Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 Af 12/2026 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 Af 12/2026 - 53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně JUDr. Petry Kamínkové ve věci
žalobkyně: ČEA Jobs Consulting s.r.o., IČO 07609311,
sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1,
zastoupená daňovou poradkyní JUDr. Martou Macháčkovou, Ph.D.,
sídlem Nová 246/17, 664 49 Ostopovice,
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
sídlem Masarykova 421/31, 602 00 Brno,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 3. 2026, č. j. 6281/26/5300-21444-712862,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání a potvrdil pět dodatečných platebních výměrů na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“ či „daň“) vydaných dne 24. 9. 2024 Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“), a sice dodatečné platební výměry č. j. 7235543/24/2001-52525-111013 („platební výměr 1“), č. j. 7235622/24/2001-52525-111013 („platební výměr 2“), č. j. 7235651/24/2001-52525-111013 („platební výměr 3“), č. j. 7235674/24/2001-52525-111013 („platební výměr 4“) a č. j. 7235703/24/2001-52525-111013 („platební výměr 5“; společně „dodatečné platební výměry“).
2. Dne 31. 3. 2022 byla správcem daně u žalobkyně zahájena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období únor, březen, duben a červen 2021 a dne 1. 6. 2022 daňová kontrola na DPH za zdaňovací období květen 2021. Žalobkyně uplatnila v těchto zdaňovacích obdobích nároky na odpočet ze zdanitelných plnění od dodavatelů PHP STAVBY s.r.o., IČO: 09647571 (dále jen „PHP“), a Eurocontract Holding s.r.o., IČO: 09688277 (dále jen „EH“), od nichž měla přijímat zprostředkovatelské služby. Na základě provedeného dokazování dospěl správce daně k závěru, že žalobkyně nemá nárok na odpočet z předmětných zdanitelných plnění, neboť za zdaňovací období červen 2021 nepředložila daňový doklad a neprokázala splnění formální podmínky pro odpočet daně podle § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Za zdaňovací období únor až květen 2021 žalobkyně podle správce daně neprokázala rozsah a předmět přijatého zdanitelného plnění, a nesplnila tak hmotněprávní podmínky nároku na odpočet podle § 72 zákona o DPH. Své závěry správce daně uvedl ve zprávách o daňové kontrole a dne 18. 1. 2023 vydal oznámení o ukončení daňových kontrol č. j. 299778/23/2002-60564-111916 a č. j. 301869/23/2002-60564-111916 (společně dále jen „oznámení o ukončení daňových kontrol“).
3. Po odeslání oznámení o ukončení daňových kontrol bylo zjištěno, že správce daně nezohlednil podání žalobkyně, jejichž obsahem byla reakce na dosavadní výsledky kontrolních zjištění a uplatnění nových důkazních návrhů. Žalovaný proto nařídil přezkoumání oznámení o ukončení daňových kontrol. Správce daně v rámci přezkumného řízení obě oznámení o ukončení daňových kontrol zrušil rozhodnutími č. j. 8807036/23/2000-11451-106054 a č. j. 8807227/23/2000-11451-106054 a pokračoval ve vedení daňových kontrol, přičemž prováděl další dokazování včetně důkazních návrhů uplatněných žalobkyní.
4. Žalobkyně se s tímto postupem správce daně neztotožnila a podala žaloby na ochranu před nezákonnými zásahy spočívajícími v pokračování daňových kontrol. Městský soud v Praze rozsudky ze dne 29. 8. 2024, č. j. 5 A 50/2024-83 a č. j. 5 A 51/2024-67 dospěl k závěru, že oznámení o ukončení daňových kontrol nejsou rozhodnutími, jejich zrušení v přezkumném řízení tak bylo nicotným aktem. Soud proto vyslovil, že zásahy byly nezákonné, zakázal správci daně pokračovat ve vedení daňových kontrol a přikázal mu, aby obnovil stav po doručení oznámení o ukončení daňových kontrol. Správce daně podal proti uvedeným rozsudkům kasační stížnosti, kterým Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudky ze dne 15. 4. 2025, č. j. 5 Afs 247/2024-22, a ze dne 16. 4. 2025, č. j. 6 Afs 227/2024-28, vyhověl a zrušil napadené rozsudky městského soudu. Městský soud poté žaloby na ochranu před nezákonným zásahem zamítl.
5. V průběhu výše označených řízení o kasačních stížnostech vydal správce daně nyní předmětné dodatečné platební výměry. Platebním výměrem 1 doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období únor 2021 ve výši 223 190 Kč a stanovil penále ve výši 44 638 Kč. Platebním výměrem 2 správce daně žalobkyni doměřil DPH za zdaňovací období březen 2021 ve výši 255 968 Kč a stanovil penále ve výši 51 194 Kč. Platebním výměrem 3 doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období duben 2021 ve výši 419 050 Kč a stanovil penále ve výši 83 810 Kč. Platebním výměrem 4 doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období květen 2021 ve výši 251 160 Kč a stanovil penále ve výši 50 232 Kč. Platebním výměrem 5 doměřil žalobkyni DPH za zdaňovací období červen 2021ve výši 110 078 Kč a stanovil penále ve výši 22 016 Kč. Proti těmto dodatečným platebním výměrům žalobkyně podala odvolání, o kterém rozhodl žalovaný nyní napadeným rozhodnutím.
II. Žaloba
6. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá nezákonnost postupu při vedení daňových kontrol, které nebyly řádně ukončeny. Poukazuje na to, že rozhodnutí správce daně, kterými byla zrušena oznámení o ukončení daňových kontrol, jsou nadále v právní moci, a proto je nutné vycházet z toho, že oznámení o ukončení daňových kontrol již neexistují. Žalobkyně má za to, že v souladu s rozhodnutími NSS č. j. 5 Afs 247/2024-22 a č. j. 6 Afs 227/2024-28 je třeba oznámení správce daně o ukončení daňových kontrol považovat za rozhodnutí ve smyslu zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), a jejich zrušení má za následek, že daňovou kontrolu nelze považovat za řádně ukončenou. Z toho dovozuje, že daňové kontroly za dotčená zdaňovací období dosud trvají a že postupem správce daně a žalovaného byla porušena její procesní práva náležející daňovému subjektu v průběhu daňové kontroly, zejména práva vyplývající z § 38 a násl. a § 86 a násl. daňového řádu.
7. V důsledku neukončení daňových kontrol bylo rovněž nezákonné doměření daně prostřednictvím dodatečných platebních výměrů. Žalobkyně je toho názoru, že daň lze doměřit až po skončení daňové kontroly, nikoliv za situace, kdy tato kontrola nadále probíhá. Správce daně měl proto nejprve řádně ukončit daňové kontroly a teprve následně přistoupit ke stanovení daně.
8. Žalobkyně dodává, že v období mezi vydáním prvních rozsudků městského soudu ve věci zásahových žalob a jejich následným zrušením NSS správce daně neobnovil stav po doručení oznámení o ukončení daňové kontroly, ačkoli mu to městský soud uložil. Zdůrazňuje, že případnou nicotnost rozhodnutí mohl podle § 105 odst. 1 daňového řádu vyslovit pouze správce daně nejblíže nadřízený správci daně, který rozhodnutí vydal, v tomto případě žalovaný. I z tohoto důvodu má za to, že rozhodnutí o zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol zůstala v právní moci a daňové kontroly nelze považovat za řádně ukončené.
9. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry vychází z neexistujících podkladů. Odůvodněním dodatečných platebních výměrů měly být zprávy o daňové kontrole, které byly přílohou k oznámením o ukončení daňových kontrol, jež však byla zrušena. V důsledku zrušení těchto oznámení podle žalobkyně nemohou být ani připojené zprávy o daňové kontrole považovány za platné důkazní prostředky nebo zákonný podklad rozhodnutí. Napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry jsou proto nepřezkoumatelné.
10. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně napadá proces dokazování. V prvé řadě namítá, že žalovaný neprováděl vlastní dokazování, ale pouze převzal skutkové a důkazní závěry správce daně. Žalovaný tedy nezjistil dostatečně skutkový stav a postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, právem na spravedlivý proces i zásadou dvojinstančnosti řízení.
