Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
50 A 24/2025 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
50 A 24/2025 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Josefem Strakou ve věci
žalobce: M. K.
narozen X
bytem X
zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou
sídlem Husovo náměstí 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje,
sídlem Zborovská 81/11, 150 21 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2025, č. j. 094399/2025/KUSK/OSŽPS/POL
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Podstatou sporu je otázka, zda se žalobci podařilo zpochybnit údaje na dokladu o doručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, od něhož se odvíjel běh lhůty pro podání odvolání.
Shrnutí průběhu správního řízení
2. Rozhodnutím Městského úřadu Kolín ze dne 19. 2. 2025, č. j. MUKOLIN/OD 17595/25-spr (dále „prvostupňové rozhodnutí“) byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“), jehož skutkovou podstatu naplnil tím, že porušil § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu, když jako provozovatel motorového vozidla Tesla, reg. značky X (dále jen „vozidlo Tesla“) nezajistil, aby byly při užití vozidla na pozemní komunikaci dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích, když dne X v X hodin nezjištěný řidič na pozemní komunikaci v obci Kolín, ulici Veltrubská, směr Hradišťko, v úseku od ulice Štítného a č. p. 1365-1366 řídil vozidlo Tesla, kterému byla změřena rychlost 60 km/h, po odečtení tolerance 57 km/h v místě, kde je stanovena nejvyšší povolená rychlost 50 km/h.
3. Dle údajů na doručence založené na č. l. 12 správního spisu nebyl adresát zastižen, proto byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí od 21. 2. 2025. Byla zanechána výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky. Zásilka byla následně vložena do schránky dne 18. 3. 2025.
4. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání. Posledním dnem pro podání odvolání v daném případě však bylo 18. 3. 2026. Odvolání žalobce podal až dne 26. 6. 2026.
5. Odvolání žalobce žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 7. 2025, č. j. 094399/2025/KUSK/OSŽPS/POL (dále „napadené rozhodnutí“) zamítl pro opožděnost. Žalovaný vycházel ze zjištění, že dle údajů na dokladu na doručence nebyl adresát zastižen, proto byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí od 21. 2. 2025. Tím pádem by poslední den úložní lhůta 10 dnů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“) připadl na 3. 3. 2025. Jelikož lhůta pro podání odvolání je 15 dnů ode dne doručení, připadl by poslední den pro řádné podání odvolání na 18. 3. 2025. Jelikož odvolání bylo podáno až dne 26. 6. 2025, bylo žalovaný vyhodnoceno jako opožděné a s odkazem na § 92 odst. 1 správního řádu zamítnuto bez meritorního projednání.
6. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce brání žalobou podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“).
II. Obsah podání účastníků
7. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalovaného o opožděnosti odvolání. Sporuje, že by mu bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno dne 3. 3. 2025 fikcí, jak tvrdil žalovaný. Žalobce naopak tvrdí, že se o doručení prvostupňového rozhodnutí nedozvěděl. O existenci prvostupňového rozhodnutí se dozvěděl až z upozornění na nedoplatek ze dne 3. 6. 2025, č. j. MUKOLIN/FO 56996/25-vos. Na to reagoval podáním odvolání, ve kterém požádal o vysvětlení situace. Namísto toho mu bylo doručeno napadené rozhodnutí, v němž mu teprve byly ozřejměny bližší detaily ohledně postupu Městského úřadu Kolín. Teprve na základě údajů uvedených žalovaným v napadeném rozhodnutí žalobce dohledal výzvu k vyzvednutí zásilky ze dne 21. 2. 2025, ze které usuzuje, že se zřejmě vztahovala k doručovanému prvostupňovému rozhodnutí. Zásilku si však nevyzvedl, což mu nelze dávat k tíži, neboť nevěděl, že jde o písemnost správního orgánu. Kromě nepřipojení poučení nebyla vyplněna ani kolonka „odesílatel“. K výzvě nebylo přidáno poučení. K fikci doručení přitom může u písemnosti doručované do vlastních rukou dojít jedině tehdy, pokud byl adresát poučen podle § 23 odst. 5 správního řádu. Žalobce poučen nebyl, proto nemohlo dojít k fikci doručení. Písemnost žalobce nenalezl ani ve své poštovní schránce. Pokud by však ve schránce nalezl rozhodnutí, reagoval by na něj stejně jako na upozornění na nedoplatek. Nicméně jelikož prvostupňové rozhodnutí nemohlo být doručeno fikcí dne 3. 3. 2025, je dle žalobce zpochybněna základní premisa, na základě které žalovaný stavěj svůj závěr opožděnosti odvolání. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné.
