Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
23 A 44/2026 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
23 A 44/2026 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivetou Postulkovou
žalobce: M. J. M. M., narozený dne X, občan Iráku
naposledy pobytem na území republiky X
zastoupený Mgr. Martinou Sklenskou, advokátkou
sídlem Moravské náměstí 13, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko Zastávka
Havířská 514, 664 84 Zastávka u Brna
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2026 č. j. CPR-33862-11/ČJ-2026-931200-ZZC,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 9. 2026 č. j. CPR-33862-11/ČJ-2026-931200-ZZC se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 10 140 Kč k rukám Mgr. Martiny Sklenské, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 1. 10. 2026 se žalobce domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o jeho zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPC“) a dobu zajištění mu stanovil na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.
2. Dne 5. 10. 2026 Krajský soud v Brně usnesením č. j. 33 A 45/2026-13 věc postoupil Městskému soudu v Praze, kterému se dostala fakticky do dispozice dne 12. 10. 2026 a správní spis byl soudu doručen dne 19. 10. 2026.
II.
3. Žalobce v žalobě poukazuje na to, že poté, co se dne 17. 9. 2026 dostavil k žalovanému k podání v pořadí třetí žádosti o mezinárodní ochranu, byl na místě zajištěn podle § 124 odst. 1 písm. c) ZPC, ačkoli v té době před Nejvyšším správním soudem probíhalo kasační řízení ve věci jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu. Tomu předcházelo, že rozhodnutím Policie ČR ze dne 23. 10. 2025 č. j. OAM-882/ZA-ZA11-K11-2025 bylo zastaveno řízení v pořadí o jeho druhé žádosti o mezinárodní ochranu, kterou žalovaný posoudil jako opakovanou. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce podanou žalobou, jíž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci přiznal odkladný účinek a rozsudkem ze dne 21. 7. 2026 žalobu pod č. j. 74 Az 7/2025-50 zamítl. Proti tomuto rozsudku žalobce včas podal kasační stížnost s návrhem na přiznání odkladného účinku. V době, kdy byl žalobce zajištěn (dne 17. 9. 2026), probíhalo před Nejvyšším správním soudem zmiňované kasační řízení, v němž tehdy ještě nebylo rozhodnuto o kasační stížnosti ani o návrhu na přiznání odkladného účinku. Napadené rozhodnutí však toto řízení před Nejvyšším správním soudem nezmiňuje. Nejvyšší správní soud následně (dne 1. 10. 2026 rozsudkem č. j. 22 Azs 149/2026-36) zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026 č. j. 74 Az 7/2025-50, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku nerozhodl. Věc se vrátila zpět krajskému soudu, který žalobě dříve přiznal odkladný účinek. Žalobce proto dovozuje, že dne 17. 9. 2026 měl právo na území České republiky pobývat do doby rozhodnutí o odkladném účinku kasační stížnosti, a nebyl povinen vycestovat z území České republiky.
III.
4. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhuje jako nedůvodnou zamítnout. Uvádí, že důvodem rozhodnutí o zajištění byla skutečnost, že žalobce je vedený v evidenci nežádoucích osob od 16. 4. 2026 do 31. 12. 2999 pod č. j. CPR-25640/ČJ-2025-931200-SV vydaného PSC Zastávka dne 21. 1. 2026 na dobu jednoho roku. Na území pobývá neoprávněně bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu na území ČR od 21. 8. 2026 do 1. 10. 2026. Žalovaný totiž vydal žalobci potvrzení k vycestování do 30 dnů, tj. do 20. 8. 2026 a Nejvyšší správní soud rozhodl rozsudkem dne 1. 10. 2026.
