Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
38 A 10/2026 - 121.pdf
PDF · 0 B
No categories available
38 A 10/2026 - 121
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Petra Hluštíka, Ph.D., ve věci
žalobce: SPOAP, z. s., IČO: 27025284
sídlem K Dubovce 393, 533 45 Opatovice nad Labem
proti
žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu
sídlem Na Františku 1039/32, 110 15 Praha 1
za účasti: 1) Elektrárny Opatovice, a. s., IČO 27567320
sídlem Opatovice nad Labem č. p. 478, 533 45 Opatovice nad Labem
zastoupená advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D.
sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1
2) CETIN, a. s., IČO 04084063
sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha 9
3)Spolek Vysoká, IČO 03128555
sídlem Na Rybníku 316, 503 31 Vysoká nad Labem
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026 č. j. MPO 55145/2026, ve věci povolení záměru „ZEVO OPATOVICE“
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit osobě zúčastněné na řízení 1) na náhradě nákladů řízení částku
12 269,40 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Františka Korbela, Ph.D., sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha 1.
IV. Osoby zúčastněné na řízení 2) a 3) nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou u krajského soudu dne 11. 6. 2026 se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 5. 2026 č. j. MPO 55145/2026, kterým bylo změněno a ve zbytku potvrzeno rozhodnutí Dopravního a energetického stavebního úřadu, odboru energetických staveb (dále jen „DESÚ“ nebo „stavební úřad“) ze dne 31. 3. 2025 č. j. DESU/211/007925/25, jímž byl schválen stavební záměr „ZEVO OPATOVICE“ na pozemcích parc. č. 638/1, 638/6, 638/7, 638/11, 638/12, 638/30, 638/31, 638/37, 638/38, 104/4, 102/6, 102/14, 284, 288, 289 v k.ú. Čeperka (dále také jen „Záměr“ nebo „ZEVO“) na základě žádosti podané společností Elektrárny Opatovice, a. s. (dále také jen „stavebník“ nebo „osoba zúčastněná na řízení 1)“ či „EOP“).
2. V podané žalobě žalobce vymezil tyto žalobní body:
1) Zmatečné určení účastníků a nerespektování rozsudku Krajského soudu v Ostravě
V řízení byl nezákonně a účelově omezen okruh účastníků řízení, což má vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 12. 3. 2026 sp. zn. 39 A 14/2024 deklaroval povinnost správních orgánů zkoumat okruh účastníků řízení ve smyslu ust. § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“). Žalovaný závěry tohoto rozsudku nerespektoval.
2) Porušení zásady dvojinstančnosti řízení a odepření práva na odvolací přezkum
Žalobce byl zkrácen o námitky jiných možných účastníků, které by mohly být pro věc podstatné. Žalovaný účelově postupoval podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v platném znění (dále jen „správní řád“), když odvolání zamítl a rozhodnutí potvrdil, ačkoliv nebyly splněny zákonné podmínky z pohledu účastenství. Žalovaný se nezákonně vložil do role nalézacího orgánu I. stupně a vydal překvapivé rozhodnutí
o účastenství.
3)Podmíněnost závazného stanoviska EIA a porušení principu předběžné opatrnosti EIA
Napadené rozhodnutí je postaveno na závazném stanovisku EIA ze dne 17. 1. 2024 (dále jen „ZS EIA“), které je vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Žalobce citoval z odůvodnění ZS EIA: „Tento závěr je platný za předpokladu, že výsledky akustické a rozptylové studie, sloužící jako podklad pro hodnocení vlivu na veřejné zdraví, jsou platné a v reálném provozu se potvrdí.“ Uvedené má žalobce za špatnou formulaci, když smyslem řízení EIA je s určitou mírou jistoty predikovat a vyloučit ohrožení veřejného zdraví, resp. posoudit dopady záměru na životní prostředí před povolením stavby. Správní orgán nemůže vydat kladné stanovisko a přesunout odpovědnost na experiment „v reálném provozu“ a stavět závěr
o neexistenci dotčení práv žalobce na zjevně podmíněném předpokladu, že se uvedené studie v reálném provozu potvrdí. Tím žalovaný rezignoval na zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Závěr o platnosti akustických imisí a polutantech v ovzduší je tak postaven na podmínce, která je nejistá a vůbec se nemusí potvrdit. Učiněný závěr je nepodložený a není na místě účastenství odmítnout.
4) Vady Rozptylové studie
Rozptylová studie č. 2271/21/RS/03 je vadná, byla relevantními důkazy zpochybněna, žalovaný na tyto důkazy dostatečně nereagoval a vypořádal se s nimi formalisticky. V Rozptylové studii absentují data a dny pozorování teplotní inverze. Za zhoršených rozptylových podmínek přitom dochází k diametrálně odlišnému šíření exhalací. Podklad byl zpracován selektivně tak, aby vyhovoval zájmům žadatele a uměle marginalizoval vlivy Záměru na vlivové sousedství. V řízení bylo jinými účastníky (zejména ze strany spolků) doloženo, že výchozí předpoklad Rozptylové studie o počtu dnů v roce s výraznou inverzí je zcela mylný, a proto je nesprávný i výsledek. S tím se odvolací orgán nijak nevypořádal. Fotodokumentace k dané lokalitě byla předložena ze strany SPOAP ke dnům 12. 12. 2025, 12. 1., 13. 1. a 3. 3. 2026 a prokazuje výraznou několikadenní inverzi, která pohltila i stávající 135 m vysoké komíny EOP. Z toho vyplývá, že plánovaný komín Záměru o výšce pouhých 80 m nedokáže inverzní vrstvu nikdy prorazit. Veškeré toxické emise zůstanou uzamčeny v údolí a kumulativně s emisemi stávající EOP a dopravy způsobí lokální překročení emisních limitů. Rozptylová studie dlouhotrvající zimní inverze nezohlednila a soustředila se pouze na roční průměry.
5) Nepřezkoumatelnost přezkumu ministra životního prostředí (dále jen „MŽP“)
Stanovisko EIA bylo přezkoumáno přezkumným stanoviskem MŽP ze dne 11. 11. 2025, které trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. V záhlaví stanoviska
(na str. 2) je žalobce výslovně označen jako subjekt, z jehož podnětu se přezkum koná a který podal námitky. Přesto se ministr v odůvodnění zabývá výlučně námitkami účastníků obce Čeperka a Spolku Vysoká a námitky žalobce naprosto pominul. Takový postup nelze považovat za zákonný a přezkoumatelný.