8. Žalovaný ke svému vyjádření k žalobě přikládá kopii doručenky, která je založena na č. l. 12 správního spisu. Z jejího obsahu usuzuje, že adresát nebyl zastižen, proto byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí od 21. 2. 2025. Výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky zanechána byla. Zásilka byla následně vložena do schránky dne 18. 3. 2025. Na doručence je rovněž odtržena chlopeň s poučením, která se v případě nezastižení adresáta při doručování zanechává ve schránce spolu s výzvou a instrukcemi k převzetí zásilky. Na základě těchto údajů bylo prvostupňové rozhodnutí doručeno fikcí dne 3. 3. 2025 uplynutím úložní doby. Dle žalovaného se žalobce pouze snaží zpochybnit údaje na doručence, aniž by však tvrdil jinou věrohodnou verzi reality. Žalobu navrhuje zamítnout.
III. Posouzení věci soudem
9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).
10. Soud o žalobě rozhodl bez jednání, jelikož účastníci ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nesdělili, že by s tímto postupem nesouhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud nepovažoval za nezbytné jednání nařizovat, neboť veškeré rozhodné skutečnosti bylo možno zjistit z napadeného rozhodnutí, podání účastníků a obsahu správního spisu.
11. Žaloba není důvodná.
12. Soud předně připomíná, že předmětem napadeného rozhodnutí je zamítnutí odvolání pro opožděnost, v němž je soud oprávněn zkoumat pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením meritorního odvolacího přezkumu [srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“) ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 10/2010-75, ze dne 16. 3. 2021, č. j. 5 As 134/2018-45, odst. 50, či ze dne 8. 8. 2023, č. j. 2 As 66/2023-31, odst. 29].
13. Mezi účastníky není sporné, že žalobce podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí až dne 26. 6. 2025, třebaže dle údajů na doručence mu mělo být doručeno již dne 3. 3. 2025, tedy uplynutím 10 dnů od data 21. 2. 2025, kdy měla být zásilka připravena k vyzvednutí. Podstatou sporu je otázka, zda s údaji na předmětné doručence lze spojit právní účinky doručení. Žalobce totiž tvrdí, že sice obdržel výzvu k vyzvednutí zásilky, ale její součástí nebylo poučení o důsledcích nevyzvednutí ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu.
14. Jak soud ověřil ze správního spisu, doklad o doručení prvostupňového rozhodnutí (doručenka) je žurnalizován na č. l. 12. Podle údajů vyplněných do formulářové části na levé straně byla zásilka uložena dne 21. 2. 2025 a vložena do schránky dne 18. 3. 2025. U položky „výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky“ je ručně zaškrtnuto políčko s možností „byla zanechána“.
15. Na tomto místě soud činí dílčí závěr, že údaje na shora specifikované doručence nasvědčují tomu, že výzva s poučením zanechána byla. Jinými slovy, předmětnou doručenku lze považovat za doklad o existenci poučení.
16. Za této situace tedy bylo na žalobci, aby údaje na doručence zpochybnil.
17. Jak přitom dovodila judikatura, i běžná poštovní dodejka má určitou důkazní váhu a pro její zpochybnění je nezbytné, aby byla předestřena jiná věrohodná skutková verze reality, která by byla způsobilá zpochybnit údaje v ní uvedené. Musí tedy existovat reálné objektivní pochybnosti o tom, že adresát nebyl řádně poučen o důsledcích nevyzvednutí doručované písemnosti (srov. NSS ze dne 2. 6. 2022, č. j. 2 As 109/2020-21, ze dne 7. 1. 2021, č. j. 8 Azs 92/2020-36, nebo ze dne 14. 7. 2017, č. j. 5 As 242/201627). Třebaže doručenka vztahující se k písemnosti doručované podle správního řádu nemá vysloveně charakter veřejné listiny (jako je tomu například u dokladů o doručení podle daňového řádu), tak ke zpochybnění údajů na ní uvedených však nepostačuje prosté tvrzení o jejich nesprávnosti, ale je třeba předestřít věrohodnou skutkovou verzi reality, která způsobilá zpochybnit údaje uvedené na doručence, a tím její vypovídací schopnost a důkazní sílu oslabit (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 7. 2017, č. j. 5 As 242/2016-27, odst. 23-28).
