavu věci a je zákonné.

13. Žalovaný setrvává na tom, že žalobkyně ve své aktuální žádosti neuvedla žádné skutečnosti, které by bylo možné posuzovat jako nové ve smyslu a kterými by se měl žalovaný znovu meritorně zabývat. Pokud tedy jde o samotnou právní kvalifikaci případu žalobkyně, i zde má žalovaný za to, že nevybočil z mezí zákonného ustanovení a čl. 38 APR, když tuto druhou žádost posoudil jako nepřípustnou se závěrem, že nenalezl žádné nové skutečnosti, které žalobkyně bez vlastního zavinění nemohla sdělit v průběhu předchozího řízení, a které by vyžadovaly opakované posouzení. V podrobnostech odkazuje na napadené rozhodnutí, s nímž se plně ztotožňuje.

14. K obavě žalobkyně před agresivními věřiteli žalovaný konstatuje, že žalobkyně jako občanka Kazachstánu se může v případě problémů obrátit na kompetentní orgány země svého původu a využít dostupné vnitrostátní prostředky. Pokud by státní orgány země původu nebyly schopné nebo ochotné žalobkyni odpovídající pomoc poskytnout, tuto skutečnost by bylo možné považovat za azylově relevantní.

15. Žalovaný zároveň vyjádřil nesouhlas s tím, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek, a souhlasil s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání.

V. Posouzení věci krajským soudem

16. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] a ve lhůtě ve smyslu bodu 2 .

17. Krajský soud rozhodl bez nařízení jednání podle . Žádný z účastníků jednání v zákonem stanovené lhůtě nenavrhl a soud neshledal, že by bez jednání nebylo možné o žalobě rozhodnout. Krajský soud pro urychlení věci i vzhledem k postoupení věci samostatně nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť v lhůtě pro jeho posouzení rozhodl přednostně ve věci samé.

18. Krajský soud vycházel z toho, že žádost byla podána po nabytí účinnosti nařízení APR, které se tudíž vztahovalo na rozhodování žalovaného a vztahuje se i na rozhodování soudu při jeho přezkumu. Zároveň byl aplikován ve znění účinném ode dne 12. 6. 2026, jelikož žádost byla podána a napadené rozhodnutí bylo vydáno již za jeho účinnosti.

19. Podle čl. 67 odst. 1 písm. a) APR má žadatel právo na účinný opravný prostředek před soudem i v případě, že bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako nepřípustné. Účinný opravný prostředek zahrnuje úplné posouzení ex nunc skutkové i právní stránky alespoň před soudem prvního stupně, včetně případného posouzení případných potřeb mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347.

20. Podle ustanovení platí, že „soud posuzuje žalobu podle obsahu. Při svém rozhodování o žalobě soud není vázán žalobními body. Tím však není dotčena povinnost účastníka řízení ve věci mezinárodní ochrany vymezit v žalobě žalobní body.“

21. Krajský soud při rozhodování vycházel z předloženého správního spisu, který obsahuje předávací protokol, dle něhož byla opakovaná (druhá) žádost o udělení mezinárodní ochrany podána dne 8. 7. 2026 a žalobkyně poskytla údaje k této žádosti dne 17. 7. 2026. Tam kromě jiného uvedla, že má v zemi původu dvě dcery, z nichž jedna je nezletilá (Y. A. nar. X), starší dcera je narozena v roce 1994 a stará se o mladší dceru. Předchozí (prvotní) žádost podala v roce 2025. V rámci pohovoru o přípustnosti žádosti o udělení mezinárodní ochrany provedeného téhož dne uvedla, že se musí starat o dceru a potřebuje vydělat peníze na léčbu. Potřebuje v ČR pracovat, aby mohla splatit dluh. Věřitel jí vyhrožuje, že jí ublíží, pokud jej nesplatí. Změnu v její situaci představuje fakt, že v prvotní žádosti sice rovněž uvedla, že má dluhy, ovšem potřebuje peníze na operaci dcery. Půjčila si tedy další peníze, což je důvod její opakované žádosti. Ve spisu je založena též Informace OAMP (Kazachstán) Bezpečnostní a politická situace v zemi (březen 2026). S podklady pro rozhodování se měla žalobkyně možnost seznámit. Správní spis obsahuje také prvotní rozhodnutí žalovaného o prvotní žádosti ze dne

22. Žaloba není důvodná.

