Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
32 Ad 9/2025 - 57.pdf
PDF · 0 B
No categories available
32 Ad 9/2025 - 57
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci
žalobce: M. K.
bytem X
zastoupený JUDr. Evou Chromcovou Burešovou
advokátkou se sídlem Floriána Nováka 5267/3, 796 01 Prostějov
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,
se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 15. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/14598-923, sp. zn. SZ/MPSV-2024/222842-922,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2025, č. j. MPSV-2025/14598-923, sp. zn. SZ/MPSV-2024/222842-922, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 25 350 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. Evy Chromcové Burešové, advokátky se sídlem Floriána Nováka 5267/3, Prostějov.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce se včasně podanou žalobou, doručenou Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“), domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného
(dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále též „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Olomouci (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 9. 2024, č. j. 84655/2024/PRO, sp. zn. UP/42044/2024/SS (dále též „prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci nepřiznal příspěvek na péči, jelikož vyhodnotil, že nezvládá samostatně nebo v přijatelném standardu celkem jednu základní životní potřebu, a proto nebyly naplněny podmínky ani pro přiznání příspěvku na péči ani ve stupni I (lehká závislost).
II. Napadené rozhodnutí
3. Žalovaný shrnul průběh řízení před správním orgánem I. stupně.
4. Pro účely odvolacího řízení byl zdravotní stav žalobce přezkoumán a zhodnocen na jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „PK MPSV“) dne 17. 12. 2024 bez přítomnosti žalobce a na základě dále uvedených podkladů. PK MPSV při vypracování posudku vycházela z těchto podkladů: spis IPZS včetně záznamů a lékařských nálezů, spis ministerstva včetně rozhodnutí a odvolání, lékařský nález praktického lékaře (MUDr. S.) ze dne 9. 8. 2024, kardiologický nález (MUDr. B.) ze dne 15.07.2024, neurologické nálezy (MUDr. K.) ze dnů 4. 12. 2023 a 24. 7. 2024, zpráva a doporučení školského poradenského zařízení ze dne 15.07.2024, logopedický nález (Mgr. G.) ze dne 25. 9. 2023 a psychologický nález (Mgr. N.) ze dne 21. 5. 2024. K odvolání byly doručeny zpráva a doporučení školského poradenského zařízení z Pedagogicko-psychologické poradny a Speciálního pedagogického centra Olomouckého kraje, pracoviště Prostějov, ze dne 15. 7. 2024, nález z kardiologie (MUDr. B.) ze dne 15. 7. 2024, nálezy z neurologie (MUDr. K.) ze dnů 4. 5. 2023 a 24. 7. 2024 a nález z psychologické ambulance (Mgr. N.) ze dne 21. 5. 2024.
5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul posudkové zhodnocení PK MPSV. Co se týče diagnózy, v popředí zdravotních potíží žalobce je lehká mentální retardace a porucha pozornosti a aktivity. Žalobce podle praktického lékaře trpí hyperaktivitou, dyslálií a lehkou mentální retardací. Dochází na logopedii. Je schopen samostatného stoje i samostatné chůze. Nosí pleny, občas používá nočník. Na kardiologii je sledován pro hemodynamicky nevýznamný defekt komorového septa, jedná se o stacionární nález, funkce obou komor je dobrá, je po spontánním uzávěru foramen ovale apertum. Klinicky je bez kardiologických potíží. Dle dětského neurologa navazuje žalobce kontakt dobře, reaguje na oslovení, odpoví na jednoduchý dotaz, mluví ve větičkách. Je u něj pozorován motorický neklid. Lateralizace evidována není. Dle neurologa zvládne stoj a chůzi sám, poskočí snožmo. Dětským neurologem byl žalobce sledován pro psychomotorickou retardaci od kojeneckého věku, probíhala rehabilitace. Nyní zvládne chůzi bez problémů, vázne výslovnost. Byla doporučena speciální školka. Klinický logoped v nálezu ze září 2023 popisuje opoždění v expresivní i receptivní složce komunikace, uvádí, že žalobce komunikuje v jednoduchých větách, řeč je dyslalická. Dle psychologického vyšetření z května 2024 žalobce celkově působí jako dítě z méně podnětného prostředí, zřetelný je nedostatek zkušeností z prostředí sociálně vhodného, kde by byl společně s jinými dětmi. Stav je hodnocen jako opožděný psychomotorický vývoj a porucha aktivity a pozornosti. Dle psychologa je nezbytná socializace v prostředí adekvátním věku a schopnostem dítěte, pobyt s jinými dětmi. Aktuální intelektový výkon spadá na hranici subnormy a lehké mentální retardace v závislosti na sledované složce. Verbální projev se rozvíjí. Žalobce je v logopedické péči a dělá pokroky.
6. PK MPSV dospěla k závěru, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá jednu základní životní potřebu, a to péči o zdraví. Ostatní hodnocené základní životní potřeby doložený zdravotní stav žalobce podle PK MPSV umožňuje zvládat a nebyly zjištěny objektivní medicínské důvody pro jejich nezvládání. Žalobce podle PK MPSV zvládá základní životní potřeby mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity.