6)Ignorování zdravotních hrozeb (dioxiny, VOC, mikroplasty, PFAS)
Správní orgány bagatelizují rizika znečišťujících látek emitovaných spalovnou zcela v rozporu se současnými vědeckými poznatky a bez aplikace principu předběžné opatrnosti. Žalobce v řízení předložil studii ToxicoWatch z okolí ZEVO Chotíkov u Plzně. Žalovaný se však nekriticky opírá o argumentaci stavebníka a jím předkládanou studii, která byla vypracována na objednávku investora stavby, takže vyžaduje kritické a obezřetné hodnocení, což žalovaný neprovedl. Tato studie tvrdí, že znečištění dioxiny nepochází ze spalovny, ale nedokáže průkazně doložit, ze kterého konkrétního zdroje pochází. Dle dokumentace může Záměr ročně vypustit do ovzduší těkavé organické látky (VOC) v množství 8,4 tuny. Česká i evropská legislativa však vyžaduje u spaloven pouze měření celkového organického uhlíku (TOC), čímž zastírá reálné chemické složení zplodin. V dokumentaci se pouze uvádí, že procentuální složení VOC není známo, takže nelze vyhodnotit zdravotní rizika jednotlivých komponent. Pokud jde o mikroplasty a nanoplasty, studie předložené žalovanému v řízení prokazují, že komíny ZEVO emitují částice ultra jemných nanoplastů a mikroplastů, které nezachytí běžné filtry spaloven. Tyto částice pronikají krevním oběhem a poškozují lidský nervový a imunitní systém. Žalovaný toto riziko přehlédl s odůvodněním, že limity (tzv. WI BREF z r. 2021) mikroplasty nesledují. Princip ochrany zdraví však nelze limitovat pouze tabulkami, správní orgán musí hodnotit reálné riziko, o kterém se ze své úřední činnosti dozví.
7)Účelové dělení stavby a obcházení Územního plánu Opatovice nad Labem
Územní plán obce Opatovice nad Labem (dále jen „ÚP Opatovice“) v čl. 20 písm. f) obsahuje zákaz umísťování zařízení pro energetické využívání odpadu (EVO) či spalovny odpadu. Investor tento zákaz obešel tzv. „salámovou metodou“, kdy uměle rozdělil projekt na hlavní budovu v k. ú. Čeperka a doplňkové objekty situované do k. ú. Opatovice
nad Labem. Součástí funkčního celku ZEVO jsou potrubní a kabelové mosty M a N (objekt SO 09), které přivádějí a odvádějí média z a do EOP. Tyto mosty nekončí na katastrální hranici, končí jakoby ve vzduchu a reálně leží na pozemcích v k.ú. Opatovice nad Labem. Taktéž projekt náhradního parkoviště (189 míst), které se nachází na pozemcích v k ú. Opatovice nad Labem. Tento projekt byl účelově vydělen do separátního stavebního řízení s povolením z r. 2022. Podle žalobce, pokud část technologie leží v Opatovicích nad Labem, je celý záměr nepřípustný. Krajský úřad Pardubického kraje (dále jen „KÚ PK“) ve svém stanovisku toto obcházení zákona kryje formalistickým tvrzením, že jde o „jiné projekty“, což je v rozporu s principem posuzování záměru jako funkčního celku. Jedná se přitom o infrastrukturu, bez které by Záměr nemohl fungovat. Dokumentace a povolení také vykazují zásadní rozpor a nejasnosti ohledně právního a technického statusu potrubních a kabelových mostů M a N formálně zařazených pod objekt SO 09.
8) Technologie roštového spalování
Technologie roštového spalování je zastaralá, problematická a z hlediska emisí perzistentních organických polutantů neodpovídající nejlepším dostupným technikám (BAT) v oblasti moderního energetického využití odpadů. Investor v dokumentaci dostatečně a objektivně nezdůvodnil, proč nezvolil nebo alespoň seriózně neposoudil modernější a z environmentálního hlediska prokazatelně šetrnější technologické alternativy. Jako hlavní alternativa je zmiňováno vysokoteplotní plazmové zplyňování odpadů, které je již v České republice komerčně dostupné, a jež by díky extrémně vysokým teplotám a specifickým chemickým podmínkám procesu mohlo prakticky eliminovat rizika spojená s emisemi problematických organických škodlivin a zároveň by mohlo umožnit vyšší míru materiálového využití anorganických zbytků. Žalobce citoval z odůvodnění napadeného rozhodnutí část argumentace žalovaného, kterou označil za nedostatečnou.
3. Žalovaný ve vyjádření uvedl:
- k žalobnímu bodu 1):
Žalobce nemohl být nijak dotčen vymezením okruhu účastníků řízení stran třetích osob. Jde
o nepřípustnou žalobní námitku, která je mimo aktivní legitimaci žalobce coby ekologického spolku.
- k žalobnímu bodu 2):
Žalobce nebyl ve společném řízení procesním postupem ve společné části nijak zkrácen, když plně využil procesních možností, které mu platná procesní úprava nabízí, mohl tak k hájení environmentálních zájmů plně uplatnit svá procesní práva v obou instancích. Žalobce není oprávněn hájit práva třetích osob, ale pouze svá vlastní práva či chráněné zájmy, žalovaný navíc vůči jiným subjektům nijak nepochybil. Účast dalších osob se řeší jako předběžná otázka
pro posouzení přípustnosti jejich odvolání (viz rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015 č. j. 9 As 222/2014-147, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 3288/2015 Sb.). Žalobní námitka je nepřípustná a věcně nedůvodná.
- k žalobnímu bodu 3):
Žalovaný v odvolacím řízení zajistil přezkum ZS EIA a opatřil revizní závazné stanovisko MŽP
ze dne 11. 11. 2025. Žalobce totožné námitky vznesl již ve svém odvolání a žalovaný na ně obsáhle reagoval v různých částech odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný označil žalobní argumentaci za zmatečnou v bodě 3) žaloby, kdy není zřejmé, zda žalobce brojí proti věcným závěrům podkladů opatřených v procesu EIA či tuto otázku opět klade do souvztažnosti s údajným opomenutím jiných účastníků řízení. Jde-li o podklady z procesu EIA, žalobce je žádným způsobem kvalifikovaně či odůvodněně nezpochybnil, pouze vytrhl z kontextu jím vybrané dílčí pasáže podkladů, na kterých se snaží účelově demonstrovat, že záměr nebyl v procesu EIA řádně posouzen. Záměr však dostatečně posouzen byl, pro posouzení byly opatřeny všechny potřebné podklady a jejich obsah byl vyhodnocen se závěrem o přípustnosti realizace záměru. Žalobcem citovaná pasáž ze str. 13 ZS EIA je vytržena z kontextu, přičemž se jedná pouze o textově neobratnou formulaci, neboť z kontextu posouzení je naopak zřejmé, že tato otázka byla v procesu EIA materiálně postavena najisto s maximální možnou mírou pravděpodobnosti. Žalobce zopakoval argumenty obsažené v doplnění odvolání ze dne 16. 12. 2025 a tvrdil, že se s nimi žalovaný vypořádal pouze formalisticky. Toto tvrzení není pravdivé, argumentace je podrobně vypořádána na str. 68 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde žalovaný reagoval na veškeré argumenty žalobce.
