Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 A 4/2026 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Loudové, soudce JUDr. Tomáše Švece, Ph.D., a soudkyně Mgr. Kateřiny Peroutkové ve věci

žalobkyně: X, narozena dne X

proti

žalované: Česká advokátní komora

sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1

o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. 10.04-000115/25-0002, č. j. 10.04-000116/25-0002, č. j. 10.04-000117/25-0002, č. j. 10.04-000118/25-0002, ze dne 7. 11. 2025, č. j. 10.04-000119/25-0002, č. j. 10.04-000120/25-0002, a ze dne 10. 11. 2025, č. j. 10.04-000121/25-0002

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 12. 1. 2026, která byla podána k poštovní přepravě dne 13. 1. 2026 a soudu byla doručena dne 16. 1. 2026, domáhala vyslovení nicotnosti nebo zrušení rozhodnutí označených v záhlaví tohoto rozsudku (dále společně jen „napadená rozhodnutí“), jimiž předsedkyně České advokátní komory neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí právních služeb za úplatu podle , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a to konkrétně k zastupování žalobkyně v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2024, č. j. -48, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2025, č. j. -59 [rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. 10.04-000115/25-0002 (dále jen „rozhodnutí I“)], k zastupování žalobkyně v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. -46 [rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. 10.04-000116/25-0002 (dále jen „rozhodnutí II“)], k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025 č. j. -22 [rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. 10.04-000117/25-0002 (dále jen „rozhodnutí III“)], k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. -22 [rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2025, č. j. 10.04-000118/25-0002 (dále jen „rozhodnutí IV“)], k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. -34 [rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2025, č. j. 10.04-000119/25-0002 (dále jen „rozhodnutí V“)], k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2025, č. j. -19 [rozhodnutí žalované ze dne 7. 11. 2025, č. j. 10.04-000120/25-0002 (dále jen „rozhodnutí VI“)] a k zastupování žalobkyně před Ústavním soudem v řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. -24 [rozhodnutí žalované ze dne 10. 11. 2025, č. j. 10.04-000121/25-0002 (dále jen „rozhodnutí VII“)]. Žalovaná nevyhověla žádné ze sedmi žádostí žalobkyně o určení advokáta z toho důvodu, že žalobkyně v nich neuvedla jména alespoň dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si danou právní službu jinak, tj. na smluvním základě, ve smyslu . V případě napadených rozhodnutí III, IV a VII bylo dalším důvodem zamítnutí žádostí to, že žalobkyně je nepodala včas ve smyslu téhož zákona a judikatury správních soudů, neboť je podala pouhých 7 dní před koncem lhůty pro podání ústavní stížnosti. V případě napadených rozhodnutí I a II bylo dalším důvodem zamítnutí žádostí to, že žalobkyně neprokázala, zda je podala včas ve smyslu , neboť v nich neuvedla údaje potřebné k posouzení včasnosti těchto žádostí.

II. Podstatný obsah žaloby

2. Žalobkyně předně poukázala na obsah všech svých žádostí o určení advokáta za úplatu, o nichž žalovaná rozhodla napadenými rozhodnutími.

3. Namítla, že ustanovení a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady (dále jen „“) vedle sebe neobstojí, protože ust. upravuje možnost požádat o určení advokáta za úplatu explicitně, avšak činí tak podle téhož zákona implicitně, jelikož toto ustanovení v žádném svém odstavci slovní spojení „za úplatu“ neobsahuje. Ustanovení je tak podle žalobkyně v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023 sp. zn. (dále jen „nález sp. zn. “) z důvodu ponechání požadavku prokázat příjmové a majetkové poměry žadatele soudu, čímž jsou nadále paušálně vyloučeni žadatelé, kteří se nemohou domoci právní pomoci z jiných důvodů než příjmových a majetkových.

4. Žalobkyně dále zpochybnila zákonnost požadavku, aby v žádosti uvedla jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. Tento požadavek podle ní nemá oporu v ust. ani v ust. , které se podle jejího názoru nevztahují k určení advokáta za úplatu. Žalobkyně se proto domnívala, že Ministerstvo spravedlnosti ustanovením , kterým stanovilo shora uvedený požadavek, zasáhlo do práva žadatelů o určení advokáta za úplatu na soudní ochranu tak, že ztížilo těmto žadatelům přístup k soudu a k právní pomoci. Žalobkyně měla za to, že mezeru v zákoně může odstranit pouze zákonodárce, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti.

