Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

43 Az 6/2026 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Schneeweisem v právní věci

žalobce: S.

státní příslušník Indické republiky

zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2026, č.j. OAM-402/ZA-ZA11-HA10-2026

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

II. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Soud se v této věci zabýval neudělením azylu a doplňkové ochrany žalobci.

2. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci azyl podle a , o azylu, v rozhodném znění (dále jen „“), neuděluje a neuděluje se mu ani doplňková ochrana podle a téhož zákona.

3. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce podal dne 7. 4. 2026 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Dne 14. 4. 2026 poskytl žalobce k žádosti údaje. Sdělil, že je státním příslušníkem Indické republiky (dále jen „Indie“), haryanské národnosti a vyznává dalitský hinduismus. Nemá žádné přesvědčení, nikdy nebyl politicky aktivní ani nebyl členem žádné politické strany nebo skupiny. Je svobodný a bezdětný. V Indii bydlel v X. Z Indie do České republiky (dále jen „ČR“) přicestoval 21. 11. 2020 za účelem práce u společnosti vyrábějící bagety a sendviče. V roce 2022 navštívil na pár dnů Spolkovou republiku Německo a v roce 2025 Portugalsko. Mezitím byl také v Indii, a to od 17. 2. 2022 do 20. 3. 2022 a od 22. 2. 2025 do 29. 4. 2025. Žalobce uvedl, že je zdravý, neužívá léky ani nemá žádné zvláštní potřeby. V ČR žalobce pobýval na zaměstnaneckou kartu, kterou si opakovaně prodlužoval. Poslední prodloužení mu však bylo zmítnuto (z důvodu odsouzení za trestný čin) a následně obdržel překlenovací vízum, aby mohl vycestovat.

4. Z opisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob žalovaný zjistil, že žalobce se 8. 10. 2023 dopustil přečinu ohrožení během řízení osobního automobilu pod vlivem návykové látky dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Za jeho spáchání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců s podmínečným odkladem do 25. 5. 2027 a byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel do 25. 11. 2026. Žalobce dále spáchal 1. 1. 2024 přečin výtržnictví dle , když se podílel na fyzickém napadení prodavače potravin. Za jeho spáchání mu byl uložen 11. 10. 2024 trest odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmínečným odkladem na zkušební bodu v délce 18 měsíců. V Indii je žalobce trestně stíhán za výtržnictví (účast ve rvačce), ale nebyl odsouzen. O trestním stíhání žalobce informovali rodiče, ale nemá žádný dokument, kterým byl jej doložil.

5. Při pohovoru vedeném dne 14. 4. 2026 žalobce uvedl, že kromě trestního stíhání za rvačku neměl žádné problémy s policií ani státními orgány své vlasti. Ke zmíněné rvačce uvedl, že místní představitel skupiny Bajrang Dal jménem M. R. podal trestní oznámení na skupinu kluků, kteří doprovázeli ženy, aby je muži z vyšších kast nemohli sexuálně obtěžovat. Žalobce byl u rvačky, k níž došlo 20. 3. 2025 přítomen, ale neúčastnil se jí. Přesto figuroval na policejním seznamu. O tom, že policie byla u něj doma, se žalobce od rodiny dozvěděl až po návratu do ČR. Žalobce patří do kasty, která čelí diskriminaci mimo jiné na policii a soudech. V Indii existuje zákon „SC/ST ACT“, což je antidiskriminační zákon, který by měl všechny chránit před diskriminací. Není však vymáhán a v praxi funguje obráceně. Žalobce čelil diskriminaci již v dětství. Následně, když měli být tři lidé zvoleni jako výherci soutěže, byli namísto žalobce zvoleni lidé z vyšší kasty (ač byl žalobce dobrým sportovcem). Když se žalobce ucházel o zaměstnání, také byli následně místo něj vybráni lidé z vyšší kasty. Na základní a střední škole čelil žalobce šikaně – nikdo s ním nechtěl jíst v jídelně, protože jídlo by bylo nečisté. Na střední škole byl fyzicky napaden spolužáky. Šikanu žalobce řešil tak, že po desátém ročníku zanechal studia. Poté nemohl najít pořádnou práci, umýval auta. Z Indie tedy vycestoval za účelem práce v zahraničí. Krom výše uvedeného žalobce ve vlasti neměl problémy kvůli rase, národnosti, náboženství, příslušnosti k sociální skupině

či politickému přesvědčení. Do ČR žalobce přicestoval za prací a pracoval na různých pozicích. Nedávno mu však byla zamítnuta žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. V Indii by žalobce čelil diskriminaci, vrátit se tam nechce. Do Indie žalobce cestoval za rodiči, krom již zmíněné rvačky neměl žalobce při těchto cestách do Indie žádné problémy. O návratu do Indie žalobce, je si jistý, že v ČR získá azyl.

