Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 A 13/2026 - 154.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 A 13/2026 - 154
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: R. R.
bytem X
zast. advokátem Mgr. Romanem Václavíkem
sídlem Kvítková 4703, 760 01 Zlín
proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje
třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2026, č. j. KUZL 16998/2026, sp. zn. KUSP 64404/2025 PŽÚ,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 2. 2026, č. j. KUZL 16998/2026, sp. zn. KUSP 64404/2025 PŽÚ (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Otrokovice, odboru právního, oddělení správních deliktů ze dne 4. 6. 2025, č. j. OTRK/PRÁV/40864/2025/ZPJ, sp. zn. OTRK/PRÁV/2031/2024/ZPJ (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), a toto rozhodnutí potvrdil.
2. Rozhodnutím o přestupku byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích („zákon o některých přestupcích“). Přestupku se měl dopustit tím, že dne 3. 2. 2024 v 15.00 hod. na ulici X v O. v supermarketu Kaufland, způsobil škodu na cizím majetku krádeží a to tak, že se v prostoru prodejny u samoobslužných pokladen snažil opakovaně uhradit pomocí platební karty uložené v mobilním telefonu nákup – 4 ks krabicové víno CV bílé 1l Tetrapak, a ačkoliv byl pracovnicí Kauflandu upozorněn na skutečnost, že zboží nebylo uhrazeno, si vložil krabicové víno do batohu a prošel pokladní zónou bez zaplacení, čímž tak společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČO: 25110161 se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha, způsobil škodu na majetku ve výši 131,60 Kč. Za spáchání přestupku mu byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.
3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a závěry rozhodnutí o přestupku. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a podaného odvolání dospěl k závěru, že postup správního orgánu nevykazuje vady a závěry správního orgánu mají oporu v provedeném dokazování, korespondují s podklady rozhodnutí a odvolací orgán se s nimi zcela ztotožnil. Žalovaný vzal za prokázané, že žalobce si byl vědom skutečnosti, že zboží nebylo uhrazeno, na tuto skutečnost byl výslovně upozorněn svědkyní, tvrzení svědkyně odpovídá i kamerový záznam. O úmyslném jednání žalobce svědčí i jeho komunikace se zasahující hlídkou Městské policie Otrokovice, které žalobce tvrdil, že nákup zaplatil a že disponuje účtenkou, přestože ji fakticky neměl. Opilost žalobce nemění nic na tom, že účelově tvrdil, že nákup zaplatil a že disponuje účtenkou, přestože tomu tak nebylo.
II. Žaloba
4. Žalobce především namítl, že nejednal úmyslně. Zavinění, a to i ve formě úmyslu nepřímého, musí být v řízení bezpečně a nade vší pochybnost prokázáno, nelze jej pouze presumovat či dovozovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 As 126/2011). Z videozáznamů i z výpovědi svědkyně vyplynulo, že žalobce se opakovaně snažil přikládat svůj mobilní telefon k platebnímu terminálu. Takové chování není slučitelné s úmyslem věc odcizit. Snaha žalobce zaplatit je přímým důkazem o vůli zboží uhradit a nabýt jej do vlastnictví legální cestou. Žalobce se navíc dobrovolně vrátil do prodejny s pracovníky ostrahy. Po návratu do prodejny byl ochoten nákup doplatit. Z předloženého videozáznamu je patrné, že žalobce byl od počátku přesvědčen o tom, že zboží zaplatil. Výběrem z bankomatu po události bylo prokázáno, že platební karta žalobce byla funkční. Žalobce žil v omylu, že terminál platbu akceptoval.
5. Správní orgány nepostupovaly v souladu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nebylo objasněno technické selhání platebního terminálu. Nebylo prokázáno, proč platba neproběhla a jak ji žalobce subjektivně vnímal. Správní orgán se spokojil s tvrzením, že z terminálu nevyjela účtenka. Správní orgány nezjistily, zda terminál nebyl v danou chvíli defektní, což by plně ospravedlňovalo omyl žalobce.
6. Žalobce navrhoval důkazy k prokázání absence jeho úmyslu. Navrhl výslech svědkyně Remešové a zajištění kamerových záznamů ze vstupního vestibulu, z parkoviště a z vnějších prostor obchodního domu. Těmito důkazy měl být doložen jeho odchod, následný kontakt s ostrahou a dobrovolný návrat do prodejny. Chování pachatele bezprostředně po činu je jedním z nejvýznamnějších nepřímých důkazů pro zjišťování subjektivní stránky v době činu. Žalobce nesouhlasil s odmítnutím důkazu historií jeho bankovního účtu. Výpověď svědkyně V. B. nebyla hodnocena kriticky. Žalobce nesouhlasil ani s tím, že výpověď svědkyně byla potvrzována doloženými kamerovými záznamy z prodejny. Z videozáznamu nelze určit, zda mezi žalobcem a svědkyní proběhla komunikace a co bylo jejím obsahem.
