Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ad 14/2026 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Loudové a soudkyň JUDr. Dany Černé, Mgr. Kateřiny Peroutkové v právní věci

žalobce: X, narozený dne X

bytem X

zastoupený advokátkou JUDr. Vladanou Vališovou, LL.M.

sídlem Balbínova 1093/27, 120 00 Praha 2

proti

žalované: Personální ředitelka sekce pro státní službu

Úřadu vlády České republiky

sídlem Nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha 1

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2026, č. j. 20000-2026-UVCR

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 19. 5. 2026, č. j. 20000-2026-UVCR (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu obrany (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 28. 1. 2026, č. j. 23412863-12/2025-7542 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně podle , , , a odst. 2 o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a , o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů (dále též „nařízení o platových poměrech“), rozhodl o přijetí žalobce do služebního poměru, jeho zařazení na služební místo, zařazení do 12. platové třídy, 8. platového stupně a určení měsíčního platu.

II. Žalobní body

3. Žalobce byl dne 28. 1. 2026 přijat do služebního poměru se zařazením na služební místo ministerského rady oddělení pořizování vojenského materiálu odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany (X) v oborech služby obrana a veřejné investování a zadávání veřejných zakázek (dále jen „služební místo“). Zařazen byl do 12. platové třídy, 8. platového stupně, přičemž různým pracovním zkušenostem žalobce přiznal správní orgán I. stupně rozdílnou míru využitelnosti pro výkon služby. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil, a proto v zákonné lhůtě podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Namítl přitom, že správní orgán I. stupně nevycházel ze skutečného obsahu jeho předchozích činností, ale pouze z obecných popisů povolání, že jednotlivým obdobím praxe přisoudil rozdílnou míru využitelnosti bez vysvětlení použitých kritérií, že neprovedl dostatečné dokazování a že nesprávně vyložil pojem „obdobné činnosti“ podle § 3 nařízení o platových poměrech. Toto odvolání žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila s argumentací, že správní orgán I. stupně zjistil skutkový stav dostatečně a svůj výrok řádně odůvodnil.

4. Žalobce v žalobě namítl, že nelze zjistit, jakými úvahami byly správní orgány vedeny při stanovení míry započitatelné praxe žalobce dle § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech. Žalobce zejména poukázal na nejasnou metodiku pro úvahu o započitatelnosti praxe předchozích žalobcových povolání, když některé jeho praxe správní orgán I. stupně započítal celé a jiné ze třetiny nebo poloviny. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že správní orgán nevybočil z mezí správního uvážení, což, dle žalobce, samo o sobě nepředstavuje odůvodnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 23. 3. 2005, č. j. -42). Hodnocení správních orgánů je navíc vnitřně nekonzistentní, když v některých případech vychází z konkrétní pracovní náplně žalobce a jindy z obecné charakteristiky nebo názvu dané pracovní pozice. V některých případech absence podkladů vedla správní orgány k úplné započitatelnosti, v jiných ke stanovení konkrétní míry. Žalobce měl s odkazem na rozsudek NSS ze dne 12. 8. 2004, č. j. -83, za to, že takový výkon veřejné správy není slučitelný se zásadou právní jistoty ani s požadavkem rovného zacházení s adresáty veřejné správy. Postup žalované je porušením zásady předvídatelnosti, rovnosti a legitimního očekávání, když Ministerstvo obrany dříve posoudilo tuto věc odlišně.

5. Žalobce dále namítl, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro zákonné rozhodnutí a postupovaly v rozporu se zákonem i zásadou materiální pravdy (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2018, č. j. -38). Žalobce v návaznosti na rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2005, č. j. -42, argumentoval, že správní uvážení není projevem volné úvahy správního orgánu a mělo by být vykonáváno v mezích zákona, racionálně, předvídatelně a přezkoumatelným způsobem. Správní orgány založily své závěry na skutečnosti, že žalobce nepředložil určitéy, nikoli na skutečně zjištěném stavu. Správní orgány tak dle jeho názoru rezignovaly na vlastní dokazování a odpovědnost za zjištění skutkového stavu přenesly téměř výlučně na žalobce, čímž porušily zásadu materiální pravdy. Správní orgán nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu, ale z předpokladů a obecných charakteristik. Předmětnéy bylo navíc vzhledem k velkému časovému odstupu téměř nemožné získat, což žalobce ve správním řízení opakovaně namítal. V tomto kontextu žalobce poukazoval na nevypořádanou námitku týkající se skutečnosti, že jeho služební místo bylo v oznámení o vyhlášení výběrového řízení ze dne 1. 10. 2025, č. j. 23412863-2/2025-7542 (dále jen „oznámení o vyhlášení výběrového řízení“), označeno jako klíčové služební místo, ale tato skutečnost se nijak nepromítla do platového ohodnocení, ani úvah správního orgánu o využitelnosti jeho předchozí odborné praxe. Tuto skutečnost ve svém odvolání namítl a správní orgány se s ní dostatečně nevypořádaly. Rozporoval také posouzení činnosti policejního komisaře jako pouze částečně využitelné praxe, zvláště pokud jeho činnost jako projektového manažera byla posouzena jako plně využitelná praxe.

6. Další žalobcova námitka směřovala k pojmu „obdobných činností“ dle § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech. Žalobce totiž tvrdí, že správní orgány využily nepřiměřeně restriktivního výkladu, v rozporu s účelem i jazykovým výkladem předmětného ustanovení, když pojem obdobných činností ztotožnily s činnostmi spočívajícími v zadávání veřejných zakázek. Smyslem zákona je širší odborné posouzení využitelnosti získaných zkušeností a pokud by zákonodárce smysl ustanovení zamýšlel tak, jak ho vykládají správní orgány, formuloval by ho jinak. Státní moc v roli zaměstnavatele nesmí zneužívat zákonné nejednoznačnosti v neprospěch zaměstnance a správní orgány by měly použít výklad pro zaměstnance příznivější. Žalobce přitom celý život vykonával profese, které mu daly odborný základ pro výkon státní služby, a specializace služebního místa na veřejné zakázky sama o sobě neznamená, že veškeré předchozí odborné zkušenosti žalobce ztrácejí svou využitelnost. Správní orgány se v tomto kontextu nezabývaly námitkou, že právě zkušenosti žalobce mu umožnily nástup bez komplexního přeškolení.

7. Žalovaná namísto přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně doplnila vlastní právní argumentaci a postupovala v rozporu s . Žalovaná, jako odvolací orgán, totiž byla povinna pouze posoudit zákonnost prvostupňového rozhodnutí a pro případ jeho nedostatečného odůvodnění, rozhodnutí zrušit. Doplnění argumentace žalovanou nemůže nahradit chybějící prvostupňové rozhodnutí. Správní orgán I. stupně rovněž neposoudil námitku žalobce týkající se dřívějšího posouzení odborné praxe žalobce ministerstvem obrany a žalovaná pouze uvedla, že se jednalo o jiný právní režim, a proto nelze oba případy srovnávat. Žalovaná se dále snažila dodatečně zdůvodnit, proč správní orgán I. stupně vycházel z Národní soustavy povolání, a vytvářela tak nové odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, místo jeho přezkoumání. Tento postup dle názoru žalobce odporoval dvoustupňovému správnímu řízení. Žalovaná se taktéž nezabývala námitkou o možnosti aplikace ustanovení nařízení o platových poměrech.

8. Žalobce namítl, že správní orgány při hodnocení jeho předchozí odborné praxe porušily zásadu předvídatelnosti a rovnosti podle . Žalobce totiž v minulosti již byl zaměstnancem resortu Ministerstva obrany a jeho totožná profesní praxe byla posouzena odlišně. Správní orgány ji nyní hodnotily podstatně méně příznivěji, aniž přesvědčivě vysvětlily důvody změny svého přístupu. Rozhodnutí postrádalo jasná a objektivní kritéria, podle nichž byla jednotlivá období jeho kariéry posuzována, neboť není zřejmé, zda správní orgány přihlížely k právní náročnosti vykonávané činnosti, míře samostatnosti, odpovědnosti, rozhodovacím pravomocem, manažerským zkušenostem či jiným odborným předpokladům a jakou váhu těmto hlediskům přikládaly. Žalobce dále vytkl, že nebyla zohledněna skutečnost, že v oznámení o vyhlášení výběrového řízení bylo předmětné služební místo označeno jako klíčové, ale tato okolnost se nikterak nepromítla do prvostupňového, ani napadeného, rozhodnutí. Žalobce uzavřel, že žalovaná pochybila a nelze vyloučit, že tato pochybení měla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, bez odstranění těchto vad nelze správnost závěru správního orgánu I. stupně přezkoumat. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalované

9. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedla, že obě rozhodnutí obsahují dostatečné skutkové i právní důvody pro stanovení započitatelné praxe žalobce a určení jeho platového stupně. Podle žalované není rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění je zřejmé, jaká období profesní praxe byla posuzována, z jakých podkladů správní orgány vycházely a jakými úvahami se řídily při hodnocení využitelnosti jednotlivých pracovních zkušeností. Žalovaná zdůraznila, že právní předpisy nevyžadují použití předem stanovené metodiky či matematického algoritmu pro určení míry započitatelné praxe a že správnímu orgánu I. stupně náleží prostor pro individuální posouzení každého případu.