- k žalobnímu bodu 4):
Žalobce zopakoval argumenty uvedené v doplnění odvolání ze dne 16. 12. 2025 a namítl jejich formalistické vypořádání. To žalovaný odmítl s odkazem na str. 68 a násl. napadeného rozhodnutí, kde na veškeré argumenty žalobce reagoval.
- k žalobnímu bodu 5)
Revizní závazné stanovisko MŽP ze dne 11. 11. 2025 není nepřezkoumatelné. Rozsah reakce odvolacího orgánu z povahy věci vždy odpovídá rozsahu a podrobnostem odvolacích námitek. Žalobce v části II. svého odvolání ze dne 24. 4. 2025 obecně namítl nepřezkoumatelnost ZS EIA, aniž by upřesnil, které konkrétní pasáže ZS EIA tuto vadu vykazovaly či jaké argumenty dotčených osob nebyly přezkoumatelně vyhodnoceny či vypořádány. Žalobce coby ekologický spolek svou námitku řádně nekonkretizoval, nelze tedy správním orgánům vyčítat, že na zcela kusou argumentaci žalobce nereagovaly rozsáhlým odůvodněním. Žalobce se v textu svého odvolání dovolal obsahu paralelně podaného odvolání obce Čeperka. Všem odvolatelům včetně žalobce se již v procesu EIA dostalo podrobné a kvalifikované úřední reakce na vznesené námitky. Také žalovaný námitky zopakované znovu jako odvolací námitky adresně a individuálně vypořádal ve vztahu k jednotlivým odvolatelům též pomocí odkazů z podkladů z procesu EIA či odkazů na jiné dokumenty ze správního spisu.
- k žalobnímu bodu 6):
Jedná se o argumentaci, která již byla vyvrácena na str. 15 a násl. napadeného rozhodnutí. Žalobce prezentuje pouze spekulativní úvahy stran účelovosti studie, nenabízí žádnou argumentačně podloženou alternativu. Problematika emise mikroplastů a nanoplastů byla také předmětem vypořádání žalovaným na str. 50 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro obě tyto oblasti žaloba nepřináší žádné nové poznatky či argumenty. I tyto dva okruhy žalobních námitek jsou nedůvodné.
- k žalobnímu bodu 7):
K žádnému účelovému dělení záměru či využití tzv. salámové metody“ nedošlo. Žalobce poukázal na funkční návaznost stavby na další stavby a zařízení, které se nacházejí na pozemcích v k. ú. Opatovice nad Labem. Z pohledu žalobce by musely být všechny energetické výrobny povolovány tak, aby součástí těchto povolení byla i povolení veškeré navazující technické infrastruktury v prakticky neomezené vzdálenosti od zdroje, což je v povolovací praxi nerealizovatelné z řady zjevných důvodů. Technickou infrastrukturou jsou myšleny energetické, vodní, kanalizační a jiné sítě, tedy rozsáhlé liniové stavby rozptýleného charakteru, které vždy budou mít „funkční konektivitu se zdrojem“, ale z logiky věci na ně nelze nahlížet jako na součást stavby, jak se domnívá žalobce. Tomuto postupu odpovídá správní praxe i judikatura (viz rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2021 č. j. 1 As 236/2018-86). Jak plyne z odkazované judikatury, zákon o EIA přímo předpokládá a bere v úvahu i situace, kdy není záměr v navazujících řízeních schvalován jako celek, ale již po částech nebo etapách. Posouzení vlivu na životní prostředí se může vztahovat i na další části, které jsou dotčeny přesahy do jiných katastrálních území (zejména liniové objekty). Projektovou dokumentaci nelze z tohoto důvodu hodnotit jako neúplnou či účelově zakončenou na hranici katastrálních území, projektová dokumentace v této podobě je logickým důsledkem technické návaznosti na stávající infrastrukturu a technické řešení liniových staveb. Námitka, že byl projekt uměle rozdělen na několik částí, je nedůvodná. Zásadní je, že samotný záměr byl posouzen dle zákona o EIA komplexně a nebyl dělen na menší celky, což by vedlo k účelovému obcházení procesu EIA. Žalovaný odkázal na závěry ZS EIA. Problematika souladu záměru s ÚP Opatovice je opakovanou odvolací argumentací, kterou správní orgány již vypořádaly, konkrétně v revizním závazném stanovisku KÚ PK ze dne 24. 9. 2025 (viz str. 36 a násl. napadeného rozhodnutí).
- k žalobnímu bodu 8):
K údajně nevhodné technologii tzv. roštového spalování považuje žalovaný za zcela dostatečnou svou reakci na str. 50 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí.
4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.
5. V replice doručené krajskému soudu dne 12. 8. 2026 žalobce vyjádřil polemiku se stanoviskem žalovaného a setrval na své dosavadní žalobní argumentaci.
6. Osoba zúčastněná na řízení 1) (dále jen „OZNŘ 1)“) ve svém vyjádření předně zpochybnila aktivní legitimaci žalobce z pohledu ust. § 65 odst. 1 a také odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen s. ř. s.), poukázala na judikaturu týkající se ochrany práv ekologických spolků (viz Nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 59/14, rozsudky NSS ze dne
27. 3. 2025 č. j. 3 As 163/20240-70, ze dne 18. 6. 2026 č. j. 1 As 154/2024-84, ze dne 19. 9. 2025 č. j. 6 As 186/2023-104, dále rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010 č. j. 4 As 3/2008-78, publikovaný ve Sb. NSS pod č 2162/2011, rozsudek ze dne 31. 1. 2019 č. j. 2 As 250/2018-98 či rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2015 č. j. 5 As 139/2014-21) a dále se vyjádřila k žalobním bodům:
- k žalobnímu bodu 1)
Žalobní bod je primárně nepřípustný z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce.
- k žalobnímu bodu 2)
Také tento žalobní bod je nepřípustný z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce a rovněž je nedůvodný s ohledem na ustálenou judikaturu NSS (viz rozsudek NSS sp. zn. 5 As 34/2011).
- k žalobnímu bodu 3)
Žalobní námitka je primárně nepřípustná pro nedostatek aktivní legitimace žalobce, nadto je nedůvodná, neboť závěr o přijatelnosti Záměru vychází z dostupných odborných podkladů, které umožňují předvídat jeho možné vlivy na okolí. Žalobce nesprávně vykládá význam jím citované formulace v ZS EIA, neboť ta odpovídá preventivní povaze posuzování vlivů na životní prostředí.