7. Pochybnosti ohledně úmyslu žalobce zůstaly neobjasněny. Dle zásady in dubio pro reo proto mělo dojít ke zproštění obvinění žalobce a zastavení řízení. Správní orgán navíc v úvahách o sankci přihlížel k tomu, že ze strany žalobce nedošlo k žádné sebereflexi, kladl mu tedy k tíži, že uplatňoval svoji obhajobu a neztotožnil se s tvrzením správního orgánu o své vině. Takový postup je v rozporu s presumpcí neviny a s právem hájit se všemi zákonnými prostředky.
8. Napadené rozhodnutí je dle žalobce i nepřezkoumatelné. Správní orgány se s klíčovými námitkami žalobce vypořádaly pouze formálně a frázovitě. Žalovaný v návaznosti na obšírnou argumentaci žalobce ohledně absence úmyslu suše konstatoval, že „o úmyslném jednání obviněného nejsou pochybnosti … lze tak mít prokazatelně za to, že obviněný jednal minimálně v úmyslu nepřímém.“ Žalovaný nevysvětlil logický rozpor spočívající v tom, jak mohl být žalobce srozuměn s tím, že krade, když se objektivně aktivně snažil provést platbu. Mechanické potvrzení prvostupňových závěrů nesplňuje nároky kladné na odvolací orgán (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2010, č. j. 5 Afs 33/2010-55).
9. Žalobci bylo městskou policií naměřeno 2,28 promile alkoholu v dechu. Dle žalobce mělo být ovlivnění alkoholem reflektováno při úvahách o tom, zda žalobce jednal úmyslně. Jedná se o těžkou opilost, která je charakterizována těžkými poruchami pozornosti, zpomalením reakcí, zhoršenou percepcí reality a ztrátou kritického úsudku. Žalobce nebyl schopen aktivně vnímat, že platba neprošla a že na něj údajně měla volat pokladní. V jeho subjektivním vnímání přiložil kartu a zaplatil. Závěr správních orgánů o tom, že alkohol je v této rovině irelevantní, je nezákonný a rozporný se zásadou materiální pravdy.
10. Žalobce již v odvolání uváděl, že jednání postrádalo jakoukoliv společenskou nebezpečnost. Šlo o bagatelní částku 131,6 Kč, zboží bylo ihned vráceno v nepoškozeném stavu zpět do prodeje. Žalobce nevyvíjel žádnou agresi a na výzvu reagoval nabídkou doplacení a po celou dobu aktivně spolupracoval. Okolnosti případu, které snižují typovou nebezpečnost jednání natolik, že nedosahuje intenzity pro postih dle přestupkového práva, je chaos u poklady, alkoholové ovlivnění a selhání terminálu. Žalovaný se touto zásadní odvolací námitkou žalobce zabýval vágně a formalisticky, čímž zatížil své rozhodnutí nepřezkoumatelností.
11. K prokázání svých tvrzení žalobce navrhl provedení důkazu správním spisem, kamerovými záznamy ze samoobslužné zóny prodejny Kaufland, případně interní záznamy Kauflandu o poruchách samoobslužných pokladen nebo terminálů. Dále výslechem žalobce, který podrobně popíše své subjektivní vnímání událostí a přesvědčení o úspěšné transakci a jednání po opuštění prodejny. Dále výslechem svědkyně E. R. k otázce pohybu žalobce po odchodu z prodejny a dobrovolného návratu a připravenosti zboží doplatit. Dále zjištění a provedení důkazu technickými logy z platebního terminálu prodejny Kauflandu ze dne 3. 2. 2024, cca v čase 15:00, k prokázání, že žalobce kartu (mobilní telefon s NFC) k terminálu skutečně přikládal a že došlo k zamítnutí či chybě komunikace, o níž nemusel mít žalobce v daném stavu tušení. Tento důkaz správní orgán nezákonně opominul. Dále záznamy o autorizaci či zamítnutí karetní transakce od provozovatele platebního systému. Žalobce uzavřel, že rozhodnutí správních orgánů trpí zásadními vadami spočívajícími v nezákonnosti, neprokázání skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti.