5. Ve vztahu k závěru žalované obsaženému v napadených rozhodnutích I, II, III, IV a VII, že žádosti o určení advokáta nepodala včas, resp. nebylo možné jejich včasnost posoudit, žalobkyně namítla, že tento závěr nemá oporu v judikatuře a odkázala přitom příkladmo na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. -36 (bod 14). Závěrům žalované ohledně včasnosti žádostí žalobkyně nelze podle žalobkyně přisvědčit, neboť zákonodárce v ust. ve znění účinném od 1. 1. 2024 žádná pravidla ohledně včasnosti žádosti o určení advokáta za úplatu jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil.

6. Žalobkyně proto považuje napadená rozhodnutí za nicotná, neboť zákonodárce žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu v novele ve znění ode dne 1. 1. 2024 zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil, a to včetně uvedení a doložení odmítnutí dvěma advokáty či včasnosti žádosti. Použitou argumentací se žalovaná jen snaží zakrýt svá pochybení a nedostatky a

7. Žalobkyně z uvedených důvodů soudu navrhla, aby vyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu jejich vnitřní rozpornosti ve spojení s neexistencí zákonného podkladu pro určení advokáta za úplatu, eventuálně aby tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, a dále aby zrušil ust. , a předložil věc ve smyslu ust. Ústavy Ústavnímu soudu, neboť o rozporu zákona su si správní soud nemůže činit úsudek sám.

III. Vyjádření žalované

8. Žalovaná měla napadená rozhodnutí za souladná se , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a .

9. Dále navrhla, aby se soud zabýval předně otázkou včasnosti podání žaloby ze strany žalobkyně.

10. Pokud jde o nesplnění požadavku uvést jména dvou advokátů, které před podáním každé žádosti žalobkyně oslovila a byla jimi odmítnuta, žalovaná upozornila na to, že žalobkyně byla o nové právní úpravě poučena sdělením ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10.32-000052/24-002 v řízení, jehož výsledné rozhodnutí rovněž neúspěšně napadla správní žalobou. Bez ohledu na změnu právní úpravy a uvedené poučení žalobkyně nadále postupuje stejně stereotypně a neuvádění jmen advokátů považuje zřejmě za přednost, nikoli za zásadní nedostatek svých žádostí.

11. Žalovaná uvedla, že si žalobkyně má volit tu nejpřirozenější cestu, tj. zvolit si advokáta pro právní službu a nespoléhat na soud či na žalovanou, pokud chce být procesně aktivní vůči soudní moci a podávat desítky až stovky žalob. Instituty ustanovení a určení advokáta jsou subsidiární k samotnému zvolení si advokáta, neboť novela provedená , nezměnila znění ustanovení . Žalobkyně byla opakovaně poučena o své povinnosti dva jí oslovené advokáty nejen v žádosti označit, ale i osvědčit, že jí odmítli konkrétní poptávanou právní službu poskytnout. Žalovaná na tomto místě odkázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 22. 8. 2024, č. j. -47, jakož i obecně na již vybudovanou masivní rozsáhlou judikaturu zdejšího soudu.

12. Co se týče ne/včasnosti podání žádostí žalobkyně v případech napadených rozhodnutí I a II, žalobkyně podle žalované netvrdila a nenabídla důkaz o tom, že svou žádost o určení advokáta podává včas, když ve formuláři žádosti nevyplnila údaj o tom, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí soudu, které hodlala napadnout stížností. Nestačí přitom zjištění (bez součinnosti žalobkyně), kdy bylo zahájeno řízení o stížnosti podané žalobkyní bez řádného právního zastoupení, ale kdy jí bylo napadené rozhodnutí soudu doručeno. Včasnost své žádosti o určení advokáta pak musí prokazovat žadatelka.

13. Ohledně ne/včasnosti podání žádostí žalobkyně v případech napadených rozhodnutí III, IV a VII žalovaná uvedla, že šlo o posouzení zákonného znaku „včas“ podle . Většina senátů Městského soudu v Praze vykládá podle žalované tuto neurčitou právní normu tak, že žadatel musí být aktivní, musí se řádně a včas starat o svá práva, a nikoli „na poslední chvíli“ s tím, že přibližně do dvou týdnů před koncem lhůty je již žádost opožděná a přibližně tři týdny před koncem lhůty je žádost včasná. V projednávané věci žalobkyně podala žádosti v případech napadených rozhodnutí III, IV a VII pouhých 7 dní před koncem lhůty pro podání ústavní stížnosti. Komora přitom musí žádost posoudit, provést správní uvážení, vnímat, že případně určený advokát musí mít časový prostor pro poradu s klientem, musí nastudovat spis, sepsat samotnou ústavní stížnost atp.