6. Na podporu svých tvrzení žalobce v řízení doložil kopie novinových článků a jeden dokument v anglickém jazyce.

7. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že důvodem žádosti je legalizace pobytu žalobce na území ČR, neboť o pobytové oprávnění přišel v souvislosti se spáchanou trestnou činností. Návrat do Indie odmítá vzhledem k diskriminaci, které čelil z důvodu příslušnosti k nejnižší kastě. Žalovaný dále shrnul obsah žalobcem předložených podkladů a konstatoval, že prokazují sociálně vžitý stereotyp o kastovním systému indické společnosti. Neutěšenou situaci nižších kast v Indii, tedy i Dalitů, žalovaný nezpochybnil, konstatoval však, že z dokumentů předložených žalobcem nelze dovodit konkrétní cílené pronásledování žalobce ve smyslu . Žalovaný proto dotčené dokumenty jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí nepoužil.

8. Žalobce dle žalovaného neuvedl žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že vyvíjel ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod

ve smyslu , za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Žalobce nemá politické přesvědčení, nikdy nebyl členem politické strany či jiné skupiny ani jinak politicky aktivní. Pokud by žalobce měl jakékoli problémy z uvedeného titulu, jistě by se do Indie opakovaně nevracel na více než měsíční pobyty.

9. Ohledně k obavám žalobce z návratu vzhledem k diskriminaci z důvodu příslušnosti k nejnižší kastě žalovaný uvedl, že problémy žalobce ve vlasti nelze označit za pronásledování ve smyslu . V tomto směru citoval z rozsudku Vrchního soudu ze dne 6. 2. 2002, č. j. -35. Žalobce neuvedl, že by byl jakkoli cíleně pronásledován. O pronásledování se jedná tehdy, pokud diskriminační opatření vyústí v důsledky podstatně předpojatého charakteru vůči dotyčné osobě, což není případ žalobce. Ve vlasti se živil umýváním aut a střední vzdělání ukončil z vlastní vůle (byť jej dle svých slov odmítl z důvodu šikany), nikoli z důvodu na straně indických státních orgánů či kohokoli jiného. Ani v ČR žalobce nevykonával žádnou náročnou či lépe placenou profesi. K poznámce žalobce, že diskriminace je nejhorší

ve svazových státech, kde vládne strana BJP, žalovaný uvedl, že mu nic nebrání se přestěhovat do jiného svazového státu. Z informací o zemi původu vyplývá, že Indie garantuje základní práva a svobody včetně volného pohybu, vyznání, projevu a zákazu diskriminace. Tvrzení žalobce o diskriminaci z důvodu příslušnosti k nejnižší kastě je pouze hypotetické a nemusí vůbec nastat

či může nastat jedině v případě přidružení jiných okolností, které nelze předjímat.

10. Je třeba rozlišovat mezi pronásledováním a potrestáním za trestný čin. Pokud bylo v případě žalobce trestní stíhání zahájeno, mohl se účinně bránit v zemi původu. Pokud trestný čin nespáchal, měl trvat na své nevině. Příběh o trestním stíhání a diskriminaci žalobce využil účelově pro přesvědčení o stíhání jako azylově relevantním důvodu. Ve správním řízení k tomuto tvrzení současně nepředložil žádné důkazy. Žalobce účelově nadsadil závažnost svých problémů, přičemž do své vlasti se opakovaně vracel. Žádost přitom podal až poté, co mu nebyl prodloužen pobyt v ČR. Žádost je tedy čistě účelovým prostředkem k legalizaci pobytu v ČR, což nepředstavuje důvod pro udělení azylu (k tomu žalovaný odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 22. 1. 2004, č. j. -47, ze dne 24. 2. 2005, č. j. -94, a ze dne 13. 1. 2005, č. j. -50).