7. Žalovaný k námitkám žalobce konstatoval, že nebylo posudkově medicínsky důvodné hodnocení dalších základních životních potřeb jako nezvládaných. Nebylo tedy uznáno nezvládání základní životní potřeby mobilita – nebyl shledán funkční dopad postižení pohybového a nosného aparátu na schopnost se samostatně pohybovat. Nebylo uznáno ani nezvládání základní životní potřeby orientace, u žalobce nebyla prokázána středně těžká, těžká nebo hluboká mentální retardace nebo těžké psychické postižení s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace. Žalobce je dle PK MPSV orientován, posudkově významné poruchy chování, intelektu či paměti v lékařských nálezech nejsou dokumentovány. U základní životní potřeby komunikace žalovaný konstatoval, že u žalobce nebyla prokázána praktická a úplná nevidomost obou očí, praktická nebo úplná hluchota, těžké formy hluchoslepoty, poruchy řeči, nebyla prokázána střední těžká nebo hluboká mentální retardace s hodnotou IQ nižší než 50, nebo středně těžká a těžká demence, ani jiné těžké psychické onemocnění s těžkými poruchami komunikace. Stravování nebylo uznáno jako nezvládané z důvodu, že mentální a duševní schopnosti a smyslové funkce žalobce jsou pro zvládnutí této základní životní potřeby dostatečné. Posudkově významné postižení horních končetin není u žalobce dokumentováno. PK MPSV upozornila, že příprava stravy, uvaření jednoduchého teplého jídla a nápoje a nákup stravy je hodnocen v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která se však do 18 let věku neposuzuje. Pro neschopnost sebesycení a porcování stravy není dle posudkového zhodnocení PK MPSV v objektivním nálezu žalobce odpovídající medicínský korelát. Preference určitých potravin je posudkově nerozhodná. Příprava, servírování, přenášení a výběr potravin je ve věku žalobce vždy v plné kompetenci pečujících osob. Dle výsledku sociálního šetření se žalobce sám napije, pije z lahvičky s pítkem, lžičkou sní sám např. šlehačku na talíři. Žalobci nebylo uznáno ani nezvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání, neboť u něj nebyly prokázány parézy končetin, ani těžké postižení hybnosti více kloubů, ani ztuhnutí celé páteře, které by bránily tuto základní životní potřebu s využitím facilitátorů a s využitím vhodného oděvu a obuvi zvládnout. Smyslové a mentální funkce žalobce jsou pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Dle posudkového zhodnocení PK MPSV není medicínské odůvodnění pro nezvládání oblékání a obouvání vzhledem k věku. Dle výsledku sociálního šetření se žalobce někdy sám oblékne, rozliší jednotlivé části oblečení. Dále nebylo uznáno nezvládání základní životní potřeby tělesná hygiena, neboť PK MPSV došla k závěru, že žalobce má přiměřené duševní a smyslové schopnosti vykonávat hygienu, použít hygienické zařízení, provádět celkovou hygienu, ústní hygienu i česání. Za neschopnost tělesné hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení jistoty s ohledem na věk. Dle výsledku sociálního šetření si žalobce sám umyje a osuší ruce, obličej si umývá sám, zuby se snaží čistit si sám. Vlasy má ostříhány na sportovní účes, nečešou se. Celková hygiena se provádí ve vaně, poručnice jej vede k tomu, aby se umyl sám. U výkonu fyziologické potřeby PK MPSV konstatovala, že ani zde neshledala medicínský důvod, pro který by žalobce nebyl schopen zvládnout tuto základní životní potřebu. U žalobce nebylo prokázáno takové pohybové postižení, ani závažné poruchy duševních a smyslových schopností, které by bránily ve zvládání aktivit spojených s výkonem fyziologické potřeby. Dle PK MPSV je žalobce schopen přemístění na WC, je schopen sedu i stoje, tedy je schopen zaujmout přiměřenou polohu, při zachovalé hybnosti rukou je schopen následné hygieny a eventuální výměny pomůcek. Smyslové a mentální funkce žalobce jsou pro zvládnutí této potřeby dostatečné. Dle výsledku sociálního šetření má žalobce celý den pleny, vymění si je i sám, někdy použije nočník, následnou očistu provádí sám. Obdobně u základní životní potřeby osobní aktivity PK MPSV došla k závěru, že není dokumentováno posudkově významné postižení mentálních a kognitivních schopností, zrak a sluch účastníka řízení je bez posudkově významného postižení. Žalobce je schopen se zapojit přiměřeně věku a podle místních možností do obvyklých aktivit pro daný věk, plánovat a uspořádat si svůj čas, navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami. Dle výsledku sociálního šetření mimo rodiny a přátel svého zástupce je žalobce v kontaktu se svými kamarády stejného věku, při společné hře se podrobí pravidlům, pokud jim rozumí. Žalobce také hraje hry na mobilním telefonu, sleduje pohádky v televizi, chodí na procházky se svým zástupcem.
8. Žalovaný dále upozornil, že součástí výchovy každého dítěte je výkon dohledu nad tím, co dělá a opakované připomínání jeho povinností. Ve srovnání se schopnostmi stejně starého dítěte u něj však neshledal žádné podklady odůvodňující závěr o nutnosti mimořádné péče o něj. Zdůraznil, že se základní životní potřeby hodnotí v prostředí, ve kterém se osoba obvykle pohybuje. To by mělo být přizpůsobeno jejímu zdravotnímu stavu skrze různé pomůcky.
9. Dále žalovaný uvedl, že výsledky sociálního šetření byly zapracovány již do posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Brno-venkov (dále jen „OSSZ“). PK MPSV přezkoumala posudek OSSZ, a proto byl zdravotní stav žalobce posouzen i s ohledem na sociální šetření.
10. K námitkám žalobce uvedeným v doplnění odvolání žalovaný uvedl, že schopnost zvládat základní životní potřebu péče o domácnost se v souladu s ustanovením § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách u osob do 18 let věku nehodnotí.
11. Žalovaný vyhodnotil posudek PK MPSV jako komplexní, objektivní a přesvědčivé posouzení zdravotního stavu, přičemž posudek PK MPSV vnímá žalovaný jako stěžejní důkazní prostředek. Komise prostudovala veškerou podkladovou dokumentaci a dospěla k závěru, že funkční omezení vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu nedosahuje stupně těžké nebo úplné poruchy, která by bránila schopnosti zvládat další základní životní potřeby, kromě péče o zdraví, s využitím dostupných facilitátorů, bez nutnosti každodenní pomoci jiné fyzické osoby. Žalobce nezvládá jednu základní životní potřebu (dále jen „ZŽP“). Nejsou tudíž splněny podmínky uvedené v ustanovení § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách, a účastníka řízení tudíž není možné považovat za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby.
