Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
6 A 35/2026 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
6 A 35/2026 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň Mgr. Hany Janotové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci
žalobce: Mgr. J. H.
bytem
proti
žalované: Česká advokátní komora
sídlem Národní 118/16, Praha 1
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2026, č. j. 10.01-000689/25-0002,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobce žalovanou podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii („zákon o advokacii“) požádal, aby mu určila advokáta k bezplatnému poskytnutí právní služby spočívající v podání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2025, č. j. 30 Cdo 1910/2025-248. Tímto usnesením Nejvyšší soud zastavil dovolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání.
2. Žalovaná žalobci rozhodnutím ze dne 6. 2. 2026, č. j. 10.01-000689/25-0002, advokáta neurčila z důvodu zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva ve smyslu § 18c odst. 5 zákona o advokacii. Uvedla, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry civilních soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší jejich závěry přehodnocovat. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. 2 Ads 324/2018-17, dále uvedla, že podstatou institutu zjevně bezdůvodného práva je neustanovovat zástupce a nehradit jeho náklady z veřejných financí pro zbytečnost a nedůvodnost takového postupu za situace, kdy i pokud by byl zástupce ustanoven, jakákoliv jeho aktivita by nemohla vést k úspěchu ve věci. V posuzované věci žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení. Žalobce následně poplatek k výzvě neuhradil. Nejvyšší soud tak dovolací řízení zastavil. S ústavní stížností by byl žalobce zjevně bezúspěšný.
Žaloba
3. Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu. Navrhuje, aby je soud zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Obsáhle rekapituloval průběh řízení před soudy, který předcházel žalobou napadenému rozhodnutí, včetně jeho žádostí o osvobození od soudních poplatků.
4. Namítá, že JUDr. I. S., jakožto zástupkyně předsedkyně žalované (ředitelka pobočky žalované v Brně – pozn. soudu), je podjatá, neboť má na neurčení advokáta žalobci pro podání ústavní stížnosti vlastní zájem. V opačném případě by v rámci regresního řízení čelila odpovědnosti za náhradu nemajetkové újmy ve stejné výši, jakou žalobce požaduje po České republice žalobou o přiznání náhrady nemajetkové újmy z titulu odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup žalované způsobený rozhodnutím JUDr. S., který spočívá v předchozím rozhodnutí žalované o neurčení advokáta žalobci k podání jiné ústavní stížnosti.
5. Namítá, že žalovaná nesprávně a nezákonně aplikovala právo na skutkový stav. Žádost o určení advokáta k podání ústavní stížnosti může žalovaná odmítnout jen ze dvou důvodů. Buď proto, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal nemajetnost, anebo proto, že případná ústavní stížnost by byla zjevně bezúspěšná. O takovou situaci se jedná tehdy, lze-li zjevnou bezúspěšnost zjistit bez dalšího dokazování.
6. Žalobce uvádí, že mu žalovaná neurčila advokáta k poskytnutí právní služby s argumentem, že nezaplatil soudní poplatek za žalobu. Žalobce však prokázal nezákonnost rozhodnutí, jimiž nebyl do soudních poplatků osvobozen, a že nebylo v jeho možnostech poplatek uhradit, aniž by tím došlo k zásahu do jeho zdravotního stavu a důstojnosti. Žalovaná žalobci napadeným rozhodnutím znemožnila přístup k Ústavnímu soudu a porušila jeho právo na spravedlivé rozhodnutí a spravedlivý proces. Je to Ústavní soud, kdo posuzuje ústavnost rozhodování soudů.
7. Žalovaná mu byla povinna advokáta určit také proto, že soudy nerespektovaly zásadu zakotvenou v § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, podle níž musí být soudní písemnost doručovaná prostřednictvím datové schránky doručena z datové schránky zhotovitele písemnosti. Žalobci však usnesení Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu doručoval ze své datové schránky Obvodní soud pro Prahu 2.
Vyjádření žalované
8. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedla, že žalobce o osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení ani nepožádal a na výzvu dovolacího soudu poplatek nezaplatil. Pouze obecně uvedl, že poplatek není schopen zaplatit. Dovolací soud o žádné žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval. Není tak pravda, že by žalobce prokázal, že nebylo v jeho možnostech soudní poplatek uhradit, ani že rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků bylo nezákonné.