III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce
12. Žalovaný ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalobní námitky dle něj nejsou důvodné. Správní orgány obou stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Závěr správních orgánů o subjektivní složce přestupku nebyl založen pouze na samotném faktu, že zboží nebylo zaplaceno. Správní orgány hodnotily zejména to, že žalobce byl na neuhrazený nákup upozorněn pracovnicí prodejny, přesto však pokladní zónu opustil, a to nikoliv standardním způsobem po přiložení účtenky, ale spolu s jiným zákazníkem. Dále na místě tvrdil, že účtenku má, případně že ji ztratil, ačkoliv je nepředložil a úhradu nijak neprokázal. Z těchto okolností lze důvodně dovodit, že žalobce byl minimálně srozuměn s tím, že zboží nebylo uhrazeno. Závěr o zavinění nevyvrací tvrzení žalobce, že se opakovaně pokoušel přiložit mobilní telefon k platebnímu terminálu. I kdyby se žalobce o platbu pokoušel, muselo mu být zřejmé, že bez dokončené transakce, a bez vytištěné účtenky nelze prostor samoobslužných pokladen opustit. Případné technické selhání platebního procesu nebylo nijak objektivizováno a zůstalo v rovině spekulace žalobce.
13. Žalovaný nesouhlasil s tím, že došlo k pochybení v rozsahu dokazování a v hodnocení důkazů. Klidný odchod a návrat žalobce do prodejny nebyly pro posouzení věci rozhodné. Ani výslech svědkyně R. nemohl zpochybnit rozhodné okolnosti. Výpověď svědkyně B. hodnotily správní orgány v souvislosti s ostatními důkazy. Kamerový záznam bylo možné použít i přesto, že byl zachycen na kameru strážníka. Zachycuje totiž relevantní průběh děje a jeho obsah je v souladu s ostatními provedenými důkazy.
14. Napadené rozhodnutí dle žalovaného není nepřezkoumatelné. Ovlivnění alkoholem žalobce nezbavuje odpovědnosti za přestupek. Správní orgány zohlednily, že i přes zjevnou opilost žalobce byl schopen komunikovat se strážníky. Nelze proto uzavřít, že by jeho rozpoznávací či ovládací schopnosti byly vyloučeny způsobem, který by bránil závěru o úmyslném zavinění. Skutečnost, že hodnota zboží nebyla vysoká, zboží bylo následně vráceno a žalobce nejednal agresivně, nezbavuje jednání společenské škodlivosti. Tyto okolnosti se mohly projevit nanejvýš při úvaze o druhu a výměře správního trestu.
15. V replice žalobce trval na tom, že žalovaný zaměňuje nevědomou nedbalost a nepřímý úmysl, pokud tvrdí, že žalobce mohl mít „subjektivně za to, že se o platbu pokoušel“ (a případně i žít v omylu, že ji dokončil), ale jedním dechem dodává, že mu „muselo být zřejmé“, že nezaplatil. Žalobce trval na tom, že alkohol v krvi žalobce nebyl hodnocen při úvahách o vědomostní složce zavinění. Navrhované důkazy směřovaly k prokázání úmyslu žalobce, nikoliv k prokázání objektivní stránky. To, jak se žalobce choval mimo prodejnu, je nepřímým důkazem k posouzení zavinění. Kamerový záznam monitoru bez zvuku pak znemožňuje ověřit verbální komunikaci.
16. Žalovaný odmítá porušení zásady in dubio pro reo s tím, že správní orgány nepostavily závěr o vině na domněnkách a že žalobcem předestřené pochybnosti jsou pouze hypotetické. Současně však odmítl provést důkazy k alternativní verzi skutkového děje, a poté uzavřel, že tato verze nebyla prokázána, což žalobce považuje za projev libovůle. Ze spisu vyplývají okolnosti zakládající důvodné pochybnosti o úmyslu žalobce, zejména jeho opakovaná snaha o zaplacení, ovlivnění alkoholem a doložené finanční prostředky na účtu. Dále není pravda, že by žalovaný nekladl žalobci k tíži, že uplatnil svá procesní práva a bránil se obvinění. Chybné jsou i závěry správních orgánů o alkoholu a zavinění. Alkohol drasticky omezuje vnímaní. Pachatel, který neví, že neprovedl platbu, nemůže po formální ani materiální stránce spáchat úmyslný přestupek krádeže. Žalobce dále trval na tom, že společenská nebezpečnost jednání nebyla naplněna.
IV. Posouzení věci soudem
17. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s.ř.s.“) v zákonné lhůtě. Soud žalobu přezkoumal v rozsahu vymezeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a konání jednání soud nepovažoval za nezbytné.
18. Žaloba není důvodná.