12. Žalovaný zdůraznil, že nezpochybňuje nepříznivý zdravotní stav žalobce a potíže, které z tohoto stavu vyplývají, avšak pokud nejsou splněny podmínky uvedené v zákoně o sociálních službách, nelze žádosti o přiznání příspěvku na péči ve výši odpovídající III. stupni závislosti na pomoci jiné fyzické osoby vyhovět. Proto potvrdil prvostupňové rozhodnutí.
III. Žaloba
13. Žalobce ve své žalobě uvedl, že s napadeným rozhodnutím nesouhlasí. Žalobce tvrdí, že má funkční omezení, které dosahuje středně těžké poruchy. Péče o něj je tedy nesrovnatelná s tou, která je běžná u dítěte v podobném věku. Nadto má mentální věk 3,2 – 4,2 roku, i když má chronologicky 6 let. Předchozí rozhodnutí mají být nezákonná a založená na nedostatečně zjištěném stavu věci.
14. Žalobce doložil další lékařské zprávy z roku 2025, podle kterých žalobce nezvládá ZŽP potřeby mobility, stravování, orientace, komunikace, tělesné hygieny, oblékání, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity, a proto by měl mít přiznán III. stupeň závislosti.
15. Závěrem žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
16. Žalovaný měl za to, že žalobní námitky odpovídají těm odvolacím, proto odkázal na své rozhodnutí. Žalobce sice má dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav, ale nejedná se o těžkou či úplnou poruchu funkčních schopností, které by měly za následek nezvládání ZŽP ani fyzicky ani mentálně s výjimkou péče o zdraví, protože žalobce potřebuje logopedickou péči.
17. Žalovaný má za to, že jeho rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem, správní řízení netrpí vadami. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.
V. Replika a další podání žalobce
18. Žalobce následně do spisu doložil lékařskou zprávu z psychologického vyšetření ze dne 1. 4. 2025.
19. Dále se vyjádřil k vyjádření žalovaného, přičemž s ním nesouhlasil. Na základě zprávy psychologa má žalobce trpět lehkou mentální retardací při horní hranici pásma, poruchou aktivity a pozornosti. Nejvýraznější deficit má mít v orientaci, grafomotorice, jazykovém porozumění a schopnosti seberegulace. Má být zcela závislý na vedení a trvalé přítomnosti dospělé osoby. Dané závěry mají být důvodem pro zrušení rozhodnutí, o což žalobce požádal.
20. Dále žalobce žalobu doplnil o listiny – zprávu předškolského poradenského zařízení ze dne 16. 6. 2025, zprávu psychologa ze dne 2. 3. 2026, zprávu z dětské neurologie ze dne 6. 10. 2025 a 7. 4. 2026.
21. Z dodaných zpráv má vyplývat celkový omezený vývoj s mentálním věkem 4 roky 9 měsíců, oproti jeho skutečnému, chronologickému, 6 let 11 měsíců. Žalobce má být významně závislý na pomoci ostatních a vyžaduje soustavný dohled 24 hodin denně. Stále trvá na tom, že nezvládá alespoň ZŽP orientace, komunikace, stravování, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity. Pro zřejmé rozpory ve věci žalobce navrhl i důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství, případně vyžádání si revizní posouzení příslušné posudkové komise.
22. Konečně žalobce doplnil zprávu o průběhu výkonu pěstounské péče SOS dětské vesničky ze dne 18. 8. 2026, která pokrývá období od 9. 2. 2026 do 8. 8. 2026. Zpráva má potvrzovat, že u žalobce přetrvávají obtíže v podstatě ve všech oblastech života. Žalobce navrhl provést dokazování touto zprávou.
VI. Posouzení věci krajským soudem
23. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního – dále jen s.ř.s.), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s)
a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.).
24. Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1, § 65 a následujících s.ř.s. v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s), ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti,
a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí
25. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).
26. Po řádném posouzení žalobních námitek dospěl krajský soud k závěru, že žaloba je důvodná. Veškeré přípisy žalobce včetně důkazních návrhů soud na vědomí zaslal žalovanému a rozhodl se neprovádět dokazování v rámci ústního jednání.
27. Krajský soud v prvé řadě považuje za potřebné připomenout právní úpravu poskytování příspěvku na péči a její výklad v ustálené judikatuře správních soudů.
28. Právní úprava poskytování příspěvku na péči je obsažena v zákoně o sociálních službách
a vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“). Aktuální právní úprava rozlišuje pro účely poskytování příspěvku na péči čtyři stupně závislosti, přičemž kritériem pro hodnocení míry závislosti oprávněné osoby na pomoci jiné osoby, a tedy i pro zařazení do jednotlivých kategorií je posuzování zvládání deseti základních životních potřeb vymezených v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách. Jedná se o následující potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.
29. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se podle ustanovení § 1 odst. 4 prováděcí vyhlášky považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu.
30. Bližší vymezení životních potřeb rozhodných pro stanovení stupně závislosti na pomoci jiných osob lze nalézt v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky. Podle ustanovení § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje,
zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných
a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom
se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti,
k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Podle ustanovení § 2a citované vyhlášky přitom rovněž platí, že k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že posuzovaná osoba je
při zajištění některé z životních potřeb závislá na pomoci jiné osoby, postačí,
pokud posuzovaná osoba nezvládá byť jen jedinou z aktivit vyjmenovaných v této příloze.
31. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.
32. U osoby do 18 let věku se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních služnách a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku (§ 10 zákona o sociálních službách).
33. Dle § 2b vyhlášky platí, že pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z důvodu DNZS při zvládání základní životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.
34. U osoby do 18 let je namístě přihlédnout i k Instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „metodický pokyn“), který mj. v článku 7 stanoví specifický přístup k posuzování stupně závislosti osob do 18 let věku. V odstavci druhém ukládá přihlížet k věkovým standardům (milníkům) psychomotorického vývoje dítěte, podle kterých se hodnotí, kdy se z fyziologických důvodů předpokládá zvládání základní životní potřeby a co se považuje za jejich nezvládání; uvedeny jsou v příloze metodického pokynu. V odstavci 5 až 8 pak metodický pokyn obsahuje definici mimořádné péče a jejich aspektů rozsahu, intenzity a náročnosti. Podstatnost podle čl. 7 metodického pokynu znamená zvýšení rozsahu, intenzity nebo náročnosti péče o cca více než jednu třetinu oproti péči věnované dítěti bez zdravotního postižení. Jde tedy o takový typ péče, která se v daném věku dítěti bez zdravotního postižení neposkytuje vůbec.