5. Řízení o jeho předchozí opakované žádosti o mezinárodní ochranu bylo ukončeno zamítnutím žaloby Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 74 Az7/2025-50 bez odkladného účinku, s nabytím právní moci dne 22. 7. 2026. Nejvyšší správní soud dne 1. 10. 2026 pod č. j. 22 Azs 149/2026-36 tento rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci č. j. 74 Az7/2025-50 zrušil a věc vrátil tamnímu soudu k dalšímu řízení. Poté, co Nejvyšší správní soud vydal výše zmiňovaný rozsudek, žalovaný bez zbytečných odkladů propustil žalobce ze zajištění dne 2. 10. 2026. V současné době se žalobce nachází na území oprávněně na základě odkladného účinku, který přiznal Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci dne 17. 12. 2025. Žalovaný dne 17. 9. 2026 telefonicky ověřil na podatelně Nejvyššího správního soudu, že v řízení vedeném pod sp. zn. 22 Azs 149/2026 nebylo rozhodnuto o odkladném účinku ani o žalobě, tedy že nikdo nerozhodl o tom, že by cizinec mohl zůstat na území do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu oprávněně.
6. Žalovaný měl pro zajištění žalobce splněny podmínky podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, především, že žádost o mezinárodní ochranu byla žalobcem podána účelově za případným zdržením a zmařením výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění vedeném pod č. j. CPR-25640/ČJ-2022-931200-SV s právní mocí dne 30. 6. 2026. Žalobce se proto v době podání další opakované žádosti o mezinárodní ochranu na území nacházel neoprávněně dne 17. 9. 2026 do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a vrácení spisového materiálu zpět Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci.
IV.
7. Ze správního spisu vyplývají tyto podstatné skutečnosti.
8. Podle Úředního záznamu o zajištění cizince ze dne 17. 9. 2026 se do Přijímacího střediska cizinců Zastávka dne 17. 9. 2026 dostavil žalobce, který požádal o mezinárodní ochranu. Bylo zjištěno, že o mezinárodní ochranu již dvakrát žádal. V prvním případě šlo o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost u Nejvyššího správního soudu, ve druhém případě „řízení ukončeno zamítnutí žaloby – Krajský soud (bez odkl. účinku) s NPM dne 22.07.2026. Jedná se tedy o další opakovanou žádost, kterou cizinec podal dne 17.09.2026.“ Lustracemi v jednotlivých evidencích bylo zjištěno, že je veden v evidenci nežádoucích osob od 16. 4. 2026 na dobu jednoho roku pod č. j. CPR-25640/ČJ-2025-931200-SV vydané Přijímacím střediskem cizinců Zastávka s tím, že: „Cizinec na území pobývá neoprávněně bez platného cestovního dokladu a bez platného oprávnění k pobytu na území ČR“.
9. Dne 21. 1. 2026 Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, č. j. CPR-25640-18/ČJ-2025-931200-SV rozhodla o uložení správního vyhoštění žalobci a stanovila mu dobu 1 roku, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území. Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 15. 4. 2026 bylo toto rozhodnutí zrušeno v části výroku, kterým bylo rozhodnuto, že vycestování žalobce je možné a v této části věc vrácena prvostupňovému orgánu, ve zbylé části bylo rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 17. 6. 2026 č. j. CPR-25640-34/ČJ-2025-931200-SV bylo konstatováno, že vycestování do Irácké republiky je možné a žalobci byla stanovena 30denní lhůta k vycestování. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 6. 2026.
10. V Protokolu o podání vysvětlení ze dne 17. 9. 2026 žalobce uvedl na otázku ohledně ukončení druhé žádosti o mezinárodní ochranu, že „…Z ČR jsem nevycestoval z důvodu, že moje právnička dělá nějaké úkony ohledně neudělení azylu a z tohoto důvodu jsem usoudil, že jsem zde legálně a nevycestoval jsem. … Myslel jsem si, že jsem zde legálně.“
11. V Evidenční kartě žalobce č. M004592 ze dne 17. 9. 2026 má žalobce v kategorii Řízení záznam, podle kterého byla dne 2. 12. 2025 „podána žaloba – Krajský soud (bez odkl. účinku)“, dne 8. 12. 2025 učiněno k „ČJ 74 AZ 7/2025 vyjádření k návrhu na přiznání odkl. účinku žaloby – Krajský soud (bez odkl. účinku)“, dále dne 17. 12. 2025 „přiznání odkl. účinku žaloby – Krajský soud (odkl. účinek)“, dne 21. 7. 2026 „Krajský soud řízení – zamítnutí žaloby – bez odklad. účinek“, dne 3. 8. 2026 u „ČJ 22 Azs 149/2026 Nejvyšší správní soud – podání kasační stížnosti s návrhem na odkladný účinek“, dne 12. 8. 2026 „Nejvyšší správní soud – žádost o vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku“ a dne 13. 8. 2026 „Nejvyšší správní soud – postoupení vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku“.