18. Objektivní pochybnosti stran doručení či údajů na doručence mohou být vyvolány například tím, že (i) by se podařilo doložit, že v době doručování neexistovalo místo, kde by mohlo být oznámení zanecháno, či (ii) v lokalitě doručení dochází k problémům s doručováním, nebo (iii) předložil-li by adresát obálku s neodtrženou chlopní, obsahující sdělení o uložení zásilky (srov. rozsudek NSS ze dne 22. 11. 2019, č. j. 3 Ads 205/2018-21, nebo ze dne 21. 9. 2021, č. j. 10 As 423/2019-82).
19. Soud konstatuje, že žalobce žádné relevantní pochybnosti ve smyslu shora odkazované judikatury nepředestřel.
20. Veškerá jeho argumentace spočívá na prostém jednostranném tvrzení, že poučení nebylo součástí výzvy k vyzvednutí zásilky. Takové jednoduché tvrzení však soud nepovažuje za předestření věrohodné skutkové verze reality, která by zakládala objektivní pochybnosti o pravdivosti údaje na doručence žurnalizované na č. l. 12 správního spisu.
21. Totéž lze uvést k žalobcovu tvrzení, že písemnost nenalezl ve schránce. Ani toto není předestření žádného věrohodného příběhu, v jehož konkurenci by se údaje na předmětné doručence mohly jevit jako pochybné.
22. Pokud jde o žalobcovo tvrzení, že na výzvě k vyzvednutí zásilky nebyla zaškrtnuta kolonka „odesilatel“, pak tato skutečnost předně není ničím osvědčena. Žalobce předmětnou výzvu k vyzvednutí zásilky (jejíhož obsahu se dovolává) totiž vůbec nepředložil. Jeho tvrzení o nezaškrtnutí kolonky „odesilatel“ tudíž nelze nijak ověřit. Nicméně i kdyby zmiňovaná kolonka skutečně zaškrtnutá nebyla, není soudu zřejmé, jak by tato okolnost sama měla dokládat, že u předmětné výzvy skutečně absentovalo poučení o následcích nevyzvednutí doručované písemnosti.
23. Soud tedy shrnuje, že údaje plynoucí z doručenky žurnalizované na č. l. 12 správního spisu žalobce zpochybňuje v zásadě jen prostým tvrzením o opaku, případně se dovolává vadného obsahu jiné listiny (výzvy k vyzvednutí zásilky), kterou však vůbec nedokládá. Ze strany žalobce naproti tomu nezaznívá žádný věrohodný příběh, v jehož světle by vznikly důvodné pochybnosti stran pravdivosti či úplnosti údajů na předmětné doručence.
24. Soud proto uzavírá, že doklad o doručení prvostupňového rozhodnutí (doručenku žurnalizovanou na č. l. 12 správního spisu) považuje za nezpochybněný, a proto lze z údajů na tomto dokladu vycházet.
25. To znamená, že pokud je na předmětné doručence zaškrtnuto políčko, že byla zanechána výzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky, pak soud vychází z toho, že tato výzva skutečně zanechána byla. Účinky plynoucí z § 23 odst. 4 a 5 správního řádu proto mohly nastat. Proto je-li na dané doručence současně uvedeno, že dne byla písemnost uložena a připravena k vyzvednutí od 21. 2. 2025, pak od tohoto data počala plynout 10denní úložní lhůta předvídaná v § 23 odst. 4 správního řádu, jejíž poslední den připadl na 3. 3. 2025, jak správně vyložil žalovaný v napadeném rozhodnutí. Tento den byl současně datem doručení prvostupňového rozhodnutí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu, a to bez ohledu na to, zda si jej žalobce fyzicky převzal. Od tohoto data zároveň žalobci počala běžet lhůta 15 dnů k podání odvolání (§ 83 odst. 1správního řádu), jejíž poslední den připadl na 18. 3. 2025, jak správně uvedl žalovaný. Odvolání podané žalobcem až dne 26. 6. 2026 tedy bylo skutečně opožděné, a proto jej žalovaný zcela správně s odkazem na § 92 odst. 1 správního řádu zamítl bez meritorního posouzení.
V. Závěr a náklady řízení
26. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.; výrok I.).
27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 60 odst. 1 a § 110 odst. 3 s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť nebyl procesně úspěšný. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly (výrok II).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 19. října 2026
Josef Straka v. r.
samosoudce