11. Mezinárodní ochrana je institutem výjimečným, poskytujícím ochranu z důvodů upravených v , nikoli před jakýmikoli negativními jevy v zemi původu. Žalobce zákonné podmínky pro udělení azylu podle nesplňuje. Následně žalovaný vysvětlil, že žalobce nesplňuje ani důvody pro udělení azylu podle téhož zákona.

12. Nejsou dány ani skutečnosti, podle nichž by mohla žalobci hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti nebo popravy. Nehrozí mu ani mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, jelikož to lze shledat pouze v případě reálné a bezprostřední hrozby nebezpečí, nikoli pokud vůbec nastat nemusí či může nastat pouze v případě přidružení jiných okolností, které dosud nelze předjímat. Žalobce dle své výpovědi neměl ve vlasti konkrétní problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami, natož v míře odpovídající mučení či nelidskému a ponižujícímu zacházení či trestání, a opakovaně se do ní vracel. V případě návratu do vlasti mu nehrozí přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy a nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle . U žalobce nejsou dány ani předpoklady pro udělení doplňkové ochrany podle .

III. Obsah žaloby

13. V žalobě žalobce namítl, že ačkoli doložil rozsáhlý důkazní materiál svědčící ve prospěch žádosti, žalovaný nenabídl jiné důkazy, které by ty žalobcem předložené zpochybňovaly a nevyvrátil je. K tomu žalobce citoval z rozsudku NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. -66. Žalovaný na popsané diskriminační projevy reagoval povrchně, neboť naznačil, že postavení žalobce v zemi původu je otázkou jeho volby, což demonstroval na zanechání studia. Žalobce však zanechal studia pod tíhou nesnesitelné diskriminace. Nešlo tedy o volbu, byl k tomu dotlačen společností. Žalovaný přitom neshledal další pobyt žalobce jako hrozbu pro veřejný pořádek a okolnosti podání žádosti tedy pro její meritorní posouzení nejsou rozhodné. Odůvodnění napadeného rozhodnutí nenabízí vysvětlení indického kastovního uspořádání ani popis pozice kasty, do níž žalobce náleží, a je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. K tomu žalobce citoval z Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydané Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992 (dále jen „Příručka“). Závěr, že žalobce neposkytl dostatečnou podporu pro svá tvrzení a jeho příběh je nevěrohodný, není podložen a je spekulativní, přičemž je důsledkem nedostatku aktivity žalovaného při zjišťování skutkového stavu a pomíjí pravidlo, podle nějž se v pochybnostech žádosti o mezinárodní ochranu vyhoví. Žalobcem uváděné skutečnosti svědčí pro přiznání azylu (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2005, č. j. -81).

14. Žalovaný měl současně posoudit, zda žalobci v případě návratu do Indie hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy, zde konkrétně v podobě nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ( ; viz rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2008, č. j -82). Na základě podkladů ve správním spisu nelze takovou hrozbu vyloučit. V tomto směru žalovaný případ a obavy žalobce nedostatečně posoudil a odůvodnil, čímž bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces (viz rozsudky NSS ze dne 24. 1. 2007, č. j. -46,

a ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130).

IV. Vyjádření žalovaného k žalobě

15. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Žalovaný si opatřil podklady, dostatečně zjistil skutkový stav a provedl přezkoumatelné hodnocení rozhodných skutečností. Žalobce měl dostatečný prostor, aby uvedl všechny rozhodné skutečnosti. Žalovaný následně opatřil informace o zemi původu z více na sobě nezávislých zdrojů a přihlédl k listinným podkladům předloženým žalobce. Skutečnost, že nedospěl ke stejným závěrům jako žalobce, neznamená, že by žalovaný nějaké podklady opomenul či hodnotil svévolně (je třeba je hodnotit v celkovém kontextu).

16. Předmětem nebylo obecné posouzení postavení příslušníků dalitských komunit v Indii,

ale konkrétní žádosti žalobce (zda právě jemu hrozí z některého zákonem stanoveného důvodu pronásledování nebo vážná újma). Existence nepříznivých společenských poměrů nebo diskriminačních jevů v zemi původu sama o sobě (pokud nevede k individualizovanému riziku dosahujícímu intenzity předpokládané ) k udělení mezinárodní ochrany nepostačuje.