- k žalobnímu bodu 4)
Žalobní bod je nepřípustný z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce a je jaké nedůvodný. Předně k účinnému zpochybnění odborných závěrů je zpravidla třeba předložit oponentní odborné vyjádření či posudek stejné či srovnatelné relevance jako odborný podklad, který má být zpochybněn (viz rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2026 č. j. 21 As 116/2025-45, bod 34). Žalobce žádný odborný podklad nepředložil, a to ani ve stavebním řízení. Jeho argumentace vychází z vlastního hodnocení údajů obsažených v dokumentaci, z odkazu na fotodokumentaci a z obecných úvah o výskytu teplotních inverzí v dané lokalitě, což nemůže být důvodem k polemice a nepředstavuje to odborný podklad způsobilý vyvrátit závěry autorizované Rozptylové studie. Konkrétní studie, odborné zdroje a přílohy, na které odkazuje žalobce, se týkají rizik spojených s dioxiny, mikroplasty a PFAS, případně zkušeností z provozu jiných zařízení ZEVO. Žádný z těchto podkladů však neslouží jako odborný podklad k tvrzení o četnosti, intenzitě nebo výskytu inverzních stavů v dané lokalitě. Žalobcem tvrzené údajné vady Rozptylové studie vycházejí z nesprávného porozumění použitým metrologickým podkladům, kdy žalobce zaměňuje dvě odlišné třídy stability atmosféry, které studie rozlišuje (třída I a třída III). Studie však pracuje z pěti třídami stability atmosféry, jak plyne z tabulky 16 Rozptylové studie. Rozptylová studie tak žádný vnitřní rozpor neobsahuje.
- k žalobnímu bodu 5)
Námitka je primárně nepřípustná a také nedůvodná, jak plyne z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008 č. j. 7 Afs 212/2006-74, publikovaného ve Sb. NSS pod č. 1566/2008. Žalobce ve svém odvolání proti obsahu ZS EIA neuplatnil žádnou vlastní věcnou námitku, která by se odlišovala od námitek obce Čeperka nebo Spolku Vysoká. Věcný obsah námitek žalobce se tak překrýval s námitkami ostatních odvolatelů. Rozsah reakce přezkumného stanoviska odpovídal míře konkrétnosti a podrobnosti, s jakou žalobce svou odvolací argumentaci vznesl.
- k žalobnímu bodu 6)
Žalobcem předložená studie ToxicoWatch se vztahuje ke konkrétnímu zařízení ZEVO Chotíkov u Plzně, nikoliv k posuzovanému Záměru. Její výsledky nelze bez dalšího přenášet na jiný záměr a dovozovat z nich, že případná kontaminace zjištěná v okolí zařízení byla způsobena právě jeho provozem. Pro posouzení Záměru byly zpracovány vlastní odborné podklady včetně Rozptylové studie a nebyl zjištěn významný příspěvek Záměru k imisní zátěži PCDD/F. Studie ToxicoWatch nepředstavuje odborný podklad, který by byl způsobilý tyto závěry ve vztahu k Záměru jakkoliv zpochybnit či vyvrátit. Důvodné nejsou ani námitky týkající se těkavých organických látek (VOC) nebo mikroplastů, nanoplastů a PFAS látek. Dále OZNŘ 1) poukázala na rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2022 č. j. 5 As 19/2021-45. Žalovaný správně vyhodnotil, že studie odkazované žalobcem nejsou přímo aplikované na nyní posuzovaný záměr, jelikož nepracují s reálnými daty z provozů v ČR, nebo popisují odlišné, mnohdy překonané technologické podmínky (napadené rozhodnutí, str. 50). Technické řešení záměru lze v procesu EIA provádět pouze s ohledem na právě dosažený stupeň vědeckého poznání, který je zároveň promítnut do příslušných právních předpisů (napadené rozhodnutí, str. 61).
- k žalobnímu bodu 7)
Žalobní námitka je nepřípustná z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce a je také nedůvodná. OZNŘ 1) odkázala na rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018 č. j. 6 As 139/2017-73, podle kterého ne každé rozdělení rozsáhlejšího záměru je nepřípustné. Rozhodující je zejména to, zda je etapizace odůvodněna objektivními důvody nebo zda jejím účelem či důsledkem je vyhnout se právním požadavkům, které by se na záměr jako celek uplatnily. V posuzované věci potrubní a kabelové mosty nepředstavují z hlediska funkce ZEVO nezávislé stavby. Nové ZEVO je umístěno v areálu stávající elektrárny, přičemž samotný areál se částečně nachází v katastrálním území obce Opatovice nad Labem. Součástí řešení ZEVO je proto také jeho napojení na infrastrukturu, která je v tomto areálu již vybudována, případně se buduje v rámci jiných projektů a kterou nový provoz může využít. To, že část této existující nebo nově v rámci jiných projektů vybudované infrastruktury leží v jiném katastrálním území, přitom nelze bez dalšího chápat tak, že se do tohoto území umísťuje samotné ZEVO. Jde o rozdíl mezi umístněním hlavního objektu Záměru a jeho technickým napojením na existující infrastrukturu. Potrubní a kabelové mosty M a N nejsou zařízením ZEVO, ale infrastrukturními objekty elektrárenského areálu. Skutečnost, že je most M administrativně rozdělen mezi stavbu Plynofikace I. etapa a stavbu ZEVO, je běžným důsledkem členění liniových staveb. Tyto mosty jsou potřebné pro provoz a rozvoj elektrárny bez ohledu na realizaci ZEVO, které se na ně pouze napojuje, přičemž veškerá napojení jsou podle společného povolení výlučně v k. ú. Čeperka. Podle dokumentace k napadenému rozhodnutí je stavební objekt SO 09 „Nadzemní rozvody“ popsán jako soustava nadzemních mostů, provedení technologických a energetických rozvodů a kabeláže elektro a ACŘTP, konkrétně Potrubní a kabelový most M, Potrubní a kabelový most N a Kabelový most O. Zastavěná plocha tohoto stavebního objektu činí 425,11 m² a nachází se výlučně v k. ú. obce Čeperka, jak plyne z technické zprávy B str. 11 a str. 32. Skutečnost, že značení mostů navazuje na dřívější projekt „Plynofikace I. etapa“ je výlučně technického charakteru a souvisí s kontinuitou stavebního značení. Některé prvky této infrastruktury realizované v rámci jiného záměru pak aktuální Záměr technicky, funkčně i provozně přebírá, využívá a pracuje s nimi v rámci projektové dokumentace. Liniové stavby, jako jsou technologické mosty, inženýrské sítě, či přivaděče energií, mají ze své podstaty prostorově rozptýlený charakter a často zasahují do více správních území. Je běžnou a praxí uznávanou skutečností, že takové stavby jsou v rámci povolovacího řízení rozděleny na dílčí stavební objekty, jak odpovídá požadavkům stavební praxe i správní a soudní judikatuře (viz rozsudek NSS ze dne 11. 10. 2019 č. j. 4 As 202/2019-87). Žalobcem zmiňované náhradní parkoviště bylo pravomocně povoleno již v r. 2022, tedy téměř 2 roky před vydáním ZS EIA k Záměru. Nešlo proto o část Záměru, který má vlastní parkovací kapacitu. Náhradní parkoviště nepředstavuje nezbytnou součást ZEVO, ale samostatně povolenou infrastrukturu širšího areálu.