35. Zdejší soud dále bere v úvahu závěry lékařských zpráv, jež stanovují mentální věk žalobce v den vydání napadeného rozhodnutí na 3 roky 2 měsíce až 4 roky 2 měsíce (oproti chronologickému věku 5 let a 11 měsíců) a to z důvodu lehkého mentálního postižení (v horním pásmu). Podle čl. 5 metodického pokynu je pak u osob s mentální retardací třeba vzít v úvahu vliv prostředí, rané péče, sociální rehabilitace, výchovy, vzdělávání, adaptace i případné komorbidity. Děti s lehkou MR si potřebné dovednosti osvojují pomalejším způsobem. Při nástupu povinné školní docházky zpravidla zvládají stravování, oblékání, tělesnou hygienu, WC i komunikaci.
36. Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách správní orgán I. stupně
při posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby pro účely přiznání příspěvku na péči vychází ze zdravotnfího stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Z těchto podkladů vychází následně také odvolací správní orgán (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009,
č. j. 4 Ads 50/2009 – 63).
37. Předmětem napadeného rozhodnutí je rozhodnutí o příspěvku na péči dle zákona o sociálních službách, přičemž i v tomto řízení platí správní řád. Proto i v tomto řízení platila pro správní orgány povinnost zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti
(ustanovení § 3 správního řádu) a povinnost koncipovat odůvodnění rozhodnutí tak,
aby korespondovalo se správním spisem a bylo plně přezkoumatelné, slovy zákona uvést v něm „důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil
při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“ (§ 68 odst. 3 správního řádu).
38. Pro posouzení zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči je třeba odborných medicínských znalostí, kterými disponují speciální posudkové komise. Pro účely odvolacího správního řízení, jehož předmětem je příspěvek na péči, posuzuje zdravotní stav osoby posudková komise zřízená žalovaným na základě § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v relevantním znění. V řízeních, v rámci nichž je rozhodováno
o příspěvku na péči, se musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených
v ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách. Stěžejním důkazem v tomto řízení je lékařský posudek, a proto je na něho kladen požadavek úplnosti a přesvědčivosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009-53). Tento požadavek vychází z premisy, že odborné závěry, které jsou v posudcích vysloveny, nemohou být přezkoumávány ze strany správních orgánů či soudů, neboť ty k takovému posouzení nedisponují potřebnými znalostmi (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, č. j. 3 Ads 129/2014-24). V řízeních o žalobách proti rozhodnutím, jež jsou založeny na zmíněných posudcích, správní soudy podrobují posudky testu jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 3 Ads 24/2013-34, ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37, ze dne 26. 3. 2015,
č. j. 4 Ads 263/2014-60, či ze dne 15. 4. 2015, č. j. 6 Ads 217/2014-23). Aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady (viz ustanovení § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách) a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014-28). V souladu
s ustanovením § 2a vyhlášky posudková komise musí posoudit zvládnutí dané životní potřeby skrze dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé potřeby v příloze č. 1 vyhlášky (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/2014-37). Nezvládnutí byť jen jedné z vymezených aktivit znamená nezvládnutí dané životní potřeby (ustanovení § 2a vyhlášky). Jestliže na základě lékařských podkladů lze konstatovat, že posuzovaný některou z aktivit nutných pro celkové zvládnutí určité životní potřeby sám a bez pomoci jiné osoby nezvládá a posudková komise dospěje k závěru, že tato životní potřeba je i přesto zvládána, musí tento závěr dostatečně a přesvědčivě zdůvodnit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013-32). Vyplývají-li z jednotlivých podkladů rozporné závěry, posudková komise musí tyto rozpory přesvědčivě vysvětlit (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 4 Ads 68/201437). Postaví-li posudková komise své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory odstranila či vysvětlila, je povinností žalovaného žádat doplnění posudku (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25). Povahou posudku, jakož i na něj kladenými požadavky, se již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zabýval Nejvyšší správní soud,
který dovodil, že „(…) se jedná sice o tzv. povinný důkaz, nicméně nikoliv o závazné stanovisko či závazný podklad rozhodnutí. Posudek podléhá hodnocení správního orgánu, jeho správnost není nikterak presumována. Ačkoliv odborné lékařské závěry posudku nepodléhají hodnocení správních orgánů, neboť k tomu nemají správní orgány odborné lékařské znalosti, nezbavuje je to povinnosti hodnotit provedené důkazy ve správním řízení, a tudíž i správnost posudku z hlediska jeho úplnosti a přesvědčivosti“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2010, č. j. 6 Ads 143/2009-60, či rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. 3 Ads 48/2009-104).
39. V odvolacím řízení si žalovaný správně vyžádal posudek příslušné PK MPSV (ustanovení
§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Žalovaný pak při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně musel vycházet v rámci odvolacích námitek navíc
i z posudku PK MPSV. Správní orgán v tomto řízení musí vycházet pouze z takového posudku PK MPSV, který je nejen úplný, tedy obsahuje veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci, ale zejména musí splňovat požadavek přesvědčivosti, tzn. že musí obsahovat náležité a logické zdůvodnění svých posudkových závěrů. Pokud tomu tak není, nemůže správní orgán nahradit činnost PK MPSV, ale musí nedostatky jeho posudku odstranit, a to za pomoci zejména dalšího posudku PK MPSV. Pokud správní orgán opře své závěry o posudek se zmíněnými nedostatky, nemůže již soud v soudním řízení tyto sám odstranit, neboť ani soud nemůže nahrazovat činnost PK MPSV a nemůže si sám vyžádat doplněk posudku či revizní posudek PK MPSV. Je totiž nesporné, že rozhodnutí v dané věci je závislé především na odborném lékařském posouzení, k němuž je ze zákona povolána právě posudková komise, jedná se tedy o stěžejní důkaz. Pokud již posudek PK MPSV vykazuje vady mající základ v nedostatečném odůvodnění a nepřezkoumatelnosti, přenese tyto vady i do rozhodnutí žalovaného.