11. Dále žalobkyně namítá nezákonné odmítnutí jí navržených důkazů v odvolacím řízení. Žalobkyně navrhla doplnění dokazování, zejména provedením svědeckých výpovědí, avšak žalovaný její návrhy bez věcného vypořádání označil za nedůvodné. Žalobkyně odkazuje na rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Afs 296/2019-68, podle něhož vychází-li správce daně ze závěru, že daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, je povinen nejprve provést veškeré relevantní důkazy, které tento daňový subjekt navrhl, nejedná-li se o důkazy nerozhodné, právně nevýznamné nebo jejichž prostřednictvím nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány.
12. Žalobkyně namítá rovněž nesprávné hodnocení důkazů a porušení § 8 odst. 1 daňového řádu. Tvrdí, že správce daně i žalovaný hodnotili důkazy jednostranně a své závěry založili především na skutečnosti, že subdodavatelé žalobkyně, společnosti PHP a EH, byli nekontaktní. Tato skutečnost však neprokazuje, že se deklarovaná zdanitelná plnění neuskutečnila. Dále žalobkyně namítá, že po ní správce daně požadoval důkazy přesahující rámec běžné obchodní dokumentace, například údaje o konkrétních pracovnících subdodavatelů. Takové požadavky považuje za rozporné s principem právní jistoty i judikaturou Soudního dvora Evropské unie.
13. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně namítá porušení principu daňové neutrality. Tvrdí, že daň vztahující se k posuzovaným plněním již byla uhrazena prostřednictvím zvláštního způsobu zajištění daně podle § 109a zákona o DPH. Povinnost přiznat daň uvedenou na daňovém dokladu podle § 108 odst. 4 písm. g) zákona o DPH sleduje zejména zamezení ztrátě daňových příjmů při uplatnění odpočtu příjemcem plnění. Odepření nároku na odpočet je výjimkou ze základního principu DPH a lze je ve světle judikatury Soudního dvora EU uplatnit pouze tehdy, prokáže-li správce daně, že příjemce plnění věděl nebo mohl a měl vědět o své účasti na řetězci obchodů vytvořeném za účelem daňového podvodu.
III. Vyjádření žalovaného
14. Žalovaný je přesvědčen, že napadené rozhodnutí netrpí žalobkyní tvrzenými vadami a navrhuje, aby soud žalobu zamítl. Ve svém vyjádření k žalobě setrval na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí. Uvedl, že podstatou sporu je otázka oprávněnosti nároku žalobkyně na odpočet DPH z přijatých plnění od společností PHP a EH. Podle jeho názoru žalobkyně neprokázala splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně, zejména rozsah přijatých zdanitelných plnění, a správce daně proto postupoval správně, jestliže nárok na odpočet neuznal.
15. K námitce neukončených daňových kontrol žalovaný upozornil, že se jedná o opakování odvolací argumentace, s níž se již vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobkyně vychází pouze z původních rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, které však byly následně zrušeny NSS. Podle žalovaného nicméně správce daně po vydání těchto rozsudků městského soudu postupoval v souladu s jejich obsahem, když obnovil stav po doručení oznámení o ukončení daňových kontrol a na základě závěrů obsažených ve zprávách o daňové kontrole vydal dodatečné platební výměry. Původní rozsudky městského soudu předpokládaly, že po ukončení daňové kontroly bude následovat vydání rozhodnutí o stanovení daně. Žalovaný proto odmítl tvrzení, že by správce daně byl povinen pokračovat v daňové kontrole nebo zahajovat řízení o nicotnosti rozhodnutí vydaných v přezkumném řízení. Neprodlené vydání rozhodnutí o stanovení daně lépe odpovídalo požadavku soudu ukončit tvrzený nezákonný zásah.
16. Dále žalovaný upozornil, že podle rozsudků NSS, kterými byly zrušeny původní rozsudky městského soudu, jsou oznámení o ukončení daňových kontrol rozhodnutími způsobilými být předmětem přezkumného řízení. Nejvyšší správní soud vyslovil, že „nelze umožnění přezkumu považovat za neomezenou možnost vracet se do ukončené fáze daňového řízení. K přezkumnému řízení je možné přistoupit pouze při naplnění zákonem definovaných předpokladů. Rozhodně tedy nejde o nástroj, kterým by bylo možné zvrátit ukončení daňové kontroly, které proběhlo zcela v souladu se zákonem. Pokud by daňová kontrola skutečně byla řádně ukončena, nadále zůstává možnost obnovit tuto ukončenou daňovou kontrolu pouze v souladu s § 85a daňového řádu upravujícím opakování daňové kontroly, a to za splnění zde uvedených podmínek.“. Navazující rozhodnutí městského soudu pak konstatovala, že daňová kontrola již fakticky neprobíhá a věc se nachází ve fázi odvolacího řízení. Žalovaný je proto přesvědčen, že daňová kontrola byla materiálně ukončena, byť byla oznámení o ukončení daňových kontrol v přezkumném řízení zrušena.
17. Ve vztahu k argumentaci o neexistenci zákonného podkladu pro vydání dodatečných platebních výměrů žalovaný zdůraznil, že zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol nevedlo ke zrušení zpráv o daňové kontrole. Ty představují samostatné procesní dokumenty, které nejsou rozhodnutími a zůstaly zachovány i po zrušení oznámení. Skutečnost, že oznámení byla v přezkumném řízení zrušena, proto neměla vliv na použitelnost zpráv o daňové kontrole jako podkladu pro stanovení daně.
18. K výhradám směřujícím proti postupu v odvolacím řízení žalovaný uvedl, že v odvolacím řízení provedl vlastní a komplexní hodnocení všech důkazů. Vzhledem k tomu, že zprávy o daňové kontrole neobsahovaly hodnocení všech provedených důkazů, bylo nezbytné toto hodnocení doplnit právě v odvolacím řízení. Skutečnost, že v některých otázkách dospěl ke stejným závěrům jako správce daně prvního stupně, podle něj neznamená, že rezignoval na zásadu volného hodnocení důkazů. Žalovaný poukázal na to, že žalobkyni seznámil se svými skutkovými i právními závěry prostřednictvím dvou seznámení podle § 115 odst. 2 daňového řádu a poskytl jí prostor k vyjádření, čehož žalobkyně využila.
19. Žalovaný rovněž odmítl námitku porušení zásady dvojinstančnosti. Připomněl, že v daňovém řízení tvoří řízení před správcem daně a odvolací řízení jeden celek a odvolací řízení je ovládáno principem plné apelace. Odvolací orgán je oprávněn zjišťovat skutkový stav, doplňovat dokazování a odstraňovat vady prvostupňového řízení. Podle žalovaného byly případné vady postupu správce daně zhojeny právě v odvolacím řízení a žalobkyni byl poskytnut dostatečný prostor k procesní obraně.
20. K námitce neprovedení navržených důkazů žalovaný uvedl, že návrhy na opakované výslechy svědků byly odmítnuty jako nedůvodné. Podle jeho názoru byly předchozí výslechy svědků provedeny zákonným způsobem, a to za účasti zástupce žalobkyně, který proti jejich průběhu ničeho nenamítal. Skutečnost, že výslechy byly provedeny po vydání oznámení o ukončení daňových kontrol, podle žalovaného nemá vliv na jejich použitelnost. Odkázal přitom na následná rozhodnutí městského soudu, podle nichž další postup správce daně po vydání oznámení nezasáhl do práv žalobkyně.
21. Pokud jde o hodnocení důkazů ve věci samé, žalovaný odmítl tvrzení, že by své závěry založil pouze na nekontaktnosti společností PHP a EH, přičemž zdůraznil, že jednatel těchto společností byl vyslechnut. Důvodem neuznání odpočtu tedy nebyla nekontaktnost dodavatelů, ale neprokázání rozsahu přijatých plnění. Žalovaný je dále přesvědčen, že správce daně po žalobkyni nepožadoval žádné důkazní prostředky nad rámec běžné obchodní evidence, ale pouze doložení auditní stopy, tedy zdokumentovaný tok plnění od zahájení obchodního případu až po jeho ukončení.
22. K námitce porušení principu daňové neutrality žalovaný uvedl, že využití zvláštního způsobu zajištění daně podle § 109a zákona o DPH nemá samo o sobě žádný vliv na vznik nároku na odpočet. Rozhodující je splnění zákonných podmínek pro odpočet daně, a to jak formálních, tak hmotněprávních. Ani úhrada daně za dodavatele podle § 109a zákona o DPH nezbavuje daňový subjekt povinnosti prokázat uskutečnění deklarovaných plnění a doložit jejich rozsah. Výklad zastávaný žalobkyní by podle žalovaného vedl k tomu, že nárok na odpočet by mohl vznikat i v případech fiktivních plnění.