19. Soud napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným. V souladu s ustálenou judikaturou lze rozhodnutí správního orgánu považovat za nepřezkoumatelné za předpokladu, že je vnitřně rozporuplné či nesrozumitelné, popř. není z jeho obsahu zřejmé, o čem a jak bylo rozhodováno. Kromě toho může nepřezkoumatelnost dále spočívat v tom, že úvahy správního orgánu nemají oporu v provedeném dokazování nebo bez náležitého odůvodnění nereflektují námitky účastníka řízení, popř. je bez dalšího označují za mylné či vyvrácené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005–44). Napadené rozhodnutí není žádnou z výše uvedených vad zatíženo.
20. Žalobce namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou stran neprokázání úmyslného zavinění žalobce a nevypořádal se ani s naplněním materiální stránky přestupku. Žalovaný reagoval na námitku žalobce stran neprokázání úmyslného zavinění žalobce dostatečně. Úmyslné zavinění dovodil zejména ze skutečnosti, že žalobce byl na nezaplacení nákupu opakovaně upozorněn pracovnicí prodejny. Povinnost orgánů veřejné moci svá rozhodnutí řádně odůvodnit nelze interpretovat jako požadavek na detailní odpověď na každou námitku. Postačuje, jsou-li vypořádány alespoň základní námitky účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-13). Naplnění materiální stránky přestupku pak konstatoval ve svém rozhodnutí prvostupňový orgán. Rozhodnutí správních orgánů tvoří ve svém souhrnu jeden celek a plyne z nich, jak správní orgány uvážily o materiální stránce přestupku. Napadené rozhodnutí proto nepřezkoumatelné není.
Zjištěný skutkový stav
21. V řešené věci je mezi stranami zejména sporná otázka zavinění žalobce. Správní orgány tvrdí, že žalobce jednal minimálně v nepřímém úmyslu. Žalobce však namítá, že žil v přesvědčení, že nákup zaplatil, což jeho úmyslné zavinění vylučuje.
22. Na ústním jednání dne 12. 2. 2025 byla vyslechnuta svědkyně, pracovnice prodejny, V. B. Z protokolu o její výpovědi plyne, že svědkyně žalobce opakovaně asi třikrát upozornila na skutečnost, že má neuhrazené zboží. Na dotaz správního orgánu, zda žalobce řekl, že ho nezajímá, že má neuhrazené zboží, svědkyně odpověděla, že si již přesně nevzpomíná, ale že žalobce na tuto skutečnost opakovaně upozornila.
23. Součástí spisového materiálu jsou videozáznamy ze služební kamery strážníka městské policie zachycující zejména interakci žalobce se strážníkem po přestupkovém ději dne 3. 2. 2024 v čase od 15:42 do 16:16. První videozáznam zachycuje ztotožnění žalobce. Žalobce na slova strážníka o krádeži reagoval slovy: „Jakou krádež?“, „Já to platím kartou.“ Následně v čase 15:46:35 uvedl: „Já jsem nic neukradl, ježišmarja.“ Na dotaz: „Měl jste to víno v batohu?“ žalobce odpověděl: „Ne.“ Dále uvedl: „Já jsem si ho chtěl zaplatit tady kartou.“ Na dalším videozáznamu žalobce opakovaně uváděl, že zaplatil kartou, a na dotaz, zda má účtenku, v čase 15:45:05 uvedl: „Mám, tady,“ přičemž vytáhl svůj mobilní telefon. Později uvedl: „Účtenku už jsem zahodil.“
24. Na jednom z dalších videozáznamů je prostřednictvím kamery strážníka zachycen videozáznam prostoru samoobslužných pokladen, kde je zachycen následující skutkový děj. Žalobce přichází do prostoru samoobslužných pokladen a načítá kupované zboží. Přikládá svůj mobilní telefon k platebnímu terminálu, a to opakovaně. Skládá nákup do svého batohu, přičemž k němu přistupuje pracovnice prodejny a komunikuje s ním. Žalobce opakovaně přikládá svůj mobilní telefon k platebnímu terminálu, pokračuje ve skládání zboží do batohu a batoh si nasazuje. Pracovnice prodejny přistupuje k žalobci a k samoobslužné pokladně a s žalobcem komunikuje. Žalobce opakovaně přikládá svůj telefon k platebnímu terminálu. Žalobce odchází od samoobslužné pokladny, přičemž s ním pracovnice prodejny opět hovoří. Žalobce se vrací k samoobslužné pokladně a manipuluje s platebním terminálem, přivolává pracovnici prodejny a komunikuje s ní. Pracovnice prodejny odchází k jiné samoobslužné pokladně. Žalobce v čase 16:05:43 odchází od samoobslužné pokladny, prochází kolem pracovnice prodejny, přičemž mezi nimi dochází ke komunikaci. Z videozáznamu zachycujícího prostor výstupních dveří z prostoru samoobslužných pokladen je patrné, jak žalobce v čase 16:06:26 vychází společně s jiným zákazníkem z prostoru samoobslužných pokladen, přičemž se tento jiný zákazník v prostoru výstupních dveří zastavuje a s žalobcem komunikuje, žalobce do něj mírně narazí a z prostoru samoobslužných pokladen odchází.