10. K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaná uvedla, že možnost předložit podklady o předchozí profesní činnosti leží primárně ve sféře žalobce, a pokud žalobce k některým obdobím své praxe nepředložil konkrétní dokumenty, bylo legitimní a racionální využít jako podpůrný zdroj informací také údaje z Národní soustavy povolání. Žalovaná rovněž setrvala na názoru, že při posuzování započitatelné praxe správní orgány správně rozlišovaly mezi obdobnými činnostmi a jinou odbornou praxí a že nedošlo k požadavku úplné totožnosti vykonávaných činností. V otázce označení služebního místa jako klíčového odkázala žalovaná na strany 6 až 7 napadeného rozhodnutí.

11. Ve vztahu k námitce porušení zásady předvídatelnosti a rovnosti žalovaná zdůraznila, že žalobcem uváděné dřívější posouzení jeho praxe Agenturou služeb Ministerstva obrany se týkalo jiného pracovního místa, jiného okruhu činností i odlišného právního režimu, a nemohlo proto založit povinnost rozhodnout v nyní projednávané věci shodně. Žalovaná dále s odkazem na rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2013, č. j. -47, a rozsudek NSS ze dne 6. 2. 2019, č. j. -37, uvedla, že odvolací orgán je oprávněn doplnit odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, aniž by tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, pokud tím nejsou dotčena procesní práva účastníka. Na základě uvedených argumentů žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobce

12. Žalobce v replice uvedl, že vyjádření žalované neodstraňuje jím vytýkanou nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí, neboť z nich nadále není patrné, podle jakých věcných kritérií byla jednotlivá období jeho profesní praxe hodnocena, ani jak správní orgány dospěly ke konkrétní míře jejich zápočtu. Namítl, že žalovaná popisuje pouze podklady a výsledky správního uvážení, nikoliv vlastní hodnotící úvahy, na jejichž základě byla určitá praxe započtena v plném rozsahu, jednou polovinou či jiným podílem. Odkázal přitom na rozdílné posouzení jednotlivých období praxe, zejména praxe projektového manažera a referenta bezpečnosti státu, z nichž podle jeho názoru vyplývají vnitřní rozpory rozhodnutí. U praxe referenta bezpečnosti státu správní orgán I. stupně výslovně uvedl, že žalobce vykonával činnosti obdobné služebním činnostem, přesto však tuto praxi podřadil pod jinou praxi a započetl ji pouze z jedné poloviny, aniž vysvětlil kritéria tohoto rozlišení.

13. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním žalobce uvedl, že nezpochybňuje svou povinnost poskytovat správnímu orgánu součinnost, avšak odpovědnost za dostatečné zjištění skutkového stavu nadále nese správní orgán. Namítl, že správní orgány přikládaly nepřiměřený význam absenci historických podkladů, přestože si byly vědomy objektivních obtíží při jejich získávání. Současně uvedl, že Národní soustava povolání může sloužit pouze jako podpůrný zdroj a nemůže sama nahradit zjištění skutečně vykonávaných činností konkrétní osoby. Podle žalobce správní orgány nevysvětlily, proč v některých případech vedla obecná charakteristika povolání k plnému zápočtu praxe, zatímco v jiných případech pouze k zápočtu částečnému. Žalobce dále uvedl, že netvrdil, že každá odborná činnost ve veřejném sektoru představuje obdobnou činnost podle § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech, nýbrž poukazoval na konkrétní obsahovou shodu předchozí praxe s činnostmi vykonávanými na služebním místě, zejména v oblasti aplikace právních předpisů, analytické, rozhodovací, kontrolní a koordinační činnosti. Dodal, že žalovaná nevysvětlila odlišné hodnocení téže profesní historie oproti předchozímu zápočtu provedeného jiným služebním orgánem.

14. K otázce klíčového služebního místa žalobce upřesnil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně tuto otázku neřešilo a rozhodné důvody byly podle něj formulovány až v odvolacím řízení. Měl za to, že není zřejmé, z jakého právního podkladu žalovaná dovozuje nutnost návrhu na označení státního zaměstnance za klíčového zaměstnance jako předpoklad postupu podle § 1 odst. 3 nařízení o platových poměrech. K doplnění odůvodnění v odvolacím řízení žalobce připustil možnost odstraňování některých vad prvostupňového rozhodnutí, avšak namítl, že odvolací orgán nemůže nahrazovat chybějící skutkové a hodnotící úvahy, které tvoří základ správního uvážení. Odkázal na judikaturu NSS a uvedl, že argumenty obsažené až ve vyjádření k žalobě nemohou zpětně doplňovat důvody, které v přezkoumávaném správním rozhodnutí absentují.

15. Závěrem žalobce konstatoval, že vyjádření žalované nevyvrací základní žalobní námitku spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Podle jeho názoru z rozhodnutí správních orgánů nadále nevyplývá, podle jakého jednotného měřítka byla jednotlivá období odborné praxe hodnocena a započítána. Zdůraznil, že se nedomáhá nahrazení správního uvážení soudem, ale požaduje, aby správní uvážení bylo založeno na dostatečně zjištěném skutkovém stavu, vycházelo ze zákonných kritérií a bylo přezkoumatelně odůvodněno.

V. Obsah správního spisu

16. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:

17. Ve správním spisu je založena (i) obsáhlá e-mailová komunikace mezi správním orgánem I. stupně a žalobcem týkající se primárně doložení zkušeností datovaná od 3. 12. 2025 do 23. 1. 2026, (ii) úřední záznam ze dne 19. 1. 2026 o kontaktování pracovnice Archivu Policie České republiky (dále jen „ČR“) a pracovnice personálního odboru Krajského ředitelství Policie ČR k možnosti obstarání personálního spisu žalobce bez uvedení jeho jména a sdělení, že v případě žádosti o údaje z daného spisu by správnímu orgánu I. stupně tyto informace nebyly sděleny, (iii) úřední záznam ze dne 22. 1. 2026 o osobním jednání mezi Mgr. X (oprávněnou osobou správního orgánu I. stupně) a žalobcem, během něhož byl žalobce seznámen se zjištěními uvedenými v úředním záznamu ze dne 19. 1. 2026. Součástí je předložený text, který žalobce sepsal, pojednávající o náplni své předchozí policejní práce. Dle úředního záznamu bylo již dříve žalobci sděleno, proč není možné započíst jeho pracovní poměr u Policie ČR, k čemuž mělo mj. dojít i na osobní schůzce s Mgr. X. Na této schůzce žalobce předložil i dohodu sjednanou k náhradní vojenské službě a zároveň byl upozorněn, že vzhledem k chybějícímu časovému rozmezí vojenské služby v dohodě není možné pouze na základě tohoto dokladu službu započíst. Na základě toho později doložil kopii své vojenské knížky.

18. Ve spise jsou dále založeny pracovní smlouvy žalobce (i) se společností X na pozici asistent ředitele a potvrzením při změně zaměstnavatele o výkonu práce od 15. 8. 2024 do 12. 9. 2024, (ii) s Ministerstvem obrany ČR na pozici referent bezpečnosti státu od 1. 2. 2025 do 31. 1. 2026, včetně popisu pracovní činnosti na dané pozici a dokumentem o započitatelné praxi od Agentury služeb Ministerstva obrany, (iii) společností X na pozici projektový manažer a potvrzením při změně zaměstnavatele o výkonu práce od 1. 9. 2023 do 31. 3. 2024, (iv) potvrzení při změně zaměstnání od společnosti X na pracovní pozici projektový manažer s výkonem práce od 1. 10. 2020 do 31. 8. 2023, (v) výpisy z Národní soustavy povolání o specializaci Asistent, povolání Projektový manažer, povolání Policista – asistent a specializaci Inspektor služby pořádkové policie, (vi) dokument Policie ČR týkající se náplně služební činnosti policisty – komisaře, (vii) návrh na ustanovení žalobce do funkce starší referent ze dne 17. 12. 1991, (viii) potvrzení o výkonu služby žalobce od Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze dne 23. 1. 2026, že byl žalobce zaměstnán od dne 1. 9. 1988 do 30. 9. 2020 ve služebním poměru dle zákona , (ix) dohoda o získání nebo zvýšení kvalifikace uzavřenou mezi žalobcem a Sborem národní bezpečnosti dne 1. 4. 1989, (x) dohodu ohledně vojenské náhradní služby ze dne 18. 2. 1988, (xi) fotokopie vojenské knížky žalobce a (xii) původní oznámení o vyhlášení výběrového řízení na pozici ministerského rady.

19. Dne 28. 1. 2026 vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, kterým rozhodl o přijetí žalobce do služebního poměru.