23. Žalovaný dále zdůraznil, že nárok na odpočet nebyl žalobkyni odepřen z důvodu účasti na daňovém podvodu, nýbrž z důvodu neunesení důkazního břemene a nesplnění hmotněprávních podmínek stanovených zákonem. Odkazy žalobkyně na judikaturu Soudního dvora Evropské unie týkající se daňových podvodů a ručení za daň proto označil za nepřípadné. Podle jeho názoru princip daňové neutrality nezakládá nárok na odpočet v situaci, kdy daňový subjekt neprokáže splnění zákonných podmínek. Naopak přiznání odpočtu za takové situace by bylo se zásadou daňové neutrality v rozporu.
IV. Posouzení věci soudem
24. Městský soud v Praze rozhodl bez nařízení jednání, neboť bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci s takovým projednáním věci ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).
25. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.), a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po prostudování správního spisu došel k závěru, že žaloba není důvodná.
26. Soud při svém rozhodování vycházel z následující právní úpravy v rozhodném znění.
27. Podle § 29 odst. 1 písm. f) zákona o DPH daňový doklad musí obsahovat tyto údaje: rozsah a předmět plnění.
28. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o DPH plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci své ekonomické činnosti použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku.
29. Podle § 73 odst. 1 zákona o DPH pro uplatnění nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit tyto podmínky:
a) při odpočtu daně, kterou vůči němu uplatnil jiný plátce, mít daňový doklad,
b) při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku nebo jiným plátcem, anebo kterou plátce uplatnil při pořízení zboží z jiného členského státu, daň přiznat a mít daňový doklad; nemá-li plátce daňový doklad, lze nárok prokázat jiným způsobem,
c) při odpočtu daně při dovozu zboží, je-li plátce povinen tuto daň přiznat podle § 23 odst. 2 až 4, daň přiznat a mít daňový doklad, nebo
d) při odpočtu daně při dovozu zboží, není-li plátce povinen postupovat podle § 23 odst. 2 až 4, vyměřenou daň zaplatit a mít daňový doklad.
30. Podle § 88 daňového řádu
(1) Správce daně na základě provedené kontrolní činnosti sepíše dosavadní výsledek kontrolního zjištění, jehož součástí je hodnocení dosud zjištěných důkazů.
(2) Pokud z dosavadního výsledku kontrolního zjištění vyplývá, že na jeho základě dojde k vydání rozhodnutí o stanovení daně, správce daně sdělí daňovému subjektu tento výsledek a současně mu stanoví přiměřenou lhůtu pro případné vyjádření.
(3) V případě, kdy je dosavadní výsledek kontrolního zjištění sdělován při jednání s daňovým subjektem, správce daně lhůtu pro případné vyjádření nestanoví, pokud daňový subjekt v rámci tohoto jednání prohlásí, že stanovení lhůty nepožaduje.
(4) Daňový subjekt je v rámci vyjádření k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění oprávněn zejména
a) vznést výhradu k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění,
b) podat návrh na doplnění dosavadního výsledku kontrolního zjištění.
(5) Dojde-li na základě vyjádření daňového subjektu k dosavadnímu výsledku kontrolního zjištění k podstatné změně tohoto výsledku, postupuje se podle odstavců 1 až 4.
31. Podle § 88a daňového řádu
(1) Daňová kontrola je ukončena doručením oznámení o ukončení daňové kontroly, k němuž je přiložena zpráva o daňové kontrole podepsaná úřední osobou.
(2) Zpráva o daňové kontrole obsahuje
a) odkaz na oznámení o zahájení daňové kontroly, popřípadě oznámení o změně rozsahu daňové kontroly, a
b) konečný výsledek kontrolního zjištění, včetně
1. hodnocení zjištěných důkazů,
2. stanoviska správce daně k vyjádření daňového subjektu k výsledku dosavadního kontrolního zjištění.
(3) Pokud z konečného výsledku kontrolního zjištění nevyplývá, že v dané věci dojde k vydání rozhodnutí o stanovení daně, je vyměřovací nebo doměřovací řízení ukončeno doručením oznámení o ukončení daňové kontroly, nejedná-li se o řízení, které bylo zahájeno podáním daňového tvrzení.
(4) Dojde-li ke stanovení daně výlučně na základě výsledku daňové kontroly, může správce daně doručit rozhodnutí o stanovení daně spolu s oznámením o ukončení daňové kontroly.
32. Podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem.
33. Podle § 115 odst. 1 daňového řádu v rámci odvolacího řízení může odvolací orgán provádět dokazování k doplnění podkladů pro rozhodnutí nebo k odstranění vad řízení, anebo toto doplnění nebo odstranění vad uložit správci daně, který napadené rozhodnutí vydal, se stanovením přiměřené lhůty.
34. Podle § 115 odst. 2 daňového řádu provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele.
35. Podle § 116 odst. 1 daňového řádu odvolací orgán
a) napadené rozhodnutí změní,
b) napadené rozhodnutí zruší a zastaví řízení, nebo
c) odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí.
36. Ze správního spisu vyplývají následující pro věc podstatné skutečnosti.
37. Dne 31. 3. 2022 byla správcem daně u žalobkyně zahájena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období únor až duben a červen 2021 a dne 1. 6. 2022 byla zahájena daňová kontrola na DPH za zdaňovací období květen 2021.
38. Správce daně vydal dne 23. 12. 2022 rozhodnutí, jimiž stanovil žalobkyni lhůtu 15 dnů pro vyjádření k dosavadním výsledkům kontrolních zjištění u obou daňových kontrol DPH a k návrhům na jejich doplnění. Tato rozhodnutí byla žalobkyni doručena dne 3. 1. 2023.
39. Daňové kontroly správce daně ukončil oznámeními o ukončení daňových kontrol ze dne 18. 1. 2023 (doručena žalobkyni 25. 1. 2023). Téhož dne správce vydal rovněž zprávu o daňové kontrole č. j. 301612/23/2002-60564-111916 a zprávu o daňové kontrole č. j. 298614/23/2002-60564-111916.
40. Dne 18. 1. 2023, tedy v den vypravení oznámení o ukončení daňových kontrol, správce daně obdržel k oběma daňovým kontrolám vyjádření daňového subjektu k dosavadním výsledkům kontrolních zjištění ze dne 17. 1. 2023. V těchto vyjádřeních žalobkyně uvedla své výhrady k postupu správce daně při daňových kontrolách a jeho závěrům, vznesla požadavek na doplnění dosavadního výsledku kontrolního zjištění provedením dalšího dokazování a požádala o nahlížení do spisu.
41. Po dni 18. 1. 2023 prováděl správce daně ve vztahu k oběma daňovým kontrolám další úkony v řízení a pokračoval v dokazování [vydány například: výzvy k prokázání skutečností, protokol o výslechu svědka č. j. 1278062/23/2002-60564-111916 ze dne 23. 2. 2023 (I. S.), úřední záznam o provedeném místním šetření č. j. 1498729/23/2002-60564-111916 ze dne 1. 3. 2023, výzva k poskytnutí údajů č. j. 1958981/23/2002-60564-111916 ze dne 29. 3. 2023 (LE & CO – Ing. Jiří Lenc s.r.o.), výzva k poskytnutí údajů č. j. 2618536/23/2002-60564-111916 ze dne 3. 4. 2023 (ČSSZ), výzva k poskytnutí údajů č. j. 6060998/23/2002-60564-111916 ze dne 11. 7. 2023 (Policie České republiky), protokol o místním šetření č. j. 6680632/23/2002-60564-111916 ze dne 9. 8. 2023, protokol o výslechu svědka č. j. 7375824/23/2002-60564-111916 ze dne 12. 9. 2023 (Pavel Pokorný) a další listiny].
42. Dne 4. 8. 2023 vydal žalovaný rozhodnutí č. j. 26604/23/5100-41452-707633 a č. j. 26590/23/5100-41452-707633 o nařízení přezkoumání oznámení o ukončení daňových kontrol (dále jen „rozhodnutí o nařízení přezkumu“).
43. Dne 20. 11. 2023 vydal správce daně rozhodnutí č. j. 8807036/23/2000-11451-106054 a č. j. 8807227/23/2000-11451-106054, kterými zrušil oznámení o ukončení daňových kontrol (dále jen „rozhodnutí o zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol“).
