Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 39/2026 - 74

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., a Mgr. Hany Janotové ve věci

žalobce: J.S.Š.

bytem

proti

žalovanému: Ministerstvo dopravy

sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 00 Praha 1

za účasti: CHAPS spol. s r.o.

sídlem Bráfova 1617/21, Žabovřesky, 616 00 Brno

zast. JUDr. Vilémem Podešvou, advokátem

sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 14. 4. 2026, č. j. MD-15199/2026-510/3

takto:

I. Rozhodnutí ministra dopravy ze dne 14. 4. 2026, č. j. MD-15199/2026-510/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do jednoho (1) měsíce od právní moci rozsudku.

III. Zúčastněná osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[1] Žalobce napadl shora uvedené správní rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva dopravy, samostatného oddělení svobodného přístupu k informacím, ze dne 6. března 2026, čj. MD-10596/2026-075/4. Ve věci jde o přístup k informacím podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o přístupu k informacím nebo jen zákon“), žalobci informace nebyla poskytnuta s odkazem na ust. zákona; žalobce se domáhal informace týkající se „Seznamu zastávek veřejné dopravy evidovaných v Celostátním informačním systému o jízdních řádech (CIS JŘ) včetně jejich GPS souřadnic (zeměpisná šířka a délka v souřadnicovém systému WGS-84)“ (pozn. soudu – v dalším textu tohoto odůvodnění soud obě zkratky používá v témž významu, jako účastníci řízení).

[2] Žalobce napadl rozhodnutí v celém rozsahu, domáhal se buď jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, nebo zrušení i prvostupňového rozhodnutí a případně vydání informačního příkazu podle ust. § 16 odst. 4 zákona o přístupu k informacím. V žalobě uvedl, že žalovaný výluku podle ust. § 11b zákona posoudil pouze formálně a úzce, když konstatoval, že v souborech CIS JŘ nejsou pole s geolokací, z čehož dovodil, že v tomto případě nejde o jednoduchý úkon. Smluvní pojem „registr zastávek“ obsahuje lokalizační atributy, neboť žalovaný vede CIS JŘ prostřednictvím společnosti CHAPS spol. s r.o. (dále také jen „CHAPS“) na základě smlouvy o vedení celostátního informačního systému o jízdních řádech ze dne 27. 7. 2001 včetně jejích dodatků, kde podle článku III. odst. 2 této smlouvy se CHAPS zavázala zajistit mj. registr nádraží, stanovišť a zastávek. Registr zastávek podle názoru žalobce nemůže být pouze seznamem názvů, ale předpokládá evidenci identifikovatelných objektů s jejich atributy, když poloha je základním atributem zastávky veřejné dopravy. Společnost CHAPS provozuje aplikaci CISnet pro vkládání jízdních řádů a současně vyhledávač IDOS, který zastávky zobrazuje na mapovém podkladu, což dokládá, že geolokační údaje jsou v systémech CHAPS zpracovávány. Žalobce tvrdí, že žalovaný je nadřízeným správním orgánem CHAPS podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „“), přičemž vychází z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2024, čj. -43, proto není pouze smluvní partner, ale má i dohledovou pravomoc, a vyžádání dat od subjektu tak je pouze jednoduchým úkonem ve smyslu ust. zákona o přístupu k informacím. Dále žalobce tvrdí, že data o zastávkách jsou součástí plnění ze smlouvy, v tom odkazuje na týž rozsudek již citovaný (body 14 – 19). Tuto argumentaci žalovaný pominul, a zaměřil se pouze na výrok rozsudku, jímž bylo zrušení usnesení soudu.

[3] Žalobce se dále dovolává eurokonformního výkladu ust. § 11b zákona o přístupu k informacím v této otázce, poukazuje na nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2017/1926 (dále také jen „nařízení 2017/1926“), které ukládá zpřístupnit prostřednictvím národního přístupového bodu statistická cestovní data včetně polohy zastávek a stanic, žalovaný tento národní přístupový bod provozuje na adrese registr.dopravniinfo.cz. Dále se dovolává článku 4 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii. Rovněž namítá teleologický výklad ust. , o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o silniční dopravě“), neboť systém o zastávkách, který neobsahuje jejich polohu, objektivně nemůže sloužit potřebám veřejnosti. Podpůrně se pak dovolává ust. a ust. zákona o přístupu k informacím, kdy měl žalovaný jeho žádost postoupit.