7. Osoba zúčastněná na řízení 1) navrhla zamítnutí žaloby.
8. Osoba zúčastněná na řízení 3) ve svém vyjádření kopírovala obsah žaloby a navrhla zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
9. V doplnění žaloby doručeném krajskému soudu dne 9. 10. 2026 žalobce argumentačně rozhojnil první žalobní bod týkající se okruhu účastníků řízení.
10. Osoba zúčastněná na řízení 3) ve svém druhém vyjádření k žalobě doručeném krajskému soudu dne 8. 10. 2026 uvedla doslovně shodnou argumentaci jako žalobce v doplnění žaloby.
11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž byl vázán skutkovým a právním stavem, který zde byl v době rozhodování správního orgánu a obsahem žalobních tvrzení (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).
12. Z obsahu správních spisů krajský soud zjistil, že dne 9. 11. 2023 podal stavebník žádost o vydání společného povolení na stavební záměr „ZEVO OPATOVICE“ na Ministerstvo průmyslu a obchodu jakožto věcně a místně příslušný stavební úřad (§ 16 odst. 2 písm. d/ nového stavebního zákona). Tímto dnem bylo zahájeno společné řízení (§ 94j a násl. starého stavebního zákona), které je navazujícím řízením ve smyslu ust. § 3 písm. g) ve spojení s ust. § 9b a násl. zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v platném znění (dále jen „zákon o EIA“). MŽP vydalo podle § 9a zákona o EIA závazné stanovisko k posouzení vlivů Záměru na životní prostředí dne 17. 1. 2024. Stavebník dodal všechna potřebná stanoviska dotčených orgánů, která nebyla protichůdná. Následně v průběhu řízení dotčené orgány, popř. správci sítí prodloužili platnost stanovisek či vyjádření, příp. vydali nová. Na provedené řízení se vztahuje zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, v platném znění (dále jen „liniový zákon“), neboť se jedná o stavbu energetické infrastruktury („soustava zásobování tepelnou energií“) podle ust. § 1 odst. 4 tohoto zákona. Veřejný zájem na zřízení a vedení provozu stavebního záměru je dán zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Stavební úřad ověřil vlastnictví pozemků, na nichž má být záměr uskutečněn, v katastru nemovitostí a dále posoudil okruh účastníků společného územního a stavebního řízení podle ust. § 94k starého stavebního zákona a vymezil jej. Následně stavební úřad shledal žádost a připojené doklady neúplnými, řízení přerušil a vyzval stavebníka k doplnění podkladů ve lhůtě do 30. 6. 2024, která byla na základě žádosti stavebníka prodloužena do 31. 12. 2024. Na základě předložení požadovaných podkladů DESÚ oznámil zahájení navazujícího společného řízení známým účastníkům řízení a dotčeným orgánům opatřením ze dne 9. 9. 2024. Stavební úřad upustil od ohledání na místě, neboť projektová dokumentace poskytovala dostatečný podklad pro posouzení oznámení o zahájení navazujícího společného řízení. Žádost o vydání společného povolení zveřejnil DESÚ veřejnou vyhláškou na úřední desce vyvěšenou od 11. 9. 2024 do 21. 10. 2024. Veřejná vyhláška byla rovněž vyvěšena na úředních deskách úřadů obcí, na jejichž území má být požadovaný stavební záměr uskutečněn. V oznámení o zahájení řízení byli účastníci poučeni o právu uplatňovat námitky, pokud stavebním záměrem může být dotčeno jejich vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. Také byli upozorněni na možnost nahlížet do spisu a možnost seznámit se před vydáním rozhodnutí s jeho podklady. V průběhu řízení nebyly uplatněny žádné připomínky veřejnosti. Stavební úřad v řízení posuzoval soulad stavebního záměru s požadavky stavebního zákona a prováděcích předpisů i s požadavky na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu. Vycházel přitom z dokumentace stavby, ze závazných stanovisek, rozhodnutí, vyjádření, v nichž byly stanoveny podmínky dotčenými orgány, jinými správními orgány a vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury a konstatoval, že v nich nejsou obsaženy vzájemné rozpory. Dále stavební úřad zapracoval do výrokové části rozhodnutí požadavky vyplývající z podmínek v uplatněných závazných stanoviscích, které rozdělil na podmínky pro fázi přípravy záměru, podmínky pro fázi provozu, podmínky pro fázi ukončení záměru. Stavební úřad v souladu s právní úpravou posuzoval také soulad Záměru s územně plánovací dokumentací (dále jen „ÚPD“). Rozhodnutím ze dne
31. 3. 2023 č. j. DESU/211/007925/25 vydal DESÚ společné povolení, kterým Záměr schválil. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání účastníci řízení Statutární město Hradec Králové, obec Čeperka, Spolek Vysoká a žalobce. O odvoláních bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím žalovaného.
13. Krajský soud se primárně zabýval námitkou OZNŘ 1) vztahující se k otázce aktivní legitimace žalobce.
14. Dle veřejného rejstříku je žalobce environmentálním spolkem založeným za účelem ochrany přírody a krajiny, životního prostření a ovzduší a ochrany zeleně. Z titulu tohoto postavení získal žalobce také postavení účastníka řízení v projednávané věci. Podle krajského soudu má žalobce z pohledu ust. § 65 s. ř. s. postavení tzv. „zájemníka“ ve smyslu odst. 2 tohoto zákonného ustanovení. Proto mu náleží jen omezená míra žalobních tvrzení, přičemž musí sám tvrdit a prokázat dotčení své právní sféry (viz např. rozsudek NSS sp. zn. 5 As 139/2014).
15. V 1) žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaným byl nezákonně omezen okruh účastníků řízení, a to s ohledem na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 39 A 14/2025.
16. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce sám ve správním řízení využil svých procesních možností a na svých procesních právech nebyl nijak zkrácen. Žalobní bod tak nesměřuje k ochraně vlastních práv žalobce, jenž není oprávněn hájit zájmy jiných subjektů. Touto žalobní námitkou se krajský soud nezabýval, neboť žalobci nesvědčí aktivní žalobní legitimace k ochraně práv třetích osob. Ani doplnění žaloby ze dne 9. 10. 2026 na tomto závěru krajského soudu nic změnilo.
17. V 2) žalobním bodě žalobce namítl porušení zásady dvojinstančnosti řízení a odepření práva
na odvolací přezkum, když o účastenství subjektů odlišných od žalobce bylo rozhodnuto až žalovaným v napadeném rozhodnutí.
18. Krajský soud zdůrazňuje, že také toto žalobní tvrzení směřuje na obranu práv jiných subjektů, což žalobci nepřísluší. Nad to lze konstatovat, že rozhodnutí žalovaného o účastenství jiných osob nepředstavuje rozpor se zákonem, neboť z konstantní judikatury správních soudů plyne, že pokud bylo ve správním řízení vydáno rozhodnutí o věci samé, nelze již vydat usnesení o účastenství podle § 28 odst. 1 správního řádu, ale o této otázce rozhoduje odvolací orgán v odvolacím rozhodnutí (srov rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2015 č. j. 9 As 222/2014, publikovaný ve Sb. NSS pod č. 3288/2015.).
19. Ve 3) žalobním bodě žalobce brojil proti ZS EIA, které označil za vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné, přičemž opakovaně z jeho obsahu citoval pasáž, která je podle něj rozporuplná. Žalobce má za to, že jelikož platnost závěrů ZS EIA je postavena na podmínce, která se nemusí potvrdit, učiněné závěry nejsou dostatečně podložené, a proto není na místě účastenství odmítnout.
20. Krajský soud předně uvádí, že i v tomto případě žalobci nesvědčí aktivní legitimace k ochraně práv jiných subjektů. Žalobce v žalobě kvalifikovaně nezpochybnil celkový obsah ZS EIA, toliko z něj vytrhl dílčí pasáž, kterou citoval a ve vztahu k níž vznesl své pochybnosti. ZS EIA však čítá celkem 13 stran, v nichž jsou na základě relevantních podkladů konkrétně a věcně posouzeny rozhodné otázky EIA. Žalobcem citovaná formulace, vytržená z kontextu, může sama o sobě vyznít zavádějícím způsobem. Pro správné pochopení jejího významu je nutno ji vyložit v návaznosti na celkové znění ZS EIA. Z něj je zřejmé, že závěry ZS jsou na základě shromážděných podkladů postaveny najisto v tom, že předpoklad výrazného vlivu Záměru na území se nepotvrdil. Nutno také zdůraznit, že v obecné rovině je posouzení stavebního záměru orgány EIA již ze své podstaty vždy založeno na určité míře odborného odhadu, učiněné závěry nemohou být vyjádřeny jako absolutně jisté, neboť možné vlivy na okolí jsou vždy předvídány, a proto vyžadují určitou podmíněnost. Ta je v posuzovaném případě vyjádřena v ZS EIA v podmínce č. 3, což je jedna z podmínek pro fázi přípravy Záměru, která ukládá aktualizaci Rozptylové studie v souvislosti s upřesněnými výstupními teplotami spalin a vlhkostí spalin. Žalobce v žalobě věcné závěry ZS EIA nijak nerozporoval.
21. Dále má soud obsahem správního spisu za prokázané, že ZS EIA bylo v rámci odvolacího řízení přezkoumáno a jako správné potvrzeno revizním závazným stanoviskem MŽP ze dne 11. 11. 2025. Žalovaný se souhrnně k ZS EIA (nad rámec odvolacích námitek) vyjádřil na straně 70-76 napadeného rozhodnutí, a to přezkoumatelným a věcně správným způsobem. Žalobní bod není důvodný.
22. Ve 4) žalobním bodě žalobce namítl vady Rozptylové studie, která podle něj byla relevantními důkazy (fotografiemi z období prosince 2025 až března 2026) zpochybněna, žalovaný na ně dostatečně nereagoval a vypořádal se s nimi formalisticky. Žalobce má za to, že Rozptylová studie řádně nevyhodnotila problematiku inverzních stavů v údolí řeky Labe.
23. Obsahem správního spisu má krajský soud za prokázané, že žalobce v žalobě zopakoval argumenty z odvolání podaného dne 24. 4. 2025 (část V odvolání) a z jeho doplnění ze dne 16. 12. 2025, s nimiž se žalovaný obsáhle vypořádal na str. 68–70 napadeného rozhodnutí. Žalovaný zde především zdůraznil nesprávný předpoklad žalobce ohledně kumulace zdrojů škodlivin, když poukázal na to, že Rozptylová studie je zpracována jako porovnávací, porovnává stávající stav (dle dlouhodobé provozní evidence ve vztahu k pětiletému průměru ČHMÚ r. 2017-2021) a stav výhledový, který znamená částečné omezení provozu stávajícího uhelného zdroje s tím, že potřebnou dávku tepla do sítě CZT převezme ZEVO. Souběh obou zdrojů byl pak v Rozptylové studii konkrétně vyhodnocen. Žalovaný detailně poukázal na text Rozptylové studie na str. 27 (tabulka 9 – emisní bilance – celkové roční emise), str. 34 (metrologické podklady), str. 35 (tabulka 16 – četnosti výskytu jednotlivých tříd stability). Žalobce v podané žalobě tuto podrobnou argumentaci žalovaného k totožné odvolací námitce nijak konkrétně nerozporoval, resp. na ni vůbec nereagoval a toliko zopakoval svou odvolací argumentaci. Za této situace krajský soud nemá, co by k věci více uvedl, když vypořádání shodné odvolací námitky žalovaným považuje za dostatečné, plně přezkoumatelné a věcně správné. Lze přisvědčit také argumentaci OZNŘ 1), že dle konstantní judikatury NSS odborný podklad (zde Rozptylová studie) lze zpochybnit jedině jiným relevantním odborným podkladem, což žalobce neučinil.
24. V 5) žalobním bodě žalobce namítl nepřezkoumatelnost přezkumu MŽP ze dne 11. 11. 2025. Žalobce v žalobě vytýká přezkumu MŽP to, že se vůbec nevypořádal s jeho námitkami, ale pouze s námitkami obce Čeperka a Spolku Vysoká.