17. Žalovaný nezpochybnil, že příslušníci dalitských komunit mohou být v některých částech Indie vystaveni diskriminačnímu jednání (tato skutečnost vyplývá i z podkladů předložených žalobcem i z informací o zemi původu). To však neznamená, že každý příslušník takové společenské skupiny splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany (je pronásledován). Žalobce neuvedl, že by byl opakovaně vystaven závažným útokům, systematickému násilí či jinému jednání dosahujícímu intenzity pronásledování. Statistické údaje o trestné činnosti páchané vůči Dalitům zmiňované žalobcem vypovídají o celkové situaci v zemi původu, nikoli o individuálním postavení žalobce. Relevantní okolností je, že žalobce po svém odjezdu do ČR vlast opakovaně dobrovolně navštívil, což představuje významný prvek při hodnocení objektivní důvodnosti tvrzeného rizika. Podobně je tomu ohledně tvrzení žalobce, že o mezinárodní ochranu požádal až poté, co mu nebylo prodlouženo pobytové oprávnění.

18. V souvislosti s žalobcem tvrzeným konfliktem mezi skupinou mladých mužů doprovázejících ženy a jinými osobami žalovaný podotkl, že žalobce netvrdil, že by se jej účastnil nebo se dopustil jednání motivovaného některým z důvodů uvedených v . Obavy žalobce jsou založeny především na domněnce, že se v důsledku nedorozumění ocitl mezi osobami, o něž se zajímají policejní orgány a že nebude vzhledem ke svému společenskému postavení schopen účinně hájit svá práva. Toto tvrzení však samo o sobě neprokazuje existenci pronásledování ve smyslu . Podle ustálené judikatury správních soudů není mezinárodní ochrana určena k poskytování ochrany před běžným výkonem trestní jurisdikce státu původu ani před obavou z případného trestního stíhání, pokud takové řízení není vedeno svévolně nebo z některého azylově relevantního důvodu. Žalobce neuvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující tomu, že případný zájem policejních orgánů je motivován jeho dalitskou příslušností. Pokud by skutečně existoval intenzivní zájem státních orgánů o jeho osobu nebo reálné nebezpečí bezprostředního pronásledování,

lze předpokládat, že by se tato skutečnost projevila na návratech žalobce do vlasti.

Ze shromážděných informací o zemi původu vyplývá, že indický právní řád obsahuje zvláštní úpravu chránící příslušníky dalitských komunit. Objektivní informační zdroje dokládají, že přes trvající společenské problémy státní orgány trestnou činnost proti Dalitům vyšetřují a pachatele stíhají. Skutečnost, že účinnost těchto mechanismů není vždy bezvýhradná, nepostačuje k závěru o neschopnosti či neochotě Indie poskytovat svým občanům ochranu.

19. Pokud jde o žalobcem zmíněnou Příručku, žalovaný nezpochybňuje její interpretační význam,

ale připomíná, že nejde o právně závazný pramen práva. V ní uvedené skutečnosti nelze vykládat tak, že správní orgán je povinen přijmout jakékoli tvrzení žadatele bez kritického posouzení nebo že je povinen přiznat mezinárodní ochranu vždy, kdy nelze některou skutečnost s absolutní jistotou ověřit. Takový výklad by byl v rozporu se a ustálenou judikaturou správních soudů. Žalovaný se zabýval nejenom jednotlivými událostmi popsanými žalobcem, ale i celkovým kontextem. Popisované obtíže představují především projevy společenské diskriminace a osobních konfliktů, nikoli systematické nebo cílené pronásledování ze strany státu či nestátních aktérů, proti nimž by stát nebyl schopen nebo ochoten poskytnout ochranu.

20. Současně nebylo prokázáno, že by žalobci hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu . Úvaha žalobce, že vzhledem ke své kastovní příslušnosti nebude požívat stejné ochrany jako jiní občané, sama o sobě nepostačuje pro závěr o existenci skutečného nebezpečí vážné újmy. Institut doplňkové ochrany není určen k řešení všech případů zhoršených životních podmínek nebo společenské nerovnosti.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

21. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ , (dále jen „“)]. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k čl. 46

odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, který se použije

i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024

o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (dále jen „procedurální nařízení“).

22. Vzhledem k tomu, že žalobce podal žádost o prodloužení doplňkové ochrany dne 7. 4. 2026

a údaje k této žádosti poskytl před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící podle znění účinného přede dnem 12. 6. 2026.