[4] Ve druhém žalobním bodě namítá žalobce vady řízení, poukazuje na to, že skutkový stav nemá oporu ve spise. Konkrétněji uvádí, že napadené rozhodnutí konstatuje, že údaje o poloze zastávek, které CHAPS případně má, jsou čistě komerční aktivitou, které nemá souvislost s vedením CIS JŘ, přičemž tento závěr není v žádné části spisu doložen žádným zjištěním. Existence geolokačních údajů CHAPS podle názoru žalobce plyne přímo z faktů, které nejsou sporné (CISnet, IDOS, mapové rozhraní).

[5] Ve třetím žalobním bodě namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí a selektivní prezentaci rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -43, když postrádá argumentaci z tohoto rozsudku, která přesahovala jeho kasační výrok, a kterou již žalobce v předchozí části žaloby uváděl. Dále namítá vnitřní nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť na jedné straně konstatuje neexistenci dat, na druhé straně soulad s již zmiňovaným nařízením 2017/1926.

[6] Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, navrhoval ji zamítnout jako nedůvodnou a obsahově odkazoval na odůvodnění rozhodnutí a proběhlé správní řízení. Smlouva o vedení CIS JŘ nijak CHAPS k vedení registru zastávek nezavazuje, tuto povinnost měla tato společnost do 31. srpna 2015, poukazuje na veřejně dostupný dodatek této smlouvy, kdy smlouva v současném znění zavazuje pouze k vedení seznamu zastávek. Skutečnost, že společnost CHAPS provozuje i aplikaci CISnet neříká nic o tom, že by byly polohy zastávek v systémech CHAPS zpracovávány, jde o systém, kterým dopravci nahrávají jízdní řády, dopravní úřady si je v grafické podobě zobrazují a schvalují je. Struktura JDF neobsahuje údaje o poloze zastávky. Existence vyhledávače IDOS dokládá, že společnost CHAPS ve svých systémech zpracovává geolokační data, existence IDOS podle názoru žalovaného nemá žádnou vazbu na CIS JŘ, ale jde o komerční aktivitu společnosti CHAPS.

[7] Žalovaný dále uvedl, že je nadřízeným správním orgánem ve věci vedení CIS JŘ, neboť smlouvou o vedení CIS JŘ bylo společnosti CHAPS postavení veřejného orgánu, ale to se podle jeho názoru vztahuje pouze na vedení CIS JŘ. Ohledně odkazu na závazný právní názor plynoucím z rozsudku Nejvyššího správního soudu poukázal na to, že žalovaný nebyl účastníkem tohoto řízení, a že závěry soudu nejsou v této věci věcně správné, s právním názorem polemizuje. Znovu poukazuje na to, že údaje o geolokaci nejsou obsahem JDF, kterou vkládají dopravci do CIS JŘ. Uzavírá, že data o poloze zastávek nejsou součástí plnění ze smlouvy o vedení CIS JŘ. K námitce eurokonformního výkladu uvádí, že nařízení 2017/1926 nenařizuje členským státům, aby sbírali souřadnice zastávek veřejné osobní dopravy. Odmítá rovněž námitky neúplnosti spisu, nepřezkoumatelnosti a nedostatečného odůvodnění rozhodnutí.

[8] V odůvodnění napadeného rozhodnutí je mj. uvedeno, že žalovaný požadovanou informací nedisponuje a nemá žádnou zákonnou povinnost ani oprávnění ji získat. CIS JŘ je provozován jiným subjektem, proto žalovaný nedisponuje veškerými daty, které společnost, která jej provozuje, vytváří v rámci své jiné komerční činnosti. Žalovaný může po společnosti CHAPS požadovat pouze údaje, které jsou stanoveny právními předpisy, nebo příslušnou smlouvou o vedení CIS JŘ. Odkaz žalobce na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, čj. -104, nepovažuje žalovaný za přiléhavý, neboť toto usnesení bylo následně zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2024, čj. -43, následně byl vydán rozsudek Městského soudu v Praze čj. -127, v němž bylo postavení společnosti CHAPS jako povinného subjektu konstatováno. Postavení této společnosti však nemá vliv na to, že žalovaný může poskytovat pouze ty informace, jimiž disponuje nebo které má povinnost mít. V CIS JŘ je každá zastávka identifikována identifikátorem skládajícím se z názvu obce jako povinného údaje názvu části obce a názvu samotné zastávky jako nepovinných údajů, a zkratky okresu jako povinného údaje, pro vložení jízdního řádu nejsou předepsány GPS souřadnice. Ohledně postupu podle nařízení 2017/1926 je uvedeno, že toto nařízení neukládá členským státům povinnost vytvářet nové datové sady, ale zpřístupňovat data, která jsou k dispozici.