23. Úvodem považuje krajský soud za účelné vymezit povahu napadeného rozhodnutí žalovaného a z toho plynoucí meze přezkumu napadeného rozhodnutí krajským soudem. Jedná se o opakovanou žádost, kterou žalovaný posoudil v režimu čl. 38 nařízení APR. Podle čl. 38 odst. 2 APR platí, že „rozhodující orgán zamítne žádost jako nepřípustnou, pokud je následnou žádostí, v níž se neobjevily ani nebyly žadatelem předneseny žádné nové relevantní prvky uvedené v čl. 55 odst. 3 a 5, které se týkají posouzení, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, nebo které se týkají dříve uplatněného důvodu nepřípustnosti.“ Na toto ustanovení odkazuje také , který vlastní úpravu nepřípustnosti žádosti nestanoví.

24. V řešené věci posoudil žalovaný azylovou žádost žalobkyně jako nepřípustnou, protože se jednalo o opakovanou žádost, v níž žalobkyně netvrdila žádné nové skutečnosti (srov. dikci „nové relevantní prvky“), s nimiž počítá čl. 55 odst. 3 a 5 nařízení APR. Via facti tak je krajský soud povinen zaměřit svůj přezkum zejména k otázce, zda tento úsudek žalovaného obstojí a opakovaná žádost žalobkyně je skutečně nepřípustná.

25. Podle čl. 55 odst. 3 až 5 nařízení APR platí, že „následná žádost podléhá předběžnému posouzení, při kterém rozhodující orgán rozhodne, zda se objevily nebo byly žadatelem předneseny nové prvky, které významně zvyšují pravděpodobnost uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle nařízení (EU) 2024/1347, nebo pokud byla předchozí žádost zamítnuta jako nepřípustná, souvisejí s důvodem nepřípustnosti uplatněným v předchozím řízení. Předběžné posouzení se provádí na základě písemného podání nebo osobního pohovoru v souladu se základními zásadami a zárukami uvedenými v kapitole II. Od osobního pohovoru lze upustit zejména v případě, kdy je z písemného podání jasné, že žádost neobsahuje nové prvky dle odstavce 3. Prvky, které žadatel přednese, se považují za nové, pouze pokud je žadatel nemohl bez vlastního zavinění přednést v souvislosti s dřívější žádostí. Jakékoli prvky, které žadatel mohl předložit dříve, není nutné brát v úvahu, ledaže významně zvyšují pravděpodobnost nepřípustnosti žádosti nebo uznání, že žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, nebo jestliže předchozí žádost byla zamítnuta jako konkludentně vzatá zpět v souladu s článkem 41 bez věcného posouzení.“