14. Žalovaná závěrem poukázala na to, že v případě všech žádostí již předmět poptávaných právních služeb odpadl (kasační a ústavní stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud i Ústavní soud odmítly), a proto je toto soudní řízení ryze akademické, neboť i v případě zrušení napadených rozhodnutí by žalované nezbývalo než řízení o žádostech žalobkyně usnesením zastavit. Žalobkyni tudíž nemůže jít o skutečnou ochranu jejích práv. Žalovaná poté obsáhle citovala z usnesení Ústavního soudu ze dne 2. října 2025, sp. zn. , kterým byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně v právní věci, v níž žádala o určení advokáta v případě napadeného rozhodnutí VII.

15. Žalovaná soudu navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

IV. Obsah správního spisu

16. Z obsahu jednotlivých správních spisů soud zjistil následující podstatné skutečnosti.

17. Žalobkyně žádostí ze dne 11. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2025, č. j. -48, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2025, č. j. -59. Žádost byla žalované doručena dne 16. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti neuvedla, kdy jí bylo poslední rozhodnutí soudu doručeno. Dne 6. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím I tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2025.

18. Žalobkyně žádostí ze dne 11. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2025, č. j. -46. Žádost byla žalované doručena dne 16. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti neuvedla, kdy jí bylo poslední rozhodnutí soudu doručeno. Dne 6. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím II tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2025.

19. Žalobkyně žádostí ze dne 11. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. -22. Žádost byla žalované doručena dne 16. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti mimo jiné uvedla, že poslední rozhodnutí soudu jí bylo doručeno dne 23. 7. 2025. Dne 6. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím III tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2025.

20. Žalobkyně žádostí ze dne 11. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 7. 2025, č. j. -22. Žádost byla žalované doručena dne 16. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti mimo jiné uvedla, že poslední rozhodnutí soudu jí bylo doručeno dne 23. 7. 2025. Dne 6. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím IV tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2025.

21. Žalobkyně žádostí ze dne 18. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. -34. Žádost byla žalované doručena dne 22. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti mimo jiné uvedla, že poslední rozhodnutí soudu jí bylo doručeno dne 31. 7. 2025. Dne 7. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím V tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2025.

22. Žalobkyně žádostí ze dne 18. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2025, č. j. -19. Žádost byla žalované doručena dne 22. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti mimo jiné uvedla, že poslední rozhodnutí soudu jí bylo doručeno dne 31. 7. 2025. Dne 7. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím VI tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 13. 11. 2025.

23. Žalobkyně žádostí ze dne 18. 9. 2025 požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu dle ust. k zastoupení v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. -24. Žádost byla žalované doručena dne 22. 9. 2025. Žalobkyně v žádosti mimo jiné uvedla, že poslední rozhodnutí soudu jí bylo doručeno dne 28. 7. 2025. Dne 10. 11. 2025 rozhodla žalovaná o žádosti žalobkyně rozhodnutím VII tak, jak je uvedeno v odst. 1. Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 18. 11. 2025.

24. V žádné ze svých žádostí žalobkyně neuvedla jména dvou advokátů, kteří jí odmítli ve věci poskytnout právní službu.

V. Posouzení věci Městským soudem v Praze

25. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadená rozhodnutí přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době jejich vydání a v mezích uplatněných žalobních bodů [ a 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „”)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

26. Pro úplnost stran včasnosti podání žaloby soud sděluje, že rozhodnutí I – VI byla žalobkyni doručena dne 13. 11. 2025, rozhodnutí VII pak dne 18. 11. 2025. Žaloba proti napadeným rozhodnutím byla soudu doručena dne 16. 1. 2026, avšak k poštovní přepravě byla předána již dne 13. 1. 2026, tj. stále v otevřené dvouměsíční lhůtě podle ust. , a tedy včas. Soud tak mohl přistoupit k jejímu věcnému projednání.

