Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 23/2025 - 132

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci

žalobkyní: a) Mgr. I. N. P.,

bytem X

b) JUDr. H. P.,

bytem X

obě zastoupeny advokátem JUDr. Ludvíkem Ševčíkem ml.

sídlem Kobližná 47/19, 602 00 Brno

proti

žalovanému: Státní pozemkový úřad

sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3

za účasti: Ing. J. K.,

bytem X

o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. SPU 395053/2024,

takto:

I. Žaloby se zamítají.

II. Žalobkyně a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně a) a b) jsou vlastnicemi pozemků v k. ú. Hrubá Vrbka, které byly dotčeny komplexními pozemkovými úpravami. Návrh pozemkových úprav, zhotovený společností GEOREAL spol. s. r. o., schválil Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, Pobočka Hodonín ( „pozemkový úřad“) rozhodnutím ze dne 2. 8. 2023 poté, co s návrhem vyslovili souhlas vlastníci 78,67 % řešených pozemků. Odvolání obou žalobkyní proti citovanému rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 1. 2025, č. j. SPU 395053/2024.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobách

2. Žalobkyně a) i b) v žalobách shodně namítaly, že pozemkový úřad ve svém rozhodnutí uvedl, že „z bilance státní a obecní půdy vyplynulo, že vykrytí veškerých plošných nároků na společná zařízení z výměry státních a obecních pozemků v obvodu komplexních pozemkových úprav je problematické. Z tohoto důvodu bylo nutné umístit některá společná zařízení na pozemcích soukromých vlastníků (lokální prvky územního systému ekologické stability – biocentra a biokoridory).“ Tuto část odůvodnění považují za nepřezkoumatelnou. Ve skutečnosti by bylo možné všechna společná zařízení umístit mimo pozemky soukromých vlastníků, např. tak, že by byly některé z nich vyvlastněny, nicméně pozemkový úřad zvolil postup, kterým diskriminoval žalobkyně na úkor jiných vlastníků, neboť jejich pozemky zatížil umístěním společných zařízení a učinil z nich holé vlastnictví. Z rozhodnutí nelze vyčíst, v čem spočívá veřejný zájem ve smyslu , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku („ZPÚ“), ve kterém museli pouze vlastníci pozemků dotčených pozemkovými úpravami strpět umístění územního systému ekologické stability, zatímco někteří jiní vlastníci tímto dotčeni nejsou vůbec. Ze ZPÚ nevyplývá, že získá-li pozemkový úřad souhlas dle ZPÚ, pak již nemusí dodržet ZPÚ.

3. Podle obou žalobkyní vedou schválené pozemkové úpravy k tomu, že jim budou přiděleny méně bonitní pozemky a dojde k znehodnocení jejich majetku, což jim znemožní na nově získaných pozemcích hospodařit. Vzhledem k charakteru těchto pozemků to povede k ekonomické ztrátě v řádu statisíců korun. To zcela narušuje předpoklady žalobkyní pro hospodaření a vyvstává u nich reálná obava o obživu a zajištění životního standardu. Rozhodnutí žalovaného dále není adekvátně odůvodněno v otázce vyhodnocení bonity pozemků a jejich vhodnosti pro hospodaření. Žalovaný nezohlednil všechny relevantní okolnosti, které by se měly týkat hodnoty přidělených pozemků, ani nezohlednil způsob, jakým toto rozhodnutí ovlivní hospodářskou situaci obou žalobkyní. Pozemkové úpravy jsou v rozporu s § 2 ZPÚ. V rozhodnutí pozemkového úřadu není dostatečně konkretizován veřejný zájem dle § 2 a § 11 odst. 8 ZPÚ. Rovněž nebyla naplněna kritéria přiměřenosti podle § 10 ZPÚ. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné též proto, že se žalovaný nevypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se existence veřejného zájmu na změně tvaru pozemků obou žalobkyní. Ve věci bylo třeba aplikovat kautely vyplývající z d; k tomu žalobkyně odkázaly na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007, č. j. -86.