20. V odůvodnění popsal služební činnosti vztahující se ke služebnímu místu podle Informačního systému o službě a personálu: mj. provádění posuzovací, konzultační a poradenské činnosti; příprava, zadávání a kontrola veřejných zakázek; podílí se na zpracování a posuzování návrhů programů a koncepcí dlouhodobého vývoje v oblasti obrany státu a ochrany ekonomických zájmů státu při pořizování majetku; podílí se na tvorbě systému programového financování z centrálních zdrojů a jeho uplatňování v praxi; provádí analýzy požadavků a specifikací akvizičního plánu Ministerstva obrany a zajišťuje realizaci přidělených veřejných zakázek; samostatně plní úkoly přípravy, uveřejňování, zadávání a vypořádání veřejných zakázek na přidělené úkoly a akce akvizičního plánu; koordinuje přípravu a zpracovává podklady pro zadávajícího veřejné zakázky na pořízení vojenského materiálu a souvisejících služeb; zpracovává dokumentaci potřebnou k realizaci projektů vyzbrojování v rozsahu stanoveném , o zadávání veřejných zakázek, a vnitřními předpisy; uveřejňuje údaje o zadávaných a realizovaných veřejných zakázkách na profilu zadavatele; posuzuje, analyzuje a kontroluje výši cen; zpracovává stanoviska k obdrženým námitkám a stížnostem uchazečů o veřejné zakázky; zabezpečuje uveřejnění uzavřených smluv v registru smluv; zpracovává materiály k uzavírání obchodně-právních závazkových vztahů a vypořádává připomínky; zpracovává a posuzuje návrhy koncepčních a normotvorných materiálů v oblasti pořizování majetku a služeb, vyzbrojování, výzkumu, vývoje, obranných technologií a cenotvorby; zajišťuje průběžnou kontrolu plnění uzavřených závazkových vztahů a zpracovává faktury k uplatňování smluvních pokut; kontroluje a usměrňuje rovnováhu finančních zdrojů a potřeb v průběhu smluvní realizace programů a projektů; vede dokumentaci veřejných zakázek; zúčastňuje se činnosti v komisích zadavatele při výběrových řízeních a řešení smluvně závazkových vztahů; odpovídá za zadávání a komplexní realizaci přidělených veřejných zakázek k nabývání vojenského materiálu a souvisejících služeb…

21. Správní orgán I. stupně vyšel při určení míry započitatelné praxe také z Organizačního řádu Ministerstva obrany č. 61/2019 Věstníku, podle kterého jsou v působnosti oddělení pořizování vojenského materiálu odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany následující činnosti: zabezpečování zadávání a realizace veřejných zakázek a uzavírání smluv v rámci vertikální nebo horizontální spolupráce k nabývání vojenského materiálu a pořizování služeb k zajištění provozu vojenského materiálu v oblasti rozvoje a zabezpečení vzdušných sil, vojenské výstroje, vojenských zabezpečovacích vozidel, silničních přepravních vozidel a mechanizačních prostředků, technologií pro údržbu a opravy a zdravotnické techniky v rámci programového financování, s výjimkou stanovení druhu zadávacího řízení nebo zadávacího postupu; příprava podkladů pro zadávajícího veřejné zakázky na vojenský materiál v působnosti odboru; zpracovává návrhy na pověření komisí podle , o zadávání veřejných zakázek, a provádění poučení jejich členů; uveřejňování údajů o zadávaných a realizovaných veřejných zakázkách na profilu zadavatele, v elektronickém tržišti veřejné správy, v příslušných věstnících a vkládá údaje o veřejných zakázkách a smlouvách do modulů Finančního informačního systému; zajišťování průběžné kontroly plnění uzavřených obchodních závazkových vztahů včetně věcné kontroly obdržených faktur a zpracování faktur k uplatňování smluvních pokut; vedení evidence dokumentace veřejných zakázek.

22. Na základě těchto východisek správní orgán I. stupně uzavřel, že žalobce se po dobu zařazení na služebním místě bude zabývat zejména činnostmi, které se týkají agendy veřejných zakázek v gesci příslušného oddělení.

23. Při posouzení započitatelnosti praxe vyšel správní orgán I. stupně z § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech. Na základě dokladů doložených žalobcem, obstaraných podkladů v rámci správního řízení, porovnáním vykonávaných činností a v souladu s Organizačním řádem Ministerstva obrany č. 61/2019 Věstníku, definujícím činnosti v působišti oddělení, k němuž byl žalobce zařazen, a popisem služební činnosti na služebním místě ministerského rady dospěl k těmto závěrům:

i. Doba od 1. ledna 1988 do 31. března 1988 nebyla zohledněna, neboť nebyla ze strany žadatele prokázána.

ii. Doba od 1. dubna 1988 do 1. dubna 1988 nebyla zohledněna, neboť nebyla ze strany žadatele prokázána.

iii. Doba výkonu vojenské náhradní služby od 2. dubna 1988 do 30. srpna 1988 byla započtena v plném rozsahu, viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. c) nařízení o platových poměrech.

iv. Doba od 31. srpna 1988 do 31. srpna 1988 nebyla zohledněna, neboť nebyla ze strany žadatele prokázána.

v. Doba od 1. září 1988 do 31. prosince 1989 nebyla zohledněna, neboť žadatel v tomto období vykonával službu ve služebním poměru u Policie ČR, v průběhu studia na Praporčické škole PP VB ČR, přičemž ke studiu mu bylo v souladu s Dohodou o získání nebo zvýšení kvalifikace ze dne 1. 4. 1989 poskytnuto služební volno, a tudíž dospěl služební orgán k závěru, že se jedná o prezenční formu studia, a z tohoto důvodu postupoval v souladu s ustanovením § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech. V případě, že by se závěr služebního orgánu ukázal jako chybný, nebylo by možné tuto dobu žadateli stejně zohlednit, neboť nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával.

vi. Činnost za dobu od 1. ledna 1990 do 31. července 1991 (služební poměr u Policie ČR) nebyla zohledněna, neboť žadatel nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, a tudíž nebylo možné určit, že výkon této činnosti by byl jakkoli odborně využitelný pro výkon činnosti uvedené v popisu služební činnosti jmenovaného.

vii. Míra využitelnosti praxe za dobu od 1. srpna 1991 do 31. prosince 1991 (Inspektor pořádkové služby – Policie ČR) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o platových poměrech ve výši jedné třetiny, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že žadatel nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Inspektor služby pořádkové policie“, definované v Národní soustavě povolání jako zaměstnání v rámci kvalifikační úrovně středního vzdělání s maturitní zkouškou, kdy inspektor služby pořádkové policie provádí samostatně základní policejní činnosti v trestním řízení při odhalování, dokumentaci a vyšetřování trestné činnosti, řídí a koordinuje výkon služby při dohledu nad veřejným pořádkem a vnitřní bezpečností v rámci služby pořádkové policie, a jedná se tedy o činnosti jen částečně využitelné pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti zaměstnance.

viii. Míra využitelnosti praxe za dobu od 1. ledna 1992 do 31. prosince 2003 (starší referent - Policie ČR) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o platových poměrech ve výši jedné třetiny, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že žadatel nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Policista – asistent“ (tuto činnost považuje služební orgán za nejblíže srovnatelnou), definované v Národní soustavě povolání, jako zaměstnání v rámci kvalifikační úrovně středního vzdělání s maturitní zkouškou, zahrnující plnění základních úkolů policie v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, vstupem a pobytem cizinců na území ČR s případným odhalováním a vyřizováním přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení a provádí dílčí úkony v trestním řízení, a jedná se tedy o činnosti jen částečně využitelné pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti zaměstnance.

ix. Míra využitelnosti praxe za dobu od 1. ledna 2004 do 30. září 2020 (policejní komisař - Policie ČR) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o platových poměrech ve výši jedné poloviny, jelikož účastník řízení vykonával dle popisu funkční náplně zaměstnance činnosti jen částečně využitelné (příklad činností: v rámci vymezené věcné, funkční a místní příslušnosti provádí operativní rozpracování, šetření, prověřování, vyšetřování a plní úkoly policejního orgánu k objasnění věci a zjištění pachatele, provádí analýzu přidělených skutkově a právně složitých trestních spisů, stanoví verze prověřování a vyšetřování, vyhodnocuje důkazní situaci, sestavuje plán prověřování a vyšetřování a rozhoduje o použití odpovídajících důkazních prostředků) pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti zaměstnance.

x. Míra využitelnosti praxe za období od 1. října 2020 do 31. srpna 2023 (projektový manažer - X) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. a) bodu 2 nařízení o platových poměrech v plné výši, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že žadatel nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Projektový manažer“, definované v Národní soustavě povolání, v jejímž rámci projektový manažer zodpovídá za plánování, organizování, řízení a kontrolu realizace projektu tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů, a to ve stanoveném termínu a v rámci stanoveného rozpočtu, a vykonává tedy činnosti obdobné služebním činnostem uvedeným v popisu služební činnosti zaměstnance.

xi. Míra využitelnosti praxe za období od 1. září 2023 do 31. března 2024 (projektový manažer - X) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. a) bodu 2 nařízení o platových poměrech v plné výši, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že žadatel nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Projektový manažer“, definované v Národní soustavě povolání, v jejímž rámci projektový manažer zodpovídá za plánování, organizování, řízení a kontrolu realizace projektu tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů, a to ve stanoveném termínu a v rámci stanoveného rozpočtu, a vykonává tedy činnosti obdobné služebním činnostem uvedeným v popisu služební činnosti zaměstnance.

xii. Doba od 1. dubna 2024 do 14. srpna 2024 nebyla zohledněna, neboť žadatel byl v této době v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR.

xiii. Míra využitelnosti praxe za období od 15. srpna 2024 do 12. září 2024 (asistent jednatele - X) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o platových poměrech ve výši jedné poloviny, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že žadatel nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Asistent“, definované v Národní soustavě povolání, v jejímž rámci asistent zpracovává širokou škálu administrativních agend jednotlivých členů vedení, celých oddělení či jiných útvarů společnosti, zahrnujících mj. komunikaci s obchodními partnery a přípravu podkladů a dokumentů pro nadřízeného zaměstnance, a vykonává tedy činnosti obdobné služebním činnostem uvedeným v popisu služební činnosti zaměstnance.

xiv. Doba od 13. září 2024 do 31. ledna 2025 nebyla zohledněna, neboť žadatel byl v této době v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR.

xv. Míra využitelnosti praxe za období od 1. února 2025 do 31. ledna 2026 (referent bezpečnosti státu skupiny bezpečnostní správy oddělení mobilizačního a správního odboru vnitřní správy Agentury služeb) byla stanovena v souladu s § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o platových poměrech ve výši jedné poloviny, jelikož účastník řízení vykonával dle popisu pracovní činnosti zaměstnance (zařazení dle katalogu prací 2.10.22 - referent bezpečnosti státu; zajišťování koncepčních, metodických, koordinačních, normotvorných a obdobných odborných činností v oblasti fyzické a personální bezpečnosti ve prospěch rezortu Ministerstva obrany vyplývajících pro zabezpečované organizační celky Ministerstva obrany; stanovování a vyhodnocování standardů v oblasti realizace , o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v působnosti rozhodovací pravomoci vedoucích zaměstnanců zabezpečovaných organizačních celků Ministerstva obrany, v oblasti fyzické a personální bezpečnosti; sleduje, upřesňuje a novelizuje dokumentaci v souladu s vnitřními předpisy, o stanovení vzorů v oblasti personální a fyzické bezpečnosti pro zabezpečované organizační celky Ministerstva obrany) činnosti obdobné služebním činnostem uvedeným v popisu služební činnosti zaměstnance.