27. Při rozhodování ve věci samé soud vycházel zejména z následující právní úpravy.

28. Podle [t]en, kdo nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem podle zvláštních právních předpisů7c) a ani si nemůže zajistit poskytnutí právních služeb jinak (dále jen "žadatel"), má právo, aby mu Komora na základě jeho včasné žádosti určila advokáta k poskytnutí a) právní porady podle nebo b) právní služby podle .

29. Podle [ž]adatel, který není ve věci, v níž žádá poskytnutí právní služby, zastoupen jiným advokátem nebo osobou podle , má právo, aby mu Komora určila advokáta k poskytnutí právní služby. V téže věci může být žadateli určen Komorou advokát pouze jednou; to neplatí, odmítne-li v této věci dříve určený advokát poskytnout právní služby z důvodů uvedených v , nebo nastane-li situace uvedená v .

30. Podle [ž]ádost o určení advokáta k poskytnutí právní služby lze podat pouze na formuláři, jehož vzor stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Žádost kromě obecných náležitostí stanovených obsahuje a) popis věci, v níž by měla být právní služba poskytována, a b) prohlášení žadatele, že jej ve věci, v níž je právní služba žádána, nezastupuje jiný advokát nebo osoba podle .

31. Podle [n]ejde-li o poskytnutí právní služby na náklady státu podle , je žadatel povinen v žádosti podle odstavce 2 doložit, že se neúspěšně pokusil zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů.

32. Podle [b]yl-li advokát určen podle k poskytnutí právní služby bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem, hradí jeho odměnu stát podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, není-li stanoveno jinak. V ostatních věcech má advokát určený podle k poskytnutí právní služby bezplatně pouze nárok na poskytnutí náhrady podle stavovského předpisu. Ustanovení části věty za středníkem se nepoužije.

33. Podle [b]yl-li advokát určen podle k poskytnutí právní služby za úplatu, hradí jeho odměnu klient podle právního předpisu upravujícího mimosmluvní odměnu, nedohodne-li se advokát s klientem jinak.

34. Soud se v návaznosti na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2025, č. j. -97, zabýval rovněž tím, zda má být žalovaným v této věci Česká advokátní komora nebo předseda České advokátní komory, jemuž podle přísluší rozhodovat o určení advokáta podle až 18c (a o zrušení určení advokáta podle ). Soud nicméně dospěl k závěru, že žalovanou je Česká advokátní komora, neboť zákonodárce svěřil rozhodování o určení advokáta České advokátní komoře (viz až ) s tím, že za ni ve smyslu rozhoduje její předseda. Ke shodnému závěru ostatně dospěl také Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 11. 2025, č. j. -46.

35. Poté, co soud přezkoumal napadená rozhodnutí, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

36. Soud předně podotýká, že případy, kdy žalobkyně neúspěšně žádala žalovanou o určení advokáta za úplatu po 1. 1. 2024, tedy případy na totožném skutkovém i právním základu, se již v minulosti opakovaně zabýval. Žalobkyně v řízeních o těchto dříve posuzovaných věcech uplatnila téměř identické žalobní námitky. Rozsudkem ze dne 22. 8. 2024, č. j. -47 Městský soud v Praze její žalobu zamítl, přičemž kasační stížnost žalobkyně proti uvedenému rozsudku Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 12. 12. 2024, č. j. -28. Městský soud v Praze podobnou žalobu žalobkyně zamítl i rozsudkem ze dne 21. 10. 2024, č. j. -42 a kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. -27. Zmínit lze i zamítavý rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2025, č. j. -53. V tomto výčtu by soud mohl dále pokračovat, avšak pro posouzení projednávané věci to nepovažuje za účelné. Lze nicméně jedině souhlasit s tvrzením žalované, že judikaturu vytvořenou zdejším soudem při rozhodování o repetitivních žalobách žalobkyně je již vskutku možné označit za masivní.

37. Předchozí zamítavé rozsudky Městského soudu v Praze vyčerpávajícím způsobem reagovaly na veškeré argumenty, které žalobkyně vznesla i v nyní projednávané věci. Soud nemá žádný důvod se od svých dříve vyslovených závěrů odchýlit, a proto na ně na příslušných místech odůvodnění tohoto rozsudku odkáže, popřípadě je stručně zopakuje.

38. Mezi stranami je v prvé řadě sporné, zda pro vyhovění žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu musela žalobkyně doložit, že se předtím bezúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí konkrétní právní služby prostřednictvím alespoň dvou oslovených advokátů.