12. Podle napadeného rozhodnutí (rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, ze dne 17. 9. 2026 č. j. CPR-33862-11/ČJ-2026-931200-ZZC s právní mocí z téhož dne) byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) ZPC zajištěn za účelem správního vyhoštění s dobou zajištění stanovenou na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody, tj. od 17. 9. 2026 do dne 15. 12. 2026. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaný uvádí, že v daném případě žalobce potřetí žádal o mezinárodní ochranu. V prvním případě žádal o mezinárodní ochranu dne 21. 5. 2017 a kasační stížnost mu byla odmítnuta Nejvyšším správním soudem pro nepřijatelnost s právní mocí dne 13. 6. 2025. „Druhou žádost o mezinárodní ochranu podal cizinec dne 06.08.2025 pod M004592. Toto řízení bylo ukončeno zamítnutím žaloby (bez odkl. účinku) – KS s NPM 22.07.2026. Ze strany OAMP MV ČR Zastávka bylo cizinci vydáno potvrzení k vycestování do 30 dnů, tj. do 20.08.2026.“ Dále se konstatuje, že žalobce od 16. 4. 2026 je veden v ENO na dobu jednoho roku. Na území republiky pobývá neoprávněně a je bez platného cestovního pasu. Jedná se o další opakovanou žádost, kterou cizinec podal dne 17. 9. 2026. Dne 21. 1. 2026 bylo žalobci vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění s právní mocí dne 30. 6. 2026 na dobu 1 roku, s dobou vycestování do 30 dnů od nabytí právní moci nebo od okamžiku, kdy cizinec pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalobce se na území od 21. 8. 2026 nachází neoprávněně, nerespektuje správní vyhoštění a pobýval dál na území, čímž naplnil zákonné ustanovení podle § 124 odst. 1 písm. c) ZPC.
13. Dne 2. 10. 2026 byl žalobce na základě příkazu k propuštění ze zařízení pro zajištění cizinců propuštěn podle § 127 odst. 1 písm. a) ZPC (zanikl důvod pro zajištění, pozn. soudu) poté, co zástupkyně žalobce dne 1. 10. 2026 žalovanému doručila mimo jiné rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2026 č. j. 22 Azs 149/2026-36, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026 č. j. 74 Az 7/2025-50 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Pod bodem [19] kasačního rozsudku Nejvyšší správní soud uvedl, že „samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o této kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44)“.
V.
14. Poté, co Městskému soudu v Praze byla věc postoupena z Krajského soudu v Brně, vyžádal si soud od Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ke sp. zn. 74 Az 7/2025 usnesení o odkladném účinku žaloby i rozsudek v tamní věci (rozsudek Nejvyššího správní soudu byl připojen k žalobě a je i součástí následně zaslaného správního spisu, viz bod 13. tohoto rozsudku, pozn. soudu). Z těchto rozhodnutí vyplývá následující.
15. Podle usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 12. 2025 č. j. 74 Az 7/2025-30 byl žalobě v tamní věci přiznán odkladný účinek (proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 10. 2025 č. j. OAM-882/ZA-ZA11-K11-2025 ve věci zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu žalobce). Tamní soud pod bodem 9. tohoto usnesení konstatoval: „Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území ČR i po dobu probíhajícího řízení o jeho žalobě či kasační stížnosti, neboť pro případ, že by byl se svou žalobou či kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy…“
16. Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026 č. j. 74 Az 7/2025-50 byla žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 10. 2025 č. j. OAM-882/ZA-ZA11-K11-2025, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, zamítnuta.
VI.
17. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání podle § 172 odst. 5 ZPC, jelikož účastníci řízení v zákonné pětidenní lhůtě po podání žaloby nenavrhli projednání věci při ústním jednání a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné. Rozhodnutí doručená od Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, a to usnesení o odkladném účinku a rozsudek, viz body 14. až 16. tohoto rozsudku, soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“), oběma účastníkům dne 19. 10. 2026 doručil a jsou jim tudíž známy.
18. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s. ř. s.), při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). V souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21, soud z úřední povinnosti přezkoumal podmínky zákonnosti zajištění žalobce. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně.
19. Ve věci účastníci nesporují, že žalobci bylo uloženo platné správní vyhoštění, ani okolnost, že žalobce že je veden v evidenci nežádoucích osob. Předmětem sporu je, zda v době probíhajícího řízení před Nejvyšším správním soudem ve věci kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026 č. j. 74 Az 7/2025-50, mohl žalovaný rozhodnout o zajištění žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) ZPC. Městský soud v Praze má za to, že žalovaný nebyl oprávněn žalobce za daných okolností takto zajistit.
20. Zajištění cizince je zásahem do jeho osobní svobody, a proto může být provedeno pouze v souladu se zákony, Ústavou a Listinou a v neposlední řadě s Úmluvou, jíž je Česká republika vázána.
21. V dané věci soud shledal za podstatný předchozí procesní děj událostí. Žalobci bylo pravomocně uloženo správní vyhoštění (viz shora). Ačkoli žalovaný měl z Evidenční karty žalobce č. M004592 ze dne 17. 9. 2026 relevantní informace o tom, že v předchozím řízení o mezinárodní ochraně je vedeno řízení před soudem krajským, v němž byl žalobě přiznán odkladný účinek dne 17. 12. 2025: „přiznání odkl. účinku žaloby – Krajský soud (odkl. účinek)“ (podtrhl soud, pozn. soudu), k němuž se dříve dne 8. 12. 2025 žalovaný vyjadřoval: „ČJ 74 AZ 7/2025 vyjádření k návrhu na přiznání odkl. účinku žaloby – Krajský soud (bez odkl. účinku)“, a poté, co byla žaloba soudem zamítnuta, byla podána kasační stížnost s návrhem na odkladný účinek dne 3. 8. 2026 a řízení je vedeno před Nejvyšším správním soudem u: „ČJ 22 Azs 149/2026 Nejvyšší správní soud – podání kasační stížnosti s návrhem na odkladný účinek“ (vše viz bod 11. tohoto rozsudku), tyto informace nezohlednil, resp. ani si je nevyžádal či neověřil od Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ke sp. zn. 74 Az 7/2025.
22. Z usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 17. 12. 2025 č. j. 74 Az 7/2025-30, jímž byl žalobě v tamní věci přiznán odkladný účinek (proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 23. 10. 2025 č. j. OAM-882/ZA-ZA11-K11-2025 ve věci zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu žalobce) by žalovaný totiž zjistil, že tamní soud pod bodem 9. tohoto usnesení konstatoval: „Vyhošťovanému cizinci je tedy obvykle zachována možnost setrvat na území ČR i po dobu probíhajícího řízení o jeho žalobě či kasační stížnosti, neboť pro případ, že by byl se svou žalobou či kasační stížností úspěšný, nelze vyloučit příčinnou souvislost mezi důsledky realizace rozhodnutí o vyhoštění a možným vznikem bezprávné újmy…“ (podtrhl Městský soud v Praze, pozn. soudu). Znamená to, že tamní soud výslovně žalobci zachoval možnost setrvat na území ČR nejen po dobu řízení před tamním soudem, ale i po dobu následně probíhajícího kasačního řízení před Nejvyšším správním soudem. Současně z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2026 č. j. 22 Azs 149/2026-36, jímž byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026 č. j. 74 Az 7/2025-50 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, vyplývá že Nejvyšší správní soud měl od žalobce k dispozici s kasační stížností též návrh na odkladný účinek kasační stížnosti, jelikož pod bodem [19] kasační soud uvedl, že „samostatně nerozhodoval o stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o této kasační stížnosti rozhodl bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2003, čj. 2 Azs 3/2003-44).“. Z citovaného vyplývá, že i pro kasační řízení byl evidentně z procesní opatrnosti též podán návrh na odkladný účinek podle § 107 s. ř. s., na který se vztahují ustanovení § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. přiměřeně.