24. V závěru prvostupňového rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že „žadatel byl nejen v rámci elektronické korespondence, ale také i osobního jednání s oprávněnou úřední osobou opakované poučen o tom, jaké doklady slouží k posouzení zápočtu dosavadní praxe, a jaké konkrétní podklady je nutno ke zpracování žadatelova zápočtu praxe ještě doložit, včetně informace, jakou cestou by bylo možno předmětné podklady obstarat.“ K namítanému započtení v rámci služebního poměru u Policie ČR, který měl být dle žalobce započten v plné výši, konstatoval, že se v daném případě „výkon služby u Policie České republiky je výkonem služby dle , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, resp. , o služebním poměru příslušníků Policie ČR (do 31. prosince 2006), dle kterého byl na uvedené pozici zařazen, jak doložil v dokumentech dokládajících předchozí praxi. Nejedná se tedy o výkon služby dle zákona o státní službě a s ním související Stejně tak se nejedná o obdobné činnosti ve smyslu , neboť nebylo žadatelem doloženo, že vykonával činnosti obdobné, které jsou požadovány na příslušném služebním místě, tj. činnosti v oblasti zadávání veřejných zakázek. Skutečnosti, které žadatel ve svých vyjádřeních uvedl, byly zohledněny při stanovení zápočtu odborné praxe podle cit. nařízení vlády.“

25. Proti tomuto prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 16. 2. 2026 odvolání, ve kterém namítl, že správní orgán I. stupně nesprávně posoudil jeho započitatelnou praxi, a v důsledku toho jej nesprávně zařadil do platového stupně. Současně mu vytkl, že při stanovení jeho platu nezohlednil skutečnost, že služební místo, na které byl přijat na základě výběrového řízení, je klíčovým služebním místem ve smyslu § 1 odst. 3 nařízení o platových poměrech. Žalobce poukazoval zejména na svou předchozí praxi u Agentury služeb Ministerstva obrany, kde mu byla pro účely zařazení do platového stupně předchozí odborná praxe uznána téměř v plném rozsahu. Tvrdil, že činnosti vykonávané na tomto pracovním místě byly obdobné činnostem vykonávaným na současném služebním místě, a měly proto být podle § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech započteny v plném rozsahu. Nesouhlasil se závěrem správního orgánu I. stupně, který tuto praxi zohlednil pouze z jedné poloviny, a odkazoval na § 200 odst. 1 zákona o státní službě. Dále namítl, že správní orgán I. stupně nedostatečně zohlednil jeho dlouholetou službu u Policie ČR. Uvedl, že vykonával odborné činnosti zahrnující aplikaci právních předpisů, práci s informacemi a důkazy, samostatné rozhodování a komunikaci s orgány veřejné moci, přičemž požadavek na doložení detailních popisů jednotlivých činností zpětně považoval za nesplnitelný, přestože o jeho vyhotovení požádal. Současně brojil proti některým skutkovým zjištěním služebního orgánu, zejména ohledně nezapočtení části služby v letech 1988 až 1989, nesprávného zařazení jeho policejní činnosti v období let 1992 až 2003 a rozdílného hodnocení totožných činností vykonávaných v letech 1990 a 1991. Žalobce rovněž namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí v části týkající se stanovení míry využitelnosti jednotlivých období praxe, neboť některé doby byly zohledněny z jedné poloviny a jiné pouze z jedné třetiny, aniž by správní orgán I. stupně uvedl konkrétní kritéria, z nichž vycházel. Navrhl proto, aby žalovaná napadené rozhodnutí změnila a dobu náhradní vojenské služby, službu u Policie ČR, práci u společností X, X, X a u Agentury služeb Ministerstva obrany započetla jako dobu výkonu obdobných činností v plném rozsahu, praxi u společnosti X v rozsahu jedné třetiny, a v návaznosti na to jej zařadila do 12. platového stupně a stanovila mu plat se zohledněním skutečnosti, že se jedná o klíčové služební místo.

26. Žalovaná dne 19. 5. 2026 vydala napadené rozhodnutí, kterým odvolání zamítla. V odůvodnění uvedla, že samotné označení služebního místa služebním předpisem služebního orgánu za klíčové nezakládá nárok státního zaměstnance na přiznání zvýšeného platového tarifu. Institut klíčového služebního místa představuje mimořádný nástroj platové motivace, který předpokládá nadstandardní náročnost plněných služebních úkolů, a byl zaveden z důvodu potřeby personální stabilizace státní služby prostřednictvím zvýšení motivace vysoce kvalifikovaných státních zaměstnanců, kteří vykonávají nejnáročnější činnosti. Z § 3 odst. 1 nařízení o platových výměrech je zřejmé, že pro přiznání vyššího platového tarifu nepostačuje pouze ta skutečnost, že služební místo, na kterém je státní zaměstnanec zařazen, je označeno za klíčové, ale musí být splněny i další podmínky, které toto ustanovení specifikuje. Podmínky, při jejichž splnění lze výše uvedené opatření použít, se vztahují jednak ke služebnímu místu, na které je státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován, jednak k činnostem, které státní zaměstnanec vykonává, a jednak k osobě státního zaměstnance. Všechny tyto tři podmínky musí být splněny současně. V případě osoby státního zaměstnance je ve vztahu k znalostem a dovednostem v zásadě třeba vycházet ze služebního hodnocení, resp. z odůvodnění rozhodnutí o platu (o přiznání či o změně osobního příplatku) státního zaměstnance (to např. i za předpokladu, že státní zaměstnanec nebyl dosud služebně hodnocen). Zkušenosti lze získat výkonem služby v příslušném oboru služby nebo výkonem jiných činností, které vyžadují obdobnou (vysokou) míru znalostí a dovedností jako činnost na příslušném služebním místě, přičemž lze přihlížet k délce dosavadní praxe státního zaměstnance. Žalovaná doplnila, že příslušný nadřízený představený neuplatnil návrh na označení státního zaměstnance jako klíčového státního zaměstnance, tj. neuplatnil požadavek na přiznání zvýšeného platového tarifu. Z životopisu účastníka řízení a jím v minulosti doložených vykonávaných činností pak neplyne, že by měl být vzhledem k dosavadním zkušenostem, ve vztahu k vykonávaným činnostem na předmětném služebním místě, tj. zejména v oblasti veřejných zakázek, považován za vysoce kvalifikovaného státního zaměstnance, jemuž by měl být zvýšený platový tarif přiznán, resp. nemá v této oblasti vysokou míru znalostí a dovedností, neboť jeho profesní zkušenosti jsou mimo oblast veřejných zakázek. Ani z tvrzení účastníka řízení nevyplývá, že by tuto podmínku splňoval. Pokud tyto podmínky nejsou splněny, nelze služebnímu orgánu dávat k tíži, že vyšší platový tarif účastníkovi řízení neurčil.