39. Žalobkyně nečiní sporným, že žádala o určení advokáta za úplatu. Soud ze správního spisu ověřil, že tomu tak skutečně u všech sedmi žádostí bylo. Evidentně tedy nežádala o určení advokáta za účelem poskytnutí právní služby na náklady státu ve smyslu a hodlala si je hradit sama. V takovém případě však bylo její povinností podle doložit žalované, že vyvinula marnou snahu si advokáta zajistit. Tato povinnost jednoznačně plyne z účinné právní úpravy, když určení advokáta žalovanou nachází své uplatnění teprve v případě, že žadatel nesplňuje podmínky pro ustanovení advokáta soudem a nemůže si zajistit poskytnutí právních služeb jinak ( ). Tuto povinnost žalobkyně prokazatelně nesplnila.

40. Tvrzení žalobkyně, že ve znění účinném od 1. 1. 2024 žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu nestanoví, a nestanoví tedy ani podmínku spočívající v doložení jmen dvou marně oslovených advokátů, je hrubým nepochopením zákonné úpravy a současně dezinterpretací závěrů vyjádřených v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2024, č. j. -42. V něm soud mj. uvedl, že „(ž)adatel o určení advokáta pro poskytnutí právní služby tak musí splnit několik kumulativních podmínek podle (nesplnění podmínek pro ustanovení soudem, nemožnost si zajistit zastoupení jinak, doložení odmítnutí poskytnutí právních služeb alespoň dvěma advokáty, včasnost, nezastupování jiným advokátem nebo v zákoně uvedenou osobou, absence zneužití nebo zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva, doložení příjmových a majetkových poměrů u žádosti o bezplatnou službu). Nesplnění každé z těchto podmínek pro určení advokáta postačí samo o sobě k tomu, aby žalovaná advokáta konkrétnímu žadateli rozhodnutím neurčila (rozsudky NSS z 28. 7. 2021, č. j. –30, či z 29. 2. 2024, č. j. –28). Tento výklad nebyl překonán ani nálezem . Jak vhodně uzavřel NSS v bodě 19 rozsudku z 27. 6. 2024, č. j. –57, uvedeným nálezem došlo k narovnání podmínek pro žadatele o určení advokáta, tedy těch, kteří o to žádají z důvodu nedostatečného příjmového a majetkového zázemí, s žadateli z jiných, ale neméně významných důvodů (právě pro objektivní nemožnost zajistit si právní služby jinak). Pro žadatele z obou „skupin“ přitom platí stejná sada kumulativních podmínek. jinými slovy nestanoví, že by se na žádost o určení advokáta za úplatu některá z podmínek (vyjma doložení příjmových a majetkových poměrů) neuplatnila.“

41. Z citované pasáže rozsudku je naprosto zřejmý závěr soudu, že (ve znění účinném od 1. 1. 2024) obsahuje celou řadu podmínek, jimž musí dostát i žadatel, jenž žádá o určení advokáta za účelem poskytnutí právní služby za úplatu, a že mezi tyto podmínky patří i podmínka spočívající v doložení odmítnutí poskytnutí právních služeb alespoň dvěma advokáty. Aby v tomto směru vyloučil jakoukoliv pochybnost, soud ve vztahu k ní v rozsudku ze dne 21. 10. 2024, č. j. -42, výslovně uvedl, že „(m)ezi stranami sporná podmínka platila již před účinností novely , a zákonodárce ji nově (implicitně) vztáhnul i na možnost určení advokáta k poskytnutí úplatné právní služby. Takový postup není v žádném rozporu s nálezem a není ani jinak protiústavní.“ Na těchto svých závěrech soud i nadále trvá.

42. Tyto podmínky měla žalobkyně respektovat, což však neučinila, ba ani netvrdila, že by je splnila. Již proto žalovaná jejím žádostem vyhovět nemohla. Žalovaná ve všech sedmi napadených rozhodnutích odkázala na relevantní ustanovení a vysvětlila, že na základě této závazné právní úpravy byla žalobkyně povinna doložit, že marně oslovila dva advokáty za účelem poskytnutí požadovaných právních služeb. Jak již bylo uvedeno, tuto povinnost žalobkyně nesplnila.