23. Oproti tomu žalovaný v napadeném rozhodnutí dovodil ke druhé žádosti: „Druhou žádost o mezinárodní ochranu podal cizinec dne 06.08.2025 pod M004592. Toto řízení bylo ukončeno zamítnutím žaloby (bez odkl. účinku) – KS s NPM 22.07.2026. Ze strany OAMP MV ČR Zastávka bylo cizinci vydáno potvrzení k vycestování do 30 dnů, tj. do 20.08.2026.“ (zvýraznil soud). Uvedené je v rozporu se skutečnostmi shora citovanými, jelikož odkladný účinek byl přiznán žalobě pro řízení před krajským soudem i pro případné kasační řízení o kasační stížnosti již zmiňovaným krajským soudem. Současně citovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 21. 7. 2026 č. j. 74 Az 7/2025-50 zrušen a Nejvyšší správní soud uvedl, z jakého důvodu nerozhodoval o odkladném účinku kasační stížnosti samostatně. Věc se tedy znovu vrátila tamnímu krajskému soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, který ve věci žalobce rozhodne. Tamní soud byl zavázán, aby si opatřil informace umožňující posoudit stav v zemi původu ke dni rozhodování a posoudil, zda nedošlo k takové změně poměrů, která by mohla založit opodstatněnost žádosti žalobce.
24. Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl zajištěn v době, kdy o jeho předchozí žádosti o mezinárodní ochranu nebylo v kasačním řízení rozhodnuto, když v řízení před soudem i navazujícím kasačním řízení byl odkladný účinek žalobě přiznán.
25. Soud proto neshledal, že by se žalobce na území ke dni zajištění 17. 9. 2026 nacházel neoprávněně. S konečnou platností totiž nebylo postaveno najisto v řízení před Krajským soudem v Ostravě – pobočka v Olomouci ke sp. zn. 74 Az 7/2025, že žalobce nebude v případě nuceného vycestování vystaven pronásledování či hrozbě vážné újmy, a zda existuje u něj překážka vycestování.
26. Podle § 124 odst. 1 písm. c) ZPC proto nelze zajistit cizince, o jehož správním vyhoštění sice bylo pravomocně rozhodnuto, ale cizinec požádal o mezinárodní ochranu a soud ve věci mezinárodní ochrany vede řízení. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu přitom nevyplývá, že by v pořadí druhá žádost o mezinárodní ochranu byla podána účelově, s cílem pozdržet nebo zmařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Jelikož řízení v pořadí druhé probíhá, předmětné řízení by proto mělo být zastaveno postupem podle § 66 odst. 2 zákona č. 500/2024 Sb., správní řád.
27. Výklad žalovaného, že žalobce se nacházel na území od 21. 8. 2026 neoprávněně poté, co mu vystavil potvrzení o vycestování do 20. 8. 2026, a jeho nelegální pobyt trval do 1. 10. 2026, kdy Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek jmenovaného krajského soudu, a poté se zde žalobce nachází legálně, nemůže rozumně obstát. V každém stadiu řízení by žalobce měl mít na jisto postavený svůj pobytový status. Není možné uvést, že po cca měsíci a půl nelegálního pobytu zde žalobce zase má pobyt souladný se zákonem.
VII.
28. S ohledem na shora uvedené Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, napadené rozhodnutí proto zrušil pod výrokem I. tohoto rozsudku podle § 78 odst. 1 s. ř. s. z důvodů § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Věc soud vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.
29. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce, kterému soud přiznal náhradu nákladů řízení. Náklady řízení představují náklady na zastoupení advokátkou za 2 úkony právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále též „advokátní tarif“), [příprava a převzetí zastoupení, a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu] 2 x 4 620 Kč [§ 7 bod 5 ve vazbě na § 9 odst. 5 advokátního tarifu] a režijní paušál ve výši 2 x 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady na právní zastoupení tak činí 10 140 Kč, soud ověřil, že zástupkyně žalobce není plátcem DPH. Žalobci tak bude na náhradě nákladů zaplacena žalovaným celková částka 10 140 Kč k rukám jeho zástupkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 21. října 2026
Mgr. Iveta Postulková v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J.S.