40. V daném případě učinil žalovaný závěr, že posudek PK MPSV splňuje všechny shora uvedené požadavky a může tedy posloužit jako podklad pro rozhodnutí ve věci samé. Tento názor krajský soud sdílí pouze částečně. Aby totiž bylo možné posudek považovat za skutečně přesvědčivý, je třeba trvat na tom, aby se posudková komise náležitým způsobem vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, především pak těmi, které jsou uvedeny v podkladové dokumentaci a které namítá žadatel o příspěvek na péči (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 3. 2016, č. j. 3 Ads 262/2015-34). Podle zdejšího soudu se toto žalovanému nepovedlo u odůvodnění zvládání ZŽP orientace a výkonu fyziologické potřeby.
41. Krajský soud pak ale zhodnotil jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost posudku PK MPSV
a přezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného ve vztahu k hodnocení schopnosti žalobce zvládat pět sporně tvrzených základních životních potřeb (komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity). Shledal, že závěry žalovaného jsou u těchto dostatečné. Stejně tak je dostatečně odůvodněné nezvládání základní životní potřeby péče o zdraví, což žalobce ani nijak nerozporuje.
42. Zdejší soud také zdůrazňuje, že podle § 75 odst. 1 s.ř.s. při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 15. 1. 2025. Nově doložené lékařské zprávy stran žalobce proto mohou být významné jen tehdy, pokud zpětně objasňují zdravotní stav žalobce již v této rozhodné době; pokud však zachycují až následné zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí, nemohou samy o sobě založit nezákonnost tohoto rozhodnutí a je namístě řešit takovou změnu novým návrhem na změnu výše příspěvku podle § 23 odst. 6 zákona o sociálních službách (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2025, č. j. 2 Ads 242/2024-23). Pokud se zdejší soud k některé z těchto zpráv vyjádřil, učinil tak se zřetelem k výše uvedenému.
43. Žalobce namítá neúplnost posudku posudkové komise a nedostatek podkladů pro závěr žalovaného ohledně zvládání osmi životních potřeb (mobilita, orientace, komunikace, stravování, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, osobní aktivity a oblékání a obouvání). Zdejší soud se k těmto postupně vyjádří, přičemž se zaměří na ty, jejich zvládání má za nedostatečně zdůvodněné žalovaným společně s žalobcem.
VI. 1. Nezvládané základní životní potřeby
a) Orientace
44. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby orientace, vymezuje vyhláška tyto aktivity: poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se osobou, časem a místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby orientace je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: rozlišuje domácí a vnější prostředí, chápe pojmy tma, světlo, brzy, rozeznává barvy a strany (levá/pravá).
45. Ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce nechápe pojmy tma, světlo, brzy, nerozezná strany, rozlišuje domácí a vnější prostředí a pojmenuje barvy, některé i anglicky. V posudku PK MPSV neshledala k nezvládání potřeby medicínský korelát. Zcela však opomenula zjištění ze sociálního šetření a nesrovnala vývoj s osobami v obdobném věku, jako je žalobce. Oproti ZŽP mobility se u orientace promítá hledisko mentální retardace. Současně ale platí, že pokud dítě nezvládá některé aktivity z instrukce, správní orgán a posudkový orgán to nemohou ignorovat — musí vysvětlit, proč i přes tyto deficity považují základní životní potřebu za zvládnutou v přijatelném standardu a proč nejde o potřebu mimořádné péče. Dodržení instrukce tedy může mít vliv na úplnost a přesvědčivost odůvodnění rozhodnutí žalovaného nebo podkladového posudku posudkové komise, jakkoliv tato instrukce sama o sobě není zákonným hlediskem přezkumu ze strany soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č. j. 35 Ad 6/2024-28).
46. Na základě lékařských zpráv byl žalobce vyhodnocen jako osoba s mentální retardací pohybující se v horním pásmu. I ze sociálního šetření vyplynulo, že je žalobce opožděn ve svém mentálním vývoji, přičemž nerozeznává základní orientační prvky pro určení času (zda je den či noc), či směru (pravá/levá strana). Dané představuje závěry, se kterými se PK MPSV opomněla vypořádat a nezohlednil je ani žalovaný. Podle metodického pokynu je přitom stěžejní rozeznávání alespoň dne a noci i pro děti mladší než je žalobce (ve věku 4-5 let). Nadto to spadá do aktivity orientace osobou, místem a časem, kterou vyhláška pro zvládání této životní potřeby vyžaduje zvládnout, s přihlédnutím k biopsychosociálnímu vývoji, a pochybení v jejím posouzení může mít proto vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného.
47. Zdejší soud má za to, že z podkladových materiálů nevyplývá, že žalobce je osobou orientovanou v čase. Dále z podkladových materiálů nevyplývá ani to, že by žalobce zvládal aktivity očekávané u dítěte obdobného věku podle metodického pokynu. Jak již bylo výše uvedeno, stěžejním při posuzování ZŽP je zejména zákon a prováděcí vyhláška k tomu, není možné však uvést výčet aktivit bez explicitního porovnání úrovně schopností s osobou podobného věku, nadto s vědomím nesrovnalostí závěrů posudku se závěry sociálního šetření. Proto závěr žalovaného o zvládání této základní životní potřeby není podle zdejšího soudu dostatečně podložen a odůvodněn a je třeba jej doplnit tak, aby byla naplněna přezkoumatelnost rozhodnutí.
b) Výkon fyziologické potřeby
48. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby výkon fyziologické potřeby, vymezuje vyhláška tyto aktivity: včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby výkonu fyziologické potřeby je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: zvládá úkon fyziologické potřeby, nutná dopomoc s očistou.