44. Dne 26. 2. 2024 doručil správce daně žalobkyni Dosavadní výsledek kontrolního zjištění daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2021 č. j. 1187581/24/2002-60562-111916 ze dne 21. 2. 2024 a Dosavadní výsledek kontrolního zjištění daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor až duben a červen 2021 č. j. 1187932/24/2002-60562-111916 ze dne 21. 2. 2024. Žalobkyně se k nim vyjádřila dne 11. 3. 2024 (doručeno správci daně 12. 3. 2024) a dne 8. 4. 2024 (doručeno správci daně 9. 4. 2024). Následně byla vyslechnuta svědkyně V. J. (zachyceno v protokolu č. j. 2842817/24/2002-60562-111916 ze dne 10. 4. 2024).
45. Dne 26. 7. 2024 vydal správce daně Dosavadní výsledek kontrolního zjištění daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2021 č. j. 6157783/24/2002-60562-111916 a Dosavadní výsledek kontrolního zjištění daňové kontroly daně z přidané hodnoty za zdaňovací období únor až duben a červen 2021 č. j.6158097/24/2002-60562-111916 (doručeny žalobkyni dne 29. 7. 2024).
46. V květnu roku 2024 podala žalobkyně k městskému soudu žaloby na ochranu před nezákonnými zásahy spočívajícími v pokračování daňových kontrol. Městský soud v Praze rozsudky ze dne 29. 8. 2024, č. j. 5 A 50/2024-83 a č. j. 5 A 51/2024-67, žalobám vyhověl, neboť dospěl k závěru, že oznámení o ukončení daňových kontrol nejsou rozhodnutími, jejich zrušení v přezkumném řízení tak bylo nicotným aktem.
47. V návaznosti na závazný právní názor vyslovený městským soudem v rozsudcích č. j. 5 A 50/2024-83 a č. j. 5 A 51/2024-67, vydal správce daně dne 24. 9. 2024 dodatečné platební výměry. Žalobkyně se proti nim dne 15. 10. 2024 odvolala.
48. V dubnu roku 2025 Nejvyšší správní soud zrušil rozsudky městského soudu č. j. 5 A 50/2024-83 a 5 A 51/2024-67 a vyslovil, že oznámení o ukončení daňových kontrol jsou rozhodnutími způsobilými být předmětem přezkumného řízení. Jejich zrušení tak bylo učiněno platně. V návaznosti na zrušující rozsudky NSS městský soud zamítl žalobkyní podané zásahové žaloby. Neshledal zásah do práv žalobkyně, když daňové kontroly již byly fakticky ukončeny a řízení se nacházelo ve fázi odvolacího řízení.
49. Žalovaný seznámil žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi písemností ze dne 25. 11. 2025, č. j. 32360/25/5300-21444-712862, na niž žalobkyně zareagovala dvěma podáními, která žalovaný podle obsahu posoudil jako doplnění odvolání. Podáním zaevidovaným pod č. j. 34531/25 žalobkyně navrhla opakované výslechy svědků, žalovaný je však shledal nedůvodnými, o čemž žalobkyni vyrozuměl písemností č. j. 710/26/5300-21444-712862 ze dne 12. 1. 2026. K podání č. j. 1109/26. žalobkyně přiložila nové důkazní prostředky, s jejichž hodnocením a rovněž se změnou právního názoru ji žalovaný seznámil písemností č. j. 1632/26/5300-21444-712862 ze dne 20. 1. 2026, k níž se žalobkyně vyjádřila dne 5. 2. 2026.
50. Dne 10. 3. 2026 žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí.
51. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda správce daně postupoval v souladu se zákonem, když po vydání („prvních“) rozsudků městského soudu č. j. 5 A 50/2024-83 a 5 A 51/2024-67 přistoupil k doměření daně. Žalobkyně namítala, že v době mezi vydáním těchto rozsudků a jejich pozdějším zrušením NSS správce daně neobnovil stav po ukončení daňových kontrol, neboť rozhodnutí o zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol nebyla odstraněna postupem předvídaným zákonem (nebyla žalovaným zrušena ani prohlášena nicotnými), a tedy zůstala účinná.
52. V uvedeném postupu správních orgánů soud neshledal vadu řízení. Správce daně byl v době svého postupu vázán výroky uvedených rozsudků městského soudu, jimiž bylo pokračování v daňových kontrolách označeno za nezákonný zásah a správci daně bylo přikázáno obnovit stav po doručení oznámení o ukončení daňových kontrol. Tato vázanost trvala, dokud nebyly rozsudky zrušeny Nejvyšším správním soudem (samotné podání kasační stížnosti na ni nemělo vliv). Městský soud v odůvodnění svých rozsudků konstatoval nicotnost rozhodnutí žalovaného o nařízení přezkumu, jakož i rozhodnutí správce daně o zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol. Byť tak soud neučinil samostatným výrokem a řešil tuto otázku jako předběžnou otázku rozhodnou pro posouzení zákonnosti pokračování v daňových kontrolách, správce daně musel následně – ihned a bez dalšího – vycházet z toho, že rozhodnutí o zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol nemají účinky (de facto neexistují), a tedy samotná oznámení o ukončení daňových kontrol naopak nadále v platnosti jsou. Postupoval proto správně, pokud se zdržel dalších úkonů v daňových kontrolách a přistoupil k doměření daně. Následné zrušení rozsudků městského soudu Nejvyšším správním soudem nezpochybňuje povinnost správce daně respektovat v době vydání dodatečných platebních výměrů pravomocná soudní rozhodnutí.
53. Pokud jde o formální prohlášení nicotnosti dotčených rozhodnutí žalovaného a správce daně, žalobkyni lze přisvědčit, že uplatnění tohoto dozorčího prostředku podle § 105 daňového řádu by bývalo bylo na místě. Nicméně na nicotné rozhodnutí je nutné z úřední povinnosti hledět jako na neexistující, zdánlivé a nezakládající žádné právní následky bez ohledu na to, zda byla nicotnost výslovně deklarována (srov. usnesení NSS ze dne 12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010-65). Vzhledem k tomu, že městský soud nicotnost ve svých rozsudcích závazně deklaroval, jakkoli jen v odůvodnění, nepovažuje soud za vadu řízení mající vliv na zákonnost dodatečných platebních výměrů, že žalovaný neodstranil rozhodnutí o zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol samostatným rozhodnutím o prohlášení nicotnosti. Uvedené platí tím spíše s přihlédnutím k dalšímu vývoji věci, a sice pozdějšímu zrušení rozsudků městského soudu Nejvyšším správním soudem.
54. Samotným jádrem argumentace prvního žalobního bodu je námitka, že v důsledku zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol nebyly řádně ukončeny předmětné daňové kontroly. Soud se tedy zabýval tím, zda lze doměření daně považovat za zákonné i přesto, že po vydání dodatečných platebních výměrů Nejvyšší správní soud „obnovil“ stav, kdy byla oznámení o ukončení daňových kontrol zrušena.
55. Soud předesílá, že okolnosti právě projednávané věci jsou do značné míry nestandardní. Ke specifikům případu musel soud při svém rozhodování přihlédnout. Žalobkyni bezesporu lze přisvědčit, že v důsledku výše popsaného procesního vývoje nebyla daňová kontrola formálně vzato řádně ukončena. Skutečnost, že po zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol v přezkumném řízení nebyla vydána oznámení nová, však sama o sobě nemusí vést k závěru o nezákonnosti dodatečných platebních výměrů ani napadeného rozhodnutí. Rozhodné je, zda tato okolnost ve svém důsledku zkrátila žalobkyni na jejích právech nebo mohla ovlivnit zákonnost doměření daně. Tento názor odpovídá judikatuře NSS, podle níž procesní vady při zakončování daňové kontroly nelze posuzovat izolovaně a formalisticky. Je nutno zkoumat jejich skutečný dopad na možnost daňového subjektu seznámit se s kontrolními závěry, vyjádřit se k nim, navrhovat důkazy a účinně brojit proti následnému stanovení daně.