9. Žalobcova žádost o ustanovení advokáta směřovala ke zjevně bezdůvodnému uplatňování práva. Za této situace žalovaná nesměla žádosti vyhovět.
Replika žalobce
10. Žalobce podal k vyjádření žalované repliku, v níž popisuje spor, který podle něho vyústil v žalobou napadené rozhodnutí. Uvedl, že od roku 2017 každé čtvrtletí žádá o příspěvek na bydlení. Správní orgány tyto žádosti zamítají. Žalobce podrobně popsal, proč jejich rozhodnutí pokládá za chybná. Má za to, že správní soudy byly povinny rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na bydlení zrušit. Jelikož se tak nestalo, žalovaná byla povinna žalobci určit advokáta k podání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2025, č. j. 10 Ads 279/2024-45. Žalovaná ale žádost o určení advokáta zamítla se stejným odůvodněním, s nimiž zamítla žalobcovy předchozí žádosti o ustanovení advokáta Tato předchozí rozhodnutí žalované soud následně pro nezákonnost zrušil. Ve všech případech se jednalo o nepřiznání příspěvku na bydlení. Ze strany žalované, resp. JUDr. S., se jedná o úmyslný záměr. Dále žalobce připojil přehled rozhodnutí správních soudů, kterými byla zrušena jiná, dřívější rozhodnutí žalované o jeho předchozích žádostech o určení advokáta k poskytnutí právní služby.
Posouzení věci soudem
11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době jeho vydání, v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.
12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Žalobce i žalovaná s tímto postupem výslovně souhlasili. Jednání nebylo třeba nařizovat ani za účelem provedení dokazování. Soud při posouzení věci vycházel z listin, které tvoří správní spis, jímž se dokazování neprovádí.
13. Aby bylo zřejmé, co je předmětem nynější žaloby, soud shrnuje, že žalobce podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení 856 500 Kč. A to z důvodu náhrady nemajetkové újmy za odpovědnost státu za nesprávný úřední postup žalované spočívající v tom, že žalovaná nezákonně nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby spočívající v podání ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2021, č.j. 4 Ads 286/2021-51. Městský soud v Praze totiž toto rozhodnutí žalované pro nezákonnost zrušil; následnou kasační stížnost žalované NSS zamítl. Žalobce však neuhradil soudní poplatek za uvedenou civilní žalobu. Obvodní soud proto řízení usnesením ze dne 4. 4. 2024, č. j. 14 C 169/2023-79, zastavil. Obvodní soud a Městský soud před tím pravomocně zamítly žalobcovu žádost o osvobození od soudních poplatků. Městský soud usnesením ze dne 3. 5. 2024, č. j. 20 Co 147/2024-88, usnesení obvodního soudu o zastavení řízení o žalobě potvrdil. Žalobce podal proti usnesení městského soudu č. j. 20 Co 147/2024-88, dovolání. Obvodní soud řízení o tomto dovolání usnesením ze dne 30. 1. 2025, č. j. 14 C 169/2023-192, zastavil pro nezaplacení soudního poplatku. Městský soud usnesením ze dne 9. 4. 2025, č. j. 20 Co 119/2025-205, usnesení obvodního soudu o zastavení dovolacího řízení potvrdil. Žalobce podal proti usnesení Městského soudu č. j. 20 Co 119/2025-205 dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 23. 9. 2025, č. j. 30 Cdo 1910/2025-248, dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
14. Žalobce žalovanou požádal, aby mu určila advokáta k bezplatnému poskytnutí právní služby spočívající v podání ústavní stížnosti proti tomuto usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Proti rozhodnutí žalované o neurčení advokáta k poskytnutí této právní služby směřuje nynější žaloba.
15. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného odkazuje na jiné jeho žaloby podané proti jiným rozhodnutím žalované o neurčení advokáta k poskytnutí právní služby. Skutečnost, že žalobce byl úspěšný v jiných soudních sporech, nepředjímá úspěch žaloby nynější.
16. Soud žalobu nynější důvodnou neshledal.
17. Žalobcova argumentace proti napadenému rozhodnutí je dosti limitovaná. Většinu textu žaloby žalobce věnoval rekapitulaci předcházejících řízení před civilními soudy a rekapitulaci jeho (neúspěšných) žádostí o osvobozeních od soudních poplatků před civilními soudy.