49. Ze sociálního šetření vyplynulo, že má žalobce po celý den pleny, někdy pozná, zda potřebuje na toaletu, zejména u stolice si je z 80 % vědom. WC nepoužívá, pouze nočník. Plenu si vymění i sám, což bylo i předvedeno. Pro nezvládání potřeby nebyl PK MPSV zjištěn žádný medicínský korelát.
50. Nad obecné konstatování žalovaného, že výkon fyziologické potřeby je žalobce schopen zvládat přiměřeně své věkové kategorii, nelze v rozhodnutí žalovaného nalézt ničeho, z čeho by vyplývalo, že skutečně vývoj srovnal s osobou stejně starou. Žalobce sice může být fyzicky schopen ZŽP výkon fyziologické potřeby realizovat, nicméně z podkladů vyplývá, že nikoli samostatně, bez připomínání stran pěstounky. Podle metodického pokynu je tato potřeba hodnocena jako nezvládaná pro osoby ve věku 4-5 let, tedy mladší, než je žalobce, v případě, že neudrží stolici ani moč a neumí použít WC. Žalobce by tedy při srovnání se stejně starými osobami i osobami mladšími měl být schopen vydržet bez plen a odhadnout potřebu použít WC či nočník. Toto kritérium však žalovaný ve svém rozhodnutí opominul zvážit. S vědomím omezené použitelnosti žalobcem dodaných nejnovějších zpráv (například ze zpráv psychologa z 1. 4. 2025 a 2. 3. 2026) zdejší soud konstatuje, že žalobce stále nosí pleny a není schopen si ohlídat výkon fyziologické potřeby. I nejnovější podklad dodaný žalobcem, zpráva o průběhu výkonu pěstounské péče ze dne 18. 8. 2026, vyhodnotila sebeobsluhu a hygienické návyky žalobce jako oblast, ve které přetrvávají výrazné obtíže.
51. Dále soud připomíná, že i když samotná pomoc s očistou nemusí stačit pro uznání nezvládání této ZŽP, neschopnost rozpoznat a signalizovat potřebu už velmi podstatná je a správní orgán se s ní musí řádně vypořádat (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2025, č. j. 175 Ad 15/2024-32). I podle čl. 7 odst. 7 metodického pokynu se podstatně zvýšeným rozsahem péče rozumí např. nutnost soustavně aplikovat dítěti staršímu 3 let věku ze zdravotních důvodů plenkové kalhotky. Výše uvedené tedy podle zdejšího soudu neodpovídá přijatelnému standardu, ve kterém by měla být ZŽP vykonávána dítětem v obdobném věku.
52. Je tak na místě jednoznačně uzavřít, že PK MPSV neposkytla přesvědčivý závěr ke zvládání této základní životní potřeby a neposkytla závěry potřebné k řádnému vypořádání odvolací námitky žalobce vztahující se k této základní životní potřebě. Žalovaný pak její závěry pouze převzal bez toho, aniž by objektivně vyhodnotil zvládání ZŽP výkonu fyziologické potřeby žalobcem.
VI. 2. Zvládané základní životní potřeby
53. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby mobility, vymezuje vyhláška tyto aktivity: zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je. Z přílohy metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby mobility je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: skáče na 1 noze, skáče do dálky, učí se jezdit na kole, v doprovodu chodí na procházky. Zvládání ZŽP mobilita se neposuzuje ve vztahu k mentálnímu či duševního postižení, které jsou zahrnuty a hodnoceny v ZŽP orientace (čl. 6, A) metodického pokynu).
54. Ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce nezvládá skákání na jedné noze ani skákání do dálky. Jízdě na kole se nevěnuje, dříve jezdil na odrážedle, které je mu už malé. To ale neznamená nezvládání aktivity. Naopak zvládá chodit v doprovodu na procházky i další v prováděcí vyhlášce uvedené aktivity. Žalovaný přitom zhodnotil, že z toliko medicínského hlediska je žalobce v pořádku. I z metodického pokynu vyplývá, že se u ZŽP mobilita hodnotí pouze fyzická stránka věci, nikoli mentální stav posuzovaného.
55. Pokud dítě zvládá základní životní potřebu v přijatelném standardu podle prováděcí vyhlášky, pak samotná skutečnost, že nezvládá některé dílčí aktivity uvedené v metodickém pokynu, automaticky neznamená, že tuto základní životní potřebu nezvládá. Instrukce je jen metodická pomůcka k posouzení, co zdravé dítě téhož věku obvykle zvládá; právně závazné měřítko je vyhláška a zákon. Žalovaný přitom vyhodnotil aktivity z prováděcí vyhlášky a došel k tomu, že mobilitu žalobce zvládá dostatečně.
56. I zdejší soud má za to, že pro závěr o zvládání ZŽP mobility není nezbytně nutné, aby žalobce skákal na 1 noze (když dokáže skákat po dvou) či do dálky. K tomuto je třeba zdůraznit, že fyzicky by žalobce například skok do dálky zvládl, ale neskáče z důvodu strachu, jehož důvod není znám. Z kritérií metodického pokynu není možné posoudit zvládání jízdy na kole, když se této žalobce nevěnuje. Každé zdravé dítě se jízdě na kole věnovat nemusí. Žalobce ale prokazatelně vyjde schody, umí běhat, otevírat a zavírat dveře, podle sociálního šetření i lékařských zpráv se jedná o aktivní a živé dítě. Zdejší soud má proto za to, že žalovaný ve svém hodnocení nepochybil, když měl ZŽP mobility za zvládanou.
57. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby komunikace, vymezuje vyhláška tyto aktivity: vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby komunikace je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: má kamarády, při společné hře se dobrovolně podrobuje pravidlům, je schopno dělat to, co po něm dospělí chtějí, chlubí se, rádo vypráví a rozesmává ostatní.