56. V rozsudku ze dne 28. 11. 2018, č. j. 10 Afs 149/2018-59, NSS konstatoval, že ani nezákonnost daňové kontroly nepředznamenává bez dalšího nezákonnost dodatečných platebních výměrů. Ty je nutné přezkoumat samostatně. NSS připustil, že vada týkající se zahájení, vedení nebo ukončení kontroly může být důvodem ke zrušení rozhodnutí o stanovení daně, avšak nikoli důvodem automatickým. Tento závěr je uplatnitelný i v nyní projednávaném případě, byť spíše podpůrně, neboť v citovaném rozsudku NSS rozhodoval o tom, zda byl odvolací orgán nečinný, a neposuzoval věcně zákonnost dodatečných platebních výměrů.
57. V rozsudku ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 Afs 124/2017-28, NSS odlišil dvě fáze postupu podle § 88 daňového řádu: 1) seznámení daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění a jeho možnost se k němu vyjádřit a navrhnout doplnění a 2) následné projednání zprávy o daňové kontrole jako formální zakončení kontroly (viz bod 21 označeného rozsudku NSS a v něm citovaná judikatura). Nejvyšší správní soud výslovně uvedl, že neprojednání zprávy o daňové kontrole samo o sobě bez dalšího nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, byl-li daňový subjekt řádně seznámen s výsledky kontrolních zjištění, mohl se k nim vyjádřit a navrhovat jejich doplnění (bod 19 označeného rozsudku NSS). Současně platí, že vady řízení prvního stupně, včetně pochybení při projednání zprávy o daňové kontrole, mohou být odstraněny v odvolacím řízení, které má také nápravnou funkci. Daňové řízení je přitom nutno hodnotit jako celek a konečnou daňovou povinnost určuje pravomocné rozhodnutí včetně případně doplněného dokazování v odvolacím řízení.
58. V rozsudku ze dne 3. 3. 2022, č. j. 9 Afs 68/2021-70, NSS posuzoval situaci, v níž správce daně pochybil při předčasném doručení zprávy o daňové kontrole. NSS zde výslovně potvrdil, že vada při seznámení se zprávou o daňové kontrole je odstranitelná i po podání odvolání. Rozhodné je, zda byl daňovému subjektu reálně poskytnut prostor seznámit se se zprávou a zjištěními, reagovat na ně a uplatnit obranu ve dvojinstančním řízení.
59. V nyní projednávané věci představovalo prvotní – a nutno dodat, že jedinou zásadní – vadu řízení předčasné ukončení daňových kontrol, aniž byla reflektována vyjádření žalobkyně k dosavadním výsledkům kontrolních zjištění. Tuto vadu správce daně před vydáním dodatečných platebních výměrů odstranil, a to tím, že pokračoval v daňové kontrole, provedl žalobkyní navrhované důkazy (výslech svědka I. S.) a později i formálně odstranil oznámení o ukončení daňových kontrol. Poté žalobkyni seznámil s novými výsledky kontrolních zjištění daňových kontrol, k nimž se žalobkyně vyjádřila a uplatnila další důkazní návrhy. Ty vzal správce daně v úvahu a opět doplnil dokazování (výslech svědkyně V. J.). Následně správce daně, vázán právním názorem městského soudu, vydal dodatečné platební výměry. Po vydání zrušujících rozsudků NSS a navazujících rozsudků městského soudu č. j. 5 A 50/2024-135 a 5 A 51/2024-136 se nyní projednávaná věc již nacházela ve stádiu odvolacího řízení. Dne 25. 11. 2025 žalovaný seznámil žalobkyni se zjištěnými skutečnostmi a žalobkyně v reakci na to doplnila své odvolání. Žalovaný poté žalobkyni seznámil s hodnocením nově předložených důkazních prostředků.
60. Z popsaného procesního vývoje je zřejmé, že žalobkyně byla opakovaně seznámena s výsledky kontrolních zjištění, jak správcem daně, tak žalovaným v odvolacím řízení. Měla možnost se k nim vyjádřit a této možnosti také využila. Správce daně vyjádření žalobkyně nevypořádal pouze formálně, ale vzal její důkazní návrhy v úvahu a dokazování doplňoval, včetně provedení žalobkyní navržených svědeckých výslechů. Žalobkyně tedy měla zcela reálnou možnost ovlivnit podklady rozhodnutí o stanovení daně. Podle názoru soudu proto nešlo o situaci, v níž by správce daně uzavřel daňovou kontrolu a doměřil daň, aniž by žalobkyni seznámil se svými závěry nebo aniž by jí umožnil účinnou procesní reakci. Popsané okolnosti případu naplňují materiální procesní záruku, kterou NSS považuje za zásadnější než samotný formální úkon završující daňovou kontrolu (viz zejm. rozsudek č. j. 5 Afs 124/2017-28). Judikatura NSS klade důraz právě na to, zda mohl daňový subjekt reagovat na podklady a navrhovat jejich doplnění. V nynější věci takovýto prostor žalobkyni vytvořen byl.
61. Taktéž postup žalovaného, který v odvolacím řízení žalobkyni seznámil se zjištěnými skutečnostmi a po její reakci ji dále seznámil i s hodnocením jí předložených důkazních prostředků, odpovídá nápravné funkci odvolacího řízení popsané v rozsudku NSS č. j. 5 Afs 124/2017-28 i kritériím rozsudku NSS č. j. 9 Afs 68/2021-70. Žalobkyně nebyla ponechána bez možnosti reagovat na nové podklady nebo jejich hodnocení, naopak měla možnost rozvinout odvolací argumentaci poté, co jí byly rozhodné skutečnosti sděleny.
62. Je třeba též zopakovat, že stanovení daně provázela specifická procesní situace. Při vydání platebních výměrů byl správce daně byl vázán tehdy pravomocnými rozsudky městského soudu. Pozdější zrušení těchto rozsudků sice samo o sobě nenahrazuje procesní postup při ukončování kontroly, má však význam pro hodnocení, zda správce daně vědomě pominul procesní práva žalobkyně, nebo zda šlo o následek proměnlivého a do značné míry mimořádného procesního vývoje.
63. Soud shrnuje, že za uvedených okolností nelze z absence samostatného, nově vydaného oznámení o ukončení daňových kontrol dovozovat automatickou nezákonnost dodatečných platebních výměrů ani rozhodnutí žalovaného. Byť představuje procesní vadu, není dán konkrétní dopad na procesní postavení žalobkyně a na zákonnost napadeného rozhodnutí, neboť procesní vada (posuzováno v kontextu celého daňového řízení) byla materiálně napravena.
64. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí i dodatečné platební výměry vychází z neexistujících podkladů. Odůvodněním dodatečných platebních výměrů totiž byly zprávy o daňové kontrole, které byly součástí oznámení o ukončení daňových kontrol, jež byla zrušena.
65. V prvé řadě soud upozorňuje, že zprávy o daňové kontrole jsou toliko přílohou, nikoli integrální součástí rozhodnutí o ukončení daňových kontrol. V přezkumném řízení byla zrušena výhradně oznámení o ukončení daňových kontrol jakožto procesní rozhodnutí. Z ustanovení § 123 odst. 5 daňového řádu nikterak nevyplývá, že by se v důsledku zrušení rozhodnutí automaticky rušily jednotlivé listiny, výsledky dokazování či důkazní prostředky ve spise.
66. Především však soud považuje za podstatné, že samotné zprávy o daňové kontrole v projednávané věci ani nepředstavovaly konečné a úplné vyhodnocení skutkového stavu. Jak již bylo popsáno výše, správce daně je vypracoval v době, kdy byl vázán rozsudky městského soudu č. j. 5 A 50/2024-83 a č. j. 5 A 51/2024-67, jimiž mu bylo uloženo obnovit stav po doručení oznámení o ukončení daňových kontrol. Tyto rozsudky však byly následně zrušeny Nejvyšším správním soudem, který aproboval postup správních orgánů spočívající ve zrušení oznámení o ukončení daňových kontrol v přezkumném řízení.
67. V mezidobí od obdržení vyjádření žalobkyně k dosavadním výsledkům kontrolních zjištění ze dne 17. 1. 2023 do právní moci rozsudků městského soudu č. j. 5 A 50/2024-83 a č. j. 5 A 51/2024-67 správce daně v daňových kontrolách pokračoval, odstranil vady spočívající v předčasném ukončení daňových kontrol a doplňoval dokazování. Zprávy o daňové kontrole proto nemohly reflektovat úkony a důkazy provedené v této době.