[9] Soud v řízení vyzval společnost CHAPS, aby se případně vyjádřila, zda bude v řízení uplatňovat práva zúčastněné osoby, ta uvedla, že tak činí. V doplňujícím vyjádření navrhuje zamítnutí žaloby a ztotožňuje se se závěry žalovaného. Uvádí, že požadované GPS souřadnice zastávek nejsou součástí Celostátního informačního systému o jízdních řádech (CIS JŘ), kterým disponuje Ministerstvo dopravy, ani nejsou součástí datové struktury systému CISnet. Žalovaný proto těmito údaji nedisponuje a nemůže je získat jednoduchým úkonem ve smyslu § 11b zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle ní nevyplývá povinnost shromažďovat nebo vytvářet GPS data ani ze smlouvy o vedení CIS JŘ, ani z právních předpisů upravujících vedení jízdních řádů. Argumentace žalobce založená na existenci aplikace IDOS podle zúčastněné osoby směšuje výkon veřejné služby spočívající ve vedení CIS JŘ s oddělenou komerční činností společnosti.

[10] Dále zdůrazňuje, že případná GPS data, jimiž disponuje, získává nebo vytváří výhradně v rámci své podnikatelské činnosti mimo rámec smlouvy uzavřené s Ministerstvem dopravy. Ministerstvo je nadřízeným správním orgánem společnosti pouze ve vztahu k vedení CIS JŘ a nemá oprávnění požadovat údaje vznikající v jiných oblastech její činnosti. Za nedůvodnou považuje také námitku žalobce, podle níž měla být žádost o informace společnosti CHAPS postoupena podle . Podle vyjádření osoby zúčastněné informační zákon takový postup nepředpokládá a v případě informací nespadajících do působnosti povinného subjektu stanoví jejich odložení, nikoliv postoupení jinému subjektu.

[11] Osoba zúčastněná na řízení současně uvádí, že ani evropská právní úprava neukládá členským státům povinnost shromažďovat GPS souřadnice zastávek veřejné dopravy, ale pouze zveřejňovat údaje, kterými již disponují. Nadto zastává názor, že i kdyby požadovanými GPS daty disponovala, vztahovala by se na ně výluka z informační povinnosti podle § 2b odst. 1 písm. b) informačního zákona, protože jde o data vytvořená a využívaná v rámci její komerční činnosti. Bezplatné zpřístupnění těchto údajů by podle ní mohlo vést k jejímu znevýhodnění na relevantním trhu zpracování a poskytování dopravních dat. Z těchto důvodů má za to, že napadená rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem a žaloba by měla být zamítnuta.

[12] K vyjádření žalovaného podal žalobce repliku, v níž setrval na své argumentaci.

[13] K replice se vyjádřila zúčastněná osoba, která rovněž zopakovala svá stanoviska.

[14] Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, v mezích žalobních bodů, jimiž je vázán, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí správního orgánu (ust. , 2 , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „“), a o důvodnosti podané žaloby uvážil takto.

[15] Podle ust. § 11b zákona o přístupu k informacím: „Povinný subjekt může odmítnout žádost o poskytnutí informace, jestliže požadovanou informaci nemá a jestliže mu povinnost ji mít nevyplývá ze zákona; to neplatí, pokud povinný subjekt může požadovanou informaci získat na základě jednoduchých úkonů z jiných informací, které povinný subjekt má, případně poskytnout postupem podle § 4a odst. 1 věty třetí.“.