58. S poukazem na § 2b prováděcí vyhlášky soud konstatuje, že není rozhodné, že žalobce nezvládá z uvedených aktivit například vytváření zpráv, jelikož tato schopnost neodpovídá jeho biopsychosociálnímu vývoji, když se jedná o dítě předškolního věku. Ze sociálního šetření pak vyplynulo, že žalobce mluvené řeči rozumí a pokud chce, tak vyhovuje přáním ostatních. Sám se i srozumitelně vyjadřuje. Podrobuje se pravidlům u společné hry, chlubí se a má navázány i kamarádské vztahy. Sociální šetření neseznalo ani jednu z aktivit za nezvládanou, krom omezené obavy z cizích lidí. Žalobce je pravděpodobně zvyklý se s cizími lidmi potkávat, jelikož pobývá s pěstounkou v práci (hospoda). Obdobně neshledala PK MPSV žádný medicínský problém jej v této aktivitě omezující. Žalobce používá i mobilní telefon, skrze který v omezené formě komunikuje, spíše na něm hraje hry. Dle zprávy ze školského a poradenského zařízení ze dne 15. 7. 2024 je v komunikaci opožděn, nicméně komunikuje v jednoduchých větách a dělá pokroky. Má sice vadu řeči, ale nikoli takovou, že by mu zabraňovala v komunikaci. Obdobné vyplývá i ze zprávy Psychologické ambulance ze dne 21. 5. 2024.
59. Žalobní námitky stojí na popření výše uvedených zjištění. V tomto případě je ale třeba přiklonit se spíše k hodnocení žalovaného, tedy k závěru o zvládání této ZŽP. I v řízení nově doložené zprávy informují o pozitivním vývoji v oblasti komunikace, pravděpodobně spojené s nástupem žalobce do mateřské školky (např. zpráva z neurologie ze dne 2. 3. 2026). Je třeba vzít v úvahu i jeho opožděný mentální vývoj komplikující mu plné rozvinutí této ZŽP na úrovni zdravého dítěte. Zdejší soud se tedy ztotožňuje se závěrem žalovaného, že nelze dojít k závěru, že by tuto schopnost neměl zvládat.
60. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby stravování, vymezuje vyhláška tyto aktivity: vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby stravování je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: samostatně jí a pije.
61. Ze sociálního šetření vyplynulo, že se žalobce sám napije, vyžaduje krmení, ale některé potraviny (např. šlehačku) sám lžičkou sní, o jídlo si sám řekne. Žalobce nemá speciální dietní režim. PK MPSV pak neshledala žádný medicínský problém jej v této aktivitě omezující. Dané vyplývá i ze zprávy ze školského a poradenského zařízení ze dne 15. 7. 2024, která sice říká, že odmítá sám jíst lžičkou, ale u některých jídel je ochoten, např. u jogurtu. Z toho vyplývá, že je omezení ve stravování omezeno spíše neochotou žalobce než tím, že by ZŽP nebyl schopen zvládat. Opět je třeba ZŽP reflektovat biopsychosociální vývojem u obdobně starých dětí, kdy v pěti letech není obvyklé, aby plnili aktivity na úrovni předvídané vyhláškou. Ze sociálního šetření vyplývá, že žalobce je schopen rozeznat, co za jídlo je mu naservírováno k jídlu a rozhodnout se, zda jej chce či nechce jíst lžičkou. To, že mu pěstounka musí jídlo připomínat a chystat nepředstavuje mimořádnou péči na úrovni konstatování nezvládání ZŽP stravování. Proto zdejší soud neshledal důvod ke konstatování nezákonnosti závěru žalovaného.
62. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby oblékání a obouvání, vymezuje vyhláška tyto aktivity: vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby oblékání a obouvání je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: pozná jednotlivé části oblečení, s dopomocí se oblékne. Podle čl. 6 písm. E) metodického pokynu platí, že manipulací s oblečením v souvislosti s denním režimem se rozumí např. svléknout si noční košili nebo pyžamo, obléknout/svléknout si každodenní běžný denní oděv, svlékat a oblékat si části oblečení při použití WC, přezout se v souvislosti s vycházkou apod.
63. Ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce mezi sebou rozliší jednotlivé části oblečení, s dopomocí se obleče i obuje. PK MPSV pak z medicínského hlediska neshledala žádnou překážku pro konstatování nezvladatelnosti této ZŽP. Obdobně zdejší soud má za to, že pomoc s oblékáním a obouváním stran pěstounky není nikterak relevantním důvodem pro závěr o nezvládání aktivity ve vztahu k věku žalobce. Pro děti ve věku žalobce je běžným postupem, že jim jiná osoba chystá oblečení a ony nedokážou odhadnout jaké oblečení je nejvhodnější pro dané roční období či počasí. Jak uvedl i žalovaný, běžnou součástí výchovy je opakované připomínání některých skutečností, na které je třeba dbát. To se vztahuje právě k ZŽP oblékání a obouvání, ale například i k oblasti tělesné hygieny (viz dále). Zdejší soud má tedy za to, že zvládání ZŽP oblékání a obouvání posoudil žalovaný správně a dostatečně.
64. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby tělesná hygiena, vymezuje vyhláška tyto aktivity: použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby tělesné hygieny je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: samo se umyje, učeše, čistí si zuby.
65. Ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce provede očistu na pokyn, snaží se čistit si zuby, ale s dokončením úkonu musí mít dopomoc, nemá rád umývání vlasů. Obdobně jako u dalších uvedených aktivit PK MPSV neshledala jakoukoliv zábranu stran zdravotního stavu žalobce pro výkon dané potřeby. Žalobce naplňuje kritéria jak prováděcí vyhlášky, tak metodického pokynu. Ve zprávě školského a poradenského zařízení ze dne 15. 7. 2024 je pak uvedeno, že se žalobce naučil smrkat, ale hygiena není plně zvládnutá. To, že žalobce nerad hygienu provádí neznamená její nezvládání. Zdejší soud došel k závěru, že tedy není důvod tvrdit nezvládání ZŽP či aktivit s její výkonem spojených. Pomoc poskytnutá k výkonu ZŽP neznamená, že by ji žalobce nezvládal a byla by potřeba v mimořádném rozsahu. Tou by byla, pokud by žalobce vůbec výkonu nebyl schopen, což objektivně není jeho případ. Zdejší soud tedy souhlasí i s tím, jak žalovaný vyhodnotil tuto ZŽP.