68. Lze přisvědčit, že v důsledku daného procesního vývoje nebyly dodatečné platební výměry dostatečně odůvodněny. Tento nedostatek prvostupňového řízení však byl odstraněn v odvolacím řízení, neboť žalovaný žalobkyni seznámil se zjištěnými skutečnostmi významnými pro rozhodnutí, po její reakci ji seznámil s hodnocením jí předložených důkazních prostředků a rovněž v napadeném rozhodnutí provedl komplexní vyhodnocení všech důkazů, které byly v průběhu řízení shromážděny.
69. Takový postup plně odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu, který – jak bylo podáno i výše – opakovaně konstatoval, že odvolací řízení v daňových věcech má nejen povahu přezkumnou, ale též nápravnou a že vady řízení před správcem daně prvního stupně mají být odstraněny právě v odvolacím řízení.
70. V rozsudku ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 Afs 124/2017-28 NSS shrnul: „Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 4. 2009, č. j. 8 Afs 15/2007-75, publ. pod č. 1865/2009 Sb., mimo jiné vyslovil: "Rozhodnutím odvolacího orgánu o odvolání proti platebnímu výměru daňové řízení končí. Vady odvoláním napadeného rozhodnutí či postupu správce daně prvního stupně v řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, musí být odstraněny v rámci odvolacího řízení. Je vyloučeno, aby po zrušení platebního výměru správce daně prvního stupně pokračoval v daňovém řízení a o dani znovu rozhodl." A dále dovodil, že jestliže není možné platební výměr zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení správci daně prvního stupně, nezbývá než učinit závěr, že taková změna musí být možná v řízení odvolacím. Řešením tedy je, že veškeré zjištěné vady budou v takovém případě odstraněny v rámci odvolacího řízení. Odvolací řízení má nejen povahu přezkumnou, ale i nápravnou ve vztahu k pochybením orgánu prvostupňového. Doplnění řízení ani dokazování provedené v rámci odvolacího řízení nelze považovat za nepřípustné." V dalším usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2009, č. j. 7 Afs 36/2008-134, publ. pod č. 2026/2010 Sb. zdejší soud uvedl, že odvolací orgán je v průběhu odvolacího řízení při odstraňování vad předchozího řízení nebo při jeho prověřování či doplňování o nová zjištění oprávněn ke všem úkonům, jimiž je oprávněn zjišťovat skutkový stav věci správce daně I. stupně.
Judikatura Nejvyššího správního soudu dokonce dovodila, že postup odvolacího orgánu, kdy přehodnotí důkazní prostředky a následně pak dovodí jiný právní názor, než byl závěr správce daně prvního stupně, není v rozporu se zákonem. V těchto případech, jelikož jde o řízení před vydáním konečného rozhodnutí ve věci, musí být daňový subjekt s odlišným právním posouzením seznámen, a má mu být dána možnost proti novému posouzení vznést argumenty či navrhnout důkazy tyto nové závěry vylučující. Za situace, kdy by daňový subjekt nebyl zpraven o změně právního posouzení učiněné odvolacím orgánem, nelze vyloučit, že se původně uplatněné odvolací námitky, směřující oproti rozhodnutí správce daně prvního stupně založenému na odlišném právním posouzení, budou s novými důvody stanovení daně míjet (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2005, č. j. 4 Afs 34/2003-74, obdobně i rozsudek ze dne 5. 11. 2008, č. j. 7 Afs 88/2008-65). Z výše uvedeného tedy jednoznačně plyne závěr, že jelikož odvolací orgán nemá možnost napadený platební výměr zrušit a věc vrátit správci daně, musí mít možnost odstranit jakékoliv pochybení prvostupňového správce daně. Takovou vadou odstranitelnou v odvolacím řízení je i případné pochybení správce daně při projednání zprávy o daňové kontrole (viz např. rozsudky ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Afs 20/2012-41, ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 Afs 151/2016-39, či ze dne 14. 6. 2017, č. j. 1 Afs 362/2016-36, či rozsudek ze dne 28. 7. 2016, č. j. 9 Afs 169/2015-97). Připouští-li zákon, aby stěžovatel, jakožto odvolací orgán mohl odstranit případné vady v rámci odvolacího řízení, musí mít pro takové jednání prostor; může tak v odvolacím řízení napravit i chybu správce daně spočívající v tom, že tento řádně neprojednal s daňovým subjektem zprávu o daňové kontrole.“.
71. S ohledem na shora uvedená judikaturní východiska nemůže obstát tvrzení žalobkyně, že v nyní projednávané věci správní orgány rozhodovaly na základě neexistujících podkladů. Dodatečné platební výměry i napadené rozhodnutí mají oporu v obsahu správního spisu. Napadené rozhodnutí je pak založeno i na výsledcích dokazování provedeného po doručení oznámení o ukončení daňových kontrol žalobkyni a v bodech 44 až 80 obsahuje ucelené hodnocení všech provedených důkazů a úvahy, z nichž žalovaný při svém rozhodování vycházel. S nimi byla žalobkyně v odvolacím řízení seznámena a mohla odpovídajícím způsobem zaměřit svou odvolací argumentaci. Soud proto druhý žalobní bod shledal nedůvodným.
72. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně vznáší námitky proti dokazování.
73. Žalobkyně je toho názoru, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav a pouze převzal skutkové a právní závěry správce daně. Soud tuto námitku neshledal důvodnou. Skutečnost, že odvolací správní orgán vyhodnotil dokazování provedené prvostupňovým správním orgánem jako dostatečné nebo že dospěl ve vztahu k některých otázkám ke shodným závěrům, sama o sobě nepředznamenává, že rezignoval na zjištění skutkového stavu a hodnocení důkazů. V projednávané věci správce daně v rámci prvostupňového řízení provedl velké množství důkazů (taktéž žalobkyní navržených), o něž se napadené rozhodnutí opírá. V rámci odvolacího řízení žalovaný žalobkyni seznámil se zjištěnými skutečnostmi a umožnil jí se k nim vyjádřit a navrhnout doplnění dokazování, což žalobkyně také učinila. Žalovaný ji poté seznámil s tím, jak tyto důkazní návrhy v kontextu dalších důkazních prostředků vyhodnotil, prostřednictvím Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ze dne 20. 1. 2026, č. j. 1632/26/5300-21444-712862. Z této listiny rovněž vyplývá, že žalovaný nepřevzal bezvýhradně a nekriticky závěry správce daně, neboť zde uvedl, že dospěl ke změně právního názoru ve vztahu ke zdaňovacímu období červen 2021. Konstatoval, že „předložením daňového dokladu byla splněna formální podmínka nároku na odpočet podle § 73 odst. 1 ZDPH. Jelikož však odvolacímu orgánu vyvstaly vážné a důvodné pochybnosti podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu o rozsahu deklarovaných plnění, přistoupil ke změně právního názoru a po vyhodnocení doplněného odvolacího řízení uzavírá, že odvolatel za zdaňovací období červen 2021 neprokázal naplnění podmínek k uplatnění nároku na odpočet podle ust. § 72 ZDPH, když neprokázal, v jakém rozsahu se deklarovaná plnění uskutečnila.“. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím únor až květen 2021 pak žalovaný po vyhodnocení žalobkyní předložených listin uvedl, že předmět plnění byl dostatečně určen, ovšem žalobkyně stále neprokázala, v jakém rozsahu se deklarovaná plnění uskutečnila. Soud tak neshledal, že by žalovaný postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy. Porušeno nebylo ani právo na spravedlivý proces, ani zásada dvojinstančnosti řízení, jak žalobkyně namítala, k čemuž se soud již podrobně vyjádřil výše ve vztahu k nápravné funkci odvolacího daňového řízení.
74. Žalobkyně rovněž namítala, že žalovaný odmítl jí navržené důkazy. Soud tento postup neshledal nezákonným. Žalovaný v bodu 8 a násl. Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení ze dne 20. 1. 2026, č. j. 1632/26/5300-21444-712862 řádně odůvodnil, proč žalobkyní navržené důkazy vyhodnotil jako nadbytečné či irelevantní, a své úvahy vyložil přezkoumatelným způsobem. Žalobkyně cituje z rozsudku NSS ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Afs 296/2019-68, de facto přiléhavě, avšak s nesprávnými vývody pro daný případ. Závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v bodu 41 odkazovaného rozsudku je totiž nutné chápat rovněž tak, že navrhované důkazy, které jsou pro věc nerozhodné, právně nevýznamné nebo jestliže jejich prostřednictvím nepochybně nemohou být rozhodné skutečnosti prokázány, nejsou daňové orgány povinny takové důkazy provádět. Podle názoru soudu dostala žalobkyně v řízení reálnou možnost rozptýlit pochybnosti správce daně, avšak nebyla schopna předložit takové důkazy, které by jí uplatněný nárok prokazovaly.