4. Žalobkyně a) se ve své žalobě navíc konkrétně zabývala pozemky na listech vlastnictví X, XA a XB a uváděla jednotlivé výtky, které má k provedeným komplexním pozemkovým úpravám.

5. Žalobkyně b) ve své žalobě namítala též to, že v napadeném rozhodnutí není vymezen veřejný zájem, na jehož základě byly pozemkové úpravy provedeny a zda existovala potřeba je provádět. Rozhodnutí žalovaného je proto nepřezkoumatelné. K tomu odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998, sp. zn. , a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. -117, a ze dne 21. 3. 2007, č. j. -86. Ve vztahu k souladu pozemkových úprav s jinými zákony, je v odůvodnění rozhodnutí pouze konstatováno, že jsou upraveny parcely společných zařízení a omezení využívání vyplývající z těchto zákonů, aniž by bylo uvedeno, o jaká přesná omezení jde a proč se dotkla právě toho konkrétního vlastníka. Rozhodnutí žalovaného tak nese prvky svévole, je formální až formalistické, nepřezkoumatelné a pomíjí základní zásady pozemkových úprav.

6. Žalobkyně b) dále namítla, že nebyla vyzvána, aby se vyjádřila k podkladům rozhodnutí, čímž došlo k porušení , . Rovněž namítla, že v rozporu s ZPÚ nebyl plán společných zařízení schválen zastupitelstvem obce. Konečně uvedla, že byl porušen y, neboť z pozemků žalobkyně b) se stává holé vlastnictví, jelikož budou zcela nevyužitelné. Žalobkyně je značně omezena nejen z hlediska rozlohy a umístění pozemků po realizaci pozemkových úprav, ale zejména s ohledem na sníženou bonitu půdy. Smyslem pozemkových úprav je racionalizovat řešení, nikoliv protlačovat pozemkové úpravy silou s předpokladem, že vlastníci 60 % výměry pozemků chtějí právě takové pozemkové úpravy.

7. Ze všech výše uvedených důvodů obě žalobkyně navrhly, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení

8. Žalovaný k žalobě žalobkyně a) odkázal na své rozhodnutí, pokud jde o námitky týkající se nedostatečného vymezení veřejného zájmu, porušení y a porušení ZPÚ, neboť jsou totožné s námitkami uplatněnými v odvolání. Námitky týkající se pozemků na listech vlastnictví X, XA a XB ohledně jejich hodnoty, obhospodařovatelnosti, úrodnosti a přístupnosti žalovaný ponechal bez vyjádření. Tyto námitky jsou identické s těmi, které žalobkyně a) uvedla v doplnění odvolání, jež bylo žalovanému doručeno 11. 3. 2024, tj. více než šest měsíců po lhůtě pro podání odvolání dle , . Nejednalo se přitom o skutečnosti nebo důkazy, které žalobkyně a) nemohla uplatnit dříve. Podle žalovaného proto žalobkyně a) ve vztahu k těmto námitkám nevyčerpala opravné prostředky ve smyslu , („“). Dále podotkl, že žalobkyně a) nebyla návrhem nového uspořádání poškozena a kritéria přiměřenosti nebyla překročena; k tomu odkázal na s. 16 svého rozhodnutí.

9. U žalobkyně b) žalovaný rovněž odkázal na své rozhodnutí ve vztahu k námitkám týkajícím se nedostatečného vymezení veřejného zájmu, procesních vad, porušení y a porušení ZPÚ. Kritéria přiměřenosti na listu vlastnictví 206 byla dodržena – rozdíl mezi původním a navrhovaným stavem činí + 2,00 % ve výměře, - 0,70 % v ceně a + 0,40 % ve vzdálenosti. Žalobkyně tedy návrhem nového uspořádání nebyla poškozena.

10. Žalovaný proto navrhl, aby soud obě žaloby jako nedůvodné zamítl.

11. Osoba zúčastněná na řízení se k žalobám písemně nevyjádřila.

IV. Posouzení věci

12. Soud usnesením ze dne 16. 4. 2025, č. j. -30, spojil žaloby ke společnému projednání.

13. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích. Osoba zúčastněná na řízení poukázala na to, že v jejím případě došlo k výměně orné půdy za louky, což považovala za nesprávné.

14. Žaloby nejsou důvodné.

IV./A) Aplikovatelná právní úprava

15. Podle § 2 ZPÚ se pozemkovými úpravami ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena v rozsahu rozhodnutí podle § 11 odst. 8. Současně je cílem pozemkových úprav zajištění podmínek pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, lesní hospodářství a vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako neopomenutelný podklad pro územní plánování.

16. Podle § 9 odst. 17 ZPÚ věty první platí, že je-li nutno pro společná zařízení vyčlenit nezbytnou výměru půdního fondu, použijí se nejprve pozemky ve vlastnictví státu a potom ve vlastnictví obce. Věta čtvrtá a pátá téhož ustanovení dodává, že pokud nelze pro společná zařízení použít jen pozemky ve vlastnictví státu, popřípadě obce, podílejí se na vyčlenění potřebné výměry půdního fondu ostatní vlastníci pozemků poměrnou částí podle celkové výměry jejich směňovaných pozemků. V tomto případě se nároky vlastníků vstupujících do pozemkových úprav úměrně snižují.

17. Podle § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách pak vlastníkům pozemků navrhne pozemkový úřad nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a podle možností i druhem pozemku.

18. Co je přiměřená cena, výměra a vzdálenost pak stanoví § 10 odst. 2, 3 a 4 zákona o pozemkových úpravách:

- cena je přiměřená, pokud není ve srovnání s původní cenou vyšší nebo nižší o více než 4 %,

- výměra je přiměřená, pokud rozdíl výměry původních a navrhovaných pozemků nepřesahuje 10 % výměry původních pozemků, a

- nově navrhované pozemky jsou v přiměřené vzdálenosti, pokud rozdíl ve vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků není vyšší nebo nižší než 20 % od dohodnutého bodu.

19. Podle § 11 odst. 4 ZPÚ Pozemkový úřad rozhodne o schválení návrhu pozemkových úprav tehdy, pokud s ním souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu ustanovení § 2 v pozemkových úpravách. Váha hlasu podílového spoluvlastníka odpovídá jeho podílu na celkové výměře řešených pozemků.

IV./B) Vypořádání žalobních námitek

20. Podle ustálené judikatury správních soudů může být předmětem přezkumu rozhodnutí o pozemkových úpravách pouze posouzení, zda byl výsledek uspořádání pozemků v dotčeném území dosažen postupem stanoveným zákonem a zda ve vztahu k jednotlivým vlastníkům byla dodržena zákonná kritéria vyjádřená v § 10 zákona o pozemkových úpravách. Nesouhlas některých vlastníků nepodložený konkrétním porušením zákonných požadavků nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí a nemůže vést k jeho zrušení správním soudem (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2009, č. j. -278, ze dne 28. 8. 2009, č. j. -137, ze dne 16. 6. 2010, č. j. -117, ze dne 12. 1. 2011, č. j. -79, ze dne 15. 6. 2016, č. j. -54, či ze dne 6. 11. 2017, č. j. -55).

21. Současně podle věta první soud přezkoumává rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Kvalita a podrobnost žalobních bodů pak rovněž předurčují míru, jíž se soud věcí zabývá. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecnější je též odpověď soudu na něj. Dále soud považuje za vhodné zdůraznit, že soudní přezkum není pokračováním správního řízení. Žalobní body by tedy měly odrážet pravomocný výsledek správního řízení a reagovat na argumentaci uvedenou v napadeném správním rozhodnutí.

22. V nyní projednávané věci je soud nucen konstatovat, že převážná část žalobních bodů je formulována ve značně obecné rovině. Kromě toho žaloby prakticky nijak nereagují na argumentaci uvedenou v rozhodnutí žalovaného. V zásadě je jejich text tvořen překopírováním textu odvolání. Namísto dialogu s rozhodnutím žalovaného, na nějž by soud mohl smysluplně reagovat a rozhodnout vzniklý spor, jde tak v případě obou žalob o opakovaný monolog, který se tváří, jakoby rozhodnutí žalovaného ani nebylo. Jakkoliv tedy soud lidsky rozumí nesouhlasu obou žalobkyní s pozemkovými úpravami, které se [dle vyjádření žalobkyně a) při jednání] týkají pozemků, jež byly v jejich rodinách předávány po generace a rostou na nich vzácné byliny a staleté duby, vysázené jejich předky, je z hlediska posouzení zákonnosti rozhodnutí žalovaného vázán tím, jak žalobkyně vymezily své žalobní námitky.

23. K námitce obou žalobkyní, že pozemkové úpravy jsou v rozporu s ZPÚ a že bylo třeba aplikovat kautely vyplývající z y, tak může soud pouze stejně obecně konstatovat, že není zřejmé, v čem žalobkyně spatřují porušení ZPÚ a v jaké souvislosti nebyl respektován y. Uvádí-li žalobkyně b) v tomto kontextu, že jí zůstává jen holé vlastnictví pozemků, protože budou zcela nevyužitelné, neposkytuje soudu žádné konkrétnější vodítko, jak k tomuto závěru dospěla. Soud přitom není oprávněn za žalobkyni domýšlet důvody, pro něž má pozemky za nevyužitelné. Tyto námitky proto nemohou být důvodné.

24. Obdobně námitku nenaplnění kritérií přiměřenosti dle § 10 ZPÚ žalobkyně rozvinuly jen značně obecnými proklamacemi o tom, že žalovaný dostatečně nevyhodnotil bonitu jejich pozemků, jejich vhodnost pro hospodaření a všechny relevantní okolnosti. Doplnily, že došlo ke znehodnocení jejich majetku přidělením méně bonitních pozemků, což narušuje jejich hospodaření, a vyvstává tak u nich obava o obživu a zajištění životního standardu. Jak ovšem již opakovaně judikoval Nejvyšší správní soud (např. v rozsudku ze dne 6. 12. 2011, č. j. -143), podmínka přiměřenosti zásahu do vlastnického práva je splněna tehdy, jestliže nové pozemky navržené do vlastnictví vlastníků, kteří s návrhem nesouhlasí, splňují kritéria stanovená v § 10 ZPÚ (přiměřenost kvality, výměry a vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků). Žádná jiná kritéria nemohou být v rámci procesu přijímání návrhu komplexních pozemkových úprav zohledněna, tím by správní orgány porušovaly zákon. Předmětem úvahy správních orgánů tak nemohly být „všechny relevantní okolnosti“, ale ani otázka obživy či zajištění životního standardu. Kritéria obsažená v § 10 odst. 2, 3 a 4 ZPÚ pak byla v případě obou žalobkyní dodržena, jak vyplývá ze s. 10 a 16 rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně neuvádějí, v čem byla bonita pozemků vyhodnocena nedostatečně, a proto ani tuto námitku soud neshledává důvodnou.

25. Obě žalobkyně dále na různých místech žalob vytýkaly žalovanému a pozemkovému úřadu, že nevymezil veřejný zájem ve smyslu § 2, § 11 odst. 8 a § 12 odst. 4 ZPÚ a ve vztahu ke změně tvaru jejich pozemků. Soud úvodem poznamenává, že a ZPÚ o veřejném zájmu nehovoří. V ZPÚ byl veřejný zájem uveden ve znění účinném do 31. 12. 2020; na nyní posuzovanou věc se však tato úprava nepoužije dle čl. II , kterým se mění , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Bez bližší argumentace tak není zřejmé, o jaký nevymezený veřejný zájem dle a ZPÚ vlastně žalobkyním jde. Za zásadní však soud považuje skutečnost, že žalovaný se odvolacími námitkami nedostatečného vymezení veřejného zájmu podrobně zabýval na s. 17 a 18 svého rozhodnutí. Na tuto argumentaci žalobkyně v žalobě nijak nereagují a pouze slovo od slova opakují text odvolání. Za této situace soud může pouze konstatovat, že veřejný zájem byl žalovaným popsán v jeho rozhodnutí, přičemž rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí pozemkového úřadu je třeba posuzovat jako jeden celek. Námitky nejsou důvodné.

26. Žalobkyně a) i b) dále v žalobách uvedly údajnou citaci z rozhodnutí pozemkového úřadu, z níž dovozovaly, že odůvodnění umístění společných zařízení je nepřezkoumatelné. Soud – stejně jako žalovaný – musí konstatovat, že žalobkyněmi problematizovaná věta se v rozhodnutí pozemkového úřadu nenachází. Dovozovat z ní nepřezkoumatelnost rozhodnutí proto logicky není možné.

27. K dalším námitkám ohledně porušení § 9 odst. 17 ZPÚ, pak soud poznamenává, že toto ustanovení „reflektuje právě ústavní maximu ochrany soukromého vlastnictví, když stanovuje pravidlo subsidiarity zásahu do vlastnických práv soukromých osob. Dle citovaného ustanovení se pro společná zařízení použijí nejprve pozemky ve vlastnictví státu (s výjimkami), dále obce a až následně může dojít k zásahu do práv soukromých osob (případně se ještě před tímto použijí pozemky vykoupené za tímto účelem dle § 9 odst. 16 zákona o pozemkových úpravách)“; srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2026, č. j. -59, publ. pod č. 4743/2026 Sb. NSS. Námitky obou žalobkyní nicméně míří mimo rámec této zákonné úpravy, která stanoví pořadí použití jednotlivých pozemků pro společná zařízení. Z ní nelze dovodit, že by měl pozemkový úřad pro společná zařízení přistoupit k vyvlastňování pozemků. Pokud tak nepostupoval, nelze z toho dovozovat diskriminaci žalobkyní. Stejně tak není nic nezákonného na tom, že územní systém ekologické stability byl jako společné zařízení umísťován pouze na pozemky dotčené pozemkovými úpravami. Pozemkové úpravy (včetně umístění společných zařízení) se totiž mohou odehrávat pouze ve stanoveném obvodu (viz § 3 odst. 2 ZPÚ). Umístit společná zařízení na pozemky mimo obvod pozemkových úprav není možné, a proto ani není v rozporu se zákonem, pokud vlastníci takových pozemků nebyly umístěním společných zařízení dotčeni. Soud přisvědčuje žalobkyním, že souhlas dle § 11 odst. 4 není nadřazen postupu dle § 9 odst. 17 ZPÚ; žalobkyně však svou námitku blíže nerozvedly a soudu tak není zřejmé, v čem byly žalobkyně v této souvislosti dotčeny na svých právech.

28. Soud tedy uzavírá že porušení § 9 odst. 17 ZPÚ na základě uplatněných žalobních námitek neshledal. Pro úplnost soud doplňuje, že nyní projednávaný případ je odlišný od věci řešené Nejvyšším správním soudem ve výše citovaném rozsudku ze dne 25. 2. 2026, č. j. -59. V něm jednak žalobci uplatnili námitky týkající se nedodržení postupu dle § 9 odst. 17 ZPÚ, jednak byl plán společných zařízení zpracován neúplně. V nyní projednávané věci však žalobní body tímto směrem nemíří; plán společných zařízení (aktualizace z roku 2021) pak na s. 100 obsahuje výměry jednotlivých druhů pozemků ve smyslu § 9 odst. 17 ZPÚ a součástí správního spisu je též seznam pozemků pro společná zařízení (viz krabice č. 4, desky „Etapa 3-.2.2 Vypracování návrhu nového uspořádání pozemků k vystavení dle § 11 odst. 1 zákona“, příloha č. 12).

29. Žalobkyně a) dále v žalobě uvedla námitky týkající se konkrétních pozemků na listech vlastnictví X, XA a XB. Žalovaný nicméně na s. 3 svého rozhodnutí uvedl, že tyto námitky žalobkyně a) uplatnila po lhůtě dle a . „Jelikož se doplnění týká vlastního návrhu nového uspořádání pozemků a nejedná se o nové skutečnosti, které mohly být doplněny již dříve, nebude odvolací orgán na toto doplnění brát dle zřetel“. Žalovaný se tedy odmítl uvedenými námitkami zabývat a svůj postoj odůvodnil. Žalobkyně a) ovšem proti právnímu názoru žalovaného o opožděnosti námitek v žalobě nijak nebrojí a nezpochybňuje jeho zákonnost. Za této situace se ovšem soud nemůže těmito námitkami věcně (jako první) zabývat, neboť by porušil princip subsidiarity soudního přezkumu správních rozhodnutí ( ). Pro nadbytečnost proto soud neprováděl související důkaz plánkem uvedených pozemků ani důkaz účastnickým výslechem žalobkyně a).

30. Žalobkyně b) měla pak za to, že u odůvodnění souladu pozemkových úprav s jinými zákony není uvedeno, o jaká omezení vyplývající z těchto zákonů jde a proč se dotýkají těch kterých vlastníků. Soud k tomu poznamenává, že žalovaný se touto výtkou [byť na základě odvolací námitky žalobkyně a)] zabýval na s. 18 svého rozhodnutí. Uvedl, že vzhledem k rozsahu úprav a počtu účastníků řízení není možné, aby se všechny dopady na jednotlivé vlastníky uváděly v odůvodnění rozhodnutí. Společně s podklady k projednávání se všemi účastníky by se jednalo o zdůvodňování stovek a tisíců změn nastolených návrhem nového uspořádání pozemků. Příslušné doklady jsou součástí spisové dokumentace a každý účastník řízení má právo do nich nahlédnout. Žalobkyně b) s tímto odůvodněním nijak nepolemizuje a jen opakuje odvolací námitku. Jelikož pak žalobkyně b) ani konkrétně netvrdí, v čem se tento postup správních orgánů dotkl její právní sféry, nemůže být tato námitka důvodná. Tím méně lze uvažovat o důvodnosti s touto námitkou spojených obecných tvrzení žalobkyně b), že rozhodnutí žalovaného obsahuje prvky svévole, je formální až formalistické, nepřezkoumatelné a pomíjí základní zásady pozemkových úprav.

31. Důvodnými soud neshledal ani vady řízení namítané žalobkyní b). K tvrzenému porušení práva žalobkyně b) vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí dle se žalovaný vyjádřil na s. 18-19 svého rozhodnutí a soud se s jeho argumentací ztotožňuje. Řízení o pozemkových úpravách je s ohledem na svůj předmět a počet účastníků organizačně náročným řízením. Postup podle je proto v zájmu rychlosti a ekonomie řízení nahrazen postupem zakotveným v až 3 ZPÚ (shodně rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 6. 2024, č. j. -79): zpracovaný návrh pozemkových úprav je po dobu 30 dnů vystaven k nahlédnutí a účastníci mají možnost v této lhůtě uplatnit k němu své námitky a připomínky. Poté proběhne závěrečné jednání, na němž jsou účastníci seznámení s návrhem, o němž bude rozhodnuto. Tento postup byl ze strany pozemkového úřadu dodržen, žalobkyně b) měla možnost se seznámit se zpracovaným návrhem a podat k němu námitky, čehož také aktivně využila. O porušení proto nelze v prvostupňovém řízení hovořit. V rámci odvolacího řízení byl žalovaný povinen umožnit žalobkyni b) vyjádřit se k podkladům rozhodnutí ( ve spojení s ), což dle obsahu odvolacího spisu neučinil. Vyjma odvolání a jejich doplnění však nebyl do spisu v rámci odvolacího řízení založen žádný další podklad rozhodnutí, o němž by žalobkyně b) nevěděla. Tato vada řízení proto neměla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného ( ). Pokud jde o námitku týkající se plánu společných zařízení, pak ze správního spisu je zřejmé, že jej zastupitelstvo obce Hrubá Vrbka opakovaně schválilo, naposledy ve znění aktualizace ze září 2021 na svém zasedání dne 11. 11. 2021 usnesením č. 433/21/Z27. K porušení ZPÚ tedy nedošlo.

V. Závěr a náklady řízení

32. Soud tedy shledal námitky žalobkyně a) i žalobkyně b) neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žaloby jako nedůvodné podle

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměly, a proto nemají právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení osoby zúčastněné na řízení se opírá o , podle něhož má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil, a proto právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 20. října 2026

Mgr. Petr Šebek v. r.

předseda senátu