26. Jak krajský soud ověřil ze správního spisu, žalovaný se azylovým příběhem žalobkyně podrobně zabýval ve svém prvotním rozhodnutí, které bylo přezkoumáno správním soudem s tím, že žaloba proti němu byla jako nedůvodná zamítnuta. Azylový příběh žalobkyně je stále tentýž, neboť dluží v zemi původu finanční prostředky, které si půjčovala dle svého tvrzení za účelem nákladů s léčbou svých dětí. To, co žalobkyně považuje ve svém příběhu za nové, je ve skutečnosti stále stejný důvod – půjčování peněz a strach z věřitelů, což tradičně nejsou uznávané azylově relevantní důvody (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2003, č.j. -55, dále rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. -49). Půjčení dalších obnosů peněz či změna věřitele nepředstavují nový – azylově relevantní – prvek, který by založil povinnost plného hodnocení podané žádosti. V tomto ohledu ani ekonomická kauza dluhů žalobkyně (náklady na léčbu jejích dětí) nemá žádnou relevanci z pohledu azylového práva. Pokud se nyní žalobkyně snaží v žalobě tvrdit, že jako matka – samoživitelka má být vystavena nějakému druhu pronásledování, je třeba říci, že matka – samoživitelka je sociálně-ekonomickým statusem, který z pohledu vymezení tzv. sociální skupiny relevantní z pohledu azylového práva není významný a jejich situace není nijak specifická, což je soudu známo z jeho rozhodovací činnosti (viz k tomu Informace OAMP Kazachstán ze dne 8. 12. 2025). Krajský soud tu také odkazuje na vymezení sociální skupiny v čl. 10 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1347 ze dne 14. května 2024 o normách, které musejí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu udělené ochrany, o změně směrnice Rady 2003/109/ES a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU (tzv. kvalifikační nařízení). Věcně pak krajský soud dodává, že žalobkyně tvrdila nemoc své starší – tedy zletilé a ekonomicky pravděpodobně samostatné – dcery, nikoliv své nezletilé dcery.

27. Již ve své prvotní žádosti pak žalobkyně vyjádřila obavy z věřitelů, kteří jí měli vyhrožovat ublížením na zdraví, pokud peníze nevrátí. Krajský soud tu konstatuje, že již v prvotním rozhodnutí se žalovaný důkladně zabýval situací ochrany práv v Kazachstánu na podkladě relevantních informací o zemi původu. Dospěl k závěru, že vnitřní ochrana vůči takovým praktikám, jaké žalobkyně popisuje, je v Kazachstánu možná, a to i přes relativně vysokou míru korupce ve veřejném sektoru. Tu však samotná žalobkyně ani ve své opakované žádosti nezmiňuje jako problém. Krajský soud poukazuje na svou ustálenou rozhodovací činnost v obdobných věcech v případech opakovaných žádostí státních příslušníků z tzv post-sovětských republik, kde je korupce ve veřejném sektoru typickým problémem (viz k tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2026, č. j. , dále také rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 7. 2022, č. j. ). Sama žalobkyně přitom uvádí, že část svých dřívějších dluhů splatila, přičemž nyní dluží jinému věřiteli. Nepochybně je zřejmé, že dokáže v zemi původu svou finanční situaci řešit.

28. Krajský soud k tomu uvádí, že podstatou institutu opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany není upřesňování či skutkové doplňování předchozí (neúspěšné) azylové žádosti. Jeho smyslem a účelem je naopak postihnout případy, kdy se objeví takové nové závažné skutečnosti, které by mohly zásadně ovlivnit postavení žadatele (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2014, č. j. -33).

29. Navíc žalovaný splnil povinnost zabývat se tím, jestli nedošlo k takové zásadní změně okolností (situace) v zemi původu, která by mohla zakládat oprávněnost opakované žádosti (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. -38). Žalovaný s odkazem na relevantní podklady jasně uvedl, že v rozhodné době k azylově relevantní změně situace v Kazachstánu nedošlo. Podkladová informace o zemi původu je k datu vydání napadeného rozhodnutí aktuální. Krajský soud se s tímto hodnocením ztotožňuje a s ohledem na okolnosti posuzované věci je vnímá jako dostačující.

30. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí žalovaného vyhodnotil ve všech ohledech jako věcně správné, zákonné a opírající se o spolehlivě zjištěný skutkový stav věci. Současná situace po skutkové a právní stránce vylučuje, aby byla opakovaná azylová žádost žalobkyně předmětem meritorního posouzení jejích důvodů.

VI. Závěr a náklady řízení

31. Ze shora uvedených důvodů rozhodl krajský soud o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, jenž ve věci úspěch neměl. V posuzované věci neměla žalobkyně ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalovanému v souvislosti s tímto soudním řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, resp. ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení přímo u Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 14. října 2026

JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.

samosoudce