75. Námitku nesprávného a jednostranného hodnocení důkazů žalobkyně formulovala značně obecně. V odpovídající míře obecnosti tak soud konstatuje, že pochybení v hodnocení důkazů neshledal. Žalovaný hodnotil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, své úvahy uvedl srozumitelně a dostatečně podrobně. Učiněné závěry pokládá soud za logické.
76. Žalobkyně dále uvedla, že správce daně i žalovaný své závěry založili především na skutečnosti, že subdodavatelé žalobkyně, společnosti PHP a EH, byli nekontaktní, to však samo o sobě neprokazuje, že se zdanitelné plnění neuskutečnilo. Soud pokládá toto tvrzení za značně nepřesné, až zavádějící. Napadené rozhodnutí nespočívá na tvrzení, že by dodavatelé PHP a EH byli nekontaktní. Žalovaný rovněž nedošel k závěru, že se plnění vůbec neuskutečnilo. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že hlavním důvodem neuznání daňového odpočtu bylo neprokázání rozsahu deklarovaných zprostředkovatelských služeb, který nebylo možné zjistit z daňových dokladů a objednávek, obecně formulovaných smluv a rozsah deklarovaných služeb nevyplynul ani ze svědeckých výpovědí.
77. Soud nepřisvědčil ani námitce, že správce daně po žalobkyni požadoval důkazy přesahující rámec běžné obchodní dokumentace. Ve správním spise soud ověřil následující skutečnosti:
78. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 21. 4. 2022, č. j. 3580736/22/2002-60564-111916, správce daně žalobkyni vyzval, aby doložila daňové doklady za přijatá zdanitelná plnění za zdaňovací období únor až duben a červen 2021, smlouvy související s obchodní spoluprací s dodavateli PHP a EH a účetní knihy, „případně další důkazní prostředky, prokazující správnost údajů v daňových tvrzeních“.
79. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 9. 6. 2022, č. j. 5376337/22/2002-60564-111916, správce daně žalobkyni vyzval, aby prokázala předmět a rozsah plnění deklarovaný na konkrétních dále uvedených dokladech vztahujícím se ke zdaňovacím obdobím únor až duben 2021. Ve vztahu ke zdaňovacímu období červen 2021 správce daně žalobkyni vyzval, aby předložila (kromě již předložených Podkladů k dani z přidané hodnoty) další důkazní prostředky, především daňový doklad č. F02210401 od dodavatele EH, který byl uveden v kontrolním hlášení.
80. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 16. 10. 2023, č. j. 7944072/23/2002-60564-111916, správce daně žalobkyni vyzval, aby pro účely správného stanovení DPH za zdaňovací období únor až duben a červen 2021: (1.) prokázala předmět a rozsah plnění ve vztahu k šesti vyjmenovaným daňovým dokladům, (2.) předložila prvotní daňový doklad č. F02210401 od dodavatele EH, (3.) předložila veškeré uzavřené smlouvy s dodavatelem EH, (4.) doložila, kdo za daňový subjekt jednal s dodavatelem pracovní síly, na jaké agentury a z jakých zemí obdržela kontakt od výše uvedených dodavatelů, na základě jakých podkladů a kdo kontaktoval osoby, kterým bylo následně zprostředkováno zaměstnání, na základě čeho byly vystavovány objednávky dodavateli pracovní síly, na základě jakých podkladů byla stanovena cena za zprostředkování zaměstnání, kým byly za přidělované osoby odváděny odvody na Českou správu sociálního zabezpečení, (5.) sdělila, zda požádala zprostředkovatele PHP o údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s níž měla být uzavřena smlouva, a případně je předložila.
81. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 1. 9. 2022, č. j. 7249125/22/2002-60564-111916, správce daně žalobkyni vyzval, aby pro účely správného stanovení DPH za zdaňovací období květen 2021 prokázala předmět a rozsah plnění deklarovaný na konkrétních dále uvedených daňových dokladech a aby sdělila, zda požádala zprostředkovatele PHP o údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s níž měla být uzavřena smlouva, a případně je předložila.
82. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 17. 2. 2023, č. j. 817778/23/2002-60564-111916, správce daně žalobkyni vyzval, aby pro účely správného stanovení DPH za zdaňovací období květen 2021 prokázala předmět a rozsah plnění deklarovaný na konkrétních dále uvedených daňových dokladech a aby sdělila, zda požádala zprostředkovatele PHP o údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s níž měla být uzavřena smlouva, a případně je předložila.
83. Výzvou k prokázání skutečností ze dne 16. 10. 2023, č. j. 7894007/23/2002-60564-111916, správce daně žalobkyni vyzval, aby pro účely správného stanovení DPH za zdaňovací období květen 2021 prokázala předmět a rozsah plnění, který nebyl na dvou uvedených daňových dokladech dostatečně specifikován. Správce daně žalobkyni rovněž vyzval, aby prokázala a doložila, kdo za daňový subjekt jednal s dodavatelem pracovní síly, na jaké agentury a z jakých zemí obdržela kontakt od výše uvedených dodavatelů, na základě jakých podkladů a kdo kontaktoval osoby, kterým bylo následně zprostředkováno zaměstnání, na základě čeho byly vystavovány objednávky dodavateli pracovní síly, na základě jakých podkladů byla stanovena cena za zprostředkování zaměstnání, kým byly za přidělované osoby odváděny odvody na Českou správu sociálního zabezpečení. Konečně v této výzvě správce daně žalobkyni vyzval, aby sdělila, zda požádala zprostředkovatele PHP o údaje potřebné k posouzení důvěryhodnosti osoby, s níž měla být uzavřena smlouva, a případně je předložila.
84. Soud dospěl k závěru, že výroky výše označených výzev správce daně po žalobkyni požadoval zejména prokázání předmětu a rozsahu plnění, předložení konkrétních daňových dokladů, předložení smluv s dodavateli, vysvětlení okolností obchodní spolupráce, případně podklady k prověření důvěryhodnosti osoby svého dodavatele. Správce daně nepožadoval předložení jmenných seznamů pracovníků dodavatele žalobkyně, jejich rodných čísel – jak žalobkyně namítala – či jiných údajů z interní evidence dodavatele žalobkyně. Byť je pravdou, že v odůvodnění některých výzev správce daně žalobkyni vytkl, že nepředložila „žádnou cenovou kalkulaci, žádné seznamy osob ani žádné jiné podklady vysvětlující předmět a rozsah uvedený na předmětných daňových dokladech“, nelze takovou formulaci ztotožňovat s požadavkem na předložení interní evidence dodavatelů žalobkyně. Výzvy směřovaly spíše k doložení jakýchkoli (a pouze příkladně uvedených) důkazů, které by objasnily, co bylo skutečně předmětem fakturovaného zprostředkování zaměstnání a v jakém rozsahu bylo poskytnuto.
85. Správce daně tedy po žalobkyni požadoval výhradně dokumentaci, která by osvědčila, že se obchodní transakce udály v souladu s tvrzením žalobkyně, tzv. auditní stopu. Žalobkyně však nepředložila žádné podklady, kterými by rozsah deklarovaných zdanitelných plnění prokázala, konkrétně z nichž by vyplývalo, že dodavatelé PHP a EH pro ni skutečně zprostředkovali uzavření smluv s třetími osobami na plnění ve výši 29 987 025 Kč, jak by odpovídalo fakturovaným zprostředkovatelským službám.
86. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně brojí proti samotnému neuznání nároku na odpočet DPH. Namítá, že daň vztahující se k posuzovaným plněním již byla uhrazena prostřednictvím zvláštního způsobu zajištění daně podle § 109a zákona o DPH.
87. Základní východisko ve vztahu k otázce prokazování rozsahu plnění lze nalézt v rozsudku NSS ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Afs 402/2020-63, v němž NSS vyslovil, že již samotné neprokázání rozsahu plnění může postačovat k neuznání nároku na odpočet. Správce daně však musí nejprve konkretizovat své pochybnosti.