27. K námitkám účastníka týkajícím se stanovení započitatelné praxe žalovaná vysvětlila, že podle nařízení o platových poměrech se započitatelná praxe ( ) a míra jejího zápočtu vztahuje k výkonu obdobných činností, jaké jsou požadovány na příslušném služebním místě, a je závislá na míře její využitelnosti pro výkon služby na příslušném služebním místě. Služební orgán uvedl, že při určení míry započitatelné praxe vycházel nejen z konkretizovaného popisu služební činnosti rada/ministerský rada oddělení pořizování vojenského materiálu odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany, ale také z Organizačního řádu Ministerstva obrany č. 61/2019 Věstníku, definujícího činnosti v působnosti oddělení pořizování vojenského materiálu odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany. S takovým postupem služebního orgánu se žalovaná ztotožnila. K tvrzení účastníka, že mu Agentura služeb Ministerstva obrany uznala praxi ve vyšším rozsahu, žalovaná uvedla, že předchozí praxe byla účastníkovi uznána s ohledem na činnosti, které u Agentury služeb Ministerstva obrany vykonával a které se významně liší od těch, které vykonává nyní. Služební orgán pak ani nebyl vázán započtením praxe ze strany Agentury služeb Ministerstva obrany, neboť při přijetí účastníka do služebního poměru na základě výběrového řízení byl oprávněn zápočet délky jeho praxe sám posoudit. V případě zaměstnání u Agentury služeb Ministerstva obrany se dále jednalo o pracovní poměr dle . Šlo tedy o určení míry započitatelné praxe u dvou rozdílných míst s odlišnými činnostmi, posuzovaných podle odlišných právních úprav, byť v obou případech v rezortu Ministerstva obrany. Navíc v rámci pracovněprávního vztahu u Ministerstva obrany účastník nevykonával práci v rámci Ministerstva obrany jako služebního úřadu, neboť jako zaměstnavatel vůči němu vystupovala jiná statutární osoba než služební orgán. V případě zaměstnání u Agentury služeb Ministerstva obrany, a to v období od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2026 na pozici referent bezpečnosti státu skupiny bezpečnostní správy oddělení mobilizačního a správního odboru vnitřní správy Agentury služeb Ministerstva obrany, vykonával účastník práci v oblasti zajišťování koncepčních, metodických, koordinačních, normotvorných a obdobných odborných činností v oblasti fyzické a personální bezpečnosti ve prospěch rezortu Ministerstva obrany vyplývajících pro zabezpečované organizační celky Ministerstva obrany; stanovování a vyhodnocování standardů v oblasti realizace , o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v oblasti fyzické a personální bezpečnosti; sledoval, upřesňoval a novelizoval dokumentaci v souladu s vnitřními předpisy o stanovení vzorů v oblasti personální a fyzické bezpečnosti pro zabezpečované organizační celky Ministerstva obrany. Účastník tedy vykonával činnosti, které jsou pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti pro předmětné služební místo jen částečně využitelné, nikoli však stejného zaměření nebo plně srovnatelné. Praxe od 30. 9. 1988 do 31. 12. 1989 nebyla účastníkovi řízení započtena, neboť pro dané období nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával. Z daného důvodu již nemá vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí skutečnost, zda účastníkovi nemůže být praxe za dané období též započtena z důvodu, že se jednalo o prezenční studium na Praporčické škole PP Veřejné bezpečnosti, přičemž ke studiu mu bylo v souladu s Dohodou o získání nebo zvýšení kvalifikace ze dne 1. 4. 1989 poskytnuto služební volno. Doba od 1. 1. 1988 do 31. 3. 1988 nebyla při určení míry započitatelné praxe zohledněna, neboť účastník řízení svá tvrzení, že v té době vykonával práci strojního mechanika, nijak nedoložil. Praxe za dobu od 1. 1. 1990 do 31. 7. 1991 nebyla zohledněna, neboť účastník nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, a tudíž nebylo možné určit, že výkon této činnosti by byl jakkoli odborně využitelný pro výkon činnosti uvedené v popisu služební činnosti jmenovaného. Míra využitelnosti praxe za dobu od 1. 8. 1991 do 31. 12. 1991 (Inspektor pořádkové služby - Policie ČR) byla stanovena v souladu s nařízení o platových poměrech ve výši jedné třetiny, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že účastník nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Inspektor služby pořádkové policie” definované v Národní soustavě povolání jako zaměstnání v rámci kvalifikační úrovně středního vzdělání s maturitní zkouškou, kdy inspektor služby pořádkové policie provádí samostatně základní policejní činnosti v trestním řízení při odhalování, dokumentaci a vyšetřování trestné činnosti, řídí a koordinuje výkon služby při dohledu nad veřejným pořádkem a vnitřní bezpečností v rámci služby pořádkové policie, a jedná se tedy o činnosti jen částečně využitelné pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti státního zaměstnance. Míra využitelnosti praxe za dobu od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2003 (starší referent – Policie ČR) byla stanovena v souladu s nařízení o platových poměrech ve výši jedné třetiny, přičemž služební orgán při svém posuzování vycházel, a to vzhledem k tomu, že ani v tomto případě účastník řízení nepředložil žádnou písemnost, která by prokazovala, jaké konkrétní činnosti v tomto období vykonával, z obecné charakteristiky povolání „Policista - asistent (tuto činnost považuje služební orgán za nejblíže srovnatelnou) definované v Národní soustavě povolání jako zaměstnání v rámci kvalifikační úrovně středního vzdělání s maturitní zkouškou, zahrnující plnění základních úkolů policie v oblasti dohledu nad veřejným pořádkem a bezpečností, dopravou, režimem ochrany státní hranice, vstupem a pobytem cizinců na území ČR s případným odhalováním a vyřizováním přestupků svěřených do působnosti policie v blokovém řízení a provádí dílčí úkony v trestním řízení, a jedná se tedy o činnosti jen částečně využitelné pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti zaměstnance. Samotné označení pozice jako „nadstrážmistr Federální kriminální policie ve funkci rada“ danou úvahu služebního orgánu nikterak nevyvrací. Žalovaná uzavřela, že služební orgán nevybočil při započtení délky praxe účastníka řízení z mezí správního uvážení, když své závěry ve smyslu věty první pro jednotlivá období, profese a činnosti řádně odůvodnil. Služební orgán mohl praxi účastníkovi započítat v plné výši pouze tehdy, pokud by doložil, že v rámci jeho působení u Policie ČR fakticky vykonával obdobné činnosti, jaké vykonává na služebním místě, na které byl zařazen. K tomu žalovaná zdůraznila, že k takovému závěru nelze bez příslušných dokladů dospět, neboť činnosti týkající se veřejných zakázek ve věci pořizování vojenského materiálu jistě nejsou běžnou činností příslušníka Policie ČR.

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

28. Městský soud v Praze přezkoumal dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení v mezích uplatněných žalobních bodů, vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

29. Soud rozhodl ve věci bez jednání ve smyslu , neboť žalobce se v poskytnuté lhůtě dvou týdnů nevyjádřil a žalovaná výslovně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání.

30. Podle § 1 odst. 3 nařízení o platových poměrech: „Státnímu zaměstnanci, který je zařazen nebo jmenován na služební místo, pro které je stanovena alespoň 11. platová třída, a které je označené ve služebním předpisu služebního orgánu za klíčové, může služební orgán určit platový tarif až ve výši dvojnásobku platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které je státní zaměstnanec zařazen nebo jmenován. Předpokladem pro postup podle věty první je, že státní zaměstnanec plní na služebním místě nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, jejichž plnění je pro služební úřad k řádnému zajištění výkonu jeho působnosti nepostradatelné, a tyto služební úkoly vyžadují vysokou míru znalostí, dovedností a zkušeností v příslušném oboru státní služby.“

31. Podle nařízení o platových poměrech: „Státní zaměstnanec se zařadí do platového stupně příslušné platové třídy podle započitatelné praxe ( ) a míry jejího zápočtu určené podle odstavců 2 a 3.“

32. Podle § 3 odst. 2 nařízení o platových poměrech: „Státnímu zaměstnanci se započte a) v plném rozsahu doba 1. výkonu služby podle zákona o státní službě a 2. výkonu obdobných činností, jaké jsou požadovány na příslušném služebním místě, b) v rozsahu nejvýše dvou třetin doba jiné praxe, a to v závislosti na míře její využitelnosti pro výkon služby na příslušném služebním místě, c) v plném rozsahu, nejvýše však v rozsahu stanoveném jiným právním předpisem pro výkon vojenské základní (náhradní) služby platným v době jejího výkonu, doba výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby, d) v plném rozsahu doba 1. skutečného čerpání mateřské dovolené, další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené nebo trvalé péče o dítě nebo děti nejvýše v rozsahu odpovídajícím délce mateřské dovolené a další mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené platné v době této péče podle jiného právního předpisu a 2. osobní péče o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost) podle a a 3 , je-li touto osobou nezletilé dítě nebo osoba blízká podle , e) v plném rozsahu, nejvýše však v celkovém rozsahu 5 let, doba řádně ukončeného studia v doktorském studijním programu podle zákona o vysokých školách. Doby uvedené v písmenech c) a d) se státní zaměstnankyni nebo státnímu zaměstnanci započtou, pokud se současně nepřipravovali na povolání v denním nebo v prezenčním studiu.“

33. Podle : „Podklady pro vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou potřebnou součinnost.“

34. Podle : „V odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis, v odůvodnění rozhodnutí se na tyto podklady odkáže takovým způsobem, aby nebyl zmařen účel jejich utajení; není-li to možné, uvedou se v odůvodnění rozhodnutí pouze v obecné rovině skutečnosti, které z těchto podkladů vyplývají.“

35. Podle : „Odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.“

36. Zdejší soud předně konstatuje, že předmětem sporu je posouzení rozsahu započitatelné praxe žalobce pro služební místo, a s tím související zařazení žalobce do příslušného platového stupně. Mezi účastníky řízení přitom není sporu o tom, že žalobce byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně přijat do služebního poměru na uvedené služební místo a na toto místo zařazen. Nesporné je rovněž jeho zařazení do 12. platové třídy ani charakter a obsah činností vykonávaných na předmětném služebním místě.

37. Pozice ministerského rady obsahuje dle stanoveného popisu činnosti uvedeného v Informačním systému o službě a personálu činnosti vyjmenované na str. 4 a 5 prvostupňového rozhodnutí. Správní orgány při posouzení míry započitatelné praxe vyšly z Organizačního řádu Ministerstva obrany č. 61/2019 Věstníku, podle kterého jsou v působnosti oddělení pořizování vojenského materiálu odboru vyzbrojování vzdušných sil a logistiky sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany následující činnosti: (i) zabezpečování zadávání a realizace veřejných zakázek a uzavírání smluv v rámci vertikální nebo horizontální spolupráce k nabývání vojenského materiálu a pořizování služeb k zajištění provozu vojenského materiálu v oblasti rozvoje a zabezpečení vzdušných sil, vojenské výstroje, vojenských zabezpečovacích vozidel, silničních přepravních vozidel a mechanizačních prostředků, technologií pro údržbu a opravy a zdravotnické techniky v rámci programového financování, s výjimkou stanovení druhu zadávacího řízení nebo zadávacího postupu, (ii) příprava podkladů pro zadávajícího veřejné zakázky na vojenský materiál v působnosti odboru, (iii) zpracovává návrhy na pověření komisí podle , o zadávání veřejných zakázek, a provádění poučení jejich členů, (iv) uveřejňování údajů o zadávaných a realizovaných veřejných zakázkách na profilu zadavatele, v elektronickém tržišti veřejné správy, v příslušných věstnících a vkládá údaje o veřejných zakázkách a smlouvách do modulů Finančního informačního systému, (v) zajišťování průběžné kontroly plnění uzavřených obchodních závazkových vztahů včetně věcné kontroly obdržených faktur a zpracování faktur k uplatňování smluvních pokut a (vi) vedení evidenci dokumentace veřejných zakázek, které zabezpečuje. Z výše uvedeného správní orgány dovodily, že se žalobce po dobu zařazení na služební místo bude zabývat zejména činnostmi týkající se agendy veřejných zakázek. Ani na tomto mezi stranami nepanují spory.