25. Na dalším videozáznamu je zachycen rozhovor strážníka městské policie se svědkyní V. B., která situaci popsala tak, že žalobce po namarkování zboží zadal platbu kartou, ale kartu nepřiložil, nebo platba neprošla, terminál mu ukázal, že platba selhala. Svědkyně žalobce opakovaně upozornila, že nemá zaplaceno, žalobce uvedl, že nemá běžnou kartu ani hotovost. Žalobce se opakovaně pokoušel zaplatit, ale platba opakovaně selhala. Svědkyně na závěr žalobci, který již odcházel, opět sdělila, že nákup nezaplatil, přičemž žalobce uvedl, že mu je to jedno. Svědkyně mu řekla ať nákup vrátí, ale žalobce již odcházel s jiným zákazníkem. Svědkyně uvedla, že žalobce celkem 3–4krát upozornila, že nemá zaplaceno.
26. Ze správního spisu soud dále zjistil, že orientačním dechovým vyšetřením provedeným dne 3. 2. 2024 v čase 15:53 byla u žalobce zjištěna hodnota 2,28 promile alkoholu.
Zavinění žalobce
27. Dle § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“) se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek vyžaduje zavinění. Postačuje zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.
28. Dle § 8 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o některých přestupcích se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že úmyslně způsobí škodu na cizím majetku krádeží.
29. Dle § 15 odst. 2 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky je přestupek spáchán úmyslně, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byl srozuměn.
30. Dle § 16 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky kdo při spáchání činu nezná ani nepředpokládá jako možnou skutkovou okolnost, která je znakem přestupku, nejedná úmyslně; tím není dotčena odpovědnost za přestupek spáchaný z nedbalosti.
31. Dle § 19 zákona o odpovědnosti za přestupky za přestupek není odpovědný ten, kdo pro duševní poruchu v době jeho spáchání nemohl rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládat; odpovědnosti se však nezbavuje ten, kdo se do stavu nepříčetnosti přivedl, byť i z nedbalosti, užitím návykové látky; návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
32. Zavinění ve formě úmyslu je dáno tehdy, jestliže jednající věděl, že svým jednáním může vyvolat určitý právní následek, a chtěl jej vyvolat (úmysl přímý), nebo tehdy, když jednající věděl, že následek může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, s tím byl srozuměn (úmysl nepřímý). Srozumění jednajícího se způsobením následku u nepřímého úmyslu vyjadřuje jeho aktivní volní vztah k následku, který není přímým cílem jeho jednání ani nevyhnutelným prostředkem k dosažení jiného jím sledovaného cíle, nýbrž nechtěným (vedlejším) následkem jeho jednání. Jednající je přitom srozuměn s tím, že dosažení jím sledovaného cíle předpokládá způsobení tohoto následku (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2021, č. j. 7 As 335/2020-29). Je to správní orgán, kdo prokazuje zavinění či skutkový omyl (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68, č. 3014/2014 Sb. NSS). Úmysl se jako u prokazování objektivních znaků přestupku zjišťuje ze všech konkrétních okolností spáchání přestupku a ze všech relevantních důkazů z tohoto hlediska. Lze jej zpravidla dokazovat pouze nepřímo z objektivních okolností, ze kterých se dá usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení chráněného zájmu.
33. Soud předesílá, že pro posouzení nyní řešené věci není určující, s jakým záměrem žalobce poprvé k samoobslužné pokladně přistoupil a jaká byla původně volní složka jeho jednání. Správní orgány konstatovaly, že žalobce se opakovaně pokoušel nákup zaplatit. Ani soud nemá za to, že žalobce přišel do prodejny s úmyslem krást. Pro posuzovanou věc je však klíčové, jaká byla vědomostí a volní složka jednání žalobce v okamžiku, kdy stál u samoobslužné pokladny a zejména v okamžiku, kdy prostor samoobslužných pokladen s nákupem opouštěl.
34. Soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že si žalobce byl vědom skutečnosti, že zboží nebylo uhrazeno, a přesto si zboží vložil do batohu a prostor samoobslužných pokladen s ním opustil.