18. Byť stručně a s omezenou argumentací, žalobce v základu brojí proti závěru žalované, podle něhož žalobcova žádost o určení advokáta pro řízení o zamýšlené ústavní stížnosti představovala zjevně bezdůvodné uplatňování práva ve smyslu § 18c odst. 5 věty třetí zákona o advokacii. Žalobce má za to, že takovým posouzením žalovaná předjímala rozhodnutí Ústavního soudu, na němž je, aby posuzoval ústavnost rozhodování soudů.
19. Podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii „[k]omora určí advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně žadateli, jehož příjmové a majetkové poměry to odůvodňují. Komora určí advokáta k poskytnutí právní služby žadateli, který osvědčil splnění zákonných podmínek, bez zbytečného odkladu. Komora žádosti nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jdeli o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva.“
20. Jak uvedl Nejvyšší správní soud kupř. v rozsudku ze dne 30. 9. 2026, č. j. 5 As 100/2026-28, citované ustanovení zákona o advokacii nezakládá prostor pro obecnou úvahu žalované o účelnosti právní služby, avšak stanoví zákonnou překážku určení advokáta v případě zneužití práva či jeho zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění žadatelem.
21. Judikatura NSS vykládá pojem zjevně bezdůvodného uplatňování nebo bránění práva ve významové návaznosti na institut zjevné neúspěšnosti návrhu (ve věci samé) ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., který se uplatní nejen pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků v soudním řízení správním, ale i návrhu na ustanovení zástupce pro toto řízení, neboť § 35 odst. 10 s. ř. s. pro vyhovění tomuto návrhu vyžaduje mj. právě splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Společným účelem obou úprav je zabránit tomu, aby byly hrazeny náklady zastoupení v řízení, v němž by ani kvalifikovaná aktivita zástupce nemohla danému účastníkovi přivodit úspěch ve věci (viz rozsudek NSS ze dne 28. 7. 2021, č. j. 8 As 138/202130). Zjevností se pak v tomto kontextu rozumí, že neúspěšnost musí být jednoznačně patrná již z dostupných podkladů a nesmí záviset na rozsáhlém dokazování či řešení složité právní otázky (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005105, publ. pod č. 909/2016 Sb. NSS).
22. Uvedený výklad přitom nabývá zvláštního významu, máli určený advokát zastupovat žadatele v řízení před Ústavním soudem. Fyzické a právnické osoby totiž musí být v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zastoupeny advokátem. Rozhodnutí žalované proto může být pro žadatele určující z hlediska toho, zda mu bude umožněno ústavní stížnost účinně podat. Závěr o zjevné bezdůvodnosti uplatňování práva podat ústavní stížnost v takovém případě nemůže nahrazovat vlastní věcné posouzení, které náleží Ústavnímu soudu.
23. Z rozsudku NSS ze dne 9. 1. 2025, č. j. 4 As 168/202444, plyne, že při žádosti o určení advokáta k sepisu a podání ústavní stížnosti lze žádost z důvodu § 18c odst. 5 zákona o advokacii zamítnout jen tehdy, jeli zjevně dán nedostatek procesních podmínek řízení o ústavní stížnosti, anebo pokud se zamýšlená ústavní stížnost týká otázky již vyřešené judikaturou Ústavního soudu, jejíž závěry vylučují, že by mohla být taková ústavní stížnost důvodná. V případě pochybností je třeba rozhodnout ve prospěch určení advokáta.
24. V nynější věci žalobce zamýšlí podat ústavní stížnost proti usnesení, jímž bylo řízení o dovolání zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. V tomto ohledu lze odkázat kupř. na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 831/24, v němž daný soud, odmítající ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, uvedl, že v případě nezaplacení soudního poplatku z dovolání nemá soud jinou možnost než řízení zastavit. K tomu, že důsledkem marného uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku, je zastavení soudního řízení lze odkázat kupř. též na nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 9/20, či usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 992/25, či ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1176/25.