38. Městský soud se nejprve zabýval námitkami žalobce směřujícími k samotnému určení započitatelnosti jeho jednotlivých praxí (žalobce poukázal v žalobě na praxi u Policie ČR, kde část praxe nebyla započtena vůbec z důvodu údajně nedostatečných podkladů o vykonávaných činnostech; praxe policejního komisaře, která byla započtena pouze jednou polovinou; praxe staršího referenta, která byla započtena jednou třetinou; činnosti referenta bezpečnosti státu na Ministerstvu obrany, která byla započtena jednou polovinou).

39. V prvostupňovém rozhodnutí správní orgán I. stupně jednotlivě posuzoval všechny předchozí praxe žalobce a uvedl zde jejich míru započitatelnosti a stručné odůvodnění. Žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, které vedlo k tomu, že mu bylo započteno méně praxe.

40. Podle správní orgán opatřuje podklady pro vydání rozhodnutí, přičemž podle je povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Současně však podle jsou účastníci povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení. V nyní posuzované věci přitom byl právě žalobce osobou, která mohla nejlépe doložit obsah a rozsah činností vykonávaných v rámci své předchozí praxe, zejména prostřednictvím pracovních náplní, popisů vykonávaných činností či dalších dokladů vztahujících se k jednotlivým pracovním pozicím. Služební orgány z těchto podkladů vycházely a na jejich základě posuzovaly míru využitelnosti jednotlivých pracovních zkušeností pro výkon služby na služebním místě žalobce. Samotné vyhodnocení, zda se jednalo o praxi obdobnou či jen částečně využitelnou ve smyslu nařízení o platových poměrech státních zaměstnanců, však náleželo služebním orgánům. Soud přitom neshledal, že by skutkový stav byl zjištěn nedostatečně nebo že by úvahy služebních orgánů při hodnocení využitelnosti předchozí praxe vybočily z mezí zákona.

41. Součást správního spisu tvoří e-mailová komunikace mezi žalobcem a správním orgánem I. stupně týkající se jednotlivých pracovních poměrů žalobce a podkladů dokládajících jím tvrzenou odbornou praxi. Ze spisu současně vyplývá, že správní orgán I. stupně žalobci poskytoval potřebná poučení a aktivně jej instruoval, jakým způsobem lze příslušné doklady obstarat (viz e-mailová korespondence ze dne 2. 12. 2025 až 13. 1. 2026). Správní orgán informoval žalobce o právní úpravě a vysvětloval, jak předběžně hodnotí obstarané podklady ve vztahu k započitatelné praxi. V e-mailu ze dne 13. 1. 2026 žalobce uvedl, že se snaží sám dál aktivně získat další podklady. Soud současně nepřehlédl, že od výkonu některých pracovních činností, na něž žalobce poukazoval, uplynula delší doba, v důsledku čehož nelze důvodně předpokládat, že budou k dispozici podklady podrobně a přesně zachycující náplň jeho práce v jednotlivých zaměstnáních. Tato okolnost však nic nemění na tom, že nejlepší předpoklady k obstarání takových podkladů měl právě žalobce. Jestliže je navzdory poskytnutému poučení nepředložil, nelze správnímu orgánu I. stupně vytýkat, že při posouzení žalobcovy praxe vyšel z pracovní náplně příslušného povolání obsažené v Národní soustavě povolání. Takový postup byl v poměrech nyní posuzované věci přiměřený, neboť umožnil dostatečně spolehlivě posoudit rozhodné skutečnosti a současně respektoval zásadu hospodárnosti správního řízení. Nelze tedy souhlasit s námitkou žalobce, že správní orgány rezignovaly na vlastní dokazování a odpovědnost za zjištění skutkového stavu přenesly téměř výlučně na žalobce. Z procesního postupu správního orgánu I. stupně je naopak patrné, že vyvíjel aktivitu směřující k obstarání dostatečných podkladů pro rozhodnutí. Soud proto uzavírá, že správní orgány v tomto ohledu nepochybily. Žalobce ani v žalobě nespecifikuje, jaké důkazní možnosti správní orgány nevyužily a jaké skutečnosti měly dále konkrétně zjistit.

42. Nad rámec uvedeného soud dodává, že skutečnost, že správní orgán I. stupně při posuzování jednotlivých pracovních zkušeností vycházel z různých druhů podkladů, nezakládá nezákonnost rozhodnutí. Rozsah dostupných informací se totiž u jednotlivých pracovních zkušeností žalobce lišil. Jestliže byly v některých případech k dispozici podrobné pracovní náplně a v jiných pouze obecná charakteristika povolání obsažená v Národní soustavě povolání, jednalo se o logický důsledek rozdílné důkazní situace, nikoliv o projev svévole správního orgánu.

43. Správní orgán I. stupně na stranách 6 až 8 prvostupňového rozhodnutí vymezil jednotlivá období předchozí praxe žalobce a u každého z nich uvedl, zda je považoval za prokázané, z jakých podkladů při jeho posouzení vycházel, a zda, popřípadě v jakém rozsahu, je zahrnul do započitatelné praxe. Žalovaná se s těmito závěry ztotožnila a v návaznosti na odvolací námitky žalobce dále rozvedla hlediska, podle nichž byla míra využitelnosti jednotlivých období praxe posuzována. Z odůvodnění správních rozhodnutí je tudíž seznatelné, že rozhodujícím hlediskem bylo porovnání obsahu předchozích pracovních a služebních činností žalobce s činnostmi vykonávanými na posuzovaném služebním místě, jejichž těžiště spočívá v zabezpečování zadávání a realizace veřejných zakázek na pořizování vojenského materiálu a s tím souvisejících činnostech. Správní orgány při tomto posouzení vycházely především z konkrétních podkladů vztahujících se k jednotlivým obdobím praxe žalobce. Pokud takové podklady nebyly k dispozici, přihlédly podpůrně k obecné charakteristice příslušného povolání obsažené v Národní soustavě povolání. Jak již soud uvedl výše, použití rozdílných druhů podkladů bylo důsledkem odlišné důkazní situace vztahující se k jednotlivým obdobím praxe, nikoli projevem nekonzistentního či svévolného postupu správních orgánů. Z odůvodnění správních rozhodnutí je tak u každého posuzovaného období zřejmé, z jakého podkladu správní orgány vycházely, jaký obsah předchozí činnosti žalobce vzaly za prokázaný, jak tento obsah porovnaly s činnostmi požadovanými na příslušném služebním místě a k jakému závěru o míře jeho využitelnosti dospěly. Správní orgány tedy neuvedly pouze výsledný rozsah zápočtu, nýbrž rovněž důvod, pro který příslušnou praxi započetly v plném rozsahu, pouze částečně, nebo ji nezapočetly vůbec.

44. Posouzení, zda dřívější výkon představuje „výkon obdobných činností“, a posouzení „míry využitelnosti“ jiné praxe pro výkon služby jsou výkladem neurčitých právních pojmů. Závěr o obsahu a naplnění neurčitého právního pojmu podléhá v mezích žalobních bodů plnému soudnímu přezkumu. Soud není omezen na kontrolu zjevné nelogičnosti, ale přezkoumá správnost výkladu pojmu i jeho aplikace na zjištěný skutkový stav; může proto služební orgán zavázat i odlišným právním hodnocením (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 4. 2014, č. j. -154; obdobně rozsudek NSS ze dne 8. 12. 2021, č. j. -31, a rozsudek NSS ze dne 16. 2. 2026, č. j. -76). Je-li z odůvodnění zřejmé, jak správní orgán pojem chápal a proč konkrétní skutkové okolnosti pod něj podřadil, není absence výslovného výkladu neurčitého pojmu sama o sobě důvodem nezákonnosti (srovnej usnesení NSS ze dne 18. 12. 2025, č. j. -52).

45. Teprve následné určení konkrétní míry zápočtu jiné praxe v mezích stanovených § 3 odst. 2 písm. b) nařízení o platových poměrech lze považovat za správní uvážení. Ani zde služební orgán nesmí postupovat libovolně: musí vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu, držet se účelu právní úpravy, používat relevantní a nediskriminační hlediska, zachovávat obdobný postup v obdobných případech a svoji úvahu přesvědčivě odůvodnit. Úvahy o správním uvážení musejí být z rozhodnutí patrné, jinak může být rozhodnutí nepřezkoumatelné (rozsudek NSS ze dne 6. 10. 2020, č. j. -29). Správní soud nemůže správní uvážení nahradit vlastním určením procenta zápočtu; přezkoumá však, zda služební orgán nepřekročil či nezneužil zákonné meze uvážení, zda rozhodnutí nevykazuje znaky libovůle, zda skutkové premisy byly řádně zjištěny a zda odůvodnění umožňuje přezkum (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2013, č. j. -49).