35. Uvedené plyne jednak z toho, že žalobce byl na tuto skutečnost opakovaně upozorněn pracovnicí prodejny, a to jak v průběhu pokusů o placení, tak při samotném odchodu z prostoru samoobslužných prodejen. Plyne to i ze samotného jednání žalobce, zachyceného na videozáznamu. Žalobce se snažil nákup zaplatit opakovaně (opakovaně přikládal svůj mobilní telefon k platebnímu terminálu), a to jak před tím, než byl pracovnicí prodejny upozorněn na to, že nákup zaplacen není, tak i poté. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce byl i přes ovlivnění alkoholem schopen rozpoznat, že nákup doposud nezaplatil. Této skutečnosti si byl žalobce vědom i před prvním upozorněním na tuto skutečnost (i předtím telefon opakovaně přikládal). Tím spíše si této skutečnosti musel být vědom po opakovaném upozornění ze strany pracovnice prodejny. Žalobce ani neměl žádný důvod, pro který by měl nabýt dojmu, že nákup již zaplatil (účtenka mu vystavena nebyla). Rovněž v okamžiku odchodu z prostoru samoobslužných pokladen si žalobce byl vědom skutečnosti, že nákup nezaplatil. I při odcházení byl na tuto skutečnost opakovaně upozorněn, a to především pracovnicí prodejny.
36. Z výsledku orientačního dechového vyšetření a z videozáznamu zachycujících komunikaci žalobce se strážníky po přestupkovém jednání plyne, že žalobce sice byl pod vlivem alkoholu, nicméně byl schopen se strážníky spolupracovat a komunikovat. Nadiktoval jim své jméno, příjmení, datum narození i bydliště. Reagoval na jejich pokyny a vnímal situaci do které se dostal. Z toho lze usoudit, že nebyl ve stavu, kdy by nebyl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání, nebo kdy by nebyl schopen své jednání ovládat. Žalobce tedy byl příčetný.
37. Zaplacení nákupu je běžný každodenní úkon, který neklade vysoké nároky na rozpoznávací schopnosti platící osoby. Jasným indikátorem zaplacení nákupu je vystavení účetního dokladu. Z jednání žalobce soud usoudil, že i přes ovlivnění alkoholem si žalobce byl vědom skutečnosti, že nákup nezaplatil. Vědomostní složka jeho jednání proto byla naplněna.
38. Pokud jde o volní složku jednání žalobce, soud má za to, že žalobce se skutečně opakovaně pokoušel nákup zaplatit. Žalobce nepřišel do prodejny krást, ale přišel si víno koupit. To plyne z jeho jednání, kdy zboží řádně načetl a opakovaně se jej pokoušel zaplatit. Žalobce tedy primárně nechtěl porušit zájem chráněný zákonem. V okamžiku, kdy se mu nepodařilo zaplatit, však prodejnu opustil a musel být srozuměn s tím, že k porušení zájmu chráněnému zákonem dojde. Cílem jednání žalobce nebylo způsobení škody na majetku, ale odnesení nákupu z prodejny. Ve chvíli, kdy žalobce nákup z prodejny bez zaplacení odnášel, byl srozuměn s tím, že odnesením nákupu bez zaplacení dojde ke způsobení škody na majetku.
39. O vědomou nedbalost se nejednalo, žalobce neměl žádný důvod, pro který by mohl spoléhat na to, že zájem na ochraně majetku neporuší. Poté, co byl několikrát upozorněn na neprovedení platby a současně mu nebyl vydán doklad o zaplacení, nemohl rozumně spoléhat na to, že k úhradě již došlo. Přesto zboží odnesl. Nešlo tak o pouhé spoléhání na neporušení zájmu, nýbrž o akceptaci možnosti, že zboží odnáší bez úhrady.
40. K námitkám žalobce soud doplňuje, že skutečnost, že se žalobce opakovaně snažil zaplatit, nevylučuje jeho úmyslné zavinění. Vůle žalobce se v čase vyvíjela a v okamžiku, kdy se žalobci zaplatit nepodařilo, žalobce s nezaplaceným zbožím prodejnu opustil. Namísto toho, aby nezaplacené zboží v prodejně nechal. Úmyslné zavinění nevylučuje ani to, že se žalobce s pracovníky ostrahy do prodejny vrátil poté, co byl osloven na ulici. Dle soudu není pravda, že osoba s úmyslem krást by se na místo nevrátila. Žalobce se zřejmě původně domníval, že mu krádež „projde.“ V okamžiku, kdy byl osloven ostrahou se vrátil do prodejny, neboť zjistil, že tomu tak není. Ani to, že žalobce byl ochoten nákup později doplatit, nevylučuje jeho úmyslné zavinění. Ostatně žalobce i původně chtěl nákup zaplatit, ale odnesl si ho i přes to, že se mu to nepodařilo.