23. Soud při přezkoumáváni napadeného rozhodnutí vycházel z následující právní úpravy:

24. Podle azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

25. Podle doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

26. Podle za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje

a) trest smrti nebo poprava,

b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo

c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

27. Soud předně poukazuje na obecnost v žalobě uplatněných námitek. Soud se proto při jejich posouzení řídil závěrem rozsudku NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“

28. Žalobce v žalobě zejména tvrdil nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí a jeho nepřezkoumatelnost. Zrušení správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám správních rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či nesrozumitelnost skutečně nelze správní rozhodnutí meritorně přezkoumat (posoudit zákonnost v něm obsažených úvah). Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů však musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. -76).

29. Není pravdou, že žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně nezohlednil tvrzení a podklady žalobce poukazující na diskriminaci vůči Dalitům a vůči žalobci. Žalovaný tato tvrzení i žalobcem předložené podklady v odůvodnění napadeného rozhodnutí obsáhle shrnul a vyjádřil se k nim. Přitom souhrnně konstatoval, že „doložené dokumenty prokazují sociálně vžitý stereotyp o kastovním systému indické společnosti. Správní orgán nezpochybňuje neutěšenou situaci nižších kast v Indii, tedy i situaci Dalitů, ale je nucen konstatovat, že z dokumentů doložených žadatelem rozhodně nelze dovodit žádné konkrétní cílené pronásledování žadatele ve smyslu , a proto správní orgán tyto jako podklad pro vydání rozhodnutí ve věci nepoužil.“ Z toho jednoznačně vyplývá, že žalovaný žalobcem doložené podklady neignoroval ani nebagatelizoval a na jejich základě nich připustil obecně neutěšené postavení Dalitů (k nimž

se řadí i žalobce) v Indii. Zároveň však konstatoval a vysvětlil (mimo jiné na základě z vlastní iniciativy obstaraných informací o zemi původu), že takové skutečnosti (bez dalšího) nepředstavují důvod pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Žalovaný tedy po skutkové stránce nezpochybňoval žalobcem předložené podklady, nicméně z nich vyplývající skutečnosti (včetně nepříznivého zacházení s Dality) na základě vlastního právního posouzení vyhodnotil jako nepostačující

pro naplnění azylově relevantních důvodů podle až (zejm. právních pojmů pronásledování, odůvodněný strach z něj či skutečné nebezpečí vážné újmy). Za takové situace nebylo zapotřebí, aby žalovaný „nabídl jiné důkazy“ zpochybňující či vyvracející tvrzení

a podklady předestřené žalobcem nebo jakkoli podrobněji popisoval indický kastovní systém

a pozici žalobcovy kasty. Žalovaný vyhodnotil (i ve světle jím opatřených informací o zemi původu) tvrzení a podklady žalobce jako nedostatečné pro vyhovění žádosti, přičemž žalobce toto právní hodnocení nijak konkrétně v žalobě nerozporoval (tj. neargumentoval, proč je takové hodnocení provedené na základě shromážděných podkladů v dané věci nezákonné, resp. v reakci na toto hodnocení proč je případ žalobce na základě jeho tvrzení a shromážděných podkladů podřaditelný pod některý z azylově relevantních důvodů). Vzhledem k tomu tedy ohledně odůvodnění nenaplnění azylově relevantních důvodů v případě žalobce soud toliko odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud nesouhlasí se žalobcem, že žalovaný postavil výrok napadeného rozhodnutí na argumentu, že žalobce neposkytl dostatečnou podporu pro svá tvrzení a jeho příběh je nevěrohodný. Takový závěr z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá. Nelze přisvědčit ani obecnému tvrzení žalobce, že žalovaný bez povšimnutí přešel některé obavy žalobce, když žalovaný podrobně popisuje tvrzení žalobce a jím předložené podklady a konkrétně na ně reaguje.

30. Na základě právě uvedeného tedy soud shrnuje, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné

a bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu (v souladu s § 3 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů). Odůvodnění napadeného rozhodnutí v uspokojivé míře naplňuje požadavky vyslovené v žalobcem zmíněných rozsudcích NSS ze dne 31. 5. 2007, č. j. -66, ze dne 24. 1. 2007, č. j. -46, a ze dne 27. 7. 2007, č. j. -130, a je dostatečně přesvědčivé, přezkoumatelné a v tomto smyslu souladné mimo jiné i s právem na spravedlivý proces. Není rozporné ani s důkazním standardem popsaným v žalobcem citovaných pasážích Příručky (v dané věci nešlo o nevyhovění z důvodu nedostatečného prokázání žalobcem popsaného příběhu) a rozsudku NSS ze dne 20. 10. 2005,

č. j. -81 (žalovaný vysvětlil, proč žalobce nenaplňuje důvody pro udělení azylu

či doplňkové ochrany).