[16] Podle ust. § 4a odst. 1 zákona: „Je-li informace poskytována na základě žádosti, poskytuje se za podmínek, které jsou objektivní, přiměřené, nediskriminační, nevýhradní a neomezují způsob ani účel následného využití poskytovaných informací (dále jen "standardní podmínky užití") a ve formátech a jazycích podle obsahu žádosti o poskytnutí informace, včetně k ní se vztahujících metadat, pokud tento zákon nestanoví jinak. Povinný subjekt není povinen měnit formát nebo jazyk informace ani vytvářet k informaci metadata, pokud by taková změna nebo vytvoření metadat byly pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží; v tomto případě vyhoví povinný subjekt žádosti tím, že poskytne informaci ve formátu nebo jazyce, ve kterých byla vytvořena. Pokud je požadovaná informace součástí většího celku a její vynětí by bylo pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží, poskytne povinný subjekt takový celek v souladu s tímto zákonem. Pokud je to možné s přihlédnutím k povaze podané žádosti a způsobu záznamu požadované informace, poskytne povinný subjekt informaci v elektronické podobě.“.

[17] Podle ust. § 17 odst. 2 zákona o silniční dopravě: „V celostátním informačním systému o jízdních řádech jsou vedeny údaje obsažené v jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, veřejné drážní osobní dopravy a veřejné osobní vodní dopravy a názvy zastávek linkové osobní dopravy.“.

[18] Podle ust. § 17 odst. 6 zákona o silniční dopravě: „Způsob zpracování, předkládání ke schválení a uveřejňování, obsah a formální náležitosti jízdního řádu a jeho změn a organizaci celostátního informačního systému o jízdních řádech stanoví prováděcí předpis.“.

[19] V posuzované věci je nutné vycházet z toho, co žalobce požadoval po žalovaném za informaci, jímž byla datová sada obsahující pro každou zastávku identifikátor zastávky, název zastávky a GPS souřadnice. Žalovaný tuto žádost jako celek odmítl s tím, že seznam zastávek je veřejně dostupný, a pokud žalobce žádá přiřazení těchto údajů k DPS souřadnicím jako číselným identifikátorům zastávek, jde o údaj, který žalovaný nemá k dispozici. Žalovaný tak žádost jako celek odmítl s tím, že smyslem žádosti bylo právě přiřazení GPS souřadnic k seznamu zastávek.

[20] Po věcné stránce při posouzení důvodnosti podané žaloby je nutné přezkoumat postup žalovaného při vyřízení žádosti o informace, tedy skutečnost, zda žalovaný požadované informace má, nebo má za povinnost je mít. Toto posouzení je naprosto klíčové a odvíjí se od něj další případný postup.

[21] Soud souhlasí s žalovaným, že GPS souřadnice jednotlivých zastávek není informace, kterou má žalovaný za povinnost mít, která by přímo plynula ze zákona o silniční dopravě nebo z , která je k jeho provedení žalovaným vydávána. Zákon o silniční dopravě s touto informací nepracuje, vymezuje pouze pojem jízdního řádu, jednotlivé údaje ponechává na úpravě prováděcímu předpisu. Tím je vyhláška ministerstva dopravy č. , která pracuje v této souvislosti pouze s názvem zastávky, nikoliv jejím určení souřadnicemi GPS (srov. např. , této vyhlášky). Tato vyhláška konkrétně určuje, co je názvem zastávky a jak je tvořen; údaj o GPS souřadnicích tato vyhláška nijak nevymezuje.

[22] V tomto směru soud souhlasí s žalovaným, že CIS JŘ tyto informace obsahovat nemusí, resp. že jednotliví dopravci, kteří do tohoto systému vkládají údaje, tyto informace nemusí uvádět. Soud rovněž s žalovaným souhlasí s tím, že poskytnutí této informace od těchto jednotlivých dopravců nemůže veřejná správa, zde právnická osoba, která je shromažďuje na základě uzavřené smlouvy, vynucovat.

[23] Na druhou stranu nelze v této věci přehlédnout skutečnost, k níž se žalovaný nijak v odůvodnění rozhodnutí konkrétněji nevyjádřil a dále s ní nepracoval, a tedy to, že tyto informace používá společnost CHAPS ve svých systémech, v nichž využívá údaje z CIS JŘ. V tomto směru se žalovaný omezil na poměrně velmi stručné konstatování, že tato společnost tyto informace „vytváří v rámci své jiné komerční činnosti“. To však na posouzení podané žádosti o informace nestačí.