43. Žalovaná nebyla povinna žalobkyni (znovu) poučovat o její povinnosti doložit jména dvou oslovených advokátů, což soud žalobkyni vysvětlil již v bodě 24 rozsudku ze dne 22. 8. 2024, č. j. -47. Stručně řečeno, sice ukládá žalované řídit se v řízeních o žádostech , užití ustanovení ohledně výzev k odstranění vad žádosti ( ) ale výslovně vylučuje. Žalobkyně nadto o této své povinnosti prokazatelně věděla z řady předchozích řízení o jejích žádostech a také ze soudních rozhodnutí, jimiž byly její žaloby ve skutkově obdobných věcech zamítnuty, a nebyl tak důvod ji znovu opakovaně poučovat o tomtéž.

44. Žalobkyně nepochybně zná novelizované znění , resp. tu jeho část, která se týká žádostí o určení advokáta. To je patrné i z toho, že na tuto úpravu ve svých podáních často odkazuje a polemizuje s jejím výkladem. Soudu tudíž není zřejmé, proč hypotetickou situaci, kdy by za účelem zjištění či ověření svých povinností (žadatelky o určení advokáta) musela nahlédnout do znění zákona, prezentuje v žalobě jako protiústavní. Ten, kdo hodlá využívat institut žádosti o určení advokáta, by měl mít patřičné povědomí o aktuálním znění ustanovení , které tento institut upravují, a především by měl jednat v souladu s touto právní úpravou. V tomto směru postačí poukázat na jeden ze základních právních principů, jenž stanoví, že neznalost zákona neomlouvá.

45. Není pravdou, že soudy dosud neřešily otázku, zda vedle sebe obstojí ustanovení a , když prvé z nich explicitně upravuje možnost požádat o určení advokáta za úplatu, avšak činí tak podle , které neobsahuje slovní spojení „za úplatu“. Městský soud v Praze v mnoha svých rozsudcích potvrdil, že ponechání původního znění a i po novelizaci obstojí. Z je zřejmé rozdělení určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu, a nelze tak dojít k závěru, že by se týkal pouze poskytnutí bezplatné právní služby.

46. Názor žalobkyně, že ustanovení se týká pouze poskytnutí bezplatné právní služby, je mylný. Zmíněné ustanovení se nepochybně týká i žadatelů o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu, což koneckonců vyplývá přímo z dikce výše citovaného ustanovení , které upravuje způsob úhrady odměny advokáta, jenž byl určen podle k poskytnutí právní služby za úplatu.

47. Soud má za to, že žalobkyně v žádostech o určení advokáta, o nichž bylo rozhodnuto napadenými rozhodnutími, neuvedla jména dvou neúspěšně oslovených advokátů zcela vědomě a záměrně, neboť byla přesvědčena o tom, že taková povinnost ze zákona neplyne. Opak je ale pravdou. Požadavek na uvedení jmen dvou neúspěšně oslovených advokátů, který je z formuláře nadepsaného Žádost o právní službu za úplatu pro fyzickou osobu zcela zjevný a nevyplývají z něj jakékoliv výjimky, má jednoznačnou oporu v zákonné úpravě (k tomu viz výše), na níž soud neshledává nic protiústavního. Žalobkyně ostatně neuvedla jediný relevantní argument, na jehož základě by bylo možné dovodit protiústavnost (ve znění účinném od 1. 1. 2024) či prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Nebyly tak splněny podmínky pro žalobkyní požadované předložení věci Ústavnímu soudu podle článku 95 odst. 2 .

48. Soud shrnuje, že žalovaná oprávněně dovodila povinnost žalobkyně doložit, že se marně pokusila oslovit alespoň dva advokáty a zajistit si u nich požadovanou právní službu. Jelikož to žalobkyně neučinila, žalovaná postupovala v souladu se zákonem, jestliže jejím žádostem nevyhověla a napadenými rozhodnutími jí advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu neurčila, což v dostatečném rozsahu a s patřičnými odkazy na zákonná ustanovení odůvodnila.

49. V případě napadených rozhodnutí nepochybně existuje zákonný podklad pro jejich vydání, jímž je shora citovaná právní úprava obsažená v , podle které žalovaná o předmětných sedmi žádostech žalobkyně o určení advokáta rozhodla. Přesvědčení žalobkyně o nicotnosti napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu pro jejich vydání je tedy naprosto mylné.

50. Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu každý z důvodů pro neurčení advokáta postačí sám o sobě k tomu, aby žalovaná advokáta konkrétnímu žadateli rozhodnutím neurčila, přičemž tento výklad nebyl překonán ani nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. , jenž se týká pouze těch ze zákonných důvodů, které souvisí s příjmovými a majetkovými poměry (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2024, č. j. -57). Nedoložení jmen dvou marně kontaktovaných advokátů k žádostem by proto samo o sobě obstálo jako dostatečný důvod k zamítnutí všech sedmi žádostí žalobkyně.

51. Soud se přesto ve stručnosti vyjádří i k otázce včasnosti žádostí, kterou žalobkyně v žalobě rovněž nastínila. Ani tuto žalobní argumentaci soud neshledal důvodnou. Korektiv včasnosti zakotvený v slouží jen pro případy, kdy je žádost o určení advokáta podána v posledních dnech lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2023, č. j. -21). Ze správních spisů soud ověřil, že žádosti o určení advokáta, k nimž se vztahují napadená rozhodnutí III, IV a VII, byly skutečně podány pouhých 7 dnů před koncem lhůty k podání ústavní stížnosti. Žalobkyně nevysvětlila, proč podání těchto žádostí odkládala na poslední chvíli, takže žalovaná by již ve výsledku nebyla objektivně schopna o žádostech rozhodnout tak, aby se v hypotetickém případě vyhovění žádosti mohl určený advokát s věcí seznámit a učinit zamýšlené úkony právní služby. Žalované je tudíž nutno přisvědčit i v tom, že žádosti, k nimž se vztahují napadená rozhodnutí III, IV a VII, nebyly žalobkyní podány včas, tj. bez zbytečného odkladu.

52. V případě žádostí o určení advokáta, k nimž se vztahují napadená rozhodnutí I, II, soud ze správních spisů ověřil, že v nich žalobkyně neuvedla, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí soudu, proti kterému si podala opravný prostředek, pro řízení o němž žádá určení advokáta. Jednou ze základních podmínek, které musí žadatel o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle ust. splňovat, je podání včasné žádosti. K tomu, aby mohla žalovaná splnění této podmínky ověřit, bylo proto nezbytné, aby žalobkyně uvedla údaj o tom, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí soudu, proti kterému brojí opravným prostředkem. Jestliže tak žalobkyně neučinila, aniž by absenci tohoto údaje jakkoli (natož přijatelně) objasnila, pak logicky odňala žalované možnost ověřit včasnost podání žádosti o určení advokáta coby základní zákonnou podmínku vzniku práva žalobkyně na to, aby jí žalovaná určila advokáta k poskytnutí právní služby podle ust. . Žalovaná pak v takové situaci logicky nemohla předmětným žádostem žalobkyně vyhovět i z tohoto důvodu.

53. Žalobkyně svým podáním ze dne 18. 10. 2026 doplnila žalobu o odkaz na vyjádření veřejného ochránce práv ze dne 17. ledna 2022, č. j. KVOP-3901/2022, k návrhu na zrušení ust. vedenému Ústavním soudem pod sp. zn. , ze kterého citovala část prvého odstavce na str. 5. Ačkoli žalobkyně odkaz formulovala jako důkazní návrh, soud jej z povahy věci posoudil jako doplnění žalobní argumentace vzhledem k použití citace a současné absenci skutkových tvrzení, která by mělo toto vyjádření veřejného ochránce práv prokazovat. Předmětné vyjádření veřejného ochránce práv nicméně na posouzení projednávané věci zdejším soudem nic nemění, neboť se jedná o vyjádření k právní úpravě platné a účinné ke dni vydání nálezu Ústavního soudu , kteréžto po obsahové stránce nijak nekoliduje se shora uvedeným posouzením žaloby v podobě, v jaké byla uplatněna. Krom toho vyjádření veřejného ochránce práv nejsou pro soud nijak závazná, protože nejde o obecně závazný právní předpis a veřejný ochránce práv také nemá žádnou rozhodovací pravomoc.

VI. Závěr a náklady řízení

54. Na základě všech shora uvedených skutečností soud neshledal důvodným žádný z předestřených žalobních bodů, ani neshledal žádnou vadu, k níž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a pro kterou by bylo třeba napadená rozhodnutí zrušit či vyslovit jejich nicotnost, a proto žalobu podle zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěšná nebyla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu nad rámec její běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze, dne 22. 10. 2026

JUDr. Lenka Loudová v. r.

předsedkyně senátu