41. Vyjádření žalobce při komunikaci s policisty na věci nic nemění. Je sice pravda, že opakovaně uváděl, že nákup zaplatil kartou. Strážníkům však sdělil i další nepravdivé informace, jako to, že má účtenku a že ji již zahodil a dále to, že nákup neměl v batohu. V těchto případech bylo prokázáno, že se nejednalo o pravdivé informace. Žalobce účetní doklad neměl, neboť nákup nikdy nezaplatil a nákup ve svém batohu z prodejny odnesl. Soud má proto za to, že ani pokud žalobce tvrdil, že nákup zaplatil kartou, nejednalo se o pravý obraz jeho vědomostní složky. O tom svědčí i to, že žalobce původně neuvedl, že nákup kartou již zaplatil, ale uvedl, že nákup platí kartou, či že ho chtěl zaplatit kartou. Teprve později začal soustavně tvrdit, že nákup kartou již zaplatil.
42. Pro posouzení zavinění žalobce není určující, jaký byl důvod, pro který transakce neproběhla. Není relevantní, zda se jednalo o vadu na straně platebního terminálu nebo na straně platebního prostředku žalobce. Uvedené nic nemění na tom, že žalobce s nákupem prodejnu opustil i přesto, že věděl, že nákup nezaplatil. Žalobce mohl nákup vrátit, jak mu řekla pracovnice prodejny, nebo se mohl pokusit o platbu u jiného platebního terminálu, namísto toho prodejnu s nákupem opustil.
Další žalobní námitky
43. Správní orgány nepochybily, pokud si nevyžádaly žádné důkazy k prokázání funkčnosti platebního terminálu. Jak již soud uvedl výše, důvod, pro který platba neproběhla není v řešené věci určující. Nevylučuje totiž zavinění žalobce. Relevantní proto není ani to, zda se na platebním prostředku žalobce nacházely dostatečné finančními prostředky k uskutečnění platby.
44. Správní orgány nepochybily, pokud nepřistoupily k výslechu svědkyně E. Remešové. Správní orgány nezpochybnily, že se žalobce do prodejny vrátil s ostrahou dobrovolně. To však úmyslné zavinění žalobce nevylučuje. Chování pachatele bezprostředně po činu může být významným důkazem pro zjišťování subjektivní stránky pachatele. V nyní řešené věci však byla subjektivní stránka žalobce dostatečně objasněna výslechem pracovnice prodejny a záznamy z videokamer. Soud souhlasí se správními orgány v tom, že dobrovolný návrat s ostrahou zjištěný skutkový stav nevyvrací. Navíc z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se osoba žalobcem označená jako svědkyně vůbec na místě nacházela.
45. Soud nedospěl k závěru, že by byla svědecká výpověď pracovnice prodejny hodnocena nesprávně. Svědkyně si byla jistá tím, že žalobce na nezaplacení opakovaně upozornila. Tato skutečnost je přitom pro posuzovanou věc důležitá.
46. Důvodná není námitka ohledně nedostatečné kvality videozáznamů a absence zvukové stopy. Z videozáznamů i bez zvukové stopy byla interakce žalobce s pracovnicí prodejny evidentní. Rovněž byly zřejmé i opakované pokusy o zaplacení a doba, kterou žalobce u samoobslužné pokladny strávil. I bez zvukové stopy proto bylo možné k relevantním skutkovým závěrům dospěl. Klíčová byla také svědecká výpověď pracovnice prodejny, která videozáznam dostatečně doplnila tak, aby bylo možné učinit závěr o skutkovém stavu. Nebyla porušena zásada in dubio pro reo a presumpce neviny. V řešené věci nebylo o vině žalobce pochyb. Žalobce nemá pravdu v tom, že správní orgány odmítly provést dokazování za účelem prokázání alternativní skutkové verze. Žalobcem navrhované důkazy nemohly změnit závěr o úmyslném zavinění žalobce.
47. Správní orgán při ukládání pokuty žalobci neshledal žádné polehčující ani přitěžující okolnosti. Jestliže správní orgán zmínil absenci sebereflexe žalobce, nehodnotil ji jako přitěžující okolnost ani okolnost svědčící o vyšší závažnosti přestupku. Na uloženou sankci neměla tato úvaha žádný reálný dopad, neboť pokuta byla uložena při samé spodní hranici zákonné sazby.