88. Ze spisu vyplynulo, že žalobkyně uplatnila za zdaňovací období únor až červen 2021 nároky na odpočet z přijatých zdanitelných plnění od dodavatelů EH a PHP, jejichž předmětem mělo být zprostředkování pracovní síly v celkové výši základu daně 5 997 405 Kč. Ve vztahu k prokázání oprávněnosti nároku na odpočet z těchto plnění za zdaňovací období červen 2021 žalobkyně v prvostupňovém řízení nepředložila daňový doklad, a nesplnila tak formální podmínku nároku na odpočet podle § 73 odst. 1 zákona o DPH (tento nedostatek žalobkyně v rámci odvolacího řízení zhojila). Ve vztahu k prokázání oprávněnosti nároku na odpočet za zdaňovací období únor až květen 2021 žalobkyně správci daně předložila daňové doklady, objednávky, oznámení o platbě DPH příjemcem zdanitelného plnění, příjmové pokladní doklady, účetní deník, knihu závazků ke dni 16. 5. 2022 vůči dodavatelům PHP a EH, podklady k DPH, knihu bankovních výpisů a smlouvu o zprostředkování uzavřenou se společností PHP.
89. Z údajů uvedených v objednávkách a daňových dokladech však nebylo možné zjistit, jaký byl rozsah deklarovaných služeb, neboť zde byla uvedena pouze globální cena a množství 1. Objednávky byly nadto vystaveny na hlavičkovém papíře žalobkyně, nebyly datovány ani nijak potvrzeny dodavateli. Smlouva o zprostředkování uzavřená mezi žalobkyní a společností PHP nebyla datována, a nebylo z ní možné zjistit, uzavření jakých smluv měl dodavatel PHP pro žalobkyni zprostředkovat. Taktéž nebylo možné zjistit, zda a jaké smlouvy byly uzavřeny, jaký byl rozsah zprostředkovaných plnění a jak byla stanovena cena za zprostředkování. Z účetních evidencí vyplynulo toliko, že žalobkyně daňové doklady zaevidovala. Obdobně knihy závazků a účetní deníky prokázaly, že žalobkyně zahrnula přijaté daňové doklady do svého účetnictví. Rozsah zprostředkovatelských služeb nevyplynul ani z knihy bankovních výpisů, z pohybů na účtech žalobkyně a z příjmových pokladních dokladů. Deklarovaní dodavatelé žalobkyně, společnosti PHP a EH, byli v prověřovaných zdaňovacích obdobích personálně propojeny osobou jediného jednatele a společníka Pavla Pokorného. Podle zjištění správce daně se jednalo o značně rizikového obchodního partnera.
90. Soud konstatuje, že zjištění správce daně, s nimiž byla žalobkyně seznámena výzvou k prokázání skutečností č. j. 5376337/22/2002-60564-111916 (přehledně popsána též v bodech 32 až 38 napadeného rozhodnutí), byla dostatečně konkretizována a byla způsobilá založit důvodné pochybnosti o tom, jaký byl předmět deklarovaných plnění a v jakém rozsahu je žalobkyně přijala. Důkazní břemeno ve smyslu § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu správce daně unesl. V návaznosti na to naopak žalobkyně nebyla schopna předložit doklady, z nichž by bylo možné zjistit, v jakém rozsahu přijala deklarované zprostředkovatelské služby.
91. Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 9. 3. 2023, č. j. 6 Afs 307/2021-29, „Pro přiznání nároku na odpočet daně nicméně nepostačuje pouze to, že se zdanitelné plnění uskutečnilo, nýbrž je třeba prokázat jeho provedení v deklarovaném rozsahu. Rozsahem plnění se obecně rozumí množství dodaného zboží či poskytnutých služeb (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2021, č. j. 6 Afs 235/2020-76). Od něho se odvíjí výše plnění (jeho hodnota) uvedená na daňovém dokladu. Již samotné neprokázání rozsahu plnění přitom postačuje k neuznání nároku na odpočet daně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021, č. j. 4 Afs 402/2020-63).“. Neprokázaný rozsah přijatého plnění je tedy samostatným důvodem pro neuznání daňového odpočtu.
92. Pokud jde o námitku využití zvláštního zajištění daně, je třeba souhlasit s žalovaným, že samotná úhrada daně za poskytovatele zdanitelného plnění podle § 109a zákona o DPH nezakládá příjemci plnění nárok na odpočet daně ani jej nezbavuje povinnosti prokázat splnění hmotněprávních podmínek tohoto nároku. Ustanovení § 109a zákona o DPH upravuje zvláštní způsob úhrady daně za poskytovatele plnění, nikoli výjimku z podmínek odpočtu daně podle § 72 a § 73 zákona o DPH. Je proto nutné odlišovat skutečnost, že určitá částka byla poukázána správci daně, od prokázání toho, jaké zdanitelné plnění příjemce skutečně přijal a – v daném případě především – v jakém rozsahu.
93. V rozsudku ze dne 26. 4. 2023, č. j. 6 Afs 30/2022-35, v bodě 10, NSS výslovně uvedl, že „aplikace § 109a odst. 1 zákona o DPH předpokládá vedle učiněné platby i existenci konkrétního zdanitelného plnění, ke kterému se platba rovnající se dani z tohoto plnění vztahuje“. Ačkoli se tento rozsudek nezabýval přímo nárokem na odpočet daně, jeho závěry potvrzují, že určité plnění je předpokladem použití § 109a zákona o DPH. Naopak existenci ani rozsah plnění nelze dovozovat pouze z uskutečnění platby podle tohoto ustanovení.
94. Ve vztahu k odpočtu NSS již v rozsudku ze dne 16. 3. 2010, č. j. 1 Afs 10/2010-71, zdůraznil, že daňový doklad „per se není poukázkou na vznik nároku na odpočet daně“, neboť musí věrně zobrazovat faktickou stránku věci, tedy přijetí zdanitelného plnění. Ve spojení s výše uvedeným výkladem § 109a zákona o DPH lze dovodit, že takovou „poukázkou“ nemůže být ani samotná úhrada daně správci daně. Ta sama o sobě nepostačuje k prokázání skutečného obsahu a rozsahu deklarovaného plnění. Povinnost prokázat rozsah plnění představuje samostatný požadavek.
95. Prokázal-li tedy správce daně konkrétní skutečnosti zakládající vážné a důvodné pochybnosti o deklarovaném rozsahu plnění a umožnil-li žalobkyni tyto pochybnosti rozptýlit, nelze dojit k závěru, že žalobkyně své důkazní břemeno unesla pouhým odkazem na úhradu podle § 109a zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že po řádném dokazování rozsah plnění nebyl prokázán, úhrada daně tento nedostatek nenahrazuje.
96. Ve vztahu k institutu upravenému v ust. § 109a zákona o DPH lze rovněž doplnit, že jeho podstatou je, že příjemce hradí daň poskytovatele plnění, nikoli svou vlastní daňovou povinnost. Neuznání odpočtu daně příjemci naopak ovlivňuje jeho vlastní daňovou povinnost. Jinak řečeno, v situaci, kdy žalobkyně zaplatila DPH přímo finančnímu úřadu a svému dodavateli zaplatila toliko základ daně, má neuznání odpočtu daně obdobný ekonomický dopad jako kdyby zaplatila celou cenu svému dodavateli a odpočet by jí následně nebyl uznán.
97. Rozhodující však zůstává prokázání hmotněprávních podmínek nároku na odpočet daně. Zásada daňové neutrality, na niž žalobkyně poukazuje, sice brání tomu, aby byl nárok na odpočet odepřen pouze z důvodu formálních nedostatků, jsou-li hmotněprávní podmínky jinak splněny a prokázány, nemůže však zhojit neunesení důkazního břemene ohledně skutečného rozsahu přijatého plnění. Samotná úhrada podle § 109a zákona o DPH dokládá zaplacení příslušné částky, nikoli rozsah plnění, k němuž se vztahuje. Zůstal-li tento rozsah po řádném dokazování neprokázán, nelze nedostatek důkazů překlenout poukazem na zásadu neutrality (srov. rozsudek SDEU C-664/16, Vădan, body 41-45 a 48, a rozsudek NSS č. j. 6 Afs 403/2020-63, body 16 a 20). Námitky čtvrtého žalobního bodu tak soud neshledal důvodnými.
V. Závěr a náklady řízení
98. S ohledem na výše uvedené Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
99. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve věci měl plný úspěch žalovaný, kterému však v řízení žádné náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 15. října 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.