66. Co se týče žalobcem namítané nezvládnutí životní potřeby osobní aktivity, vymezuje vyhláška tyto aktivity: navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti. Z metodického pokynu vyplývá, že u základní životní potřeby osobní aktivity je pro věk 5 až 6 let považováno za fyziologické zvládat následující: hraje si s dětmi, kreslí s detaily, s barevností a představivostí, lidskou postavu kreslí realisticky. Podle čl. 6 písm. I) metodického pokynu se u dětí za neschopnost zvládat tuto ZŽP považuje zejména stav, kdy podle posudku ošetřujícího lékaře není dítě zdravotně způsobilé navštěvovat předškolní kolektivní zařízení nebo dítě ve věku školní docházky má povolenou individuální výuku v domácím prostředí ze zdravotních důvodů.
67. Ze sociálního šetření vyplynulo, že si žalobce hraje s dětmi, má kamarády, sleduje pohádky, ale nezvládá jednoduché hry, nekreslí s detaily ani realisticky lidskou postavu. Z dalších doložených dokumentů pak vyplývá, že žalobce je dítě z méně podnětného prostředí, ve kterém v době vydání rozhodnutí nedocházelo k socializaci se stejně starými vrstevníky, ale nejčastějším sociálním kontaktem byli návštěvníci hospody, kde pěstounka pracovala a brala jej s sebou. Do školky v době rozhodování však nebyl přijat. Zpráva z psychologické ambulance ze dne 21. 5. 2024 konstatuje, že socializace v adekvátním prostředí, například v mateřské školce je nezbytná. Obdobné konstatovala i zpráva ze školského a poradenského zařízení ze dne 15. 7. 2024. Žalobce byl již tedy v době vydání napadeného rozhodnutí schopen docházky do předškolního zařízení, dokonce na doporučení vícero odborníků. Vzhledem k mentálním výzvám, limitovanému sociálnímu kontaktu s vrstevníky a málo podnětném prostředí (podle odborných zpráv), je třeba dojít k závěru, že žalobce zvládal osobní aktivity také v době vydání rozhodnutí napadeného rozhodnutí v dostatečném rozsahu. Po zohlednění dostupných lékařských zpráv ve spisu a skutečnosti, že žalobce trpí lehkou mentální retardací, došel zdejší soud k tomu, že závěr žalovaného o zvládání ZŽP osobních aktivit je v souladu i s čl. 5 metodického pokynu a je bezesporu odůvodněný.
Shrnutí
68. Zdejší soud obecně hodnotí, že rozhodnutí žalovaného není nikterak podrobné a spíše opakuje závěry PK MPSV, než aby v podrobnostech hodnotilo situaci a schopnosti žalobce. I přesto zdejší soud shledal rozhodnutí pouze částečně nedostatečné ergo nezákonné, zejména u odůvodnění zvládání základních životních potřeb orientace a výkonu fyziologické potřeby. V tomto rozsahu rozhodnutí žalovaného také zrušil.
69. V žádném z doposud učiněných posouzení zdravotního stavu žalobce (posudku IPZS ani v posudku PK MPSV) není nikde v podrobnostech pojednáno o tom, jaké činnosti běžně samostatně zvládá zdravé dítě ve věku žalobce, a naopak k jakým aktivitám takové dítě s ohledem na svůj věk a jemu odpovídající stupeň biopsychosociálního vývoje přirozeně vyžaduje péči (dopomoc) rodiče. Bez učinění této úvahy však není možné péči vyžadovanou konkrétně žalobcem porovnat s rozsahem, intenzitou nebo náročností péče o jiné děti jeho věku. Ze shora citované rozhodné právní úpravy přitom jasně vyplývá, že u osob mladších 18 let nelze hodnocení jejich schopnosti zvládat základní životní potřeby činit izolovaně, nýbrž toliko jako komparaci míry a náročnosti péče o zdravé dítě versus dítě stižené dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem.
70. Vyhodnocení tohoto hlediska vyplývajícího z § 10 zákona o sociálních službách, ve spojení s § 2b prováděcí vyhlášky, správní orgány (resp. spíše PK MPSV) u základních životních potřeb orientace a výkonu fyziologické potřeby provedly nedostatečně. Nadto napadené rozhodnutí nijak nevyjasňuje nesrovnalosti plynoucí ze sociálního šetření a posudku PK MPSV. Soud přitom takovou úvahu nemůže učinit sám, pročež mu také z tohoto důvodu nezbývá než věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.
71. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu vysloveným v tomto zrušujícím rozsudku. Bude tedy zřejmě na místě doplnit posudek PK MPSV tak, aby bylo zcela jasné, zda žalobce byl či nebyl schopen řádně zvládat dvě uvedené sporné základní životní potřeby. Teprve po doplnění posudku PK MPSV bude žalovaný moci ve věci vydat nové rozhodnutí. Posouzení zdravotního stavu žalobce považuje soud za otázku odborně medicínskou, kterou není oprávněn posoudit.
VII. Závěr a náklady řízení
72. S ohledem na výše uvedené nezbývá krajskému soudu než napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení (výrok I). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu obsaženým v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
73. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobci přiznal soud náhradu nákladů právního zastoupení. Podle ustanovení § 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, činí odměna za jeden úkon 4 620 Kč. K takovému úkonu pak náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025). Krajský soud vycházel z toho, že zástupkyně žalobce učinila 5 úkonů právní služby, a to konkrétně převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), sepis repliky a dalších dvou písemných podání ze dne 23.4. 2026 a ze dne 4. 9. 2026 (§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu). Celkem tedy na odměně za právní zastupování náleží částka 25 350 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně soudu nedoložila, že je plátcem DPH, soud odměnu o částku připadající na tuto daň (21 %) nemohl zvýšit.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele.
V Brně dne 14. října 2026
JUDr. Petr Polách v. r.
samosoudce