48. Pokud jde o naplnění materiální stránky přestupku, žalobce v žalobě poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 10 As 410/2021, ze kterého mimo jiné plyne, že společenská nebezpečnost jednání není naplněna, pokud existují zvláštní okolnosti případu, které by nebezpečnost předmětného jednání zásadním způsobem snižovaly. Okolnosti případu, které mají v dané věci nebezpečnost jednání žalobce snižovat, jsou dle žalobce chaos u pokladny, alkoholové ovlivnění a selhání platebního terminálu. Žalobce dále zmínil bagatelní částku 131,60 Kč a skutečnost, že zboží bylo ihned v nepoškozeném stavu vráceno zpět do prodejny.
49. Ve zmiňovaných skutečnostech soud nespatřuje zvláštní okolnosti případu, které by nebezpečnost předmětného jednání zásadním způsobem snižovaly.
50. Skutková podstata přestupku krádeže není nikterak omezena výší škody na majetku. Je nutno vycházet z toho, že jakékoliv úmyslné způsobení škody na cizím majetku krádeží se zákonodárce rozhodl trestat a je společensky nebezpečné. Pokud jde o zmiňovaný chaos u samoobslužných pokladen z provedeného dokazování dle soudu neplyne, že by byla situace u samoobslužných pokladen nadmíru chaotická. Žalobce strávil u samoobslužné pokladny poměrně dlouhou dobu a pracovnice prodejny s ním opakovaně komunikovala. Ostatně úmyslné zavinění žalobce bylo ve věci prokázáno. Jak již soud opakovaně konstatoval, ani případné selhání platebního terminálu není pro řešenou věc relevantní a nesnižuje společenskou škodlivost jednání žalobce. Podstatné je, že žalobce věděl, že zboží nezaplatil, a přesto s ním odešel z prodejny.
51. Pokud jde o ovlivnění žalobce alkoholem, ze zákona plyne, že případné ovlivnění alkoholem nevylučuje odpovědnost za přestupek ani v případě, že se pachatel přivede do stavu nepříčetnosti užitím návykové látky. Žalobce v řešené věci nepříčetný nebyl. Byl schopen rozpoznat protiprávnost svého jednání a své jednání ovládat. Skutečnost, že byl ovlivněn alkoholem, proto dle soudu na společenské škodlivosti jeho jednání nic nemění. Na škodlivosti jednání žalobce dle soudu nemění nic ani to, že se vrátil s ostrahou zpět do prodejny a že zboží bylo do prodejny vráceno. Uvedené nečiní jednání žalobce o nic méně závažné, žalobce se vrátil do prodejny teprve poté, co byl dostižen ostrahou. Jeho návrat do prodejny a vrácení zboží tedy nebyly dobrovolným jednáním žalobce, ale jednáním, ke kterému ho přiměly okolnosti v podobě přítomnosti ostrahy.
Důkazní návrhy
52. Soud nepřistoupil k provedení dokazování dle žalobních návrhů. V soudním řízení správním soud neprovádí dokazování správním spisem. Kamerové záznamy ze samoobslužné zóny prodejny Kaufland byly součástí správního spisu a soud se s nimi seznámil. Interní záznamy o poruchách samoobslužných pokladen nejsou důkazem, který by mohl na posouzení věci něco změnit. Ani pokud nebyla samoobslužná pokladna funkční, nemohl žalobce zboží z prodejny bez zaplacení odnést. Relevantní není ani to, že žalobce platební prostředek k terminálu skutečně přikládal. Nebylo proto namístě provádět důkaz logy z platebního terminálu, či záznamem o autorizaci či zamítnutí karetní transakce od provozovatele platebního systému. Žalobce nezpochybňuje, že nákup zaplacen nebyl.
53. Na věci nemohl nic změnit ani výslech údajné svědkyně E. R. Soud již vysvětlil, že správní orgány nepochybily, pokud důkaz svědeckou výpovědí neprovedly. Skutečnosti, které měly být její svědeckou výpovědí prokázány nejsou pro posouzení věci relevantní.
54. Žalobce rovněž navrhl výslech své osoby, za účelem popisu svého subjektivního vnímání událostí, přesvědčení o úspěšné transakci a jednání po opuštění prodejny. Soud ani k provedení tohoto důkazu nepřistoupil. Subjektivní stránka přestupku byla dostatečně prokázána již ve správním řízení. Žalobce se zúčastnil ústního jednání před prvostupňovým orgánem, správní orgán přistoupil k provedení výslechu obviněného a žalobce využil svého práva nevypovídat.
V. Závěr a náklady řízení
55. Soud dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné. Neshledal ani jiné vady, k nimž by musel případně přihlédnout z úřední povinnosti, a proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).
56. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno dne 15. října 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně