Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
30 A 33/2026 - 49.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 33/2026 - 49
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Rutsche a soudkyň Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Martiny Kűchlerové, Ph.D., ve věci
žalobkyně: L. V.
zastoupená Mgr. Lenka Šrámkovou
advokátkou se sídlem Aloise Jiráska 1367/1, 415 01 Teplice
proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, IČO 70889546
se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, 500 03 Hradec Králové
v řízení o přezkum rozhodnutí ze dne 4. 3. 2026, čj. KUKHK-DS-2026-5997-1,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a rozhodnutí správního orgánu
1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové (dále také jen „MMHK“ nebo „povinný subjekt“), ze dne 28. 1. 2026, čj. SZ MMHK/051875/2026 OD1/Kab MMHK/060075/2026, kterým tento správní orgán jako povinný subjekt odmítl dle ustanovení § 15 odst. 1 a § 11b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), žádost žalobkyně o poskytnutí informace, kterou požadovala ve svém podání doručeném správnímu orgánu I. stupně dne 21. 1. 2026.
II. Shrnutí žalobních bodů
2. Včas podanou žalobou se žalobkyně domáhala přezkoumání zákonnosti shora uvedeného rozhodnutí a navrhla jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí povinného subjektu jsou dle jejího názoru nezákonná pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, nepřezkoumatelnost a vady výroku.
3. Předně namítla, že ve výroku rozhodnutí o odmítnutí žádosti není obsaženo právní ustanovení, dle nějž byla žádost odmítnuta, ani právní důvod odmítnutí žádosti, výrok je proto po formální stránce vadný. Není tak zřejmé, zda byla žádost odmítnuta proto, že povinný subjekt informací nedisponuje, zda jde o neexistující informaci, či zda měla být aplikována některá ze zákonných výluk z poskytování informací. Takto formulovaný výrok nesplňuje požadavky kladené na určitost a přezkoumatelnost správního rozhodnutí.
4. Odůvodnění rozhodnutí povinného subjektu žalobkyně označila za nejednoznačné a stojící na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. Namítla, že není zřejmé, zda povinný subjekt tvrdí, že požadovaný dokument existoval, avšak byl ztracen či skartován, nebo zda vůbec nebylo postaveno najisto, zda jej vydal právě povinný subjekt, případně zda existoval jiný příslušný správní orgán. Takové odůvodnění je vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Povinný subjekt současně nijak nevysvětlil, jaké konkrétní kroky za účelem dohledání požadované informace provedl. Jeho tvrzení samo o sobě nevypovídá vůbec nic o tom, zda byla požadovaná informace skutečně nedohledatelná. Přitom právě povinný subjekt je vlastníkem a správcem předmětné komunikace, vede pasport místních komunikací a je správním orgánem příslušným ke stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích. Namísto řádného zjištění skutkového stavu však povinný subjekt rezignoval na jakoukoliv aktivní zjišťovací činnost.
5. Dle žalobkyně se pak žalovaný s vadami rozhodnutí prvního stupně nevypořádal. Naopak pouze převzal jeho argumentaci a dále ji rozvinul úvahami o skartačních lhůtách a presumpci legality správních aktů. Navíc argumentačně směšuje dvě zcela odlišné situace: jednak otázku, zda lze po mnoha letech presumovat legálnost určitého faktického stavu, a jednak otázku, zda povinný subjekt unesl své procesní povinnosti při vyřizování žádosti o informace.
6. Žalobkyně dále uvedla, že požadovala uvedení čísla jednacího a roku vydání opatření obecné povahy či obdobného právního aktu, kterým bylo stanoveno dopravní značení. Požadavek vznesla vůči MMHK, který je nejen vlastníkem příslušné pozemní komunikace, ale zejména úřadem příslušným ke stanovení místní úpravy. Nepochybně je tedy relevantním povinným subjektem k poskytnutí požadované informace. Bylo proto na něm jakožto povinném subjektu, aby dostatečně zjistil skutkový stav, tedy aby buď zjistil, že informací disponuje a poskytl ji, nebo jednoznačně konstatoval důvod, pro který informaci nedisponuje, tzn. aby vyjasnil, zda informaci vytvořil jiný povinný subjekt, a proto nespadá do působnosti MMHK, nebo informace nebyla vytvořena vůbec, a proto je žádost odmítána, nebo informace byla vytvořena, ale následně byla skartována, a proto je odmítána. Povinný subjekt však odkázal na § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím, aniž by jakkoliv vysvětlil, jaký zákonný důvod odepření informací měl být v projednávané věci naplněn. Rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné i pro nesrozumitelnost právního posouzení věci.
7. Závěrem žalobkyně přisvědčila žalovanému v jeho dílčí úvaze, že „k této dopravní značce je jí v podstatně sdělováno správními orgány to samé podruhé.“. Žalovaný jí však při předchozí její žádosti vytknul, že požadovaný dokument nespecifikovala číslem jednacím, proto požádala o sdělení čísla jednacího předmětného dokumentu.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
8. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby.
9. V reakci na žalobní námitky uvedl, že nespatřuje rozpor mezi tvrzením MMHK, že se stanovení místní úpravy provozu v archivu MMHK nenachází, a tím, že mu není známo kdo a ev. kdy měl stanovení místní úpravy provozu vydat. MMHK zcela logicky a konkrétně uvedl, jaké úkony provedl za situace, kdy sama žalobkyně nepředložila vůbec žádnou bližší informaci k dohledání toho, co požaduje. MMHK zjistil, jak dlouho je předmětná dopravní značka minimálně umístěna, následně prohledal archiv a zjistil, že se v jeho celém archivu (MMHK neuváděl, že by prohledal jen část archivu apod.) nenachází žádná informace k předmětné dopravní značce. Přitom uvedl i to, do jaké doby archiválie sahají.
10. Žalovaný dále uvedl, že povinný subjekt není povinen dohledávat informaci u třetích osob a zjišťovat, zda ji tyto vytvořily či nikoli (k tomu odkázal rozsudek NSS ze dne 20. 4. 2022, čj. 7 As 74/2022-41). Má zato, že MMHK naplnil doktrinální požadavky pro obdobné situace, přičemž po něm nelze požadovat v podstatě „podrobnou detektivní práci“, jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 11. 5. 2023, čj. 2 As 238/2022-37.
11. Ve svém dalším vyjádření ze dne 27. 7. 2026 žalovaný poukázal na rozsudky Krajského soudu v Brně (ze dne 25. 6. 2026, čj. 30 A 61/2025-37, a rozsudek prakticky identického znění čj. ze dne 25. 6. 2026, 30 A 80/2025-30), které se týkají identické problematiky, tj. žaloby žadatele o informaci vztahující se k právnímu podkladu pro dopravní značku za situace, kdy povinný subjekt uvede, že nedohledal požadovanou informaci.
12. Ve svém posledním podání ze dne 18. 8. 2026 žalovaný navrhl objasnění přičitatelnosti procesních úkonů žalobkyni, neboť je přesvědčen, že vznikly důvodné pochybnosti o tom, že zmocnění k podání žaloby, jakož i další úkony činěné z datové schránky žalobkyně, nejsou jejím vlastním projevem vůle ve smyslu § 551 občanského zákoníku, protože jde o úkony, které není schopna posoudit a ovládat ve smyslu § 24 občanského zákoníku. Naznačil, že se v daném případě jedná o zneužití práva třetími osobami, které fakticky disponují s datovou schránkou žalobkyně, a ze strany žalobkyně jde o zdánlivé právní jednání. K tomu přiložil sdělení Městského úřadu Příbram ze dne 12. 8. 2026, čj. MeUPB 117430/2026, sdělení obecně prospěšné společnosti Magaléna, o.p.s., ze dne 13. 8. 2026, a vyjádření Městského úřadu Benešov ze dne 22. 6. 2026. Navrhl i provedení dalších důkazů, které by ve svém souhrnu vedly ke skutkovému závěru, že předmětná žádost o informace, následná komunikace a odvolání žalobkyně nebyly jejím vlastním projevem vůle ani úkony učiněnými s jejím vědomím a na základě jejího pověření.
IV. Posouzení věci krajským soudem
13. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních námitek v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Učinil tak bez nařízení jednání postupem za podmínek stanovených dle ustanovení § 51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. Po prostudování správního spisu a uvážení okolností případu dospěl krajský soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům, přičemž žalobu důvodnou neshledal.
14. Z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalobkyně požádala podáním doručeným správnímu orgánu dne 21. 1. 2016 o poskytnutí čísla jednacího a roku vydání k opatření obecné povahy (nebo obdobného právního aktu), které bylo vydáno k dopravní značce (IP 12+O1 - Vyhrazené parkoviště pro invalidu "vyhrazené parkoviště pro vozidla označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením“) platné v ul. Břetislavova 1219/3, Hradec Králové (dále také jen „OOP“).
15. Povinný subjekt MMHK rozhodnutím ze dne 28. 1. 2026, čj. SZ MMHK/051875/2026 OD1/Kab MMHK/060075/2026, rozhodl o žádosti žalobkyně tak, že ji dle ustanovení § 15 odst. 1 a § 11b informačního zákona odmítl. To odůvodnil tím, že informaci nemůže poskytnout, protože předmětné stanovení místní úpravy silničního provozu se v jeho archivu nenachází, neboť ten obsahuje dokumenty do roku 2014. MMHK není známo, kdy ani kým bylo předmětné dopravní značení stanoveno, avšak z veřejně dostupných zdrojů lze dohledat, že se v daném místě již v roce 2014 nacházelo. Dále uvedl, že žádným právním předpisem není uloženo, aby správní orgán výsledky své činnosti uchovával po celou dobu trvání důsledků činnosti.
16. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že se žalobkyně obrací s obdobnými žádostmi i na jiné správní orgány, ostatně jen k této dopravní značce je jí v podstatě sdělováno správními orgány to samé podruhé. Uvedl, že k situaci, kdy existuje dlouhodobý stav (v daném případě stavby), kdy začne třetí osoba zpochybňovat legálnost takového stavu s tím, že se nedohledalo nezbytné povolení, se vyjádřil Nejvyšší správní soud například v rozsudku 6. 4. 2023, čj. 10 As 358/2022-104. Dovodil, že se správní orgán nedopustí porušení zákona, pokud nedisponuje správním aktem, jenž měl být vydán před dlouhou dobou a právní předpisy mu neukládají povinnost jej archivovat.
17. Předmětem sporu v projednávané věci je tedy odmítnutí žádosti žalobkyně podané podle informačního zákona, a to o poskytnutí čísla jednacího a roku vydání opatření obecné povahy, nebo obdobného právního aktu, který byl vydán k dopravní značce IP 12 + O1 v ul. Břetislavova 1219/3 v Hradci Králové.
18. Dle ustanovení § 11b informačního zákona platí, že povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.
19. Ustanovení § 15 odst. 1 informačního zákona stanoví, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.
20. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti známo (věc rozhodoval pod sp. zn. 30 A 7/2026), že žalobkyně žádala MMHK o poskytnutí informace dle informačního zákona již podáním ze dne 6. 10. 2025, a to o poskytnutí opatření obecné povahy, které bylo vydáno k dopravní značce IP 12+O1 - Vyhrazené parkoviště pro invalidu "vyhrazené parkoviště pro vozidla označené parkovacím průkazem pro osoby se zdravotním postižením“ platné v ul. Břetislavova 1219/3, Hradec Králové, navenek provedené dopravní značkou IP 12+O1. Povinný subjekt MKHK rozhodnutím ze dne 14. 10. 2025 její žádost dle ustanovení § 15 odst. 1 a § 11b informačního zákona odmítl s odůvodněním, že předmětné OOP nemá a důvodem bránícím poskytnutí informace je uplynutí skartační lhůty dle spisového a skartačního řádu. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný v tam probíhajícím řízení zamítl rozhodnutím ze dne 19. 11. 2025 a prvostupňové rozhodnutí potvrdil, když uvedl, že jde o dopravní značku umístěnou před více než 10 lety (což lze zjistit např. ze služby Google maps), že ani event. nedohledání skartačního protokolu by na podstatě věci nic nezměnilo a že pokud správní orgán nedisponuje správním aktem, jenž měl být vydán před dlouhou dobou a právní předpisy mu neukládají povinnost jej archivovat, nedopouští se porušení zákona.
21. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 11. 2025 podala žalobkyně u zdejšího soudu dne 20. 1. 2026 žalobu, kterou soud projednal právě pod sp. zn. 30 A 7/2026. Svým rozsudkem ze dne 14. 7. 2026 rozhodnutí žalovaného zrušil, když shledal jeho nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že nebylo relevantně podloženo tvrzení povinného subjektu, že předmětné opatření obecné povahy nenalezl v archivu, a chybělo i alespoň základní odůvodnění toho, proč povinný subjekt nemá povinnost požadovanou informaci mít.
22. Nelze přehlédnout, že v nyní projednávané věci žalobkyně podala svou žádost již dne 21. 1. 2026 (ihned po podání žaloby v předchozí věci), přičemž žádá povinný subjekt sice formálně o něco jiného (o sdělení čísla jednacího a roku vydání předmětného OOP), avšak materiálně jde de facto o téměř stejnou žádost o poskytnutí informace k předmětnému OOP, ke které jí bylo již dne 19. 11. 2025 sděleno, že v archivu povinné osoby nebyla nalezena. To, že v zásadě o stejnou informaci k právnímu podkladu dopravní značky již žádala, ostatně připouští i sama žalobkyně. Na tomto skutkovém základě tedy krajský soud přistoupil k posouzení nyní projednávané věci.
23. Žalobkyně namítla nedostatečně zjištěný skutkový stav ve věci. Dle jejího názoru není zřejmé, zda povinný subjekt tvrdí, že požadovaný dokument existoval (a byl ztracen či skartován) nebo informace nebyla vytvořena vůbec, zda jej vydal právě povinný subjekt či jiný příslušný správní orgán.
24. V dané věci ze správního spisu vyplývá, že povinný subjekt na základě žádosti žalobkyně ji již podruhé odpověděl, že předmětné stanovení místní úpravy silničního provozu se v jeho archivu nenachází, neboť ten obsahuje dokumenty do roku 2014, přičemž z veřejně dostupných zdrojů lze dohledat, že se v daném místě již v roce 2014 nacházelo. Dále (již podruhé) žalobkyni sdělil, že mu není známo, kdy ani kým bylo předmětné dopravní značení stanoveno, a že žádným právním předpisem není uloženo, aby správní orgán výsledky své činnosti uchovával po celou dobu trvání důsledků jeho činnosti. Nutno připomenout, že již v odůvodnění rozhodnutí o první (předchozí) žádosti žalobkyně povinný subjekt výslovně uvedl, že „předmětné stanovení místní úpravy se již v archivu zdejšího úřadu nenachází, neboť uplynula jeho skartační lhůta dle spisového a skartačního řádu, který je v souladu s ustanovením zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě, ve znění pozdějších předpisů“. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí o odvolání žalobkyně zopakoval, že MMHK správním aktem k uvedené značce nedisponuje, nedohledal jej v archivu sahajícím do r. 2014 a není mu ani známo, kdy a ev. jakým správním orgánem byla dopravní značka stanovena s tím, že se dopravní značka na místě nacházela již v roce 2014. Doplnil, že se správní orgán nedopustí porušení zákona, pokud nedisponuje správním aktem, jenž měl být vydán před dlouhou dobou, a právní předpisy mu neukládají povinnost jej archivovat.
25. V dané věci je tak podstatné, že informace jsou požadovány k dopravní značce, která se na místě nepochybně nacházela již v roce 2014. Z rozhodnutí správních orgánů je pak dostatečně zřejmé, že důvodem neposkytnutí požadovaných informací byla jejich faktická neexistence v důsledku jejich skartace s odkazem na historickou dobu umístění dopravní značky. Není proto pravdou, že by povinný subjekt pouze obecně odkázal na § 11b zákona o informacích, aniž by uvedl, jaký důvod odepření informací měl být v projednávané věci naplněn.
26. Závěr správních orgánů, že požadovaný podklad a další navazující informace neexistují, je dle soudu odpovídající zjištěným skutečnostem. S ohledem na dobu stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci s jistotou nejméně již před rokem 2014 a pětiletou skartační lhůtou (na kterou poukazoval povinný subjekt) jsou dány důvody pro závěr o faktické neexistenci požadovaného podkladu, a tedy také o nemožnosti sdělit žalobkyni požadované číslo jednací a rok jeho vydání.
27. Žalobkyně v této souvislosti namítala i to, že povinný subjekt dostatečně nevysvětlil, jaké konkrétní kroky za účelem dohledání požadované informace provedl.
28. Stejnou námitku žalobkyně uplatnila i ve své minulé žalobě proti rozhodnutí o její předchozí žádosti. Soud přitom této její námitce v předchozím soudním řízení vyhověl a žalovanému vytkl, že své „šetření“ podrobně v odůvodnění rozhodnutí nepopsal ani relevantně nepodložil, aby bylo možno posoudit, zda bylo jeho úsilí dostatečné. Krajský soud přitom ve svém předchozím rozsudku poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2015, čj. 5 As 24/2015-30, v němž tento soud uvedl, že pokud je povinnému subjektu doručena žádost o poskytnutí informací podle zákona o informacích, „musí …, primárně vyvinout úsilí, aby nalezl požadovanou informaci a poskytl ji žadateli. … Po povinném subjektu nelze požadovat poskytnutí neexistujících informací, v tomto směru mu z povahy věci nemůže ani svědčit břemeno důkazní k prokázání skutečnosti, že určité informace nemá, neboť nelze prokazovat negativní skutečnost. Po povinném subjektu je ovšem nutné požadovat zdůvodnění toho, jaké konkrétní skutečnosti jej vedly k závěru o tom, že požadované informace nemá. Zcela nedostatečným by tedy bylo sdělení povinného subjektu, kterým by bez bližšího zdůvodnění pouze oznámil, že požadované informace nemá. Povinný subjekt musí zejména řádně odůvodnit, z jakých důvodů požadovanými informacemi nedisponuje, resp. disponovat ani nemůže, a na základě jakých skutečností dospěl ke zjištění, že požadované informace nemá.“ Dále poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2020, čj. 5 As 170/2019-30, a ze dne 10. 1. 2019, čj. 1 As 359/2018-30, v nichž bylo zopakováno, že povinný subjekt má povinnost požadované informace aktivně vyhledávat.
29. K rozsahu úsilí, zda povinný subjekt vyvinul dostatečné úsilí, aby požadovanou informaci nalezl, je však třeba zdůraznit, že tuto otázku je třeba hodnotit s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu. Krajský soud v nyní projednávané věci považuje za významné, že již z první odpovědi povinného subjektu (v předchozí věci) se žalobkyně dozvěděla, že „opatření obecné povahy bylo skartováno a nelze jej dohledat“, přičemž druhá její žádost požadovala sdělení čísla jednacího a roku vydání téhož opatření. Druhá žádost žalobkyně tedy směřovala jen na jiný atribut téhož dokumentu. Požadavek na sdělení čísla jednacího a roku vydání tedy nepředstavuje požadavek na kvalitativně novou informaci, ale pouze jinou formulaci téhož požadavku.
30. Nutno zopakovat, že krajský soud předchozí rozhodnutí žalovaného zrušil nikoliv proto, že by dospěl k závěru o existenci požadované informace (tj. že by nevěřil neexistenci předmětného OOP), ale proto, že správní orgán nedostatečně popsal rozsah a způsob vyhledávání a nevyjádřil se k otázce povinnosti ze zákona ji mít, a žalobkyně mezitím podala novou žádost ohledně čísla jednacího a roku vydání téhož dokumentu. Lze mít bezpochyby výhrady k podrobnosti odůvodnění rozhodnutí a chybějícím úvahám správních orgánů i v nyní projednávané věci, avšak z jejich rozhodnutí je dostatečně zřejmé, z jakého důvodu dospěly k závěru, že MMHK nedisponuje požadovaným dokumentem ani jeho identifikačními údaji, tedy že požadovaná informace není v jeho dispozici, a to již podruhé.
31. S ohledem na to, že ve vztahu k předmětnému OOP již bylo srozumitelně vyjasněno, že jde o dohledávání informací (podkladu) k místní úpravě provozu na pozemní komunikaci, která byla stanovena před více jak 12 lety, a skartační lhůtu pro opatření obecné povahy stanovící místní úpravu je 5 let, pak lze na základě těchto skutečností dojít k tomu, že předmětný dokument neexistuje. Jestliže ze shora citované judikatury správních soudů vyplývá, že povinný subjekt negativní skutečnost neprokazuje, a sdělení povinného subjektu obsahovalo alespoň základní informaci, kde předmětný dokument neúspěšně vyhledával (neoznámil pouze, že požadované informace nemá), pak by bylo v dané věci za této shora popsané specifické situace dle krajského soudu přespříliš formalistické požadovat po povinném subjektu znovu podrobnější odůvodnění. Žalobkyně totiž byla de facto již po první žádosti seznámena se samotným výsledkem šetření, kdy ji bylo oznámeno, že OOP nebylo dohledáno a MMHK jím nedisponuje. Musela a mohla si tak být vědoma, že její druhá žádost fakticky nesměřuje k získání informace, kterou by vůbec bylo možno poskytnout. Pokud žalobkyně odůvodňuje svoji druhou žádost o informace k předmětnému OOP tím, že ji žalovaný při předchozí žádosti „vytknul, že požadovaný dokument nespecifikovala číslem jednacím“, pak toto jeho konstatování dezinterpretuje. Žalovaný toto uvedl pouze na dokreslení zjištěného stavu, že nejen MMHK nezná požadované informace, když předmětným OOP nedisponuje, ale že je zřejmě nezná ani žalobkyně, když neuvedla žádné konkrétní informace (číslo jednací a rok vydání), a tedy ani jí není známo, zda vůbec, kdy a kým bylo OOP vydáno.
32. K závěru o faktické neexistenci požadovaného podkladu dle názoru soudu postačí pravděpodobnost provedení jeho skartace s ohledem na historické umístění předmětné dopravní značky. Lze dodat, že správní orgány současně i uvedly (byť stručně), že MMHK neměl ani zákonnou povinnost požadované informace mít k dispozici, když ze žádného předpisu nevyplývá, že jsou správní úřady povinny informace ke stanovení místní úpravy provozu mít. Krajský soud k tomu dodává, že však vzhledem k trvající faktické existenci dopravní značky a možné potřebě doložit oprávněnost jejího umístění by se jevilo uchování podkladu, na základě něhož byla fyzicky umístěna, jako vhodné (nikoliv však zákonem explicitně vyžadované).
33. Žalobkyně namítala i to, že je výrok po formální stránce vadný, protože ve výroku rozhodnutí o odmítnutí žádosti není obsaženo právní ustanovení, dle nějž byla žádost odmítnuta, ani právní důvod odmítnutí žádosti.
34. K tomu krajský soud předně uvádí, že ve výrokové části rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 2 správního řádu musí být uvedeny údaje jako označení orgánu, který ve věci rozhodoval, označení účastníků řízení a příslušná ustanovení právních předpisů, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí, které se obecně nazývají záhlavím či návětím rozhodnutí, tak samotný výrok, příp. výroky rozhodnutí. Přitom každý z těchto údajů má různou relevanci a v návaznosti na to jsou na ně kladeny různé požadavky na pregnantnost jeho vyjádření. Zatímco na samotný výrok (výroky) či na označení účastníků řízení jsou kladena velmi přísná měřítka, tak u jiných údajů obsažených ve výrokové části rozhodnutí (resp. v jeho záhlaví či návětí) tomu tak již není. Určitá nepřesnost či opomenutí některých údajů ve výrokové části (např. opomenutí nebo vada v odkazu na příslušné ustanovení právního předpisu či při vymezení předmětu řízení) nemá sama o sobě vliv na zákonnost rozhodnutí, pokud jinak bylo vydáno v mezích zákonem stanovené kompetence a zákonem stanoveným způsobem a obsahovalo by ostatní podstatné náležitosti rozhodnutí. Zrušení rozhodnutí jen z tohoto důvodu by totiž bylo přepjatým formalismem (srov. VEDRAL, J. Správní řád, Komentář, Praha: Bova Polygon, 2006. s. 401-405).
35. V dané věci povinný subjekt ve svém rozhodnutí ze dne 28. 1. 2026 ve výrokové části uvedl, že rozhodl „podle § 15 odst. 1, § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím“, a v samotném výroku, že rozhodl tak, že se žádost … „odmítá“. V odůvodnění rozhodnutí pak MMHK vysvětlil s poukazem na dlouhodobost umístění dopravního značení silničního provozu, že předmětným OOP nedisponuje (v archívu se nenachází) a že mu žádný právní předpis neukládá povinnost jej mít.
36. Jak je již shora uvedeno, § 11b věta prvá informačního zákona stanoví, že povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona. Jestliže jsou uvedena právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, ve výrokové části rozhodnutí, pak již není zcela nezbytné tato ustanovení opakovat i v samotném výroku rozhodnutí. Přitom právní důvod odmítnutí žádosti spočíval právě v tom, že MMHK požadovanou informaci nemá a povinnost ji mít mu nevyplývá ze zákona (viz § 11b věta prvá informačního zákona), což je pak následně srozumitelně vyjádřeno v odůvodnění rozhodnutí.
37. Lze bezpochyby zcela obecně souhlasit se žalobkyní, že výrok rozhodnutí musí být srozumitelný, jednoznačný a přezkoumatelný. V dané věci je nutno konstatovat, že formulace výrokové části a samotného výroku rozhodnutí MMHK není formulačně zcela precizní, avšak pro splnění požadavků na ně kladených ji lze považovat dostatečnou. Přílišné lpění na dodržení všech formalit správního procesu včetně požadavků na formulaci rozhodnutí vede k přehlížení podstaty věci, a to že cílem řízení je hmotněprávní posouzení věci (předmětu řízení), přičemž procesní pravidla jsou jen nástrojem, který k tomuto cíli vede. Vždy je proto nutné případné zjištěné deficity poměřit tím, zda mohly reálně zasáhnout do právní sféry účastníka řízení. A k tomu v daném případě nedošlo. Krajský soud proto tuto žalobní námitku důvodnou neshledal.
38. Vzhledem ke všemu uvedenému tak krajský soud neshledal namítanou nepřezkoumatelnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí (když současně platí, že rozhodnutí I. a II. stupně tvoří jeden celek).
39. K návrhu žalovaného na provedení dokazování za účelem objasnění přičitatelnosti úkonů žalobkyni s ohledem na jeho tvrzení o tom, že jde o osobu bez domova, že není schopna zvládat běžné životní úkony a podezření na drogovou závislost, krajský soud uvádí, že jím tvrzené indicie nejsou natolik silné, aby zavdaly podnět k nějakému rozsáhlému šetření. Jeho tvrzení totiž nejsou podložena ničím konkrétním, neboť jím přiložené zprávy se netýkají přímo osoby žalobkyně. Sdělení Městského úřadu Příbram ze dne 12. 8. 2026 se týká pouze sdělení švagrové žalobkyně, že se žalobkyně odstěhovala z ubytovny a byla vyřazena z evidence Úřadu práce, že nevyužívá žádných sociálních služeb a že je zřejmě uživatelkou drog; sdělení obecně prospěšné společnosti Magaléna, o. p. s., ze dne 13. 8. 2026 se vyjadřuje obecně k situaci osob v lokalitě Příbram z cílové skupiny sociálních služeb; a informace Městského úřadu Benešov ze dne 22. 6. 2026 se týká informací nikoliv k osobě žalobkyně, ale osoby, která má pouze stejné příjmení, ale jiné křestní jméno a jiné datum narození. Blíže nedoložená tvrzení žalovaného proto dostatečně nezpochybnila, že úkony učiněné prostřednictvím datové schránky, jejíž zřízení má svá přísná pravidla, učinila právě žalobkyně jako její majitelka. I výslech žalobkyně proto krajský soud považoval za nadbytečný. Ani žalovaným odkazovaná dvě rozhodnutí zdejšího krajského soudu se netýkají osoby žalobkyně a zástupcem v nich byl jiný advokát. Lze poznamenat, že k případnému objasnění či zamezení zneužívání přístupu k datové schránce jiné osoby jsou příslušné a kompetentní jiné orgány než správní soud.
V. Závěr a náklady řízení
40. S ohledem na shora uvedené krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. (výrok I.)
41. Výrok II. se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch; žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení:
Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, který o ní také rozhoduje.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Hradec Králové 20. října 2026
JUDr. Jan Rutsch v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.