46. Je proto úkolem správního orgánu v každém jednotlivém případě posoudit konkrétní obsah dříve vykonávaných činností a porovnat jej s obsahem služebních činností vykonávaných na obsazovaném služebním místě. Zatímco za obdobné činnosti lze zpravidla považovat takové činnosti, které se svou povahou, odborným zaměřením a věcným obsahem podstatně překrývají s činnostmi vykonávanými na služebním místě státního zaměstnance, pojem jiné praxe využitelné pro výkon služby dopadá i na zkušenosti, které sice nejsou obsahově totožné či obdobné, nicméně poskytují znalosti, dovednosti a zkušenosti uplatnitelné při výkonu služby alespoň v určitém rozsahu. Z tohoto hlediska je podstatné, že u každého jednotlivého období lze ze správních rozhodnutí zjistit podklad, tedy zjištěný obsah vykonávané činnosti, jeho hodnocení ve vztahu k náplni služebního místa a výsledný rozsah zápočtu.

47. Konkrétně u praxe inspektora pořádkové služby a staršího referenta správní orgán I. stupně vyšel z charakteristik příslušných povolání obsažených v Národní soustavě povolání a uvedl, že činnosti v nich popsané jsou pro výkon služby na posuzovaném služebním místě využitelné pouze částečně. Z tohoto důvodu započetl tato období v rozsahu jedné třetiny. U praxe policejního komisaře vycházel z doloženého popisu funkční náplně a s ohledem na částečnou využitelnost v něm uvedených činností stanovil rozsah zápočtu jednou polovinou. U praxe projektového manažera vyšel z charakteristiky tohoto povolání v Národní soustavě povolání a dospěl k závěru, že jde o činnosti obdobné činnostem požadovaným na služebním místě, tudíž tato období započetl v plném rozsahu. U praxe asistenta správní orgán vyšel z charakteristiky administrativních činností uvedené v Národní soustavě povolání, označil je za částečně využitelné a praxi započetl jednou polovinou.

48. Určitým způsobem problematickým soud shledal toliko hodnocení praxe referenta bezpečnosti státu. Prvostupňový orgán při popisu pozice uváděl, že účastník vykonával dle popisu pracovní činnosti zaměstnance „činnosti obdobné služebním činnostem uvedeným v popisu služební činnosti zaměstnance“, za této situace by však měl v souladu s § 3 odst. 2 písm. a) bod 2 nařízení o platových výměrech tuto dobu započíst v plném rozsahu. Přestože formulace použitá správním orgánem I. stupně není zcela terminologicky přesná, z obsahu prvostupňového rozhodnutí je dostatečně seznatelné, že rozhodující kritérium spatřoval správní orgán ve vztahu této praxe k činnostem v oblasti zadávání veřejných zakázek, které tvoří těžiště služebního místa žalobce. Žalovaná pak také v napadeném rozhodnutí výslovně uvedla, že na této pozici žalobce vykonával činnosti, které jsou pro výkon činností uvedených v popisu služební činnosti pro předmětné služební místo jen částečně využitelné, nikoli však stejného zaměření nebo plně srovnatelné, neboť žalobce vykonával práci v oblasti zajišťování koncepčních, metodických, koordinačních, normotvorných a obdobných odborných činností v oblasti fyzické a personální bezpečnosti ve prospěch rezortu Ministerstva obrany vyplývajících pro zabezpečované organizační celky Ministerstva obrany; stanovování a vyhodnocování standardů v oblasti realizace , o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v oblasti fyzické a personální bezpečnosti; sledoval, upřesňoval a novelizoval dokumentaci v souladu s vnitřními předpisy o stanovení vzorů v oblasti personální a fyzické bezpečnosti pro zabezpečované organizační celky Ministerstva obrany.

49. Zároveň je logické, že správní orgány mohly přisoudit vyšší míru využitelnosti zkušeností u manažerských pozic (pozice projektového manažera), kdy manažerská funkce zahrnuje i náročnější činnosti jako plánování, organizování, řízení a kontrolu realizace projektů k dosažení stanovených cílů, oproti tomu v náplni řadových referentských pozic tyto řídící prvky obsaženy nejsou (stejně tak ani u pozice policejního komisaře).

50. Za této situace nelze přisvědčit žalobci, že správní orgány uvedly pouze výsledné podíly zápočtu, aniž by vysvětlily, jak k nim dospěly. Důvody jednotlivých závěrů jsou ve správních rozhodnutích vyjádřeny, byť stručně, a jsou ve vztahu ke každému období identifikovatelné. Skutečnost, že právní úprava nestanoví matematický postup pro určení konkrétní míry využitelnosti jiné praxe, sama o sobě nezakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Rozhodující je, že stanovený rozsah zápočtu navazuje na správními orgány výslovně uvedené hodnocení dané praxe jako nevyužitelné, částečně využitelné nebo obsahově obdobné činnostem požadovaným na služebním místě.

51. Skutečnost, že předchozí zkušenosti žalobce mohly usnadnit jeho adaptaci na služební místo a omezit potřebu dalšího zaučení či přeškolení, sama o sobě nevypovídá o míře jejich využitelnosti pro výkon konkrétních služebních činností ve smyslu § 3 nařízení o platových poměrech.

52. Soud tedy uzavírá, že správní orgán I. stupně žalobce opakovaně vyzýval k doložení příslušných podkladů a poučil jej také o možnostech jejich obstarání. Jestliže žalobce ani poté k některým obdobím své praxe nepředložily zachycující konkrétní náplň vykonávané činnosti, nelze žalované přičítat k tíži, že správní orgány při jejich posouzení vyšly z těch podkladů, které měly k dispozici, včetně obecných charakteristik příslušných povolání obsažených v Národní soustavě povolání. Ani rozdílné hodnocení jednotlivých pozic zastávaných žalobcem u Policie ČR přitom nesvědčí o vnitřní rozpornosti či svévoli správního uvážení. Z prvostupňového rozhodnutí je dále patrné, že správní orgán I. stupně neposuzoval službu žalobce u Policie ČR jako jediný nerozlišený celek, nýbrž samostatně hodnotil jednotlivé služební pozice podle obsahu činností, které byly ve vztahu ke každé z nich prokázány nebo zjištěny z dostupných podkladů. Pozice inspektora pořádkové služby, staršího referenta a policejního komisaře byly spojeny s odlišným rozsahem povinností, odpovědnosti a odborné náročnosti, který se v průběhu služebního působení žalobce postupně rozšiřoval. Tomu odpovídá i rozdílný rozsah jejich zápočtu. Zatímco praxe inspektora pořádkové služby a staršího referenta byla na základě dostupných obecných charakteristik posouzena jako využitelná v rozsahu jedné třetiny, praxe policejního komisaře byla na základě konkrétnějšího popisu funkční náplně a širšího rozsahu vykonávaných činností započtena jednou polovinou. Z odůvodnění je tedy patrné, že rozdílná míra zápočtu nebyla založena pouze na odlišném označení jednotlivých funkcí, nýbrž na rozdílném obsahu činností a rozsahu odpovědnosti, který správní orgány mohly z dostupných podkladů u jednotlivých období zjistit. Námitka žalobce ohledně chybného započtení praxe je proto nedůvodná.

53. Žalobce dále namítl, že správní orgány nepřiměřeně zúžily pojem obdobných činností pouze na zadávání veřejných zakázek a nezohlednily přitom širší odborné zkušenosti žalobce. V obecné rovině lze dát žalobci za pravdu, správní orgán skutečně nemůže svévolně zužovat pojem obdobných činností v neprospěch žalobce, ale výklad pojmu by měl odpovídat jeho pracovní náplni. Ta je uvedena v prvostupňovém rozhodnutí, kde ze seznamu příkladů služebních činností žalobce vyplývá, že těžiště jeho pracovní náplně mělo spočívat právě v zadávání veřejných zakázek. Oporou pro stanovení pracovní náplně pozice žalobce může být i oznámení o vyhlášení výběrového řízení, které je součástí správního spisu. Z něj vyplývá, že státní služba bude vykonávaná primárně v oborech „veřejné investování a zadávání veřejných zakázek“ a „obrana.“

54. Žalobce v žalobě uvádí, že „po značnou část své profesní kariéry vykonával činnosti, které zahrnovaly zejména aplikaci právních předpisů; vedení správních a trestních řízení; dokazování; hodnocení důkazů; zpracování rozhodnutí; právní posuzování skutkových okolností; analytickou činnost; samostatné rozhodování; odpovědnost za zákonnost postupu; komunikaci s orgány veřejné moci a ochranu veřejného zájmu. Jedná se o odborné činnosti vykonávané při výkonu veřejné moci.“ Soud se s touto argumentací žalobce neztotožňuje, neboť se naopak jedná o příliš široký výklad předmětného pojmu. Odborné činnosti, které jsou vykonávány při výkonu veřejné moci, jsou totiž bezesporu velmi širokého záběru s diferenciací potřebných kvalifikací a zkušeností. Správní orgán postupoval správně, když zkušenosti žalobce posuzoval na základě konkrétní pracovní náplně konkrétní pracovní pozice, jejíž pracovní náplň směřuje primárně k veřejnému investování a zadávání veřejných zakázek. Správní orgány proto nepochybily, když posuzovaly za obdobné činnosti pouze činnosti s touto pracovní náplní související a ostatní zkušenosti žalobce posoudily částečně či vůbec (k odůvodnění tohoto posouzení viz výše).