[24] Jak bylo shora uvedeno, soud souhlasí s tím, že informace o GPS každé zastávky není povinnou součástí CIS JŘ. Pokud však žalovaný svou zákonnou pravomoc spravovat tento soubor informací předal smlouvou na třetí subjekt (společnost CHAPS), a ta na základě správy tohoto systému (souboru informací) pro své potřeby přidává nějaké jiné informace, povinnost poskytnout tyto informace má i ve vztahu k těmto informacím, s nimiž sama pracuje. Tento právní závěr podle názoru soudu plyne z dostupné judikatury, zejména z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu z 22. 10. 2014, čj. -62, který je citován v dalším odstavci. Tyto informace mohou být z poskytnutí vyloučeny, ale pouze pokud takové omezení plyne z jiných ustanovení zákona o přístupu k informacím nebo jiných zákonů. Žalovaný se své povinnosti zjistit, o jaké informace se jedná a jak správa systému CIS JŘ skutečně funguje (a tedy o jaké informace se skutečně jedná a zda je společnost CHAPS shromažďuje), nemůže zprostit obecným konstatováním, že se jedná o „jinou komerční činnost“ společnosti CHAPS, neboť takové zjištění je v rozporu s judikaturou.

[25] Jak zmínil namítaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2024, čj. -43, ve svém odstavci 17: „ V tomto směru lze přiměřeně podotknout, že dle rozsudku rozšířeného senátu NSS z 22. 10. 2014, čj. , č. 3155/2015 Sb. NSS, „povinnost povinných subjektů poskytovat informace se vztahuje na veškeré aspekty jejich činnosti, ať již mají povahu veřejné správy, anebo nikoli a ať již se dané informace týkají vlastního jádra činnosti daného povinného subjektu, anebo činností majících ve vztahu k jádrové činnosti toliko povahu činností doprovodných, servisních, provozních, přímo či nepřímo s ní souvisejících apod., přičemž vyloučeny z poskytování jsou z takto široce vymezeného rozsahu jen takové informace, na něž se vztahují omezení plynoucí ze zákona o svobodném přístupu k informacím či jiných zákonů jsoucích v tomto ohledu ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím v poměru speciality“ (bod 103; podtržení doplněno). Nadto disponujeli povinný subjekt fakticky určitou informací, lze předpokládat, že se týká jeho působnosti (srov. rozsudky NSS z 22. 9. 2010, čj. , 15. 10. 2015, č.j. , či ze 7. 5. 2009, č. j. ).“.

[26] V tomto směru, ačkoliv se jedná o jinou komerční činnost společnosti CHAPS, pokud tato činnost pracuje s CIS JŘ a v jejím rámci spravuje, vytváří nebo jinak pracuje s nějakými informacemi, nemůže se jejich poskytnutí v režimu zákona o přístupu k informacím jednoduše zprostit poukazem na to, že jde o jiné informace, které nemají povahu veřejné správy (to prozatím netvrdil ani žalovaný). Názor žalovaného je tak podle názoru soudu ohledně povahy těchto informací a jejich nutnosti poskytnutí prozatím neodůvodněný, přičemž je v rozporu jak s namítaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, tak s jinými rozhodnutími zdejšího soudu, které se obdobné věci týkaly, tak i se zmiňovaným rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. Pokud byla na společnost CHAPS přenesena uzavřenou smlouvou nějaká správa veřejných informací, a pokud tato společnost s takovými informacemi dále pracuje a doplňuje do nich informace jiné, nemůže jednoduše tyto další informace odmítnout poskytnout s odůvodněním, že jde o informace jiné, pocházející z její komerční činnosti. Tato společnost vykonává veřejnou správu ohledně CIS JŘ dobrovolně na základě uzavřené smlouvy, takže pokud na základě tohoto souboru informací něco přidává, musí si být vědoma toho, že je povinným subjektem podle zákona o přístupu k informacím, a že jí tedy bude tížit povinnost tyto informace zveřejnit.

[27] Na základě shora uvedené právní úvahy soud tak napadené rozhodnutí zrušil pro vady jednání bez jednání podle ust. , a to pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle ust.