31. Na závěru žalovaného, že obecná diskriminace Dalitů nezakládá ve prospěch žalobce azylový důvod, nic nemění ani tvrzení žalobce stran šikany, kvůli níž byl nucen ukončit studium. Ani v tomto směru žalobcem uvedené skutečnosti nesvědčí o tom, že je žalobce v současné době pronásledován, je dán jeho odůvodněný strach z pronásledování ani že mu hrozí nebezpečí vážné újmy. Soud dále přisvědčuje žalovanému, že závěru o účelovosti žádosti nasvědčuje i skutečnost, že ji žalobce podal až pod hrozbou nuceného vycestování při nemožnosti (vzhledem k předchozí trestné činnosti žalobce) legalizovat svůj pobyt postupy podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V tomto směru soud považuje za přiléhavý v napadeném rozhodnutí citovaný rozsudek NSS

ze dne 13. 1. 2005, č. j. -50, podle něhož „Jestliže cizí státní příslušník o azyl požádá

až po poměrně dlouhé době strávené v České republice za situace, kdy jiné možnosti úpravy a obnovy legálnosti pobytu na tomto území jsou vyčerpány, ztíženy nebo omezeny, jedná se přinejmenším o nepřímý důkaz toho, že situaci ve své domovské zemi, pokud jde o důvody, pro něž lze azyl udělit, ve skutečnosti nepociťoval natolik palčivě. Zkoumání příčin, proč žadatel nepožádal o azyl bezprostředně po svém příjezdu do země, je tak vždy na místě

a společně s vyhodnocením jiných tvrzení žadatele je součástí zjišťování skutkového stavu věci.“ V tomto ohledu je relevantní i v napadeném rozhodnutí zmíněná skutečnost, že žalobce navzdory jeho nynějším tvrzením do Indie v minulosti opakovaně (na pobyty delší než měsíc) cestoval, k čemuž se v žalobě nijak nevyjádřil. Lze mít důvodné pochybnosti o tom, že by tak žalobce činil, pokud by v návratu do Indie skutečně pociťoval rizika spočívající v azylově relevantních důvodech.

32. Žalovaný se dostatečně zabýval i žalobcem v žalobě výslovně zmíněnou otázkou, zda mu v zemi původu skutečně hrozí nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání ve smyslu , a to zejména na str. 14 napadeného rozhodnutí. Uvedl, že musí jít o reálně a bezprostředně hrozící nebezpečí (nepostačuje tedy, pokud vůbec nastat nemusí či může nastat jedině v případě přidružení jiných okolností, které dosud nelze předjímat). Žalovaný takové nebezpečí v případě žalobce neshledal, a to s ohledem na jeho výpověď, že neměl během pobytu ve vlasti žádné konkrétní problémy s indickými státními orgány a bezpečnostními složkami, a dále žalovaný znovu připomenul okolnosti podání žádosti a žalobcovy opakované návraty do Indie. Tuto argumentaci žalobce nijak konkrétně nezpochybnil, a soud tak v souladu se žalovaným uzavírá, že předmětné reálné nebezpečí, které by hrozilo přímo žalobci, ze správního spisu nevyplývá. K poznámce žalobce, že nelze vyloučit hrozbu vážné újmy po jeho návratu

do vlasti, soud dodává, že pro přiznání doplňkové ochrany je zapotřebí, aby nebezpečí vážné újmy reálně a bezprostředně hrozilo. Nepostačí tedy, že hrozbu vážné újmy v případě návratu nelze vyloučit.

33. Soud tedy neshledal žádnou z žalobních námitek důvodnou, pročež žalobu z výše uvedených důvodů soud podle jako nedůvodnou zamítl.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.

35. Soud neshledal důvod provádět ve věci samé dokazování a za tím účelem nařídit ústní jednání, neboť veškeré podklady ay, z nichž při rozhodování vycházel, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009,

č. j. -117, publ. pod č. 2383/2011 Sb. NSS). O věci samé proto soud v souladu

s rozhodl bez nařízení jednání (účastníci řízení ve stanovené lhůtě nevyjádřili nesouhlas s tímto postupem).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 21. října 2026

Mgr. Bc. Jan Schneeweis v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje I. V.