25. Žalovaná v nynější věci neposuzovala věcnou správnost rozhodnutí soudů v občanském soudním řízení namísto Ústavního soudu, nýbrž pouze plnila svou zákonnou povinnost, posuzovala-li naplnění zákonné podmínky pro určení advokáta k poskytnutí právní služby stanovené § 18c odst. 5 zákona o advokacii, a to na základě vymezeného předmětu zamýšlené ústavní stížnosti. Závěr posouzení žalované odpovídá závěrům judikatury Ústavního soudu, který již opakovaně uvedl, že pokud účastníkovi marně uplyne lhůta k úhradě soudního poplatku, je logickým důsledkem zastavení příslušného řízení. Žalobce v žádosti žalované ani v žalobě neoznačil žádnou okolnost, která by jeho věc z této ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu vyjímala.
26. Takovou okolností není skutečnost, že žalobce v řízeních před civilními soudy, která příslušnému zastavenému dovolacímu řízení předcházela, neúspěšně žádal o osvobození od soudních poplatků, a skutečnost, že je nadále přesvědčen, že jeho žádosti měly být posouzeny jako důvodné a osvobození mu mělo být přiznáno. Navzdory žalobcovu přesvědčení, civilní soudy rozhodly opačně. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu k ústavním stížnostem, jejichž předmětem jsou rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce Ústavní soud zastává názor, že takové spory spadají zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší až na výjimky jejich závěry přehodnocovat. Případy, kdy Ústavní soud otevřel takovou ústavní stížnost k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek nebo v nich šlo například o nerespektování kogentní normy či o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, a v něm citované další nálezy). Pouhý nesouhlas s výsledkem rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků tak žádnou výjimečnou okolnost nezakládá.
27. Soud tak uzavírá, že žalovaná postupovala v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu, dospěla-li k závěru, že ústavní stížnost podaná proti usnesení o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, by byla zjevně bezdůvodná. Takový závěr byl zřejmý, aniž bylo třeba provádět jakékoliv dokazování či rozsáhlejší úvahy.
28. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí není ani námitka podjatosti JUDr. I. S., ředitelky pobočky žalované v Brně, jež je předsedkyní žalované pověřena zastupováním při rozhodování o žádostech o ustanovení advokáta k poskytnutí právní služby. Podjatost ředitelky pobočky žalované v Brně nezakládá samotná skutečnost, že správní soudy zrušily pro nezákonnost rozhodnutí žalované o neustanovení advokáta žalobci k jiné jeho žádosti, ani skutečnost, že v tomto žalobce spatřuje nesprávný úřední postup, z titulu něhož se domáhá civilní žalobou náhrady nemajetkové újmy. Příslušným správním orgánem k vydání rozhodnutí o žalobcově žádosti byla žalovaná při výkonu veřejné správy, nikoliv ředitelka její pobočky jako soukromá osoba.
29. Analogicky lze pak odkázat kupř. také na rozsudek zdejšího soudu ze dne 13. 7. 2021, č. j. 14 A 4/2019-19, v němž zdejší soud neshledal důvodnou námitku, že by Česká advokátní komora nebyla příslušná rozhodovat o žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby pro řízení o kasační stížnosti ve věci, v níž byla Česká advokátní komora sama žalovanou. Žalovaná je samosprávnou stavovskou organizací ve věcech advokátů a jako takové jí výlučně přísluší rozhodovat o určení advokáta podle § 18 a násl. zákona o advokacii. Nikdo jiný není podle zákona o advokacii oprávněn o určení advokáta rozhodnout. Jedná se o věc, která spadá do působnosti žalované jakožto subjektu určenému zákonem.
30. Důvodná není rovněž námitka, že žalovaná měla žalobcově žádosti vyhovět také pro doručování rozhodnutí soudů (odvolacího, resp. dovolacího) z chybné datové schránky, tedy z datové schránky soudu I. stupně. Postup, kdy rozhodnutí odvolacího a dovolacího soudu účastníkům řízení doručuje soud I. stupně (zde Obvodní soud pro Prahu 2), je totiž výslovně zakotven v občanském soudním řádu (viz jeho § 225 a § 243c odst. 3 věta první).
Závěr a náklady řízení
31. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle nějž soud přiznává náhradu nákladů řízení dle zásady úspěchu ve věci. Žalobce ve věci úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 21. října 2026
JUDr. Ladislav Hejtmánek
předseda senátu