25. Z obsahu přezkumného stanoviska MŽP ze dne 11. 11. 2025 krajský soud zjistil, že důvodem jeho vydání byly odvolací námitky obce Čeperka, Spolku Vysoká a žalobce. Žalobce v odvolání ze dne 24. 4. 2025 (část II) obecně namítl nepřezkoumatelnost ZS EIA, aniž by cokoliv upřesnil či konkretizoval. Dovolával se výslovně obsahu odvolání obce Čeperka. Dále krajský soud z obsahu správního spisu zjistil, že odvolání žalobce je doslovně identické s odvoláním Spolku Vysoká, čehož si žalobce musel být vědom. Pokud se tedy přezkumné stanovisko MŽP vypořádalo s námitkami Spolku Vysoká, což žalobce v žalobě nerozporuje, logicky se materiálně vypořádalo také s námitkami žalobce, byť jeho námitky systematicky v obsahu přezkumného stanoviska uvedeny nejsou. To lze však považovat toliko za formální nepřesnost stanoviska, která nemá vliv na jeho zákonnost či přezkoumatelnost. Krajský soud se proto neztotožňuje s námitkou žalobce, že byl jako účastník řízení opomenut a vypořádání jeho námitek v přezkumném stanovisku absentuje. Přezkumné závazné stanovisko MŽP není z pohledu žalobního tvrzení nepřezkoumatelné ani nezákonné.
26. V 6) žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný ignoroval zdravotní hrozby, které představují toxické zplodiny emitované spalovnou. Žalobce brojil proti studii vypracované na objednávku investora, kterou žalovaný nevyhodnotil dostatečně kriticky a zdůraznil přínos jím předložené studie ToxicoWatch, která nebyla náležitě vyhodnocena. Dále má za to, že i když české a evropské právní normy neupravují povinnost sledovat v ovzduší přítomnost VOC látek, mikroplastů a nanoplastů, správní orgány mají povinnost hodnotit reálné riziko, o němž se dozví.
27. Krajský soud předně uvádí, že jelikož se žalobcem předložená studie ToxicoWatch nevztahuje k Záměru, ale k jinému projektu ZEVO, nemůže mít relevanci odborně zpochybnit studii předloženou k Záměru stavebníkem. Obsahem napadeného rozhodnutí má krajský soud
za prokázané, že stejné odvolací námitky podané nejen žalobcem, ale i dalšími subjekty byly vypořádány žalovaným velmi podrobně na str. 15-19 napadeného rozhodnutí jako argumentace
k námitce č. 8 odvolatele Statutárního města Hradec Králové. Ve vztahu k žalobci žalovaný na toto vypořádání odkázal na str. 60-61 napadeného rozhodnutí. Žalobce v žalobě argumentaci žalovaného ze str. 15-19 nijak nerozporoval, setrval na svých odvolacích námitkách, které zopakoval a nic nového netvrdil. Žalovaný přitom v odkazované části napadeného rozhodnutí primárně zdůraznil, že plán monitoringu emisí a složení výstupních materiálů ZEVO vychází z aktuálně platné legislativy EU a ČR (Prováděcí rozhodnutí Komise 2019/2010 z 12. 11. 2019, kterým se stanoví závěry o BAT pro spalování odpadu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU), přičemž lze do budoucna přepokládat zpřísnění legislativních limitů na úseku ochrany ovzduší (str. 16 odst. 3 napadeného rozhodnutí) a dále se obsáhle vypřádal se všemi dílčími námitkami. Krajský soud má vypřádání žalovaného za srozumitelné, přezkoumatelné a věcně správné. Žalobce v řízení nepředložil žádný odborný podklad vztahující se adresně k Záměru, který by mohl zpochybnit studii předloženou stavebníkem. Jak správně uvedl již žalovaný (str. 61 napadeného rozhodnutí), odpovídají-li provedená posouzení vlivů záměru aktuálním standardům vědeckého poznání, není důvod klást na ně v konkrétním případě vyšší požadavky jen proto, že záměr je terčem silného odporu dotčených osob a veřejnosti. Oponentům totiž nic nebrání v tom, aby si sami opatřili podklady, které by snad na základě aktuálního vědeckého poznání bylo možno hodnotit jako nadstandardní z hlediska kvality či kvantity použitých metod a vstupních dat (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2020 č. j. 31 A 112/2020). Požadavek žalobce, aby i za daného legislativního stavu věci správní orgány vyhodnocovaly další namítaná reálná rizika, nemá oporu v právních předpisech. Krajský soud shodně s žalovaným považuje za dostatečnou reakci na předpokládané budoucí změny v legislativě podmínku č. 20 stanovenou ZS EIA pro fázi provozu Záměru, která stanoví pro případ zveřejnění normy pro odběry a stanovení PBDD/F v emisích, že toto bude zahrnuto do pravidelného monitorování emisí. Přiléhavě lze poukázat také na podmínku č. 19 ZS EIA, podle které na základě výsledků ve zkušebním provozu Záměru bude provedena výstupní bilance chlorovaných dioxinů (PCDD/F) ze všech toků, tedy z emisí, popílku, strusky a popela. Krajský soud dále doplňuje, že problematikou mikroplastů a nanoplastů se žalovaný zabýval na str. 60-61 napadeného rozhodnutí, kde mj. uvedl, že žalobcem odkazované nové zahraniční studie za daných podmínek (legislativních limitů) nejsou přímo aplikovatelné na posuzovaný Záměr, protože buď nepracují s reálnými daty z provozů v ČR, nebo popisují odlišné, mnohdy překonané technologické podmínky. Žalovaný zdůraznil, že z těchto důvodů se v procesu EIA problematika mikroplastů ani řešit nemohla. Krajský soud se s těmito závěry žalovaného plně ztotožnil a podotýká, že žalobce je v žalobě žádným konstruktivním způsobem nerozporoval.
28. V 7) žalobním bodě žalobce namítl účelové dělení Záměru tzv. „salámovou metodou“ a obcházení ÚP Opatovice.
29. Krajský soud předně zdůrazňuje, že žalobce v žalobě neuvedl žádné konkrétní tvrzení, jak se namítané skutečnosti promítají do jím hájených environmentálních zájmů. Tento žalobní bod se totiž přímo a bez dalšího právní sféry žalobce jako ekologického spolku nedotýká, stejně jako se nedotýká jeho procesních práv, a proto je nezbytné, aby žalobce faktické dotčení svých práv relevantně tvrdil, což v žalobě neučinil. Krajský soud proto na žalobní argumentaci reaguje toliko v obecné rovině.