[28] V dalším řízení žalovaný bude vycházet z toho, že pokud informace o GPS jednotlivých zastávek je součástí souboru informací, s nimiž pracuje společnost CHAPS, bez ohledu na to, zda jde o nějakou její jinou činnost, žalovaný měl zjistit, zda se na tyto informace vztahuje informační povinnost podle zákona o přístupu k informacím, tedy zda jde o takové informace, které jsou skutečně využívány při výkonu svěřené veřejné správy a v jakém rozsahu. Z toho plyne, že bude nezbytné se společností CHAPS komunikovat v postavení účastníka správního řízení (což soud činil již v tomto řízení, když jí vyzval k uplatnění práv osoby zúčastněné na řízení). Až po zjištění, jak vlastně tato společnost tyto informace užívá a v jakém vztahu k CIS JŘ s nimi pracuje (bez ohledu na to, že poloha GPS není povinnou součástí CIS JŘ), je možné kvalifikovaně rozhodnout o podané žádosti žalobce.

[29] Ohledně argumentace žalobce rozsudkem Nejvyššího správního soudu čj. -43 v odstavcích 14 – 19, zdejší soud uvádí, že podle jeho názoru nikde v tomto rozhodnutí není přímo uvedeno, že by údaje o souřadnicích GPS u jednotlivých zastávek měly být informací, kterou je nutno pro vedení CIS JŘ užívat. Žalobce v citacích směšuje otázku povinného subjektu (kterou hlavně tento rozsudek řešil), a povinnosti mít informaci o souřadnicích GPS, kterou tento rozsudek ani nemůže rozebírat, neboť to nebylo předmětem řízení. V tom soud souhlasí s žalovaným, že předmět řízení byl skutečně jinak vymezen. Na druhou stranu, podle názoru soudu tento rozsudek ve svém odstavci 17 přímo na tuto žádost o informace argumentačně využitelný je, jak soud uvedl výše v odůvodnění tohoto rozsudku.

[30] Soud neshledal žalobcem namítanou vadu řízení v druhém žalobním bodě (nedostatek spisu, týkající se založení příslušné smlouvy se společností CHAPS), a to za situace, kdy o obsahu této smlouvy, která je zveřejněna, nejsou mezi účastníky spory. Ačkoliv by zřejmě bylo vhodnější, aby tato smlouva byla součástí správního spisu, její nedostatek nepředstavuje závažnou vadu řízení, neboť tato smlouva je veřejně dohledatelná a o jejím obsahu není mezi účastníky sporu.

[31] Ohledně namítaného nedostatečného odůvodnění správního aktu soud odkazuje na předchozí odstavce tohoto rozsudku, kde tuto vadu shledal jako důvodnou.

[32] Soud nicméně nezjistil vnitřní rozpornost odůvodnění, neboť v odůvodnění je uvedeno, že žalobcem požadované informace nejsou informacemi, kterými musí žalovaný disponovat, a které by tak musel podle nařízení č. 2017/1926 publikovat. Nejedná se tak o vnitřní rozpornost, ale o právní názor žalovaného, byť ten se od názoru soudu liší.

[33] K argumentaci zúčastněné osoby soud uvádí, že ta pouze kopíruje rozhodovací důvody, které uváděl žalovaný. Proto má soud za to, že její argumentace je vypořádána v části rozsudku, kde soud hodnotí postup žalovaného, soud tak proto na tuto část odůvodnění rozsudku odkazuje. Soud zejména poukazuje na to, že prozatím nebylo možné hlouběji argumentovat ohledně práva na informace, neboť taková argumentace nebyla postupem žalovaného jako povinného subjektu provedena. Proto je prozatím předčasné hodnotit jiné aspekty pro případné poskytnutí informací, neboť to musí provést žalovaný v dalším řízení.

[34] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle kterého má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Podle obsahu spisu vznikly žalobci náklady za zaplacený soudní poplatek, který mu soud přiznal jako náhradu nákladů řízení, neboť byl v řízení úspěšný.

[35] Výrok o náhradě nákladů řízení zúčastněné osoby se opírá o ust. , neboť žalobce byl ve věci úspěšný, a soud této osobě žádnou povinnost neukládal, proto jí náklady řízení nemohly vzniknout.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou (2) týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

Podle ust. v případě, kdy městský soud rozhodoval po zrušení rozhodnutí Nejvyšším správním soudem, je kasační stížnost nepřípustná, mimo situaci, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 22. října 2026

JUDr. Ladislav Hejtmánek, v.r.

předseda senátu