55. Soud nepřisvědčil námitce žalobce, že v projednávané věci měl být bez dalšího uplatněn výklad pro státního zaměstnance nejpříznivější. Takový přístup přichází v úvahu zejména při výkladu nejasných právních norem, nikoli však v situaci, kdy správní orgány na základě zákonem stanovených kritérií hodnotí konkrétní skutkové okolnosti a vykonávají správní uvážení. V nynějším případě nebyl předmětem sporu význam či obsah právní úpravy, nýbrž posouzení míry využitelnosti žalobcovy předchozí odborné praxe pro služební místo, o něž se ucházel. Zákon přitom správním orgánům výslovně svěřuje prostor k individuálnímu vyhodnocení charakteru a relevance jednotlivých pracovních zkušeností; z pouhé existence více možných hodnocení proto nelze dovozovat povinnost zvolit variantu pro žalobce nejvýhodnější. Přijetí takového názoru by ve svém důsledku vedlo k faktickému popření správního uvážení a k tomu, že by při každé pochybnosti musela být předchozí praxe započítávána v nejvyšším možném rozsahu bez ohledu na její skutečnou využitelnost pro vykonávanou službu. Úkolem soudu proto není nahrazovat správní úvahu vlastní představou o nejvýhodnějším řešení pro žalobce, nýbrž přezkoumat, zda správní orgány postupovaly v mezích zákona, vycházely z dostatečně zjištěného skutkového stavu a své závěry řádně, srozumitelně a logicky odůvodnily.

56. S výše uvedeným ostatně souvisí i žalobcova námitka směřující k porušení zásady předvídatelnosti, neboť správní orgány v daném případě posoudily jeho předchozí zkušenosti odlišně než Ministerstvo obrany při jeho předchozím zaměstnání. Vzhledem k výše popsané potřebě individualizace započtení zkušeností dle konkrétní pozice uchazeče je poměrně zřejmé, že na různých pozicích mohou být jednotlivé zkušenosti posuzovány rozdílně a ani tato žalobní námitka tak není důvodná. Uvedenou námitkou se žalovaná v napadeném rozhodnutí zabývala a uvedla, že v posuzované věci jde o stanovení míry započitatelné praxe ve vztahu ke dvěma odlišným pracovním pozicím s rozdílnou náplní činnosti, které jsou posuzovány podle rozdílných právních úprav, přestože se v obou případech jedná o působnost resortu Ministerstva obrany. Současně poukázala na to, že žalobce v rámci pracovněprávního vztahu u Ministerstva obrany nevykonával práci pro Ministerstvo obrany jako služební úřad, neboť vůči němu jako zaměstnavatel vystupovala jiná statutární osoba než služební orgán. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlila, proč dřívější posouzení praxe žalobce nepředstavuje skutkově a právně srovnatelný případ. Dřívější zápočet se týkal jiného pracovního místa s odlišnou pracovní náplní, byl proveden podle odlišné právní úpravy a v rámci pracovněprávního vztahu k jinému zaměstnavateli, resp. jinému subjektu oprávněnému rozhodovat o odměňování. Nejde proto o nedůvodný odklon od srovnatelné správní praxe (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 3. 2010, č. j. -233, a rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2014, č. j. -21).

57. Žalobce dále namítl, že žalovaná namísto přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, doplnila vlastní právní argumentaci a postupovala v rozporu s . Soud ani této námitce nepřisvědčil. Žalobce správně poukazuje na to, že zásada jednotnosti správního řízení neopravňuje odvolací orgán bez dalšího nahradit zcela chybějící skutkové nebo hodnotící úvahy správního orgánu prvního stupně vlastními důvody. Takový postup by byl nepřípustný zejména tehdy, opíral-li by se o nové skutkové podklady nebo o pro účastníka překvapivý právní názor, k němuž by neměl reálnou možnost se vyjádřit (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34). Tyto okolnosti však v nyní projednávané věci nenastaly. Prvostupňové rozhodnutí již samo obsahovalo posouzení jednotlivých dob žalobcovy předchozí praxe. U každého období uvedlo podklady, z nichž správní orgán vycházel, obsah činností, který pokládal za zjištěný, jeho vztah k náplni služebního místa žalobce a výsledný rozsah zápočtu. Již v prvostupňovém rozhodnutí byl rovněž vysvětlen postup spočívající ve využití charakteristik povolání z Národní soustavy povolání v případech, v nichž žalobce nepředložil podklady o konkrétním obsahu dříve vykonávané činnosti. Závěr, že rozhodným hlediskem je srovnání předchozí praxe s činnostmi služebního místa, jehož těžiště spočívá v zadávání a realizaci veřejných zakázek, tedy nebyl formulován až žalovanou v odvolacím řízení. Žalovaná v napadeném rozhodnutí reagovala na žalobcovy odvolací námitky proti jednotlivým dobám praxe, proti využití Národní soustavy povolání i proti významu dřívějšího posouzení žalobcovy praxe Agenturou služeb Ministerstva obrany. Nevytvořila tím nový skutkový základ věci ani nenahradila absentující důvody prvostupňového rozhodnutí. Žalovaná přezkoumala a dále rozvedla úvahy, které v něm již byly obsaženy. Žalobce navíc právě tyto otázky uplatnil v odvolání, a právní posouzení provedené žalovanou proto pro něj nemohlo být překvapivé. Žalovaná neopatřila ani nové podklady, které by vyžadovaly další postup podle . Současně soud svůj závěr nezakládá na argumentaci uvedené teprve ve vyjádření žalované k žalobě. Takové vyjádření by nemohlo dodatečně nahradit chybějící důvody správních rozhodnutí. V projednávané věci však rozhodné důvody vyplývají již z prvostupňového a napadeného rozhodnutí a vyjádření žalované je pouze hájí. Žalovaná proto nevybočila z mezí přezkumu podle a postupovala v souladu s . Námitka postupu žalované v rozporu s není důvodná.

58. Žalobce měl taktéž za to, že správní orgány nezohlednily skutečnost, že v oznámení o vyhlášení výběrového řízení bylo předmětné služební místo označeno jako klíčové. V tomto oznámení je uvedeno, že jde o služební místo zařazené do 12. platové třídy, státnímu zaměstnanci přísluší tarif od 29 050 do 42 140 Kč, zaměstnanec bude zařazen do platového stupně podle započitatelné praxe a míry jejího zápočtu podle nařízení o platových poměrech. Dále je v oznámení uvedeno: „Jedná se o tzv. klíčové služební místo podle a státnímu zaměstnanci lze určit platový tarif až do výše 50 568 Kč, za předpokladu, že bude plnit nejnáročnější a pro služební úřad nepostradatelné úkoly.“ Z obsahu oznámení nevyplývá, že by byl uchazečům přislíben zvýšený platový tarif nebo že by jeho přiznání představovalo automatický důsledek zařazení na dané služební místo. Naopak bylo výslovně uvedeno, že státnímu zaměstnanci lze určit platový tarif až do stanovené výše, a to za předpokladu splnění zákonných podmínek. Již ze samotného znění nařízení o platových poměrech vyplývá, že se jedná o fakultativní oprávnění služebního orgánu, nikoliv o nárokovou složku platu. Označení služebního místa za klíčové je proto pouze jedním z předpokladů pro případné použití tohoto institutu, nikoliv důvodem pro automatické přiznání zvýšeného platového tarifu. Služební orgán byl nadále povinen posoudit, zda konkrétní státní zaměstnanec na daném služebním místě plní nejsložitější, nejodpovědnější a nejnamáhavější služební úkoly, jejichž plnění je pro služební úřad nepostradatelné a vyžaduje vysokou míru znalostí, dovedností a zkušeností v příslušném oboru státní služby. Teprve při splnění těchto podmínek bylo možné přistoupit k určení zvýšeného platového tarifu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2023, č. j. -38). Žalovaná v napadeném rozhodnutí srozumitelně vysvětlila, proč v případě žalobce podmínky pro využití nařízení neshledala. Uvedla, že příslušný představený neuplatnil návrh na určení zvýšeného platového tarifu a současně neshledala, že by dosavadní profesní zkušenosti žalobce svědčily o vysoké míře odborných znalostí a zkušeností právě v oblasti veřejného investování a zadávání veřejných zakázek, která tvoří těžiště služebního místa. Toto odůvodnění soud shledal přesvědčivým. Ze samotné skutečnosti, že služební místo bylo označeno jako klíčové, proto nelze dovozovat subjektivní právo žalobce na určení zvýšeného platového tarifu ani legitimní očekávání, že mu takový tarif bude bez dalšího přiznán.

59. Soud pro úplnost dodává, žey, které žalobce přiložil k žalobě, jsou součástí správního spisu, proto nebylo třeba jimi doplňovat dokazování. Výjimkou je e-mail ze dne 13. 7. 2026, kterým zástupkyně žalobce ověřila, že pozice Nejvyššího státního tajemníka nebyla obsazena, a že jej tedy zastupovala personální ředitelka sekce pro státní službu (k významu této informace srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2024, č. j. -99). Tato skutečnost nebyla ze strany žalované sporována, nejde pak ani o otázku, která by měla vliv na (ne)důvodnost samotné žaloby, soud tedy neshledal potřebným za účelem provedení tétoy nařídit jednání. Lze dodat, že soud ověřil na https://vlada.gov.cz/, že pozice Nejvyššího státního tajemníka není obsazena ani ke dni rozhodnutí soudu.

60. Ze všech shora uvedených důvodů neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

61. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalované žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 21. říjen 2026

JUDr. Lenka Loudová v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje S. T.