30. Je nutno uvést, že se shodnou odvolací argumentací se žalovaný vypořádal na str. 31-39 napadeného rozhodnutí v rámci vypořádání totožných námitek č. 15, 17. a 18. odvolatele Statutárního města Hradec Králové, kde poukázal na návaznost Záměru na jiné stavební záměry, a to „Plynofikace v EOP I. Etapa“ a „EOP-účelová komunikace, rozšíření parkoviště, napojení na veřejnou komunikaci…Opatovice nad Labem, Čeperka“. Odkazy na relevantní judikaturu žalovaný poukázal
na zákon o EIA, který bere v úvahu také situace, kdy záměr schválený v procesu EIA jako celek bude v navazujících řízeních (což je případ posuzovaného Záměru) schvalován po částech či etapách. Jak přiléhavě uvedli žalovaný i OZNŘ 1), takové dělení vyžadují zejména záměry, které jsou typově stavbami podle liniového zákona, což je opět posuzovaný případ. Žalobce v žalobě obsáhlou a přiléhavou argumentaci žalovaného na str. 31-39 napadeného rozhodnutí žádným nosným způsobem nerozporoval. Ve vypořádání námitky tvrzeného rozporu Záměru s ÚP Opatovice žalovaný mj. detailně vycházel z přezkumu závazného stanoviska Magistrátu města Pardubic provedeného KÚ PK ze dne 24. 5. 2025, a dále z technické zprávy projektové dokumentace Záměru. Ani proti této argumentaci se žalobce v žalobě žádným nosným způsobem nevymezil, dotčení svých práv nespecifikoval.
31. Pojmem „salámová metoda“ se NSS ve své judikatuře zabýval opakovaně. V rozsudku ze dne 13. 12. 2018 č. j. 6 As 139/2017-73 uvedl: „Pojmem salámová metoda bývá neformálně označována taktika, která se v praxi používá při strategii, kdy se kontroverzní nebo obtížné cíle a řešení (…) rozdělí na dílčí kroky a prosazují se postupně. Stavebník tak postupnými kroky dosáhne povolení všech dílčích částí svého záměru, který by mu však jako celek povolen nebyl. Salámová metoda je postupem, který představuje účelové obcházení zákona (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 88/2008-301 nebo ze dne 18. 9. 2014, č. j. As 119/2014-31). O nepřípustnou salámovou metodu se jedná zejména tehdy, pokud etapizace výstavby umožní stavebníkovi vyhnout se určitým zákonným požadavkům či dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku (a například pro životní prostředí méně příznivého výsledku). V každém případě je vždy nutné v případě rozdělení stavby na jednotlivé etapy zohlednit jejich společnou existenci a společný dopad na zákonem chráněné zájmy. Je však třeba zároveň vzít v úvahu nutnou a logickou etapizaci výstavby, kdy zejména u rozsáhlejší výstavby zpravidla nebude z objektivních důvodů možné zrealizovat všechny stavby v časově blízce souvisejícím termínu“.,
32. V nyní souzené věci je ze spisového materiálu zřejmé, že záměr byl v procesu EIA posouzen jako celek, takže k obejití zákona o EIA nedošlo. Pokud stavebník přistoupil (bráno z širšího pohledu, v kontextu s jinými již realizovanými záměry) k etapizaci staveb, učinil tak s ohledem na rozsáhlost celkového záměru a vzájemnou technologickou návaznost staveb, jak žalovaný srozumitelně popsal v odkazované části napadeného rozhodnutí. Postup stavebníka byl tedy legitimní, neboť si jej vyžádal liniový charakter staveb a technologická nezbytnost jejich postupné realizace, čemuž odpovídá také umístění celkového záměru ve vícerých katastrálních územích. Není proto na místě uvažovat o jakémkoliv uplatňování „salámové metody“. Pro posouzení konkrétní stavby správními orgány je pak vždy rozhodující její předmět vymezený v žádosti o povolení záměru a předložená projektová dokumentace, jež se promítají do rozhodnutí o Záměru, což bylo v dané věci dodrženo.
33. V posledním žalobním bodě žalobce namítl zastaralost technologie roštového spalování.
34. Obsahem napadeného rozhodnutí má krajský soud za prokázané, že žalovaný se se shodnou odvolací námitkou vypořádal na str. 50 a násl. velmi podrobnou argumentací. Pokud žalobce v žalobě citoval pasáž ze str. 51 napadeného rozhodnutí a označil ji za nedostatečnou argumentaci, krajský soud k tomu uvádí, že tato citace pochází z dokumentace EIA z kapitoly B.I.5.2. nadepsané Popis zvažovaných variant. Nejedná se tedy o vlastní argumentaci žalovaného. Ta následuje na str. 52 napadeného rozhodnutí, kde žalovaný ke shodné námitce shrnul, že konkrétní technologie není zákonem předepsána a pokud stavebník prokáže, že navrhovaná technologie splňuje úroveň BAT, není z pohledu orgánů veřejné moci obhajitelné ji odmítnout či požadovat alternativní „modernější“ variantu. Stavebník pak podle žalovaného v žádosti ekonomickou a technickou proveditelnost řádně odůvodnil. Krajský soud s ohledem na obsah žalobního tvrzení nemá, co by k tomu více uvedl. Žalobce toto vyhodnocení žalovaného v žalobě nerozporoval.
35. Jelikož krajský soud neshledal žádný z žalobních bodů důvodným, žalobu podle ust. § 78 odst. 7
s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.
36. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., když procesně úspěšnému žalovanému vznikly s tímto řízení náklady nepřekračující rámec jeho běžné úřední činnosti.
37. Náklady řízení osob zúčastněných na řízení posoudil krajský soud v souladu s ust. § 60 odst. 5
s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2026, podle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo
na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele hodných jí může soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.
38. V posuzované věci OZNŘ 1) jako stavebník bránila v řízení své právo, které vyplývalo z přezkoumávaného rozhodnutí a žalobce nebyl ve věci úspěšný. OZNŘ 1) tak náleží právo
na náhradu nákladů řízení, které sestávají z nákladů právního zastoupení, a to za dva úkony právní služby po 4 620 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě) a paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč za každý tento úkon (ust. § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění). Náhrada právního zastoupení ve výši 10 140 Kč byla v souladu s ust. § 57 odst. 2 s. ř. s. zvýšena o částku, kterou je zástupce žalobce povinen odvést podle zvláštního právního předpisu (DPH 21 %), na celkovou částku 12 269,40 Kč.
39. Soud zavázal žalobce zaplatit OZNŘ 1) náklady řízení k rukám jejího právního zástupce. Vzhledem k odlišné úpravě s. ř. s. a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) týkající se nabytí právní moci rozhodnutí (srov. § 54 odst. 5 s. ř. s., § 159, § 160 odst. 1 o s. ř.) uložil soud žalobci povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
40. Osobám zúčastněným na řízení 2) a 3) soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jim neuložil žádnou povinnost ani neshledal důvody zvláštního zřetele hodné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Ostrava 20. října 2026
JUDr. Monika Javorová
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje